Soudružky a soudruzi, dočetl jsem se nedávno
(myslím, že i předseda vlády se tady
o tom zmínil), že v minulém roce jsme vložili
do životního prostředí asi 13 mld. Kčs.
(Zde mě předseda vlády upřesňuje,
že jde o minulou pětiletku.) Nedávno jsem se
také dočetl, že přestože je známo,
že stupeň poškození a zničení
přírody není v obou republikách stejný,
vložená částka byla rozdělena
způsobem, který neodpovídá stupni
zničení v jednotlivých republikách,
že oběma bylo dáno stejně. Byl bych
rád, kdyby mi soudruh předseda vlády mohl
vysvětlit tuto matematiku, podle jakých zásad
se vlastně postupovalo, když se to takto rozdělilo.
Soudružky a soudruzi, nakonec se přimlouvám,
jako dlouholetý občan matičky Prahy, aby
vláda věnovala větší pozornost
a větší pomoc řešení situace
obyvatel Prahy. Má to tady pod nosem, nic jí v tom
nebrání. Kam vystrčíte hlavu, ať
je to na ulici, ve frontách v samoobsluze, nebo samozřejmě
na schůzích a já nevím kde všude
jinde, se na poslance lidé obracejí, jako by on
mohl všechno zařídit. Chudáci lidé
nevědí, jakou my, poslanci, máme vlastně
možnost to zařídit. (Smích v sále.)
Já nevím, jak vy, ale já musím stále
lidem vysvětlovat, že nejsem "tam nahoře".
Co už jsem se jenom navysvětloval, jak to vlastně
je s jednotnou ekonomikou v našem státě. Říkám:
"Vždyť jste to slyšeli, máme jednotnou
ekonomiku". A oni mi na to: "nepovídej",
a uvádějí různé příklady,
které svědčí o opaku. Možná,
kdyby byl na to čas, že bych se kvalifikovaněji
než to dokážu říci já, také
jednou od někoho dozvěděl, jak to vlastně
vypadá, jestli je skutečně jednota slov a
činů.
Pokud jde o Prahu - oč se lidé zajímají?
Jak už jsem řekl: o zlepšení životního
prostředí, dopravy, o to, aby už jednou z naší
krásné Prahy zmizela ta potupná lešení.
Vždyť je to hrůza! Je to jedna z věcí,
na které jsme si už s otrlostí zvykli, jakoby
to ani nemohlo býti jinak. Lešení jsou už
třeba zčernalá, ale místo toho, aby
se dům opravil, dá se tam nové, žluté
lešení. Nikoho nenapadne, co kubíků
drahocenného řeziva bychom mohli prodat za tvrdé
valuty do zahraničí.
Další věcí, se kterou jsou lidé
nespokojeni, jsou služby. Moc často také slyším
stížnosti na úroveň, kvalitu práce
obvodních národních výborů,
na vztahy pracovníků obvodních národních
výborů k prostým lidem.
Soudružky a soudruzi, některé věci jsou
ve formě otázek (většinou), na některé
upozorňuji abych si ulevil.
Mám za to, že nestačí, aby tady předseda
vlády v několika formách vyjadřoval
svou nespokojenost s tím nebo oním, aby říkal:
nemůžeme být spokojeni, je třeba účinněji
postupovat v boji proti negativním jevům, vláda
je nespokojena, že dochází k haváriím
atd. Nevím s čím vším je ještě
vláda nespokojena? (Smích v sále.) Ještě
jsou tu, myslím, jiné věci.
Soudružky a soudruzi, já si myslím, že
slovo "vláda" je odvozeno od slovesa vládnou,
a že tyto stesky si mohou dovolit občané nebo
poslanci, když nás lidé tlačí,
abychom jejich nespokojenost tlumočili "tam někde
nahoře", abychom řekli o tom, že chtějí
nápravu apod. Vláda se však musí držet
jediného jasného hesla vládnout, prokázat
akční schopnost, prokázat se energickými
činy. Není to jednoduché, ale je to nezbytné.
Je to v zájmu autority vlády, je to v zájmu
řešení věcí, které lidi
trápí. My, poslanci, s tím musíme
přicházet. Zároveň se také
snažíme vysvětlovat za vládu mnohé
věci a jde nám to dosti těžko, poněvadž
často ani nevíme, jak bychom různé
věci vysvětlili, avšak přesto se o to
z dobré vůle a disciplíny snažíme.
Já bych v tomto duchu přál naší
vládě, aby energicky řešila tyto problémy,
aby se nestávalo, že z roku na rok, pokaždé,
když zde budeme kontrolovat plnění programového
prohlášení vlády budeme muset opakovat
stále tytéž stesky. Přál bych
si, aby se jasně mohlo říci: toto se udělalo,
toto se udělá tehdy a tehdy, toto popularizujte,
toto zatím nemůžeme, toto bude později,
v tomto od vás, poslanců žádáme
pomoc apod.
Promiňte mi, že jsem tady takto spatra řekl
pár poznámek.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Davidovi.
Kdo se dále hlásí o slovo? (Nikdo.) Nikdo.
Soudružky a soudruzi, dávám k rozhodnutí
náš další postup. Zbývá
nám vyslechnout odpověď s. Obziny na otázku
poslance Vondrouše, závěrečné
slovo soudruha Štrougala, přijmout usnesení
k projednávanému bodu a pak ještě další
3 body, odhadujeme asi na 30 minut jednání.
Kdo z vás si přeje, abychom jednání
na 20 až 30 minut přerušili? (Hlasuje se.)
Kdo je proti přerušení? (Hlasuje se.) Děkuji.
Většina je pro to, abychom pokračovali v jednání
bez přestávky.
Slovo má soudruh Obzina.
Místopředseda vlády ČSSR a předseda
Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj J. Obzina: Vážený
soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně,
vážení soudruzi poslanci, k otázce poslance
Vondrouše bych chtěl uvést tyto skutečnosti.
Monitorování znečišťování
životního prostředí na území
celé republiky není zabezpečeno, je zabezpečeno
pouze na hlavních tazích a ve vybraných nejvíce
ohrožených oblastech, převážně
pohraničních a. kromě pohraničních
oblastí v šesti dalších oblastech včetně
hlavního města Prahy. Postupně se vytvářejí
předpoklady k tomu, aby rozsah monitorování
byl větší a postihoval bezezbytku všechny
ohrožené oblasti a postupně dosáhl situace,
která by nám umožnila monitorování
celého území ČSSR.
Pokud jde o situaci ke zlepšení monitorování,
je zde uzavřena dohoda s NDR a PLR o přesném
měření znečištění
na těchto hranicích a rovněž se Sovětským
svazem. Jednání s Rakouskou republikou a NSR je
připraveno na duben-květen.
Pokud jde o situaci ve znečišťování,
až do dnešního dne, nebo lépe řečeno
do konce minulé pětiletky, docházelo ke zhoršování
situace ve znečišťování ovzduší
i ostatních částí, to znamená
lesů, půdy a vody. Cílem 8. pětiletky
vynaložením 17 100 mil. Kčs je nikoliv zlepšit
situaci, ale zastavit zhoršení znečišťování
ovzduší, půdy, vody a lesů a ve dvou
vybraných oblastech, tj. v Severočeském kraji
a Praze, přijmout opatření k dílčímu
zlepšení. Tyto prostředky vyčleněné
vládou, pokud bude plně využito 17 100 mil.
Kčs, z nichž je v současné době
investičně zabezpečeno asi 13 500 mil. Kčs
a zhruba přes 3 mld. Kčs nejsou dosud zabezpečeny,
zajišťují, aby mohly být splněny
úkoly v 8. pětiletce.
V předkládané kontrolní zprávě
vlády ČSSR, která bude projednávána
v dubnu, jsou přijímána opatření,
aby i zbývající část, to je
více než 3 mld. Kčs vyčleněných
prostředků pro 8. pětiletku, byla plně
využita s tím, aby byly vytvořeny předpoklady,
aby v 9. a 10. pětiletce mohly být řešeny
další úkoly nejen v zastavení, ale i
zlepšení situace v životním prostředí.
Náš závazek snížit znečištění
o 30 % je vázán mezinárodní evropskou
úmluvou; má toho být dosaženo do roku
1993. V případě ČSSR se podařilo
dosáhnout výjimky do roku 1995. Budou-li provedena
plánovaná opatření v této pětiletce
a splní-li se předpoklad zpracované Koncepce
tvorby a ochrany životního prostředí
a ochrany přírodních zdrojů v Československu
do roku 2000, která je připravována k projednání
ve vládě na říjen tohoto roku, lze.
tento závazek, který byl přijat, bezezbytku
splnit. Splnit ho lze bezezbytku prakticky dvěma formami,
a to realizací speciálně vyčleněných
ekologických staveb, které jsou vedeny zvlášť
a jejich zdroje nelze převést a užít
na žádnou jinou formu investiční výstavby.
Za druhé dodržením výstavby jaderných
elektráren, protože jejich výstavbou a snížením
spotřeby fosilních paliv dochází k
dalšímu snížení znečištění
ovzduší. Jestliže výroba elektřiny
z jaderných elektráren dosáhla v uplynulém
roce 21 % a tento trend by měl pokračovat do přibližně
50 % po výstavbě zbývajících
devíti reaktorů, je i tato cesta jednou z rozhodujících,
která umožňuje dosáhnout tohoto cíle.
Navíc je třeba říci, že 45 %
znečištění tvoří zdroje
domácí, ale v nejvíce ohrožených
oblastech našich pohraničních hor jsou to zdroje,
které přicházejí přes hranice.
Protože i naše sousední státy přijaly
stejný závazek, lze očekávat, že
lze tohoto cíle dosáhnout.
Z tohoto hlediska je zabezpečován státní
cílový program "Tvorba a ochrana životního
prostředí a racionální využívání
přírodních zdrojů v ČSSR",
který se dělí na 16 dílčích
výzkumných úkolů. K jeho realizaci
jsou vytvářeny organizační předpoklady.
Dnem 1. ledna byl v Ústí nad Labem zřízen
ústav k řešení této problematiky.
Chtěl bych při této příležitosti
soudruhům z územních stranických a
státních orgánů za možnost zřídit
tento ústav poděkovat.
Nyní bych chtěl říci k zásadní
otázce zlepšení životního prostředí:
Zlepšení lze dosáhnout za dané situace
pouze po roce 1990, ve dvou etapách do roku 2000, v 9.
pětiletce přibližnou investicí 40 mld.
Kčs a investicí v 10. pětiletce ve výši
42 mld. Kčs. Při splnění těchto
předpokladů ukazuje věcná prognóza
i koncepce, že by bylo možné dosáhnout
podstatného zlepšení životního
prostředí, a to ve všech čtyřech
základních oblastech, tj. ovzduší, půda,
les i voda, a to na takovou úroveň, která
by zabezpečila solidní stav srovnatelný se
situací v Československu na konci 50. a začátkem
60. let. Hovořím o tom zcela otevřeně,
protože situace je mimořádně vážná
a vyžaduje bezpodmínečné splnění
všech stávajících úkolů,
které byly stanoveny.
V závěru bych chtěl říci, že
přijetí závazku bylo oprávněné.
Závazek je splnitelný, budou-li řešeny
důsledně a bezezbytku úkoly, které
byly vládou přijaty a stanoveny, protože je
třeba otevřeně říci, že
až do této pětiletky činily přímé
náklady na tvorbu a ochranu životního prostředí
něco kolem 5 až 6 mld. Kčs proti současným
17 100 mil. Kčs.
Chci také říci, že jsou činěna
všechna opatření k včasné výstavbě
jaderných elektráren. Pokud jde o zařízení
k odsiřování, je třeba otevřeně
konstatovat, že se prozatím neosvědčuje
náš fluidní kotel, který nesplnil očekávání,
nepodává výkony. Rovněž odsiřovací
zařízení, která jsou u nás
namontována jako ověřovací, prozatím
neumožňují, abychom dnes mohli na základě
znalostí, které máme, říci
definitivní stanovisko k jejich možnému využití,
přestože jsou to zařízení i ze
zahraničí, která bychom byli ochotni koupit.
Nemohu zde říci radostnější zprávy,
ale obracím se na přítomné poslance
a poslankyně. Především krajské
národní výbory, ale i ostatní, by
při nové investiční výstavbě
- nemám na mysli výstavbu ekologických staveb,
ale investiční výstavbu vůbec - neměly
povolovat nadále výjimky, aby pak následně
nežádaly přijetí opatření
ke zlepšení životního prostředí.
Děkuji.
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Obzinovi.
Ptám se soudruha poslance Vondrouše, zda je spokojen
s odpovědí.
Poslanec SL Vondrouš: Ano.
Předseda FS A. Indra: Prosím soudruha Štrougala
o závěrečné slovo a odpovědi
na otázky poslanců Štefánika a Davida.
Předseda vlády ČSSR L. Štrougal:
Vážený soudruhu předsedo Federálního
shromáždění, soudružky a soudruzi,
já jsem už dlouho poslancem unitárního
parlamentu, resp. Federálního shromáždění,
takže pamatuji tady různé situace. Ještě
když jsem pracoval v Jihočeském kraji jako
funkcionář, tady často vystupoval soudruh
Harus, nezapomenutelný předválečný
válečník, který často kladl
vládě velice nepříjemné otázky.
Ale já myslím, že je to správné.
V má být podrobena náročným
hlediskům, kritériím, má být
dotazována na všechno, co způsobuje nepříjemný
život občanům, má být dotazována
na to, co dělá, co je schopna, čeho se dopustila,
jak v dané historické etapě posuzuje správnost
či nesprávnost svých strategických
nebo taktických rozhodnutí.
Nechci začít odpovědí na otázky
soudruha Davida, mého kolegy v unitární vládě
- on tehdy byl ministrem zahraničních věcí
a byl nedotknutelný, já byl ministr zemědělství,
který neměl krmiva, neměli jsme maso a byly
fronty. Později jsem byl ministr vnitra a on byl ministr
zahraničních věcí, tehdy jsme byli
už trochu rovnoprávnější partneři,
a tak jsme spolu žili, já dál jako člen
vlády, on jako předseda Sněmovny lidu. Já
si ho velice vážím a chápu jeho otázky,
jeho připomínky, poněvadž nejen on je
poslanec, i já jsem poslanec, nejen on chodí mezi
lidi, i já chodím mezi lidi, nejen on se setkává
s dotazy, i já se setkávám s dotazy. I při
procházkách jsem nucen odpovídat na dotazy,
které lidi mají. Pochopitelně lidé
jsou s mnohým nespokojeni a nemohu říci,
že vždy neoprávněně. Naopak. Ale
vyžaduje to otevřené slovo, vyžaduje to
demokratickou diskusi, vyžaduje to uplatnění
argumentů z jedné i z druhé strany, jak vždycky
říkal soudruh Gottwald: snažme se porozumět
lidem, snažme se, aby lidé porozuměli nám.
O to marx-leninské, o to gottwaldovské spojení
s masami se snažit musíme.
A myslím, že parlament je zvláště
v této etapě tím fórem, kde demokratické
formy mají nabýt úplně svrchovaného,
suverénního vyjádření a že
takhle máme také k věcem přistupovat.
Dovolte tedy několik poznámek.
Strategie urychlení, kterou všichni přijímáme,
XVII. sjezd a XXVII. sjezd, poslední plénum ÚV
KSČ, lednové plénum ústředního
výboru Komunistické strany Sovětského
svazu, to je historická šance, jak to tady soudruh
Hajko správně nazval.
Pravda, musíme vycházet z realisticky oceňované
situace v Československu a rozlišovat co je univerzální
i co je specifické, co se pro nás hodí, co
je prospěšné, co je efektivní, co je
třeba uplatnit dnes, co zítra. To je třeba
hluboce promýšlet, nejen - abych tak řekl -
ve vrcholných grémiích, ale promýšlet
to i spolu s lidmi, kteří na to mají svůj
názor, své zkušenosti, své znalosti
a bez kterých nemůžeme posuzovat řadu
otázek sociálně ekonomického i společensko-politického
rozvoje, účinnosti ideologické práce.
Proto je velice důležité se stavět realisticky
k situaci ve společnosti, k výchozí situaci,
z níž vzešla taktika a strategie urychlení.
Myslím, že XVII. sjezd KSČ v tomto směru
vykonal velkou práci a koneckonců také prosincové
a 5. zasedání jejího ústředního
výboru pokročilo dopředu.
Probojovávat nové, to není bez obtíží.
A pochopitelně, že když se vede boj za nové,
tak se setkáváme s protivníky, setkáváme
se s obtížemi, setkáváme se s nepochopením,
setkáváme se i s protinázory, jsou i pochybnosti.
A my musíme tento boj vést demokraticky, vést
ho velice lidsky, ale přitom zásadně, principiálně.
A nesmíme ztrácet čas.
Naší slabinou - a to je pravda, to je třeba
si přiznat - je, že někdy známe zásady,
cíle, ke kterým směřujeme a ne vždy
známe konkrétní odpovědi, jak k těmto
cílům dospět. Taková je i současná
situace. Proto, abych tak řekl, od rána do večera
a od pondělí do neděle, s těmi nejzkušenějšími
lidmi praxe, teorie a všech oblastí vedeme diskuse
o tom, jak konkretizovat zásady přestavby nejen
ekonomického mechanismu, ale celé společenské
a politické práce.
Tedy hledáme, pracujeme. Hledáme konkrétní
odpovědi a pochopitelně, když hledáme,
vždycky v takové situaci je možné nám
adresovat mnoho výhrad, mnoho pochybností. To je
situace, která je dosti složitá a psychologicky
velice náročná. Ale zároveň
říkám, že nezůstáváme
v této etapě jen u rozpracování, u
hledání. Některé věci známe
a řada lidí, ať už na těch či
oněch úrovních, ať už ve výrobní
nebo v nevýrobní sféře, se dovede
orientovat, k čemu asi směřujeme, a tedy
dovede realizovat i to, co v této etapě zatím
rozpracováváme, co ještě konkrétně
není uzavřeno. Proto jsou zcela přirozené
spory, jsou diskuse. Diskuse, dialog je potřebný,
ale prosím vás, aby dialog byl racionální,
argumentační, aby naznačoval východiska,
i když třeba protichůdná. A aby také
v této diskusi, kterou je třeba vést při
dopracování zásad společenské
a ekonomické přestavby, byly respektovány
základní zásady etiky, základní
principy slušnosti.
V tomto směru myslím, že je třeba zdůrazňovat:
hledáme východiska, straníme novému,
a to je to základní. I když se třeba
velice nesmiřitelně přeme, ctěme jeden
druhého a neurážejme se vzájemně.
To k ničemu nevede.
Soudruh David je velice zkušený funkcionář,
spolu jsme seděli 12 let v unitární vládě
a zná, co to znamená vládnout či nevládnout,
zda vláda vládne či nevládne. Nechci
vůbec dávat nějaké absolutorium vládě,
domnívám se, že žádná vláda
o to nemá žádat, protože každá
se dopouští chyb, každá má řadu
slabin a s odstupem času je sama hlouběji poznává.
Tato vláda v nynější etapě stojí
před velice náročnými úkoly.
Když vezmu materiální sféru, tak je
to plnění plánu v roce 1987. Je třeba
říci, že tendence extenzívního
rozvoje jsou velice úporné a zatím se nám
nedaří je zlomit. Proces intenzifikace, ať
se hledá viník u toho či onoho - a já
tu kritiku přijímám - je velmi složitý,
nedaří se nám. Ale já nejsem pesimista,
jsem historický optimista. V roce 1987 máme sice
co dělat, abychom to zvládli, nejde o úkoly,
ale o tendence vývoje, v ekonomice jsou vždycky rozhodující
tendence vývoje a ty nejsou příznivé.
Ale přitom jsem přesvědčen, že
je možné, aby intenzifikační proces
rychle pokračoval.
Jsme před úkolem zvládnout 8. pětiletku.
To vyžaduje chovat se závazně, odpovědně
potvrdit intenzifikační efektivní výstupy.
Ale zároveň je třeba počítat
s určitou flexibilitou a ta se netýká jenom
nesocialistických trhů, ta se týká
i socialistického společenství, poněvadž
jeho nároky se k světovým parametrům
přibližují velice rychle.
Přitom je třeba zpracovat dlouhodobý výhled,
za který poneseme odpovědnost před našimi
příštími generacemi, před našimi
nástupci. Tento dlouhodobý výhled má
založit určitý profil, určitou strukturu
československé ekonomiky a společnosti vůbec.
Takto ho koncipovat při všech variabilitách
a při vší pružnosti, to není lehká
záležitost, je to velice odpovědná věc,
na které strávíme mnoho dnů a mnoho
týdnů. Na těchto záležitostech
intenzívně pracujeme a takové diskuse vedeme.
S těmito úkoly roku 1987 - pětiletka a dlouhodobý
výhled je spojena i reforma. Jak je známo z 5. zasedání
ústředního výboru KSČ, netýká
se jen ekonomické oblasti. To je to velké a dokonalé
poznání ústředního výboru
naší strany, že nelze reformovat věci
jen v ekonomické oblasti, že je třeba je pojmout
komplexně. Poučení XXVII. sjezdu Komunistické
strany Sovětského svazu, našeho XVII. sjezdu,
lednového pléna ÚV KSSS i březnového
pléna ústředního výboru KSČ
je v tomto ohledu velice závažné, velice zdravé,
progresívní a domnívám se, že
historie to ocení.