Česká národní rada 1986 – 1990

Hovořím-li o exhalacích, dovolte mi jeden příklad. Elektrárna Mělník jako čtvrtý největší producent kysličníku siřičitého v Československu byla nucena v posledních letech zaplatit zemědělským organizacím ročně od 25 do 30 miliónů korun. Celkově zaplatila Elektrárna Mělník na základě uvedené vládní vyhlášky více jak 150 miliónů korun. Pro celý státní podnik Českých energetických závodů činí částka vyplácená v rámci náhradového řízení ročně téměř 500 miliónů korun. Náhrady škod jsou hrazeny z ostatního rozdělení zisku.

Platby jsou poukazovány na příslušné bankovní účty zemědělských a lesních organizací. Od okamžiků zaplacení ztrácejí exhalanti jakoukoli možnost kontroly použití vyplacených peněz, které s největší pravděpodobností jsou přímou položkou zisku. Vezmeme-li v úvahu, že nejsou řídké případy, kdy zemědělská organizace účtuje nebo také dostává zaplaceno několik miliónů korun za jeden rok, je zřejmé, že těchto zdrojů peněz se organizace nerady vzdávají.

Na základě vládní vyhlášky 40/1963 Sb. a rozhodovací praxe hospodářské arbitráže byly již vyplaceny miliardové částky, aniž je znatelný efekt v jejich použití u poškozených organizací, a přitom z ovzduší nezmizel ani jeden mikrogram kysličníku siřičitého. Logičtější se zdá být řešení, kdy tyto částky budou použity na likvidaci nebo zmírnění příčin emisí SO₂.

Nejsmutnější ale je, že v celém tom kolotoči miliónů a miliard není pamatováno na člověka, nebereme-li v úvahu skutečnost, že náhrada škody byla v mnohých případech použita i při výplatě hospodářských výsledků.

Elektrárna Mělník v současné době eviduje 145 organizací, kterým hradí škodu celého Středočeského, Severočeského kraje, z části kraje Východo- a Západočeského. Situace u elektráren Severočeského a Západočeského kraje je obdobná.

Je třeba podotknout, že otázka náhradového řízení není jen otázkou energetiky. Na platbách se podílejí všechny organizace, které spalují hnědé uhlí, a jejichž podíl na imisním zatížení pozemků přesahuje i %. Kolik činí úhrnem tyto částky, lze jen odhadnout. Částka sto miliónů ročně by mohla odpovídat skutečnosti. Platí i organizace, které imitují převážně v době vegetativního klidu.

Jakákoli snaha o přenesení celé problematiky na úroveň ministerstev zůstala bezvýsledná. Návrh, aby částek vyplácených na náhradu škody bylo použito na ekologická opatření na zdrojích, se setkal s důrazným odmítnutím poškozovaných organizací. Je otázka proč.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Pecinovi. Hovoří poslanec Hrabaň, připraví se poslanec Kolařík.

Poslanec Josef Hrabaň: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, jmenuji se Josef Hrabaň, jsem poslancem za volební obvod 31 - Český Brod a jsem členem Československé strany socialistické.

Dnes jsme zde slyšeli celou řadu příspěvků, týkajících se téměř všech oblastí našeho života a tak mi dovolte, abych i já, tak jako již v předchozích dvou vystoupeních se poněkud pozastavil u našeho státního rozpočtu České republiky.

K podepření vážnosti svého vystoupení bych se mohl odvolat na některé zásadní myšlenky o české státnosti, které vyslovil předseda naší vlády pan Pithart na minulé nebo i dnešní schůzi. Že jde o ty nejcitlivější a zároveň nejzávažnější otázky, dokumentuje i zájem našich občanů o jejich řešení. Dovolím si uvést některé ohlasy na vystupování a názory poslanců České národní rady z dopisů, které jsem obdržel.

Občan z Prahy 3 píše, že požadavek v uplatnění svrchovanosti České republiky nad zdroji, které jsou na jejím území vytvářeny, a o rozhodování o nich je nejenom oprávněný, ale dnes již nebude moci být zvolena žádná česká reprezentace, která by jej neuplatňovala. Tento názor sdílí a podporuje většina občanů v jeho okolí.

Občanka z Brna vyslovuje podiv, že ještě dnes je možné při tvorbě státního rozpočtu vycházet ze stejných rozpočtových pravidel jako v minulosti, kdy rozpočty obou republik diktoval duch totalitního režimu, což pro Českou republiku jen v letech 1981 až 1989 znamenalo ztrátu kolem 100 miliard korun a katastrofu pro populaci.

Občan z Prahy 4 požaduje otázku rozpočtové svéprávnosti České a Slovenské republiky vyřešit nejpozději k 1. 1. 1991 tak, aby rozpočty na rok příští již plně těmto podmínkám vyhovovaly. Mluvit o české státnosti a svéprávnosti bez práva rozhodovat o zdrojích, které jsou v České republice vytvářeny, i o jejich užití, je nesmysl.

Potud některé myšlenky z dopisů občanů, za které bych chtěl poděkovat. Neobsahují žádný opačný názor. Znamenají, alespoň podle mého názoru, pro nás, poslance České národní rady, jednoznačnou povinnost - českou státnost konkrétně podepřít svým konáním, nejen řečmi.

Dnes jsme všichni obdrželi podklad k návrhu českého rozpočtu na letošní rok. Chci znovu připomenout základní požadavky, které bychom měli při jeho projednávání mít na mysli. Především je to potřeba protiinflačního charakteru rozpočtu. Projevuje se ve srovnání s předchozím návrhem v restrikci výdajů, v omezení dotací všeho druhu a v odstranění evidentně fiktivních příjmů.

Federální rozpočet protiinflační charakter deklaruje plánovaným přebytkem přes 5 miliard korun. Podíváme-li se na územní průřez rozpočtové soustavy, pak opět jako v minulosti výsledné aktivní saldo České republiky přes 10 miliard korun je pohlceno záporným saldem vytvářeným na území Slovenské republiky. Přebytkovost, respektive vyrovnanost celé rozpočtové soustavy je zabezpečena zdroji výhradně z území České republiky.

Z jiných podkladů lze soudit, že situace je v oblasti redistribucí výrazně horší. Některé rozbory ukazují, že rozdělí-li se veškeré příjmy dle území, stačí územní příjem Slovenska právě na pokrytí výdajů stávajícího státního rozpočtu Slovenské republiky a na vykázání alikvotního rozpočtového přebytku.

Náklady federálního komplexu jsou hrazeny výhradně z příjmů získávaných v České republice. Jenom pro ilustraci, jde řádově o částku kolem 75 miliard korun.

Sám federální ministr financí konstatuje neprůhlednost, tzv. netransparentnost rozpočtové soustavy. Tu je ovšem třeba urychlené odstranit!

Jedním z prvých kroků k tomu je změna rozpočtových pravidel. Ta jsou totiž jednou ze základních příčin netransparentnosti státních rozpočtů, především pak federálního. Není nutné a v dané situaci ani možné čekat na vytvoření nového daňového systému, na změny ve struktuře ústředních orgánů a kdoví které další kroky, které samozřejmě musí být součástí celkové transformace ekonomiky. Vždyť např. právě změna rozpočtových pravidel může navodit situaci, kdy bude nutné velice urychleně racionalizovat strukturu ústředních orgánů federace. A to je žádoucí.

I když jsme o tom již vícekrát hovořili, opakuji uvedené myšlenky proto, aby vláda České republiky praktickými kroky i v této oblasti naplňovala pojem české státnosti.

Pokud jde o letošní rozpočty, tak se z tohoto pohledu principálně nic podstatného nezměnilo. Na federální úrovni se nadále v řadě případů postupuje v dřívějších schématech rozhodování - když přidám na Dům kultury v Praze, musím přidat na obnovu historického jádra Bratislavy. Já se tedy mohu zeptat: na obnovu Brna nebo Českého Brodu z rozpočtu federace nepřidáme?

Vybudovala se základna strojírenského průmyslu na Slovensku, a to ze společenských prostředků. Nyní se opět bude její tzv. konverze hradit ze společných prostředků?

Samozřejmě, je to do značné míry náš společný problém, - i ale v dané situaci naprosté nepřehlednosti výdajů rozpočtové soustavy a zejména nekontrolovatelné míry a způsobu přerozdělování prostředků prostřednictvím federálního rozpočtu to nelze připustit. V tom vidím zásadní odpovědnost i české vlády.

Jestliže chceme dospět - slovy pana prezidenta Havla - i k autentické federaci, musíme brát naši českou státnost přinejmenším stejně vážně, jako berou na Slovensku slovenskou státnost. Myslím, že závěry Slovenské národní rady i z minulého týdne např. k názvu a státním symbolům federace i to vyjadřují velice jasně. Poukazují na to, že své problémy i si máme řešit v rámci "své poloviny".

Já s tím plně souhlasím. Proto si myslí, že naplnit tento požadavek v rozpočtové oblasti je logický a společným úkolem české vlády a České národní rady pro nejbližší období stejně tak, jako udržet neinflační chod ekonomiky. Ono to spolu totiž neoddělitelně souvisí.

Ještě dovolte poznámku k nastávajícímu projednávání rozpočtových kapitol ve výborech České národní rady.

I tady by se měla projevit naše snaha po protiinflačním a transformačním charakteru rozpočtu velice konkrétně. Návrhy kapitol, pokud jsem měl možnost velmi letmo do podkladů nahlédnout, se proti původním představám mnoho nezměnily. Vedoucí ústředních orgánů, což jsou v převážné míře členové vlády, požadují na činnost existujících aparátů ne-1 vyšší, tak alespoň stejné prostředky, ze státního rozpočtu, jako v minulosti.

Mohl bych položit dotaz na vládu, kde budeme brát prostředky na zajišťování činnosti institucí, které budou muset vzniknout, ať to budou daňové instituce, instituce vyplývající z nových zákonů, např. tzv. živnostenského apod.

Nechci odpověď, jistě o tom bude řeč v jednání výborů. Ale domnívám se, že transformace ekonomiky na tržní mechanismus se musí projevit i restrukturalizací ve sféře centrálních institucí a orgánů. Když vezmu namátkou např. Českou komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj, té se to musí konkrétně dotknout. Ostatně na Státní plánovací komisi se to již projevuje.

proto doporučuji v jednání výborů ke kapitolám věnovat důkladnou pozornost věcnému a konkrétnímu zdůvodnění požadavků na finanční prostředky, nebát se sáhnout i k doporučením na omezení a škrty tam, kde zdůvodnění nebude dostatečně průkazné. Jak zde bylo několikrát řečeno, jsou to prostředky našich voličů - poplatníků a musíme s nimi odpovědně zacházet.

Chtěl bych zároveň požádat členy vlády, aby se na tento problém - pokud je ještě trochu času - podívali.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Hrabaňovi. Diskutovat bude poslanec Kolařík, připraví se poslanec Domas.

Poslanec Jaroslav Kolařík: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci!

Jmenuji se Jaroslav Kolařík, jsem členem Československé strany lidové, volební obvod Hodonín.

Při hodnocení stavu naší země - hospodářství, společenských vztahů i životního prostředí - se neúprosně opakuje otázka, jaký je stav naší krajiny, její ekologické stability, jaký je stav zemědělské půdy, co zavinili zemědělci a co je tedy třeba udělat pro odstranění chyb minulosti. Může vůbec ještě být zemědělská krajina nejen základnou, sloužící k zajištění soběstačnosti ve výrobě potravin, ale i obytným prostorem člověka? Budou nadále smývat půdu přívalové deště a odnášet ornici do řek a dále do moře? Bude krajina zdravá a vyvážená? Bude v ní zeleň a hejna koroptví i ptáci a motýli a užitečný hmyz? Bude půda bez cizorodých látek vcházejících do potravin?

Naplňovali jsme úkoly zemědělské velkovýroby a díky tomu zajistili dostatek potravin. A přitom vidíme, že nemáme důvod ke spokojenosti.

Škody jsou nejen ekonomické a ekologické, ale i etické. Cílevědomé přetrhání vztahu vesnického člověka k půdě, k živé zemi a infikování názorů, že jde o substrát k výrobě potravin a výrobní prostor, velkou tovární halu se často odrazilo i v necitlivém zacházení s půdou.

Často - ale ne vždy - již po řadu let a stále více v zemědělských podnicích a resortu vůbec sílilo vědomí, že půda, krajina, životní prostředí je jeden neoddělitelný celek, že nelze říci - buď ekonomie, nebo ekologie. To se odrazilo už v resortní koncepci tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů do roku 2000, i v prvních opatřeních zemědělských podniků v jejich ekoprogramech.

Teprve v současné době však jsou plné předpoklady pro jejich realizaci v plném rozsahu.

Čas od času slyšíme i otázku, zda snad i péče o půdu jako složka životního prostředí neměla být předána novému ministerstvu životního prostředí.

Považuji za jednoznačné, že jen ten, kdo na půdě hospodaří, může odstranit hříchy minulosti a tvůrčím způsobem obnovit ekologickou rovnováhu zemědělské krajiny. Ale cítíme se s ministerstvem životního prostředí na jedné lodi, myslíme stejně.

Chci vás informovat o tom, co děláme pro maximální urychlení přestavby péče o půdu a zemědělskou krajinu.

Na ministerstvu zemědělství jsme zřídili ekologickou radu, složenou z představitelů odborných organizací resortu, některých zemědělských podniků i orgánů a organizací mimoresortních, řešících problémy ekologie.

Zásadně přehodnocujeme zaměření naší organizace - Státní meliorační správy. Jejím úkolem je řešit komplexně krajinné meliorace, péči o půdu jako složku životního prostředí, ochranu a tvorbu krajiny. A zabezpečujeme propojení a sjednocení činnosti naší výzkumné základny, projektové základny i dalších zainteresovaných pracovišť s cílem jednotně řešit ekologické problémy resortu.

Měníme současně systém využívání našich finančních zdrojů, např. státního fondu pro zúrodnění půdy, s cílem preferovat akce ekologického charakteru.

K tomu měníme i přístup tzv. náhradních rekultivací. I zde zatlačujeme do pozadí rekultivace tzv. dočasně neobdělávané půdy ve prospěch krajinných meliorací, protierozní ochrany a ekologických akcí vůbec.

Připravujeme sjednocení systému resortního monitorinku a zvýšení jeho účinnosti.

Připravujeme diferenciaci území ČR tak, aby podle zásady priority byly rychle řešeny stěžejní úkoly v oblastech se zvlášť narušenou ekologickou rovnováhou, v oblastech erozně ohrožených apod.

Již letos přistupujeme k modelovému řešení výstavby zeleně v některých vybraných zemědělských podnicích i k zaměření některých podniků na výrobu alternativních potravin.

Postupně ve všech podnicích budou zpracovány ekoprogramy a územní systémy ekologické stability.

Co je důležité - zpracováváme návrh zásad novelizace zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Půjde mimo jiné o jeho výraznou ekologizaci.

Je tu řada dalších opatření. Není čas je vyjmenovávat, ale zdůrazňuji, že nám nejde jen o programy a koncepce, ale o okamžitý vstup přímo do terénu, to je podstata věci.

Přesto ale je třeba říci, že v mnohém jsme závislí na vnějších vstupech. Alespoň bych uvedl mechanizační prostředky, vhodné pro svahové polohy, dopravní prostředky s nižší hmotností, prostředky pro ekologicky optimální aplikaci hnojiv a prostředků ochrany rostlin, mechanizační prostředky pro zúrodňování práce, kvalitnější a hygienicky nezávadná hnojiva, pesticidy apod. To je vážná věc a zde čekáme pomoc ostatních resortů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Kolaříkovi, hovořit bude poslanec Domas.

Paní poslankyně, páni poslanci, máme ještě 14 přihlášených diskutujících. Pokračovat budeme do 20 hodin, kdy přerušíme jednání a pokračovat budeme následujícího dne.

Hovoří poslanec Domas, připraví se poslanec Tvrdoň.

Poslanec Josef Domas: Vážené poslankyně, vážení poslanci, jmenuji se Josef Domas, jsem poslancem za volební obvod č. 32 Kutná Hora, byl jsem a jsem bez politické příslušnosti.

Na prahu roku 1990 stojí před resortem zdravotnictví a sociálních věcí nemalé úkoly. Situace ve zdravotnictví je všeobecně známa a tato skutečnost byla i předmětem pozornosti předsedy vlády v úvodním slově. Opakovaně na toto téma diskutovali poslanci, členové zdravotního a sociálního výboru České národní rady, v minulých letech. Otázka nanejvýš aktuální je otázka najít optimální východisko z této situace.

Dynamika růstu nákladů na zdravotnictví je vysoká, meziroční nárůst tvoří kolem 8 %, což je ve srovnání s růstem národního důchodu nárůst několikanásobný. - O praktické stagnaci národního důchodu zde bylo v úvodním slově již hovořeno.

Ukazuje se však, že i tento velmi dynamický nárůst výdajů na zdravotnictví je dostačující pouze pro provoz a udržování chodu zdravotnických zařízení na přibližně neměnné úrovni, a to dokonce někde i s problémy.

Lze tedy konstatovat, že i při dosavadním zachování relativně vysokého nárůstu výdajů nedojde k významnějšímu kvalitativnímu zlepšení úrovně zdravotnických služeb, ke zlepšení materiálně technického vybavení zdravotnických zařízení, ke zlepšení stavebně technického stavu budov atd. tak, jak jsou tyto skutečnosti často kritizovány jak zdravotníky, tak veřejností. Je třeba si uvědomit, že v nárůstu výdajů se velmi významně uplatňují také cenové vlivy - rostou ceny surovin, činností -, resort se musí vypořádat s novými skutečnostmi, např. problematika AIDS a jiné.

I v prvním čtvrtletí roku 1990 je jasně zřejmá napjatost rozpočtu a zcela pochopitelně jsou akcentována protiinflační opatření a požadavky resortů nebude možné plánovat v požadované úrovni prostředků.