Poslanec SL S. Toms: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
chtěl bych k tomuto případu říci
něco ze své profese: jako šéfredaktor
Lidové demokracie, a to na okrajovém malém,
ale přece jen důkazu, že tato akce byla předem
připravena a všechno bylo předem dáno,
aby zásah byl uskutečněn, aby nastalo zastrašení.
Měl jsem službu 17. listopadu odpoledne v redakci.
Jak možná nevíte, Lidová demokracie
je orgánem ČSL, čili mým nejvyšším
šéfem je vydavatel, to je předsednictvo ČSL,
ale ještě před nedávnem existoval takový
systém v čs. tisku, že mým druhým
a hlavním šéfem bylo tiskové oddělení
ÚV KSČ a tam jsme dostávali různé
pokyny, z počátku, ale pak jen doporučení.
17. listopadu 1989 odpoledne jsem právě z oddělení
hromadných prostředků ÚV KSČ
dostal doporučení, abychom nepsali nic jiného
než úřední zprávu ČTK
o demonstraci studentů a abychom nezapomněli zdůraznit,
že to byly právě protisocialistické
síly, které tyto nepokoje vyvolaly, podněcované
ze zahraničí. Abychom právě tento
moment, až budeme líčit oficiálně
události kolem studentské manifestace nezapomněli
zdůraznit.
My, Lidová demokracie a částečně
také Svobodné slovo, jsme byli jediní, kteří
jsme se tomuto pokynu vyhnuli. Už 18. listopadu jsme měli
vlastní komentář a prohlášení,
že to byly protisocialistické síly, že
to bylo všechno zinscenováno proti socialismu, podněcováno
ze Západu, jsme 18. listopadu v Lidové demokracii
neuveřejnili. Napsali jsme ihned, že to byl tvrdý
zásah bezpečnostních sil vůči
nevinným studentům. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji. Slovo má poslankyně
Stýblová.
Poslankyně SL V. Stýblová: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, přihlašuji
se do rozpravy, protože mi studenti naší fakulty
o přestávce předali prohlášení,
které bych vám ráda tlumočila. Nežli
to udělám, dovolte mi ještě mé
dvě vlastní připomínky.
Chtěla bych říci z tohoto místa několik
slov nejen jako poslanec, ale také jako vysokoškolský
učitel, jako lékař i jako spisovatel. Víme,
že vyšetřování zákroku proti
studentům pokračuje. Všichni víme, že
zásah proti našim mladým lidem byl nadmíru
brutální a že byl vpravdě výsměchem
výročí 17. listopadu, které vždy
pro nás bylo připomínkou hrdinství
medika Jana Opletala a dalších studentů při
nástupu nacistů. Do nedávna jsme ještě
neznali rozsah a tíži postižení u jednotlivých
studentů nebo i jiných účastníků.
Během vyšetřování jsme se dozvěděli
také diagnózy. Jsem klinický lékař
a neurolog a vím, že např. kontuze mozku, otřes
mozku, poranění páteře patří
k těžkým ublížením na těle.
Vím také, co znamená zejména u mladého
člověka psychický stres. To všechno
na některé naše mladé lidi dopadlo.
Teď při znalosti podrobností proti tomu z hloubi
srdce znovu protestuji.
Mám ještě jednu připomínku. Mnozí
z nás jsme si mysleli, že dnešní mladí
lidé jsou pasivní, že jsou apolitičtí.
Zdálo se nám, že nejsou průbojní,
ani bojovní, protože žijí v relativním
nadbytku. Ukázalo se, že to není pravda, že
jenom mlčeli, že nemohli mluvit, že jsou mnohem
zralejší, než jsme předpokládali,
že jsou nejen stateční, ale že se chovají
moudře a korektně. Myslím, že si za
to zasluhují naši úctu a důvěru.
Naši studenti, kteří za mnou přišli
mě prosili, abych tlumočila prohlášení
Koordinačního stávkového výboru
studentů v Praze, což činím.
"Požadujeme okamžité obsazení prezidentské
funkce, protože se domníváme, že jakékoliv
oddálení tohoto rozhodnutí prohloubí
současnou nejistou situaci v ČSSR. Požadujeme,
aby na místo prezidenta kandidoval člověk,
který nikdy nebyl členem žádné
politické strany a jehož morální profil
je nám zárukou, že naše požadavky
budou splněny. Pro nás je takovým kandidátem
Václav Havel."
Ujistila jsem studenty, že všichni, kteří
zde sedíme, uděláme vše, aby byly volby
prezidenta co nejdříve. Ať už to bude
formou referenda, nebo formou volby ve Federálním
shromáždění. Byla bych ráda kdybych
tento slib, který jsem jim v hale Federálního
shromáždění dala, mohla splnit. Děkuji
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Stýblové.
Hlásí se předseda SN A. Blažej.
Předseda SN A. Blažej: Vážené
poslankyne, vážení poslanci, po vypočutí
správy, prednesenej predsedom komisie Stankom, ktorá,
podľa môjho názoru, skutočne objektívne
informuje o konkrétnych faktoch, odporúčam,
aby sme prijali návrh dodatku k uzneseniu Federálneho
zhromaždenia č. 110, ktoré formuloval poslanec
Hanák, že tento akt bol nezákonný, že
bol aktom brutálnym a ohrozoval život. Ako predseda
Snemovne národov odporúčam poslancom mojej
snemovne, aby hlasovali za tento dodatok.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji. Slovo má poslankyně
Gdovinová.
Poslankyně SL R. Gdovinová: Vážené
kolegyne a kolegovia, rada by som sa tiež pridala aspoň
niekoľkými slovami ku kolegom, ktorí hovorili
predo mnou. Ako nezávislá poslankyňa za všetkých
nezávislých poslancov, za seba, za svojich voličov
v okrese Prešov čo najrozhodnejšie odsudzujem
tento čin, ktorý je skutočne niečím
neodpustiteľným. Vlna rozhorčenia prebehla
celou republikou a nestratila nič na svojej sile ani na
východe republiky. Všetci občania nášho
okresu veľmi ostro odsúdili tento zásah.
Rada by som povedala niekoľko slov za svojich - kolegov učiteľov
a pedagogických pracovníkov - v mojom okrese, ktorí
veľmi ostro odsudzujú túto udalosť, a
chcela by som za nich vysloviť presvedčenie, že
k niečomu podobnému u nás už skutočne
nikdy nedôjde, že naše deti, ktoré sú
vlastne budúcnosťou tejto republiky, budú mať
všetky podmienky pre to, aby sa mohli pre svoju budúcnosť
a budúcnosť nás všetkých pripravovať
v takom prostredí a v takých podmienkach, aby sme
ich už nikdy nemuseli odsudzovať.
Chcela by som tiež poďakovať komisii, ktorá
vlastne pracuje za nás všetkých, aby všetka
hanba a všetko zlo vyšli najavo, aby sa odhalila celá
pravda. Som presvedčená, že dni, ktoré
majú za sebou, hodiny, ktoré strávili pri
vyšetrovaní sú pre nich skutočne veľmi
ťažké. Pracujú za nás všetkých
a ešte raz by som im chcela poďakovať a popriať
mnoho síl do ďalšej práce, aby to všetko,
čo dosiaľ urobili, dotiahli až do konca. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Gdovinové,
o slovo se přihlásila poslankyně Kantorová.
Poslankyně SN H. Kantorová: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, bratři
a sestry, já bych chtěla jako poslankyně,
která jsem byla navržena Socialistickým svazem
mládeže a která zastupuji mladé lidi
v parlamentě poděkovat z půdy parlamentu
všem umělcům, kteří se vlastně
jako první neohroženě postavili za stanoviska
studentů. Velmi neohroženě za ně bojovali,
až přesvědčili většinu obyvatelstva
a celý národ, tj. ty, kteří nebyli
informováni předem a váhali, nevěděli
co a jak.
Jinak mám faktickou poznámku k návrhu usnesení
- z hlediska právního. Jak je odst. 3 požaduje
a) aby vláda Československé socialistické
republiky přijala soubor zákonů, tam byl
zřejmě omyl; má být připravila
soubor zákonů, protože přijímat
zákony může jen Federální shromáždění.
Na další straně je ve 3. řádku
"a současně zrušit prováděcí
předpisy". To zase slovesně neodpovídá,
mělo by tam být "a současně připravila
ke zrušení prováděcí předpisy".
To je vše. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Ještě se někdo hlásí
o slovo? Ministr Vacek chce odpovědět zřejmě
na otázku.
Ministr národní obrany ČSSR poslanec SN
M. Vacek: Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, vážení hosté, chci odpovědět
na dotaz pana poslance Löbla.
Jsem Miroslav Vacek, dovolte mi pane předsedající,
vážení páni poslanci, poslankyně,
vážení hosté, abych doplnil, že
jsem ministr pověřený řízením
federálního ministerstva národní obrany.
Ve funkci jsem od 3. 12. , ale cítím se plně
odpovědný i za to, co se dělo v Československé
lidové armádě před ustanovením
mým do této funkce, protože jsem byl náčelníkem
generálního štábu, prvním zástupcem
ministra národní obrany.
Nejsem, vážené poslankyně, vážení
poslanci, právník, domnívám se však,
že mám dostatek znalostí o zákonech
této republiky, které nutně musím
znát v řízení federálního
ministerstva národní obrany.
Nejsem si tak zcela jist, zda musím odpovídat na
dotaz pana poslance Löbla za mého předchůdce,
ministra Václavíka. Těžko se mohu zodpovídat
z toho, co prohlásil jako poslanec a ministr na půdě
tohoto Federálního shromáždění.
Protože mám čestné úmysly (a
prosil bych, aby i poslanec Löbl, který už dvakrát
tento dotaz vznáší, je měl), chci na
otázky odpovědět.
Pokud si vzpomínám, jak připomněl
i pan poslanec Löbl, hlavní podstatou jeho dotazu
bylo, zda v Československé lidové armádě
neexistuje skupina ambiciózních generálů
nebo plukovníků, která by mohla vytvořit
juntu a jít proti této vládě.
Já nemohu, vážené poslankyně,
vážení poslanci, vznést jiný
a lepší důkaz než to, že Československá
lidová armáda do této doby nic takového,
co stále očekává pan poslanec Löbl
neudělala. (Potlesk.) Domnívám se, ale zde
se já mohu mýlit, že není cílem
dokazovat to, co se nestalo, ale že bych se měl zpovídat
případně z toho, co se v Čs. lidové
armádě špatného stalo.
Pokud se týká druhé otázky, tj., komu
je Československá lidová armáda podřízena,
odpovídám, že především
od samého vzniku Československé republiky
i přes 41 let, která byla v poslední době
vzpomenuta, byla vždycky podle ústavy podřízena
především prezidentu republiky a prezident
republiky pro ni byl vrchním velitelem. Kromě toho
je v určitých případech podřízena
i vládě.
Ubezpečuji především vás, i ty,
kteří se neptáte, vážené
poslankyně, vážení poslanci, že
Československá lidová armáda nebude
zneužita proti procesu, který v naší Československé
socialistické republice probíhá. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji ministru Vackovi. Hlásí
se poslankyně Bartošková a poslanec Löbl.
Poslankyně SL V. Bartošková: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, já
bych k této diskutované problematice chtěla
také říci pár slov.
Jsem členkou komise, která vyšetřuje
události ze 17. listopadu. Byla jsem tam vyslána
za Československou stranu lidovou a jsem jediná
poslankyně v komisi, která je z Prahy, za Prahu-město.
Byla jsem tedy informovanější než ostatní
poslanci - členové komise a měla jsem k tomu
vztah dvojí: jednak jako poslankyně, představitelka
parlamentu, a politická pracovnice a jako matka. Mohu vám
říci, že o událostech 17. listopadu
na Národní třídě jsem byla
informována bezprostředně svými vlastními
syny. Mám syna středoškoláka a vysokoškoláka,
kteří se této manifestace, původně
povolené, zúčastnili, rozhodně se
žádnými antisocialistickými nebo protivlasteneckými
a protizákonnými úmysly. Byli tam za městskou
vysokoškolskou radu studentů a byli prvně na
podobné manifestaci. Vrátili se částečně
poškozeni tělesně, ale já myslím,
že pokud jde o poškození nejen mých dětí,
ale všech účastníků manifestace
a demonstrace, mnohem závažnější
bylo poškození psychické a návazně
na to i politické, protože to byla jednoznačně
akce, která neměla zjednat pořádek,
která neměla ani rozehnat manifestanty anebo jim
zabránit v cestě na Václavské náměstí,
ale která je měla tvrdě potrestat, dát
jim jednou provždy krutě za vyučenou, aby se
už nikdy podobné akce nemohly konat. Nebudu tu podrobnosti
rozvádět.
My se více než 14 dní v komisi tím zabýváme.
Není to žádné vyšetřování
veselé. Já, která mám zprávy
z pražských vysokoškolských stávkových
táborů ze studentského prostředí,
stejně jako moji kolegové v komisi jsme stále
a stále překvapováni novými detaily,
detaily velice krutými, drsnými a skutečně
někdy až neuvěřitelnými; až
kam jsme mohli pod pláštíkem nějakého
obhajování socialismu - nebojím se to tak
nazvat - dojít.
Práce a šetření komise pokračuje,
seznámíme jak Federální shromáždění,
tak zřejmě i sdělovací prostředky
s tím, co zjistíme. Ale já bych se dnes chtěla
obrátit na Federální shromáždění
s prosbou. Jak víte, stávka studentů stále
pokračuje. I to zde bylo konstatováno, že skutečně
studenti, naše děti, projevili nesmírnou politickou
a morální zralost, skutečně překvapivou.
Já vám mohu říci, že třeba
moji vlastní synové se ten pátek vrátili
skutečně naprosto šokováni, protože
všichni účastníci, kteří
se ocitli v tom kotli na Národní třídě,
prožili chvíle děsu a obav doslova o svůj
holý život. První reakce mých synů
byla, když se vrátili - už nikdy nikam nepůjdeme,
nikdy se ničeho podobného nezúčastníme.
Ovšem v sobotu ráno byl už pravý opak
pravdou. Všichni byli odhodláni, že teď
teprve se musí spojit, že za každou cenu musí
dosáhnout toho, aby se nikdy podobná situace neopakovala.
Skutečně už od sobotního rána
18. listopadu začalo vznikat studentské hnutí
solidarity, stávkové výbory atd. a pokračuje
to v Praze i v jiných městech stále.
Máme zprávy od našich mladých studentských
spolupracovníků z komise, od studentských
stávkových výborů a z Občanského
fóra, že jde o perfektně organizovanou politickou
činnost. My jsme byli překvapeni a ze zprávy
to vyplývá: dostali jsme se totiž do určitého
rozporu. Na posledním plenárním zasedání
sněmoven Federálního shromáždění
byla totiž schválena komise pro dohled nad vyšetřováním,
která pominula spoustu dohodnutých podmínek.
Představitelé komise - aby zachránili situaci
- se vydali do hlavního studentského stávkového
výboru do divadla Disk. Mohu vám říci,
že už tam jsme dostali velkou lekci politické
kultury. Nestačili jsme se divit, jakou mají úroveň
politického projevu a politického jednání
studenti, kteří jsou ve věku 18 až 23
let. Studentské stávky pokračují.
Já bych se chtěla obrátit na Federální
shromáždění s výzvou, abychom
už umožnili studentům návrat k jejich
normálnímu studování, návrat
do poslucháren. Především studenti to
chtějí. Nejsou to žádní anarchisté!
Myslím si, že za socialismus u nás svedli rozhodnější
boj než jsme měli odvahu svést my. Prosím
vás, kolegové a kolegyně, Federální
shromáždění je nejvyšším
zákonodárným sborem a já myslím,
že bychom měli udělat všechno pro to,
aby se splnily spravedlivé a oprávněné
požadavky studentů, které jsou podmínkou
k ukončení stávky. Studenti a celé
vzniklé hnutí stanovili své požadavky
bezprostředně po událostech 17. listopadu
naprosto jednoznačně a politicky zrale. A přitom
na nich trvají a budou stávkovat až do splnění
svých oprávněných požadavků.
Přimlouvám se za maximální pochopení
a usnadnění ukončení stávky.
Nebylo by to zdravé dnes už ani pro mládež,
myslím, že bychom ji zklamali. S tím souvisí
třeba i otázka volby prezidenta. Většina
poslanců zde rozhodne, jestli volit prezidenta referendem,
nebo volbou parlamentní. Rozhodně by to mělo
být co nejdříve. Naše děti sepsaly
dobrou stránku historie v obrodě našeho národa.
To, o čem jsme my, poslanci, političtí pracovníci
a vůbec dospělí lidé dva roky mluvili
- o potřebě demokracie, potřebě větší
svobody atd. - to ony za nás během týdne
nebo čtrnácti dnů realizovaly. Přimlouvám
se tedy za to, abychom dluh, který vůči studentům
máme, splatili rychlou realizací jejich požadavků.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Bartoškové.
Slovo má poslanec Löbl.
Poslanec SL K. Löbl: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně,
vážení kolegové, chtěl bych poděkovat
ministru národní obrany generálu Vackovi
za jeho daleko přijatelnější odpověď,
než jakou jsme zde slyšeli před 14 dny z úst
jeho předchůdce. Nejsem si však jist, jestli
mě ministr národní obrany správně
pochopil. Lidé se totiž v poslední době
obávají značné provázanosti
naší armády s KSČ. Tyto vazby s největší
pravděpodobností neskončily zrušením
vedoucí úlohy KSČ v ústavě.
Ano, byla změněna vojenská přísaha,
byla snad omezena činnost politických správ,
ale mnoho vnitřních i vnějších
projevů naznačuje, že v těchto otázkách
panuje přinejmenším nejasnost.
Bylo by dobré (a to je moje ne otázka, soudruhu
ministře, ale spíše žádost), aby
ministr národní obrany Federálnímu
shromáždění řekl, kolik je v
ČSLA aktivních důstojníků z
nekomunistických stran a nestraníků (mám
na mysli údaje v procentech, ne absolutní čísla),
a jestli odpovídá tento stav myšlence vlády
národního po rozumění. (Šum v
sále.) Já tato procenta nežádám
hned, jistě to dá nějakou práci. Mám
ale dojem, že Federální shromáždění
ČSSR má právo tato procenta znát.
Děkuji. (Potlesk.)
Ministr národní obrany ČSSR poslanec M.
Vacek: Československá lidová armáda
byla 41 let řízena za vedoucí úlohy
KSČ, což je každému z přítomných
poslanců jistě známo. Za těchto 41
let dosáhla ČSLA prokazatelně výsledků,
které vzbuzovaly úctu nejen našich spojenců,
ale i některých států NATO, jejichž
zástupci k nám v posledních letech přijížděli
na cvičení. Domnívám se tedy, že
ČSLA byla po celou dobu připravena plnit svůj
úkol obrany nezávislosti a suverenity této
země.
Byl zde rok 1968, za který může být
také ČSLA podrobena kritice. Já, který
jsem v té době byl kapitánem, aktivním
důstojníkem, z tehdejšího pohledu tvrdím,
že kromě toho, co udělala ČSLA, to je,
že zachovala přísnou kázeň a
organizovanost, v duchu nařízení svého
vrchního velitele, tehdejšího prezidenta republiky
armádního generála Svobody, měla i
druhou možnost - rozpoutat buď občanskou válku
nebo jiným způsobem klást odpor za cenu,
kterou si jistě alespoň teoreticky dovedeme všichni
představit.
Československá lidová armáda je v
posledních letech vážena i za to, jak jsem
jako poslanec i několikrát dokládal Federálnímu
shromáždění, jak přispívá
ke všemu tomu, co se děje kupř. na vídeňských
jednáních. Všechny tyto věci jsou zcela
prokazatelné. Odpověď na konkrétní
otázku poslance Löbla. Je zcela zákonité,
jestliže 41 let ČSLA pracovala v určitém
systému, tedy i tomu odpovídá počet
členů strany. Z důstojníků
z povolání je v KSČ organizováno 82
% , praporčíků 55 % a vojáků
základní služby 5 %. Děkuji. (Potlesk.)