Cílevědomě je rozvíjena spolupráce
na smluvním základě formou tématických
příloh nebo společných projektů,
v rámci kulturních dohod, meziústavních
dohod, ale také prostřednictvím Státní
komise pro vědeckotechnický a investiční
rozvoj.
Mimo rámec smluvních vztahů mají svůj
význam a vzestupnou tendenci vyslání na náklady
zvoucí strany. Téměř 50 % z celkového
počtu vyslání do kapitalistických
zemí ročně. Kritiku tohoto rostoucího
počtu je však nutno obezřetně a racionálně
analyzovat, nepaušalizovat, ale hodnotit s cílem uskutečňovat
tyto styky důsledně z hlediska zájmů
a realizace státní vědní politiky.
V kontextu s internacionalizací vědy nebývale
vzrůstá počet a význam mezinárodních
vědeckých organizací. Při ČSAV
a SAV je primární spolupráce s UNESCO, zejména
na vědních programech, jako je Mezinárodní
hydrologický program, Mezivládní program
Člověk a biosféra, Mezinárodní
program geologické korelace, dále na odborných
projektech v oblasti elektrochemie, biofyziky a biotechnologií.
Významnou platformou pro širokou komunikaci se světovou
vědou jsou mezinárodní nevládní
organizace. Tomu odpovídá i zapojení ČSAV
a SAV do jejich činnosti, především
v rámci Mezinárodní rady vědeckých
unií a prostřednictvím 20 mezinárodních
vědeckých unií.
Účast ČSAV a SAV v práci mezinárodních
nevládních organizací je přínosná
z odborného i politického hlediska. V koordinaci
s ostatními socialistickými státy umožňuje
ovlivňovat zaměření činnosti
těchto organizací, náplň mezinárodních
vědeckých setkání a výrazně
přispívá k prezentaci výsledků
práce našich vědeckých pracovišť.
Dříve než skončím, rád
bych upozornil, že přijaté smluvní úkoly
ve všech formách mezinárodní spolupráce
jsou zabezpečovány devizovými a bezdevizovými
prostředky, které má ČSAV a SAV k
dispozici. Tak celkem dnes omezené devizové prostředky
neumožňují ČSAV a SAV při maximální
hospodárnosti obesílat v žádaném
a rozumném rozsahu nejdůležitější
světové kongresy a konference. Dalším
limitujícím faktorem jsou i ubytovací kapacity
ČSAV a SAV pro mezinárodní vědecké
styky.
Závěrem bych chtěl shrnout hlavní
cíle současné i budoucí etapy mezinárodní
vědecké spolupráce ČSAV a SAV při
přechodu od extenzity k intenzifikaci, a to takto:
1. Aktivně a účinně zajišťovat
prioritní úkoly v procesu integrace socialistické
vědy zakládáním kvalitativně
nových přístupů a forem v rámci
dvoustranné spolupráce Akademií věd
zemí socialistického společenství.
Zde jde konkrétně o formy projektové práce
s adresnými úkoly a cíli s rozdělením
řešitelské práce školící
a zajišťovací, včetně informačního
zajištění.
2. Ve spolupráci s odděleními věd
ČSAV a SAV zajišťovat návratnost přísně
účelových informačních a kooperačních
kontaktů s vybranými, strategicky důležitými
úseky vědy kapitalistických států
za výběru a také přípravy vědeckých
kádrů.
3. Cílevědomě rozšiřovat vědecké
styky s rozvojovými zeměmi, zvláštní
pozornost věnovat zemím, které nastoupily
cestu socialistické orientace.
4. Aktivně zabezpečovat komplexní úkoly
čs. zahraniční politiky na mezinárodním
vědeckém fóru a v úzké koordinaci
s Akademií věd SSSR ovlivňovat činnost
mezinárodních vládních a nevládních
organizací, se zvláštním zřetelem
na účinné prosazování mírové
politiky SSSR a zemí socialistického společenství.
5. Vytvářet teoretické zázemí
přestavby využíváním a aplikací
vědeckých poznatků společenských
věd a jejich tvořivým rozvíjením
přispět k zrychlenému sociálně
ekonomickému rozvoji ČSSR.
Nakonec bych rád vyjádřil plný souhlas
naší vědy se zprávou ministra zahraničních
věcí.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Římanovi.
Nyní prosím poslance Trávníčka,
aby se ujal slova.
Poslanec SN T. Trávníček: Soudruhu
předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, Velká
říjnová socialistická revoluce zahájila
právě před 70 lety svým prvním
dekretem - Dekretem o míru - historický, vpravdě
revoluční zápas za prosazení leninské
myšlenky mírového soužití a soutěžení
států s různým společenským
zřízením.
Velký říjen tak poprvé v historii
otevřel sice dosud strastiplnou a dokonce obětiplnou,
ale reálnou cestu k tomu, aby všechny rozpory, vznikající
v neustále se vyvíjejícím světě
byly řešeny jen mírovým jednáním
a již nikdy za pomoci zbraní, válkou, politikou
z pozice síly.
Je to mimořádně vpravdě osudově
důležité dnes, kdy člověk uvolnil
nepředstavitelně mocné síly, schopné
vytvářet zdroje, umožňující
na jedné straně při vzájemně
výhodné spolupráci vyřešení
všech velkých všelidských úkolů,
na druhé straně však zničit všechen
život, včetně člověka samého
na naší modré planetě Zemi, život,
který je možná jedinečným jevem
v celém vesmíru.
Jen strana velkého Lenina, Komunistická strana Sovětského
svazu, sovětský lid a stát, mohly na této
křižovatce dějin v zájmu člověka,
lidstva a života vůbec vyhlásit prostřednictvím
M. S. Gorbačova nezbytnost nového myšlení,
otevřít cestu jak ke zvýšení
přitažlivosti socialismu doma i ve světě,
tak i ke světu bez nebezpečí všezničující
jaderné války, ke světu vzájemné
spolupráce a mírového soutěžení.
Tuto politiku přijala Komunistická strana Československa
na XVII. sjezdu za svou, přijala ji za svou celá
Národní fronta, všechen československý
lid, protože odpovídá jeho životním
zájmům, jistotám a perspektivám, jeho
citům a přesvědčení, protože
je v zájmu budoucích generací.
Národní fronta, politické strany, společenské
a zájmové organizace v ní sdružené
a každý náš občan, mají
neomezené možnosti tuto politiku podpořit konkrétními
činy. Platí to plně i pro oblast mezinárodní
mírové politiky. Vždyť orgány Národní
fronty, politické strany a společenské zájmové
organizace v Národní frontě sdružené
rozvíjejí na tomto poli rozsáhlou, bohužel,
ne vždy poslancům a našim občanům
dostatečně známou činnost Představitelé
orgánů Národní fronty, společenských
organizací a politických stran se například
zúčastňují příprav a
jednání v mnohých světových
nevládních organizacích, jako je Světová
mírová rada, Světová odborová
federace, Světová federace demokratických
žen, Světová federace demokratické mládeže,
Mezinárodní svaz studentstva, Světová
organizace novinářů, Družstevní
světová organizace, mezinárodní Červený
kříž, mezinárodní sportovní
a tělovýchovné organizace, světové
církevní organizace a mnoho dalších.
Dnes je bojovým úkolem našich představitelů
v nich otevřít v zájmu nového myšlení
dialog i s těmi organizacemi, které takovýto
dialog s odůvodněním své nepolitičnosti
i někdy dosud z nepřátelských, ideových
a politických pozic odmítaly a ještě
odmítají.
Rozsáhlé jsou dvoustranné a mnohostranné
styky partnerských jednotlivých organizací.
Souborně řečeno, jsou to stovky a stovky
výjezdů našich a příjezdů
zahraničních delegací. Zájem o rozvoj
dialogu, o vzájemné poznání a pochopení
dnes díky rostoucímu chápání
nezbytnosti nového myšlení mimořádně
roste. Činitelem omezujícím účinnost
naší práce se stávají naše
znalosti, naše připravenost a schopnost vést
tento dialog a z nich vyplývající nedostatečné
přesvědčivé působení.
Někdy je to i nedostatek prostředků, zejména
devizových. Nejde však o počet a rozsah těchto
styků, ale o jejich účinnost. Tu je nezbytné
hodnotit podle toho, jak se daří odstraňovat
často neuvěřitelnou neznalost o našem
životě, o politickém systému socialistické
společnosti, o reálných občanských
a politických právech a svobodách našich
občanů, o našich úspěších
i problémech. Rozhodujícím ukazatelem účinnosti
naší práce však musí být,
s jakým úspěchem vedeme zápas o získání
spojenců pro nové myšlení, pro uskutečňování
toho, co nás všechny dnes v zájmu všeho
lidstva spojuje.
Také každodenní uplatňování
a prohlubování spolupráce, koordinace postupu
s bratrskými organizacemi socialistických zemí,
jejich stále sílící jednota jsou mocnou
zbraní v tomto zápase. To vše platí
i pro rozsáhlou činnost, kterou v této oblasti
vyvíjejí i samotné orgány Národní
fronty a v jejich rámci působící československé
mírové hnutí, Československý
výbor solidarity s národy Asie, Afriky a Latinské
Ameriky i Výbor pro evropskou bezpečnost a spolupráci.
Národní fronta sama má specifické
možnosti podělit se s různými politickými
stranami, s organizacemi a hnutími podobného typu,
jako je Národní fronta, s národně
osvobozeneckými hnutími. stranami z kapitalistických
a rozvojových zemí o své velké zkušenosti
ze zápasu o demokratická práva lidu, proti
nebezpečí fašismu a války, z národně
osvobozeneckého boje i úsilí o dosažení
cílů národní a demokratické
revoluce, o to, jak pokojnou cestou přejít k budování
socialismu.
Můžeme přesvědčivě na
svých vlastních, někdy i bolestných
zkušenostech ukázat, že jen jednota všech
vlasteneckých, demokratických a pokrokových
sil, jednota vytvářená na základě
politiky odpovídající životním
zájmům lidu, může přinést
úspěch v boji za svobodu, sebeurčení
národů, skutečnou nezávislost, za
mír a společenský pokrok.
Významným činitelem při získávání
spojenců ve světě jsou i projevy upřímné
solidarity s jejich zápasem. Solidarity morální,
politické a kde je toho zapotřebí i hmotné.
Tomu slouží fond míru a solidarity Národní
fronty. Je tvořen naprosto dobrovolnými příspěvky
našich občanů, je určen především
pro opravdu lidskou, humanitární pomoc těm,
kteří jsou v nouzi, kteří pomoc potřebují,
i k pomoci těm organizacím, které za mír
a pokrok ve světě bojují. Fond se řídí
svým statutem, o užití jeho prostředků
rozhoduje po politickém posouzení předsednictvo
ústředního výboru Národní
fronty, je pravidelně kontrolován ústřední
revizní komisí Národní fronty.
Potřeba této solidární pomoct stále
roste. Proto prosím poslance Federálního
shromáždění, aby jeho význam
a poslání při své masové politické
práci zdůrazňovali. Vždyť projevy
solidarity mají i svůj nezastupitelný význam
pro internacionální výchovu našich občanů.
Kladně je možné hodnotit upřímnou
soudružskou spolupráci orgánů Národní
fronty, všech organizací v ní sdružených,
s orgány státu, s Federálním shromážděním,
československou skupinou Meziparlamentní unie, s
národními výbory, závody, družstvy
a různými dalšími vědeckými,
kulturními, sportovními a dalšími institucemi.
Bez ní, bez této spolupráce, by nebylo možné
uskutečnit v Československu ani v zahraničí
velké celospolečenské, mezinárodněpoliticky
významné akce, jako byl například
dosud největší mírový Kongres
za mír a život proti jaderné válce v
roce 1983 v Praze, který razil cestu k otevřenému
dialogu různých mírových sil, jako
byly Světový mírový kongres v Kodani,
Mezinárodní cyklistická jízda míru,
Světový rok mládeže, jako v letošním
roce byly Palmeho pochody a další významné
akce, jako byly, jsou a budou světové festivaly
mládeže a studentstva, žen apod.
Bez této spolupráce by nebyl možný úspěšný
průběh Roku míru OSN v ČSSR, za nějž
byl vyznamenán generálním tajemníkem
OSN titulem Posel míru československý vládní
výbor pro tento Rok OSN, Posel míru, titul, který
převzal z rukou představitele OSN předseda
vládního výboru pro tento Rok soudruh ministr
Chňoupek. Stejný titul převzal za Československý
mírový výbor akademik Švestka, předseda
Československého mírového výboru
i předseda hnutí katolických duchovních
PACEM in terris.
Bez této spolupráce je nemožné si představit
i úspěch významného zasedání
předsednictva Světové rady míru v
Československu v roce 1988, jehož cílem bude
další rozvoj dialogu nejrůznějších
mírových organizací, směrů
a hnutí, dohodnutí společných činů
v zájmu míru.
Soudružky a soudruzi poslanci, vést trpělivý
zápas za prosazení nového myšlení,
provedení společenských přeměn,
prosazení leninských myšlenek soužití
a soutěžení států s různým
společenským zřízením, vyžadují
i vaši denní spoluúčast. Vždyť
někteří naši občané se
nás ptají, jak bojovat za mír, ptají
se na to, zda má smysl, aby prostý člověk
bojoval za mír. Smysl tohoto boje, účast
každého občana v mezinárodní
politice vyložil ve svém vystoupení soudruh
Chňoupek. Kombinace ušlechtilých, soustavných
iniciativ Sovětského svazu, zemí socialistického
společenství spolu s tvůrčí
aktivitou, iniciativou stamiliónových mas jsou jednou
z příčin posunu v oblasti mezinárodní
politiky v posledních měsících.
Ještě však není dobojováno. Smlouva
není ratifikována, další postup v odzbrojování
není jasný. Vždyť třídní
boj pokračuje a boj za mír a mírové
soužití jsou v dnešních dobách
jednou z nejvýraznějších forem třídního
boje v zájmu dělnické třídy,
pracujícího člověka, v zájmu
každého člověka, který si přeje
žít v míru.
Druhou otázkou, kterou nám kladou naši občané,
je: "A jak tedy konkrétně můžeme
my svými činy přispět k tomuto velikému
zápasu?" Odpověď je jednoznačná:
spojit tento zápas s velkými přeměnami,
urychlením sociálního a ekonomického
rozvoje a říkat našim občanům,
že každý kilogram ušetřeného
materiálu, každá kilowatthodina ušetřené
energie, každý kvalitní výrobek je tím
konkrétním příspěvkem v oblasti
naší ekonomiky, v oblasti změn, které
předpokládá změna hospodářského
mechanismu. A samozřejmě, každý vynález,
každý zlepšovací návrh, každý
tvůrčí čin v oblasti vědy,
kultury, to je konkrétní příspěvek
každého jednotlivce, celých pracovních
kolektivů tomuto velkému zápasu.
A nakonec bych chtěl dodat: nezužujme úlohu
na úlohu lidského faktoru, na tuto ekonomickou terminologii,
ale v zápase za mír a společenský
pokrok vizme vždy před sebou člověka
jako lidskou bytost s rozumem, který má, i s citem,
který má, tak, aby soustředil a koncentroval
všechny své rozumové a citové síly
k řešení osudových otázek svých
vlastních, své rodiny, budoucnosti příštích
generací, věci míru a společenského
pokroku na naší planetě
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Trávníčkovi.
Slovo má poslanec Kapitola, připraví se poslankyně
Bušíková.
Poslanec SL L. Kapitola: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, vážení hosté, v současném
světě se stále výrazněji projevuje
kladný vliv mezinárodní veřejnosti,
lidu jednotlivých zemí na utváření
mezinárodních vztahů. Hovořil o tom
ve svém vystoupení soudruh ministr zahraničních
věcí. Je to především důsledek
otevřené politiky Sovětského svazu,
která se obrací svými velkorysými
iniciativami nejen na odpovědné politiky a státníky,
ale v prvé řadě k národům,
k lidu jednotlivých zemí. I v tomto směru
navazuje Sovětský svaz na tradice Velké říjnové
socialistické revoluce, symbolizované proslulým
Dekretem o míru, který byl adresován nejprve
národům a teprve poté vládám
válčících stran. Tlak lidových
mas a jejich vliv na celkovou mezinárodní atmosféru
nemohou západní politikové nebrat na vědomí,
a to ani ti, kteří stojí na pozicích
nebezpečného agresívního protisovětského
militarismu.
Soudružky a soudruzi, stejně jako je tomu v dalších
socialistických zemích, i lid ČSSR je aktivním
činitelem nejen vnitřní, ale též
zahraniční politiky našeho socialistického
státu, na jejíž tvorbě i provádění
se stále účinněji podílí.
Tento jeho postoj vyplývá zákonitě
ze samé podstaty socialistického zřízení
a naší stále se rozvíjející
socialistické demokracie.
Naši občané dobře vědí,
že vůdčím principem naší
zahraniční politiky, která vyplývá
z humanistického charakteru socialistického zřízení,
je úsilí o udržení míru, o porozumění
a přátelskou spolupráci mezi národy.
Proto také vyjadřují na manifestačních
shromážděních i dalších
akcích spontánní podporu zahraniční
politice KSČ a vlády ČSSR a zároveň
ovšem také jednoznačnou podporu neúnavné
mírové politice Sovětského svazu.
Právě vůle po míru je jedním
z výrazných sjednocujících faktorů,
spojující komunisty, členy dalších
politických stran, občany bez stranické příslušnosti,
jakož i příslušníky všech
mnohotvárných organizací Národní
fronty.
Jako poslanci, kteří jsme zvolenými zástupci
našich občanů, přirozeně plně
sdílíme vůli našeho lidu po životě
v míru, bez Damoklova meče hrozby jaderných,
ale i nejaderných válečných katastrof.
Proto také z hlubokého přesvědčení,
plně a aktivně podporujeme zásadovou mírovou
linii Komunistické strany Československa, mírovou
politiku naší vlády, tak jak se promítá
v činnosti ministerstva zahraničních věcí.
To mohu prohlásit zcela jednoznačně i jménem
poslanců, členů Československé
strany socialistické.
Významnou pravomocí Federálního shromáždění
vyplývající přímo z ústavních
předpisů je jednat o zásadních otázkách
zahraniční politiky. Děje se tak z rozhodnutí
příslušných orgánů Federálního
shromáždění na společných
zasedáních Sněmovny lidu a Sněmovny
národů i na schůzích zahraničních
výborů obou sněmoven. Důležitým
ústavním právem Federálního
shromáždění je vyslovovat souhlas s
významnými mezinárodními smlouvami
politickými i s mezinárodními hospodářskými
smlouvami obecné povahy. Mezinárodní problematikou
se zabývá Federální shromáždění
rovněž v souvislosti se svou kontrolní funkcí,
a to jednak při projednávání zpráv
o plnění vládního programu, jednak
při kontrole činnosti specializovaných vládních
orgánů působících směrem
do zahraničí, především federálního
ministerstva zahraničních věcí a federálního
ministerstva zahraničního obchodu.
Zásadní důležitost mají oficiální
styky Federálního shromáždění,
které se uskutečňují výměnou
oficiálních delegací s parlamenty druhých
zemí. O jejich významu svědčí
skutečnost, že obvykle bývají vedeny
předsedou Federálního shromáždění.
Takové styky jsou rozvíjeny, možno říci
už tradičně, s Nejvyšším sovětem
SSSR a s parlamenty dalších bratrských socialistických
zemí. Rozvětvené oficiální
styky existují také s parlamenty řady zemí
rozvojového světa. V tomto směru bych chtěl
jmenovat zejména Indii, Sýrii, Alžírsko,
Angolu, ale také Kypr, Mexiko, Argentinu a nejnověji
Nikaraguu. Pokud jde o vyvinuté kapitalistické státy,
Federální shromáždění
má oficiální kontakty s nejvyššími
zákonodárnými sbory prakticky všech
západoevropských zemí, ze zemí mimoevropských
pak především s Japonskem a Kanadou. Pro ilustraci
bych chtěl uvést, že v tomto volebním
období, to je od září roku 1986, bylo
v našem Federálním shromáždění
přijato 9 oficiálních delegací a 6
bylo vysláno. Z toho se čtyři akce týkaly
socialistických zemí, pět zemí rozvojových
a šest průmyslově vyspělých kapitalistických
států. Čtyři akce znamenaly obnovení
výměny oficiálních parlamentních
delegací po mnoha letech. Bylo tomu tak v případě
Čínské lidové republiky, Argentiny,
Egypta a Kanady. V případě Spolkové
republiky Německa šlo o zahájení takovýchto
výměn vůbec. Letos také došlo
k užitečnému prvnímu neoficiálnímu
kontaktu se socialistickou frakcí tzv. Evropského
parlamentu. Byly také přijaty dvě delegace
severoamerických kongresmanů. Přijetí
bylo charakterizováno konstruktivním dialogem, což
v minulosti vždy nebývalo.
Zásadní význam mělo letošní
červencové setkání předsedů
parlamentů členských států
Varšavské smlouvy. Z jejich jednání
vyplynulo, že napříště takováto
forma mnohostranné spolupráce bude pravidelná,
a to v podobě každoročních setkání,
která se budou uskutečňovat v jednotlivých
členských státech Varšavské smlouvy
na podkladě rotace. Smyslem těchto jednání
bude prohloubení spolupráce a výměna
zkušeností z činnosti parlamentů členských
států Varšavské smlouvy v současné
mimořádně významné etapě
budování a rozvoje socialismu, kterou tyto země
procházejí. Pozornost bude věnována
také dalšímu prohlubování úlohy
socialistických parlamentů v souvislosti s rozvíjením
socialistické demokracie.
Specifický charakter má aktivita uskutečňovaná
po linii Meziparlamentní unie. Zde jde totiž o činnost
československé národní skupiny Meziparlamentní
unie, jejích delegací, popřípadě
jednotlivých poslanců jako členů skupiny.
Československá národní skupina Meziparlamentní
unie se účastní prostřednictvím
svých delegací pravidelně nejen řádných
konferencí Meziparlamentní unie, které se
konají - jak známo - dvakrát do roka, ale
také jí pořádaných sympozií
a mimořádných konferencí, jako byla
například konference k evropské bezpečnosti
nebo letos konaná konference k problematice životního
prostředí. Po linii Meziparlamentní unie
dochází k výměně delegací
i s některými parlamenty. Tak tomu bylo v případě
Japonska, Belgie nebo Finska.