Návrh projednaly výbory ústavně právní
a výbory pro kulturu a výchovu. Prosím společného
zpravodaje těchto výborů Sněmovny
národů poslance Evžena Krauskopfa, aby přednesl
zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
E. Krauskopf: Vážený pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, vážení přítomní,
hosté, na základě práva daného
ústavou předložil pan prezident Václav
Havel Federálnímu shromáždění
k projednání návrh na vydání
zákona o změně názvu vysoké
školy univerzitního směru v Brně, obsažený
v parlamentním tisku 246.
Předložený návrh zákona vychází
z ustanovení § 4 zákona č. 39/1980 Sb.,
o vysokých školách, podle něhož
se vysoké školy zřizují, slučují,
rozdělují, zrušují a stejně se
i stanoví jejich název, sídlo a směr
zákonem Federálního shromáždění.
Jak bylo uvedeno, univerzita v Brně byla zřízena
zákonem č. 50 ze dne 28. ledna 1919 a byla pojmenována
"Masarykova universita". Stalo se tak na paměť
zásluh prvního prezidenta Republiky československé
T. G. Masaryka o vznik a rozvoj našeho státu, jeho
školství a kultury.
Pod vlivem kampaně v šedesátých letech,
nepřátelsky zaměřené proti
filosofii a politickému odkazu prezidenta Masaryka, došlo
ke změně názvu brněnské univerzity
a tato byla ve smyslu vládního nařízení
č. 120 z roku 1960 přejmenována na univerzitu
Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V červnu
1968 se přes snahy pokrokové části
vědecké rady brněnské univerzity nepodařilo
navrátit této vysoké škole univerzitního
směru její původní název. Přesto
zůstal v podvědomí, zejména starší
generace, zachován původní název Masarykova
univerzita. I z této skutečnosti vycházela
akademická rada univerzity, která na svém
zasedání 29. ledna t. r. podpořila návrh
prezidenta republiky na změnu názvu na Masarykova
univerzita.
Z ústavně právního hlediska je návrh
prezidenta republiky na vydání navrhované
zákonné úpravy v souladu s platným
právním řádem.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, návrh zákona projednaly výbory
ústavně právní a výbory pro
kulturu a výchovu obou sněmoven. V usnesení,
které přijaly, s ní vyslovily souhlas spolu
s úpravami obsaženými ve společné
zprávě výborů sněmoven, tisk
269. Jako společný zpravodaj výborů
Sněmovny národů doporučuji Sněmovně
národů předložený návrh
zákona s uvedenými změnami schválit.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji společnému
zpravodaji výborů poslanci Krauskopfovi. Dávám
slovo společnému zpravodaji výborů
Sněmovny lidu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
M. Grebeníček: Vážený pane
předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, univerzita v Brně byla
zřízena zákonem č. 50 ze dne 28. ledna
1919 jako univerzita Masarykova. Toto označení,
které nesla po celé předválečné
období bylo oceněním zásluh T. G.
Masaryka o zřízení druhé české
univerzity a plně souznělo s jejím ideovým
zaměřením.
K prvnímu přejmenování tehdy již
uzavřené univerzity došlo v roce 1940 a po
celou okupaci byla pak univerzita označována jako
Tschechische Univerzität in Brün a českým
ekvivalentem tohoto názvu.
Po druhé světové válce se univerzita
zcela spontánně vrátila ke jménu Masarykovu.
V padesátých letech, zejména pod vlivem kampaní
v denním tisku se však začala od tohoto označení
odklánět. V roce 1959 navrhla vědecká
rada univerzity přejmenování na Univerzitu
Klementa Gottwalda. Toto označení se však nesetkalo
se souhlasem ministerstva školství, a tak nakonec
vládním nařízením č.
120/1960 Sb., univerzita získala jméno Jana Evangelisty
Purkyně.
Z iniciativy studentů filosofické a lékařské
fakulty jednaly v roce 1968 o navrácení původního
názvu univerzitě fakultní vědecké
rady, které se až na pedagogickou fakultu v této
otázce vyslovily kladně. Konečné slovo
však měla vědecká rada univerzity a
tam návrh neprošel. Při hlasování
20. června 1968 bylo 11 hlasů pro Masarykovu univerzitu,
8 bylo pro univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a 4 členové
vědecké rady se zdrželi hlasování.
Události posledních měsíců
znovu umožnily, aby mohla brněnská univerzita
uvažovat o svém návratu k původnímu
názvu. Při hlasování v akademické
radě univerzity dne 29. ledna letošního roku
se všichni členové rady - v počtu 30
- rozhodli podporovat návrh na změnu názvu
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v název Masarykova
univerzita.
Jeho Magnificence, rektor brněnské univerzity prof.
dr. Milan Jelínek, CSc., vyslovil přání,
aby se naše Federální shromáždění
usneslo na příslušném zákoně
do 140. výročí Masarykova narození.
Pokud budete akceptovat doporučení našeho výboru,
přání pana rektora a široké akademické
obce, se splní.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Grebeníčkovi
za zpravodajskou zprávu. Otevírám k tomuto
bodu rozpravu. Zatím se písemně přihlásil
poslanec Jaroslav Mezník. Uděluji mu slovo.
Poslanec SN J. Mezník: Vážený
pane předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, vážení
hosté. Přejmenování brněnské
univerzity na Univerzitu Masarykovu je akt spravedlnosti. Byla
tak nazvána při svém založení
a k důvodům, které zde byly uvedeny, bych
řekl ještě jeden zcela konkrétní,
totiž to, že T. G. Masaryk se zasazoval ještě
za starého Rakouska o zřízení univerzity
na Moravě. Musíme ovšem vidět i to,
že přejmenování brněnské
univerzity je součást širšího procesu.
Lze říci, že T. G. Masaryk se vrací
do našich měst, do našich městeček,
do našich vesnic. Vracel se už před 17. listopadem,
při demonstracích. V Brně již v září
1988 téměř tisíc občanů
požadovalo v petici návrat Masarykovy ulice. Teď
v těchto týdnech a měsících
jsme svědky obnovování Masarykových
soch, pamětních desek, Masarykových ulic.
Je to proces, ze kterého můžeme mít
radost.
Na druhé straně jde o proces, který by mohl
vzbudit určité obavy. Nebylo by dobré, kdybychom
jej přehnali. Nebylo by dobré, kdyby každá
druhá škola byla pojmenována jménem
Masarykovým, nebylo by dobré, kdyby Masarykovým
jménem byly pojmenovány houfně továrny,
doly nebo zemědělská družstva. V tomto
případě by šlo o degradaci tohoto procesu,
o jakýsi kult, který by měl daleko k Masarykově
tradici. Vyvarujeme-li se ovšem těchto krajností,
jde o proces zdravý. Víme, co Masaryk znamenal pro
český i slovenský národ, pro Československou
republiku. Víme, čeho je symbolem, a víme,
kolik se od něho můžeme učit. Proto
jménem Masarykovy společnosti děkuji prezidentu
Václavu Havlovi za návrh, o němž zde
budeme hlasovat a děkuji předem i všem poslankyním
a poslancům, kteří pro něj budou hlasovat.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Mezníkovi.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
(Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak. Prohlašuji
rozpravu za skončenou.
Přeje si závěrečné slovo místopředseda
vlády pan Hromádka? (Nepřeje.) Ne.
Přejí si ještě slovo zpravodajové?
(Nepřejí.) Ne.
Můžeme přistoupit k hlasování.
V zasedacím sále je přítomno 177 poslanců
Sněmovny lidu, 61 poslanec Sněmovny národů
zvolený v České socialistické republice
a 68 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské socialistické republice. Obě
sněmovny jsou usnášení schopné.
Nejdříve prosím o hlasování
poslance Sněmovny národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona o změně
názvu vysoké školy (tisk 246) , ve znění
společné zprávy výborů (tisk
269) , nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Poslanci Sněmovny národů zákon schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem o změně
názvu vysoké školy (tisk 246) , ve znění
společné zprávy výborů (tisk
269) , nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Dva.) Dva.
Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
zákon o změně názvu vysoké
školy.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 138, SL
č. 222, SN č. 233)
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, o faktickou poznámku se přihlásil
předseda FS pan Dubček.
Předseda FS A. Dubček: Mám poznámku
k upresneniu a správnemu pochopeniu veci. Pán Bartončík
ma upozornil, keď som skončil svoje vystúpenie,
že v čase mojej neprítomnosti na pracovnej
porade, ktorá rokovala o postupe prípravy rokovania,
dal do úvahy návrh, aby sa názov republiky
vyňal z celého komplexu prerokúvaných
zákonov. Porada sa však ujednotila, že to bude
prerokúvané spoločne. Preto je to dosiaľ
na spoločnom prerokúvaní Českej národnej
rady a Slovenskej národnej rady. Teraz vznikol opätovne
tento nový návrh. Nejde o osobitný rozpor,
ide o správny prístup k tejto veci. Teraz o tom
rokujú ústavnoprávne výbory a zrejme
v zmysle ústavy a zákona predložia návrh,
ako v tom postupovať. Považoval som za svoju povinnosť
uviesť to na pravú mieru.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji předsedovi Federálního
shromáždění panu Dubčekovi.
Vážené poslankyně, poslanci, mám
dvě poznámky. Hned po přerušené
schůzi se sejde skupina poslanců navrhovatelů
dvou návrhů ústavních zákonů
a návrhu zákona o volbách do Federálního
shromáždění v salónku č.
026 v přízemí. Účast je velmi
nutná.
Společná schůze ústavně právních
výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů
se svolává do místnosti č. 209 ve
II. poschodí dnes večer půl hodiny po přerušení
společné schůze obou sněmoven.
Přerušuji naše jednání do 13.00
hodin. Odpolední jednání bude řídit
předseda FS A. Dubček.
(Jednání přerušeno v 11.45 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)
(Řízení schůze se ujal předseda
FS A. Dubček.)
Předseda FS A. Dubček: Vážené
poslankyne, vážení poslanci, vážení
hostia, budeme pokračovať v prerušenom rokovaní.
Na programe máme ďalej
Prosím predsedu federálnej vlády Mariána
Čalfu, aby prednesol svoj prejav.
Předseda vlády ČSSR M. Čalfa: Vážený
pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážené
poslankyne, vážení poslanci, povinnosťou
vlády národného porozumenia je rázne
sa rozísť s neblahým politickým, ekonomickým
i sociálnym vývojom uplynulých 42 rokov.
Musíme zastaviť nepriaznivé trendy a urobiť
prvé kroky k obratu smerom k lepšej budúcnosti.
Východiskom pre nás je nevyhnutná inventarizácia
dedičstva, ktoré sme prevzali. Nejde nám
o žiadne alibi, ale o ujasnenie hlbky základných
problémov, v ktorých sa naša spoločnosť
nachádza, o ukázanie náročnosti úloh,
ktoré majú byť riešené. Lakovania
na ružovo už bolo dosť a záleží
na nás, aby sme ľudu pravdivo ukázali skutočnosť,
ktorá na nás dolieha.
Keď sa pozrieme späť na stav po druhej svetovej
vojne, vidíme, že náš štát
vstupoval do mierového obdobia s dobrými predpokladmi.
Samozrejme, že sme utrpeli materiálne a ľudské
straty, ale v porovnaní s väčšinou európskych
štátov to boli straty oveľa nižšie.
Rovnako tak naše prírodné podmienky, nerastné
bohatstvo i stupeň vzdelanosti obyvateľstva rozhodne
neboli o nič horšie, ako v našom okolí.
Napriek tomu sme teraz, po desaťročiach usilovného
budovania v podstate druhoradou krajinou. Ustavične sme
vykazovali úspechy, a to porovnávaním s obdobím
prvej republiky, aby sme sa zámerne vyhli pravdivému
porovnaniu s vývojom a situáciou napríklad
v NSR alebo v Rakúsku. Veď po vojne sme sa na ne dívali
s akýmsi dešpektom, - to my iste pamätníci
potvrdia - kde sme boli my a kde oni.
A ako to všetko život medzi tým obrátil
a ako nás život vytrestal!
Za kritérium ekonomickej a sociálnej vyspelosti
sa obvykle pokladá takzvaná ekonomická úroveň
krajiny, čo je v podstate výška vytvoreného
národného dôchodku na obyvateľa. V našej
verejnosti sú dostatočne známe diskusie o
tom, aké miesto dnes zaujímame na tomto rebríčku
voči vyspelým štátom. Napriek mnohým
rozdielom v metódach hodnotenia je nesporné, že
sme začínali v podstate na rovnakej úrovni,
ako mnoho vyspelých štátov západnej
Európy. Dnes ale môžeme napríklad rátať
len so 40-60 % úrovne, dosahovanej v NSR.
Pretože u nás už po celý rad rokov pretrváva
ekonomická stagnácia, zatiaľ sa týmto
vyspelým štátom stále vzďalujeme,
alebo lepšie - oni sa vzďalujú nám, hoci
iné štáty, predtým omnoho menej ekonomicky
rozvinuté, napríklad balkánske štáty,
sa nám naopak veľmi priblížili. Bohužiaľ,
musíme konštatovať, že rad dôležitých
charakteristík, predovšetkým štruktúra
nášho vývozu na náročné
trhy s prevažujúcim podielom palív, surovín
a materiálov, nás vlastne zaraďuje do pásma
rozvojových štátov, a pritom časť
z nich, najmä v oblasti Ďalekého východu
a Juhozápadnej Ázie medzitým nasadila prudké
tempo rozvoja, niektoré nás už dávno
predstihli a je tu hrozba, že v krátkom čase
nás predstihnú i ďalší.
Navyše sme zachovali a ďalej prehlbili našim a
svetovým podmienkam nezodpovedajúcu štruktúru
národného hospodárstva, náročnú
na gigantické projekty, zastaralé, "dymiace"
špinavé a materiálovo náročné
odvetvia a neprimeranú organizačnú koncentráciu
výroby. Tá sa nám navyše pomstila i
tým, že vyústila do katastrofálnej devastácie
životného prostredia.
Príslušné údaje o tom už prestali
byť tajomstvom a sú všeobecne známe. Vieme,
že sme dnes na "čestnom" druhom mieste na
svete pokiaľ ide o rozsah emisie síry na km2.
Názorne: ročná emisia kyslíčníka
síričitého je u nás viac ako 18 ton
na km2, ale v susednej NSR je to len asi 9 ton na km2.
Máme poškodených asi 35 % lesných porastov,
v niektorých oblastiach viac, v iných menej, zhruba
v rovnakom rozsahu je u nás erodovaná poľnohospodárska
pôda. Naše vodné toky sú nielenže
v prevažnej miere silne znečistené, ale toto
znečistenie už významne zasiahlo i spodné
vody a to vďaka vysokému počtu ropných
a chemických havárií, ako aj používanej
poľnohospodárskej technológie. Napriek tomu
previerka, ktorú urobil v minulom roku Výbor ľudovej
kontroly ČSSR na 179 stavbách štátneho
programu ekologických investícií ukázala,
že takmer na 75 % z nich sú nedostatky v príprave
či realizácii. Rozhodujúcou príčinou
neplnenia štátneho programu je nezabezpečenie
dodávok technológie. S rovnakým problémom
sa ekologické stavby stretávajú aj v tomto
roku. Navyše počet stavieb s nezabezpečeným
financovaním vzrástol z 10 % na 20 %. To všetko
malo veľmi negatívny vplyv na zdravotný i morálny
stav našich ľudí. Predovšetkým vieme,
že v posledných rokoch, a to v rozpore s vývojom
v iných krajinách Európy, začal sa
znižovať priemerný vek obyvateľov a dnes
je u mužov o 3 až 5 rokov a u žien o jeden až
tri roky nižší než v našom susedstve.
Máme pomerne vysokú dojčenskú úmrtnosť
a nie sme schopní už roky ju podstatne znížiť.
Rozširuje sa u nás alkoholizmus a toxikománia.
Zarážajúci bol i vysoký počet
väznených. Pre porovnanie: v posledných rokoch
bolo vo výkone trestu odňatia slobody u nás
195 osôb na 100 tisíc obyvateľov, ale podobný
ukazovateľ v tom čase bol vo Veľkej Británii,
vo Francúzsku alebo vo Švédsku len asi okolo
65 osôb. To poukazovalo nielen na rast kriminality u nás,
ale i na to, že štát nadmerne preceňoval
úlohu trestnej represie. Tá sa, ako je známe,
stala i rozhodujúcou formou dialógu s rôznymi
formami politickej opozície.
Niet sporu o tom, že hlavným vinníkom toho
všetkého bol mocenský monopol komunistickej
strany a kvalita kádrov v jej čele. Ten založil
morálny a kultúrny úpadok a súčasne
umrtvil tvorivú i pracovnú iniciatívu, čím
postupne podlomil celé naše národné
hospodárstvo. Život dokázal, že bez demokracie
niet tvorivého myslenia a bez tvorivého myslenia
nemôže rásť spoločenská produktivita
práce a prosperita krajiny, čo vedie nielen k stratám
materiálnych hodnôt, ale i k strate ekonomického
postavenia krajiny a jej obyvateľov.