Návrh zákona jste dostali jako sněmovní
tisk 171 již dříve, společná
zpráva výborů, to je sněmovní
tisk 172, vám byla včera rozdána.
Návrh skupiny poslanců České národní
rady odůvodní poslanec Pavel Peška, předseda
ústavně právního výboru, kterého
prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Peška: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, dovolte mi,
abych jménem skupiny poslanců zdůvodnil návrh
na zákon našeho Sněmu, o volbách České
národní rady.
Je to nejen tisk 171 a tisk 172. Já bych ještě
doplnil pana předsedu, že dnes byl rozdán ještě
jeden tisk, 172 a), který bude také předmětem
jednání.
Já bych chtěl konstatovat, že výbory
vyjádřily souhlas s tímto iniciativním
návrhem a zároveň bych chtěl obzvlášť
upozornit na jednu věc, která je podle mého
soudu velmi závažná. Totiž na to, že
my, ačkoli jsme sbor svrchovaný, jsme v tomto okamžiku
závislí na schváleném zákonu
o volbách do Federálního shromáždění.
A nejen tím, že principy musejí být
shodné, ale také tím, že některé
jednotlivé podobné instituty, třeba otázka
okrskových komisí, musejí být také
shodné. To nám, bohužel, dnes svazuje možnost
jednání.
Nechtěl bych mluvit dlouze. Je vám znám text
zákona. Uvedl bych jenom některé zásadní
otázky, které byly na výborech sporné
nebo které by mohly být sporné a které
mají zásadnější charakter. Nechci
opakovat to, co je obecně známo, že zákon
vychází z principu poměrného zastoupení.
Říkám to proto, že mezi mladými
lidmi, i mezí mladými poslanci, byly někdy
pochybnosti o tom, zda přece jen tento systém není
nejlepší, zda by neměl být více
kombinován s principem většinovým.
Já si myslím, že je správné,
že v tomto okamžiku stojíme na stanovisku, že
rozdělení politických sil v národě
se má obrazit adekvátním rozdělením
politických sil v našem parlamentu. Myslím,
že potom každá úvaha o případném
jiném systému by nutně (volby se blíží)
oddálila okamžik voleb a navíc toto soutěžení,
princip soutěžení politických stran,
je výsledkem politických dohod.
Myslím, že pro ustavení parlamentní
demokracie, pro pluralismus v naší společnosti
je to princip nejvhodnější, odstraňuje
to případnou nedemokratickou jednobarevnost. Strohost
tohoto systému soutěžení politických
stran je zmírněna oněmi preferenčními
hlasy, o kterých bylo ve výborech mluveno. Za druhé
bylo uvažováno o pětiprocentní klauzuli.
Myslím, že byla dostatečně zdůvodněna
ve zprávě, že směřuje proti roztříštěnosti
parlamentu, posiluje dělnost parlamentu, že podtrhuje
možnost pevné vlády i relativně zřetelné
opozice.
Ve výborech byla diskutována otázka, a u
toho bych se nechtěl déle zdržet, volebních
krajů. Jak víte, v návrhu je už obsaženo
to, po čem poslanci volali, aby byla totožnost krajů
volebních s kraji administrativními. Federální
shromáždění (ne snad z toho důvodu,
že jsme to my požadovali) přijalo zákon
sledující identitu volebních krajů
a krajů administrativních.
Také byla postavena otázka zastoupení národností
- že by tam případně neplatila 5% klauzule,
ale já myslím, že musíme umožnit
i našim národnostním menšinám,
aby se politicky diferencovaly. Neměli bychom vyhrocovat
nacionální charakter zastoupení jednotlivých
národností, konkrétně polské,
německé, rómské. Myslím si,
že bychom měli být pro řešení
politické. Jestliže budou chtít politické
strany prosadit své kandidáty, budou se muset snažit
o získání hlasů národností,
a to na místech předních.
Dále se objevily hlasy, že platnost tohoto zákona
by měla skončit za dva roky. Je to jistě
myšlenka zajímavá v tom smyslu, že by
se znovu po zkušenostech měl projednávat nový
zákon. Nejen po zkušenostech červnových
voleb, ale též voleb listopadových do místních
zastupitelských orgánů. Myslím, že
event. je možné o tomto návrhu uvažovat.
Musíme vědět, že dnes valná část
národních výborů je volena v jednomandátových
obvodech.
Námět, který byl uváděn v diskusi,
myslím, že to byl výbor pro obchod, služby
a dopravu, byl podán návrh - nevím, zda byl
přijat - zákaz poslaneckého reversu, který
je znám z první republiky, dnes není v dostatečné
míře odůvodnitelný. Neexistuje volební
soud. Už asi také nemůžeme zabránit
tomu, abych třeba jako poslanec in bianco podepsal celou
rezignaci bez data. To je otázka občanské
odvahy - nepodpisovat. A je to, myslím, i otázka
slušnosti ve volebním procesu.
Nakonec mám jednu prosbu. Nechci se tím nikterak
dotknout suverenity našeho parlamentu. Ale mít výhrady
k samotnému volebnímu systému, které
se objevily - já mám spíš sympatie a
řada z nás i k zdůraznění politických
osobností - znamenalo by to odložit volby na podzim
a tím by se porušily politické dohody.
Pokud jde o podrobnosti, obsažené ve zprávě
skupiny poslanců - rozdaný tisk 172 - nechci slova
tohoto tisku opakovat, ale jsou to podrobnosti, které vylepšují
zákon a jsou svázány s federálním
zákonem. Jestliže někdo bude považovat
některé z těchto doplněných
změn za zásadní, tak myslím, že
je může uplatnit, i když je možné
přijmout jedině ty, které by nenarušovaly
jednotný systém voleb - volby jsou konány
jeden den s volbami do Federálního shromáždění.
Navrhovatelé si nemyslí, že jde o ideální
volební zákon, ale domnívám se, že
jde o zákon, který po době, kdy jsme volby
neprováděli, všichni co jsme zde, mimo nejmladší,
víme, jak tyto volby dopadaly. Nebyl to ani plebiscit,
nebyla možnost zajistit tajné hlasování,
aby ani ten jediný kandidát byl škrtnut.
Rozhodně jde o zákon, který v dané
době, v době restaurace demokracie a pluralismu
v naší společnosti je po mém soudu zdařilý.
Je to zákon svým způsobem historický,
protože poprvé dojde s výjimkou doplňovacích
voleb v roce 1968, které měly své jisté
demokratické prvky - k demokratickým volbám
v České národní radě.
Navrhuji jménem skupiny poslanců, aby byl přijat
navrhovaný zákon tisk 171 a to ve znění
zprávy obsažené v tisku 172 a tisku 172 a).
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji společnému zpravodaji posl. Peškovi
a zahajuji rozpravu k tomuto návrhu zákona. Dosud
se do ní přihlásili tito poslanci: Vysloužil,
Wantula, poslankyně: Marvanová a Röschová.
Dámy mají přednost, hovořit bude poslankyně
Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo,
dámy a pánové, v klubu poslanců bez
stranické příslušnosti vzešel návrh
na poměrně drobnou úpravu tohoto zákona.
Tento návrh se týká § 49, to jest nastupování
náhradníků.
Dovolila bych si vám přečíst první
větu po tomto návrhu úpravy:
Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník
téže politické strany podle pořadí
v jakém byl uveden na kandidátní listině
pro volbu ve volebním kraji, v němž byl kandidován
poslanec, jehož mandát se uprázdnil, a to podle
pořadí stanoveného s přihlédnutím
k přednostním hlasům a to ve smyslu ustanovení
§ 29, odst. 4.
Domníváme se, že by tato vedlejší
věta do tohoto § náležela, protože
celý volební zákon je koncipován právě
s přihlédnutím k preferenčním
hlasům jednotlivých kandidátů a týká
se v podstatě preference na tzv. volebních místech,
to jest na prvních místech, kde kandidát
má šanci se stát poslancem nebo obdržet
mandát v České národní radě.
Pakliže tato vedlejší věta by nebyla v
tomto § 49, týkající se nastupování
náhradníků, pak by tato možnost preferenčních
hlasů ohledně náhradníků ztratila
svůj význam a byla by svým způsobem
proti smyslu celého preferenčního systému.
Je to v podstatě ne příliš složitá
úprava a domníváme se zároveň,
že nejde ani proti duchu volebního zákona do
Federálního shromáždění
a ani po technické stránce by to neměl být
problém.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslankyni Röschové, dále hovoří
poslankyně Marvanová.
Poslankyně Hana Marvanová: Pane předsedo,
dámy a pánové, jménem poslaneckého
klubu bezpartijních bych chtěla navrhnout doplnění
zákona o volbách do České národní
rady a to v tom smyslu, aby ustanovení o účinnosti
zákona bylo omezeno pouze na volební období
České národní rady zvolené
v červnových volbách. Šlo by o drobné
doplnění § 58. Konkrétní text
uvedený doposud v § 58 by se označil jako odstavec
1 a za něj by se zařadil odstavec 2 tohoto znění:
Tento zákon pozbývá účinnosti
dnem skončení volebního období České
národní rady zvolené v roce 1990.
Nyní mám krátké zdůvodnění,
které hovoří pro tento návrh.
Domnívám se, že vyjádřím
objektivní skutečnost, když řeknu, že
předložený návrh volebního zákona
není mezi občany přijímán jednoznačně.
Ozývá se řada kritických hlasů,
upozorňující na drobné chyby a nedostatky,
či žádající jiný volební
systém. Nechci se však zde těmito připomínkami
zabývat, protože to považuji dnešního
dne již za zbytečné. Všichni víme,
že za situace, kdy je již schválen zákon
o volbách do Federálního shromáždění,
nám nezbývá nic jiného, než přijmout
zákon o volbách do ČNR, který se pokud
možno nebude příliš lišit od zákona
federálního. Nebylo by správné, kdybychom
alespoň nekonstatovali, že z hlediska právního
a ústavního jde o značné omezení
suverenity zákonodárného orgánu České
republiky a neodpovídá to tolik zdůrazňovanému
požadavku posilování české státnosti.
Zároveň jsme si, myslím, vědomi toho,
že tento volební zákon projednáváme
ve velké časové tísni a ve velkém
spěchu. Je pochopitelné, že nelze jinak, chceme-li,
aby volby proběhly v červnu letošního
roku.
Žijeme v mimořádné době a mimořádnou
dobou se dá všechno toto omluvit. Neměli bychom
si však na tento postup zvyknout a brát jej jako něco
samozřejmého. Rychlost s jakou přijímáme
zákony je z obecného hlediska nežádoucí
a může negativně ovlivnit kvalitu těchto
zákonů.
Zejména tak závažný zákon, jakým
zákon o volbách beze sporu je, by měl být
nejen řádně a důkladně projednán
parlamentem samým, ale právě proto, že
se bezprostředně dotýká života
všech občanů a podoby naší vznikající
demokracie, měl by být předložen k veřejné
diskusi, a to v několika variantách. Nestalo-li
se tak, máme určitý, i když námi
nezaviněný a v mimořádné porevoluční
době přirozený dluh demokracii. Tento dluh
by byl mnohem menší, kdybychom dali otevřeně
najevo, že tento zákon chápeme jako prozatímní
a kdybychom budoucí parlament morálně a politicky
zavázali k tomu, aby tak důležitý zákon
znovu projednal, a to při respektování všech
demokratických principů a poté, kdy budou
zhodnoceny zkušenosti z nastávajících
voleb.
Samozřejmě, z pohledu čistě formálně-právního
není problém, aby nový parlament prodloužil
účinnost tohoto zákona, resp. omezení
jeho účinnosti zrušil. Chtěla bych však
zdůraznit, že to co se z právního hlediska
třeba jeví jako nepodstatné, může
mít z politického hlediska velký význam.
Jsem přesvědčena, že omezení
účinnosti tohoto volebního zákona
by občané přijali s uspokojením jako
symbolickou záruku toho, že v budoucnu již nebude
žádného důležitého zákona,
jehož návrh by nebyl předložen k diskusi
a k připomínkám nejširší
veřejnosti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji paní poslankyni Marvanové, dále
hovoří poslanec Wantula.
Poslanec Tadeusz Wantula: Vážený pane
předsedo, paní a pánové poslanci,
vážená Česká národní
rado, jsem poslancem z Ostravska, byl jsem doporučen národnostní
komisí koordinačního centra OF a polskou
sekcí OF.
Byl jsem svými spoluobčany polské národností
požádán předložením nesouhlasu
České národní radě s dnešní
podobou volebního zákona. Považujeme jej za
diskriminující pro národnostní menšiny.
Možnost obsazení poslaneckého křesla
prostřednictvím některé ze stran nebo
hnutí, je iluzorní a í kdyby se takto podařilo
síti volebního řádu protlačit
kteréhokoliv člena národností, nebude
bohužel, reprezentantem zájmů národnosti,
leč strany nebo hnutí, které jej na volební
listinu designovalo.
Je zřejmé, že ta která národnostní
skupina by měla sama rozhodnout, kdo ji bude reprezentovat.
Znakem humanitní kultury je chránění
ohrožených a slabších. Měli bychom
pamatovat, že Evropa, k níž chceme rovnoprávně
patřit, přihlíží nejen k politickým,
ekonomickým ale i společenským proměnám
u nás. Máme historickou šancí, abychom
byli vzorem nekonfliktního soužití a společného
budování státu občanů mnoha
národností. Maďaři, kteří
mají stát podstatně menší se
nebojí pojmenovat a volebním zákonem ochraňovat
práva národnostních menšin. Myslím,
že i my, když budeme přijímat zákon
o volbách, měli bychom se nad tím zamyslet
a když to neuděláme dnes, tak bychom to měli
připravit pro další volby.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji. Hovořit bude poslanec Vysloužil, připraví
se poslanec Adámek.
Poslanec Rostislav Vysloužil: Vážený
pane předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, zákon o volbách
do České národní rady vzbuzuje podobně
jako zákon o volbách do Federálního
shromáždění značnou pozornost
okresních center všech politických stran a
hnutí i orgánů státní správy
a také, samozřejmě, všech občanů,
kteří se v posledních měsících
politicky aktivizovali.
Návrhy obou zákonů jsem na uvedené
úrovni konzultoval a na jednání ÚPV
jsem pak k tomu přednesl několik připomínek,
které jsem obdržel. K prosazení té nejzávažnější
úpravy jsem však ve výboru nezískal
potřebnou podporu, a proto se pokusím ji na poslední
chvílí získat od tohoto pléna.
Chci proto na chvíli obrátit vaši pozornost
k obsahu prvního odstavce § 21 navrhovaného
zákona, který upravuje vzdání se a
odvolání kandidatury a který svým
zněním vzbudil největší nevoli
všech konzultantů. Praví se v něm, že:
Kandidát se může do 48 hodin před zahájením
voleb, to je podle tisku 172, vzdát písemně
své kandidatury. Do téhož okamžiku může
zmocněnec politické strany jeho kandidaturu stejným
způsobem odvolat - a právě tato věta,
promiňte, přečtu to podle původního
znění, protože ta úprava podle §
172 už tomu neodpovídá. Tedy znovu: Kandidát
se může do okamžiku vyhlášení
výsledku volby (tak bylo původně v návrhu)
vzdát písemně své kandidatury apod.
Ta věta vyvolává nespokojenost a nesouhlas,
protože umožňuje hrubě narušovat
proklamovanou demokratičnost tohoto zákona. Do poslední
chvíle před vyhlášením výsledku
voleb mohou zmocněnci politické strany odvolat kteréhokoli
z kandidátů. Tím vlastně zasahují
do preferenčních hlasů. Dá se zcela
jistě předpokládat, že tím voliči
mnohdy nežádoucím způsobem budou zasahovat
do záměrů a představ ústředí
politických stran a hnutí, ale v tom je právě
chápána ona demokratičnost zákona,
která umožní voliči při uplatnění
systému poměrného zastoupení výběr
strany a současně při použití
prvku většinového způsobu voleb i výběr
osobností, kterým chce dát důvěru.
Pak ale není možné připustit, aby kdokoli
do jejich práva zasahoval, a proto navrhuji, aby druhá
věta prvního odstavce § 21 po úpravě
první věty tohoto paragrafu byla upravena ve smyslu
výkladu, který je uveden ve zvláštní
části návrhu na straně 5, takto:
Do okamžiku zahájení voleb může
zmocněnec politické strany jeho kandidaturu stejným
způsobem odvolat. Je to také možné ještě
upravit podle znění první věty: do
48 hodin před zahájením voleb. Jsou tady
tedy vlastně dva návrhy, které nyní
předkládám. Záleží na
tom, jestli odhlasujeme návrh podle tisku 172. Domnívám
se, že teprve tato navrhovaná úprava umožní,
aby se plně realizovala vůle voličů
a aby se naplnil demokratický duch tohoto zákona.
Pokud by voliči širokým uplatňováním
přednostní volby způsobili, že by některým
kandidátům, jejichž volba je pro tu či
onu stranu žádoucí, nemohl být v prvním
skrutiniu přidělen mandát, tak zůstává
ústředním centrům stran reálná
možnost prosadit některé z těchto kandidátů
ve druhém skrutiniu podle § 44, ve kterém budou
podle laického odhadu obsazovat 2 - 5 mandátů.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, věřím, že vás tento
výklad dostatečně přesvědčil
o tom, že je nezbytně třeba změnu, kterou
navrhuji, do zákona zapracovat a že pro ni budete
hlasovat.
Proti případné námitce, že zákon
o volbách do České národní
rady musí být totožný se zákonem
o volbách do Federálního shromáždění,
který už byl přijat, chci předem namítnout,
že v tomto případě nemůžeme
podvolovat nepřímému tlaku Federálního
shromáždění a přijmout zákon,
který by měl uvedenou slabinu.
Příště bychom měli v takových
případech, kdy je třeba docílit u
federálního a národního zákona
shody, volit jiný postup buď společné
jednání nebo nejdřív projednání
v národních orgánech. -
Jsem také toho názoru, že na dodatečné
projednání potřebných změn
v již odhlasovaném federálním zákoně
je ještě dostatek času.