Poslanec Muraško - zrušit základní vojenskou
službu pro posluchače středních a vysokých
uměleckých škol. Dovolte mi argument, který
vás asi také napadá. Kdyby se to zastavilo
jen u této skupiny lidí, že by to šlo.
Ale žijeme v období, kdy sport je populární,
po pravdě řečeno sportovci mají dnes
přece jen větší výhody než
studenti uměleckých směrů. Já
bych vznesl jeden argument. Nevím, proč pan poslanec
neuvedl třeba takovou skutečnost, nevím přesně
kolik vychází absolventů vysokých
škol uměleckého směru, mohu jen říci,
že v Československé armádě existuje
dost profesionálních souborů s dobrou úrovní,
kde se uplatní většina z nich. Pro vaši
informaci - minimálně každoročně
250 těchto posluchačů vykonává
základní vojenskou službu v těchto profesionálních
souborech. Nevím, kolik jich zůstává
nepokryto.
Distancuji se od názoru, který říkal
pan poslanec Glac, a znovu se vracím k vojenským
katedrám. Nikdo z nás netvrdí, že vojenské
katedry jsou tou nejúčinnější
přípravou studentů. Dovolte mi jeden argument,
který bude možná trochu tvrdší,
ale je pravdivý. Jestli dnes totiž mají studenti
jakousi povinnost zúčastňovat se výuky
na vojenské katedře vysokých škol, pak
je tedy třeba říci, že v té podobě,
jak jsme studentům navrhli, už je to pouhá
kamufláž, což hovoří pro to, abychom
časem třeba ministerstvům školství
doporučili, aby od těchto vojenských kateder
upustili. Posuďte sami nevím, zda všichni tyto
skutečnosti znáte. Ze 600 hodin, kdy se po dobu
vysoké školy vojenská příprava
prováděla, jsme navrhli a uskutečňujeme
300 hodin. Tedy zhruba - jestli se nemýlím jeden
a půl měsíce, když počítáme
6 hodin na jeden pracovní den nebo den výuky. Navrhli
jsme, aby studenti nechodili v uniformách, které
jako absolventi měli.
Dále jsme navrhli, aby těch 300 hodin bylo soustředěno
do bloků, které studentům vyhovují.
Zrušili jsme požadavek, aby se vyučovala pořadová
příprava, která pro ně byla zvláště
nedůstojná, a taktická příprava.
Když to řeknu z druhé strany, chceme, aby přišli
trochu předpřipraveni a znali teoreticky a snad
i trochu prakticky zbraň, u které budou sloužit
podle toho, jak máme připravenou výcvikovou
základnu. Pan poslanec Bubeník se zmínil
o tom, že jsem se možná nelichotivě vyjádřil,
že připravenost absolventů vojenských
kateder vysokých škol není na potřebné
úrovni. Znovu přiznávám částečný
podíl vojáků, ale opětovně
se dovolávám toho, že ani poměr studentů
není vždy nejlepší. Nyní si představte,
jak to bude vypadat, když bude pouze jakási samopříprava,
jestliže se bude muset sám naučit zbraň
(tank, bojové vozidlo pěchoty nebo cokoliv jiného),
tak mu to zabere více času než když si
poslechne výklad a provede nějaké praktické
práce k osvojení. To je náš názor,
možná mylný.
Myslím si, že řada z vás, poslanců,
by mohla některým jednostranně vykládaným
názorům podlehnout a hlasovat proti novele branného
zákona. Nejde jen o zájem ČSLA. Novelou branného
zákona sledujeme, aby se legalizovalo to, po čem
lidé mnohdy volali. Zůstávají tam
však ještě nedořešené věci.
Všude na světě, i v armádách
NATO, je ten, kdo se má stát důstojníkem
v záloze (to předpokládáme téměř
u všech vysokoškoláků) připravován
lépe a kvalitněji, a to bohužel znamená
někdy i delší dobu. Vojenská služba
vysokoškoláků v NSR: "absolventi civilních
vysokých škol vykonávají vojenskou základní
službu v plném rozsahu 15 měsíců
bez jakéhokoliv omezení. Nástup vojenské
základní služby jim může být
na základě žádosti odložen až
do věkové hranice 27 let." "Na základě
dobrovolnosti se mohou stát důstojníky na
čas trvání 3-15 let, čekatelé
absolvují základní a úplný
výcvik společně s ostatními povolanci
v trvání 18 měsíců".
Absolventi našich vojenských kateder na civilních
školách absolvují v podstatě jakýsi
měsíc přijímaček.
Mohl bych uvádět další příklady.
Dovolte citovat příklad z Francie: "Absolventi
civilních vysokých škol vykonávají
vojenskou základní civilní nebo náhradní
službu ve stejné délce jako ostatní
povolanci". Příklad z Rakouska: Vojenská
základní služba je krátká, trvá
6 měsíců, ale opět pro důstojníky
v záloze stejně jako pro ostatní.
Příklad ze Švédska, které je
neutrálním státem: Neexistují stálé
jednotky a vojenská příprava vojáků
a velitelů je permanentní, uskutečňovaná
formou navazujících zdokonalovacích kursů.
Příprava k získání první
důstojnické hodnosti poručíka trvá
72 týdnů.
Vojáci ve Švédsku slouží 7,5 měsíce,
avšak má-li být někdo velitelem družstva,
slouží 10 měsíců a jestliže
má být velitelem čety, slouží
12-15 měsíců. Více argumentů
momentálně nemám a také vás
nechci zdržovat.
Ještě se odvolávám na poslance Bubeníka,
i když jde možná o spor, který bych nemusel
vyvolávat. Prosil bych, aby páni poslanci byli tolerantnější
k mým výrokům. Oni je totiž překrucují.
Pan poslanec Bubeník řekl, že jsem se vyjádřil
asi tak, že to bylo zdeformováno, že jsou to
přežitky totalitního systému. Já
jsem se vyjádřil jinak, a tím vám
také zdůvodňuji, proč studenti mimo
jiné nenávidí vojenskou přípravu
(kromě důvodů, které jsem uváděl).
Je to mimo jiné tím, že v předchozím
období ministři školství a jejich aparát
využívali vojenských kateder k tomu, aby zjednali
jakýsi pořádek tam, kde na to jinak nestačili.
Šlo o banální záležitosti. Pochybuji,
že by se někdo nechal politicky v rámci vojenské
přípravy zmanipulovat. Šlo o tak nepopulární
věci, jako že se dožadovali, aby vojáci
z povolání zabezpečili ostříhání
studentů, aby zabezpečili to, aby studenti chodili
slušně oblečení a jiné a jiné
věci. To, že se k tomu naši důstojníci
propůjčili, byl další poměrně
silný impuls k tomu, aby tento ne zrovna nejlepší
vztah vznikl.
Pan poslanec Balgavý - přičlenit vojenské
katedry k vysokým vojenským školám.
Otázka: co když v místě vysoká
vojenská škola není? To budou dojíždět?
Vzniká řada problémů, které
je možné posoudit a které posoudíme,
ale ne všechno bude možné realizovat.
Poslední otázkou, která zazněla ve
vystoupení poslance Fišery, ale i jiných je,
omezení práva vojáků v činné
službě na politickou příslušnost
se zdůvodněním, k čemu by to bylo
dobré. Mám-li vyjádřit svůj
názor, musím především říci,
že by to nemělo být řešeno v branném
zákoně, ale to posuďte sami. Jsou tu lidé
právnicky vzdělaní. Přesto bych si
dovolil na to odpovědět, protože jsem byl v
některých výborech, kde jsem obhajoval novelu
branného zákona a s těmito názory
jsem se setkal. Já si myslím, že je to jedna
z možných variant. Proč se stále hledá
možnost, jak omezit občanská práva vojáků
z povolání a proč se to nevztahuje na širší
okruh lidí, dejme tomu na státní zaměstnance.
Já jako voják mohu říci proč
učitel, který vychovává mládež,
může být příslušníkem
některé politické strany? Já na to
samozřejmě nežádám odpověď.
Nechci tím kritizovat to, co bylo přijato a co se
týká pasivního volebního práva.
Dovolte mi, abych vás při této otázce
zdržel krátkými citacemi. Mám zmapováno,
jak to s touto věcí vypadá v ostatních
sousedních armádách. Jde o poměrně
obsáhlý materiál, proto mi dovolte jen krátké
citace.
V západoněmecké armádě, v Bundeswehru,
je členství a aktivní činnost jejích
příslušníků v politických
stranách, v civilních, odborových a jiných
organizacích povolena za předpokladu, že příslušníci
ozbrojených sil vystupují pouze jako soukromé
osoby. Vojáci mají aktivní i pasivní
volební právo. Je zde citováno, jak se to
udělá, je-li třeba voják v činné
službě zvolen poslancem.
Ve francouzských ozbrojených silách je sice
zakázáno vojákům v aktivní
službě vstupovat do seskupení a spolků
politického charakteru, ale vojáci mohou být
kandidáty do všech volitelných veřejných
funkcí. V takovém případě je
zákaz vstupu do politické strany na dobu volební
kampaně přerušen, vojáci z povolání
a vojáci sloužící na základě
smlouvy, kteří jsou zvoleni a přijmou mandát,
jsou postaveni do pozice odvelení podle jakéhosi
článku 54 zákona, čímž
je řečeno, že je sice proklamována apolitičnost
v tom smyslu, jak se o ní hovoří, ale když
je to třeba, může být členem
politické strany, může být volen a je
mu přerušen výkon aktivní služby.
Pokud jde o rakouské ozbrojené síly, jsou
jejich příslušníkům zachována
práva občana státu podle čl. 7 odst.
2 rakouského ústavního zákona ve stejném
rozsahu jako jiným občanům státu.
Stanoví se tam také, že spolková armáda
musí stát stranou veškeré stranické
a politické činnosti. Organizačně
jsou u nás tyto předpoklady vytvořeny rovněž.
Je samozřejmé, že některé tendence
nám přetrvávají, ale řešíme
je.
Rakouská armáda se tedy neliší od zásad
platných v západoněmecké armádě.
Rovněž pro příslušníky švýcarské
armády platí shodná politická i občanská
práva. Z toho si tedy můžeme udělat
názor.
Dovolte mi poslední poznámku - jak to bylo řešeno
za první republiky v naší armádě.
Z pramenů, které mám, mohu říci,
že to v podstatě nebylo řešeno. Branný
zákon republiky Československé ze dne 19.
3. 1920 č. 193, ani jeho novela ze dne 26. 2. 1934 otázky
spojené s politickou příslušností
vojáků z povolání výslovně
neřeší.
V roce 1930 vstoupil v platnost nový předpis Š/III-1
- "Mravní výchova vojska", kde byly zakotveny
hlavní zásady organizace obsahu výchovy a
bylo tam stanoveno - "... při poučení
se velitel musí vyvarovat všeho, co by mohlo být
jen zdáním stranickosti..." To je všechno,
co se mi podařilo zjistit k otázkám apolitičnosti.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji ministru národní
obrany ČSSR generálplukovníkovi Vackovi za
jeho odpovědi. O slovo se přihlásil předseda
ústavně právního výboru poslanec
JUDr. Masopust.
Poslanec SL Z. Masopust: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi několik
slov o tom, jak jednání k tomuto bodu na společné
schůzi ústavně právních výborů
probíhalo. Probíhalo, jak už bylo naznačeno,
za účasti pana ministra národní obrany
a jeho odborného doprovodu; probíhalo tak, že
je možno ho označit za velice věcné,
svědomité a velice zodpovědné.
Chtěl bych z tohoto místa říci, že
tuto charakteristiku je možno plně vztáhnout
i na představitele armády, kteří se
tohoto jednání zúčastnili. Jak pan
ministr, tak i jeho doprovod vystupovali velice konstruktivně,
velice otevřeně vůči kompromisům,
velice odpovědně, aby vyhověli jak tomu,
co by bylo možno nazvat oprávněné požadavky
jejich resortu, tak pochopitelně oprávněným
požadavkům poslanců různých politických
stran, různých věkových kategorií,
různé profesní orientace.
Myslím, že z tohoto hlediska byla velice serióznímu
zamyšlení podrobena i otázka vojenské
přípravy vysokoškoláků.
Chtěl bych vás v tuto chvíli jen upozornit,
že před námi neleží koncisní,
ucelený protinávrh tisku, který máme
v lavicích. Požaduje se "A" aniž by
bylo řečeno "B". Prosím, abych
nebyl podezírán z podjatosti. Skončil jsem
v roce 1961 vysokou školu, jenomže s ohledem na nějaké
reformy jsem odsloužil dva roky, stejně jako mí
vrstevníci. Vojenské katedry jsou formou, kterou
se vyrovnává snížení doby činné
služby u vysokoškoláků.
Jestliže vojenské katedry nebudou, dostává
se celá otázka do polohy, která mně
jako občanu i jako právníku přestane
být snadno pochopitelná... Dostane se do polohy,
kdy se někomu dává základní
vojenská služba kratší, aniž by se
jednoznačně formulovala kritéria - komu.
Absolventu vysoké školy. Promiňte, že
v této chvíli třeba zapadnu do neparlamentní
řeči.
Osobně jsem v životě potkal mnoho neobyčejně
schopných, vysoce kvalifikovaných, talentovaných,
technicky zdatných atd., atd. lidí, kteří
za celý svůj život o vysokou školu nezavadili.
A měl jsem, žel, ve všech věkových
kategoriích možnost poznat řadu velmi nekvalitních,
nekvalifikovaných, neschopných lidí, ozdobených
tituly vpředu a vzadu...
Odbourávám-li vyrovnání v podobě
vojenských kateder, které mají být
určitou formou přípravy kompenzující
absenci v činné službě, pak se dostávám
do roviny velice formálních kritérií.
Chtěl bych znovu upozornit, že k tomu, abychom mohli
o této věci hlasovat, museli bychom mít -
a tady už mluvím jako předseda ústavně
právního výboru a právník -
koncistně formulovaný protinávrh, který
řeší otázku z obou konců. Zatím
takový protinávrh není.
Sdílím stanovisko, k němuž dospěl
náš výbor a které bylo vyjádřeno
ve zpravodajských zprávách, přičemž
mluvě o zpravodajské zprávě poslance
Balgavého, mám na mysli jeho zpravodajskou zprávu
první.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci JUDr. Masopustovi.
Ještě se přihlásil poslanec Fišera.
Poslanec SL I. Fišera: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, první moje otázka - znovu se vracím
k tomu, jakým způsobem vlastně pracuje náš
aparát, náš parlament, a jak jsou vlastně
respektovány připomínky z jednotlivých
výborů.
Seděli jsme ve výboru pro kulturu a výchovu
poměrně dosti dlouho. Diskutovali jsme, myslím,
velice odpovědně.
Ptám se, jakým způsobem se vlastně
v ústavně právním výboru a
ve výboru branném a bezpečnostním
tyto otázky projednávaly, když jsme např.
navrhovali vypustit v § 1 slova "a jednotu", protože
jsme si nedovedli představit. že budeme bojovat, když
se jedna část republiky rozhodne pro samostatnost.
Navíc je tam slovo "celistvost". To se nedostalo
do výborů?
Ženy mají odvodní a služební povinnost
jen v době mimořádných opatření
branného stavu, jak je to navrženo. Navrhovali jsme,
aby ženy pracovaly jen ve funkcích organizačních,
hospodářských a zdravotních. pokud
je nepřevzaly dobrovolně. Dlouho jsme o této
věci diskutovali. Považovali jsme to za odpovědné
též proto, že jsme dospěli k závěru:
Pokud se ženy dobrovolně rozhodnou chránit
vlast se zbraní v ruce, je to jejich věc, a je přirozené
že toto právo také mají jen jako možnost.
Dále bych chtěl reagovat na pár věcí,
které zde byly řečeny. Nikdy jsem nepatřil
mezi ty, kteří by byli proti tvrdé obraně
této země. Neprožil jsem Mnichov. Prožil
jsem jenom jedno takové trauma v životě, a
nechci ho prožít nikdy znovu.
Myslím si, že Masarykova koncepce obrany tohoto státu
byla dostatečně pevná a chtěl bych
říci na adresu pana ministra Vacka, že si ho
z řady důvodů osobně velice vážím.
Současně chci říci, že chceme-li
vytvořit opravdu rozumnou obranu této vlasti, potřebujeme
vytvořit v této historické situaci, ve které
se nacházíme, takový stav naší
armády, aby byla celá demokraticky důvěryhodná.
Nemůžeme srovnávat v tuto chvíli s jinými
státy, když nemůžeme srovnávat
ani jiné věci, jako je délka vojenské
služby. Musíme respektovat tuto historickou situaci.
Souhlasím s tím, že může být
myšlenka o apolitičnosti armády, kterou jsme
dávali, zakotvena v jiném zákoně.
Pokud se týká vojenských kateder, jen velmi
stručnou poznámku: osobně jsem přesvědčen,
že vysokoškolák má být velmi odpovědně
a kvalifikovaně vycvičen, že to je to, co chceme.
Jenom se domnívám z našich zkušeností,
které máme, že vojenské katedry, a v
tom se shodujeme, tomu opravdu doposud neposloužily. Z diskusí
se studenty jsem pochopil, že oni jsou ochotni k prodloužení
vojenské služby o měsíc jenom proto,
aby příprava vysoce kvalifikovaná mohla být.
Myslím, že žádný vysokoškolák,
který se připravuje na to, aby sloužil dnes
v národním hospodářství vysoce
účinně, nezískává žádnou
zvláštní výhodu tím, že
se jeho vojenská služba zkrátí.
A pokud jde o to, že ti lidé, kteří
nemají tituly, bývají často kvalifikovanější
a schopnější než ostatní - promiňte,
jak se dělal výběr na vysoké školy
za posledních 40 let? Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Fišerovi.
O faktickou poznámku se přihlásil poslanec
Bakšay.
Poslanec SL J. Bakšay: Ja by som, ak dovolíte,
pánovi ministrovi trochu oponoval v tom zmysle, že
tu použil pojem, že som kvalifikoval, že nemá
brannú povinnosť Lichtenštajnsko a Island. Mám
tu zápis z môjho prejavu a Lichtenštajnsko a
Island som nespomínal v žiadnom prípade, ani
nemám o tom informáciu. Navyše zo 17 štátov,
ktoré sú na prehľade časopisu WUI, sú
jediné tri štáty, ktoré majú
18 a viac mesiacov. Je to Taliansko, ktoré má 12
a 18 mesiacov, Portugalsko má 18 mesiacov a Grécko,
ako tu spomenul pán minister, ale Grécko je oddelené,
pretože 24 mesiacov majú bezdetní, 18 mesiacov
s jedným dieťaťom a 12 mesiacov majú s
dvoma deťmi. Teda zo 17 štátov sú to len
tri. Všetky ostatné ma jú nižšiu
taxatívnu zložku. To len ako faktická pripomienka
na výčitku pána ministra.
Z hľadiska námietky pána Masopusta, ja som
v mojom návrhu povedal aj a, aj b. Bod a) znel zrušiť
vojenské katedry vysokých škôl a bod
b) obsahoval spôsob, ako túto záležitosť
vyriešiť. Teda zabezpečiť, aby Federálne
ministerstvo národnej obrany v spolupráci s miestnymi
vojenskými správami dalo študentom k dispozícii
to, čo sa majú naučiť. Čo je
vlastne účelom a úlohou vojenskej katedry?
Úlohou vojenskej katedry bolo pripraviť odborne študenta
na výkon poddôstojníckej, alebo neskôr
dôstojníckej funkcie, teda čo sa má
ten študent naučiť? Odborne zvládnuť
danú techniku. Študent, ktorý 5 rokov je zvyknutý
učiť sa a vstrebávať do svojho mozgu množstvo
poznatkov najvyššej kvality, samozrejme dokáže
vstrebať aj to, čo potrebuje pre výkon poddôstojníckej
a dôstojníckej funkcie sám. Nepotrebuje na
to vojenskú katedru. Pre praktický účel,
teda aby teóriu dokázal aplikovať do praxe,
mu úplne stačí mesačné pôsobenie
na danom útvare, kde intenzívnou prácou sám
na sebe v spolupráci s odborníkmi z vojenskej oblasti,
dokáže danú techniku zvládnuť.
Ďalších 8 mesiacov potom môže vykonávať
vojenskú službu tak, ako to vyžaduje ministerstvo
národnej obrany.
Takže bolo tu povedané aj a, aj b. Nevidím
dôvod, že by sme my, ako poslanci, nedokázali
vložiť do hranného zákona, ktorý
má pojednávať o všetkých brancoch
tejto republiky, i tieto doložky.