Vládny návrh zákona o zmenách a o
doplnení Hospodárskeho zákonníka prerokavali
na svojich zasadnutiach výbory branný a bezpečnostný,
pre kultúru a výchovu, zahraničné,
pre priemysel, dopravu a obchod, pre plán a rozpočet,
pre poľnohospodárstvo a výživu a odporučili
snemovniam schváliť predložený návrh
novely Hospodárskeho zákonníka v predloženom
znení.
Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci,
na základe uvedených skutočností a
v zhode so stanoviskom spoločného spravodajcu za
Snemovňu ľudu navrhujem Snemovni národov predložený
vládny návrh zákona o Hospodárskom
zákonníku (tlač 68) so zmenami uvedenými
v spoločnej správe výborov (tlač 82)
schváliť.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslanci Hrubjakovi. Písemně
se do rozpravy přihlásila poslankyně Věra
Petrželková, prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně SL V. Petrželková: Vážený
soudruhu generální tajemníku, vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
předložený vládní návrh
úpravy a doplnění hospodářského
zákoníku nezahrnuje všechny oblasti, které
dosud platný hospodářský zákoník
obsahuje. Úprava se v podstatě týká
jen těch ustanovení, která se týkají
podnikavosti státních podniků, družstevních
organizací a ostatních článků
národního hospodářství. Navrhované
změny mají vyjádřit zvýšenou
odpovědnost těchto organizací za uspokojování
potřeb společnosti i novou koncepci vztahů
mezi hospodářskými organizacemi a centrem.
Úpravy se dále týkají otázek
vzniku a likvidace podniků, řešení sporů,
náročněji se stanoví zásady
odpovědnosti za škody apod.
Chtěla bych na některé změny zvlášť
upozornit. V návrhu se rozlišuje "vlastnické
právo" a "právo s něčím
hospodařit". Je tím vyjádřen
i nový vztah, který vyplývá z nových
vztahů a funkcí různých druhů
organizací. Upozorňuji na to proto, abychom se s
tímto rozlišením naučili zacházet
i v praxi.
V § 12 odst. 1 je nové a zajímavé to,
že věc může být současně
v celospolečenském vlastnictví a vlastnictví
družstevních nebo jiných socialistických
organizací. Myslím, že se s tímto jevem
budeme často setkávat a je proto třeba, aby
je ekonomové a finančníci včas a pečlivě
rozpracovali.
Z § 18a vyplývá, že právo maloobchodního
prodeje výrobků mají automaticky ty organizace,
které vyrábějí, upravují nebo
jinak zpracovávají prodávané výrobky
a poskytují práce nebo výkony s prodejem
související. Toto ustanovení by mělo
podle mého názoru být impulsem, aby výrobci
rozvinuli síť podnikových prodejen, servisních
středisek apod.
Pro podniky bude výhodná možnost maloobchodního
prodeje vlastních výrobků. Např. v
textilním průmyslu budou mít podniky možnost
prodeje výrobků, které byly vyrobeny jako
modely při přípravě kolekcí,
jako ověřovací série, které
nebyly kontrahovány státním obchodem. Prodejny
mohou sehrát velkou roli v ověřování
trhu. V nových podmínkách bude muset podnik
pečlivě zvažovat nákup nové techniky
i materiálů, bude muset mít podrobné
znalosti o vývoji světového trendu a tím
i o požadavcích spotřebitelů. V současné
době se někdy stává, že státní
obchod nekontrahuje hlavně v textilu progresivní
módní výrobky, protože se obává
o odbyt. Vlastním prodejem si budou moci výrobci
ověřit nejen požadavky obchodu, ale i zájem
samotného spotřebitele. Svými prodejnami
se podniky budou prezentovat ve společnosti v rámci
své podnikatelské činnosti. Bude zde možnost
prodeje rozmanitých výrobků, které
lze vyrobit jen v krátkých sériích,
např. z příležitostných dodávek
materiálu.
V § 18a odst. 2 je nové to, že socialistické
organizace mohou vykonávat i jinou hospodářskou
činnost, než je stanovena v zakládací
listině § 18a odst. 1. Tuto novou možnost jsme
si podrobně objasnili ve výborech pro průmysl,
dopravu a obchod. Poznatky jsem využila a informovala jsem
o nich vedoucí funkcionáře okresního
podniku místního hospodářství
v Havlíčkově Brodě. Po schválení
zákona uvažujeme se zavedením dvou nových
služeb. V prvním případě chceme
využít skutečnosti, že kvalita a spolehlivost
různých elektrospotřebičů se
zlepšuje a pak se uvolňují kapacity opravářů.
Zavedením nových služeb chceme v podmínkách
samofinancování získat další
zdroje pro podniky na jedné straně a lépe
uspokojovat poptávku po službách na straně
druhé. Uvažujeme o tom, že budeme provádět
opravy výtahů, které pouze zajišťuje
Kovopodnik Pardubice. Ten však nestačí pokrýt
všechny požadavky, a tak čekací doby na
opravy výtahů jsou dlouhé.
Zavedení nové služby naším podnikem
je však závislé na tom, zda nám bude
Transporta Chrudim dodávat náhradní díly
potřebné k provádění oprav
výtahů.
Zavedení další služby nám rovněž
umožní úprava tohoto zákona. Jde o možnost
poskytovat dopravní služby při provádění
oprav elektrospotřebičů v domácnostech.
Stávající situace je taková, že
při požadavku na opravu televizoru nebo pračky
musí často zákazník čekat na
opraváře i několik hodin. Nyní to
chceme udělat tak, že po skončení jedné
opravy bude možnost, aby opravář zajel pro
zákazníka do jeho zaměstnání
a po provedení opravy ho dopravil zpět.
Tato služba poskytovaná na požádání
zákazníka bude mít oboustrannou výhodu.
Bude ekonomickým přínosem pro podnik a současně
bude přínosem pro zákazníka, kterému
odpadnou časové ztráty v zaměstnání.
§ 25a stanoví, že pokud k platnosti smluv nebo
dohod mezi organizacemi je třeba souhlasu dalšího
orgánu, pak tento souhlas nebo stanovisko musí být
sděleno do jednoho měsíce. V případě,
že tento nedá v uvedené lhůtě
vyjádření, je toto považováno
za souhlas. Navrhovanou úpravou je vyvíjen tlak
na nadřízené organizace, aby pohotově
reagovaly a plnily své povinnosti. Navrhovaný postup
je progresivní a měl by urychlit všechny schvalovací
procesy. Nebudou však problémy s výkladem tohoto
paragrafu v případech, kdy k prošetření
a ověření před vydáním
rozhodnutí je reálně a nesporně třeba
delšího času než jeden měsíc?
Na druhé straně bychom neměli připustit,
aby nadřízené orgány v těch
případech, kdy chtějí dát souhlas,
vůbec neodpovídaly s tím, že po uplynutí
měsíce je souhlas automatický. To by zase
vedlo k prodlužování termínů.
Podle § 26a orgány hospodářského
řízení, tj. ministerstva a ústřední
orgány státní správy, národní
výbor i Ústřední rada družstev
nesou majetkovou odpovědnost ze svých rozhodnutí
vůči organizacím. To znamená, že
budou muset podniku nebo družstvu uhradit škodu, která
jejich rozhodnutím podniku prokazatelně vznikla.
Myslím, že toto ustanovení bude předmětem
řady sporů, protože úhrada těchto
škod bude kryta ze státního rozpočtu
československé federace, rozpočtu republik
a rozpočtu národních výborů.
Bude třeba dobře promyslet, jaké zdroje v
těchto rozpočtech rezervovat nebo zda potřebné
prostředky získat půjčkou. Myslím,
že by v rozpočtech těchto organizací
neměly být vytvářeny rezervy a tak
umrtvovány prostředky, ale naopak, že by tyto
orgány měly mít možnost vypůjčit
si v případě potřeby příslušnou
částku v bance a tu pak splácet a řešit
úhradou.
Dosud nezvyklé je také opatření v
§ 26b odst. 2, podle kterého je orgán hospodářského
řízení povinen projednat opatření
před jeho vydáním se socialistickou organizací,
jíž má být určeno. V praxi to
bude znamenat, že než ministerstvo podniku něco
nařídí, musí to s ním předem
projednat. Tento postup by měl vést k tomu, aby
orgány hospodářského řízení
dobře znaly situaci ve státních podnicích.
Současně však nemůže být
uplatňováno těchto opatření
mnoho, protože jejich projednání by blokovalo
pracovníkům ministerstev spoustu času. Bylo
by tomu tak zejména v případech, kdyby uvažovaná
opatření měla mít působnost
pro všechny podniky v rámci příslušného
ministerstva. Např. v resortu hutnictví, strojírenství
a elektrotechniky by muselo ministerstvo jednat s více
než 200 státními podniky. Je představa
o tom, kolik takto vznikne nových jednání?
Pro případ, že podnik bude špatně
hospodařit a dojde k jeho likvidaci, zákon stanoví
i postup při uspokojování pohledávek.
Jedná se o případy, kdy výtěžek
z likvidace nestačí k úhradě všech
dluhů. V takovém případě podle
§ 27c uspokojí likvidátor nejprve pohledávky
pracovníků likvidovaného podniku, potom teprve
pohledávky státu na odvody, daně a poplatky.
Ostatní pohledávky uspokojí úměrně.
Uvědomila jsem si v tomto případě
znovu naprostou odlišnost přístupu socialistického
státu proti praxi v kapitalistických zemích.
Z § 27c vyplývá, že ani státní
podniky jako věřitelé nemusí dostat
všechny své pohledávky od likvidovaného
podniku a vznikne jim tudíž ztráta. Z uplatnění
tohoto paragrafu vyplývají dva hlavní závěry.
Za prvé, že zákon počítá
s možností likvidace podniku pro špatné
hospodaření a neschopnost platit dluhy. Za druhé,
že se podniky budou muset starat, v jaké finanční
situaci je jejich odběratel a zákazník, aby
měly jistotu, že bude solventní. To je něco
nového, na co nejsou naše podniky zvyklé s
výjimkou podniků zahraničního obchodu,
a budou se muset učit.
Domnívám se, že navrhovaný postup je
správný. Bude to škola pro přímé
jednání i se zahraničními organizacemi.
Budeme si však muset odpovědět na otázku,
zda dodavatel může přerušit dodávky
zákazníkovi, jestliže zjistí, že
ten nemá prostředky na zaplacení.
Soudružky a soudruzi, z případů, které
jsem uvedla, je zřejmé, jakým opatřením
je v předloženém návrhu zákona
řešeno zabezpečení nového postavení
podniků, přesněji řečeno organizací
a centra i metody a formy jejich vzájemných vztahů.
Je zde vyjádřeno i řešení některých
současných problémů, např.
tlak na kvalitu dodávek formou placení vyššího
penále z nekvalitní dodávky, ať už
to jsou výrobky nebo služby.
Je zřejmé, že návrh novelizace zákona
obsahuje progresivní opatření v souladu se
záměry přestavby hospodářského
mechanismu. Musíme však dbát, aby jejich výklad
i realizace byly zajišťovány v souladu se stanovenými
záměry. Pak bude novelizace přínosem.
Doporučuji předložený vládní
návrh zákona schválit v souladu s návrhy
společných zpravodajů.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Petrželkové.
Poslankyně Petrželková byla jedinou písemně
přihlášenou do rozpravy. Ptám se proto,
zda se hlásí ještě někdo z poslanců
do rozpravy. (Nehlásí.) Není tomu tak. Vyhlašuji
tedy rozpravu za skončenou.
Žádá o závěrečné
slovo soudruh ministr Čalfa? (Ne.) Nežádá.
Děkuji.
Žádá o slovo společný zpravodaj
výborů Sněmovny lidu? (Ne.) Nežádá.
Děkuji.
Žádá o slovo společný zpravodaj
výborů Sněmovny národů? (Ne.)
Nežádá. Děkuji.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
Při schvalování tohoto zákona platí
podle článku 42 odstavce 2 písmena m) zákona
o československé federaci zákaz majorizace.
To znamená, že ve Sněmovně národů
budou hlasovat odděleně poslanci zvolení
v České socialistické republice a odděleně
poslanci zvolení ve Slovenské socialistické
republice. V zasedacím sále jsou přítomni
174 poslanci Sněmovny lidu, 63 poslanci Sněmovny
národů zvolení v České socialistické
republice a 68 poslanců Sněmovny národů
zvolených ve Slovenské socialistické republice.
Obě sněmovny jsou usnášení schopné.
Nejdříve prosím o hlasování
poslance Sněmovny národů zvolené v
České socialistické republice.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Ne.) Není.
Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Ne.
Poslanci Sněmovny národů zvolení v
České socialistické republice zákon
schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů zvolené ve Slovenské socialistické
republice.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Ne.) Ne.
Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Není
tomu tak.
Také poslanci Sněmovny národů zvolení
ve Slovenské socialistické republice zákon
schválili.
Konstatuji, že zákon, kterým se mění
a doplňuje hospodářský zákoník,
byl Sněmovnou národů schválen.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
lidu, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Ne.) Není.
Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Ne.
Také poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
zákon, kterým se mění a doplňuje
hospodářský zákoník.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 48, SL
č. 82, SN č. 91.)
Budeme pokračovat v programu naší schůze.
Nyní projednáme
Prosím soudruha ministra Čalfu, aby vládní
návrh zákona odůvodnil.
Ministr vlády ČSSR M. Čalfa: Vážený
súdruh genedálny tajomník, vážený
súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené
Federálne zhromaždenie, novela zákona o hospodárskej
arbitráži, ktorú vám vláda ČSSR
predložila na prerokovanie a schválenie, zapadá
do súboru nových a novelizovaných zákonov
ako kameň do mozaiky. Je nevyhnutnou a neoddeliteľnou
časťou celku nových zákonných
úprav. Nadväzuje úzko na navrhovaný
zákon o štátnom podniku a návrhy zákonov
o poľnohospodárskom i tzv. nepoľnohospodárskom
družstevníctve a najmä odvíja sa od návrhu
novely Hospodárskeho zákonníka.
Podstatným zámerom prestavby, ktorý sa premieta
i v navrhovanej novele zákona o hospodárskej arbitráži,
je posilniť demokratickú zložku pri zabezpečovaní
výrobnej a inej hospodárskej činnosti v podnikoch
a družstvách a zároveň zdokonaliť
centrálnu zložku, tzn. činnosť riadiacej
sféry v národnom hospodárstve. Hospodárske
riadenie sa má stať nielen koncepčným,
oslobodeným od operatívy, ale najmä má
sa uskutočňovať iba právom dovolenými
prostriedkami. Orgány hospodárskeho riadenia budú
voči podnikom a družstvám používať
iba tie - v zásade ekonomické, nepriame - nástroje,
ktoré stanovia právne predpisy.
Tento veľmi významný postulát prestavby
doznáva svoj výraz v predkladanej novele zákona
o hospodárskej arbitráži predovšetkým
v dvoch smeroch.
Pretože zákon o hospodárskej arbitráži
je v prvom rade právnym predpisom procesným, upravujúcim
proces rozhodovania hospodárskych sporov medzi socialistickými
organizáciami pred arbitrážnymi orgánmi,
v navrhovanej novele musela sa premietnuť požiadavka
ochrany socialistických organizácií - podnikov
a družstiev - proti neoprávneným alebo nežiadúcim
opatreniam orgánov hospodárskeho riadenia, vrátane
poskytovania náhrady škody a náhrady spôsobenej
majetkovej ujmy, ako je zakotvené - v hmotnoprávnom
predpise - v novele Hospodárskeho zákonníka.
Z týchto dôvodov sa v návrhu novely zákona
o hospodárskej arbitráži upravuje konanie v
nových druhoch arbitrážnych sporov. Arbitrážne
orgány budú rozhodovať vo zvláštnom
konaní o neplatnosti opatrení orgánu hospodárskeho
riadenia, a to zvyčajne na návrh postihnutej organizácie
- podniku alebo družstva, prípadne i z vlastného
podnetu. Ak sa ukáže opatrenie orgánu hospodárskeho
riadenia ako protiprávne, vysloví hospodárska
arbitráž jeho neplatnosť a tým i neúčinnosť
takéhoto opatrenia. Arbitrážne orgány
budú rozhodovať taktiež hospodárske spory
o náhrade škody a o náhrade majetkovej ujmy
medzi organizáciami a orgánmi hospodárskeho
riadenia. Povinnosť k náhrade škody určí
arbitrážny orgán vtedy, ak bude opatrenie orgánu
hospodárskeho riadenia v rozpore s právnymi predpismi.
V prípadoch a za podmienok stanovených v novele
Hospodárskeho zákonníka môže arbitráž
stanoviť, že orgán hospodárskeho riadenia
zodpovedá za majetkovú ujmu, ktorá spočíva
v zhoršení hospodárskych výsledkov podniku
alebo družstva, spôsobeného opatrením
vydaným orgánom hospodárskeho riadenia, a
to vtedy, ak príslušný orgán hospodárskeho
riadenia neuspokojil nárok organizácie dobrovoľne.
Nové ustanovenia o rozhodovaní o zodpovednosti orgánov
hospodárskeho riadenia za súlad ich opatrení
s právnymi predpismi, o zodpovednosti za škodu a o
zodpovednosti za spôsobenú majetkovú ujmu
majú predovšetkým veľký význam
preventívny; majú pôsobiť na riadiace
orgány tak, aby sa vyvarovali týchto nežiadúcich
zásahov do činnosti organizácií.
Významnou zmenou, ktorú prináša návrh
novely zákona o hospodárskej arbitráži,
je zrušenie doterajšieho oprávnenia hospodárskej
arbitráže založiť, zmeniť alebo zrušiť
právny vzťah medzi organizáciami, čo
v doterajšej praxi znamenalo, že arbitrážne
orgány mohli v ktoromkoľvek prípade podľa
svojho uváženia uložiť podnikom a družstvám
hospodárske záväzky alebo tieto záväzky
zmeniť alebo zrušiť. I pri tejto novej úprave
sa posilňuje hospodárska samostatnosť organizácií,
a tým i ich zodpovednosť za plnenie hospodárskych
záväzkov a celkové hospodárske výsledky.