Zvýšení cen tepla, paliv, energie a vody bude
plně kompenzováno rodinám s dětmi
a důchodcům v přídavcích na
děti a důchodech.
Zvýšení cen stavebnin nebude kompenzováno.
Odstranění záporné daně z obratu
u průmyslového zboží bude vyrovnáno
snížením cen ostatního průmyslového
zboží při zachování celkové
cenové hladiny a bude případně zohledněno
při stanovení hranice nízkých důchodů,
pokud by struktura komodit vyvolala zvýšení
cen základních životních potřeb.
Zvýšení cen potravin bude obyvatelstvu plně
kompenzováno; podle průměrného zvýšení
životních nákladů budou zvýšeny
přídavky na děti a důchody a ze zbývajících
prostředků bude vytvořen rehabilitační
fond. Ten bude použit pro rehabilitace politické,
ekonomické i rehabilitaci rodin, rekvalifikace, nezaměstnanost,
mateřský příspěvek. Fond bude
spravovat ministr práce a sociálních věcí.
Dále se jeví jako potřebné uvést
opatření dlouhodobého typu. Soustavu sociálního
zabezpečení, včetně systému
dávek při rekvalifikaci a nezaměstnanosti
je třeba předložit tak, aby pružně
reagovala na měnící se ekonomické
podmínky. Proto bude kromě zavedení trhu
práce zaveden systém pravidelných úprav
důchodů a mezd a životních nákladů,
zpružněna celá organizace sociálního
zabezpečení a v souvislosti s reformou daňové
soustavy zavedena transparentnost jeho financování.
Významnou součástí se musí
stát zlepšení systému informovanosti
obyvatelstva o záměrech sociální strategie
vlády tak, aby důsledky reformního procesu
našly pochopení a nevyvolaly negativní politické
reakce a nežádoucí tendence v ekonomickém
chování.
Seznámil jsem vás s názorem ministerstva
práce a sociálních věcí. Znovu
zdůrazňuji: není to názor vlády,
je to názor našeho ministerstva, jakým způsobem
bychom celou problematiku chtěli řešit.
Já chápu, že o některých věcech,
které naši širokou veřejnost zajímají,
se na veřejnosti stále nemluví. Proto jsem
se s vámi podělil o starosti, které mne jako
ministra práce provázejí a které v
současné době řešit musíme.
V tomto, co jsem vám chtěl přečíst,
jsme si udělali průzkum, jak by to všechno
vypadalo v otázce mezd, a musím vám říci,
že je v tom celá řada problémů
a kdybychom chtěli všechno realizovat tak, jak jsem
vám přečetl, tak převrátíme
úplně hodnoty na trhu práce. Opět
je potřeba se nad tím pravděpodobně
znova zamyslet. Prosím, berte tuto informaci tak, že
tato vláda skutečně, co se týče
sociálního zabezpečení, nespí
a intenzívně na tom pracuje
Pokud se týká rekvalifikací a jejich kvantifikace:
řešit nezaměstnanost, to není levná
záležitost. Mít nezaměstnané,
to je velice drahé. My jsme o tom mluvili v Ženevě,
byl jsem se podívat na to v Západním Německu
a viděl jsem to v Rakousku. Jsou k tomu vytvořeny
celé obrovské instituce, které se zabývají
tím, jak pomoci nezaměstnanosti, jak rekvalifikovat
a řešit celou řadu problémů.
My jsme v tom zpracovali takový materiál a já
bych vám přednesl, jaký dopad budou mít
strukturální změny v našem hospodářství.
To není jenom rekvalifikace, to je vytvoření
vhodných pracovních míst, hmotné zabezpečení
a celá řada problémů, které
se musí řešit.
Náklady na programy opatření pro umísťování
uvolňovaných pracovníků. Při
zvláště velkých změnách
struktury národního hospodářství
příslušná vláda stanoví
program pro umísťování uvolňovaných
pracovníků. V rámci tohoto programu se budou
řešit opatření směřující
k realizaci bytové výstavby, úhradě
finančních nákladů, vytváření
nových pracovních míst rozvojem výrob
a služeb ve stávajících provozech nebo
jejich rozšířením apod. Odhadnout v
současné době rozsah těchto programů
je obtížné, protože jejich zahajování
a průběh budou v jednotlivých letech značně
rozdílné. Průměrný roční
náklad jsme proto stanovili jen velmi přibližně
v rozpětí 1-1,5 mld. Kčs.
Náklady na vytváření společensky
účelných a veřejně prospěšných
pracovních míst. Na vytvoření jednoho
pracovního místa počítáme s
poskytnutím dotace ve výši 30 tisíc
Kčs. Předpokládáme, že ročně
bude třeba krýt ze státního rozpočtu
přírůstek cca 30 tisíc pracovních
míst. Celkové náklady proto odhadujeme na
900 mil. Kčs.
Náklady na rekvalifikaci a odbornou výchovu. Rekvalifikaci
a odbornou výchovu občanů budou zajišťovat
jednak zaměstnavatelé, jednak ve větší
míře orgány práce. Pouze tato rekvalifikace
a odborná výchova bude hrazena z účelového
fondu. Za předpokladu, že oběma formami projde
ročně na 8 tisíc pracovníků
a předpokládaná průměrná
délka jejich trvání bude činit 6 měsíců
a poskytované hmotné zabezpečení po
dobu rekvalifikace nebo odborné výchovy bude ve
výši průměrného výdělku
3500,- Kčs měsíčně, budou činit
náklady na rekvalifikaci a odbornou výchovu zajišťované
orgány práce 168 mil. Kčs. K tomu je nutno
připočíst věcné náklady
na materiálně technické zabezpečení
rekvalifikace a odborné výchovy ve výši
24 mil. Kčs. Takže celkové náklady na
rekvalifikaci a odbornou výchovu budou činit 192
mil. Kčs.
Náklady na hmotné zabezpečení v případě
dočasné ztráty zaměstnání.
Vedle mobility pracovních sil vyvolané strukturálními
změnami musíme počítat i s fluktuačním
pohybem pracovníků vůbec, včetně
potřeby umístit na 70 tisíc absolventů
odborných škol a vysokých škol ročně.
Kromě toho ne všichni pracovníci uvolnění
při strukturálních změnách
budou procházet rekvalifikací. Všem těmto
občanům může být při splnění
podmínek stanovených v prováděcím
předpise poskytnuto hmotné zabezpečení
v případě dočasné ztráty
zaměstnání. Příspěvek
je hrazen z účelového fondu na zabezpečování
zaměstnanosti. Za předpokladu, že počet
osob, kterým bude poskytováno hmotné zabezpečení,
se bude trvale udržovat na úrovni 40 tisíc
osob ročně, z toho 30 tisíc osob bude uvolněných
v důsledku strukturálních změn, 10
tisíc osob bez zaměstnání v důsledku
vlastní fluktuace, 5 tisíc absolventů škol
před svým prvním nástupem do zaměstnání,
náklady na toto hmotné zabezpečení
budou činit při průměrném poskytování
na dobu 6 měsíců a při průměrném
čistém měsíčním výdělku
ve výši 3500,- Kčs u absolventů škol
příspěvek bude činit 1000,- Kčs,
celkem 724 mil. Kčs.
Dále zde vzniknou náklady na zřízení
a činnost úřadů práce, které
musíme vytvořit. K řádnému
zajištění činnosti, vyplývající
z navrhované právní úpravy, je třeba
vybavit úřady práce jak potřebnými
počty kvalifikovaných pracovníků,
tak i odpovídající výpočetní
technikou. Při maximální obsazenosti úřadů
práce je nutno počítat přibližně
s 2540 pracovníků pro celé Československo.
Při průměrném platu 3500,- Kčs
měsíčně nutno počítat
se 107 mil. Kčs mzdových nákladů ročně.
Pro zefektivnění celé činnosti úřadů
je třeba pamatovat i na jejich vybavení výpočetní
technikou. Automatizovaný informační systém
vyžaduje minimálně dva osobní počítače
v úřadu práce i v pobočkách,
především městských, to znamená
285 počítačů. Pořizovací
náklady na osobní počítače
se standardním vybavením činí 100
tisíc Kčs, včetně pořizovacích
nákladů na vybavení místností
kancelářským nábytkem, takže
za celé Československo představují
tak náklady na výpočetní techniku
cca 28,5 mil. Kčs.
Vedle pořizovacích nákladů na výpočetní
techniku je nutné připočítat i běžné
provozní náklady, které se odhadují
na 7300,- Kčs na jeden počítač a za
celé Československo tak běžné
provozní náklady představují cca 2
mil. Kčs ročně.
Když toto všechno zrekapitulujeme a sečteme,
na to, abychom toto všechno mohli rozeběhnout a případnou
nezaměstnanost pokusili se odstraňovat tak, jak
se odstraňuje běžně ve světě,
potřebujeme přibližně 3-3,5 mld. Kčs.
Vidíte tedy, že vláda v sociálních
otázkách nespí, naopak se jimi velmi intenzívně
zabývá, ale celá ta věc je natolik
složitá a natolik se váže na to, jakým
způsobem budeme pracovat, kolik si vyprodukujeme, jakým
způsobem budou realizovány strukturální
změny, kde budou útlumové programy, jakým
způsobem vytvoříme nová pracovní
místa, je otázka nejednoduchá, je otázka
složitá.
Proto bylo rozhodnuto, že vzhledem k tomu, že včera
byly schváleny koncepce trhu práce v Československu
a zásady zákona o zaměstnanosti, že
vláda se vším tímto přijde na
své tiskovce příští týden.
Protože zde nám byla učiněna tato výtka,
přijměte tuto informaci jako první. Já
vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji panu ministru Millerovi.
Slovo má místopředseda vlády ČSSR
Dlouhý a připraví se ministr paliv a energetiky
ČSSR Sůva.
Místopředseda vlády ČSSR V. Dlouhý:
Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, všichni se jistě shodneme na tom, že
dnes projednávaný státní rozpočet
představuje nutný krok k ekonomické reformě,
její nutný předpoklad. Tato ekonomická
reforma, jejímž jedním ze základních
stavebních kamenů je i změna cenových
struktur, samozřejmě ve středním a
dlouhém období musí vést k nastartování
hospodářského růstu a celkovému
přechodu k vyšší prosperitě naší
země.
Současně však - a zaznělo to zde i z
úst řady poslanců objevují se obavy,
že antiinflační restriktivní politika
může vést v krátkém období
k určité ekonomické depresi, k bankrotu některých
podniků, ke vzniku nezaměstnanosti. S tím
se současně spojují i obavy z vývoje
v letošním roce z momentální situace
v roce 1990.
Chtěl bych se v této souvislosti zmínit o
některých věcných problémech,
které vláda v této souvislosti řeší,
jak z pohledu roku 1990, o úloze hospodářského
centra v nejbližším období v letech 1991
a 1992 z pohledu připravované - abych použil
pracovního pojmu - dvouletky. Mluvil o tom, myslím,
ve svém dopoledním vystoupení ministr Klaus,
krátce se o tom zmínil ministr Miller a další
moji kolegové. Vláda by chtěla nejpozději
do poloviny dubna projednat zásadní materiál,
který by specifikoval konkrétní kroky a konkrétní
opatření hospodářské reformy
od opatření systémových až po
opatření věcná z hlediska změny
státního plánu na rok 1990 i z hlediska rozvojových
či útlumových programů na budoucí
období. O některých skutečnostech
hovořil také můj kolega ministr Stračár,
po mně vystupuje ministr Sůva a možná,
že o některých obecných věcech
se zmíní. Já bych si dovolil rovněž
k některým věcem se vrátit.
Především je to otázka roku 1990. Zaznělo
to zde již mnohokrát - je všeobecně známo,
že stávající situace je velmi problematická,
dochází k prohloubení nerovnováhy,
k tzv. rozpadu dodavatelskoodběratelských vztahů,
zvyšuje se platební neschopnost podniků, podniky
nemají na mzdy, zvyšuje se nedostatek deviz v národním
hospodářství. Na to vláda a hospodářské
centrum musí a bude reagovat. V návaznosti na uplatněné
rozpočtové provizórium a na dnes projednávaný
a věřím, že schválený
státní rozpočet i upřesněný
měnový plán, i na výsledky kontraktů
obchodních smluv se zahraničím, budou upraveny
i závazné výstupy státního
plánu ve vztahu k organizacím. Předpokládáme,
že dosáhneme základní sladěnosti
finančních, měnových a věcných
vztahů centra vůči organizacím.
V průběhu dubna budou ještě některé
další skutečnosti do těchto vyhodnocení
promítnuty, především upřesnění
rozsahu vybraných investičních akcí
v Sovětském svazu i omezení nebo zastavení
některých velkých investičních
akcí, jejichž prověrku provádí
Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj, tak i SPK.
V druhém pololetí bude postupně upouštěno
od dosavadního pojetí komplexního státního
plánu. Vůči ekonomickým subjektům
bude centrum uplatňovat pouze omezenější
okruh přímých ekonomických nástrojů,
tak ovšem, jak o tom hovořil ministr Stračár.
Jádro ekonomiky nelze pustit z rukou. Budou se zabezpečovat
i cestou bilanční protidodávky surovinových
dovozů ze zemí RVHP, základní palivoenergetické
bilance, základní bilance kovů a některé
další.
K zajištění prioritních úkolů
centrum široce uplatní i další formy,
především formy státní zakázky
na základě konkursu, smluvní dohody, licenční
řízení a celní opatření.
Chtěl bych při této příležitosti
zdůraznit, že vláda si je plně vědoma
odpovědnosti, kterou má za současnou situaci,
že vláda je informována o vývoji současné
situace a chtěl bych tím i nepřímo
odpovědět na dotaz, který byl adresován
ministru Klausovi jedním z poslanců, co udělá
vláda pro zabezpečení, aby se nerozpadl spotřební
trh. Uvědomme si, že vláda nemá v současné
době stoprocentní recept na to, aby se nerozpadl
spotřební trh. Spotřební trh se především
rozpadne tehdy, když naši obyvatelé změní
své očekávání a vezmou své
úspory ze spořitelen a najednou je vrhnou na trh.
Zatím nikdo z nás tuto tendenci nemá a není
důvod, aby jí měl. Vláda ovšem
na druhé straně nemůže dát stoprocentní
záruku, že spotřební trh se nerozpadne.
Ani předcházející systém centrálního
a administrativního řízení tímto
nástrojem nebyl. My použijeme veškeré
dosavadní metody k tomu, abychom udrželi v přechodném
období tu situaci, jaká alespoň minimálně
v současné době je.
Zásadní řešení spotřebního
trhu však je řešení v rámci ekonomické
reformy. Mohu vás znovu ujistit, že není nutné
se obávat nějakého kompletního krachu
či rozpadu spotřebního trhu.
Nyní bych se chtěl krátce zmínit o
otázkách rozvojových, minimálně
v oblasti následujících dvou let - 1991,
1992. Především zamýšlíme
zrušit centrální plánování
ve stávající podobě. Během
následujících čtrnácti dnů
předkládám do vlády zákon,
kterým navrhnu zrušit stávající
zákon o národohospodářském
plánování a nahradit ho novou obecně
platnou právní normou. Zruší se tedy
soustava komplexních státních plánů
- centrální plánovací úřad
bude provádět pouze indikativní plánování,
tedy tvorbu souhrnné hospodářské strategie,
kde se budou posuzovat základní tendence vývoje
na světových trzích, především
vývoj cen, surovin a energie, vývoj základních
faktorů ekonomického růstu, demografický
vývoj, nabídka na trhu pracovních sil, hlavní
směry rozvoje vědy a techniky a především
podmínky aplikace a realizace nových technologií,
variantní makroekonomické scénáře
ekonomického růstu, perspektivní změny
v regionální struktuře ekonomiky atd.
V podnikové sféře se nebude určovat
žádná povinnost zpracovávat plány
ani poskytování plánovaných informací
nad rámec stanovený oficiální statistikou
a standardním účetnictvím.
Významný charakter získá státní
zakázka vyhlášená na základě
veřejné soutěže. Na druhé straně
navrhovaný zákon bude sice rušit kategorii
závazných výstupů státního
plánu, zatím si však patrně ponechá
možnost umožnit jak federální vládě,
tak vládě republik uplatnit vůči ekonomickým
subjektům přímé regulační
nástroje po určité přechodné
období, patrně do konce roku 1992.
Samozřejmě postupná eliminace centrálního
plánování znamená, že tento mechanismus,
který sice držel určitou ekonomickou stabilitu,
ale ve svých důsledcích vedl k relativnímu
propadu naší ekonomické úrovně
vzhledem k vyspělým západoevropským
zemím v uplynulých čtyřiceti letech,
tento mechanismus jestliže ho budeme rušit, musí
být nahražen něčím jiným.
Nebudu hovořit o systémových otázkách,
ale o tom, co se při projednávání
státního rozpočtu často objevilo.
To znamená, jaké jsou zájmy, představy
státu z hlediska rozvojových či útlumových
programů, jak v rámci nových systémových
skutečností, jejichž významnou složkou
je restriktivní antiinflační státní
rozpočet, si hospodářské centrum představuje,
že tyto státní priority útlumové
či rozvojové programy bude prosazovat.
Nebudu se podrobně zmiňovat o těchto konkrétních
programech, o některých hovořil ministr Stračár.
Víme zcela evidentně, že to je těžba
uranu a rudné hornictví obecně, že to
jsou vybrané investiční akce v Sovětském
svazu a že je to problém zbrojní výroby.
Stejně tak jsou známé i obecné směry,
které je třeba podporovat. Uvedu jen heslovitě:
ekologie, sektor služeb obecně, turistika jako průmyslové
odvětví, dopravní spojová infrastruktura,
telekomunikace atd. Tyto obecné zásady je nutno
konkretizovat do jednotlivých programů všude
tam, kde je to v současné době možné.
V rámci připravovaných konkrétních
kroků hospodářské reformy, tedy v
rámci materiálu, který by vláda měla
posuzovat do poloviny dubna, předpokládáme,
že ve spolupráci s resortními ministry předložíme
určitou představu o energetickém programu,
zemědělském programu, ekologickém
programu, nástin představ o řešení
v oblasti metalurgie, těžké chemie, stavebnictví
a dalších odvětví. Nebudu se o těchto
konkrétních věcech zde zmiňovat, myslím,
že bude další příležitost,
kde o tom budeme moci diskutovat.
V řadě dalších odvětví
již nejde jen o jasné vytypování priorit,
ale především o tolik diskutované systémové
podmínky strukturálních změn, jejichž
centrem je změna cenové struktury a systémové
uplatnění otevření ekonomiky zahraniční
konkurenci. Útlum zde bude probíhat současně
s rozvojem, jako obecné zásady lze uvést
požadavek na zúžení sortimentu, snižování
energetické náročnosti, podpora novým
technologiím atd. Předpokládáme, že
vláda vytvoří pracovní skupiny v rámci
jednotlivých resortů, které by měly
velmi rychle - i uvnitř strojírenství - vytypovat
jednotlivé jasné rozvojové i útlumové
obory, které by se měly spojit s velkými
podniky, aby zde s vládní podporou byly vytvářeny
stabilizační útlumové či rozvojové
programy.
Dovolte mi, abych se krátce zmínil o obecných
zásadách a nástrojích této
průmyslové politiky. To budou vedle systémových
podmínek hlavní nástroje, kterými
hospodářské centrum, vláda, stát
bude ovlivňovat budoucí hospodářský
rozvoj. Jedná se tedy především o státní
průmyslovou politiku, jejímž cílem je
napomoci obnovení konkureční schopnosti průmyslových
podniků dosáhnout úrovně standardu
řízení technologické vyspělosti,
kvality, produktivity práce atd.
Samozřejmě tato průmyslová politika
je zasazena v širším národohospodářském
kontextu, váže na právní systém
země, finanční a daňovou politiku,
ekologické a další normy. Normy a standardy
- zde musíme tvrdě tlačit na normalizaci
směrem ke společnému trhu EHS do roku 1993
atd.
Jaké jsou však konkrétní zásady
pro určení záměrů i jejich
prosazování z centra na podnikovou úroveň.
Především je to demokracie v přístupu
ke státní podpoře. Na státní
podpoře musí mít možnost podílet
se každý subjekt, který splní státem
stanovené podmínky, transparentnost, jasně
vymezená pravidla, zveřejnění komu
podpora a z jakého titulu, sledování, včetně
publikování v odborném tisku podnikové
sféry, jak vyhovuje jednotlivým podmínkám
při přidělení podpor nebo naopak,
proč podpora není přidělena, či
stát záměrně utlumuje. Tato transparentnost,
veřejná publikace v odborném tisku, je naprostou
samozřejmostí ve vyspělých zemích.
Pro exportní orientaci je další zásadou
stimulace především vývozu na světové
trhy, podpora podnikům, které se zaváží
k podstatnému zvýšení vývozu
na světové trhy atd. Podpora moderních technologií,
regionální aspekty, podpora uvolnění
ekologicky přetížených oblastí
atd. Demonolopolizační rámec, obecně
otázka strukturální politiky uvnitř
podniku, státní podpora ekonomicky účelné
dekoncentralizaci, útlumu monopolu tam, kde dekoncentralizace
není možná. Politika v oblasti průmyslové
infrastruktury, vybudování široké sítě
okresních a krajských průmyslových
a obchodních komor, jak je to normální ve
světě, středisek zahraničního
obchodu a mezinárodní spolupráce ve všech
větších městech atd. Nebudu se o tom
již podrobněji zmiňovat.
K vlastním nástrojům průmyslové
politiky. Uvědomme si, že každé prosazování
státního záměru bude jakoby popřením
zásady obecné liberální ekonomiky,
kde všichni mají stejné podmínky. Nicméně
charakter přechodu - abych tak řekl - od plánu
k trhu v našich podmínkách bude vyžadovat
značné státní zásahy, a proto
je nutno od začátku ukázat, že výjimky
z obecných pravidel nebudou mít nic společného
s minulým diferencovaným přístupem
hospodářského centra, kdy tento diferencovaný
přístup byl obecným pravidlem a sloužil
spíše k petrifikování zachování
stávající struktury a k udržení
fiktivní plné zaměstnanosti.