Spravedlivé odměňování přitom
není vůbec složitý problém. Vyjádřil
jsem zde již jednou myšlenku, že zásadním
problémem v odměňování je odvaha
vedoucích pracovníků se v této problematice
angažovat.
Dovolte mi recept, který je nesmírně jednoduchý.
Vezme se zkušený a spravedlivý vedoucí
s určitou částkou peněz na rozdělování,
který ovšem musí být nejen zkušený
a spravedlivý, ale i statečný. Vedoucí,
který bude umět říci Frantovi, že
má plat o čtvrtinu menší, protože
neudělal to, co měl a že jeho čtvrtinu
dostane Karel s Jirkou, protože to za něho museli
dohnat. Nesmírně jednoduché.
Spravedlivé odměňování budeme
mít vyřešeno tehdy, až všude budeme
mít takovéto vedoucí. Není to podle
mne nic složitého, protože to dělaly celé
generace vedoucích a mistrů v dobách, než
jsme začali dělat ze spravedlivého odměňování
vědu.
Soudružky a soudruzi, z toho, co jsem řekl, plyne
jediné poučení: má-li mít naše
snaha o spravedlivé odměňování
úspěch, musí se stát obsahem každodenní
odborně politické práce na každém
pracovišti. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Kryllovi,
slovo má poslanec Madarász. Pripraví sa poslanec
Matoušek.
Poslanec A. Madarász: Vážený
súdruh generálny tajomník, vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, vážení hostia,
zákon č. 88 zo dňa 14. 6. 1988 o štátnych
podnikoch sa na poľnohospodárskom úseku týka
predovšetkým štátnych majetkov.
V súčasnej dobe hospodári v ČSSR 174
štátnych majetkov, z toho 71 je vedených
ako zaostávajúce. Štátne majetky hospodária
približne na 30 % poľnohospodárskej pôdy
ČSSR v 70 % vo výrobných oblastiach zemiakárske
až horské.
V porovnaní s JRD majú štátne majetky
menej pracovníkov - 75 % k JRD - a sú lepšie
vybavené základnými prostriedkami - 117 %
k JRD.
Toto všetko sa premieta do celkových výsledkov
finančného hospodárenia majetkov, ktoré
v porovnaní s JRD boli a sú nákladovo a ziskovo
horší. Pritom problém nie je v tom, že
by štátne majetky mali na 1 ha poľnohospodárskej
pôdy vyššie náklady, ale skôr v tom,
že pri týchto nákladoch je intenzita výroby
nižšia.
V porovnaní s JRD majú štátne majetky
tiež výrazne nižší podiel vedľajšej
- predtým pridruženej - činnosti. Kým
napr. v r. 1987 u JRD bol podiel vedľajšej činnosti
na výkonoch 20,2 % a na zisku z tejto činnosti 55
%, u štátnych majetkov bol podiel na výkonoch
5,7 % a na zisku len 25,6 %. Dôchodková situácia
štátnych majetkov sa riešila pomocou diferenciálnych
príplatkov, ktoré boli v porovnaní s JRD
cca o polovicu vyššie.
Zmena v ekonomických nástrojoch od roku 1989 sa
urobila pre oba sektory rovnako a tiež na rovnakých
princípoch je zjednotené i zaradenie družstiev
a štátnych majetkov do produkčno-ekonomických
skupín. Riešenie dôchodkovosti štátnych
majetkov nemožno realizovať ako doposiaľ len zvyšovaním
uhradzovacích nástrojov, ale cestu je nutné
vidieť vo väčšej výkonnosti a efektívnosti
štátnych majetkov. Potrebné finančné
prostriedky budú štátnym majetkom s nedostatečnou
tvorbou vlastných zdrojov poskytnuté z mimocenových
nástrojov, no ich poskytovanie bude spojené so zvláštnym
režimom.
Vážené súdružky a súdruhovia,
vo svojom diskusnom príspevku by som sa chcel zapodievať
problematikou štátnych podnikov, t. j. štátnych
majetkov predovšetkým vo svojom volebnom obvode.
V období rokov 1971-1977 sa v našom rimavskosobotskom
okrese vykonala rozsiahla koncentrácia a arondácia
pôdy medzi sektormi štátnych majetkov a jednotných
roľníckych družstiev. Postupne sa uskutočňovala
špecializácia výroby.
V roku 1988 boli v okrese 3 štátne majetky a 2 špecializované
štátne majetky, a to Semenársky štátny
majetok a Plemenársky podnik s priemernou výmerou
6635 ha poľnohospodárskej pôdy. Od 1. júla
1988 sa Štátny majetok Šafárikovo stal
štátnym podnikom. Zo strany zakladateľa Ministerstva
poľnohospodárstva a výživy SSR povereným
garantom, riaditeľom Okresného oddelenia MPVž
boli zabezpečené všetky organizačné
otázky v zmysle zákona o štátnom podniku
v prípravnom období na založenie štátneho
podniku. Na zabezpečenie volieb do samosprávnych
orgánov a riaditeľa štátneho podniku bolo
spracované a odsúhlasené so zakladateľom
a OV KSS politicko-organizačné zabezpečenie.
Na základe toho boli uskutočnené voľby
delegátov, členov rady a predsedu rady pracovného
kolektívu a riaditeľa podniku.
Od 1. 1. 1989 Štátny majetok Bátka, Štátny
majetok Jesenské a Štátny majetok Rimavská
Sobota sa stali kombinátnymi podnikmi novozriadeného
Poľnohospodársko-potravinárskeho kombinátu
"Rimava" š. p., v pôsobnosti riadenia MPVž
SSR. Plemenársky podnik je koncernovým podnikom
Štátneho plemenárskeho podniku, š. p.,
Bratislava.
V pôsobnosti riadenia Okresného oddelenia MPVž
v Rimavskej Sobote ostal Štátny majetok Šafárikovo,
š. p., s výmerou 8687 ha poľnohospodárskej
pôdy, z toho 4890 ornej pôdy, ktorý je najväčším
štátnym majetkom s najzložitejšími
podmienkami hospodárenia v okrese a aj s najhoršími
hospodárskymi výsledkami. Je už druhú
päťročnicu v súbore zaostávajúcich
podnikov.
Štátny majetok Šafárikovo. š. p.,
je organizačne veľmi náročným
podnikom, rozlohou v rozpätí až 40 km s podmienkami
od kukuričnej výrobnej oblasti až po horskú
výrobnú oblasť. Jeho širšia špecializácia
bola určovaná výrobnými podmienkami
vhodnými pre pestovanie plodín potrebných
pre potravinársky priemysel, ktorý v okrese je vybudovaný
hlavne pre pestovanie cukrovej repy a experimentálnou výstavbou
farmy dojníc pre 1000 kusov.
Vybavenosť Štátneho majetku Šafárikovo,
š. p., na 1 ha poľnohospodárskej pôdy základnými
prostriedkami je na priemere okresu všetkých poľnohospodárskych
podnikov, ale aj ďaleko nižšia s podnikmi približne
s rovnakými podmienkami a štruktúrou výroby.
U štátnych majetkov v okrese je vybavenosť základnými
prostriedkami v priemere 43 459 Kčs na 1 ha poľnohospodárskej
pôdy a u Štátneho majetku Šafárikovo
34 950 Kčs na 1 ha poľnohospodárskej pôdy.
Aj stupeň opotrebovanosti základných prostriedkov
je vysoký vyše 32 %. Osobitne sa to prejavuje u hospodárskych
budov, čo si vyžaduje zabezpečovať veľký
rozsah rekonštrukcií a modernizácie. Ani veľkokapacitné
a experimentálne stavby pre živočíšnu
výrobu nevyhovujú požiadavkám intenzívnej
výroby a nie sú preto ani v plnom rozsahu využívané.
Plánuje sa aj u nich uskutočniť rekonštrukcie.
Závlahy, ako jeden z dôležitých intenzifikačných
faktorov v najprodukčnejšej časti Šafárikova
sú vybudované len na výmere 468 ha a do roku
1990 bude vybudovaná veľkoplošná závlaha
na výmere 665 ha. Efektívnosť prostriedkov
vložených do tejto investície je ohrozená
stále sa zhoršujúcou kvalitou vody v rieke
Slaná, znečišťovanou papierňami
v Gemerskej Hôrke, okres Rožňava. To však
má dosah aj na vybudované závlahy u ďalších
4 JRD.
Doterajšie nedostatočné pracovné, sociálne,
ale aj finančné zabezpečenie, ktoré
je z nižšej úrovne hospodárenia, spôsobuje
aj nižšiu pracovnú vybavenosť. Keď
na 100 ha poľnohospodárskej pôdy vykazuje sektor
JRD 141 trvale činných pracovníkov, tak Státny
majetok len 102 - pritom s 18,7 % zastúpením cigánskych
občanov.
Horšia je aj kvalifikačná vybavenosť,
keď na tisíc hektárov poľnohospodárskej
pôdy v JRD pripadá 3,2 % a na štátnych
majetkoch len 2,3 % vysokoškolákov. Podobne horšia
situácia je aj u ďalších vzdelanostných
kategórií. Súčasne dochádza
k veľkej migrácii pracovníkov, zvlášť
vysokoškolsky vzdelaných. V roku 1988 bolo prijatých
dovedna 25 pracovníkov a zároveň uvoľnených
145 pracovníkov.
Štátny majetok Šáfárikovo, ako
dlhodobo zaostávajúci podnik, boj aj na 8. 5RP zaradený
do konsolidácie. Za hodnotené posledné 3
roky neboli splnené rozhodujúce výrobné
úlohy intenzifikačného programu a tým
ani plánovaný hospodársky výsledok.
Nepodarilo sa dosiahnuť prednostný rast rastlinnej
výroby. Značné problémy sú
v pestovaní technických plodín, ale aj objemových
a jadrových krmív pre živočíšnu
výrobu, čím je značne ovplyvnená
úžitkovosť hospodárskych zvierat. Proces
efektívnej konsolidácie v živočíšnej
výrobe sťažuje aj proces likvidácie leukózy
hovädzieho dobytka.
Prechodom štátneho majetku na štátny podnik
a zmenou hospodárskeho mechanizmu od 1. 1. 1989 Štátny
majetok spracoval za pomoci okresného oddelenia MPVž
výrobno-finančný plán pre rok 1989
v súlade s novými ekonomickými nástrojmi.
Najzávažnejšie zmeny, ktoré v značnej
miere ovplyvnili oblasť prvotných nákladov,
je odvod objemu miezd a odmien, ktorý robí v ročnom
objeme 16,7 mil. Kčs a predstavuje z celkových nákladov
11 %.
Vzhľadom na to, že Štátny majetok vo svojom
výrobno-finančnom pláne nevedel zabezpečiť
povinný minimálny prídel do podnikových
fondov zo zdrojov na rozdelenie, ani bilančnú vyváženosť
v pláne investičnej výstavby, dal žiadosť
o zaradenie do súboru podnikov hospodáriacich v
osobitnom režime, kde bol aj zaradený.
Podnik v súvislosti so zaradením do osobitného
režimu za pomoci okresného oddelenia MPVž a biologických
služieb vypracoval konsolidačný program na
trojročné obdobie, ktorý bol okresným
oddelením Ministerstva poľnolhospodárstva a
výživy odsúhlasený.
Okresné oddelenie MPVž napomáhalo Štátnemu
majetku riešiť organizačnú štruktúru,
výrobnú štruktúru, rozpracovanie úloh
na chozrasčotné jednotky a kádrové
zabezpečenie. Pravidelne sa sleduje plnenie plánovaných
úloh a konsolidačného programu a aktívne
sa pracovníci oddelenia zúčastnia na základe
analýz riešenia pre zvýšenie efektívnosti
rastlinnej a živočíšnej výroby.
Pomáhajú pri zabezpečovaní zdrojov
pre rekonštrukcie a pomáhajú vytvárať
podmienky pre stabilizáciu pracovníkov usmernením
stabilizačných príspevkov.
Štátny majetok k 30. 6. tohto roku vykazuje priaznivé
plnenie nákupných úloh v živočíšnej
výrobe v mäse, ale aj v dodávke mlieka, čo
dáva predpoklad k splneniu celoročných úloh.
V plnení výrobných úloh aj v tomto
roku podnik dosahuje nízke prírastky u hovädzieho
dobytka. To ovplyvnilo v značnej miere polročné
neplnenie hrubej poľnohospodárskej výroby v
živočíšnej výrobe a nie je predpoklad
do konca roka túto produkciu splniť.
V rastlinnej výrobe do konca augusta zaznamenal výpadok
z výroby husto siatych obilovín 2 mil. Kčs.
Očakáva sa aj výpadok u ďalších
plodín. Za tejto skutočnosti Štátny
majetok očakáva neplnenie hrubej poľnohospodárskej
produkcie. V nadväznosti na neplnenie poľnohospodárskej
produkcie očakávajú sa aj nižšie
tržby ako sa plánovalo. Tento výpadok predpokladá
sa nahradiť z ostatnej nepoľnohospodárskej činnosti.
V oblasti nákladov za hodnotené obdobie Štátny
majetok vykazuje úsporu oproti plánu, ktorá
na konci roku môže pokryť výpadok poľnohospodárskej
produkcie. To však cez zmenu stavu zásob výrobkov
a zvierat zníži oblasť výnosov. V konečnom
dôsledku podnik očakáva plnenie hospodárskeho
výsledku na konci roka podľa plánu 2,8 mil.
Kčs.
Na Štátnom majetku sa s prísľubom z
fondu sústavy vytvárajú zdroje na rozdelenie
v hodnote 6,7 mil. Kčs. Takto bude zabezpečená
plánovaná tvorba fondov v rozsahu minimálneho
podielu. Úverové zaťaženie podniku v investičnej
oblasti nie je. V prevádzkových úveroch v
prepočte na 1 ha poľnohospodárskej pôdy
je nižšie ako je priemer ostatných poľnohospodárskych
podnikov v okrese a je 2817 Kčs.
Prechod na štátny podnik a príprava na voľby
orgánov socialistickej samosprávy a riaditeľa
podniku si vyžiadalo značné časové
a pracovné úsilie spojené aj s nezhodami
kandidátov na riaditeľa, kde námestník,
ktorý kandidoval, po pol roku na vlastnú žiadosť
bol uvoľnený. Zvolené orgány samosprávy
ešte stále necítia zodpovednosť za hospodársky
a sociálny chod podniku, ako by sa vyžadovalo a ako
to je i v zákone stanovené. Niektoré problémy
spojené s organizáciou riadením aj napriek
zlepšeniu situácie pretrvávajú. Pomaly
sa odstraňujú nedostatky v zabezpečovaní
výrobných úloh.
Vylepšovaním kádrov na vedúcich funkciách
a prísľubom finančných prostriedkov
z fondu sústavy, vytvárajú sa dobré
možnosti, aby štátny podnik Šafárikovo
sa stal schopný po troch rokoch samofinancovania.
Čo sa týka prepočtu plánu roku 1989
podľa podmienok roku 1988 a 1989, nie sú predpoklady
príliš uspokojivé. Tak napr. v celom Západoslovenskom
kraji mali štátne majetky v uplynulom roku zisk 175,2
mil. Kčs, ale plánovaný zisk tohto roku v
ekonomických podmienkach 1989 vychádzal v dobe vykonávaných
poslaneckých prieskumov stratou 17,5 mil. Kčs. Pri
podrobnejšom rozbore sa ukázalo, že zo strany
poľnohospodárskych podnikov boli niektoré veci
nadhodnotené alebo podhodnotené, v niektorých
prípadoch i preto, že nemali v dobe spracovania plánu
k dispozícii príslušné cenníky.
Priebeh tohto roku však ukazuje, že možno predpokladať
podstatne pozitívnejšie výsledky, ale zodpovedné
vyhodnotenie bude možné vykonať až po uzavretí
tohto roku - prvého roku nového hospodárskeho
mechanizmu.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi
Madarászovi. Slovo má poslanec Matoušek. Pripraví
sa poslanec Zelenka.
Poslanec Matoušek: Vážený
soudruhu generální tajemníku, vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně a soudruzi poslanci, vážení
hosté, naše stavebnictví je dlouhodobě
kriticky sledováno celou veřejností a zabývají
se jím stále intenzívněji jak naše
vláda, tak i nejvyšší orgány KSČ.
Tento zájem je zcela opodstatněný, neboť
stavebnictví je odvětví, které velmi
výrazným způsobem ovlivňuje život
celé společnosti. Vzhledem k tomu, že v mém
volebním obvodě působí kromě
Okresního stavebního podniku i dva významné
stavební podniky tzv. velkého stavebnictví
- Pozemní stavby a Průmyslové stavby, i vzhledem
k tomu, že v jednom z nich již řadu let pracuji,
chtěl bych uvést některé poznámky
o působení zákona o státním
podniku právě ve stavebnictví. Většina
z nich bude sice vyplývat ze zkušeností státního
podniku Pozemní stavby Gottwaldov, ale mnohé se
dají zobecnit na celé pozemní stavitelství,
případně na stavitelství vůbec.
Celá řada poznatků podobných jako
mám já zde už sice zazněla, ale při
monotematickém zaměření schůze
Sněmovny lidu je to pochopitelné a není nutno,
abych se jim zcela vyhnul. Nejdříve k experimentu.
Na základě dobrých výsledků
v předchozích letech projevil náš podnik
iniciativu a požádal o zařazení do komplexního
experimentu hospodaření. Tomuto požadavku bylo
vyhověno a podnik byl od 1. 1. 1988 do experimentu zařazen,
tehdy ještě jako součást oborového
podniku Pozemní stavby Brno. Experiment, ve kterém
bylo pokračováno i po ustavení státního
podniku - to bylo 1. 7. 1988 - proběhl v několika
oblastech a my jsme poměrně dost zkušeností
získali v oblasti usměrňování
mzdového vývoje. Podnik si mohl ověřit
způsob odměňování pracovníků
v přímé závislosti na dosahovaných
hospodářských výsledcích, tedy
tvorbu tzv. výsledkových mezd, jejichž výše
je na úrovni podniků určována dosaženým
ziskem při současném respektování
mzdové regulace.
Při dodržování předchozích
podmínek je vytváření fondu odměn,
jehož plánovaná výše byla stanovena
ministerstvem výstavby a stavebnictví pro rok 1988
5 % a pro rok 1989 7 % ze mzdových a ostatních osobních
nákladů. Důležité také
bylo, že si podnik sám mohl určit převážnou
část složek mezd, které bude z fondu
odměn vyplácet. Zde se ovšem situace brzy vyvinula
tak, že základní organizace ROH pod vlivem
pracovníků dělnických profesí
nedaly souhlas k tomu, aby prémie jako rozhodující
část doplňkových mzdových forem
byly vypláceny z fondu odměn. Tato reakce, čili
nedůvěra ve fond odměn zřejmě
vyplynula z dlouholetých zkušeností z dřívější
praxe, kdy docházelo k tomu, že tehdy ještě
národní podnik zisk splnil a vytvořil tak
potřebné předpoklady pro tvorbu fondu odměn
a následnou výplatu podílů z hospodářských
výsledků, ale VHJ jako celek zisk nesplnila a fond
odměn nemohl být podniku dotován.
Kladem experimentu byla možnost upravit pro experimentování
výchozí základnu pro rok 1988 (při
prokázané změně výrobního
programu). V praxi to znamenalo, že neplatily striktně
meziroční nárůstky průměrného
výdělku tak, jako při dřívějším
způsobu stanovení plánu mzdových prostředků.
Určitým nedostatkem v této oblasti bylo hodnocení
mzdové regulace ve dvou úrovních, a to jednak
v úrovni tarifních mezd a jednak podílu mzdových
a ostatních osobních nákladů na čisté
produkci. Ukázalo se, že v jednom podniku nebylo dost
dobře možné seriózně sledovat
obě tyto úrovně.
Základní problém fungování
experimentu po 1. 7. 1988 ovšem spočíval v
tom, že v platnosti zůstal nadále původní
rozpis plánu na 6. pětiletku. který podniku
pro roky 1988 až 1989 ukládal enormní ziskovost
a s ní spojené vysoké dodatkové odvody.
Tím nastala do jisté míry paradoxní
situace, kdy podnik - ač určen pro experimentování
- neměl možnost vytvořit v oblasti přerozdělování
zisku dotaci fondu odměn, tím podchytit hmotnou
zainteresovanost pracovníků a řádně
rozvinout samotný experiment. Nedostatek finančních
prostředků v závěru roku 1988 vedl
k tomu, že se podnik dostal do vysokého překročení
rozdělení zisku (asi 6,2 mil. Kčs), čímž
se vlastně sám vůči sobě zadlužil.
Zvláště markantně se projevil vliv dodatkových
odvodů. Podnik odvedl do státního rozpočtu
tolik prostředků, že mu nezůstalo na
pokrytí vlastních základních potřeb,
např. fond kulturních a sociálních
potřeb. Tato zkušenost zřetelně ukázala,
že mají-li státní podniky od 1. 1. 1990
řádně fungovat na principu samofinancování,
musí znát včas jasná, přesná
a jednotná pravidla, určující jak
jejich chování, tak i chování nadřízených
orgánů.
Soudružky a soudruzi, od 1. 7. 1988 jsou Pozemní stavby
Gottwaldov státním podnikem. Za uplynulou dobu získaly
řadu zkušeností z uplatňování
zákona o státním podniku. Podle mých
dosavadních, jistě ne dokonalých, informací
a zkušeností mohu říci, že zákon
o státním podniku při globálním
hodnocení zatím své poslání
splnil, a to ve fázi zakládání podniků
a voleb, že prestiž státních podniků
se vůči nadřízeným orgánům
i orgánům politickým zvýšila,
a to v přímé souvislosti s jejich vyšší
samostatností, že se výrazně zvýšila
odpovědnost vedení podniků vůči
pracovnímu kolektivu. neprojevila se však zatím
bohužel ve stejné míře i odpovědnost
pracovníků vůči svému podniku.
Projevila se tedy, ale jen při volbách, a to je
zatím málo. Volby samosprávních orgánů
i ředitelů ve státních podnicích
v mém volebním obvodě byly zvládnuty
dobře, rovněž zakladatelé svoji roli
v této fázi splnili dobře. Jinde tomu tak
ovšem být nemuselo.
Z poslaneckých průzkumů a konzultací
při přípravě na dnešní
vystoupení jsem získal poznatek. že volby podnikových
ředitelů, které jsou zákonem jednoznačně
stanoveny, nebyly asi vždy tím nejvhodnějším
řešením. Variantní řešení
však zákon, jak víme, neumožňuje.
Současně lze konstatovat, že zákon o
státním podniku se zatím nemohl v plné
šíři uplatnit, neboť stále přetrvává
direktivní způsob řízení a
ukládání úkolů. trvají
přerozdělovací procesy a podniky mají
příliš rozdílné podmínky.
Mnoho problémů vzniká - a to nejen ve stavebnictví
- nevhodným způsobem stanovení cen. Zvlášť
výrazně se to ale projevuje právě
ve stavebnictví. především při
stanovení tzv. souhrnných cen. Ty jsou již
několik let neměnné. Tento systém
nestimuluje podniky při zvyšování kvality
a užitných vlastností stavebních děl,
například vybavenost bytů. architektonické
pojetí apod. Stavebnictví je ovšem závislé
na řadě materiálů a výrobků
z jiných resortů. Zde se značně projevuje
skutečnost, že prováděné přestavby
i změny cen nemotivují tyto mimoresortní
podniky k výrobě kompletního sortimentu výrobků,
včetně těch levnějších.

