Česká národní rada 1986 – 1990

Mělo by se rovněž skoncovat s bilancováním plánů na základě uzavřených smluv o přípravě dodávek, které odběratele nezavazují k ničemu, ani k předložení hospodářských smluv na čtvrtletí. Jde o čistě jednostranný akt. Stejně tak je tomu s uzavíráním různých kol dodavatelsko-odběratelských vztahů, přepisováním plánů a očekávaných plnění do různých tabulek apod. To vše brání skutečné iniciativě a socialistickému podnikání státním podnikům. Právem jsou v této souvislosti v podnicích vzbuzovány obavy z toho, aby nedošlo k tzv. přemalování firem generálních ředitelství a výrobních hospodářských jednotek a vytváření různých sdružení. První poznatky ukazují na to, že jen málo uvolněných pracovníků ze zmíněných zrušených institucí projevuje např. zájem o řídící funkce v našich podnicích.

Je všeobecně známo, že naše výrobní podniky jsou značně technicky zastaralé a nové moderní zařízení lze pořídit prakticky jenom na západních trzích. Pro tyto účely byl vytvořen tzv. devizově návratný úvěr. Jaké jsou však zkušenosti? Podnik, který se rozhodne jít touto cestou, však toho mnoho - jak jsme se přesvědčili - nezíská. I po řádném zaplacení devizově návratného úvěru zůstává o splátky povýšený státní plán na stejné úrovni. To je v pořádku. Ale je třeba zvážit, zda by po zaplacení úvěru neměla jít část výrobků na obohacení domácího trhu. A dále zda by podnik neměl mít pravomoc hospodařit s částí devizových prostředků získaných tímto vývozem. pro svůj další technický rozvoj. Vůbec nemám na mysli prosazovat tendenci "bohaté podniky - chudý stát". Je potřeba co nejrychleji pozvednout technickou úroveň a vybavení našich podniků jejich vlastním přičiněním. Obdobné podmínky by měly být prosazovány při uzavírání kooperací.

Z hlediska financování technického rozvoje je rovněž problematické použití částky jednoho procenta z odpisů základních fondů na tento rozvoj. po přepočtech v podnicích vzniká kuriózní situace, neboť například zmíněný podnik juta by tímto způsobem obnovil svůj základní fond asi za 100 let. Zdá se, že překonaná je i otázka investičního limitu. Způsob investování by se měl odvíjet od vytvořených zdrojů ku prospěchu celé společnosti.

Další negativní, obecně platnou tendencí je vztah státních podniků k zahraničnímu obchodu. Mám zde na mysli především pravidlo týkající se devizového normativu. Podnik není subjektem devizového plánu a devizové operace se nepromítají do jeho chozrasčotu. To má minimální stimulační efekt pro jeho exportní i činnost. Kdyby devizový účet přímo zvyšoval nebo snižoval jmění podniku, to znamená, že podnik by vlastnil devizy v obchodní paritě, byl by nucen k daleko vyšší aktivitě v zahraničně obchodní činnosti. Dosavadní úprava pro zacházení s devizovým normativem je podle názoru pracovníků praxe hodnocena jako snaha ministerstva zahraničního obchodu a podniků zahraničního obchodu podržet si i v této oblasti rozhodovací monopol - mnohdy za cenu určitých národohospodářských ztrát.

Je potřeba zvážit, zda bude účelné v nových podmínkách nadále vynakládat značné finanční částky na financování aparátu podniků zahraničního obchodu. Stejnou práci - a nezřídka kvalifikovaněji a s nesrovnatelně nižšími náklady jsou si schopny podniky zajistit samy. Nakonec i za sféru podnikání v zahraničním obchodě má vedení podniku odpovědnost před pracujícími a musí mít možnost přímo ji ovlivňovat. Domnívám se, že v podmínkách hospodaření na základě plného chozrasčotu je opodstatněné prosazovat možnost přímého vývozu bez organizace zahraničního obchodu. Současná praxe vede k administrativě a zdlouhavému řízení mezi odběratelem v zahraničí a výrobcem. Zahraniční partneři to kritizují a mnohdy přicházíme i touto cestou o výhodné trhy.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, několik příkladů, které jsem zde uvedla, ukazuje na určitý rozpor mezi tím, co se chce a tím, co se může. Na jedné straně je požadována iniciativa, samostatnost v rozhodování a samofinancování podniků, na druhé straně je stále řada předpisů a vyhlášek, které toto neumožňují. Je potřeba podpořit úsilí vlády o přestavbu, to znamená rychle odbourat v hospodářské oblasti to, co se neosvědčilo a co je také řídícími pracovníky podniků s dobrým úmyslem kritizováno. A naopak urychleně přijímat opatření, která přinesou celospolečenský užitek. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Danuši Dohnalové, slovo má poslanec Josef Kaňa.

Poslanec Josef Kaňa: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, náš vnitřní trh je již delší dobu předmětem intenzivního zájmu nejen široké spotřebitelské veřejnosti ale své místo pravidelně a v širokém rozsahu zaujímá na stránkách denního tisku, v pořadech rozhlasu a televize.

Touto problematikou se také intenzivně zabývají vlády ČSR a ČSSR, které přijaly v minulém i letošním roce významná usnesení k jeho stabilizaci a zlepšení celkové úrovně, jež nejsou vždy bezezbytku plněna.

Také nedávné 10. zasedání ÚV KSČ věnovalo vnitřnímu trhu značnou pozornost a kriticky se vyslovilo k jeho nedostatkům i na adresu těch, kteří nesou zodpovědnost za jeho zabezpečení. Je proto zcela logické, že dnes, kdy ČNR projednává plnění programového prohlášení vlády ČSR, je těmto otázkám věnována náležitá pozornost, což dokumentuje i vystoupení předsedy české vlády soudruha Pitry, ale i celá řada dalších vystoupení v rozpravě.

Tento široký zájem má své hluboké opodstatnění, neboť úroveň vnitřního trhu je v očích veřejnosti rozhodujícím ukazatelem životní úrovně a plněním základních ekonomických záměrů vytyčených XVII. sjezdem KSČ. Je to i proto, že vývoj na vnitřním trhu do značné míry odráží nejen efektivnost činnosti většiny odvětví národního hospodářství, ale i provázanost a proporcionalitu ekonomického vývoje. V této souvislosti je nutné zejména zdůraznit nezbytnost celkové rovnováhy vnitřního trhu, ale také zejména zvýšení jeho strukturální rovnováhy.

Aniž bychom si dnes kladli za cíl posuzovat vlastní řídící, koncepční a organizátorskou práci ministerstva obchodu, je nutné konstatovat, že resort obchodu se objemově s úkoly plánu 8. pětiletky vyrovnává, což dokumentuje i plnění maloobchodního obratu za uplynulé období. plnění plánu maloobchodního obratu je však pouze jedna stránka věci, neboť ta rozhodující, tj. vytváření příznivého celospolečenského klimatu a podnětů pro aktivizaci pracujících, plněna není a vnitřní trh zde nesehrává svou základní a určující, ale i nezastupitelnou úlohu ve společnosti. Toto obecně známe zjištění by mělo vést příslušné řídící orgány nejen k zamyšlení, ale i ke změně přístupů při tvorbě plánu na 9. pětiletku i při sestavování výhledových cílů a záměrů našeho národního hospodářství, zejména jeho dalšího vývoje v posilování žádoucích odvětví a oborů či útlumu méně perspektivních, neefektivních provozů, jejichž výrobky jsou často na trhu nerealizovatelné.

V opačném případě se budeme i nadále potýkat s negativními dopady, které vyvolává současný systém tvorby plánu a které se projevují na vnitřním trhu v tom, že kvalitativní stránky obchodu se nepodařilo plně zvládnout a na našem vnitřním trhu stále přetrvává nerovnoměrný vývoj v jeho zásobování, což je umocněno omezenými možnostmi nabídky a úzkým sortimentem výrobků.

Svůj negativní dopad na stabilitu vnitřního trhu má i nižší tvorba hmotných zdrojů k peněžním příjmům obyvatelstva, což se projevilo v dynamice prodeje a v překročení plánovaného přírůstku obratu o několik miliard korun.

Stále však přetrvává nepříznivý stav v zabezpečování spotřebitelské poptávky, zvláště u průmyslového zboží, kde klesá i podíl základních druhů zboží pro uspokojování potřeb rodin s nižšími příjmy. Tento stav umocňuje také skutečnost, že vývoz má stále přednost před dodávkami na vnitřní trh.

Také kvalita výrobků a jejich užitné vlastnosti, módnost, modernost a další, zasluhuje zamyšlení, neboť je terčem časté kritiky vůči obchodním organizacím, se kterou se setkáváme při styku s voliči a i když dochází k mírnému poklesu reklamací vůči výrobě i spotřebitelů v obchodě, zůstává skutečností, že ministerstvu obchodu a cestovního ruchu ČSR se dosud nepodařilo tento trend výrazně změnit.

Asi bychom si měli všichni a na všech pracovištích v této souvislosti položit otázku, kam se poděla naše dřívější hrdost nad kvalitou a dokonalostí výrobků. I nadšení a zdravý patriotismus na příslušnost nejen k této republice, tomuto státu, ale i k továrně, ústavu či jinému pracovišti.

Otázka kvality a technické úrovně není přece jenom pouze naší domácí záležitostí, tj. záležitostí vnitřního trhu, ale má zásadní význam pro uplatnění a konkurenční schopnost našich výrobků na zahraničních trzích kapitalistických států, rozvojových zemí a už vůbec není zanedbatelná ani ve vztahu k trhům zemí RVHP. Zatímco v jiných průmyslově vyspělých zemích je řešení kvality výrobků, dosažení špičkových parametrů základní otázkou existence výrobce, tj. otázkou ekonomickou, nahrazovali jsme tento nejjednodušší a nejúčinnější prostředek různými administrativními opatřeními a málo účinnými dopady. Bude proto na výrobě i obchodu, aby se v nových podmínkách hospodářského mechanismu s tímto problémem co nejúčinněji a také co nejrychleji oba partneři vyrovnali.

Soudružky a soudruzi, jsme v závěru třetího roku 8. pětiletky, v roce, kdy řada výrobních i obchodních organizací vstoupila do experimentu v přípravě na přestavbu hospodářského mechanismu a kdy od příštího roku najede na nové podmínky značná část národního hospodářství. Skloubení celospolečenských, podnikových a v neposlední řadě individuálních zájmů nebude v příštích letech lehkou záležitostí a staví vládu před složitou situaci, úspěšně zvládnout nejen zbývající léta této pětiletky, ale připravit národní hospodářství a celou společnost na úkoly 9. pětiletky. Je nutno si uvědomit a vyrovnat se se skutečností, že přestavba hospodářského mechanismu bude mít ve svých důsledcích a zejména v první fázi přímé dopady do všech oblastí vnitřního trhu, neboť dosavadní zkušenosti ukazují, že mechanismus přestavby uvolnil v současné etapě dosavadní vliv centra na vytváření rovnoprávných dodavatelsko-odběratelských vztahů, které v etapě nevyrovnanosti zdrojů a potřeb vnitřního trhu oslabily současné postavení organizací vnitřního obchodu. Tato skutečnost proto zcela nutně vyvolává v této fázi potřebu zásahu centra k žádoucímu uspokojování požadavků vnitřního trhu.

Soudružky a soudruzi, na závěr svého vystoupení bych znovu zdůraznil, a bylo to už několikrát řečeno na půdě ČNR prostřednictvím poslanců našeho výboru, i dnes ve zpravodajské zprávě soudružky Jarošové, že vnitřní trh a jeho zabezpečení není pouze záležitostí jednoho resortu - v tomto případě ministerstva obchodu a cestovního ruchu, ale že za jeho zásobení a úroveň nesou rovnoměrný díl odpovědnosti i všechny ostatní resorty a centrální orgány, které stanoví podmínky proporcionálního i strukturálního vývoje našeho národního hospodářství.

Je třeba vzcházet z toho, že výroba kolejnic, cementu, automobilů, ale zejména věcí denní a krátkodobé potřeby není přece určena pouze pro naplnění plánovaných ekonomických ukazatelů a limitů. Hlavním posláním výroby je uspokojovat hmotné a kulturní potřeby občanů, zajistit neustálé zvyšování životní úrovně lidí a současně tak zabezpečovat stálý rozvoj naší socialistické společnosti, jak to formuloval a přijal i XVII. sjezd KSČ.

Již dříve jsem uvedl, že nové podmínky staví před vládu nové problémy a úkoly a bude proto i na nás, poslancích ČNR, abychom přes kritická stanoviska k současným nedostatkům vyslovili vládě ČSR nejen plnou podporu, ale pomohli jí překonat současné problémy a vytvořit tak lepší podmínky pro další rozvoj naší společnosti a zvyšování životní úrovně našeho lidu. Těmto cílům dají svou podporu i poslanci - členové Čs. strany lidové, jejichž jménem na základě jednoznačného stanoviska našeho klubu poslanců bych chtěl vyjádřit plnou podporu záměrům vlády ČSR při naplňování těchto náročných úkolů. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Josefu Kaňovi. Soudružky a soudruzi, nyní přerušíme jednání k polední přestávce na 75 minut, budeme pokračovat ve 14,45 hodin. Byl vám rozdán návrh usnesení, který připravila návrhová komise. Prosím, abyste svoje připomínky k návrhu odevzdali členům návrhové komise nebo u prezence, pokud možno brzy po obědě.

Přerušuji jednání na hodinu a čtvrt, přeji vám dobrou chuť. Jako první po přestávce bude diskutovat poslanec soudruh Antony.

Místopředseda ČNR Milan Vondruška: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v odpoledním jednání. Jako první vystoupí poslanec Antony a připraví se poslanec Podlešák. Prosím soudruha Antonyho, aby se ujal slova.

Poslanec František Antony: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém vystoupení bych se chtěl zabývat některými problémy našeho hlavního města Prahy, které byly často diskutovány na obvodních, ale hlavně na městské konferenci KSČ. Prvním takovýmto problémem je modernizace pražského průmyslu.

Všichni bychom si jistě přáli, aby Praha, jako hlavní město, byla nejen vzorem elegance, jak se o ní zpívá, ale především vzorem svým moderním průmyslem, vědeckotechnickou základnou a progresivní ekonomickou strukturou, která by dovolovala plně využít kvalifikace dělnické třídy a tuto kvalifikaci také dále rozvíjet.

Zatím máme k takovému vzoru daleko. průměrné stáří strojů v pražském průmyslu značně převyšuje celostátní průměr a v některých odvětvích je více než polovina strojů odepsána. Přesto se na nich stále vyrábí. Tento strojní park volá po modernizaci, a to tím spíše, že až na výjimky byla výrobně technická základna Prahy v celém poválečném období silně zanedbávána.

Zastaralá je i struktura pražské ekonomiky. V dosavadním, zpravidla nekomplexním řešení modernizace a nové strukturalizace pražského průmyslu jsou uspokojovány na prvém místě resortní zájmy, a to představuje ve svém důsledku hlavní překážku celkovému zvyšování společenské produktivity práce. Je třeba si uvědomit, že ovlivnění struktury pražského průmyslu a zmodernizování jeho výrobní základny je stěžejním úkolem, který je třeba začít důsledně řešit již v současném období přestavby hospodářského mechanismu. Nesmí jít o žádnou kampaň, ale o plánovitě a koncepčně řízený nepřetržitý proces, vycházející z celospolečensky žádoucí cílové přestavby řešení. Jeho základem musí být konkrétní celek perspektivních výrobních programů, musí se v něm projevit náš vztah k životnímu prostředí i objektivní fakt, že další úspěšný rozvoj města je možný jedině za podmínky, že z výrobní sféry bude uvolněno dostatek pracovních sil pro potřeby dalšího nezbytného rozvoje terciární sféry.

V současné době se spolu s aktualizací Generálního plánu rozvoje hlavního města Prahy provádí i aktualizace ekonomické struktury s termínem ukončení do 31. března příštího roku. Chtěl bych zdůraznit, že to není jen problém pouze městských orgánů, ale že se na jeho řešení musí podílet aktivně všechny resorty i vlády, jak česká tak i federální. Dosavadní výsledky totiž jasně ukazují, že právě resortní a skupinové zájmy jsou účinnou brzdou žádoucího postupu. Je to možné dokumentovat i na řešení otázek dislokace v souvislosti se současným snižováním aparátu ústředních orgánů a organizační přestavbou výrobně technické základny.

Snížením aparátu ústředních orgánů by mělo dojít k uvolnění ploch pro potřeby bydlení, zdravotnictví, obchodu a služeb. Přesto však prvé návrhy z řady resortů tak jednoznačně k tomuto vytyčenému cíli nesměřují. Mám na mysli například podklady z ministerstva obchodu a cestovního ruchu, ministerstva výstavby a stavebnictví, ministerstva zemědělství a výživy, ministerstva kultury, ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu, ale i dalších, které byly předloženy v souvislosti s dislokačními otázkami. Ukazuje se rovněž, že pokud jde o generální ředitelství dislokovaná v Praze, značná část předpokládá své převedení na státní podniky a tedy vůbec nepředpokládají uvolnění dosud jimi užívaných kancelářských prostor pro jiné účely. V některých případech jsou to ovšem i generální ředitelství, která nemají žádnou podstatnou výrobně technickou základnu v Praze.

Modernizace pražského průmyslu, vymisťování neproduktivních výrob i snižování aparátu ústředních orgánů a středních článků řízení by mělo ve svých důsledcích vést k úspoře pracovních sil tolik potřebných v terciární sféře. Například v oblasti placených služeb pracuje v Praze pouze 5 % všech pracovních sil a mezi srovnatelnými velkoměsty světa jsme v tomto směru na jednom z posledních míst. Na tomto úseku bychom potřebovali alespoň třikrát tolik lidí. K tomuto vzestupu nelze použít ve větší míře migraci do Prahy, protože ta spolu přináší další potřeby bytů. Již dnes je však v Praze na 37 tisíc žádostí o přidělení bytu, které nejsou uspokojeny. Proto je potřeba tolik zdůrazňovat úsporu pracovních sil v oblasti průmyslu a řízení k naplnění požadavku moderního města například na služby všeho druhu.

Ještě k jednomu problému bych chtěl hovořit, a sice ke komplexní bytové výstavbě. Její problémy se v současné době nejkoncentrovaněji projevují právě v Praze a v Severomoravském kraji, jmenovitě v Ostravě. Skutečností více odpovídající by ovšem bylo, kdybychom hovořili o nekomplexní bytové výstavbě. Tento fakt, spolu s výraznou nerovnoměrností průběhu komplexní bytové výstavby, která už byla založena v samotném plánu, jsme od počátku tohoto volebního období kritizovali. Bylo to konstatováno i ve společné zpravodajské zprávě soudružky místopředsedkyně Jarošové. Chtěl bych k tomu říci, že vláda musí už konečně v této oblasti zjednat pořádek. Nejde jenom o to, abychom takzvaně zreálnili úkol na letošní pětiletku, a tedy snížili plánovaný počet bytů určený k dokončení, ale zejména, aby se předešlo opakování nežádoucího stavu. Komplexní bytová výstavba je svým způsobem kontinuální proces, vyžadující rovnoměrnost a včasné vytváření komplexních podmínek pro její realizaci. Přitom si nemůžeme dovolit stavět takzvané holobyty a neustále zanedbávat především občanskou, ale také následnou technickou vybavenost. Dnes je to již výrazně politický problém, a jako na takový bychom se také měli dívat a také tak k němu přistupovat. Zdůrazňuji to proto, že znám materiál, který byl v současné době zpracován do vlády České socialistické republiky o zabezpečení úkolů komplexní bytové výstavby a modernizace bytového fondu v letech 1988 až 1990 a přechodu do 9. pětiletky. Problémy, tak jak jsou v něm shrnuty a charakterizovány, odezněly například již na lednovém společném jednání našeho výboru pro plán a rozpočet s výborem pro národní výbory a národnosti. Trvalo bohužel 8 měsíců, než se dostaly na pořad jednání vlády. Ze souboru opatření, který byl navržen, bych chtěl zdůraznit dvě opatření, jejichž realizace by měla přispět k tomu, aby se současný stav v budoucnosti neopakoval. Při tvorbě plánu komplexní bytové výstavby je třeba důsledně sledovat rovnoměrnost při výstavbě bytů a soulad prostředků s věcným programem vyplývajícím z projektové přípravy a průběhu výstavby jednotlivých staveb. počty bytů je nezbytné odvozovat od dokončovaných částí stavby v daném plánovaném období. Není možné připouštět odtržení ukazatele počtu bytů od realizace stavby jako celku v souladu s projektem organizace výstavby.