Navrhovaná právní úprava, která úzce navazuje na souběžně připravovanou novelu trestního zákona a novelu zákona o přečinech, komplexně upravuje obecnou hmotněprávní i procesní stránku projednávání přestupků. Pokud jde o zvláštní část hmotněprávní týkající se úpravy skutkových podstat přestupků, zachovává připravovaná právní úprava v platnosti ustanovení o přestupcích obsažená ve zvláštních zákonech přijatých po roce 1961, a současně nevylučuje možnost, aby zvláštní zákony i v budoucnu upravovaly skutkové podstaty přestupků z jednotlivých odvětví státní správy, popřípadě zavedly speciální sankce.
Pokud jde o ústavněprávní problematiku spojenou s vydáním nového zákona o přestupcích, byl na základě expertizy pracovní skupiny, ustavené ze zástupců republikových ministerstev vnitra a životního prostředí, Úřadu vlády ČSR, Úřadu vlády SSR a Úřadu předsednictva vlády ČSSR přijat závěr, že jako nejschůdnější se jeví vydání komplexní právní úpravy přestupků a jejich projednávání formou zákonů národních rad. Z interpretačního pravidla, zakotveného v čl. 9 ústavního zákona o československé federaci, je nutno dovodit, že zmíněná právní úprava náleží do výlučné působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, když není výslovně svěřena do působnosti Československé socialistické republiky. Na podporu tohoto závěru je možno poukázat i na to, že při zajišťování socialistického pořádku mají nejširší působnost a rozhodující postavení národní výbory, k čemuž jsou povolány ústavou a zákonem o národních výborech. Proto také podle navrhované úpravy budou nadále přestupky projednávat, až na výjimky stanovené v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně, národní výbory, a to přestupky, které spočívají v porušení povinnosti v oblastech působnosti federace. Úkoly národních výborů při zajišťování socialistického pořádku a projednávání přestupků svědčí plně pro právní úpravu přestupků formou zákonů národních rad, zvláště když postavení a působnost národních výborů mohou podle ústavy upravovat v mezích ústavních zákonů Československé socialistické republiky pouze orgány národních rad.
Pochybnosti vyvstaly při posuzování dílčí otázky, zda lze zákony národních rad upravovat též postih ve správních oblastech, v nichž jinak normotvorná působnost přísluší federaci. Tomu, že takové řešení je možné, svědčí jako precedent případ novelizace zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, provedené zákonem České národní rady č. 153/1979 Sb. a zákonem Slovenské národní rady č. 154/1979 Sb., kterými byl upraven postih přestupků porušování pravidel silničního provozu, i když právní úprava na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích spadá do působnosti federace. Úprav přestupkového práva, týkajících se převážně vymezení některých skutkových podstat přestupků a za ně ukládaných sankcí, které jsou obsaženy ve federálních zákonech, například v zákoně č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství, v celním zákoně č. 44/1974 Sb. či v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, se přitom připravovaný zákon o přestupcích nedotkne.
Navrhované ústavněprávní řešení nebrání tomu, aby v budoucnu byly přestupky, spočívající v porušování povinností upravovaných federací, převzaty do příslušných federálních zákonů. Možnost upravit z důvodů nezbytné praktické potřeby přestupky ze správní sféry federace zákonodárstvím národních rad se opírá o čl. 38 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci.
Zdůrazňuje se rozhodující úloha národních výborů v boji s drobnou protispolečenskou činností v jejich územních obvodech. Proto především národním výborům se dostane v zákoně účinného právního prostředku k důslednému projednávání a postihování přestupků.
Zákon řeší všechny základní otázky postihu přestupků:
- upravuje podrobně obecné hmotněprávní otázky postihu přestupků, včetně stanovení nových sankcí a podmínek pro jejich ukládání,
- provádí ve zvláštní části klasifikaci přestupků a vymezuje, za které přestupky lze uložit pokutu vyšší než 1000 Kčs;
- upravuje řízení o přestupcích za širokého podpůrného použití správního řádu.
Méně závažné přestupky budou moci národní výbory předávat k výchovnému působení svému aktivu nebo dobrovolné společenské nebo jiné socialistické organizaci. V zájmu větší efektivnosti zajišťování socialistického pořádku se v zákoně stanoví, že národní výbory organizují součinnost a koordinují opatření státních orgánů a socialistických organizací při zajišťování socialistického pořádku.
V obecné hmotněprávní části se vedle definice pojmu přestupku upravuje řada institutů potřebných pro náležité projednání přestupků. Řeší se rovněž místní, osobní a časová působnost zákona, jakož i podmínky, za kterých může správní orgán uložit náhradu škody způsobené přestupkem. Druhy sankcí se vymezují odlišně od dosavadní právní úpravy; konkrétně se zavádí důtka, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci a stanoví se zásady pro ukládání sankcí při souběhu přestupků. Zachovává se možnost upuštění od potrestání.
Ve zvláštní části zákona se zavádí kategorizace přestupků na přestupky proti pořádku ve státní správě, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti socialistickému soužití občanů a přestupky proti majetku. Zákonnými znaky jsou zároveň vymezeny konkrétní skutkové podstaty těchto přestupků. Z přestupků proti pořádku na jednotlivých úsecích státní správy; pokud spočívají v porušení povinností zakotvených v obecně závazných právních předpisech, však jsou formulovány zásadně. jen ty, za něž bude možno uložit pokutu vyšší než 1.000 Kčs nebo zákaz činnosti. Obdobně nejsou konkretizovány z přestupků proti veřejnému pořádku ty přestupky, které spočívají v porušení povinností a zákazů stanovených v obecně závazných právních předpisech, za něž postačí uložit pokutu v maximální výši 1.000 Kčs.
Jako přestupky budou nově postihována některá méně závažná protispolečenská jednání, která dosud projednávají soudy jako trestné činy nebo přečiny.
Konkrétně z trestního zákona přecházejí do oblasti přestupkového práva jednak některá jednání, která byla dosud postihována jako opuštění republiky podle § 109 tr. zák., pokud nebudou nadále stíhána jako trestný čin, a vniknutí na území republiky podle § 110 tr. zák., některé případy nedovoleného používání alkoholu nebo užívání jiných návykových látek, postihovaných dosud jako trestný čin opilství podle § 201 t. r. zák. a ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 223 odstavce 1.
Ze zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, se převádějí mezi přestupky protiprávní jednání, která jsou dosud postihována jako přečin pytláctví podle § 4, jako přečin proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou podle § S písm. d) (porušení předpisů o cestovních dokladech) a jako přečin proti socialistickému soužití podle § 9.
Předpokládá se, že přestupky nedovoleného překročení hraníc a setrvávání v cizině bez povolení, jakož i porušení předpisů o cestovních dokladech budou projednávat orgány Sboru národní bezpečnosti ve federální působnosti; jejich působnost v tom směru bude založena zákonem Federálního shromáždění.
Pokud jde o případy opilství, jejichž postih je přebírán ze soudní sféry, půjde většinou o opilství v dopravě; tyto přestupky budou projednávat orgány Sboru národní bezpečnosti v oboru působnosti ministerstev vnitra a životního prostředí republik.
V části upravující řízení o přestupcích se především zakotvuje podpůrná platnost obecných předpisů o správním řízení. Podle správního řádu se bude postupovat vždy, pokud v zákoně o přestupcích nebo ve zvláštním zákoně nebude stanoveno jinak. Upravují se proto jednotlivé procesní instituty, které jsou specifické pro řízení o přestupcích a liší se od obecného řízení ve věcech správních. Kompetence k projednávání přestupků vychází z toho, že působnost ve věcech přestupků náleží zásadně národním výborům. Útvarům Sboru národní bezpečnosti se zachovává i jejich dosavadní působnost na úseku projednávání přestupků, jimiž se porušují předpisy o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Nedotčena zůstane i dosavadní působnost dalších státních orgánů, která je již v současné době založena ve zvláštních zákonech, konkrétně celnic a finančních správ.
Místní národní výbory, městské národní výbory a obvodní národní výbory budou projednávat v prvním stupni přestupky, kterými byly porušeny povinnosti ve věcech patřících do jejich působnosti, jakož i přestupky proti veřejnému pořádku, proti socialistickému soužití a proti majetku. Tyto národní výbory budou tedy i nadále projednávat největší počet přestupků. Đstatní přestupky budou projednávat v prvním stupni okresní národní výbory, pokud nebudou k jejich projednání příslušné jiné orgány státní správy, než jsou národní výbory. Všechny stupně a druhy národních výborů mohou napříště zřídit k projednávání přestupků správní komise.
Nově se zavádí povinnost přestupce uhradit státu náklady; které vzniknou z projednávání přestupků. Pokud jde o výkon trestu, zavádí se jako nový prostředek exekuce na movité věci.
Navrhovaný zákon o přestupcích sleduje zvýšení autority národních výborů při řešení protispolečenské delikvence i při uplatňování preventivního působení na občany. Zároveň jsou, přesněji vymezeny základní pojmy, což přispěje k právní jistotě občanů a k prohloubení socialistické zákonnosti při projednávání přestupků.
V boji proti drobné delikvenci plní národní výbory významné úkoly především organizátorskou, výchovnou a preventivní činností. To však neznamená, že represívní prostředky jsou jen okrajovou a výjimečnou formou v této oblasti.
Roční rozbory projednávání přestupků národními výbory svědčí o tom, že přes vynaložené úsilí v oblasti prevence dochází stále k nárůstu počtu projednaných přestupků, jak vyplývá z tohoto přehledu o počtu projednaných přestupků národními výbory v ČSR:
|
1983 |
1984 |
1985 |
1986 |
1987 |
1988 |
|
|
celkově |
67.019 |
70.374 |
71.856 |
76.032 |
79.049 |
74.148 |
|
z toho NV |
55.466 |
57.535 |
58.919 |
62.080 |
63.759 |
60.448 |
|
zákl. stupně |
82,8 % |
81,8 % |
81,9 % |
81,6 % |
80,7 % |
81,5 % |
Nejvyšší podíl na přestupkovosti ve všech uvedených letech činily přestupky proti socialistickému soužití, které v roce 1983 představovaly 67,2 %, v roce 1984 66,4 %, v roce 1985 67,2 %, v roce 1986 66,3 %, v roce 1987 64,6 % a v roce 1988 64,5 % všech projednávaných přestupků. Rozhodující podíl na vysokém počtu přestupků tohoto druhu mají fyzická a slovní napadení druhé osoby (58,4 % až 58,9 % všech přestupků tohoto druhu).
Z majetkových přestupků výrazně převyšují přestupky spočívající v útocích proti majetku v socialistickém vlastnictví. V roce 1983 ze 6.848 přestupků majetkového charakteru bylo 4.441 přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví, v roce 1984 bylo přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví 4.867, v roce 1985 z 8.322, majetkových přestupků bylo 5.561 přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví v roce 1986 z 9.122 majetkových přestupků byly 6.133 přestupky proti majetku v socialistickém vlastnictví, v roce 198 z 9.444 majetkových přestupků bylo 6.036 přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví a v roce 1988 z 8.508 majetkových přestupků bylo 5.554 přestupků proti majetku v socialistickém vlastnictví.
V.
Navrhovaná legislativní úprava bude znamenat zvýšení pracovního zatížení národních výborů. Především bude třeba zvýšit kvalifikovanost pracovníků národních výborů, kteří budou projednávat, popřípadě zabezpečovat výkon přestupkové agendy. Zvýšená náročnost je dána zejména prohloubením procesních záruk při projednávání přestupků, zavedením některých nových sankcí a ochranných opatření za přestupku, zavedením administrativního postihu některých protiprávních jednání ze soudní sféry, očekávaným nárůstem počtu majetkových přestupků zvýšením horní hranice škody na 500 Kčs a v neposlední řadě zvýšením horní hranice pokut za některé závažnější přestupky a v důsledku toho i očekávaného nárůstu opravných prostředků proti rozhodnutím správních orgánů prvního stupně.
Je třeba vycházet také z toho, že i v případech, kdy přestupky budou projednávat správní komise, popřípadě korci-se národních výborů, bude nezbytné, aby kvalifikovanou přípravu jednání, zpracování závěrů z těchto jednání, doručení rozhodnutí a jejich výkon kvalifikovaným způsobem prováděli pracovníci národních výborů. K tomu účelu bylo vyřizování přestupkových věcí zařazeno mezi činnosti, k jejichž zastávání je nezbytné získání zvláštní odborné způsobilosti na základě výnosu ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR o zvláštní odborné způsobilosti pracovníků národních výborů pro výkon některých činností.
Tomu by mělo odpovídat i zvýšení funkčních platů kvalifikovaných pracovníků v prvé řadě u okresních národních výborů, u městských národních výborů a u místních národních výborů ve střediskových obcích. Zabezpečení této vyšší kvalifikovanosti pracovníků těchto národních výborů si vyžádá posílení mzdových fondů v České socialistické republice, vycházíme-li z průměrného zvýšení platu o 500 Kčs, ročně o 5,724 000 Kčs. Z této úhrnné částky, vychází-li se z počtu přestupků oznámených v r. 1988, připadá na
|
Hlavní město Prahu |
893.450 Kčs |
|
Středočeský kraj |
468.800 Kčs |
|
Jihočeský kraj |
311.850 Kčs |
|
Západočeský kraj |
504.020 Kčs |
|
Severočeský kraj |
858.420 Kčs |
|
Východočeský kraj |
580.730 Kčs |
|
Jihomoravský kraj |
1 073.810 Kčs |
|
Severomoravský kraj |
1 032.920 Kčs |
Realizace zákona o přestupcích bude znamenat i zvýšené nároky na činnost ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR nejen v souvislosti s uvedením zákona do praxe, ale především při nezbytnosti zvýšit kontrolní činnost a poskytovat stálou metodickou pomoc při výkonu přestupkové agendy u národních výborů a při přezkoumávání zákonnosti správních rozhodnutí národních výborů o přestupcích.
V tom směru je třeba posílit ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR o tři pracovníky ve funkčním zařazení vedoucí odborný referent specialista, vedoucí odborný referent a odborný referent. To si vyžádá roční nárůst mzdových prostředků 120 000 Kčs.
Při posuzování otázky nárůstu mzdových fondů je třeba zohlednit skutečnost, že v důsledku zvýšení pokut za přestupky a nově zavedeného institutu nákladů řízení spojených s projednáváním přestupků paušální částkou a z toho vyplývajícího zvýšení příjmu do rozpočtu národních výborů bude nárokované zvýšení mzdových fondů plně pokryto.
Navrhovaná právní úprava přinese též zvýšené pracovní nároky na činnost orgánů Sboru národní bezpečnosti, které budou rozhodovat o dopravních přestupcích, pokud jíž nebudou vyřešeny blokově, včetně jednání, které bylo dosud postihováno jako trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. Při takovém rozhodování bude zpravidla uvažováno o trestu zákazu činnosti a o diferencovaném uložení pokuty až do několikanásobné výše oproti dosavadní její horní hranici, zejména za jednání postihovaná dosud podle § 201 tr. zák. Proti současnému stavu bude odpovědnost rozhodujících orgánů podstatně vyšší a vyžádá si u nich vysokoškolskou kvalifikaci a nepochybně i větší administrativní náročnost.
K zajištění účinného potrestání přestupků v dopravě bude nutné na každém okrese a kraji nově zřídit jedno místo s požadovanou vysokoškolskou kvalifikací (celkem 85 + 8 míst) a na většině okresů jedno místo s úkoly převážně administrativního charakteru (celkem 50 míst). Původně se předpokládalo, že na tento úsek budou zařazení příslušníci se zkušenostmi ve vyhledávání trestných činů a při objasňování přečinů, které budou převedeny do přestupků. Protože k takovému převodu dochází z hlediska působnosti ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR jen u trestného činu podle § 201 tr. zák. a výjimečně u některých přečinů, přičemž se dosavadní objasňování těchto jednání nezjednodušuje, nepřichází takový postup (i s ohledem na další nárůst úkolů VB zejména v pořádkové a vnější službě) v úvahu.
Za těchto okolností bude možné racionalizací činností dopravní služby posílit pouze kraje o 8 míst. Systemizovaný stav příslušníků bude proto nutné zvýšit o 135, což představuje zvýšení finančních nákladů cca o 8 miliónů Kčs ročně. Tyto náklady budou pokryty podstatně vyššími výnosy z pokut ukládaných za přestupky vytvořené k postihu jednání převzatých ze soudní sféry.
Zvláštní část:
K § 1:
Národní výbory jsou povolány k zajišťování socialistického pořádku již ústavou a zákonem o národních výborech. Jako místní orgány státní moci a správy mají ve svých územních obvodech v oblasti socialistického pořádku nejširší působnost a rozhodující postavení. Působnost ostatních orgánů státní správy je omezena rámcem určitého odvětví nebo úseku státní správy. Tyto orgány mohou projednávat přestupky jen, jsou-li k tomu výslovně zmocněny tímto zákonem nebo zvláštními zákony.
Zajišťování socialistického pořádku je záležitostí nejen národních výborů, ale všech ostatních orgánů a státních, družstevních a dobrovolných společenských organizací. Tyto orgány a organizace mají při zajišťování socialistického pořádku různé postavení, jež u státních orgánů vyplývá z jejich působnosti a pravomoci a u socialistických organizací z jejich úkolů a povahy jejich činnosti.
Z charakteru socialistického pořádku a dosaženého stupně rozvoje socialistických vztahů ve společnosti vyplývá, že socialistický pořádek se zabezpečuje především prostředky společenského působení a výchovy. Proto vedle principu socialistické zákonnosti se jako další výchozí principy stanoví princip prevence a princip priority metody přesvědčování a výchovy.
K § 2:
Pojem přestupku je vymezen jeho formálními a materiálními znaky. Ty musí být naplněny současně. Z toho vyplývá, že jednání, které má sice formální znaky přestupku, ale není v rozporu se zájmy socialistické společnosti, není přestupkem, a proto nemá společnost důvodu je postihovat.
Materiální znak přestupku bude zpravidla rozhodující pro posouzení jeho závažnosti, konkrétně z hlediska stanovení druhu sankce, výše pokuty, rozhodování o předání věci k výchovnému působení apod.
Přestupkem je jednání, které je za přestupek výslovně zákonem označeno. Skutkové podstaty přestupků jsou uvedeny, popř. vyplývají ze zvláštní části tohoto zákona nebo jsou formulovány v jiných zákonech. Respektuje se tím zároveň i stav, který se již vytvořil vydáním zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství, zákona ČNR č. 86/1972 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat, celního zákona č. 44/1974 Sb., zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství, zákona ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, zákona ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákona ČNR č. 65/1986 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. Zároveň se nevylučuje, aby v souvislosti s úpravou právních povinností na příslušném úseku státní správy i budoucně zvláštní zákony stanovily, jaká jednání jsou přestupky.
Společný zájem, proti němuž přestupek směřuje, může být porušen i trestným činem, přečinem nebo jiným správním deliktem. Zákon proto řeší vztah k těmto deliktům tím, že vylučuje možnost dvojího potrestání za jeden a týž čin.
Podle platné úpravy orgány státní správy projednávají nejen přestupky, ale i jiné správní delikty spočívající v zaviněném porušení povinností ve státní správě. Postih těchto jednání je upraven zvláštními zákony (např. zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, zákon č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole, zákon ČNR č. 37/1973 Sb., o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví, zákon ČNR č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, zákon ČNR č. 63/1986 Sb., o české zemědělské a potravinářské inspekci, a zákon ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci). Právní režim postihu těchto jednání je odlišný od právní úpravy projednávání přestupků.
Stanoví se podmínky, za nichž jednání není přestupkem, odvrací-li se útok nebo jiné nebezpečí hrozící zájmu chráněnému zákonem.
K § 3 a 4:
Odpovědnost za přestupek je základní zásadou socialistického přestupkového práva. Na rozdíl od trestního práva postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, jestliže zákon ve zvláštní části nestanoví, že k odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění.
Pojem nedbalost je založen ve složce vědomí a má dvě formy, a to nedbalost vědomou a nevědomou. Obdobně se u úmyslného zavinění rozlišují dvě formy, a to úmysl přímý a úmysl nepřímý.
K § 5:
Odpovědnost podle věku se upravuje shodně s dosavadní právní úpravou. Výslovně se však nově vylučuje odpovědnost za přestupek pro duševní chorobu. Nepříčetnost jako právní otázku posuzuje správní orgán na základě zjištěných skutečností, mimo jiné i na základě vyžádaných lékařských vyjádření, jen výjimečně se počítá se znaleckým posudkem. Alkohol a jiné návykové látky definuje zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, v ustanovení § 1 odst.
K § 6:
Za porušení povinnosti, jež je přestupkem, odpovídá pracovník, v jehož pracovní náplni je dbát o splnění povinnosti uložené organizaci. Nejde proto vždy o odpovědnost vedoucího organizace.
Zákon o přestupcích důsledně vychází z principu osobní odpovědnosti. Organizace jako právnická osoba nemůže být pachatelem přestupků.
Tím není dotčena odpovědnost organizace podle zvláštních předpisů, které upravují ukládání sankcí přímo organizacím (např. celní zákon č. 44/1974 Sb., stavební zákon č. 50/1976 Sb.).
K § 7 až 10:
Upravuje se místní a časová působnost zákona, kterou dosavadní úprava postrádá.
Odpovědnost za přestupky spáchané na území ČSSR se zavádí bez ohledu na to, zda pachatelem je československý občan, jiný státní občan nebo bezdomovec.
Nelze však projednat jako přestupek jednání osob požívajících výsady a imunity.
Ochrana zájmů státu vyžaduje, aby bylo možno postihnout československého občana, popř. cizince za některé přestupky proti socialistickému soužití, za přestupek proti majetku, jakož i za přestupek spáchaný porušením právní povinnosti, kterou má podle československého právního řádu mimo území ČSSR.
Vojáci v činné službě, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a sborů nápravné výchovy, soudci z povolání, prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury jsou za přestupky sice odpovědni, ale přestupky, které spáchali, se projednávají a postihují v kázeňském nebo kárném řízení podle zvláštních předpisů.
K zabezpečení záměru, aby jako kázeňské přestupky mohla být postihována protiprávní jednání osob podléhajících vojenské kázeňské pravomocí, příslušníků Sboru národní bezpečnosti, příslušníků sborů nápravné výchovy a osob ve výkonu trestu odnětí svobody a jako kárná provinění protiprávní jednání soudců z povolání a prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury, pokud tato jednání vykazují zákonné znaky přestupků, respektive aby za tato jednání mohly být ukládány napříště též sankce propadnutí věci a zákaz činnosti, bude třeba novelizovat zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků (úplné znění č. 122/1978 Sb.), zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání, zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů, zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 59/1965 Sb. (úplné znění č. 84/1969 Sb.) a rozkaz ministra spravedlnosti SR, kterým se vydává úplné znění Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech, ve znění změn a doplňků (reg. částka 32/1973 Sb.).
K § 11:
Na rozdíl od současné právní úpravy se sankce za přestupek namísto "opatření" výslovně označují jako sankce. Tím se vyjadřuje jejich skutečná podstata.
Potřeba po sílit účinnost postihu zejména závažnějších přestupků vyžaduje, jak prokazují výsledky analýz, změnit druhy sankcí. Upouští se od napomenutí a veřejné důtky. Napomenutí, jehož výchovný a morální význam je praktický stejný jako pouhé projednání přestupku a upuštění od uložení sankce, nemá náležitou sankční hodnotu. Proto je napomenutí nahrazeno důtkou, která lépe vyjadřuje funkci trestu ryze výchovné povahy. Od veřejné důtky se upouští proto, že pro občany je sankcí zpravidla nepřiměřeně tvrdou, která způsobuje postiženému a jeho rodině vážnou morální újmu, a je sankcí neopravitelnou. Ani trestní právo takový trest nezná.
Naproti tomu se nově zavádí zákaz činnosti, který je velmi účinným sankčním prostředkem. Propadnutí věci se konstituuje jako sankce, která může být uložena samostatně nebo spolu s jinou sankcí.
Přestupky jsou jednání nestejné závažnosti. Je proto nutné diferencovat sankce za ně ukládané. O tom, zda k nápravě pachatele postačí samostné projednání přestupku, rozhoduje orgán státní správy provádějící řízení o přestupku podle svého uvážení.
Na rozdíl od dosavadní úpravy lze věc předat k výchovnému působení až poté, kdy správní orgán rozhodl, že pachatel se dopustil přestupku.
K § 12:
Zájem na jednotnosti rozhodování o přestupku vyžaduje stanovit zásady pro ukládání sankcí, které dosavadní právní úprava postrádá. Týká se to jak výběru druhu sankce, tak u pokuty a zákazu činnosti jejich výměry.
Pamatuje se též na způsob ukládání sankce při souběhu přestupků.
K § 13 až 15:
V zájmu zvýšení účinnosti postihu se horní hranice pokuty oproti dosavadní částce 500 Kčs obecně zvyšuje na 1.000 Kčs.
U společensky škodlivějších přestupků se ve zvláštní části zákona stanoví horní hranice pokuty diferencovaně vyšší, a to bud do 3.000 Kčs nebo do 5.000 Kčs, u některých přestupků vytvořených převážně z dosavadních trestných činů až do 10.000 Kčs, respektive u přestupku podle § 22 odst. 1 písm. c/ až do 20.000 Kčs.
Nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních zákonů o výši pokut za přestupky.
V zájmu urychleného projednávání přestupků a snižování administrativní pracnosti u správních orgánů se rozšiřuje možnost řešit více přestupků v blokovém řízení. K tomu cíli se zvyšuje horní hranice blokové pokuty. K témuž cíli se nově zavádí institut příkazního řízení jako zkrácené formy projednání přestupků. Horní hranice pokuty, kterou lze uložit v příkazním řízení, je přiměřená povaze tohoto řízení.
Organizátorské činnosti národních výborů při zajišťování socialistického pořádku odpovídá, aby pokuty ukládané orgány národního výboru byly příjmem tohoto národního výboru. Ze zásady, že pokuty ukládané jinými orgány České socialistické republiky se odvádějí do rozpočtu této republiky, vyplývá, že pokuty ukládané federálními orgány se odvádějí do rozpočtu Československé socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že správa, výkon a kontrola těchto pokut náleží do výlučné působnosti Československé socialistické republiky, nelze tuto úpravu pojmout do zákona o přestupcích.
Zákaz činnosti je závažným zásahem do právního postavení pachatele přestupku. Zákon proto přesně stanoví podmínky pro jeho ukládání. Zákaz činnosti lze uložit jen, stanoví-li tak zákon výlučně u konkrétního přestupku. Zákon o přestupcích stanoví u přestupků přicházejících v úvahu maximální délku zákazu činnosti do jednoho roku. Výjimkou z tohoto pravidla je přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými návykovými látkami podle § 35 odst. 1 písm. g/, za nějž lze uložit zákaz činnosti až na dva roky.
Pokud pachateli přestupku bylo již předem zamezeno vykonávat činnost, jež je předmětem vysloveného zákazu činnosti (např. zadržením řidičského průkazu), započte se doba, po kterou občan nemohl z tohoto důvodu vykonávat činnost, do doby zákazu činnosti za předpokladu, že šlo 0 opatření souvisící s jednáním, jež bylo postiženo jako přestupek.
V souvislosti se zavedením zákazu činnosti je nutno zakotvit též možnost upuštění od výkonu zbytku této sankce. Jinak by došlo k tomu, že úprava platná pro postih trestných činů a přečinů by byla pro pachatele příznivější, než úprava zákazu činnosti uloženého za přestupek.