Náš státní podnik v uplynulých
letech předával uživatelům ročně
v průměru 1700 bytů. V letošním
roce a již 3222 a příští rok dokonce
3666 bytů. Protože tento úkol značně
přesahuje naše kapacitní možnosti, především
v řemeslných oborech. snažíme se úkol
plnit s pomocí pracovníků z PLR. Je to však
poměrně velmi drahé a není to za koruny.
A protože tyto vícenáklady hradíme z
prostředků podniku, dochází tím
ke snižování vytvářeného
zisku a nenaplňování jednotlivých
fondů. Z toho vyplývá, že podnik nemá
pro podnikání žádný prostor.
Podle názoru vedení podniku by neměl objem
ukládaných zakázek přesahovat 70 %
celkového objemu.
Na takto náročně postavené úkoly
nejsou ale vůbec připraveni naši dodavatelé.
To plodí známé permanentní komplikace
v dodavatelsko-odběratelských vztazích, které
nejsou mnohdy racionálně řešitelné
ani na úrovni podnikových ředitelů,
ani ministerstev. Znamená to nehospodárnost, narušování
technologií a prodlužování doby výstavby.
Kromě toho hromadění nepotřebných
zásob na straně jedné a naprostý nedostatek
potřebných materiálů na straně
druhé.
Všechny uvedené, nebo spíše jen naznačené
problémy, a ono je jich ve skutečnosti ještě
daleko více, např. nadměrná fluktuace,
jsou dále násobeny dlouhodobým neduhem stavebnictví
- nadměrnou rozestavěností. Ta je způsobena
rozporem mezi společenskou poptávkou a kapacitami
našeho stavebnictví; je jedním z důsledků
nezvládnutí investičního procesu a
doléhá tíživě na celou naši
ekonomiku. Jen pro ilustraci: u našeho podniku je v současné
době rozestavěno asi tisíc objektů,
takže na jeden připadá 3,3 dělník
a stavební výroby. Snaha alespoň částečně
tento problém řešit vedla federální
vládu v květnu letošního roku k rozhodnutí
omezit zahajování nových staveb i k dalším
opatřením. Toto rozhodnutí lze chápat
jako sice momentálně nutné, ale přece
jen jaksi nouzové a krajní. Bude mít mimo
pozitivních vlivů i dopady negativní, zejména
u podniků specializovaných na zakládání
staveb.
Bylo by užitečné vysledovat, o kolik se z tohoto
titulu, čili zákazu zahajování nových
staveb, urychlí dokončování těch
rozestavěných.
S rozestavěností úzce souvisí i platební
neschopnost - insolvence - většiny státních
podniků. Nezanedbatelný je zde mimo jiné
i vliv již neaktuální fakturační
vyhlášky č. 37/83, dnes již několikrát
vzpomenuté, jejíž novelizace byla avizována,
ale zatím na podnicích se neví, kdy k ní
dojde.
Ještě poslední poznatek, soudružky a soudruzi,
s vazbou na samofinancování našeho podniku
se musíme snažit udržet, případně
rozšířit naši působnost v zahraniční
výstavbě. Jeden z vážných, ale
současně velmi zajímavých kroků
jsme pro to již učinili, a to založením
akciové společnosti Pozimos, ve které jsme
majoritním akcionářem (s 51 %) spolu s jugoslávskou
firmou IMOS (39 %) a anglickou firmou VITREA (10 %). Věříme,
že se nám podaří získat zajímavé
zakázky v tuzemsku i v zahraničí (zatím
jsme dokončili první zakázku - výstavní
a jednací pavilónek Kandt na brněnském
výstavišti pro soukromého zákazníka
z NSR). Musíme ovšem počítat s velmi
vysokými nároky na kvalitu i rychlost dodávek
stavebních prací. Tento, v československém
stavitelství, myslím, asi ojedinělý
krok je spolu s prosazováním nových technologií
(monolitický beton v komplexní bytové výstavbě)
další ukázkou progresivity gottwaldovských
stavbařů. Progresivity, na kterou jsme ale, bohužel,
dosud spíše dopláceli, a to skutečně
doslova, penězi. I tuto okolnost je třeba vzít
vážněji do úvahy při stanovování
trendu, kterým se má naše stavebnictví
dále vyvíjet. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Matouškovi.
Slovo má poslanec Jan Zelenka, pripraví sa poslankyňa
Michálková.
Poslanec J. Zelenka: Vážený soudruhu
generální tajemníku, vážený
soudruhu předsedo Federálního shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, na problém prvních
kroků státních podniků, a tím
také na kroky přestavby hospodářského
mechanismu, jsme se ve výborech pro kulturu a výchovu
zamýšleli pochopitelně z hlediska připravenosti
mozků na novou etapu socialismu, z hlediska strukturálních
proměn v kvalifikaci lidí v našem hospodářství
a z hlediska schopnosti nového myšlení řídících
kádrů státních podniků.
Přejdu hned k základnímu pohledu na tyto
otázky. Chápeme, že ředitelé
podniků a rady pracovních kolektivů měli
při volbách a při rozběhu nových
mechanismů příliš mnoho jiných
starostí. Proto se zdaleka nedostala na stůl, natož
do popředí zájmu, kvalifikace kádrů
inženýrských, technických, obchodních
atd. Dostupné statistiky zatím hovoří
značně špatně o tomto stavu a nic nenasvědčuje,
že by to vedení podniků a rady pracovních
kolektivů příliš mučilo. Chceme-li
však, aby moderní věda a technika rázně
pronikly do naší výroby a abychom to ucítili
pozitivně na zahraničním i domácím
trhu, jak to zdůraznil poslanec soudruh Benda, je nutné
rázněji řešit kvalifikaci inženýrských
kádrů a jejich široké a zainteresované
tažení do procesu výroby. Tím se musí
zabývat i rady pracovních kolektivů. Vždyť
je v nejvlastnějším zájmu dělnické
třídy, jejího úspěchu, její
životní úrovně a dokonce její
historické politické úlohy, aby v celé
struktuře podniků fungovaly na vysoké úrovni
výzkum, konstrukce, stálé tempo modernizace,
design výrobků, dokonalé znalosti zahraničních
trhů atd.
V dnešním moderním průmyslu se tempem
mění nejen struktura výroby, ale souběžně
s ní kvalifikace pracujících uvnitř
podniků. Byli jsme příliš zvyklí
třeba i postavení dělnické třídy
hodnotit podle množství, kvantifikačně,
ve vysokých procentech a podle toho pak správný
podnik je ten, který má třeba 80 % dělníků
a slabý je podnik, který má třeba
jen 40 % dělníků. Tempo vědy a techniky
však mění i tyto klasické vztahy.
Měl jsem možnost, ještě když jsem
řídil Čs. televizi, poznat v Japonsku obrovský
elektrotechnický koncern NEC a SONY. V onom koncernu NIPPON
elektronic company mně zavedli do nejmodernějšího
svého závodu na výrobu komponentů
elektroniky pro spotřební i profesionální
televizní přístroje. Viděl jsem obrovské
haly s minimálním počtem lidí; většinou
to byli kvalifikovaní dělníci, schopní
obsluhovat a kontrolovat automatizované linky a roboty.
Avšak v zázemí této společnosti
pracuje několik tisíc inženýrů,
kteří jsou limitováni z roku na rok na stálém
zlepšování výroby a výrobků.
Inženýr musí každý rok prokazovat,
že je schopen držet tempo se světem. Pochopitelně
tady v NIPPON elektronic company jde o veliký podnik. Malé
podniky mají málo inženýrů, ale
využívají služeb specializovaných
inženýrských technických firem, asi
takových, jak je zobrazil soudruh Urban.
V Praze byl předminulý týden kongres inženýrů
z celého světa. Na obrazovce představitel
japonské unie mluvil o tom, jaké postavení
má inženýr v průmyslu a ve společnosti.
Já myslím, že to není nějaký
kult inženýra, ale nutnost držet tempo se světem.
Naše země má bezpochyby jednu historickou výhodu
oproti jiným socialistickým zemím. Prošli
jsme dost dlouhým obdobím kapitalismu, celé
generace poznaly jeho líc a jeho rub. Velmi zajímavě
o tom hovořil soudruh Lenárt v Partyzánském,
když v tamním obuvnickém průmyslu hodnotil
podnikatelskou dravost starého Bati, jeho prestižní
organizaci práce, jeho vnitropodnikový systém
financování, jeho tvrdost a tlak na kvalitu práce
a na druhé straně jeho sociální ignoraci
a typicky kapitalistické vykořisťování.
Žádní papíroví tygři,
kteří v životě nepracovali v kapitalistickém
podniku, nás nemusejí v tomto smyslu - ať z
domova nebo zvenčí poučovat. Máme
z vlastní historie dostatek poučení, kladného
i záporného, abychom věděli, co ze
světa brát, co oživovat, anebo co naopak odvrhnout
jako neslučitelné s humanismem a sociální
spravedlností socialistické společnosti.
Myslím však, soudružky a soudruzi, že vyžadovat
vysokou kvalifikaci, nutnou pro moderní hospodářství
a také ji podle výsledků odměňovat
není v rozporu se sociální spravedlností.
Když tuto zásadu vezme dělnická třída
za vlastní, pak si bude pěstovat ve svém
zájmu, v zájmu o svoji životní úroveň
a celé společnosti takové inženýry
a takové manažery, kteří tento trend
zaručí a splní. Nemyslíme však,
že by se pro to měla organizovat různá
a přemnožená cyklická školení
v pracovní době. Za mnohem prospěšnější
bychom považovali atestaci, potvrzující nesmlouvavě
kvalifikaci rozhodujících kádrů a
připravuj se na ní sám! I v tom se projeví
síla určité povahy vhodné pro manažéry.
Vyjíždět na různá soustředění
v pracovní době umí každý, ale
vzdělávat se ve volném čase, to už
dokáží cílevědomější
lidé.
Například v našem zdravotnictví funguje
tento systém běžně dlouhá léta.
Specialistou-ortopedem nebo chirurgem se nemůže stát
lékař, který nemá první atestaci,
primářem nemůže být, kdo nemá
druhou atestaci, atd. Proč není takový postup
i v průmyslu? Proč nezavedou koncerny nebo resorty
také atestace? Snad nemusí čekat na nějaké
vládní rozhodnutí. Čas letí
a nikdo ve světě na nás nečeká
a nepočká a konečně i naši lidé
jsou také někdy netrpěliví.
Ignorace lepší kvalifikace však většinou
začíná už při přijímání
absolventů vysokých škol. Proč myslíte,
že se studenti očividně spokojují, když
u zkoušky u profesora obstojí na tzv. lidovku, což
ve studentském žargonu znamená za trojku? Důvod
je jednoduchý - přece vědí, že
po absolutoriu se jich už nikdo nezeptá, jak studovali.
Mají prostě diplom a všem se rozděluje
stejně. Že některý má červený
diplom nebo že jiný se na fakultě věnoval
a uspěl v tak zvané SVOČ (studentské
vědecké odborné činnosti) to nikoho
v kádrových odděleních ani vedoucí
pracovníky nezajímá, natož, aby podle
toho mu nabídli lepší místo nebo "nedej
pánbůh" dokonce plat. A tady to začíná.
Pak se divíme, že naše tempo vědeckotechnické
revoluce je pomalé.
My, poslanci výboru pro kulturu a výchovu, apelujeme
- a to je jediný smysl mého vystoupení -
na státní podniky, aby si do čela snažení
daly úkol povznést vzdělání
a doškolování inženýrských
kádrů, daly zelenou talentům a vytvořily
podmínky pro to, aby věda a technika prudčeji
protrhla stagnaci našeho průmyslu. Děkuji za
pozornost.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi
Zelenkovi. Slovo má poslankyňa Štefánia
Michalková, pripraví sa poslanec Kubinsky.
Poslankyně Š. Michalková: Vážený
súdruh generálny tajomník, vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, prestavba hospodárskeho mechanizmu
a s ňou súvisiaca prestavba organizačných
štruktúr, ktorá vyústila do systému
dvojstupňového riadenia, postavili štátne
podniky do nových ekonomických podmienok. Vyššia
právomoc a s tým spojená i vyššia
zodpovednosť, vytvárajú zosilnený ekonomický
tlak tak z vonku, ako aj zvnútra podniku. Nové pravidlá
hospodárskeho mechanizmu odstraňujú predchádzajúce
bariéry spočívajúce v prehnanej schematičnosti
centrálneho riadenia, ktoré oslabovali využívanie
efektívnych metód riadenia podnikov a ich vnútropodnikových
útvarov.
Pretože pracujem v podnikovej sfére, zaujímala
som sa predovšetkým o to, ako sa využíva,
prípadne ďalej rozširuje a prehlbuje, chozrasčotný
princíp vo vnútropodnikovom riadení. Vychádzala
som z toho, že je v plnej kompetencii štátneho
podniku, aké formy vnútropodnikovej organizačnej
štruktúry použije a aké pravidlá
a nástroje ekonomického riadenia uplatní
na jeho nižších organizačných článkoch.
Na základe uskutočneného poslaneckého
prieskumu môžem konštatovať, že skúsenosti
podnikov sú dobré i zlé. Tam, kde je narušená
základná motivácia podniku pre rozvoj podnikavosti
tým, že je mu predpísaný mimoriadne
vysoký odvod zo zisku do štátneho rozpočtu,
je veľmi ťažké presvedčiť zamestnancov,
že zásluhovosť na výsledku je vyjadrená
v odmene za ich prácu.
A to nehovorím ani o vplyve na celý systém
podnikového riadenia. Napríklad v TOS Hulín
je stanovený odvod z výrobných fondov na
3 %, odvod zo zisku 65 % a dodatočný zvýšený
odvod ďalších 18 %, spolu teda 85 %. Sú
však známe prípady, kedy celkový odvod
zo zisku do štátneho rozpočtu presahuje 90
%. Podniky preto očakávajú, že pravidlá
pre 9. päťročnicu budú v tomto smere predsa
len prijateľnejšie, i keď úplne spravodlivé
nedokázalo byť a asi nikdy nebude žiadne centrálne
opatrenie, či už ide o komplexnú prestavbu
veľkoobchodných a nákupných cien, či
redistribúciu odpisov a pod.
Inou vážnou prekážkou pre rozvoj a úplné
uplatnenie vnútropodnikového chozrasčotu
sú poznatky predchádzajúcich administratívno-direktívnych
rozhodnutí, kde hľadiská hospodárnosti
sa nebrali do úvahy. Napríklad v štátnom
podniku Komunálne služby, Spišská Nová
Ves, boli v minulosti vybudované prevádzky služieb,
ktoré sú stratové. Pretože ide o služby,
ako napríklad čistiareň s ročnou stratou
300 tis. Kčs, oprava obuvi a sedem ďalších
s celkovou stratou pre podnik viac ako 2 mil. Kčs ročne,
nie je príslušný národný výbor
ochotný ich ani prevziať, ani dať súhlas
k ich zrušeniu. Samozrejme, nie je vždy možné
čakať, že všetko sa vyrieši zhora úpravou
cien alebo dotácií. Inšpirujúci je príklad
pražských reštaurácii, ktoré dokázali
prejsť od straty k zisku a tak našli východisko
z obdobnej situácie.
Tam, kde nie sú podobné vonkajšie prekážky
a vedenie správne využíva vytvorený
priestor pre rozvoj iniciatívy, prejavujú sa aj
dobré celkové výsledky. V Spišskej Novej
Vsi nie je potrebné chodiť pre príklad ďaleko.
Od polovice roku 1988 pracuje Okresný stavebný podnik
ako štátny podnik a môžem rovno povedať
úspešne. Došlo ku zvýšeniu samostatnosti
a zodpovednosti všetkých podnikových útvarov.
Bolo rozhodnuté uplatniť v novej organizácii
dvojstupňový systém riadenia, t. j. stredisko
- podnik. Tým sa nielen ušetrilo 10 % technicko-hospodárskych
pracovníkov v oblasti správy a riadenia, ale celé
riadenie sa tým stalo pružnejším. To však
nebola jediná zmena. Dochádza tiež ku zmene
aj pri tvorbe plánu. Zásadne sú vylúčené
všetky projektovo nepripravené stavby. Pri vlastnej
realizácii majú vedúci stredísk povinnosť
preveriť pripravenosť pre nástup svojej profesie
a pokiaľ nájdu vážne nedostatky, môžu
prejsť na inú, lepšie pripravenú zákazku.
Cieľom takto delegovanej právomoci je pružne
a bez zložitého rozhodovania zaistiť čo
najefektívnejšie využitie mechanizmov, dopravných
prostriedkov a pracovného fondu. Myslím, že
to je smer, ktorý najmä vo veľkom stavebníctve
by priniesol organizáciám mimoriadne zisky.
V oblasti miezd využíva podnik skutočnosť,
že zákon č. 88/1988 Zb. umožňuje
voliť si najvhodnejšiu formu odmeňovania. Z tohto
dôvodu je uplatňovaná podielová mzda,
ktorá má priamu väzbu na znižovanie celkových
nákladov, kde prevažujú samozrejme materiálové
náklady, a na zvyšovanie výkonov a tým
i celkového zisku. Ekonomickým nástrojom
vnútropodnikového riadenia sa tak stal úplný
chozrasčot výrobných aj nevýrobných
stredísk. Podnik tým docielil, že všetky
kolektívy budú vlastne pracovať podľa
zásad brigádnej formy organizácie práce
a odmeňovania. No ani tu nie je všetko ružové.
Najväčším problémom je zásobovanie.
Výrobcovia stavebných hmôt, ale aj inštalačného
materiálu, drevárskych výrobkov, výrobkov
chémie a ďalších prosto Okresný
stavebný podnik neberú na vedomie. Je tu cítiť
akúsi absenciu strešného orgánu. Komu
vlastne Okresný stavebný podnik patrí? Ministerstvo
stavebníctva sa k nemu nepriznáva, vnútro
o nich vlastne tiež nič nevie. Je to vážny
problém, ktorým je potrebné sa zaoberať
a vyriešiť ho. Za súčasného stavu
zásobovači podniku cestujú po celej republike
a kupujú, čo kde objavia. Tak narastajú náklady,
ktoré by mohli byť ušetrené. Len v minulom
roku to boli 2 mil. Kčs, o ktoré spoločnosť
prišla úplne zbytočne. Ako každé
zvyšovanie nákladov, narušujú i spomenuté
2 milióny princípy vnútropodnikového
chozrasčotu.
Pri poslaneckých prieskumoch som sa stretla i s ďalšími
dobrými príkladmi uplatňovania chozrasčotných
princípov vo vnútropodnikovom riadení. Možno
uviesť štátny podnik Tesla Elektroakustika, koncernový
podnik Matador, Slovenské závody technického
skla a ďalšie podniky.
Keď sa na celú vec pozrieme z patričného
odstupu, potom za problémové otázky v súvislosti
s vnútropodnikovým chozrasčotom považujem
na jednej strane nevyjasnenosť a neustálenosť
vonkajších ekonomických nástrojov z
hľadiska podniku, ako sú odvody zo zisku a z majetku,
odpisy a odvody z odpisov, normatívy prídelov do
fondov zo zisku a zdanitelného základu zo zisku,
finančno-ekonomické nástroje zahraničného
obchodu a devízové kurzy, nedostatočná
informovanosť o dlhodobých tendenciách na trhu,
vrátane konkurencie.
Na druhej strane ide o poriadok vo vnútri podniku, počínajúc
technicko-hospodárskymi normami, spravodlivým, ale
diferencovaným odmeňovaním, optimálnou
organizáciou všetkých činností
vrátane decentralizácie právomoci a zodpovednosti
na nižšie podnikové zložky. V závodoch
29. augusta zvažujú i možnosť vytvorenia
vnútropodnikovej banky, ktorá by zjednocovala hmotné
i finančné toky a stala by sa základňou
pre vnútropodnikový chozrasčot.
Za rozhodujúci poznatok pritom považujem - a myslím,
že prestavba ekonomického mechanizmu, najmä v
tej časti, ktorá sa týka sociálno-ekonomického
rozvoja, je stredom pozornosti všetkých našich
občanov. Preto riešenie i nepopulárnych krokov
potrebných pre ďalší postup patrí
pred oči celej verejnosti. Práve oblasť vnútropodnikového
chozrasčotu je jedným z citlivých miest,
kde sa prejavuje priamy vzťah medzi výsledkami práce
jednotlivca a jeho spoločenským ocenením.
Vo svojej podstate je to i základ celej prestavby.
Předsedající místopředsedkyně
SL E. Železniková: Ďakujem poslankyni
Michalkovej. Slovo má poslanec Florián Kubinsky.
Pripraví sa poslanec Šoltés.

