Česká národní rada 1986 – 1990

Často si studenti stěžovali na to - a my jsme na to také upozorňovali -, že nepatří koleje studentům. Právě z hlediska života studentů na kolejích se ve vyspělých západních zemích hovoří o studentské samosprávě v hospodaření s kolejí.

Je jasné, že nemůže být tato samospráva totální - to je každému jasné. Ale - a v tomto smyslu bych v tuto chvíli interpelovala pana ministra školství Adama - myslím, že alespoň v tomto školním roce by se s kolejemi v letním období mělo hospodařit tak, aby koleje skutečně patřily studentům, aby to, co zanedbali v určité době - ne vlastní vinou, ale jak nám všem pomohli - mohli také dohnat. protože problematika diplomových prací, ročníkových prací atd. nemůže být řešena, nebudou-li mít možnost být na svých kolejích, na svých školách atd. i v prázdninovém období.

Druhý dotaz a připomínka se týká oblasti školství a vyplývá vlastně i ze zprávy pana Pitharta, jak jsme vlastně špatně zacházeli nebo zacházíme s lidmi, kteří jsou staří, nemocní, bezmocní a kterým nikdo nepomáhá, společnost se jich jakoby bojí, jakoby straní.

Myslím si, že řešení problematiky těchto občanů netkví jenom v tom, jaká je vlastní sociální práce našich sociálních zařízení, ale tkví také v tom, jak jsou kvalitní lidé, kteří pracují na těchto zařízeních. A musím zde říci, že v tomto směru nemáme dostatek kvalitních kádrů v této oblasti, ani jsme je systematicky ve školství nevychovávali, a proto právě dávám v úvahu, aby došlo k rozšíření výchovy vysokoškolské i středoškolské - pracovníků pro všestrannou sociální práci.

V tomto směru připomínám, že na tyto odborníky, na tyto studenty by nebylo ani třeba příliš mnoho vkladů, ale stačila by jistá přeorganizace systemizace odborníků, kteří budou vychováváni.

Čili výsledkem nebo cílem by pak mělo být zvýšit efektivnost sociální práce v preventivní činnosti a zejména v zajišťování komplexních poradenských, ochranných i materiálních služeb, které by tito odborníci zajišťovali.

Co se týká další otázky týkající se školství - jak bylo řečeno - nebudu se o nich zmiňovat, protože zde máme dalšího zástupce z výboru pro školství a vědu, se kterým jsem hovořila a který bude hovořit také.

Připomněla bych tu však ještě jednu věc, která navazuje na problematiku odborníků přes sociální věci, a připomněla bych to, co zde uvedla na minulém zasedání České národní rady poslankyně Sobotová.

Jde o to, jakým způsobem se nakládá se sociálními zařízeními, která se starají právě o postižené děti, je to otázka Jedličkova ústavu.

Připomněla bych v tomto směru členům vlády to, že byly a jsou určité analýzy i určité návrhy, jak organizovat konkrétně Jedličkův ústav a další zařízení, která jsou mu podobná. Navrhovala bych tedy, aby těchto zkušeností bylo využito.

Děkuji za pozornost. (Potlesk).

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Stiborové. Hovořit bude poslanec Šedivý, připraví se poslanec Bedřich.

Poslanec Josef Šedivý: Vážení páni předsedové, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Šedivý Josef, jsem členem Československé strany lidové, poslanec za obvod 83 - Děčín-sever.

Předseda vlády pan dr. Pithart věnoval značnou pozornost svého vystoupení postavení rodiny a výchově mládeže v naší a společnosti. Právem se říká, že rodina nahradí člověku svět, ale celý svět mu nenahradí dobrou rodinu.

Není třeba zastírat, že naše potíže v ekonomice, ekologii, zdravotnictví, školství, kultuře a v dalších společensko-hospodářských oblastech mají svůj původ v mravní sféře. Člověk stěží může svědomitě pracovat, zůstává-li egoistou, preferuje-li jen svoje osobní zájmy a je lhostejný ke společenským potřebám. Mít spořádanou, prosperující společnost a stát vyžaduje úsilí i obětí. Mít spořádanou rodinu je radostí, ale vyžaduje i mnoho sebezáporu.

Ačkoliv nejsem marxista, neodpustím si výrok Bedřicha Engelse: "vítězíme nad přírodou a starou společností, nastal čas, abychom zvítězili sami nad sebou." Tolik citát, který byl pronesen před sto lety. A kam jsme ve vítězství sami nad sebou a v sebevýchově za těch sto let pokročili? Kam jsme to dovedli naše rodiny, kde rozpadem každého třetího manželství se řadíme na nejpřednější místo ve světě. Většinou jde o manželství do pěti let trvání, převážně s nezletilými dětmi, pro které je chování rodičů traumatem na celý další život.

Přibývá nám dětí na psychiatriích, ve škole patří mezi i neukázněné, násilníky, v učení zaostávají, nezřídka začnou fetovat. A to vše proto, že nevědí nic o spořádaném soužití a nenašli pravou lásku v rodině. V duchovně i morálně zdravé rodině se utvářejí základní rysy charakteru člověka, jeho vztah k práci, k morálním, ideovým i kulturním hodnotám. Jestliže harmonická, tedy dobrá, spořádaná rodina je základem každé společnosti, pak tyto základy naší společnosti moc pevné nejsou.

A co naše dospívající mládež? Často slyšíme stesky na jejich sobeckost, hrubost, nadutost, neúctu. Není téměř dne, abychom nečetli o násilných přepadech a nezřídka i vraždách způsobených často mladými lidmi. Řada krásných vlastností z našeho života jakoby mizela, jako je pomoc bližnímu, upřímný vztah k problémům druhých, úcta k člověku i k jeho práci.

Mohou se vymyslet krásná slova o vztahu k lidem, k jejich potřebám, ale ta nejsou ničím, pokud nejsou podepřena reálnými činy a osobním příkladem. vzor rodičů a celé rodinné prostředí jsou nejdůležitější pro utváření života našich dětí.

Psychologové a pedagogové učí, že pro utváření povahy člověka mají největší význam vlivy ranného dětství. Tvrdí, že nejdůležitější je výchova do šesti let dítěte. A vodit naše děti v šest až sedm hodin ráno do jeslí a školek je přímo zločinem, kterého se dopouštíme na těch našich nejmenších.

Chceme-li pracovat k mravnímu povznesení národa, pak je nutno provést taková opatření, aby se matky nemusely živit výdělečnou prací, ale mohly se věnovat domácnosti a výchově svých dětí. Je zlořádem minulého období - a všemi prostředky se musí pracovat na jeho odstranění, když pro nedostatečnou mzdu živitele rodiny jsou nuceny matky k výdělečné činnosti. Nutno vytvořit takové ekonomické podmínky rodině, které matce umožní plně se věnovat svému přirozenému poslání, tj. výchově dětí a vytváření pokojného rodinného zázemí.

Nemusíme si namlouvat, že mnohé pracovní činnosti v kancelářích podniků i úřadů jsou zbytečné, společnosti nepřinášejí žádný užitek a jsou jen umělým udržováním zaměstnanosti. Proto prostředky na řešení této situace se jistě najdou. Vždyť na provoz jeslí a školek naše společnost nemálo doplácí, a to nejen finančně.

Při posledním zasedání České národní rady se na pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy vznesla řada interpelací a připomínek. Nechci mu přidělávat starostí, kterých má určitě více než dost. Dovolím si však upozornit, že v dávné minulosti, tj. před nástupem totalitního režimu, sehrály u nás pro výchovu dospívající mládeže velmi pozitivní úlohu církevní školy a internáty.

Mám dotaz: Jakým způsobem, v které době a v jakém rozsahu dojde k obnově církevních škol a internátů, jejichž významný vliv nejen na vzdělanosti, ale i na utváření charakteru není jistě nutno zdůrazňovat.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Šedivému. Hovořit bude poslanec Bedřich, připraví se poslanec Vondráček.

Poslanec Václav Bedřich.: Vážené předsednictvo, paní a pánové poslanci, jsem Václav Bedřich, poslanec za obvod 50 - Český Krumlov, nestraník.

"Do snů oblečeno stojí rožmberské město nad zvlněnou šíjí Vltavinou, prapory dýmu nehybně visí nad střechami gotického města, které v Tobě rozeznělo tolik strun. Vidět jej musíš, ne jednou, ale desetkrát, abys pochopil aspoň něco z jeho génia."

To napsal o Českém Krumlovu Ladislav Stehlík. O městě z 13. století, proslulém svou malebností a bohatstvím stavebních a historických památek psal stejně nadšeně Čapek, Mácha i Mařánek.

Já musím referovat jinak. O iluzi, že jižní Čechy jsou oázou vynikajícího životního prostředí, o tom, že koncentrace oxidu siřičitého posunula Krumlov v roce 1988 na první místo v Jihočeském kraji a prokazuje každoroční nárůst. O tom, že voda ve vodovodní síti je hodnocena hygienikem jako špatná. o tom, že Lipno sbírá obsah kanalizace bez čištění z celého povodí - Prachaticka, Hornoplanska. O tom, že v 50 % vzorků pšenice a brambor je překročena nejvýše přípustná hodnota kadmia, rtuti a dusičnanů. O tom, že úmrtnost ve všech okresech Jihočeského kraje v roce 1961 až 1980 byla vyšší než v Brně, Hradci Králové a Pardubicích, které byly tehdy prohlášeny za postižené oblasti.

Okres Krumlov měl vyšší úmrtnost než Praha a město samo dokonce horší než Ostrava. V roce 1988 zemřelo dětí do jednoho roku nejméně ve Východočeském kraji - 4,26, a nejvíce v Jihočeském - 6,48. Při sledování 17 ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva je v našem okrese 12 ukazatelů vyšších než průměr Československa. Jde o standartní úmrtnost, předčasnou úmrtnost pro kardiovaskulární choroby, ischemickou chorobu srdeční a zhoubné nádory.

Další naší velkou starostí je samotné město Český Krumlov. Je vyhlášeno městskou památkovou rezervací a rozhodnutím UNESCA je řazeno mezi nejcennější města Evropy. Ve stejném termínu, kdy bylo označeno jako perla - hned na druhé místo za Benátkami, rozhodla vláda o jeho vyřazení ze stavebních priorit. V současné době tvoří městskou rezervaci 303 objekty památkové kategorie A. Patří k ní rozsáhlý areál státního zámku, dominanta města Krumlovská věž je nepřístupná a v havarijním stavu. Pro její opravu není vyčleněna žádná stavební kapacita. V roce 1586 zbourali osm měšťanských domů a Vilém z Rožmberka položil základní kámen jezuitské koleje. Provinciál řádu dostal klíče už za dva roky. My tento objekt - hotel Růže - rekonstruujeme letos již třicátý rok.

Vláda ČSR usnesením z roku 1966 uložila rekonstrukční práce na městské rezervaci. pak se zabývala asanací historického jádra v roce 1985, pak v červenci 1987 a podle vládního usnesení v roce 1988 dopracovaly národní výbory první etapu regenerace městské rezervace. Dosavadní průběh rekonstrukce jednoznačně ukazuje, že se nepodařilo splnit záměr usnesení vlády z roku 1966 v časovém termínu pro nedostatek stavebních kapacit a finančních prostředků.

Přijatá usnesení neřešila podmiňující akce jako je asanace inženýrských sítí, rozvody plynu a kolektorů apod. Od roku 1963 se podařilo opravit zhruba náměstí a několik domů. Je pravda, že asanace nebyla přerušena ani zastavena, ale jde strašně pomalu. Z průběhu celého poválečného období je nutno odvodit zkušenost, že není v silách pouze národních výborů Jihočeského kraje, zabezpečit tak náročný úkol jako je obnova jedinečného, světové unikátního celku města, které válkou nebylo vůbec dotčeno.

Obdobná jiná města například Cheb, se neobešla bez pomoci vlády a jejích direktiv. Nutno připomenout, že stavební kapacity Jihočeského kraje se dosud podílejí na řešení úkolů i ostatních oblastí naší republiky.

Osídlení oblastí při hranici s Rakouskem je velmi řídké. Na území okresu je vojenský výcvikový prostor a značnou část území zabírá hraniční a zakázané pásmo, které je prakticky bez života.

Přitažlivá rekreační oblast Lipenského jezera je středem zájmu turistů, jejichž počet stále stoupá a v sezóně mnohokrát převyšuje počet stálých obyvatel. provozovny služeb a obchodů nevyhovují potřebám dnes, a sezónnímu náporu už vůbec nestačí. Proto považujeme za nutné:

1. Změnit režim hraničního a zakázaného pásma a účelně ho zařadit do normálního života. Posoudit plnění vládního usnesení o zvýhodnění území při západní hranici a přijmout opatření ke zvýšení pravomoci okresních a místních orgánů státní moci.

Bylo by vhodné přijmout tato ekonomická opatření u větších závodů v pohraniční oblasti:

- snížit odvod ze zisku ze 65 % na 60 % s tím, že 5 % by bylo odváděno do rozpočtu ONV,

- snížit 50 % odvod z mezd na 45 % a 5 % dát do rozpočtu ONV.

A takto získané prostředky využívat pouze pro rozvoj pohraničí. Zvážit možnost zvýhodnění podniků v této oblasti, aby objektivně vznikal zájem o rozšiřování podnikatelské činnosti, odstranit monopol stavebních podniků, monopol v projektování i restaurování.

2. Přijmout účelná opatření o urychlení prací na asanaci Krumlova, zvážit možnost mezinárodní účasti i pomoci, možnost znovu se obrátit na UNESCO, které svou pomoc již před lety nabídlo. K tomu využít i nesporný současný kredit Československa ve světě.

Přehodnotit strukturu zaměstnanosti obyvatel okresu s koncepcí rozvoje turistického ruchu a služeb s tím souvisejících. Turistický průmysl je v oblasti zisku nejefektivnější ze všech odvětví ekonomiky.

Zařadit rekonstrukci městské rezervace a zámku do dlouhodobého výhledu rozvoje Československa jako jmenovitý úkol státní zakázky vlády.

3. Urychlit práce na rekonstrukci okresní nemocnice a získat fondy na odsíření papírny JIP Větřní jako hlavního zdroje exhalací.

Je jasné, že Česká národní rada, vláda i federální orgány jsou dneska zavaleny řešením problémů celostátního charakteru. Ale pohraničí je nedílnou součástí našeho státu a jen konzolidovaná oblast může přispívat k rozvoji a prestiži republiky.

Prosím vás, abyste oprávněné požadavky občanů tohoto území posuzovali s plným pochopením a za vaši pozornost mějte můj dík.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Bedřichovi. Hovoří poslanec Vondráček, po přestávce se připraví poslankyně Kadlčíková.

Poslanec Josef Vondráček: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a poslanci, vážení hosté!

Chtěl bych se představit - jsem Josef Vondráček, bezpartijní, volební obvod 101, Nový Bydžov.

Předseda vlády pan Pithart nás seznámil se zprávou o stavu naší republiky. Je to po dlouhé době zpráva otevřená a upřímná, která nic nepřikrášluje ani nezatajuje.

Několikrát se v tomto obrodném procesu i dnes řeklo, že rozvoj naší státnosti, síla naší republiky bude závislá na rozvoji našich měst a obcí, že spokojenost občanů v místech, kde žijí, může vést ke spokojenosti v celém státě. proč to říkám?

V minulosti, zejména v posledních 30 letech, nebyl zajišťován rovnoměrný rozvoj všech míst v naší republice. Jsou místa preferovaná, kde se preference projevila právě soustředěním průmyslu, ale jsou i místa, kde dochází k vylidňování v důsledku úbytku pracovních příležitostí.

Jedním z takových míst je i oblast Nového Bydžova. Kdysi krajské, potom okresní město a po zrušení okresu město upadající a chátrající. Je jistě takových měst, kde byl okres, víc, kde zrušením okresu došlo k narušení dřívějších vztahů. Vždyť dříve bylo okresní město přirozeným ekonomickým, politickým, společenským centrem příslušné oblasti. A po zrušení okresu nejen, že odešly okresní orgány, ale postupně se stěhovaly i některé výrobní organizace. To znamenalo podstatný úbytek pracovních příležitostí a tím pochopitelně i omezení bytové výstavby, služeb, rozvoje obchodní sítě i ochuzení kulturního a společenského života ve městě.

U nás je dnes stav takový, že denně vyjíždí mimo město na dva tisíce lidí za prací. Město má primát v českých zemích - ne zrovna záviděníhodný - největší roční úbytek obyvatelstva. Za posledních 20 let se nepostavil ze státní výstavby ani jeden byt. Nedobrá je situace v rozvoji obchodní sítě školního stravování a třeba i v zajišťování finančního krytí výstavby čističky odpadních vod. Vše, co se postavilo, bylo děláno v akci Z.

Máme tu nevýhodu, že žijeme v sousedství velkého města Hradce Králové a spíše v jeho stínu, které si vytklo za cíl v soutěži s Pardubicemi mít 100 000 obyvatel. A tomu bylo podřízeno vše, včetně financí.

Proč to říkám? Nejde mi jenom o Nový Bydžov. Myslím, že takových měst, která žijí ve stínu jiných, je více. A proto se obracím na českou vládu, aby dbala na rovnoměrný rozvoj všech oblastí naší republiky. Vždyť každý občan, ať žije kdekoliv v naší republice, má právo na to, aby žil v dobrém zdravotním prostředí s dobrou lékařskou péčí, se zajištěním pracovních příležitostí, s dobrým obchodem a službami, bydlením i školstvím.

Pan předseda vlády i posledně na schůzi České národní rady prohlásil, že se má opět vrátit život do obcí a měst. Ale myslím, že tomu musíme napomoci vytvořením předpokladů pro tento návrat.

V nových ekonomických podmínkách tržního mechanismu se situace nemusí v těchto místech zlepšit. Nejsou zde totiž velké podniky, jenom závody a provozy, které se v současné době stávají předmětem redukce. Tím bude složitá otázka vytváření zdrojů a ještě horší zainteresovanost podniků na řešení místních problémů finanční spoluúčastí.

Mělo by být uplatňováno pravidlo, že vytvořené zdroje formou odvodů podniků půjdou přímo do rozpočtu příslušného národního výboru dle sídla podniku a potom teprve bude prováděno přerozdělování tam, kde se prostředky nedostávají. Obdobně by to mělo platit i v České republice, že odvody půjdou do rozpočtu České republiky a potom teprve bude provedeno přerozdělení za účasti federace.

Druhým problémem, o kterém bych chtěl hovořit, je oblast školství.

Asi všichni budeme souhlasit s tím, že vzdělanost a kulturnost národa ukazuje na jeho vyspělost a je také podmínkou jeho dalšího rozvoje.

Minulá léta - jak již bylo řečeno - bylo školství také středem zájmů, ale především v různých změnách systému a obsahu a v absolutní direktivitě. Jen si vzpomeňme, jak se měnila délka studia i obsah, zejména středních škol. Měli jsme gymnázia, potom jedenáctiletky, dvanáctiletky, střední všeobecně vzdělávací školy a opět teď gymnázia. Základní školy byly devítileté, potom osmileté a nyní je základní vzdělání desetileté. - Co změn na tak vyspělém historicky vyvinutém školství, které nám záviděl svět! - A co se stalo s osobností učitele?

Neuvážené zásahy i nedostatečné finanční prostředky, kde školství dostávalo až to, co zbylo, způsobily vážný stav v našem školství.

Vysoká směnnost vyučování v základních školách, vysoké stavy žáků ve třídách, kde i v prvních třídách základních škol je přes 30 dětí a ve vyšších třídách až ke 40, jsou způsobeny nedostatkem tříd, pomalou výstavbou nových škol i neuváženým rušením malotřídních škol.