Ke konkrétním nástrojům podpory rozvojových
programů - čili s opačným znaménkem,
k prosazování útlumových programů
mohou patřit daňové úlevy, především
v případě odvodu ze zisku a mezd, snížení
úrokových sazeb příslušným
formám s tím, že rozdíl bance uhradí
stát, přímá podpora ve formě
vysoce účelově vázané finanční
dotace, odpisová politika, kdy v jednotlivých zemích
ve světě existují horní limity pro
celkový odpis po prvním, pátém, sedmém
a dalších rocích a kdy podpora spočívá
v umožnění odepisovat rychleji, v kombinaci
jednotlivých nástrojů. Ve specifické
československé situaci bude třeba přikročit
k tvrdým útlumovým programům cestou
odbourávání vysokých dotací.
V této souvislosti bude nutné dopracovat celé
schéma politických nástrojů, možná
i první číselné představy o
úpravách finančních nástrojů,
sazeb a dalších úlev pro výkonné
podniky, které však budou jednat v intencích
státní průmyslové politiky, i o dodatečných
daních pro podniky, které budou vůči
této politice inertní. Musíme zpracovat určitý
přehled kritérií. Ve vyspělých
zemích, např. ve Španělsku takových
kritérií je 250, ve Velké Británii
98, což jsou konkrétní kritéria, třeba
určitá výroba, která podnik, který
pracuje na této výrobě, dostává
od státu formou různých úlev nebo
podpor, jak jsem říkal výše, dostává
prioritu.
S tím souvisí i další věc, kterou
zde nebudu podrobně rozvíjet, chci se jen zmínit
o tom, že rovněž touto otázkou se zabýváme.
Je to změna struktury hospodářského
centra. Z jednoho parlamentního výboru vzešel
návrh na zrušení jednoho konkrétního
státního hospodářského orgánu.
Před 10 dny jsem v Brně navrhl svoji určitou
představu. Nebudu to znova zde opakovat. Chtěl bych
říci dvě zásady: musí dojít
ke značné redistribuci pravomocí z federální
úrovně na úrovně republikové.
Nicméně na druhé straně je nutno uchovat
na federální úrovni tři základní
vrcholy trojúhelníku, který v každé
vyspělé ekonomice hospodářský
život řídí: Státní banka,
ministerstvo financí a ministerstvo hospodářství.
Závěrem mi dovolte, abych se vrátil ještě
jednou k roku 1990. Na začátku svého vystoupení
jsem poněkud v obecné rovině nicméně
zcela jasně - přislíbil, že vláda
se nebude vzdávat v tomto roce využití některých
standardních administrativních nástrojů
pro udržení situace a současně vytvoření
startovacích podmínek pro další rozvoj.
Myslím, že nejlépe to na konkrétním
příkladu ukázal ministr Stračár.
Současně však vláda bude již v
druhé polovině roku tyto nástroje postupně
odbourávat. Bude však nutné, aby se to odrazilo
i na podnikové úrovni, to znamená, aby se
postupně, ale ne příliš pomalu začaly
měnit základní návyky v chování
podniků. Především je nutno si uvědomit,
že stát nebude dále fungovat jako spasitel,
který navíc bude mocensky donucován řešit
individuální platební neschopnost, nedostatek
prostředků na mzdy atd. Nelze podnikat za předpokladu,
že stát prostřednictvím plánu
vybilancuje celý přechod na tržní ekonomiku,
udělá všechny podniky ziskové a ty pak
začnou podnikat s tím, že dobré organizace
se rychle rozvinou do prosperity a znovu se objeví špatné,
které všechno znovu prohospodaří, i
to, co by obdržely při vybilancování
výchozího stavu. Takto myslet by byla značná
naivita. Stát, banka i ostatní centrální
instituce žádné zdroje a rezervy na tuto bilanci
nemají. Jediným teoretickým zdrojem je inflace
řádových rozměrů, kterou nechceme,
a to zvláště ne pro tento účel.
Podniky proto musí vycházet především
z důsledného oddělení hospodaření
podniků od hospodaření státu. Postupně
zjistit příčinu platební neschopnosti
a nedostatku prostředků na mzdy, dohodnout například
s komerční bankou programové řešení
ve vztahu k podnikům, využít překlenovacích
úvěrových možností a další.
Pokud to nebude fungovat, získat ručitele, případně
dodatečný kapitál pro rozvoj na odstranění
příčin, společný podnik, konsorsium,
s cílem provedení určité operace,
vydání akcií, což vše je možné,
půjčka zakladatele, uplatnění zástavy
atd. Teprve potom při neúčinnosti využít
možnosti přímé státní
účasti a jí odpovídajících
forem státního dozoru pro státní podnik
a další postup. Podniky musí rychle aktivizovat
vlastní podnikatelskou činnost, při omezení
úlohy plánu stát nebude, nemůže,
ani nemá z čeho podržet každého,
kdo má problémy. Podniky dostanou rychle prostor
pro podnikání a je nutné co nejrychleji dosáhnout
jeho maximálního využití. Nečekat
na příkaz, pokyn, směrnici shora, ale aby
podnik zabezpečil svoji vlastní prosperitu, životní
úroveň svých zaměstnanců, odpovídající
výsledkům jejich práce i prosperitě
podniku, aby splnil závazky ve vztahu ke státu a
bance, je nutno, aby především měl svůj
strategický program rozvoje. Nemusí jít hned
o rozvojový program u každého, zatím
jde jen o program přežití, přechodu
od starého k novému.
Nebudu se prosím zabývat podrobněji některými
dalšími otázkami, které s tím
souvisejí. Využil jsem však této příležitosti,
vašich dotazů a především v návaznosti
na předložený státní rozpočet
i vašich oprávněných obav, že by
naprosto nutné opatření státního
rozpočtu, které má - opakuji - restriktivní,
antiinflační charakter, mělo vést
- abych tak řekl - k podvázání hospodářské
aktivity v naší zemi. Vláda si je plně
vědoma toho, že protipólem chcete-li ministerstva
financí musí být i určité hospodářské
centrum, které bude rozvíjet státní
hospodářskou a průmyslovou politiku. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji místopředsedovi
vlády ČSSR panu Dlouhému. Slovo má
ministr Sůva, jako poslední před závěrečným
slovem ministra Klause se připraví ministr Dvořák.
Ministr paliv a energetiky ČSSR J. Sůva:
Vážené předsednictvo, paní
poslankyně, páni poslanci, ve svém krátkém
vystoupení bych chtěl reagovat na přednes
pana poslance Holčíka k problematice výstavby
vodního díla Gabčíkovo. Chtěl
bych říci, že další postup československé
strany při výstavbě vodního díla
Gabčíkovo - známé soustavy vodních
děl Gabčíkovo-Nagymaros - byl projednán
ve vládě Slovenské socialistické republiky
14. 2. a bylo k němu přijato usnesení č.
72. V návaznosti na toto usnesení připravil
pan předseda vlády SR Čič materiál
do federální vlády, který bude projednán
na jejím příštím zasedání.
Jde zejména o stanovení postupu jednání
s maďarskou stranou. Při jednání s maďarskou
stranou o změně smlouvy z roku 1977, kterým
bude pověřen pan Čič, budou využity
výsledky práce odborníků, kteří
posuzují ekologické aspekty provozu tohoto vysoce
rozpracovaného díla.
Vzhledem k proinvestovaným prostředkům (k
31. 12. minulého roku to bylo více než 12 miliard
Kčs na československé straně) a přínosu
tohoto vodního díla k řešení
energetických problémů, které, jak
jsem vás zde posledně informoval, nebude jednoduché,
ale zejména potom k problematice ekologie máme zájem
o to, aby stavba byla dokončena.Je třeba říci,
že přínos se pohybuje asi v tomto řádu:
1,3 mld kWh, což představuje asi 1,5 mil. tun severočeského
anebo jiného hnědého uhlí a odstranění
nebo zbavení se asi 40 tisíc tun oxidu síry.
Předpokládáme, že se udělá
všechno pro eliminaci eventuálně nepříznivých
dopadů provozu tohoto díla. Vzhledem k tomu, že
jde o závažnou ekonomickou a ekologickou problematiku,
doporučujeme potřebné finanční
prostředky, o nichž tady byla řeč, zatím
ve státním rozpočtu ponechat. Děkuji
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji. Slovo má ministr
Dvořák. K závěrečnému
slovu se připraví pan ministr Klaus.
Ministr Federálního cenového úřadu
L. Dvořák: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové poslanci, při dnešním
projednávání státního rozpočtu
zazněla u některých poslanců či
poslankyň kritika či otázky na cenovou reformu.
Chtěl bych říci, že FCÚ připravuje
zásady cenové reformy k projednání
a federální vláda zřejmě v
tomto měsíci, v brzkých dnech, projedná
tento základní materiál. Proto názory,
které vám zde budu tlumočit, jsou názory
FCÚ, které mohou být ještě upraveny
při projednávání ve federální
vládě.
Při projednávání tohoto materiálu
vycházíme z toho, že cenová politika
musí být skutečně aktivní politikou,
a to ve všech okruzích. Jak v oblasti velkoobchodních
cen, nákupních cen, tak i v oblasti maloobchodních
cen. Nejcitlivějším problémem, který
je nejvíce diskutován, je otázka maloobchodních
cen. Proto mi dovolte na některé názory reagovat.
Ministr Miller vás seznámil s tím, jakým
způsobem hodlá ministerstvo práce a sociálních
věcí řešit kompenzaci v oblasti sociálních
jistot pro naše obyvatelstvo v úpravě maloobchodních
cen. Chtěl bych říci, že úpravy
maloobchodních cen jsou složitým problémem.
Skutečně jsme měli tento okruh odtržen
od velkoobchodních, nákupních cen a prakticky
se vyrovnával daní z obratu buď zápornou
či kladnou.
Tento stav musíme postupně napravovat. Říkám
otevřeně, že FCÚ je té zásady,
že tento krok nelze udělat najednou, protože
by si vyžádal obrovských změn, které
nelze kompenzovat jen v jedné rovině. Proto máme
v zásadách dohodnuto, že se budeme v soustavě
maloobchodních cen orientovat na odstranění
a v dohodnutých případech na snížení
dotací k cenám výrobků a služeb,
potravin, železniční a městské
hromadné dopravy, dále na sjednocování
daně z obratu a přípravu k přechodu
na daň - tzv. z přidané hodnoty, dále
na propojování cenových okruhů, sbližování
tuzemských relací maloobchodních cen se zahraničními
a postupnou liberalizací cen.
Vycházíme z toho, že u cen potravin současná
realita naší čs. ekonomiky nevyžaduje,
aby veškeré dotace k maloobchodním cenám
potravinářských výrobků byly
mechanicky odstraněny - tzn. zvýšení
cenové úrovně. Myslíme si, že
musíme zaměřit i tlak, jak je to ve státním
rozpočtu utvořeno, aby určitou část,
zhruba v jedné třetině byla přenášena
na snižování nákladovosti výroby
a samozřejmě i nákladovosti vstupů,
které do zemědělství přicházejí.
Dovolte mi říci, jaký bude náš
postup v letošním roce a v dalších letech
pro přestavbu a reformu maloobchodních cen.
V první polovině letošního roku počítáme
- po projednání ve federální vládě
- že dojde k úpravě tarifů osobní
dopravy ČSD a ČSAD.
Tyto tarify budou částečně kompenzovány
s tím, že budou řešeny otázky dělnického
a studentského jízdného. Uvažuje se
i o tom, že tyto slevy u dělnického jízdného
by postupně nesly zaměstnavatelské organizace.
Celkový rozsah této úpravy je celoročně
kvantifikován částkou 5 miliard Kčs,
což je v průběhu zvýšení
- 84 %. Tím ovšem neodbouráváme celkové
dotace do této oblasti. Budeme krýt zhruba 62 %.
Zbytek by měl být z části utlumen
zvýšením hospodárnosti Dopravních
podniků a z části dále pokrýván
dotací ze státního rozpočtu tak, jak
je to obvyklé ve všech vyspělých západních
ekonomikách.
Dále uvažujeme, že v průběhu letošního
roku (zřejmě ve druhém pololetí) budou
upraveny maloobchodní ceny tuhých paliv - zhruba
o 3,9 miliard Kčs, což představuje snížení
dotací ve výši 5,3, která je současná,
na 1,4 miliard Kčs. Návrh je motivován záměrem
podpořit i cenou přechod k vytápění
na ekologicky výhodnější paliva. Určitým
negativem v této oblasti je předstih této
úpravy u cen tuhých paliv před úpravou
cen tepla, která bude řešena spolu s nájemným
a která bude vyhlášena v průběhu
letošního roku.
Dále počítáme s tím, že
dojde k určitým úpravám v oblasti
potravin. Tam jsou variantní řešení.
Budou to ovšem první kroky, které v této
oblasti chceme uskutečnit. Dále počítáme
ještě v prvním pololetí, že převedeme
do smluvních cen maloobchodní ceny cigaret a tabákových
výrobků s tím, že sjednotíme
daň z obratu na jednotnou výši. V tomto případě
nebude zvýšení provedeno centrálně,
ale přímo organizací, a to změnou
dosavadní rozdílové daně na sazbovou,
jednotnou sazbou.
Počítáme také s tím, že
v první polovině letošního roku, pokud
se podaří zajistit zvýšený dovoz,
se sníží maloobchodní cena spotřební
elektroniky zhruba o 1,4 miliard Kčs.
Dále počítáme se zvýšením
maloobchodních cen méně významných
průmyslových výrobků ve spotřebě
obyvatelstva, které jsou na vnitřním trhu
nedostatkové a jejich maloobchodní ceny se dotují
ve výši 200 miliónů Kčs.
Pokud se týká dalších let, je připraven
program FCÚ, který bude deformace v cenové
oblasti řešit postupně tak, abychom tyto otázky
dořešili do roku 1993. Počítá
se s úpravou maloobchodních cen městské
hromadné dopravy, určitá část
maloobchodních cen potravinářských
výrobků v rozsahu 15 miliard Kčs v roce 1991,
úprava maloobchodních cen stavebních hmot
v roce 1991 - tj. částka 1,3 miliard Kčs,
a další snížení cen průmyslových
výrobků v rozsahu 4 miliard Kčs.
V roce 1992 nebo v prvním pololetí tohoto roku se
počítá s úpravou nájemného,
které bude ovšem dříve vyhlášeno,
a to tak, aby občané měli možnost směnit
byt či provést odprodej podle zákona, který
se musí přijmout po odprodeji bytů do osobního
užívání. S tím zároveň
počítáme, že bude provedena úprava
vodného a stočného a tepla jako součásti
bydlení a v tomto roce ještě počítáme
s dalším snížením maloobchodních
cen průmyslových výrobků v rozsahu
5 miliard Kčs.
V roce 1993 se dokončí poslední úpravy
maloobchodních cen v rozsahu 3 miliard Kčs a v soustavě
maloobchodních cen se přejde na daň z přidané
hodnoty tak, jak se s tím počítá.
Kvantifikace postupu vychází ze současného
stupně znalosti o vývoji velkoobchodních
cen. Jakékoliv další změny v navazujících
oblastech tzn. v kursech, daních, měnách
apod. ovlivní úroveň maloobchodních
cen a znamená to, že se budou muset ještě
tyto otázky dořešit. Tolik k maloobchodním
cenám. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji ministru Dvořákovi.
Závěrečné slovo má ministr
Klaus. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr financí ČSSR V. Klaus: Vážené
Federální shromáždění,
vážení poslanci, dovolte mi, abych vrátil
trochu naši debatu zase k tomu, k čemu se většinu
dnešního dne věnovala, to znamená k
dnešnímu reálnému státnímu
rozpočtu, k tomu, co je již rozhodnuto, připraveno,
schváleno, zahájeno a vrátil bych to trochu
zpět od těchto různých variantních
úvah o dalších paralelních nebo souběžných
krocích, které bude vláda v tom či
onom období provádět.
Chtěl bych nejdříve velmi poděkovat
všem diskutujícím za nesmírně
cenné připomínky, které dokumentovaly
mimořádnou pozornost, kterou poslanci věnovali
letošnímu návrhu státního rozpočtu.
Myslím, že projednávání rozpočtu
ve Federálním shromáždění
i ve sdělovacích prostředcích sehrálo
mimořádnou roli, že to byla velmi dobrá
škola pro nás pro všechny, pro celou československou
veřejnost, jak více, hlouběji chápat
některé podstatné věci, ekonomické,
finanční v naší zemi a myslím,
že toto byla velmi pozitivní věc, paralelně
jdoucí, to znamená paralelní přínos
tohoto státního rozpočtu pro nás,
pro všechny.
Chtěl bych vyjádřit souhlas se zpravodaji,
s jejich závěry, které vyslovili ke státnímu
rozpočtu. Přijímáme jejich doporučení,
jejich formulaci. Upozorňuji na hlavní, nejdůležitější
věc, závaznost salda státního rozpočtu,
kterou zdůraznili. Myslím, že to je nejsprávnější
klíč, nejsprávnější úloha,
kterou musí vláda a ministerstvo financí
dostat, aby se pokusily celý tento rok toto přebytkové
saldo státního rozpočtu udržovat.
Řekli jsme tedy, že je saldo závazné
pro nás pro všechny. Všimli jste si, pokud jsem
si to rekapituloval dobře, že z úst řady
poslanců zazněly další požadavky
do celé řady oblastí. Zazněly zde
požadavky na vědeckotechnický rozvoj, posílení
sociálních jistot, agrokomplex, družstevní
bytovou výstavbu, těžbu a úpravu rud,
ekologii, papírenský průmysl a konečně
na řešení uvolněných míst
po pobytu sovětských vojsk u nás. Chtěl
bych říci, že před měsícem,
když jsme zde o tom hovořili, tak těchto požadavků
bylo daleko více. Myslím, že se tedy podařilo
sblížit stanoviska Federálního shromáždění
i federální vlády, myslím, že
s oboustrannými pohledy, s oboustrannými - v dobrém
slova smyslu - ústupky byl celý tento proces našeho
jednání velmi pozitivní. Chtěl bych
připomenout, že se bavíme o nejbezprostřednější
realitě, a proto je tedy naprosto jasné, že
tento státní rozpočet nemohl vyřešit
to, co řada z vás žádala. Já
jsem si zase namátkou psal, že řada poslanců
žádala hotovou zemědělskou politiku,
hotovou bytovou politiku, ekologickou politiku, koncepci učňovského
školství, koncepci lesního hospodářství
atd., atd.; to jsou nepochybně nesmírně důležité
věci, které snad trochu předbíhají
možnosti, které můžeme řešit
státním rozpočtem v roce 1990. A to ještě
po uplynutí téměř 90ti dnů
tohoto roku, roku 1990.
Trochu mě zneklidňuje to, že zde byla nastolena
řada otázek, které výbory už
dávno při svém velmi pečlivém
a velmi podrobném projednávání prodiskutovaly.
Odpověděla na ně řada poslanců
navzájem, odpověděla na ně i řada
mých kolegů z federální vlády.
Koncepčně, než přejdu k několika
detailním věcem, bych chtěl ještě
říci jednu věc: V některých
diskusních vystoupeních zazněly námitky
poněkud příliš absolutistické.
Řada připomínek poslanců se tvářila,
jako kdyby šlo o zrušení dotací a ponechání
na holičkách toho či onoho oboru naší
činnosti, ekonomické i neekonomické. Myslím,
že to není pravda. Tady šlo o dílčí
snížení dotací. Kdybychom to zdůraznili,
tak myslím, že je to velmi důležitý
rozdíl. Chtěl bych se vyjádřit k některým
konkrétním bodům, které byly myslím
- dostatečně zmíněny mými kolegy
z federální vlády.
Je to ta velká oblast vědeckotechnického
rozvoje na kterou upozornila paní místopředsedkyně
Moltašová, ale i celá řada z vás,
i když - jak jste si jistě všimli - ve velmi
kontraversním pohledu; názory poslanců se
v tomto neshodovaly a zdálo by se, že byly víceméně
nerozhodné. Chtěl bych říci, že
nikdo neruší vědeckotechnický rozvoj
v Československu, pouze dochází k dílčímu
snižování dotací ze státního
rozpočtu. Zdá se nesporné, že výzkum
je lidská aktivita, která musí nést
zjevný efekt. Přece jinak to nemůže
být, a proto je tedy jasné, že je úkolem
aby se ponechal ten výzkum, který efekt nese, a
aby se skončilo s výzkumem, který efekt nenese,
anebo aby se dokonce skončilo s pseudovýzkumem,
který nenese vůbec žádný efekt
a který pouze odčerpává naše
velmi omezené zdroje.
Tady několik poslanců řeklo správnou
větu, že jde o restrukturalizaci našeho vědeckotechnického
rozvoje. Chtěl bych opravdu podotknout, že při
tomto krácení dotací nebo rozpočtových
výdajů do této sféry nebylo předurčováno
federální vládou kde se má uvnitř
těch míst, která o tom rozhodují,
uvnitř ČSAV, uvnitř dalších útvarů,
Státní komise a republikových orgánů,
kde a kolik se má kterému výzkumnému
pracovišti snižovat. Takže tady je podstatná
věc, že to byla úloha těchto orgánů,
aby vybraly, kde ten výzkum něco přináší
a kde ten výzkum snad přináší
méně. Myslím, že je nesporné,
že chceme zeštíhlení organizací
vědeckotechnického rozvoje, zeštíhlení
těchto v řadě případů
administrativních organizací a nejde nám
o pouhé nahrazení státní podpory něčím
jiným. Přece nemůže být automaticky
pravda, že místo státní podpory musí
doputovat podpora jiná. Tolik k vědeckotechnickému
rozvoji.
Velká pozornost zde byla věnována krácení
dotací do agrokomplexu. To je skutečně velmi
vážná otázka. Já myslím,
že tomu všemu, podrobnější diskusi
mezi vládou a poslanci musí předcházet
formulace zemědělské politiky. Myslím,
že se nám velmi osvědčil seminář
s poslanci o státním rozpočtu a že federální
vláda ráda přijme podobný seminář,
který si vymezíme pro tento účel,
kde se zodpovědní členové vlády
s vámi sejdou a pohovoříme o těchto
otázkách daleko podrobněji. My samozřejmě
chceme - a vy jistě také - aby se zemědělství
racionalizovalo, aby se snižovaly výrobní náklady.
To co zde zaznělo, že zemědělství
vždy plnilo své úkoly, je jen půlka
pravdy. V dnešních nových podmínkách
se trošičku přesouvá důraz na
něco jiného. My si vždy musíme klást
otázku, za jakou cenu a za jaké náklady se
úkoly plní. Dnes se přece jasným způsobem
mění proporce těchto dvou úkolů,
více si začínáme klást otázku
"za jakou cenu" než jsme to dělali v minulosti.
Byl jsem tázán, jaké objektivní analýzy
byly prováděny. Já bych skutečně
doporučoval přesunout tyto otázky do semináře,
který si uděláme o zemědělské
politice. Naznačím však alespoň o co
jde a co je podle mého názoru jádrem celé
problematiky. Jádro celé problematiky je v tom,
že analýzy zemědělských nákladů,
výnosů a podobně ukazují jednu mimořádně
závažnou věc, která do značné
míry zpochybňuje argumenty, které zde byly
formulovány. Analýza nám ukazuje, že
jsou obrovské rozdíly v kvalitě výkonů
jednotlivých zemědělských podniků.
To jasně naznačuje, že tato otázka leží
trochu jinde než jak to bylo u nás zdůrazňováno.
Týká se to jednotlivých podniků různého
typu, týká se to velmi silně velké
odlišnosti mezi výkonností, profitabilností,
rentabilitou jednotných zemědělských
družstev a státních statků. Já
bych všem chtěl říci, že rozdíly
jsou takového řádu, že saldo daní
versus dotací u JZD je do státního rozpočtu
plus 3,1 mld. Kčs ve prospěch státního
rozpočtu, u státních statků je to
minus 6,1 mld. Kčs. Záporné saldo státních
statků je tedy dvojnásobné. My se zde dostáváme
k tomu, co je jádrem celého našeho dnešního
(nejen budoucího) uvažování, že
výchozí entitou je podnik, jednotka, ekonomický
subjekt, a tam musíme sledovat, jak vyrábí,
jak nevyrábí. Myslím, že federální
vláda se ráda zúčastní podrobnější
debaty na semináři o zemědělské
politice.