Státní statek Přeštice v minulých
letech dle okresní koncepce byl specializován na
výrobu vajec, prakticky pro dva okresy. Byla tomu podřízena
výstavba hal pro nosnice, odchovy kuřic i celá
organizace výroby. Produkoval ročně kolem
45 mil. kusů vajec. V posledních dvou letech, při
omezené potřebě vajec, vyrábí
cca 32 mil. kusů. Je samozřejmé, že
při takovém zatížení drůbeží
vždy dostával příděly krmiv z
centrálních fondů. Vlastní soběstačnosti
by dosáhl při výnosu 8 tun obilovin po hektaru,
což pro podmínky okresu Plzeň-jih je nereálné
a každý to ví. Nemají proto vlastní
jádro a zatím ani zakladatel se nezajímá
o to, jak situaci řešit. Statek zatím prodává
slepice i část kuřiček a nenajde-li
řešení, zřejmě vyřadí
zcela jadrná krmiva z krmné dávky skotu.
Jistě, že se všemi ekonomickými a společensko-politickými
dopady pro zaměstnance i ekonomiku podniku. Podobně
je na tom i řada dalších státních
podniků. Zde si myslím, že zakladatel neplní
zcela svou úlohu danou společností, protože
takovéto závažné problémy není
schopen státní podnik ve své působnosti
vyřešit.
Snad ve všech navštívených podnicích
vyvstal požadavek na urychlenou přípravu zákona
o bydlení, protože podniky v minulosti i dnes staví
podnikové byty, ve kterých po čase bydlí
jen část zaměstnanců. Ostatní
pracují jinde, veškeré náklady na opravy,
údržbu a odpisy hradí statek a vybírané
nájemné hradí jen malou část,
protože výpočet vychází ze směrnic
roku 1964.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
na závěr svého vystoupení chci prohlásit,
že provedené průzkumy z dosavadního
působení zákona o státním podniku
přinesly řadu cenných poznatků, většinou
kladných. zákon vytvořil nezbytné
podmínky pro chování podniků v přestavbě.
Nebylo možno uvést všechny poznatky, podněty
ke zlepšení funkce státních podniků,
ale jsou uvedeny v závěrečné zprávě
z prováděných průzkumů poslanců
výboru pro zemědělství a výživu
a doporučuji zakladatelům, tj. všem třem
ministerstvům zemědělství a výživy
podrobné prostudování.
Ve všech případech jsme se při poslaneckých
průzkumech v zemědělských i potravinářských
státních podnicích setkávali se snahou
zodpovědně plnit svoje úkoly tak, aby náš
potravinářský trh byl stále lépe
zásobován. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Jandovi.
Súdružky a súdruhovia, prerušujem rokovanie
do 13.15 hodín. Po prestávke vystúpi ako
prvý poslanec Kapitola.
(Jednání přerušeno ve 12.15 hodin)
(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hodin)
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Vážené
súdružky poslankyne, vážení súdruhovia
poslanci, budeme pokračovať v rokovaní. Do
lavic ste dostali návrh uznesenia Snemovne ľudu. Prípadné
pripomienky k tomuto návrhu môžete predať
písomne členom návrhovej komisie do pol tretej.
Udelujem slovo poslancovi Kapitolovi, pripraví sa poslanec
Kryll.
Poslanec L. Kapitola: Vážený
soudruhu generální tajemníku, vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych v úvodu svého
vystoupení vyjádřil nejprve některé
názory a stanoviska k projednávané problematice
jménem Klubu poslanců Československé
strany socialistické.
Za jeden z klíčových problémů
zavádění nového mechanismu řízení
ekonomiky považujeme chování centrální
řídící sféry národního
hospodářství na straně jedné
a chování řídící podnikové
sféry na straně druhé a vztah mezi nimi.
Jsme toho názoru, že centrální sféra
nesmí podlehnout pokušení a setrvávat
u překonaných administrativně direktivních
metod řízení, což se tu a tam děje,
že se však v žádném případě
nesmí dostat do opačného extrému a
o stav věcí v podnikové sféře
neprojevovat zájem. Jsme toho soudu, že je nezbytné,
aby státní podniky měly zaručena jednoznačná
pravidla chování působící pokud
možno bezvýjimečně a dlouhodobě.
Operativní zásahy lze přijmout jen v nejnutnějších
případech, a to zejména, jde-li o ochranu
hospodářství proti inflačním
tendencím, které především v
přechodném období nelze podceňovat.
Jsme si vědomi nerovných výchozích
podmínek jednotlivých státních podniků.
Soudíme, že je nezbytné je zohlednit, nikoli
však cestou přerozdělovacích procesů,
které by podvazovaly iniciativu podnikových kolektivů.
Povinností centrálních orgánů,
a konkrétně zakladatelů státních
podniků, by mělo podle našeho názoru
být poskytovat státním podnikům všestrannou
pomoc po stránce metodické, při hledání
účinných forem řízení
podniku atp. Od podnikové řídící
sféry pak očekáváme více odpovědnosti
ve smyslu § 2 zákona o státním podniku,
kde se říká: "Podnik je socialistickou
organizací, jejímž hlavním společenským
posláním je svou podnikatelskou činností
účelně a hospodárně uspokojovat
potřeby socialistické společnosti".
Ekonomické procesy jsou v podmínkách naší
země s bohatými demokratickými a kulturními
tradicemi neoddělitelné od procesů politických.
Tou měrou, jakou bude pokračovat přestavba
hospodářského mechanismu, musíme podle
našeho přesvědčení dál
pokračovat v prohlubování a zdokonalování
naší socialistické demokracie. Ve vztahu k
státním podnikům jde především
o tzv. výrobní demokracii. Zkušenosti s volbou
ředitelů i orgánů socialistické
samosprávy podniku, jak už zde o tom bylo hovořeno,
jsou rozdílné. Obecně možno říci,
že je nezbytné vytvořit takovou situaci, aby
pracující státních podniků,
jejich závodů a provozů mohli mít
oprávněně pocit, že je jejich názorů
dbáno, že nejsou předmětem jakékoli
manipulace, že jim nejsou vnucováni vedoucí
pracovníci, proti nimž mají vážné,
oprávněné výhrady. To samozřejmě
neznamená, že je nutné přijmout jakýkoli
názor, který z kolektivu osazenstva vzejde. V takovém
případě je ovšem nezbytné vysvětlit,
proč názor nemůže být přijat,
a uvést přesvědčivé argumenty.
I ve výrobní demokracii musí platit zásada
pravdivosti a naprosté otevřenosti. Jinak je nebezpečí,
že se dostaví pocit, který jsme si navykli
charakterizovat jako odcizení, se všemi dalšími
negativními důsledky, jako je ztráta důvěry,
zájmu a iniciativy. S tím souvisí i praktické
provádění kádrové politiky.
Přesvědčí-li se pracující
lidé, že na odpovědná vedoucí
místa jsou jmenováni lidé schopní,
iniciativní, oddaní věci i socialismu, a
to i členové dalších politických
stran a občané bez stranické příslušnosti,
pak to nepochybně bude mít kladný vliv na
celkové ovzduší na pracovištích.
Je ovšem také nutné vzít v úvahu,
že pracoviště nejsou od ostatního života
naší společnosti oddělena neprostupnou
zdí. Jsme přesvědčeni, že tou
měrou, jak bude pokračovat zdokonalování
a rozšiřování naší socialistické
demokracie v dalších sférách, v Národní
frontě, v činnosti zastupitelských sborů,
ve vytváření podmínek pro co nejúčinnější
naplňování politických, sociálních
a kulturních práv občanů - tak také
se bude vytvářet celospolečenské klima,
které nezůstane bez kladného vlivu na atmosféru
na pracovištích vůbec a ve výrobně
ekonomické sféře zvlášť.
Jsme si ovšem vědomi toho, že demokracie má
nejen nepopíratelné přednosti, ale také
svá rizika, že vyžaduje značné
úsilí při hledání a nalézání
správného řešení, že nemůže
přinášet pozitivní výsledky bez
obecné kázně a vědomí odpovědnosti.
Její nespornou předností však je, že
řešení - pokud se na něm shodne demokratická
většina - má nepochybně podporu lidí,
což je nezbytný předpoklad pro jeho úspěšnou
realizaci. U našich přemýšlivých
lidí to platí dvojnásob.
Přes všechny problémy a nedostatky, které
se v procesu vytváření nových podmínek
řízení a chodu naší ekonomiky
vyskytují, jsme přesvědčeni, že
byla vytvořena potřebná základna,
z níž je možno a nutno vycházet a která
umožňuje jít kupředu. Nedostatky, k
nimž dochází, ať už při ustavování
státních podniků, či v dalších
prvcích utvářeného ekonomického
systému, budou ovšem vyžadovat korekturu na podkladě
získaných zkušeností, ve vhodný
čas, nikoli příliš brzy, ale také
nikoli příliš pozdě. Dnes bychom se
měli všichni soustředit na to, abychom do nových
podmínek vykročili rozhodně, s tvůrčí
iniciativou, s plnou odpovědností. Ale hlavně
s vůlí dosáhnout co nejlepších
výsledků.
A nyní mi dovolte, vážené soudružky
a soudruzi poslanci. abych připojil několik zkušeností
a poznatků z praxe podniků se zahraniční
majetkovou účastí, a to zejména těch,
které vznikly na podkladě zákona č.
173/1988 Sb., o podnicích se zahraniční majetkovou
účastí.
Činnost obou skupin zahraničních výborů
Sněmovny lidu a Sněmovny národů, které
se zabývaly průzkumem této problematiky,
nebyla snadná. Nicméně se podařilo
dospět k některým závažným
zjištěním, která bych si dovolil shrnout,
a to zejména taková, která vyplývají
ze spolupráce se západními partnery.
Problémy se jeví především z
hlediska devizového hospodaření. Ukazuje
se, že výše základního kapitálu
společných podniků ve vztah u k rozsahu uvažovaného
čerpání zahraničních úvěrů
bývá nedostatečná a nemůže
garantovat ani splácení úvěrů,
ba ani likviditu společných podniků při
běžném devizovém hospodaření.
Upsaný základní kapitál nepředstavuje
zatím žádný skutečný kapitálový
vklad do ČSSR. Úvěry přijímané
společnými podniky tvoří část
zadluženosti ČSSR a jsou zahraničními
bankami považovány za čerpání
jejich úvěrových limitů vůči
nám. Hrozí tedy zvýšení celkové
zadluženosti z titulu čerpání zahraničních
úvěrů společnými podniky, které
zatím stojí mimo devizový plán a přímou
či nepřímou regulaci ze strany centrálních
orgánů. Toto zjištění se týká
zejména podniků působících
v oblasti zahraničního cestovního ruchu,
kde úvěrová náročnost je značná.
Určitým problémem se jeví být
též devizová návratnost investičních
projektů společných podniků. Jiným
problémem je, že rizika společných podniků
nese v konečném dopadu naše bankovní
soustava, neboť ve většině případů
přebírá záruku za splácení
úvěrů čerpaných v zahraničí
čs. devizová banka. Nová hodnota, vytvořená
na základě zahraničních úvěrových
zdrojů, přináší zahraničnímu
účastníkovi často vysokou míru
zisku v relaci k vloženému základnímu
kapitálu. V případě problémů
s devizovou návratností však zahraniční
partner nenese téměř žádná
rizika podnikání a za závazky společného
podnikání odpovídá pouze do výše
jím upsaného základního kapitálu.
Specifickým, ale velmi závažným problémem
je neuvěřitelně nízká cena
našich pozemků. Jestliže bychom tuto cenu posuzovali
podle zahraničních zvyklostí, pak vstup kapitálu
z naší strany do společného podnikání
by byl výrazně vyšší.
Dá se tedy říci, že se zatím
nejen nedaří zajistit jeden z hlavních cílů
společných podniků, tj. zabezpečení
přílivu zahraničního kapitálu
do ČSSR, ale nadto zde existuje nepříznivý
vliv činnosti společných podniků na
vývoj devizové pozice ČSSR. Tato zjištění
ovšem platí - znovu bych chtěl zdůraznit
- pro společné podniky, kde dochází
k spolupráci se západním partnerem, který
dokonce jak ukazují zkušenosti - bývá
zvýhodněn. Je tomu tak zejména proto, že
českoslovenští účastníci
při přípravě záměrů
a zajišťování činnosti společných
podniků nesledují v řadě případů
s dostatečnou důrazností zájem svého
vlastního podniku, ba ani zájem celé československé
ekonomiky.
Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že
bude nezbytné připravit zásadní opatření
v oblasti předcházení negativním důsledkům
devizového hospodářství společných
podniků na devizovou situaci státu. Zřejmě
by mělo jít především o uplatňování
cílevědomé úvěrové politiky
ze strany československých bank. Další
cestou ovšem by měla být větší
připravenost československých podniků
na společné podnikání, a to zejména
z hlediska odborné přípravy pracovníků.
Neškodilo by ovšem též více průraznosti
i odpovědnosti při prosazování československých
zájmů.
Uvedené poznatky by ovšem neměly být
chápány jako argument proti zakládání
a činnosti společných podniků. Jde
jen o to si uvědomit úskalí s jejich činností
spojená a hledat cesty, jak jim účinně
čelit. Přes problémy, které z prvních
zkušeností společných podniků
vyplývají, je zřejmé, že je to
vhodná forma řešení některých
našich potřeb, jako je neuspokojená tuzemská
poptávka po vysoce kvalitním investičním
a zejména spotřebním zboží se
špičkovými technickoekonomickými parametry,
po moderních službách v turistickém
ruchu a v lázeňství, potřeba získat
přístup k nové technice, posílit
naši exportní pozici.
Tak jako všude, kde se zavádějí nové
formy činnosti, je třeba se novým způsobům
práce intenzívně učit. To platí
i zde. Na druhé straně je ovšem třeba
společným podnikům vytvářet
žádoucí předpoklady pro rozvíjení
jejich činnosti, a to mj. též zabezpečením
souladu příslušných právních
norem, případně i odstraněním
překážek, které z některých
starších předpisů vyplývají.
Zkušenosti ukazují, že leccos v hospodaření
společných podniků by bylo třeba dotáhnout,
ať už jde o stránku finanční, mzdovou,
ziskovou i některé další.
V souladu s kontrolní činností Federálního
shromáždění doporučuji, aby zahraniční
výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů
věnovaly této problematice v nadcházejícím
období zvýšenou pozornost. Domnívám
se, že by bylo účelné provést
hloubkový průzkum zakládání
a činnosti společných podniků, a to
zejména z hlediska účinnosti zákona
č. 173/88 Sb.
Bylo by vhodné ověřit, nakolik platné
právní předpisy napomáhaly rozvoji
činnosti společných podniků a nakolik
by bylo správné je pozměnit, zhodnotit podmínky
činnosti společných podniků vůbec
a zejména posoudit, zda dosahují žádoucích
výsledků ve svém podnikání
z hlediska potřeb československé ekonomiky.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi
Kapitolovi, slovo má poslanec Kryll.
Poslanec J. Kryll: Soudružky a soudruzi, když
jsme se ve výboru pro sociální politiku Sněmovny
lidu připravovali na dnešní jednání
o uplatnění zákona o státním
podniku v praxi, uvažovali jsme, kam vedle studia obecných
otázek zákona ještě zaměřit
pozornost podle specifiky práce výboru. Rozhodli
jsme se tedy posoudit zejména otázky sociálního
rozvoje a mzdové politiky ve státních podnicích.
Je jaksi nepsaným pravidlem, že členové
výboru pro sociální politiku obou sněmoven
zde při nejrůznějších příležitostech
hovoří na téma odměňování.
Sám jsem z této tribuny také mnohokrát
o těchto otázkách hovořil. Když
jsem přemýšlel, co bych dnes na téma
spravedlivého odměňování chtěl
říci, prohlédl jsem nejdříve
svůj archiv. Našel jsem svá dřívější
vystoupení k této tématice a musím
trochu smutně říci, že kdybych některá
z nich z malými úpravami použil, nevěřili
by jste, že jsem je přednesl před značným
časem. Když řeknu, že spravedlivé
odměňování za práci je určujícím
činitelem růstu efektivnosti společenské
produktivity práce a růstu životní úrovně
lidu. jednou z klíčových otázek současné
etapy vývoje národního hospodářství,
jistě budete se mnou souhlasit. Přesně tohle
jsem řekl mimo jiné na druhé samostatné
schůzi Sněmovny lidu před dvěma lety.
Jistě mě nepodezíráte, že se
chci ukázat jako příliš chytrý.
Mně jde jen o to, že jsem ve svém tehdejším
vystoupení poukázal na řadu neřešených,
nedořešených a otevřených otázek.
Na to, že přetrvávají různé
projevy rovnostářství, mzdová nivelizace,
prostě na to, že mzdová politika je stále
ještě nezvládnutý proces. Nerad cituji
autority: je to laciný způsob argumentování,
ale zase na druhé straně, proč když
už se autorita problémem zabývá, necitovat
její zjištění?
Především 12. plenární zasedání
ústředního výboru KSČ bylo
takovou autoritou, která provedla dost neradostnou analýzu
stavu spravedlivého odměňování
u nás.
Přes některé dílčí výsledky
je tedy větší díl práce teprve
před námi.
Všichni víme, že pokusů o spravedlivé
odměňování bylo u nás
mnoho. Potýkali jsme se s programem racionalizace práce
a mzdových soustav, s jednotlivými etapami programu
zvýšení ekonomické účinnosti
mzdových soustav, abychom dnes konstatovali, že zavést
do mzdové praxe pořádek a spravedlnost je
prvořadý úkol.
Když jsem před necelým rokem na 12. společné
schůzi sněmoven Federálního shromáždění
ve vystoupení k novelizaci zákoníku práce
řekl, že ve vztahu k oceňování
poctivé práce jsme mnohé pokazili, vůbec
jsem nemyslel, že náprava bude snadná. Přesto
je již nejvyšší čas. Problematika
mezd v souvislosti se zaváděním zákona
o státním podniku je nanejvýš aktuální.
Dřívější centralistické
usměrňování mezd a mzdových
prostředků dnes ustoupilo velké pravomoci
a samostatnosti podniků při uplatňování
mzdových forem. O co mi jde?
Problém není jen v tom, diferencovat pracovitého
dělníka od dělníka - lajdáka
nebo odlišit tvůrčího technickohospodářského
pracovníka od technickohospodářského
pracovníka, který kdyby nebyl, tak si toho v podniku
nikdo nevšimne; angažovaného vedoucího
od takového, pod jehož vedením jemu svěřený
úsek stagnuje.
Největší problém je ve mzdové
oblasti takříkajíc globální,
vertikální mzdová spravedlnost, zabezpečení
toho, aby mnohdy vysoce kvalifikovaný dělník
neměl méně, než pomocný dělník
bez dokončeného školního vzdělání,
aby tvůrčí technický pracovník
přinášející společnosti
miliónové přínosy, nemusel odejít
z podniku pro závist průměrných spolupracovníků;
obětavý lékař neměl na výplatním
listu méně než pracovník ne vždy
potřebné profese. Právě nezvládnutí
vertikální mzdové diferenciace je stále
největší problém. Tak si myslím
zvýšená pravomoc ano, což jistě
budou garantovat odbory a podniková samospráva,
ale i dohled centra. Protože i když předpokládáme,
že se všichni budou chovat tak, jak mají, nemusí
tomu tak vždy být. Stále se nacházejí
lidé parazitující ve společnosti,
připraveni v rámci "podnikavosti" na úkor
ostatních bez větší námahy získat
co nejvíce. A kde není kontrola, je živná
půda pro opakování nepořádků,
končících inflačními tendencemi.
Reaguji tímto na zprávu ze zasedání
všech našich vlád v minulém týdnu.
Shodou okolností o tom, co chci teď říci
ve svém vystoupení se zmínil první
místopředseda vlády ČSSR soudruh Urban;
o to snáze se domluvíme. Zpráva totiž
sděluje, že se připravují předpisy
o usměrňování mzdového vývoje.
Jde o nový prvek obtížný v tom, že
- jak bylo uvedeno - nesmí potlačovat motivaci lidí.
Domnívám se osobně. že předpisy
samy nezmění situaci, ale musíme zainteresovat
lidi tak, aby použitím předpisů změnily
nedobrý stav.
Na společném zasedání vlád
o tom hovořil soudruh Urban. Chtěl bych se jich
tedy zeptat jaké budou hlavní úkoly v motivaci
lidí v návaznosti na zmíněné
předpisy o usměrňování mzdového
vývoje.
Soudružky a soudruzi, jaké jsou, nebo lépe
řečeno, jaké byly výsledky našich
průzkumů k rozvoji spravedlivého odměňování
v podmínkách činnosti státních
podniků? Stručně řečeno - ne
příliš bohaté. I když ve výboru
pro sociální politiku Sněmovny lidu ve spolupráci
s poslanci výboru pro sociální politiku Sněmovny
národů jsme pracovali podle přesné
a promyšlené osnovy a já jsem se osobně
řady průzkumů účastnil. přečetl
jsem všechny zprávy ze skupinových a individuálních
průzkumů a podílel se na jejich zpracování,
musím říci, že k obecným otázkám
zákona o státním podniku jsme shromáždili
mnoho zkušeností a názorů, bohužel
z oblasti odměňování je to naopak.
Samozřejmě zde nutno vzít v úvahu
dobu, kdy jsme průzkumy prováděli, dobu,
ve které nová vedení státních
podniků zdědila starou mzdovou praxi a kdy nové
koncepce a představy o mzdové politice v konkrétním
státním podniku se mohly teprve tvořit. Výsledky
ukazují, že největší nadějí
pro správné uplatňování mzdové
politiky bude celkové fungování přestavby
hospodářského mechanismu. Až tvorba
prostředků na mzdy bude plně vázána
na výsledný efekt výroby a hospodaření
podniku, kdy rozhodující roli bude mít vnitropodnikový
chozrasčot, vazba na kvalitu, efektivnost a hospodárnost
a kdy každý pracovník bude vědět,
že svojí prací přispívá
k pozitivním výsledkům prací svého
kolektivu a bude znát míru ocenění
svého přínosu. Proto tak fandíme ve
výboru pro sociální politiku brigádním
formám organizace práce a odměňování
a formám střediskových chozrasčotů,
jak jsme se s nimi například ve státním
podniku TIBA Dvůr Králové a v dalších
podnicích seznámili a potvrdili si tím dřívější
pozitivní zkušenosti. U kolektivů pracujících
těmito formami vidíme stanovená pravidla,
mzdové vazby na kvalitu práce a hospodárnost,
postupné zavádění a zkvalitňování
technickohospodářských norem, snahu po snižování
materiálně technické náročnosti
výroby apod. Co je ale v takovýchto pozitivních
příkladech nejzákladnější.
Podmiňující, to je přítomnost
politické práce a náročná atmosféra
nebo - chcete-li - atmosféra náročnosti na
vlastní práci. Je zajímavé, že
tam, kde jsme se setkali se znatelným zájmem vedení
státních podniků ve spolupráci s podnikovými
složkami o diferenciaci v odměňování,
tam taková náročná atmosféra
vládla. Vzpomenu zde v této souvislosti z řady
dalších např. státní podniky
AVIA, TIBA, SFINX České Budějovice, státní
majetek Hlohovec, Železiovce a pod. Vedle těchto pozitivních
zkušeností musíme na základě
našich získaných zkušeností konstatovat,
že spravedlivé odměňování
bude ještě dlouho v mnoha podnicích problémem.
Přetrvává hluboce vžité rovnostářství
s falešným soucitem pro málo výkonné,
někdy až neschopné pracovníky. Tento
stav je podhoubím pro ztrátu iniciativy a aktivity
u poctivých lidí. Tyto příklady, byť
negativní, nejlépe ukazují význam
mzdové diferenciace. Řekl jsem tu již před
časem a dovolte mi, abych to řekl znova: nic tak
neubíjí aktivitu, iniciativu a angažovanost,
než prostřednost, průměrnost a nespravedlnost.

