- 149 -
§ 452
Neoprávněným majetkovým prospěchem je prospěch získa-
ný plněním bez právního důvodu nebo plněním z neplatného právní-
ho úkonu, jakož i prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
§ 453
(1) Neoprávněný majetkový prospěch má také ten, kdo si
ponechá věc nalezenou. Nelze-li nalezenou věc vrátit tomu,
kdo ji ztratil, je nutno nález hlásit bez zbytečného dokladu
místnímu národnímu výboru. Nepřihlásí-li se vlastník nalezené
věci do roka, připadá věc státu. Nálezce má právo na náhradu
nutných nákladů.
(2) Věci opuštěné nebo skryté, jejichž vlastník není
znám, připadají do vlastnictví státu. Kdo si je přisvojí nebo
kdo jich užívá, je povinen státu je vydat, popřípadě vydat
i neoprávněný majetkový prospěch takto získaný.
§ 453a
(1) Dopustil-li se vlastník věci takového protiprávního
jednání, jímž se trvale zbavil možnosti věc obvyklým způsobem
užívat, připadá věc do vlastnictví státu, pokud je v rozporu
se zájmem společnosti, aby vlastník s věcí dále nakládal. Ob-
dobně přecházejí na stát i jiná majetková právo občana, s výjim-
kou práva dědického, práva z odpovědnosti za škodu na zdraví
nebo jiného práva omezeného jen na jeho osobu. Státu však ne-
připadá ten majetek, jehož je nezbytně třeba k uspokojení ži-
votních potřeb osob, o jejichž výživu nebo výchovu je vlastník
- 150 -
věci, nebo ten, jemuž svědčí majetkové právo, povinen pečo-
vat, a dále majetek, který jiný nabyl od vlastníka v dobré
víře.
(2) Připadnutím majetku státu zaniká bezpodílové spolu-
vlastnictví manželů.
§ 454
Neoprávněný majetkový prospěch má i ten, za nějž bylo
plněno, co po právu měl plnit sám.
§ 455
(1) Za neoprávněný majetkový prospěch se nepovažuje,
bylo-li přijato plnění promlčeného dluhu nebo dluhu neplatné-
ho jen pro nedostatek formy.
(2) Rovněž se za neoprávněný majetkový prospěch nepovažu-
je přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi občany
a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se však
těchto plnění nelze domáhat.
§ 456
Neoprávněný majetkový prospěch musí být vydán tomu, na
jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl ne-
oprávněný majetkový prospěch získán, zjistit, musí být majetko-
vý prospěch vydán státu.
§ 457
(1) Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý
z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
- 151 -
(2) Je-li právní úkon neplatný proto, že svým obsahem
nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí
zájmům společnosti (§ 39), může soud na návrh prokurátora
vyslovit, že plnění přijaté tím, kdo takto vědomě porušil zá-
kon, připadá zcela nebo zčásti státu; současně soud uloží
vydat připadlé plnění státu. Povinnost podle odstavce 1 tím
není dotčena.
(3) Při rozhodování o rozsahu připadnutí plnění státu
přihlíží soud zejména k společenskému dosahu neplatného práv-
ního úkonu, k okolnostem, za kterých byl právní úkon učiněn,
Jakož i k osobním a majetkovým poměrům účastníků.
§ 458
(1) Musí být vydáno vše, co bylo neoprávněně získáno.
Není-li to dobře možné, zejména proto, že prospěch záležel
ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
(2) S neoprávněně získaným majetkovým prospěchem musí
být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo prospěch získal,
nebyl v dobré víře.
(3) Ten, kdo neoprávněně získaný majetkový prospěch vy-
dá, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vyna-
ložil.
§ 459
Je-li povinen majetkový prospěch vydat ten, kdo nebyl
v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit
i z věcí, kterých z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy,
Jestliže Jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu
rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání majetkového
- 152 -
prospěchu uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhod-
nutí uvedenými nakládat.
ČÁST SEDMÁ
DĚDĚNÍ MAJETKU
V OSOBNÍM VLASTNICTVÍ
Hlava první
NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ
§ 460
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
§ 461
(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto dů-
vodu.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují
místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen
část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona.
§ 462
Dědictví, Jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Odmítnutí dědictví
§ 463
(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí
stát ústním prohlášením u státního notářství nebo písemným
- 153 -
prohlášením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen
podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.
§ 464
Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen
do jednoho měsíce ode dne, kdy byl státním notářstvím o právu
dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důle-
žitých důvodů může státní notářství tuto lhůtu prodloužit.
§ 465
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním
dal najevo, že dědictví nechce odmítnout.
§ 466
K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo
podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková
prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví.
§ 467
Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž
platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.
§ 468
K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který
byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou státního notářství
a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se při projednání
dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o odmítnu-
- 154 -
tí či neodmítnutí dědictví učinit.
Dědická nezpůsobilost
§ 469
Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti
zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavržení-
hodného jednáni proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může
vsak dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění
§ 469a
Zůstavitel může vydědit potomka, protože v rozporu s pra-
vidly socialistického soužití neposkytl zůstavitelovi potřebnou
pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech.
O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí
obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině však musí být uveden
důvod vydědění.
Odpovědnost za dluhy
§ 470
(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za
přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavite-
lovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelo-
va pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli,
k celému dědictví.
- 155 -
§ 471
(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věři-
teli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Stát-
ní notářství tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo
zájmu společnosti.
(2) Nedojde-1i k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se
povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními notářského řádu
o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům,
kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu státní
notářství na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohle-
dávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.
§ 472
(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavi-
telovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako
dědic.
(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti
penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které
jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši
dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát na-
vrhnout likvidaci dědictví.
Hlava druhá
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA
§ 473
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel,
každý z nich stejným dílem.
- 156 -
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají Jeho dědického podí-
lu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo
některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.
§ 474
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině
manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavi-
telem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné
domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domác-
nost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel
však vždy nejméně polovinu dědictví.
§ 475
Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupi-
ně stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili
se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí
ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o spo-
lečnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
Hlava třetí
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI
§ 476
(1) Zůstavitel může závět bud napsat vlastní rukou nebo
ji zřídit ve formě notářského zápisu.
- 157 -
(2) K platnosti závěti napsané vlastní rukou je třeba,
aby ji zůstavitel podepsal a uvedl v ní den, měsíc a rok,
kdy ji podepsal.
(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.
§ 477
V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí je-
jich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout.
Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podí-
ly jsou stejné.
§ 478
Jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní násled-
ky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
§ 479
Nezletilým potomkům se-musí dostat aspoň tolik, kolik
činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň
tolik, kolik Činí tři čtvrtiny jejich dědického podílu ze zá-
kona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná,
nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.
§ 480
(1) Závět se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle
ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít for-
mu, jaké je třeba k závěti.
(2) Zůstavitel zruší zavel také tím, že zničí listinu,
na níž byla napsána.
- 158 -
Hlava čtvrtá
POTVRZENÍ DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ
§ 481
Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu státní notářství, že
dědictví nabyl.
§ 482
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u státního notářství
mezi sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo zájmu společnosti,
státní notářství ji schválí.
§ 483
Nedojde-li k dohodě, provede vypořádání mezi dědici
státní notářství.
§ 484
(1) Vypořádání se provede podle dědických podílů. Při dě-
dění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za živo-
ta zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvy-
klá darování: jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473
odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplat-
ně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba
toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz
anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici
uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.
(2) Při rozdělení dědictví se přihlédne k možnosti účel-
ného využití věcí v souladu se zájmy společnosti. Za tím
- 159 -
účelem může jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzít
Jeden z dědiců. Dědická práva ostatních dědiců se uspokojí
buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zře-
tel na dluhy převzaté jednotlivými dědici.
(3) Máji-li podle vypořádání dědici odpovídat za dluhy
jinak, než jak je stanoveno v § 470 odst. 2, nebo týká-li se
vypořádání jinak práv věřitelů, lze dluhy vypořádat jen se
souhlasem věřitelů.
Hlava pátá
OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE
§ 485
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávně-
ným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl,
vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle
zásad o neoprávněném majetkovém prospěchu tak, aby neměl majetko-
vý prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahra-
dil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž
mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl
vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na
náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě
dědictví vydat i jeho užitky.
§ 486
Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž by-
lo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od
oprávněného dědice.
- 160 -
§ 487
Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví
připadlo státu.
ČÁST OSMÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Hlava první
ÚPRAVA JINÝCH OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 488
Do občanskoprávních vztahů vstupují i jiné organizace
než socialistické, jsou-li právnickými osobami. Pokud tyto
organizace nejsou zřízeny zákonem, mohou být zřízeny jen rozhod-
nutím nebo na základě přivolení orgánu, který je k tomu povolán.
§ 489
(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z individuálního vlastni-
ctví k věcem, jež nejsou předmětem osobního vlastnictví (soukro-
mé vlastnictví); také toto vlastnictví je chráněno proti ne-
oprávněným zásahům.
(2) Na neoprávněnou stavbu na pozemku v individuálním
vlastnictví použije se přiměřeně ustanovení § 221.
§ 489a
(1) Na základě povolení vydaného příslušným orgánem podle
zvláštních předpisů může občan za účelem uspokojování hmotných
a kulturních potřeb ostatních občanů poskytovat za úplatu
občanům, popřípadě organizacím věcná plnění a výkony. Ustanovení
- 161 -
tohoto zákona platí i na právní vztahy takto vzniklé. Ustano-
vení části čtvrté se však použijí jen přiměřeně; zejména se
použijí § 226 až 231, § 232 odst. 1, § 233, 234, § 235
odst. 1 a 3, § 236 až 239, § 243 odst. 2, § 244 až 247,
§ 248 odst. 1 a 3, § 249 až 252, § 233 věta prvá, § 254,
235, 263, § 265 až 267, § 268 odst. 1 věta prvá, § 270,
§ 271 odst. 1 a 3, § 272, § 273 odst. 1 věta prvá a odst. 2,
§ 274, 276, § 277 věta prvá, § 278, 279, § 280 odst. 1 a 3
a § 281 odst. 1 věta prvá a třetí a odst. 2.
(2) Vláda České socialistické republiky a vláda Sloven-
ské socialistické republiky stanoví nařízením podrobnější
úpravu.
§ 490
(1) Věci, které jsou v soukromém vlastnictví, lze smluv-
ně převádět a dědit.
(2) Nezastavěné stavební pozemky smějí občané převádět
Jen na stát nebo na socialistickou organizaci k tomu zvláštním
předpisem oprávněnou. Pokud by nezastavěné stavební pozemky
vzhledem k svému určení a výměře mohly být předmětem práva
osobního užívání (§ 199, 200), mohou je občané darovat svým
manželům, jakož i příbuzným v řadě přímé a sourozencům, pří-
padně zároveň a nimi i jejich manželům. K smlouvě o převodu
budovy, která je v soukromém vlastnictví, a k smlouvě o pře-
vodu nebo nájmu zemědělského (lesního) pozemku, Je třeba
souhlasu národního výboru, ledaže jde o převod do socialistické-
ho společenského vlastnictví.
(3) Pro dědění majetku v soukromém vlastnictví platí
ustanovení § 460 až 487.
- 162 -
§ 491
(1) Vynaloží-li socialistická organizace v zájmu společ-
nosti účelné náklady na nemovitost, která je v soukromém
vlastnictví, je vlastník povinen ji tyto náklady uhradit;
uspokojení této pohledávky lze požadovat jen z nemovitosti,
na kterou náklady byly vynaloženy.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na obytné domy,
které jsou v soukromém vlastnictví, avšak mají plnit účel
rodinných domků.
§ 492
(1) Na spoluvlastnictví k věcem, které jsou v soukro-
mém vlastnictví, se vztahují přiměřeně ustanovení o podílo-
vém spoluvlastnictví (§ 137 až 142); k převodu podílu však
není třeba souhlasu spoluvlastníka.
(2) Nabude-li některý z manžela tyto věci za trvání
manželství, platí přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spolu-
vlastnictví manžela (§ 143 až 151).
§ 493
(1) O užívání bytů v domech, které jsou v soukromém
vlastnictví, platí přiměřeně ustanovení § 153 až 189, s výjim-
kou ustanovení o družstevních bytech.
(2) O užívání místností nesloužících k bydlení v těch-
to domech platí přiměřeně ustanovení § 196 a 197, s výjimkou
ustanovení týkajících se místností stavebních bytových druž-
stev.
- 163 -
§ 494
O nájmu zemědělského pozemku platí přiměřené ustanoveni
o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání (§ 397 a 396),
nestanoví-li zvláštní předpisy jinak.
§ 495
(1) Zástavní práva mohou vznikat jen ze zákona; přechá-
zejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.
(2) Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a Její-
ho příslušenství; vztahuje se na zástavu, její přírůstky
a příslušenství. Uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy
může věřitel požadovat po splatnosti pohledávky. Jde-li o zás-
tavní právo váznoucí společně a nerozdílně na několika zásta-
vách, Je věřitel oprávněn požadovat uspokojení celé pohledáv-
ky nebo její části z kterékoli z nich.
§ 496
Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani
tímto ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona,
která upravují vztahy obsahem i účelem Jim nejbližší.
§ 497
Vztahy vznikající v mezinárodním obchodním styku upravu-
je zvláštní zákon.
- 164 -
Hlava druhá
PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 498
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními toho-
to zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik
těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před
1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
§ 499
(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela
zbaveni svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 považují za osoby
zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům.
(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částeč-
ně zbaveni svéprávnosti, jsou i napříště způsobilí k právním
úkonům v rozsahu stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud
nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti podle ustanovení §
10
odst. 2.
§ 500
(1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle
dřívějších předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem
vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co
podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví
patří.
(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci,
jež nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně
- 165 -
přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.
(3) Pokud trestní zákon č. 140/1961 3b. stanoví, že
výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství
majetkové, rozumí se tím od 1. dubna 1964 zánik bezpodílo-
vého spoluvlastnictví manželů.
§ 501
Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat být jeden
z manželu, vznikne tímto dnem právo společného užívání bytu
oběma manželům. Toto právo však nevznikne, jestliže manželé
spolu trvale nežijí.
§ 502
(1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před
účinností tohoto zákona ve prospěch majitele nebo doručitele
pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění pojištěný
(§ 355 odst. 1); je-li pojistnou událostí smrt pojištěného,
vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372.
(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb.,
o civilním letectví, dovolává pro pojištění proti následkům
odpovědnosti ustanovení § 58 až 60 téhož zákona, rozumí se
tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 až 431 tohoto zákona.
§ 503
(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůsta-
vitele; byla-li však závět zřízena před 1. dubnem 1964, posu-
zuje se její platnost podle dosavadních předpisů.
- 166 -
(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplýva-
jící ze svěřeneckého náhradníctví.
(3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manžel,
který Žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné
domácnosti, vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odmě-
ny za práci a opětujících se důchodů až do výše jednoměsíčního
příjmu.
§ 504
Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posu-
zují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem
1964.
§ 505
Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo
o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získa-
ného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba počítaná ode
dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze
použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964
promlčelo podle dosavadních předpisů.
§ 506
Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před
1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495, pokud nejsou uprave-
ny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vznik-
lých ze smlouvy.
§ 507
Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením
§ 563 odst. 2 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. řídí se
- 167 -
nadále těmi předpisy, kterými se řídilo dosud.
§ 507a
Přechodná ustanovení k úpravám účinným
od 1. dubna 1983
(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními
tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna
1964 do 1. dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví
manželů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983,
užije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpo-
dílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří
let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný
do tří let od 1. dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a se započítá
i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc
nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykoná-
val právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před
1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím
jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úko-
nu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a, k němuž došlo před
1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uply-
nutím tří let od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na
vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí
- 168 -
dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet
lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o prá-
vo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpi-
sů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých
před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b
a § 135c odst. 3 až 7.
§ 507b
Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povin-
nému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a stanovení hrani-
ce, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení,
k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o sráž-
kách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57) uzavřených před tímto dnem.
§ 508
(1) Podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku
vydají příslušná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní
správy. Vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské
socialistické republiky může vydat podrobnější předpisy k pro-
vedení občanského zákoníku, jde-li o věci, které náleží do
působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialis-
tické republiky.
(2) Vzorové stanovy stavebních družstev vydávají Český
svaz bytových družstev a Slovenský svaz bytových družstev
se schválením vlády příslušné republiky.
§ 509
Zrušují se:
1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanove-