- 5 -
bo uprchlíky nebo bezdomovci bydlícími na území jednoho z těchto
členských států;
c) způsob úhrady poskytnutých dávek a jiných nákladů vzniklých
nositeli v jednom členském státě na účet nositele v druhém člen-
ském státě, pokud se úhrady nevzdal;
d) pravidla k zamezení neodůvodněného souběhu příspěvků nebo dá-
vek.
Část II. Zákonodárství, jehož je třeba užít
Článek 5
1. Zákonodárství, jehož Je třeba užít na osoby, na něž 30 vzta-
huje tato úmluva, bude určeno vzájemnou dohodou mezi zúčastněnými
členskými státy, tak aby se vyloučil střet zákonů a nežádoucí ná-
sledky, které by z toho mohly vyplynout pro dotyčné strany, buď
proto, že není zajištěna ochrana, nebo v důsledku neodůvodněného
souběhu příspěvků nebo dávek, podle těchto zásad:
a) zaměstnanci, kteří obvykle jsou zaměstnáni na území jednoho
členského státu, podléhají zákonodárství tohoto státu, i když byd-
lí na území druhého členského státu nebo jestliže podnik nebo za-
městnavatel, který je zaměstnává, má sídlo nebo bydliště na území
jiného členského státu;
b) samostatně výdělečně činné osoby, které obvykle vykonávají
své zaměstnání na území jednoho členského státu, podléhají zákono-
dárství tohoto členského státu, i když bydlí na území jiného člen-
ského státu;
o) zaměstnanci a samostatně výdělečně činné osoby, kteří se pla-
ví na lodi pod vlajkou jednoho členského státu, podléhají zákono-
dárství tohoto státu, i když bydlí na území jiného členského stá-
tu nebo jestliže podnik nebo zaměstnavatel, který je zaměstnává,
má sídlo nebo bydliště na území jiného členského státu;
d) osoby, které nepatří k hospodářsky činnému obyvatelstvu, pod-
léhají zákonodárství členského státu na území, kde bydli, pokud
nejsou již chráněny podle písmen a) až c) tohoto odstavce.
- 6 -
2. Bez ohledu na ustanovení písmen a) až c) odstavce 1 tohoto
článku zúčastněné členské státy se mohou dohodnout, že některé
skupiny osob, zejména samostatně výdělečně činné osoby, podléhají
zákonodárství členského státu, na jehož území bydlí.
3. Zúčastněné členské státy mohou v zájmu zúčastněných osob sta-
novit vzájemnou dohodou Jiné výjimky ze zásad uvedených v odstavci
l tohoto článku.
Část III. Zachování nabývaných práv
Článek 6
S výhradou ustanovení čl. 4 odst. 3 a) této úmluvy, každý
členský stát se zavazuje podílet se na systému zachování nabýva-
ných práv s jiným zúčastněným členským státem v každém odvětví so-
ciálního zabezpečení uvedeném v čl. 2 odst. 1 této úmluvy a ohled-
ně něhož každý z těchto členských států má zákonodárství, ve pro-
spěch osob, které postupně nebo střídavě podléhají zákonodárství
řečených států.
Článek 7
1. Systém zachováni nabývaných práv uvedený v čl. 6 této úmluvy
má stanovit v potřebném rozsahu sčítání dob pojištění, zaměstnání,
výdělečné činnosti nebo bydlení splněných podle zákonodárství zú-
častněných států, pokud jde
a) o připuštění k dobrovolnému pojištění nebo delšímu dobrovolné-
mu pojištění ve vhodných případech;
b) o získání, zachování nebo opětovné nabytí práv a popřípadě vý-
počet dávek.
2. Doby splněné současně podle zákonodárství dvou nebo více člen-
ských států se budou započítávat jen jednou.
3. Zúčastněné členské státy stanoví, pokud je toho třeba, po vzá-
jemné dohodě zvláštní způsob sčítáni dob různého druhu a dob, kte-
ré zakládají nároky na dávky podle zvláštních systémů.
4. Jestliže některá osoba splnila doby podle zákonodárství tří
nebo více členských států, které jsou vázány různými dvoustrannými
- 7 -
nebo mnohostrannými ujednáními, je třeba, aby každý členský stát,
který jo současně vázán dvěma nebo více takovými ujednáními, sčí-
tal tyto doby v potřebném rozsahu podle ustanovení takových ujed-
nání pro účely získání, zachování nebo opětovného nabytí práv na
dávky.
Článek 8
1. Systém zachování nabývaných práv uvedený v čl. 6 této úmluvy
má stanovit řízení pro poskytnutí:
a) dávek invalidních, starobních a pozůstalostních a
b) důchodů při nemocech z povolání,
jakož i případné dělení nákladů s tím spojených.
2. V případě uvedeném v čl. 7 odst. 4 této úmluvy každý členský
stát, který je současně vázán dvěma nebo více takovými ujednáními,
provádí ustanovení těchto ujednání o výpočtu dávek, na něž vzniká
nárok podle jeho zákonodárství, 3 přihlédnutím k součtu dob spl-
něných podle zákonodárství dotyčných států.
3. Jestliže při provádění odstavce 2 tohoto článku členský stát
má přiznat dávky téhož druhu téže osobě na základě dvou nebo více
dvoustranných nebo mnohostranných ujednání, takový členský stát
je povinen poskytnout jen dávku pro účastníka příznivější v době
prvního stanovení těchto dávek.
4. Bez ohledu na ustanovení odst. 2 tohoto článku zúčastněné
členské státy mohou, je-li toho třeba, dohodnout se na doplňko-
vých ustanoveních o výpočtu dávek uvedených v tomto odstavci.
Část IV. Zachování nabytých práv a poskytování dávek do zahraničí
Článek 9
1. Každý členský stát má zaručit poskytování peněžitých dávek
invalidních, starobních a pozůstalostních, důchodů při pracovním
úrazu a nemoci z povolání, jakož i pohřebného, na něž byl získán
nárok podle jeho zákonodárství, poživatelům, kteří jsou státními
příslušníky některého členského státu, uprchlíkům nebo bezdomov-
cům, ať bydlí kdekoli, s výhradou opatřeni, která, je-li toho tře-
- 8 -
ba, mají být učiněna k tomu účelu na základě dohody mezi členskými
státy nebo zúčastněnými státy.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku zúčastněné
členské státy, které se podílejí na systému zachování nabývaných
práv uvedeném v Čl. 6 této úmluvy, mohou se dohodnout, že zaručí
poskytování dávek uvedených ve zmíněném odstavci poživatelům, kteří
bydli na území jiného členského státu, než je příslušný členský
stát, v rámci dvoustranných nebo mnohostranných ujednání uvedených
v čl. 4 odst. 1 této úmluvy.
3. Kromě toho bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku,
jestliže jde o nepříspěvkové dávky, zúčastněné státy stanoví vzá-
jemnou dohodou podmínky, za nichž bude zaručena výplata těchto dá-
vek poživatelům bydlícím na území některého členského státu, kte-
rý není příslušným členským státem.
4. Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku nemusí být uži-
to:
a) na speciální nepříspěvkové dávky poskytované jako výpomoc nebo
v případě potřeby;
b) na dávky přiznané na základě přechodných systémů.
Článek 10
1. Zúčastněné členské státy se zavazují podílet se na systému
zachováni práv nabytých podle jejich zákonodárství s přihlédnutím
k ustanovením části III této úmluvy ve všech odvětvích sociálního
zabezpečení, pro něž každý z členských států má platné zákonodár-
ství, týkající se léčebné péče, nemocenských dávek v mateřství
a dávek při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, kromě důchodů
a pohřebného. Tento systém má zaručit poskytování takových dávek
osobám, které bydlí nebo pobývají na území jednoho z těch členských
států, který není příslušným Členským státem, za podmínek a v me-
zích, které budou stanoveny vzájemnou dohodou zúčastněných člen-
ských států.
2. Vzájemnost vyžadovaná podle odstavce 1 tohoto článku, pokud
není zabezpečena existujícím zákonodárstvím, může být zabezpečena
opatřeními, jež učiní jeden členský stát k zajištění dávek odpoví-
- 9 -
dajících dávkám poskytovaným podle zákonodárství jiného členského
státu, pokud s tím tento členský stát souhlasí.
3. Zúčastněné členské státy se zavazují podílet se na systému
zachování práv nabytých podle jejich zákonodárství s přihlédnutím
k ustanovením části III této úmluvy ve všech odvětvích sociálního
zabezpečení, pro něž každý z členských států na platné zákonodár-
ství týkající se dávek v nezaměstnanosti, rodinných přídavků a,
nehledíc k ustanovení čl. 9 odst. 1 této úmluvy a odstavci 1 to-
hoto článku, příspěvků na rehabilitaci. Tyto systémy mají zajistit
takové dávky osobám bydlícím na uzení jednoho z členských států,
který není příslušným členským státem, za podmínek a v mezích,
které budou stanoveny vzájemnou dohodou zúčastněných členských
států.
Článek 11
Pravidel pro revalorisaci dávek stanovených zákonodárstvím
některého Členského státu se užije na dávky splatné podle tohoto
zákonodárství podle ustanovení této úmluvy.
7. Vzájemná pomoc správních orgánů a pomoc osobám, na něž se vzta-
huje tato úmluva
Článek 12
1. Veřejné orgány a nositelé členských států si navzájem posky-
tují pomoc k usnadnění prováděná této úmluvy a svého zákonodár-
ství.
2. Vzájemná pomoc těchto správních orgánů a nositelů je zásadně
bezplatná. Avšak členské státy se mohou dohodnout na úhradě ně-
kterých nákladů.
3. Orgány, nositelé a soudy některého členského státu nemohou
odmítnout žádosti a jiné doklady, jež jsou v nich podány, proto,
že jsou napsány v úředním jazyce jiného členského státu.
Článek 13
1. Jestliže žadatel bydlí na území jiného členského státu, než
je příslušný členský stát, může platně podat svou žádost nositeli
-10-
podle místa svého bydliště, Který ji postoupl nositeli nebo nosi-
telům uvedeným v žádosti.
2. Jestliže žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky, které
by měly být podle zákonodárství jednoho členského státu podány ve
stanovené lhůtě u orgánu, nositele nebo soudu tohoto členského
státu, jsou podány včas, jestliže jsou podány v téže lhůtě u or-
gánu, nositele nebo soudu jiného členského státu, na jehož území
žadatel bydla. V takovém případě orgán, nositel nebo soud, který
obdržel žádost, prohlášení nebo opravný prostředek bezodkladně je
postoupí příslušnému orgánu, nositeli nebo soudu prvního členské-
ho státu. Datum, kdy tyto žádosti, prohlášení nebo opravné pro-
středky byly podány u orgánu, nositele nebo soudu druhého člen-
ského státu, se pokládají za datum podání u příslušného orgánu,
nositele nebo soudu.
3. Dávky, které jeden členský stát má vyplatit poživateli, kte-
rý bydlí nebo pobývá na území jiného členského státu, mohou být
poskytnuty bud přímo povinným nositelem nebo prostřednictvím nosi-
tele určeného tímto členským státem v místě, kde poživatel bydlí
nebo pobývá, pokud se dotyčné členské státy o tom dohodnou.
Článek 14
Každý členský stát má podporovat rozvoj sociálních služeb pro
pomoc osobám, na něž se vztahuje tato úmluva, zejména migrujícím
pracovníkům v jejich vztazích s veřejnými orgány, nositeli a sou-
dy, zvláště aby se jim usnadnilo přiznání a poskytování dávek, na
něž mají nárok, a uplatnění opravných prostředků, jakož i podpoři-
lo zlepšení jejich osobních a rodinných poměrů.
Část VI. Různá ustanoveni
Článek 15
S výjimkou invalidních, starobních a pozůstalostních dávek a
dávek při nemoci z povoláni, jejichž náklady se děli mezi dva ne-
bo více členských států, nelze na základě této úmluvy získat nebo
zachovat právo na několik stejných dávek, které se zakládají na
fréze době povinného pojištěni, zaměstnání, výdělečné činnosti ne-
bo bydleni.
-11-
Článek 16
1. Poskytnuté dávky a jiné náklady hrazené nositelem v některém
členském státu na náklad nositele v jiném členském státu budou
uhrazeny způsobem stanoveným vzájemnou dohodou mezi těmito člen-
skými státy, pokud se nedohodly, že je neuplatňují.
2. Převody částek na základě této úmluvy se provádějí, pokud je
toho třěba, podle dohod platných mezi zúčastněnými státy v době
převedu. Pokud takové dohody nejsou uzavřeny, budou učiněna po-
třebná opatření na základě dohody mezi nimi.
Článek 17
1. Členské státy se mohou odchýlit od ustanovení této úmluvy na
základě zvláštních úprav v rámci dvoustranných nebo mnohostran-
ných zjednání uzavřených mezi dvěma nebo několika z nich, pod pod-
mínkou, že se nedotknou práv a povinností ostatních členských stá-
tů a, že upraví zachování práv podle ustanovení, která ve svém cel-
ku jsou nejméně tak příznivá jako ta, jež jsou stanovena touto
úmluvou.
2. Bude se mít za to, že členský stát vyhovuje ustanovením čl. 9
odst. 1 a čl. 11 této úmluvy:
a)jestliže v době své ratifikace zaručuje poskytování příslušných
dávek podstatnou částkou stanovenou jeho zákonodárstvím pro
všechny poživatele bez ohledu na jejich státní příslušnost a
bez ohledu na jejich bydliště; a
b) jestliže provádí ustanovení čl. 9 odst. 1 a čl. 11 této úmluvy
v rámci dvoustranných nebo mnohostranných dohod uvedených v čl.
4 odst. 1 této úmluvy.
3. Každý členský stát, který využil ustanovení odstavce 2 toho-
to článku, uvede ve svých zprávách o provádění této úmluvy, které
na předkládat podle Čl. 22 ústavy Mezinárodní organisace práce:
a) že důvody pro to dále trvají; nebo
b) že se vzdává práva využívat ustanovení výše zmíněného odstavce
tohoto článku od stanoveného data.
- 12 -
Část VII. Přechodná a závěrečná ustanovení
Článek 18
1. Tato úmluva nezakládá žádné nároky na dávky za dobu, než na-
byla účinnosti pro zúčastněné členské státy.
2. Při provádění ustanovení této úmluvy je třeba přihlížet ke
všem dobám pojištění, zaměstnání, výdělečná činnosti nebo bydlení
splněných podle zákonodárství některého členského státu před tím,
než nabyl účinnosti systém zachování nabývaných práv uvedený v čl.
6 této úmluvy pro zúčastněné členské státy, při stanovení, zda
vznikají práva podle tohoto systému od doby, kdy nabyl účinnosti,
s výhradou zvláštních ustanovení, na nichž je třeba, aby se, po-
kud je toho zapotřebí, zúčastněné členské státy dohodly.
3. Všechny v čl. 9 odst. 1 této úmluvy uvedené dávky, které ne-
byly přiznány nebo byly pozastaveny vzhledem k bydlišti žadatele
na území jiného státu než příslušného, členského státu, budou při-
znány nebo oživnou na žádost účastníka od data, kdy tato úmluva
nabude účinnosti pro posléze zmíněný členský stát, nebo od data,
kdy nabude účinnosti pro členský stát, jehož je účastník státním
příslušníkem, podle toho, které z těchto dat je dřívější, pokud
účastník dříve neobdržel kapitálové vyrovnání místo těchto dávek.
Ustanovení zákonodárství příslušného členského státu o promlčení
nelze se dovolávat vůči účastníku, jestliže se předloží žádost ve
lhůtě dvou let od tohoto data nebo popřípadě od data, kdy nabyla
účinnosti opatření stanovená v čl. 9 odst. 1.
4. Zúčastněné členské státy stanoví na základě společné dohody,
v jakém rozsahu se systém zachování nabývaných práv uvedený v čl.
6 této úmluvy vztahuje na případy, k nimž došlo před tím, než na-
byl účinnosti tento systém pro tyto členské státy.
Článek 19
1. Výpověď této úmluvy některým členským státem se nedotkne po-
vinnosti tohoto členského státu, pokud jde o případy, k nimž do-
šlo před tím, nežli tato výpověď nabyla účinnosti.
2. Nabývaná práva zachovaná podle této úmluvy nezaniknou v dů-
- 13 -
sledku výpovědi některým členským státem. Jejich další zachovaní
v době po té, kdy tato výpověď nabude účinnosti, bude stanoveno
dvoustrannými nebo mnohostrannými ujednáními uzavřenými tímto
členským státem nebo, pokud neexistuji, zákonodárstvím zmíněného
členského státu.
Článek 20
1. Tato úmluva reviduje úmluvu o zachováni práv na důchod nig-
rujících osob, 1035, za podmínek stanovených v následujících od-
stavcích tohoto článku.
2. Když nabude tato úmluva účinnosti pro členský stát vázaný zá-
vazky z úmluvy o zachováni práv na důchod migrujících osob, 1935,
nemá to za následek ipso iure okamžitou výpověď posléze zmíněné
úmluvy.
3. Avšak úmluvy o zachováni práv na důchod migrujících osob,
1935, se přestane užívat ve vztazích mezi všemi členskými státy,
které jsou jí vázány, podle toho, jak bude nabývat účinnosti v je-
jich vzájemných vztazích systém zachování nabývaných práv uvedený
v článku 6 této úmluvy.
Článek 21
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
ředitele Mezinárodního úřadu práče a jím zapsány.
Článek 22
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organi-
sace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát, tato úmluva nabude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 23
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let pde dne, kdy tato úmluva po prvé
nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Meziná-
rodního úřadu práce, který Jo zapíše. Výpovědi nabude účinnosti je-
don rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a Úterý ne-
použije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku násle-
dujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím
odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji
bude moci vypovědět vždy po uplynuti desetiletého období za pod-
nínek uvedených v tomto článku.
Článek 24
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem člen-
ským statuta Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a
výpovědí, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis poslední,
ratifikace nutné k tonu, aby úmluva nabyla účinnosti, generální
roditel upozorní členské státy Organisace na datum, kdy tata úmlu-
va nabude účinnosti.
Článek 25
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generální-
mu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle Článku 102 Charty
Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích,
které zapsal podle ustanovení předchozích Článků.
Článek 26
"Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárod-
ního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání ge-
nerální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 27
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně
nebo Částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso
iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanoveni
Článku 23, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabudo-
účinnosti;
- 15 -
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikova-
ly revidující úmluvu.
Článek 28
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou plat-
nost.
Úmluva č. 153
Úmluva o skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 2. června 1982 na svém šedesá-
témosmém zasedání,
majíc na zřeteli existující mezinárodní normy obsažené v doporu-
čení o skončení pracovního poměru, 1963,
majíc na zřeteli, že od přijetí doporučení o skončení pracovní-
ho poměru, 1983, došlo k významnému vývoji v zákonodárství a
praxi mnoha členských států o otázkách, kterých se týká zmí-
něné doporučení,
jsouc názoru, že tento vývoj umožňuje přijmout nové mezinárodní
normy v této věci, zejména se zřetelem k závažným problémům
v této oblasti v důsledku hospodářských obtíží a technologic-
kých změn, k nimž došlo v posledních letech v mnoha zemích.
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se skončení pracov-
ního poměru z podnětu zaměstnavatele, jež jsou pátým bodem
jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 22. června 1982 tuto úmluvu, která bude označována ja-
ko Úmluva o skončení pracovního poměru, 1982:
Část I. Způsoby provedení, působnost a definice
Článek 1
Provádění této úmluvy, pokud není zajištěno kolektivními
smlouvami, rozhodčími výroky nebo soudními rozhodnutími nebo ji-
ným způsobem odpovídajícím vnitrostátním zvyklostem, má být zaji-
štěno zákonodárstvím.
Článek 2
1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činno-
- 2 -
sti a na všechny zaměstnance.
2. Členský stát může vyloučit tyto skupiny zaměstnanců z prová-
dění všech nebo některých ustanovení této úmluvy:
a) pracovníky zaměstnané na základě pracovní smlouvy na určitou,
dobu nebo pro určitý úkol;
b) pracovníky na zkušební dobu nebo s čekací dobou, pokud zkušební
nebo čekací doba je předem stanovena a přiměřeně dlouhá;
c) pracovníky zaměstnané příležitostně na krátkou dobu.
3. Budou stanoveny dostatečné záruky, aby se neužívalo pracov-
ních smluv sjednaných na určitou dobu k obcházení ochrany plynoucí
z této úmluvy.
4. Pokud je toho třeba, mohou být příslušným orgánem nebo ve
vhodném řízení v každé zemi po projednání se zúčastněnými organi-
saoemi zaměstnavatelů a pracovníků, kde takové organisace existu-
jí, přijata opatření, aby se vyloučilo užití této úmluvy nebo ně-
kterých jejích ustanovení na skupiny zaměstnanců, v nichž podmínky
zaměstnání jsou upraveny zvláštními opatřeními, která jim vcelku
zajišťují ochranu, která je přinejmenším taková, jakou poskytuje
úmluva.
5. Pokud je toho třeba, mohou být příslušným orgánem nebo ve
vhodném řízení v každé zemi po projednáni se zúčastněnými organi-
sacemi zaměstnavatelů a pracovníků, kde takové organisace existu-
jí, přijata opatření, aby se vyloučilo užiti této úmluvy nebo ně-
kterých jejich ustanovení ha jiné omezené skupiny zaměstnanců,
jestliže ohledně nich vznikají zvláštní problémy značné závažno-
sti se zřetelem ke zvláštním podmínkám zaměstnání dotyčných pra-
covníků nebo k velikosti nebo povaze podniku, který je zaměstnává.
6. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v
první zprávě o provádění úmluvy podávané podle článku 22 ústavy
Mezinárodní organisace práce všechny skupiny, pokud byly vylouče-
ny, podle odstavců 4 a 5 tohoto článku, a to s důvody takového vy-
loučení, a v následujících zprávách uvede stav svého zákonodárství
a praxe, pokud jde o vyloučení skupiny, a rozsah, v němž se úmluva
provádí nebo se ji zamýšlí provádět ohledně takových skupin.
- 3 -
Článek 3
Pro účely této úmluvy výraz "propuštění" znamená, skončení
pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele.
Část II. Obočně použitelné normy
Oddíl A. Odůvodnění propuštění
Článek 4
Pracovník nesmí být propuštěn bez platného důvodu pro propu-
štění, který souvisí se způsobilostí nebo chováním pracovníka ne-
bo se zakládá na provozních potřebách podniku, závodu nebo služby.
Článek 5
Platnými důvody pro propuštění nejsou zejména:
a) členství v odborech nebo účast na odborové činnosti mimo pra-
covní dobu nebo se souhlasem zaměstnavatele v pracovní době;
b) jestliže se někdo uchází, vykonává nebo vykonával funkci zá-
stupce pracovníků;
c) jestliže někdo podal žalobu nebo se zúčastnil řízení proti za-
městnavateli pro údajné porušení práva nebo podal stížnost u
příslušných správních orgánů;
d) rasa, barva pleti, pohlaví, manželský stav, povinnosti k rodi-
ně, těhotenství, náboženství, politické názory, národnost nebo
sociální původ;
e) nepřítomnost v práci během mateřské dovolené.
Článek 6
1. Dočasná nepřítomnost v práci pro nemoc nebo úraz není platným
důvodem pro propuštění.
2. Definice dočasné nepřítomnosti v práci, případy, kdy se vyža-
dujo lékařské potvrzení, a případná omezení při provádění odstavce
l tohoto článku budou stanoveny v souladu se způsoby provádění
zmíněnými v článku 1 této úmluvy.
- 4 -
Oddíl B. Řízení před propuštěním a při něm
Článek 7
Pracovník nesmí být propuštěn z důvodů souvisících s jeho
chováním nebo prací, dokud tnu nebyla poskytnuta možnost hájit se
proti učiněným tvrzením, ledaže nelze důvodně očekávat od zaměst-
navatele, že mu poskytne tuto možnost.
Oddíl C. Opravné řízení proti propuštění
Článek 8
1. Pracovník, který se domnívá, že byl bezdůvodně propuštěn, má
právo napadnout takové opatření u nestranného orgánu, jako např.
u soudu, pracovního soudu, rozhodčí komise nebo rozhodčího.
2. Pokud k propuštění dal již souhlas příslušný orgán, může být
provádění odstavce 1 tohoto článku upraveno podle vnitrostátního
práva a praxe.
3. Lze mít za to, že pracovník se vzdal svého práva napadnout
propuštění, jestliže tak neučinil v přiměřené lhůtě.
Článek 9
1. Orgány zmíněné v článku 8 této úmluvy musí být oprávněny pře-
zkoumat uplatněné důvody propuštění a jiné okolnosti týkající se
případu a rozhodnout, zda propuštění bylo důvodné.
2. Aby sám zaměstnanec nebyl nucen dokazovat, že propuštění ne-
bylo důvodné, způsoby provádění zmíněné v článku 1 této úmluvy
stanoví jednu nebo druhou nebo obě následující možnosti:
a) břemeno dokázat existenci platného důvodu propuštění, jak je
stanoven v článku 4 této úmluvy, je na zaměstnavateli;
b) orgány zmíněné v článku 8 této úmluvy budou oprávněny utvořit
si názor o důvodech propuštění s přihlédnutím k důkazům ozna-
čeným účastníky a v řízení stanoveném vnitrostátním zákonodár-
stvím a praxí.
3. V případě" propuštění z důvodu provozních potřeb podniku, zá-
vodu nebo služby orgány uvedené v článku 8 této úmluvy budou
- 5 -
oprávněny rozhodnout, zda skutečně šlo o propuštění z takových dů-
vodů, při čemž rozsah Jejich oprávnění rozhodnouti, zda tyto důvo-
dy dostačují odůvodnit propuštění, bude stanovou způsoby prováděni
zmíněnými v článku 1 úmluvy.
Článek 10
Jestliže orgány zmíněné v článku 8 této úmluvy shledají, Že
propuštění není důvodné a jestliže podle vnitrostátního zákonodár-
ství a praxe nejsou oprávněny nebo neshledají možným prohlásit
propuštění za neplatné a, popř. nebo nařídit nebo navrhnout opětné
zařazení pracovníka na Jeho původní pracoviště, musí být oprávněny
nařídit zaplacení přiměřené náhrady škody nebo jiný vhodný způsob
odškodněni.
Oddíl D. Výpovědní lhůta
Článek 11
Pracovník, jenž má být propuštěn, má právo na přiměřenou vý-
povědní lhůtu nebo na náhradu škody místo ní, ledaže by se provi-
nil vážně, to jest dopustil takového provinění, že nelze na zamě-
stnavateli důvodně požadovat, aby, ho dále zaměstnával po dobu vý-
povědní lhůty.
Oddíl E. Obchodné a jiné zajištění příjmu
Článek 12
1. Propuštěný pracovník má nárok v souladu s vnitrostátním záko-
nodárstvím a praxí:
a) na obchodné nebo jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví
mimo jiné se zřetelem k délce Zaměstnání v podniku a výši mzdy
a které vyplácí přímo zaměstnavatel nebo fond vytvořený z pří-
spěvků zaměstnavatelů; nebo
b) na dávky z pojištění pro případ nezaměstnanosti nebo z pomoci
nezaměstnaným nebo na jiné dávky sociálního zabezpečení, jako
např. na dávky ve stáří nebo v invaliditě za běžných podmínek,
které platí pro takové dávky; nebo
- 6 -
c) na kombinaci takového odchodného a dávek.
2. Pracovníku, který nesplňuje podmínky pojištění pro případ ne-
zaměstnanosti nebo pomoci nezaměstnaným v rámci obecné úpravy, ne-
musí být vypláceno odchodné nebo dávky zmíněné v odstavci 1 písme-
na a) tohoto článku proto, že nedostává dávky v nezaměstnanosti
podle odstavce 1 písmena b).
3. V případě propuštění pro vážné provinění lze způsoby provádě-
ni uvedenými v článku 1 této úmluvy stanovit ztrátu nároků na od-
chodné nebo na dávky zmíněné v odstavci 1 písmena a) tohoto článku.
Část III. Dodatková ustanovení o propuštění z hospodářských, tech-
nologických, strukturálních a podobných důvodů
Oddíl A. Projednání se zástupci pracovníků
Článek 13
1. Jestliže zaměstnavatel zamýšlí propouštět z hospodářských,
technologických, strukturálních nebo podobných důvodů, má:
a) poskytnout včas zúčastněným zástupcům pracovníků příslušné in-
formace včetně důvodů zamýšleného propouštění, počtu a druhů
pracovníků, kteří budou pravděpodobně postiženi, a doby, v níž
by mělo dojít k propouštění;
b) dát ve shodě s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí co nejdří-
ve příležitost zúčastněným zástupcům pracovníků projednat opat-
ření, jež je třeba učinit, aby se předešlo nebo omezilo propou-
štění, a opatření, která mají zmírnit nepříznivé důsledky pří-
padného propuštění pro dotyčné pracovníky, jako je např. hledá-
ní jiného zaměstnání.
2. Provádění odstavce 1 tohoto článku může být omezeno způsoby
provádění zmíněnými v článku 1 této úmluvy na případy, kdy počet
pracovníků, o jejichž propuštění se uvažuje, dosahuje nejméně sta-
noveného počtu nebo stanoveného procenta pracovních sil.
3. Pro účely tohoto Článku výraz "zúčastnění zástupci pracovní-
ků" znamená zástupce pracovníků za takové uznané vnitrostátním zá-
konodárstvím nebo praxi v souladu s úmluvou o zástupcích pracovní-
ků. 1071.