Za největší klad navrhovaného zákona
pokládáme princip poměrného zastoupení.
Jde o otázku nanejvýš diskutovanou, otázku,
která byla a je na jedné straně příznivě
přijímána a na druhé straně
negativně odmítána. Většinový
systém, který byl jednou z alternativ, by skutečně
přivedl do parlamentu větší osobnosti,
ale na druhé straně jeho průvodním
znakem je skutečnost, že např. politická
strana, pro kterou by v souhrnu bylo odevzdáno více
hlasů, ve skutečnosti by měla menší
zastoupení. To by ale samo o sobě nebylo nejhorší.
Daleko závažnější je skutečnost,
že většinový systém výrazně
omezuje tolik potřebnou názorovou a v tomto smyslu
i zájmovou pluralitu. Proto naše strana jednoznačně
za tímto principem stojí, neboť jej pokládá
za princip, který v současné etapě
vidí nejnosnější.
Všichni víme, že předkládaný
volební zákon je pouze zákonem pro tyto volby.
Volební období pro Federální shromáždění,
které vzejde z voleb v tomto roce, bude pouze dvouleté.
Mimo vší pochybnost se v tomto období podstatně
prohloubí diferenciace politického života.
Domníváme se, že příští
volební zákon by nepochybně větší
měrou mohl akceptovat potřebu volby výrazných
osobností.
Vůbec nelze říci, že příští
dva roky budou obdobím, kdy se budeme reálně
učit demokracii, kdy postupně poroste individuální
odvaha říci jasně ano či ne, kdy v
závěru zřejmě dojde k určitému
ustálení politického života. Pro nové
volby budou nepochybně vytvořeny podmínky,
aby byly vytvořeny nové způsoby výběru
členů zastupitelských sborů.
Z uvedeného důvodu pokládá Klub poslanců
naší strany navržený zákon o volbách
do Federálního shromáždění
za optimální řešení a staví
se za jeho schválení. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL J.
Bartončík: Děkuji. Hovořit
bude JUDr. Stome, připraví se poslanec Michalski.
Poslanec SN K. Stome: (Za Občanské fórum
Plzeň-sever, Rokycany.) Pane předsedající,
vážení kolegové a kolegyně, vážení
hosté, chtěl bych se obrátit k tomu, co zde
říkal pan předseda Dubček a pan předseda
vlády Čalfa. Jeden z nich hovořil o úsporném
programu a druhý o demokratické a politické
kultuře.
Chtěl bych to obrátit na práci našeho
Federálního shromáždění.
Řada návrhů zde odezněla v podstatě
proto, že široká veřejnost nebyla informována
o té práci, která se na návrhu zákona,
na zákonné předloze, ještě předtím
než šla do výborů, vlastně udělala
a dokonce nebyla informována ani o té práci,
která byla ve výborech. Tyto práce znamenaly
zjišťování pro a proti k řadě
otázek, které zde odeznívají teprve
nyní. Tyto otázky, často dubované,
reprezentují potom potíže a v podstatně
znamenají určité zpoždění.
Nejsou to jediné potíže, potíže
jsou i jiné, ale domnívám se, že přesto
nejsou nevýznamné. Pro neinformovanost nás
i veřejnosti vznikají. Myslím, že máme
informovat lidi a že to máme za povinnost, zvláště
když jde o převrat společnosti k demokracii,
jak se na republikový stát sluší a patří.
Informace ve 20. století se podávají způsoby
20. století, tedy rovněž televizí. Hovořil
jsem o práci, tedy ne o sezení parlamentu nebo o
jeho zasedání. Mám na mysli jeho práci,
což není jen plenární zasedání,
ale i jiná práce. Informovat občany o práci
parlamentu ve výboru a v komisích znamená
této práci rozumět, zajímat se o ni
a nezveřejňovat pouze proklamace a odhlasované
zákony, tedy až výsledek této práce,
případně zasedání plén.
Poslanci pracují, i když nezasedají. Jinak
by nebylo o čem zasedat, a pracují dokonce, i když
nejsou ve výboru ani v komisích, jinak by nebylo
o čem zasedat ani tam. Podávají a připravují
k projednání návrhy poslanců, vlády
a pana prezidenta. Kdyby nepracovali, nevěděli bychom
v plénu, zda návrh je opodstatněný,
zda je řádně vybavený podklady a zda
zapadá do právního systému státu.
Volební zákon prošel celkem osmnácti
výbory obou sněmoven. To proto, aby byl kvalitní
i ve své předloze a abychom neodhlasovali zmetky.
O této práci se neví a veřejnosti
často potom uniká podstata demokratického
mechanismu zákonodárné činnosti. My
všichni se to musíme učit respektovat. Je to
požadavek především na kvalitní
rozhodování. Proto res publica, jako státní
zřízení dávající šance
na nejlepší život národa, před
mnoha staletími vznikla.
Zákonné předlohy jsou často ve vazbě
na jiné sněmovny, na Českou národní
radu, i na sněmovnu Slovenské národní
rady. Nelze je tedy projednat bez projednání tam.
Bylo by to nedemokratické, nezákonné, nekvalitní
a poškodilo by to zájem nás všech.
Vracím se tedy k televizi: je-li státní,
ať pro stát a jeho občany pracuje! Chápu,
že při nízké úrovni zpravodajské
činnosti je snažší udělat zasedání
- záběr na předsednictvo, závěr
zleva doprava a opačně a konec, případně
velký či malý detail a dále komentář
na úrovni sdělení, že se projednává
volební zákon a jsou neshody v otázce volebních
krajů. Nedomnívám se, že tím
však je vše vyčerpáno. Komentář
řádně fundovaný je slyšet málokdy.
Proč měli poslanci jednotlivé námitky
proti těm či oněm řešením,
které potom se znovu a znovu vyskytují, čeho
se obávali při navrhovaných návrzích
a proč, zda technicky lze návrhy provést,
které přišly od veřejnosti, to už
se obvykle ve zpravodajství nedovídáme; aspoň
ne včas. Potom podněty docházejí opožděně,
docházejí opožděně i do parlamentu,
protože veřejnost je informována jinými
kanály, mnohem pomalejšími, zprostředkovaně
a rozhodně hůře, než živým
a přímým obrazem. Nepřimlouvám
se jenom za přímé vysílání,
za přímý záběr, ale domnívám
se, že by měly být i kvalifikované komentáře.
Snad není takovým obtížným řešením
to, aby na výbor sněmovny přišel někdo,
kdo práci sněmovny rozumí.
Tím se všichni zdržujeme. Vzpomínám
si na maličkost, což byla velká lekce. Projednával
se zde zákon o hospodářském zabezpečení
církví a zrušení souhlasu s výkonem
duchovenské činnosti. Deset minut poté, co
se o této předloze zde rozhodovalo, tak pan nuncius
Francesco, kardinál Colassuono se zajímal o schválený
text, aby ho dostal, mohl přeložit, a aby o něm
věděli ve Vatikánu. Je to lekce z informatiky,
na kterou těžko můžeme zapomenout.
Podíváme-li se na komentář k tomuto
zákonu v našich hromadných sdělovacích
prostředcích, tak kromě noticek fundovaný
komentář jsme neviděli nikde, ani v televizi.
Navrhuji proto výboru pro kulturu, aby se otázkou
činnosti v obou sněmovnách, pokud jde o tento
druh činnosti Československé televize zajímal,
případně i ustavením komise. Pokud
jde o volební zákon jsem pro v jeho předloze
i v jeho pozměněném znění,
jak jste zde dnes slyšeli. Domnívám se, že
všechny argumenty, které jsme zde slyšeli, už
byly slyšet ve výborech. Pokud někdo přišel
až na plenární zasedání s návrhem,
který se ve výborech neprojednával, tak je
to možné, ale každopádně to nedává
možnost řádného projednání,
ani řádné analýzy. Domnívám
se, že je na nás, abychom zákon v té
podobě, jak je navrhován, se změnou na administrativní
kraje, všichni schválili. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Michalski,
připraví se pan poslanec Zelenay.
Poslanec SL K. Michalski: Michalski Karel, člen
KSČ, polské národnosti. Vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění. Chtěl bych dnes
říci několik slov o polské národnostní
menšině, žijící u nás na
Těšínsku, a to proto, že nastal čas,
abychom se seriózně zabývali i těmito
otázkami.
Těšínsko, ale i Slezsko vůbec, je území,
na kterém se od středověku až po dvacáté
století střídaly politické vlivy,
sféry zájmů, které měly státní
příslušnost této země. Patřilo
ke království polskému, českému,
a nejdéle pak k habsburské monarchii. V roce 1920
bylo posléze rozděleno mezi nově vzniklé
Československo a Polsko. Taková je rovněž
geneze žijícího zde autochtonního obyvatelstva.
Tato bouřlivá, plná zvratů, historie,
vyvolávala spíše vlastně projevy netolerance,
vzájemného nepochopení.
Dnes, kdy chceme budovat společný evropský
dům, musíme toto dílo začít
u sebe a tedy přehodnotit i vzájemné vztahy,
jejichž fundament musí tvořit vzájemná
úcta, tolerance, ale také ústavní
zajištění práv. Česko-polské
dějiny nám dávají mnoho příkladů,
na nichž je možno rozvíjet kvalitativně
nové vztahy; jde přece o slovanské národy,
které vyrostly z jednoho kořene, národy,
jež na samém začátku svých dějin
si podaly ruku sňatkem kněžny Doubravky s polským
knížetem Měškem. Tento stisk ruky trval
i za Jagellonců, kdy Jan Žižka pomáhal
bránit polskou státní suverenitu u Grunwaldu.
Husitské Čechy pak nabízely královský
trůn Jagellonské dynastii. Přijal ho Vladislav
a po něm jeho syn Ludvík, kteří vládli
rovněž v Uhrách. Plán prezidenta pana
Havla má tedy hluboké kořeny. Může
se opřít rovněž o velkolepý symbol
sbratření, jakousi tisíciletou paralelu k
Doubravce a Měškovi, vyjádřenou i papežem
- Polákem Janem Pavlem II., který přijede
i k nám na jaře na návštěvu.
Na takových a podobných příkladech
musíme stavět nové Československo.
Tehdy bude stejným domovem pro každého. Těšínsko
a zde žijící polská národnostní
menšina chce být něčím, co integruje
sousední slovanské národy, co je sbližuje
a umožňuje jim lepší poznání.
V nesnadných obdobích dějin obou národů
se vždy chovala loajálně a nedávala
příčinu ke konfliktům. Uvědomovala
si to, a to platí i o dnešku, že její
situace je přímým odrazem vztahu mezi Československem
a Polskem. Proto chce přispívat k tomu, aby byly
vztahy co nejlepší, aby už nikdy se neopakoval
rok 1919 a 1938 v dějinách obou národů.
Současné procesy dávají velkou naději
na takovouto perspektivu. Na to, že polská národnostní
menšina se stane subjektem, to znamená, že bude
moci v mnohem větší míře než
tomu bylo, rozhodovat o svých problémech, o tom,
co je nejdůležitější pro její
existenci a vývoj. Zde bychom mohli vyjmenovat celou řadu
námětů, které ostatně byly
již poskytnuty československým orgánům
a institucím.
Jeden z nich je však nanejvýš důležitý
v kontextu blížících se voleb. Domnívám
se, že je nutno vytvořit takovou volební organizaci,
aby národnostní menšiny měly své
představitele také v nejvyšších
orgánech, ve Federálním shromáždění
a v jednotlivých národních radách.
Zde navrhuji, abychom vytvořili komisi složenou z
poslanců obou sněmoven, doplněnou o poslance
České a Slovenské národní rady
pro řešení problémů národnostních
menšin, jak o tom mluvil zpravodaj poslanec Masopust a poslanec
Sidó, s tím, že tato komise by neměla
být jenom jednorázová, jak navrhoval poslanec
Sidó, ale měla by pracovat při Federálním
shromáždění či jeho předsednictvu.
Není možno připustit situaci, aby demokracie
majorizovala slabé, kteří se stanou ještě
slabšími, když nebudou mít svou reprezentaci.
O to tu přece nejde. Myslím si, že nastal čas,
abychom se i nově podívali na ústavní
zákon o národnostních menšinách
a v této souvislosti nastoluji i problematiku mateřských
jazyků a jejich funkčnosti. V zájmu demokracie
je zapotřebí udělat vše, aby nedocházelo
k násilné asimilaci, k degradaci národnostního
školství a kultury, aby národnosti měly
podmínky pro vlastní vědecké sebepoznání,
které jim umožní volit takové formy
činnosti, jež budou zárukou života a ne
stagnace.
V ohromné většině národa, rovněž
v polské národnostní menšině
je teď velká naděje na nový život,
život sice ne bez problémů, ale ve vzájemné
úctě a pochopení i národní
spravedlnosti. Chceme být spojnicí mezi dvěma
přátelskými slovanskými národy,
mezi Československem a Polskem. Proto budu hlasovat pro
návrh přednesený panem profesorem Jičínským.
Děkuji.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji panu poslanci Michalskému, prosím
poslance Zelenaye, připraví se pan ing. Zeman.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený
pán predsedajúci, vážené pani
kolegyne, vážení páni poslanci, pred
chvíľou vystupovali naši priatelia, poslanci
maďarskej národnosti. Teraz to vyzerá tak,
že - prepáčte za výraz - ide poľský
útok, lebo ja mám takisto poľskú národnosť.
Som Zelenay, predstaviteľ VPN volebný obvod Vranov
nad Topľou. Naša nežná revolúcia
začala pred pár mesiacmi. A keď si dobre pamätáme,
išli sme tam pod dvoma heslami, ktoré boli hlavné:
chceli sme zvrhnúť totalitu jednej strany a chceli
sme získať slobodné voľby. Na toto čakal
a čaká celý národ. A podľa nás,
podľa mňa i mojich priateľov, toto je priorita,
ktorej musíme podriadiť všetko, keď to chceme
dosiahnuť.
Počúval som mojich predrečníkov. A
k tomu by som chcel povedať jedno: mali sme veľmi bohaté
diskusie vo výboroch. Osobne som mal takisto mnohé
námietky, ale uvedomil som si vážnosť
chvíle. Teraz skutočne nemôžeme žiadať,
aby demokracia bola absolútna. Lebo pýtam sa: môže
byť demokracia absolútna? Prepáčte mi
za výraz, sme trošku opití slobodou, strašne
dlho sme ju nemali. Ale myslím si, že v tomto prípade
musíme vytriezvieť a triezvo sa pozerať na vec.
Nemôžeme vyliať dieťa i s vaňou. To
si musíme uvedomiť a musíme si uvedomiť
aj to, že demokracii sa iba učíme, pretože
demokracia je sloboda, ale demokracia je i zodpovednosť.
Preto budem plne podporovať návrh pána profesora
Jičínského, budem za neho hlasovať a
pevne verím, že vy, moji kolegovia, kolegyne, ma v
tomto podporíte.
Okrem toho navrhujem ešte jedno: aby sme dnes, kým
tento problém neuzatvoríme, aby sme dnes z tejto
miestnosti neodišli. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji. Prosím pana Miloše Zemana.
Poslanec SN M. Zeman: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
nebudu vás unavovat dlouhým řečnickým
cvičením. Chtěl bych vyjít z toho,
že většina z nás nikdy v životě
svobodně nevolila a většina z nás nemá
ani tak rozvinuté právní vědomí,
aby mohla oprávněně kritizovat projekt, který
připravili nejlepší právní odborníci.
Chtěl bych ale upozornit na některé iluze,
o které se podle mého názoru opírají
naši přátelé, kteří zde
mluvili zejména na začátku naší
diskuse. První iluzí je, že žijeme v demokratické
společnosti. Není tomu tak. Žijeme na přechodu
mezi totalitní a demokratickou společností
a naším společným zájmem je tento
přechod co nejvíce zkrátit.
Druhá iluze spočívá v tom, že
přijmeme-li nyní volební zákon, pak
jej nebudeme moci změnit. Není tomu tak. Jsem přesvědčen,
že budoucí parlament bude již v období
skutečně stabilizované demokratické
společnosti tento zákon znovu propracovávat.
Anglické přísloví říká,
že puding nejlépe ochutnáme tím, že
ho sníme. Domnívám se, že puding, který
je nám nabízen v podobě volebního
zákona, rozhodně není otrávený.
Jsou tady dvě hypotézy: první říká,
že národnostní menšiny budou tímto
volebním zákonem diskriminovány. Druhá
říká, že budou naopak preferovány.
Není nic jednoduššího, než vyčkat
tři a půl měsíce a ověřit
si, která z těchto hypotéz platí.
Proto bych prosil ty přátele, kteří
zde tyto návrhy v prospěch národnostních
menšin a další pozměňovací
návrhy předkládali, aby vyčkali tři
a půl měsíce, když dokázali čekat
42 let. Domnívám se, že ani tento parlament
není demokratický, protože žádný
z jeho členů nebyl svobodně zvolen, že
základním cílem tohoto parlamentu je přejít
ke stabilizované demokratické společnosti,
kde demokracie nezávisí na dobré vůli
jednotlivých osobností, ale na institucionálních
zárukách. Čím více hudeme odkládat
různými pozměňovacími návrhy
tento přechod, čím více budeme prodlužovat
toto přechodné období, tím více
rozkolísáme náš systém. Proto
budu hlasovat za návrh profesora Jičínského.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji panu ing. Zemanovi. Prosím pana Josefa
Kučeráka a připraví se pan ing. Petr
Kulan.
Poslanec SN J. Kučerák: Kučerák,
poslanec za VPN, volebný obvod Sereď.
Vážené predsedníctvo, dámy a
páni, o chvíľku nastane skutočne historický
moment. Budeme hlasovať o zákone, na základe
ktorého občania pristúpia po vyše 42
rokoch k prvým slobodným voľbám. Návrh
zákona bol predmetom rozsiahlych diskusií vo Federálnom
zhromaždení i mimo neho. Samozrejme boli sme nútení
dlhšie pracovať a aj rýchlejšie rozmýšľať,
ale to si vyžaduje doba. A teda nesťažujeme si,
že sme mali na diskusiu málo času.
Z diskusie vyplynulo, že tento volebný zákon
tak, ako ostatne každý volebný zákon,
treba chápať ako mieru dohody medzi politickými
silami. A túto dohodu treba uzavrieť dnes a tu. Je
to naša morálna a spoločenská povinnosť.
Myslím si, že sa všetci zhodujeme v tom, že
voľby podľa navrhovaného zákona budú
demokratické, samozrejme s poznámkou, že v
budúcnosti, a teda vlastne už po dvoch rokoch, sa
bude volebný zákon zdokonaľovať z hľadiska
obsahu i technických stránok.
Odporúčam preto, dámy a páni, aby
sme upustili od ďalších nepodstatných
technických pripomienok a návrhov, ktoré
by mohli oddialiť prijatie zákona a tým aj
volieb. Tých volieb, na ktoré občania vyše
40 rokov čakajú.
Nepredkladajme teda ďalšie individuálne pripomienky,
pretože už neprispievajú veci, ale naopak, ich
ohrozujú. Napríklad pán poslanec za KSČ,
pán Sidó, obvinil navrhovaný zákon
z nedemokratičnosti, pretože postihuje údajne
strany, ktoré nezískajú 5 % hlasov. Myslím,
že to nie je názor všetkých poslancov
za KSČ, bolo by to zrejme neúprimné, pretože
práve KSČ doteraz postihovala nedemokratičnosťou
nie 5 % , ale asi 95 % voličov. (Potlesk.)
Rád by som vyvrátil aj pesimistické predpoklady
našich maďarských kolegov, ktorí si myslia,
že maďarské strany budú diskriminované
vo voľbách. Ani to nie je pravda, pretože našich
maďarských spoluobčanov je u nás asi
11 %. Nebude preto pre nich problémom získať
spomínaných 5 %.
Navrhujem preto, aby sme si uvedomili vážnosť
tejto situácie a pristúpili k hlasovaniu a schváleniu
zákona tak, ako bol predložený pánom
prof. Jičínským. Poslanci Verejnosti proti
násiliu sú pripravení hlasovať za tento
zákon. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Kučerákovi. Dále
bude hovořit poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Vážený pán
predsedajúci, vážené dámy a páni
poslanci. Som Kulan, Verejnosť proti násiliu. Dovoľte
mi, aby som z tohto miesta vysvetlil naše poslanie v tak
krátkom čase, na ktorý sme boli poverení
prácou v parlamente tak, ako ho v tejto chvíli vidím.
Prvoradou úlohou je vrátiť nášmu
parlamentu váhu a dôstojnosť, ktorá mu
prináleží. Je najvyšší čas,
aby všetci poslanci po dobu volieb zabudli na osobné
ambície a prestali brať svoje pôsobenie na pôde
parlamentu za určitú formu prezentovania sa a predvolebnej
kampane.