15
službu o povinnost organizací na výzvu podá-
vat plátci příspěvku hlášení pro účely krácení
příspěvku za službu, o právo plátce příspěvku
za službu přezkoumat správnost tohoto hlášení
a o odpovědnost organizací za škodu vzniklou
nesprávným hlášením. Pokud jde o povinnost
organizací na výzvu podávat hlášení, jde pře-
devším o zaslání potvrzení o výši výdělku pří-
jemce příspěvku, o potvrzení data vstupu do za-
městnání, popř. o jeho skončení.
Povinnosti organizací a jejich odpovědnost,
včetně řízení v této věci, se navrhuje upravit
obdobně jako v zákoně č. 121/1975 Sb., o sociál-
ním zabezpečení, neboť vztah plátce příspěvku
za službu k organizaci, u níž je příjemce tohoto
příspěvku zaměstnán, je obdobný vztahu plátce
důchodu k organizaci zaměstnávající příjemce
důchodu; přitom se však upravuje jen nezbytný
rozsah povinností a odpovědnosti.
Příspěvek za službu je hmotným zabezpe-
čením propuštěného příslušníka, který kromě
náhrady za ztrátu kvalifikace k původnímu po-
volání a za fyzické a psychické opotřebení
dlouholetou službou obsahuje především odmě-
nu za zásluhy při ochraně socialistického spo-
lečenského řádu. Pokud příslušník svým jedná-
ním prokáže nepřátelský poměr k socialistické-
mu zřízení nebo se dopustí jednání, jež je v pří-
krém rozporu s morálněpolitickými požadavky
kladenými na příslušníka, neguje tyto zásluhy,
jeho služební poměr skončí odnětím hodnosti
(§ 13, § 98 odst. 1 písm. c)
) a příspěvek za
službu mu nenáleží. Obdobně mu příspěvek za
službu nenáleží při propuštění z důvodů uve-
dených v § 100 odst. 1 písm. e) (jestliže poru-
šil služební přísahu, služební povinnost nebo
pravomoc veřejného činitele zvlášť hrubým
způsobem a jeho ponechání ve služebním po-
měru by bylo na újmu důležitých zájmů služby)
nebo podle § 100 odst. 1 písm. f) (jestliže byl
pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepod-
míněnému trestu odnětí svobody) a při skon-
čení služebního poměru v důsledku ztráty hod-
nosti na základě rozhodnutí soudu. Ve zřetele
hodných případech však může být příspěvek za
službu přiznán i při skončení služebního pomě-
ru z těchto důvodů.
Dosavadní ustanovení § 110 až 114 však
neumožňují odejmout příspěvek za službu pří-
jemci tohoto příspěvku ani tehdy, když příjem-
ce příspěvku po skončení služebního poměru
se úmyslně dopustí závažného trestného činu,
pro který je odsouzen k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody, nebo se dopustí takového jed-
nání, pro které by mu jinak za trvání služební-
ho poměru byla odňata hodnost (§ 13 odst. 1
písm. a) ). Protože v takovýchto případech ne-
ní odůvodněné poskytovat nadále příspěvek za
službu, navrhuje se v zákoně stanovit, aby pří-
slušný ministr vnitra měl možnost odejmout
příspěvek za službu po předchozím projednání
ve zvláštní komisi.
V podstatě jde o analogii s předpisy upra-
vujícími podmínky pro poskytování příspěvku
za službu vojákům z povolání (§ 33 odst. 9 zá-
kona č. 76/1959 Sb. ve znění zákona č. 65/1978
Sb. ).
Řízení o odvolání, společná
a přechodná ustanovení
K bodům 26 a 27 (§ 116 odst. 2 a 3)
Podle § 104 skončí služební poměr přísluš-
níka z důvodů odnětí hodnosti nebo ztráty hod-
nosti na základě rozhodnutí soudu dnem, kdy
rozhodnutí o odnětí nebo ztrátě hodnosti na-
bylo právní moci. Přitom však z § 116 odst. 2
lze dovozovat, že dnem, kdy příslušníku byla
odňata hodnost, je rozhodnutí vykonatelné.
Z těchto ustanovení zákona vznikají nejasnosti
v otázce, jaké Dostavení, práva a povinnosti má
příslušník od doby, kdy mu byla služebním or-
gánem odňata hodnost, do doby skončení slu-
žebního poměru, tzn. do doby, kdy rozhodnutí
nabude právní moci. Navrhovaným doplněním
citovaného ustanovení budou tyto problémy od-
straněny.
Podle § 100 odst. 1 písm. d) může být pří-
slušník propuštěn ze služebního poměru, jestli-
že byl při služebním hodnocení hodnocen jako
nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou,
méně odpovědnou funkci. Proti tomuto služeb-
nímu hodnocení má příslušník možnost podat
odvolání, avšak podání odvolání nemá odklad-
ný účinek. Služební hodnocení má tedy obdob-
nou povahu jako vykonatelné rozhodnutí (§
123 odst. 2). To vede v praxi k tomu, že se na
základě takového služebního hodnocení vydá
rozhodnutí o propuštění příslušníka podle §
100 odst. 1 písm. d), aniž by bylo vyčkáno vý-
sledku řízení o odvolání proti služebnímu hod-
nocení. V případech, kdy odvolací orgán odvo-
lání proti služebnímu hodnocení vyhoví, musí
pak služební orgán, který rozhodl o propuštění,
své rozhodnutí zrušit.
Důvod propuštění by však měl být pravo-
mocně zjištěn již v okamžiku, kdy se o propuš-
tění rozhoduje. Navrhovanou úpravou se docílí
toho, že o propuštění příslušníka podle výše ci-
tovaného ustanovení bude rozhodováno vždy
až poté, kdy služební hodnocení nabude právní
moci (§ 123 odst. 1).
Dosavadní praxe ukazuje, že počet odvolá-
ní podaných proti rozhodnutí o uložení kázeň-
ského trestu je poměrně malý. Přitom by však
v řadě případů bylo možno vyhovět odvolání již
na prvním stupni řízení, tedy autoremedurou.
Navrhovaná změna přispěje k rychlému a pře-
devším jednoduchému odstraňování nespráv-
ností rozhodnutí, na něž byl služební orgán od-
volatelem upozorněn.
K bodu 28 (§ 118 odst. 4)
Různé organizační změny, k nimž v průbě-
hu doby dochází v útvarech Sboru národní bez-
16
pečnosti, jakož i změny ve služebním zařazení
příslušníků, kteří jsou členy poradních komisí,
vyvolávají nutnost měnit složení poradních ko-
misí. V zájmu zajištění objektivity při posuzo-
vání a projednávání odvolání proti rozhodnutí
služebních orgánů je třeba provést příslušné
změny ve složení poradních komisí bezpro-
středně po provedení organizačních změn.
Podle dosavadní úpravy je však nutno, aby
o všech změnách ve složení poradních komisí
i na nižších stupních organizačního uspořádání
rozhodl přímo příslušný ministr vnitra. Navrho-
vané doplnění § 118 odst. 4 umožní účelnou
delegaci uvedeného oprávnění ministrů na pří-
slušné služební orgány a tím i zpružnění a zjed-
nodušení při zřizování poradních komisí a pro-
vádění změn v jejich složení.
K bodům 29 až 31 (§ 129 odst. 1, § 131, § 132a)
Příspěvek za službu je poměrně dlouhodo-
bým hmotným zabezpečením propuštěného pří-
slušníka. Tím se prakticky odlišuje nejen od
ostatních peněžitých nároků, ale i od ostatních
dávek souvisících se skončením služebního po-
měru, které jsou buď krátkodobé, nebo jednorá-
zové. Pokud propuštěný příslušník z neznalosti
opomene uplatnit nárok na příspěvek za službu
nebo služební orgán neprávem odepře nárok na
příspěvek za službu, promlčuje se nárok na pří-
spěvek podle dosavadní úpravy za jeden rok.
Vzhledem k tomu, že příspěvek za službu
se svou povahou přibližuje dávkám důchodové-
ho zabezpečení a pro jeho výplatu platí někte-
ré shodné zásady jako pro výplatu dávek dů-
chodového zabezpečení, navrhuje se, aby pro-
mlčecí doby byly upraveny v podstatě shodně
jako pro dávky důchodového zabezpečení.
K bodu 32 (§ 135 odst. 1)
Sbor národní bezpečnosti má zájem získá-
vat za příslušníky pracovníky s vysokoškol-
ským nebo středoškolským vzděláním. Radě
takových pracovníků umožnily získání tohoto
vzdělání civilní organizace, které s nimi uza-
vřely závazek o úhradě nákladů podle § 143
odst. 1 zákoníku práce. Přejde-li tento pracov-
ník do jiné organizace v naléhavém zájmu spo-
lečnosti, může tato organizace převzít za pra-
covníka povinnost uhradit zcela nebo zčásti
náklady spojené se získáním nebo zvýšením je-
ho kvalifikace (§ 143 odst. 5 zákoníku práce).
Převzetí ustanovení § 143 odst. 5 zákoníku
práce je se zřetelem ke zkušenostem získaným
v posledním období účelné, neboť může usnad-
nit získávání pracovníků s požadovaným vzdě-
láním do Sboru národní bezpečnosti.
K čl. II
Vzhledem k závažnosti úpravy § 113, §
113a, § 113b a § 113c (body 23 až 25) je ne-
zbytné, aby pro nárok na příspěvek za službu
a jeho výplatu platila stejná ustanovení bez
ohledu na skutečnost, kdy nárok na příspěvek
za službu vznikl.
V Praze dne 12. května 1983
Předseda vlády ČSSR:
v z. R. Rohlíček v. r.