Vláda bude mít tyto otázky stále na
zřeteli a bude podporovat všechno, co může
přispět k plnějšímu uplatnění
vlivu, váhy a úlohy občana v našem společenském
životě.
Současně budeme čelit každé snaze
o protisocialistické akce, o vyvolávání
neklidu a napětí v naší veřejnosti,
ať už se tak děje pod jakoukoliv firmou.
Pro realizaci programu přestavby a demokratizace hodlá
vláda i nadále získávat a sjednocovat
nejširší vrstvy obyvatelstva.
Za součást naší společnosti považujeme
i církve, kde usilujeme o dobré vztahy a chceme,
aby se dále zlepšovaly. Chceme mít korektní
vztahy i s různými světovými církevními
ústředími, včetně Vatikánu.
Na základě jednání naší
delegace v dubnu t. r. federální vláda vyjádřila
souhlas se jmenováním tří nových
římsko-katolických biskupů. Předpokládáme,
že dobrá vůle z naší strany bude
správně pochopena a opětována naším
partnerem.
V uplynulém období vláda přijala řadu
závažných opatření k upevňování
socialistické zákonnosti a řešení
vyskytujících se protispolečenských
jevů.
I když dochází k určitému poklesu
hospodářské kriminality, setkáváme
se v řadě výrobních i obchodních
organizací s přehlížením těchto
negativních jevů. Často k odhalení
nezákonné činnosti dochází
nikoli z iniciativy vlastních organizací, jejich
řídících pracovníků
a orgánů podnikové kontroly či příslušných
společenských organizací, ale teprve až
po zásahu vrcholných kontrolních institucí,
orgánů bezpečnosti či prokuratury.
Takový přístup je neslučitelný
s odpovědností socialistických hospodářů.
Vláda připravuje mimo jiné návrh na
účinnější trestní postih
korupce. Je to jeden z projevů parazitismu, který
ve svých důsledcích podlamuje důvěru
občana ke státu a jeho zákonům. Všichni
víme, jaký je stav v této oblasti, a přesto
bylo např. v roce 1986 za úplatkářství
a podplácení odsouzeno v celém státě
pouze 296 osob.
Je tento údaj objektivním odrazem faktické
situace v této oblasti a konkrétně v obchodě,
službách, v přijímání
žáků na školy, ve zdravotnictví
a ve sportu?
Kladu tuto otázku při vědomí, že
soudní postih je až následná léčba,
že podstatné je zdokonalovat prevenci, kontrolu a
revizi.
Zájmem o zdraví národa jsou vedeny připravované
návrhy na zpřísnění postihu
nezákonných manipulací s narkotiky a podpory
toxikománie s cílem chránit především
mládež před tímto zhoubným jevem,
který poškozuje zdraví a ohrožuje životy
lidí. Zvlášť přísně
musí být trestány jakékoliv formy
svádění mladistvých k narkománii.
Počítáme rovněž s návrhem
na úpravu postihu zavlečení nebo rozšíření
syndromu získaného selhání imunity
AIDS.
Hovořím zde pouze o některých oblastech,
kde chceme, aby stát postupoval přísněji
vůči těm, kdo se dopouštějí
trestné činnosti. Ovšem současně
považujeme za nutné jiné případy,
které mají menší společenskou
nebezpečnost, ve větším rozsahu projednávat
mimosoudní cestou, v přestupkovém řízení.
Přestavba a demokratizace se v mnoha směrech dotkne
též práce národních výborů,
a to jak volených orgánů, tak jejich aparátu.
Dokladem toho je připravovaná novelizace zákona
o národních výborech, která nově
upraví či zpřesní okruh jejich působnosti
jako orgánů hospodářského řízení
i jako samosprávních orgánů.
Hospodaření s pracovními silami, ochrana
životního prostředí, uspokojování
potřeb obyvatelstva v celé jejich šíři
a vůbec všechny otázky související
s harmonickým rozvojem území budou muset
napříště národní výbory
řešit s mnohem větší samostatností
než dosud. K tomu hodláme ve spolupráci s vládami
obou republik vytvářet potřebné podmínky,
neboť prostředky a metody, kterými budou národní
výbory svou koordinační úlohu uplatňovat,
musí daleko více brát v úvahu ekonomickou
stránku vztahů, které se budou v území
utvářet.
Do nové role budou národní výbory
postaveny i jako orgány bezprostředně řídící
hospodářské organizace. Výkon zakladatelské
funkce při vytváření jimi řízených
státních organizací zvyšuje jejich odpovědnost.
Vyvstává také otázka, jak nový
mechanismus řízení zasáhne do způsobů
tvorby a plnění volebních programů
Národní fronty. Je nepochybné, že jejich
dlouhodobě kladný přínos je třeba
zachovat. Na jejich základě se řeší
z hlediska každodenních potřeb lidí
nespočet důležitých věcí.
Budeme proto při dotváření ekonomického
řízení dbát spolu s vládami
republik na to, aby nová pravidla dále rozšiřovala
prostor pro iniciativu lidí zaměřenou na
zvelebení měst a obcí a na zlepšení
životních podmínek jejich obyvatel.
Když hovoříme o demokratizaci našeho života,
nemůžeme pochopitelně vynechat veřejnou
informovanost o činnosti federální vlády.
V tomto směru jsme již přistoupili k některým
organizačním i obsahovým změnám.
Patří mezi ně např. pravidelné
tiskové konference, na kterých mají českoslovenští
i zahraniční novináři možnost
vyslechnout informace o jednání vlády a vyjasnit
si jakékoliv otázky vnitřní i zahraniční
politiky naší země.
Za velmi důležité považujeme, aby členové
vlády vystupovali v tisku, rozhlase a televizi, aby vysvětlovali
stanoviska vlády, aby reagovali na podněty a kritiku
občanů. Řídíme se přitom
zásadou, že otevřenost je největší
prevencí proti nesprávnému výkladu
politiky, proti fámám a v některých
případech i proti záměrnému
zkreslování toho, co chceme.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
ve vládním prohlášení v červnu
roku 1986 jsme charakterizovali tehdejší mezinárodně
politickou situaci jako složitou a nebezpečnou. Dnes,
za necelé dva roky můžeme poukázat na
povzbudivé momenty a změny k lepšímu.
Nesporně se snížilo mezinárodní
napětí, vzrostla důvěra mezi státy
i politická odpovědnost vedoucích představitelů
řady zemí. Můžeme vpravdě mluvit
o tom, že se rodí nové politické myšlení
v mezinárodních vztazích.
Všichni víme, jak rozsáhlé diplomatické
úsilí, kolik iniciativ a gest dobré vůle
vynakládá Sovětský svaz, ale i další
země socialistického společenství,
aby se svět dostal ze slepé uličky, aby se
zmenšilo nebezpečí globálního
jaderného konfliktu.
Uvědomujeme si, že rozhodující prvek
změn spočívá ve vytváření
nové kvality vztahů a dialogu mezi Sovětským
svazem a Spojenými státy americkými, načemž
má osobní zásluhu generální
tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov.
Podpis Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího
doletu je nesporně historickým aktem, otevírajícím
dveře k dalším jednáním, zejména
o padesátiprocentním snížení
počtu strategických útočných
zbraní, o úplném zákazu chemických
a snížení počtu konvenčních
zbraní na co nejnižší možnou úroveň.
Socialistické Československo nezůstalo pochopitelně
stranou tohoto dění. Podpořili jsme je v
mnoha prohlášeních i jinými zahraničně
politickými kroky. Podepsali jsme dohodu mezi SSSR, ČSSR
a NDR v prosinci 1967, v níž souhlasíme přijmout
kontrolní a inspekční opatření
ve věci odsunu příslušných raket
z našeho území. Navíc jejich již
ukončeným stažením, a to ještě
před ratifikací smlouvy, bylo. vyjádřeno
přání, aby smlouva byla nejen schválena,
ale i důsledně dodržována všemi
stranami. Zůstáváme však realisty, nepodléháme
pacifistickým náladám, jsme nadále
bdělí vůči imperialismu. Proto budeme
věnovat patřičnou péči upevňování
bezpečnosti a obranyschopnosti naší socialistické
vlasti, v souladu s úsilím spojeneckých států
a v duchu zásad vojenské doktríny přijaté
na zasedání Politického poradního
výboru členských států Varšavské
smlouvy v Berlíně v květnu 1987.
V našich zahraničně politických záměrech
jsme věnovali velkou pozornost prosazení filozofie
jednotného evropského domu, nejen proto, že
bytostně odpovídá principům naší
politiky, ale i humanitním, historií ověřeným
ideálům našeho lidu.
K tomu směřuje i nedávná československá
iniciativa - vyslovená v souvislosti se 40. výročím
Února - na vytvoření pásma důvěry
a dobrých sousedských vztahů mezi zeměmi
ležícími na linii dotyku států
Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu.
Tento návrh přitom zahrnuje všechny aspekty
mezinárodní bezpečnosti politické,
vojenské, ekonomické, ekologické a humanitární.
V následujícím období hodláme
v tomto úsilí plně pokračovat. Angažovat
se na všech jednáních o snížení
ozbrojených sil a konvenční výzbroje,
včetně konzultací 23 států
Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu
ve Vídni.
Stále máme za aktuální naše společné
návrhy, předložené s vládou NDR
na adresu vlády NSR, v záležitosti pásma
bez chemických zbraní a bezjaderného koridoru.
Vycházíme přitom z přesvědčení,
že dílčí kroky a regionální
ujednání mohou významně přispět
k řešení naléhavých otázek
odzbrojení i v celosvětovém měřítku.
Jak víte, nedávno pobýval v Praze spolkový
kancléř našeho největšího
západního souseda - Německé spolkové
republiky, pan Helmut Kohl. Během jednání
jsme se dohodli na dalším rozvoji spolupráce
v nejrůznějších oblastech v duchu politiky
soužití, v souladu s významnými ekonomickými
a kulturními tradicemi, které na sebe v historii
našich národů působily. Zároveň
počítáme s tím, že rozšíříme
program spolupráce s Rakouskou republikou, jejíž
spolkový kancléř má brzy přijet
do Prahy a že tuto politiku budeme i nadále uplatňovat
i ve stycích s dalšími západoevropskými
státy.
Stranou pozornosti československé diplomacie nezůstaly
ani naše vztahy k rozvojovému světu, jehož
význam pro řešení světových
problémů stále více roste. Proběhla
řada důležitých jednání
především se spřátelenými
arabskými zeměmi a s dalšími státy
v Africe a Asii. Naší hlavní snahou v poslední
době je přispět alespoň malým
dílem k úspěchu procesů národního
usmíření v Afghánistánu a Kampučii,
k urovnání konfliktů ve Střední
Americe, na Blízkém východě, v Perském
zálivu a na jihu Afriky. Z tohoto hlediska orientujeme
i naši bratrskou pomoc národně osvobozeneckým
hnutím a státům, které jsou vystaveny
imperialistické agresi.
Stěžejním principem československé
zahraniční aktivity byl, je a zůstane rozvoj
vztahů se všemi socialistickými zeměmi,
a to v duchu probíhající přestavby
a demokratizace. Na těchto zásadách se uskutečnil
bezpočet setkání, konzultací a pracovních
porad se všemi členskými zeměmi Varšavské
smlouvy. Mimořádným zdrojem konkrétních
podnětů pro znásobení vzájemné
součinnosti jsou letošní rozhovory generálního
tajemníka ústředního výboru
strany soudruha Miloše Jakeše s nejvyššími
představiteli bratrských stran. Zároveň
si přejeme dále rozvíjet široké
styky s Čínskou lidovou republikou.
Jako vždy v minulosti, tak i dnes má pro Československo
rozhodující význam naše přátelství,
spojenectví a rozvoj všestranné spolupráce
se Sovětským svazem. Velice nás inspiruje
a bude dále ovlivňovat kurs politických a
ekonomických reforem, upevňování leninských
zásad lidové moci, proces demokratizace, glasnosti
a duchovní obrody, který v zemi našeho největšího
spojence probíhá. Promítá se i do
našich vzájemných vztahů, které
nikdy dříve nebyly tak široké, otevřené
a podněcující. To potvrdily hlavně
rozhovory generálních tajemníků bratrských
stran v lednu letošního roku v Moskvě, ale
i jednání na úrovni prezidenta republiky
a předsedů vlád.
Soudružky a soudruzi poslanci, současná doba
výrazně zvyšuje požadavky a nároky
na vysokou odbornost, cílevědomost a realizační
schopnost každého článku řízení,
tedy především federální vlády
jako vrcholného výkonného orgánu státu.
Jen s takovým přístupem je možné
úspěšně zvládat nemalé
úkoly, které si vláda Československé
socialistické republiky ve svém programu vytyčuje.
V závěru bych rád upřímně
poděkoval Federálnímu shromáždění
za účinnou podporu, o níž se vláda
mohla opírat v minulém období, a vyslovit
přesvědčení, že tomu tak bude
i napříště.
Předkládám programové prohlášení
vlády Federálnímu shromáždění
k projednání a prosím vás, vážené
soudružky a soudruzi poslanci, abyste po jeho posouzení
v souladu s článkem 36 ústavního zákona
o čs. federaci vyslovili federální vládě
svoji důvěru. (Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu Štrougalovi.
Soudružky a soudruzi, předsednictva obou sněmoven
doporučují, aby návrh usnesení Federálního
shromáždění k programovému prohlášení
vlády připravila komise složená z poslanců
obou sněmoven.
Předsednictvo Sněmovny lidu navrhuje, aby do komise
byli zvoleni poslanci Alois Hůla, Vlasta Malíková,
Jana Pekařová a Alexander Sommer.
Předsednictvo Sněmovny národů navrhuje
zvolit poslance Vieru Gogovou, Františka Habáně,
Blanku Hykovou a Václava Štáfka.
Jsou k těmto návrhům obou předsednictev
nějaké připomínky, pozměňující
stanoviska? (Ne.) Nikdo se nehlásí.
Můžeme tedy o návrhu na složení
návrhové komise hlasovat.
Nejdříve prosím o vyjádření
poslance Sněmovny národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem předsednictva
své sněmovny na složení návrhové
komise? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Ne.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Není
tomu tak.
Sněmovna národů návrh schválila.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva?
(Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Ne.) Nikdo.
Zdržel se hlasování? (Ne.) Není tomu
tak.
I Sněmovna lidu schválila návrh.
(Poznámka redakce: usnesení SL č. 68, SN
č. 77)
Komise pro vypracování návrhu usnesení
Federálního shromáždění
k programovému prohlášení vlády
byla tedy oběma sněmovnami schválena. Prosím
zvolené poslance, aby se ihned sešli v místnosti
030 v přízemí.
Do rozpravy k programovému prohlášení
vlády se zatím písemně přihlásilo
12 poslankyň a poslanců: Josef Trejbal, Gejza Mede,
Jiří Neubert, Bohuslav Kučera, Anton Hlaváč,
František Procházka, Zdeněk Češka,
Zbyněk Žalman, Jozef Šimúth, Irena Horečná,
Jana Pekařová a Július Hašana.
Jako prvnímu uděluji slovo poslanci Trejbalovi,
připraví se poslanec Gejza Mede.
Poslanec SN J. Trejbal: Vážený soudruhu
generální tajemníku ústředního
výboru Komunistické strany Československa,
vážený soudruhu prezidente Československé
socialistické republiky, soudruhu předsedo Federálního
shromáždění, před necelými
dvěma lety předkládala vláda Československé
socialistické republiky na společné schůzi
sněmoven programové prohlášení,
v němž byly stanoveny rozhodující úkoly
ve všech oblastech života naší země
v duchu XVII. sjezdu KSČ. Chtěl bych se vrátit
k oné částí tohoto prohlášení,
ve které bylo řečeno: "Nejnáročnějším
opatřením, které v této oblasti vláda
přijímá, je politika urychlení, modernizace
a rekonstrukce výrobní základny, zejména
ve zpracovatelském průmyslu, s cílem zvýšit
podíl automatizovaných technologií, strojů
a zařízení, umožňujících
několikanásobný vzestup produktivity práce
a zkvalitnění užitných vlastností
produkce." - potud citace.
V předneseném prohlášení vlády
Československé socialistické republiky je
opět věnována značná pozornost
otázkám investiční politiky a efektivnosti
v nových podmínkách fungování
hospodářského mechanismu. Nová kvalita
ekonomického růstu zvyšuje nároky na
úlohu hutnictví, strojírenství a elektrotechnického
průmyslu jako hlavního nositele technického
rozvoje celého národního hospodářství,
a to jak při rozvoji a modernizaci technologie v zavádění
nových výrobků, tak v racionalizaci systému
řízení. Přitom jde nejen o zvýšení
objemu dodávek, ale také o výraznější
provázanost strojírenské a elektrotechnické
výroby s potřebami uživatelských odvětví.
Základním požadavkem v souladu se světovými
trendy je zvyšovat komplexnost dodávek, dodávat
nejen jednotlivé stroje, ale celé technologické
celky včetně komplexu inženýrských
a obchodních služeb, případně
spolu se zahraničními podniky.
Stanovené úkoly jsou vyjádřeny bezpočtem
různých akcí v plánech jednotlivých
odvětví. Strojírenský a elektrotechnický
průmysl má ke zvýšení intenzifikace
vlastní výroby a její efektivnosti v osmé
pětiletce zabezpečit 55 % přírůstku
národního důchodu. Mimořádně
závažným dlouhodobým problémem
tohoto resortu je značné technické i morální
opotřebení výrobní základny,
v níž se konzervuje zastaralá technologie výroby
a v souvislosti s tím vysoká pracnost a nízká
úroveň výrobků. Změnit tuto
situaci je náročné na investice a vyžaduje
to dovoz progresivního technického zařízení.
Potřebný prostor pro takovéto řešení
nebyl v minulých pětiletkách nalezen. Stejně
tak je tomu v osmé pětiletce.
Z celkových investic do národního hospodářství
bylo v osmé pětiletce vyčleněno pro
strojírenství a elektrotechnický průmysl
9,6 %, což zdaleka neumožňuje provést
rekonstrukci a modernizaci výrobně technické
základny v potřebném rozsahu. Průměrné
stáří strojního zařízení
se dále zvýší. Jen pro konkretizaci
pár údajů: opotřebenost strojů
a zařízení dosáhla ve strojírenství
57-60 %, průměrné stáří
strojů činí přes 19 let a z celkového
počtu strojů je 16 % dokonce starších
30 let. Konkrétní příklady byly uváděny
i na poslední plenární schůzi a musím
vzpomenout i poslaneckého průzkumu, kdy před
rokem zazněla kritika při schůzi Sněmovny
národů na situaci v závodě kovárny
v plzeňské Škodovce. I tato akce bude řešena
až v deváté pětiletce přes mnohaleté
jednání a upozorňování, protože
prostředky na osmou pětiletku byly rozděleny.
Přesto si myslím, že je nezbytné v daných
podmínkách zvýšit podíl rekonstrukcí
a modernizací vybrané výrobní technické
základny ještě v této pětiletce.
V tom je třeba podpořit snahu vlády, jak
zazněla v prohlášení předneseném
soudruhem Štrougalem.
Chci zdůraznit, že to není jen otázka
hospodářská, ale i významná
otázka sociální. Je prokázáno,
že úzce souvisí zastarávání
výrobní základny s růstem rizikovosti
práce. V resortu bývalého federálního
ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství
každý pátý pracovník pracuje
na rizikovém pracovišti, ve všeobecném
strojírenství každý desátý,
a celkově téměř 180 tis. pracovníků
federálního ministerstva hutnictví, strojírenství
a elektrotechniky. Každý sedmý pracovník
tedy pracuje na rizikovém pracovišti, ohrožen
i několika rizikovými faktory.
V plánu osmé pětiletky je počítáno
s poměrně velkými prostředky na ozdravná
opatření, například 3,7 mld. Kčs
v bývalém federálním ministerstvu
hutnictví a těžkého strojírenství.
Avšak přesto se očekává například
ve VHJ hutnictví železa zvýšení
rizikových pracovišť o dalších 1200,
tj. o 5 %.