Když mluvíme o reformě v sociálně
ekonomické sféře, chci zdůraznit,
že je třeba dát podporu všem, kteří
tuto reformu v praxi chtějí realizovat. Mluvím
tedy o experimentech, mluvím o lidech, kteří
do těchto experimentů vstupují a připravují
se vstupovat. Otevřeně říkám,
že to je důležitá cesta pro reálné
ocenění východisek, reálných
cílů 8. pětiletky a schopnosti našich
lidí. Tyto tři faktory - věcný program,
reforma a kádry - jsou nerozlučně spojeny.
Poněvadž žádná, ani ideální
reforma sama problémy nevyřeší, pokud
nebude reálný věcný program a pokud
nebudou k tomu připravené kádry, které
budou mít podporu strany a podporu pracovních kolektivů.
Těmto lidem, kteří letos a v příštím
roce začnou uplatňovat ty prvky reformy, které
lze realizovat, lidem, kteří se vyznají ve
svých oborech a umějí předvídat,
těm je třeba dát veškerou podporu. To
jsou lidé, kteří si to skutečně
zaslouží a kteří mohou přinést
optimální společenský prospěch
národnímu hospodářství i naší
spolupráci se socialistickými zeměmi, se
Sovětským svazem.
Tím se dotýkám otázky poslance Štefánika,
který se ptá na přímé vztahy
organizací. Kdybych byl upřímný a
úplně otevřený, tak řeknu,
že přímé vztahy navazují na klasické
kooperace a specializace, které jsou dlouhodobě
založeny. Přímé vztahy se rozvíjejí
velice dynamicky a dnes nedovedu podrobně odpovědět,
v jakých polohách v jednotlivých VHJ a podnicích
se rozvíjejí. Rozmanitost forem není negativní
stránkou, je to spíš pozitivum tohoto dynamického
pohybu, který dnes probíhá v sociálně
ekonomických vztazích, zejména se Sovětským
svazem, ale nejen s ním. Máme určité
vztahy i s dalšími socialistickými zeměmi
jako je Bulharsko, Maďarsko, NDR.
Nyní je v Československu velká skupina asi
35 vedoucích pracovníků státních
a hospodářských orgánů Sovětského
svazu, kteří projednávají stav přímých
vztahů a utváření společných
podniků. Je známo, že společným
podnikem je vědecké sdružení v Prešově
k výzkumu robotů, jsou známy další
návrhy, které mají vyústit v utváření
společných podniků, existuje zhruba 80 protokolů
o rozvoji přímých vztahů, přičemž
přímé vztahy se rozvíjejí v
různé intenzitě a různých formách.
To logicky vyplývá z povahy dohod, z charakteru
jednotlivých oborů, ze stavu technologické
úrovně atd.
V této etapě je třeba přímé
vztahy rozvíjet, je to cesta k tomu, aby se později
utvářely společné firmy a společné
podniky. To je to, o co musíme usilovat, k čemu
se musíme přibližovat. Ale zároveň
si musíme otevřeně říkat, kde
je ekonomická pravda. Jsou tu nějaké ceny
a ceny v různých zemích socialistického
společenství jsou různé. Dokud nebudeme
mít podobnou metodiku cenové tvorby, dotud budeme
narážet v té či oné oblasti na
různou míru překážek, které
budou bránit rozvíjení integračních
forem a společného podnikání. Společné
podniky se v socialistickém společenství
musí nesporně stát jedním základním
článkem, který bude vytvářet
předpoklad pro dosažení světové
produktivity práce a jejího předstižení.
Druhá záležitost, která je nedořešena,
je otázka kursů. Zde jsou podstatné rozdílnosti
ve všech zemích socialistického společenství.
Je známo, že my hodnotu dolaru oceňujeme při
převodu na tuzemskou hladinu velkoobchodních cen
zhruba na 14,- korun, hodnotu rublu na deset nebo deset padesát,
zatímco Sovětský svaz oceňuje hodnotu
dolaru zhruba na 80 kopějek. Rozdílně se
vytvářejí kursové hodnoty i v rámci
měn socialistického společenství,
např. když vezmeme měny Maďarska a Německé
demokratické republiky. Kursová politika pochopitelně
vytváří určité problémy
ve sdružování podniků, v přímých
vztazích, ve společném podnikání
může vyvolat neporozumění si partnerů.
Problém je třeba otevřeně nastolovat
a my ho nastolujeme v diskusi se sovětskými, německými,
maďarskými, bulharskými a dalšími
partnery. Dokud není vyřešen, je překážkou
k tomu, abychom rychleji postupovali i ve společném
podnikání.
Třetí věc, kterou jsme si velice konkrétně
ověřili na Robotu, což je perspektivní
vědeckovýrobní sdružení v Prešově,
jsou otázky sociálně právní.
Jsou to i malicherné otázky cestování,
zaměstnaneckých vztahů, výměny
lidí, výměny kádrů a tak dále,
prostě různé právní předpisy.
Zatím brání tomu, aby vzájemná
součinnost probíhala naprosto hladce i v těchto
směrech podle potřeby společného podnikání,
společného rozvoje.
Znovu opakuji, že jsme pro přímé vztahy.
Jsou založeny asi v 80 protokolech, nemohu zde vyjmenovávat
80 podniků, které tyto přímé
vztahy navázaly. Jsou různé intenzity, mají
různou formu, ale uvedl jsem tři základní
překážky, které zde jsou. Zvláště
jde o ceny a měnové kursy. Je možné
- a sovětští soudruzi takový názor
na mezinárodních fórech v posledních
měsících vyjadřují - vyřešit
tyto záležitosti i v bilaterálních vztazích.
My jsme ochotni se Sovětským svazem se dohodnout
na cenové metodice, na kursové politice a takto
vytvořit určité objektivní předpoklady
pro to, aby společné podnikání a přímé
vztahy se mohly hlouběji a rychleji rozvíjet. Myslím
si, že k tomu jsou mezi Československem a Sovětským
svazem vytvořeny ty nejoptimálnější
podmínky.
K problematice směnnosti. Byly zde dotazy kolem směnnosti
a v této souvislosti pochybnosti o vládní
politice. Soudružky a soudruzi poslanci, vláda je
pro to, aby organizace byly zainteresovány na zvýšení
směnnosti, ale jen v těch případech,
kde bude prokázáno, že zvýšená
směnnost skutečně bude znamenat zvýšenou
efektivnost. Dnes málo dotujeme druhou směnu. Ano,
málo. Jsou zde i výjimky - oděvní,
kožedělný průmysl a další.
Ve třetí směně je to poněkud
lepší, nepřetržité provozy mají
přídavek 50 %. Ale porovnává se to
se sovětským přístupem, kde dotace
jsou daleko větší. My k tomu také najdeme
zdroje, ale musíme znát, kde a co to přinese.
Soudruh Gorbačov nedávno kritizoval rozřeďování
prvních směn v zájmu stimulace druhé
směny. Pochopitelně, dát příplatky
na druhou směnu a první směna přitom
nebude optimálně využita, to je krok zpět.
Ano, tyto věci se u nás propracovávají,
zřejmě půjdeme na diferencovaný přístup,
chceme postupovat rozhodněji, ale jen tam, kde budeme mít
průkazy o efektivnosti přínosu, o efektivnosti
výstupu.
Často se zde v rozpravě mluvilo o urychlení
modernizace, restrukturalizace. Vláda je pro takové
urychlení. Soudružky a soudruzi, uvědomme si
však dvě věci. Za prvé je to otázka
materiálních zdrojů, moderních technologií
a techniky, kde a kolik máme k dispozici nové moderní
techniky, která by obstála podle kritérií
90. let, ať už jde o domácí produkci nebo
zahraniční zdroje. Za druhé - kolik máme
zdrojů pro to, abychom takovouto pokrokovou techniku a
technologii dovezli. Zde jsme limitováni. Předností
socialistického Československa je, že si udrželo
rovnováhu, a já bych dokonce řekl převahu
v pozitivních tendencích platební i obchodní
bilance ve vnějších vztazích. Máme
to porušit? Asi to patrně není v-hodné.
My jsme pro urychlení modernizace, ale urychlení
modernizace v podstatě závisí na tom, do
jaké míry sami vyrobíme technologii a techniku
odpovídající kritériím 90.
let, a do jaké míry si vytvoříme prostředky
pro její nákup v zahraničí. Musím
říci, že prostředky na dovoz pokrokové
techniky a technologie ze socialistických zemí máme.
Nákupy v kapitalistických zemích, kde technika
je pochopitelně k dispozici, závisí od našich
zdrojů, od toho, jak zvýšíme vývoz
do těchto vyspělých kapitalistických
zemí, jak budeme zvyšovat jeho efektivnost.
Dále chci reagovat stručně na připomínku
soudruha poslance Hlavačky, týkající
se vyhlášek a investiční výstavby.
Vyhlášky, předpisy jsou sekundární
věcí, je to druhotná záležitost.
Primární záležitostí je ekonomická
rovnováha uvnitř státu. Dokud nevytvoříme
rovnováhu mezi odběratelem a dodavatelem - v tomto
případě v investiční výstavbě,
ať už v technologii nebo stavebních pracích
- tak nám žádné zjednodušení
vyhlášek příliš nepomůže.
Já vyhláškám nefandím, vím
jaké jsou v nich zastaralé věci. Ty je třeba
zrušit, překonat, modernizovat. Ale na druhé
straně vím, že ekonomická realita je
taková, že dodavatel stavebních či technologických
prací je ve výhodě, ten je pán, zatímco
odběratel je ten v pozadí, musí přijímat
podmínky, které mu určuje dodavatel. Základ
je v tom, abychom v plánovité socialistické
ekonomice vytvářeli postupně podmínky
- to nejde z měsíce na měsíc, ani
z roku na rok - pro vznik určité rovnováhy
mezi dodavatelskými kapacitami, ať už stavebních
či technologických zařízení,
a na druhé straně mezi odběrateli. Aby dodavatel
nemohl být diktátorem a odběratel byl alespoň
rovnoprávným partnerem.
Tím se tedy dostávám k soudruhu Davidovi,
k mému dávnému partneru v unitární
vládě, který mi kladl řadu takových
otázek, které opravdu znepokojují lidi.
Zásobování a služby. Ano, my jsme dosáhli
rovnovážnosti ve vnějších vztazích.
Musím říci, že vnitřní
vztahy jsou charakterizovány oblastí investiční
výstavby a oblastí vztahu spotřebitele a
vnitřního obchodu, tedy uspokojováním
spotřebitele. Tam rovnováha není.
V zásobování a ve službách tedy
máme co dělat, abychom se dostali do rovnováhy.
My preferujeme první cestu - tzn. dynamiku, zdroje, výkonnost,
zvýšit výrobu spotřebního průmyslového
zboží ve struktuře a sortimentu, zvýšit
stupeň uspokojování služeb. O tom jsem
konkrétně hovořil. To mi nemůže
soudruh David vyčítat, že jsme o službách
něco neřekli. Vláda v tomto směru
razí určitou tendenci, i když se to zatím
příliš nedaří.
Prvním předpokladem jsou tedy zdroje, mít
větší výrobu zvláště
v těch sortimentech a v jejich moderním provedení,
co spotřebitel žádá. Spotřebitel
v letech 1984, 1985 a 1986 nesmírně vyspěl.
Nepředpokládal jsem, že nároky tak rychle
vzrostou. A ony v posledních dvou letech vzrostly velice
progresívně. To, co šlo v letech 1982, 1983
na odbyt normálně, to dnes zůstává
jako bazarové zboží.
Druhou cestou jsou pochopitelně hodnotové nástroje.
Znamená to, že se mění ceny. Ovlivňovat
vztah poptávky a nabídky přes cenovou tvorbu
- to dělat nechceme, v této etapě se na to
vůbec nepřipravujeme. Domnívám se,
že je třeba prosazovat první cestu, tzn. zvyšovat
výrobu, dynamiku, řešit otázky dovozů,
struktury dovozu. Žel všechny, všechny socialistické
země v určitých sortimentech jsou nedostatkové,
asi jsme se dopustili stejných chyb v důsledku stejného
myšlení. Otázku zdrojů tedy forzírujeme
a domnívám se, že to vůbec není
cesta beznadějná.
Řekl jsem, že nechceme v této etapě
sahat k cenovým opatřením. Soudruh David
říká, že ve zdražování
výrobků pokračujeme. Jak známo, vláda
i Federální cenový úřad udělaly
určitá opatření, která velice
zpřísňují motivaci, stimulování
cenové tvorby u nových výrobků. V
8. pětiletce dokonce byly provedeny mnohé změny
v určitých oborech, nejenom spotřebního
zboží, ale i jiného průmyslu. Podstatně
se snížilo tempo zdražování určitých
tzv. inovovaných výrobků. Aby bylo jasno,
vůbec nehovořím proti zdražování
takových inovovaných výrobků, kde
vyšší užitné hodnoty jsou výrazně
prokázány. Musím říci soudruhu
Davidovi, že v této oblasti nemohu být spokojen.
Proti neoprávněnému zdražování
výrobků bude vláda bojovat, i když řízení
cenové tvorby centrální nebo krajské,
jak to nazýváme, je velice složité a
v těch miliónech a desetimiliónech položkách
je to někdy těžko kontrolovatelné. Ale
vláda bude tyto věci hlídat, protože
se domnívám, že socialistický stát
v cenové politice musí hrát úlohu,
která by odpovídala koncepci sociální
politiky.
Bytový zákon: ano, na věcech pracujeme. Ale
také hledáme na některé otázky
odpovědi. Není jednoduché vypracovat nový
bytový zákon. Za prvé jsou zde velmi rozdílné
názory, řekl bych 50 na 50 - prodej bytů
či neprodej bytů. Centrum je pro, národní
výbory jsou proti.
Za druhé je zde problém soukromých vil resp.
120 m2 obytné plochy. To je složitý
problém ve velkých městech, jako je Praha,
ale i jiná města. Většinou jsou to vilky,
jejichž majitel je "někdo", což dostává
určitý politický nádech. Zároveň
víme, jak domovní fond tam chátrá,
nevíme si s tím rady - o věcech se diskutuje.
Zřejmě musí být bytový zákon
předložen určité - omezené nebo
neomezené - veřejné diskusi, a to je můj
osobní názor. Je to nesmírně složitá
věc, na které pracujeme. A soudruh David jistě
ví, že takovéto zákony se nerodí
z měsíce na měsíc, že jsou určité
pochybnosti, určité principy a zájmy, ať
už společenské nebo dílčí.
Není zde prozatím jednota názorů.
Musím říci, že sám na to nemám
vyjasněné stanovisko, jak věci předložit.
Neznamená to, že něco už není připraveno
a napsáno. Ale znamená to, že v této
etapě si dosud netroufáme to, co je napsáno,
předložit veřejné diskusi.
K ochraně životního prostředí
a rozdělování prostředků na
tyto účely mezi obě republiky. Prostředky
na řešení ekologických problémů
se nerozdělují rovným dílem, ale podle
intenzity porušení životního prostředí.
To si každý může v rozpočtech,
v plánech ověřit. Jsem Čech, zároveň
jsem však předseda federální vlády
a snažím se o to, aby rovnoprávnost ve vztazích
mezi našimi národy byla zachována. Proto se
snažím spravedlivě měřit. A své
občanské svědomí si chci obhájit
i v době, kdy už nebudu v této funkci. To znamená,
že mezi ČSR a SSR jsou prostředky rozděleny
spravedlivě.
Ano, v životním prostředí jsme připustili
řadu nedobrých důsledků. Nedovedu
nyní říci, do jaké míry jsme
se jich mohli vyvarovat. To opravdu nyní nedovedu. Není
to jenom československá záležitost,
i když tím vůbec nechci věci omlouvat.
V ekologických záležitostech, ve vývoji
životního prostředí jsme se zřejmě
dopustili, ale podle mého názoru již dávno,
určitých chyb. Překonávat tyto chyby
nelze ani za měsíc, ani za rok, či jednu
pětiletku.
Podle mého názoru, a s tím zápasím
se svými kolegy ve federální vládě,
resp. v centrálních orgánech, musíme
severní Čechy a Prahu plynofikovat. Do plynu investujeme.
Jestliže do severních Čech nezavedeme plyn
a budeme pouze měnit elektřinu na teplo, opět
se dostaneme do složitých inverzí, do kterých
jsme se dostali na začátku letošního
roku. Je to nebývalý jev, který jsme nezažili
od roku 1970, od kdy jsem předsedou federální
vlády.
Ochraně půdy věnuje vláda pozornost.
Před pěti lety byl úbytek 25 tis. ha, nyní
5 tis. ha, je zde tedy nějaká pozitivní tendence.
Je pochopitelné, že v inventarizaci půdy musíme
udělat pořádek. Tam je mnoho a mnoho věcí,
na které je třeba se podívat. Já jako
Jihočech jsem byl vždy zvyklý, že Praha
mne hodnotila podle toho, jestli jsem vykoupil zemědělskou
produkci, jestli se tam urodily "krumple", tzn. brambory
nebo ne. Musím říci, že často
nechápu, že zemědělci mají poměr.
k půdě takový, jaký nikdy dříve
nebýval. Český a slovenský rolník
měl k půdě obrovský pozitivní
vztah, střežil každý čtvereční
metr. Dnes vidíte mnoho hektarů, někdy mnoho
desítek hektarů půdy, kterých si ve
sloučeném družstvu nikdo nevšímá.
Rok nebo dva roky nejsou obhospodařovány nebo jsou
tak zvaně dány na pospas zalesnění.
V. tomto směru ti, soudruhu Davide, dávám
za pravdu, že mnohé věci je zde třeba
řešit, nejen věci ekonomické, ale i
takové záležitosti, jako je například
lidský vztah k největšímu bohatství,
které tato země má, tj. k zemědělské
půdě.
Nechci tady vysvětlovat a asi to ani není moje úloha,
zda vláda vládne či nevládne. My se
snažíme vládnout, snažíme se plnit
své povinnosti, ke kterým jsme se zavázali
na schůzi Federálního shromáždění
v červnu minulého roku.
Chci poděkovat, soudružky a soudruzi poslanci, všem
vám, kteří jste vyjádřili podporu
federální vládě. Chci vás ujistit,
že budeme dělat všechno pro to, aby to, co usnesl
XVII. sjezd KSČ, bylo uvedeno do života. (Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhovi Štrougalovi
za závěrečné slovo a za odpovědi
na otázky poslanců. Ptám se poslance Štefánika,
jestli je spokojen s odpovědí.
Poslanec SN M. Štefánik: Áno.
Předseda FS A. Indra: Je spokojen soudruh David?
Poslanec SL V. David: S něčím ano,
s něčím ne.
Předseda FS A. Indra: Prosím nyní
předsedu návrhové komise, aby přednesl
návrh usnesení.
Předseda návrhové komise, místopředseda
SN V. Štáfek: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, k návrhu usnesení, který
máte k dispozici, nedošly žádné
připomínky ani jiné návrhy. Návrhová
komise proto doporučuje předložený návrh
usnesení schválit.
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Štáfkovi
a všem členům návrhové komise.
Má ještě někdo nějaké
připomínky k rozdanému textu návrhu
usnesení? (Nikdo se nehlásil.) Nemá. Můžeme
tedy přistoupit k hlasování.
Podle počítače je v této chvíli
v zasedací síni přítomno 169 poslanců
Sněmovny lidu a ze Sněmovny národů
55 poslanců zvolených v České socialistické
republice a 63 poslanci zvolení ve Slovenské socialistické
republice. Obě sněmovny jsou usnášení
schopné.
Nejdříve prosím o hlasování
poslance Sněmovny lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje
se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Sněmovna lidu návrh schválila.
Prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny
národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje
se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Také Sněmovna národů návrh
schválila.
Konstatuji, že obě sněmovny Federálního
shromáždění jedno
myslně schválily návrh usnesení ke
zprávě vlády Československé
socialistické republiky o plnění jejího
programového prohlášení.