V přečerpávacích vodních elektrárnách
se dokončí elektrárna Dlouhé Stráně,
a snad na Slovensku v lokalitě Ipeľ, v období
let 2003 až 2005.
Závažné problémy se projevují
ve výběru lokality Křivoklát, neboť
lokalita zasahuje do významné chráněné
oblasti. Přitom s výkonem v přečerpávacích
vodních elektrárnách o 1000 MW je nutno počítat
zejména pro ekonomické vytěžování
jaderných elektráren.
Pokud jde o malé vodní elektrárny, soustřeďuje
se významnější výstavba do lokalit
od 2 do 5 MW v resortu federálního ministerstva
paliv a energetiky. Řada z těchto lokalit je zařazena
do státního cílového programu 02,
celkem 16 lokalit do konce roku 1990 s celkovým výkonem
instalovaných 44 MW. Další výstavba
bude pokračovat zejména v 9. pětiletce. Program
výstavby malých vodních elektráren
se zpřesňuje; výstavba nepokračuje
žádoucím tempem, neboť náklady
na instalovanou jednotku výkonu jsou vysoké a podle
lokality se pohybují v rozmezí 20 až 60 tis.
Kčs na kilowatt.
Analýza současnosti, uplynulého vývoje,
komparační studie i dlouhodobé výhledy
a prognózy v ČSSR nás vedou z hlediska dalšího
rozvoje energie a paliv, surovin a materiálů k těmto
závěrům:
1. Strategickým směrem rozvoje československého
energetického a palivového potenciálu na
nejbližších několik desetiletí
zůstává jaderná energie.
Jestliže především usilujeme o snižování
energetické a palivové náročnosti
tvorby národního důchodu, vyžaduje to
podstatné zpomalení růstu spotřeby
prvotních zdrojů energie, a to z průměrného
dosavadního tempa přibližně 3 % na přibližně
0,5 %, protože v Československu je až dosud kryto
celkem 58 % tuzemské spotřeby prvotních energetických
zdrojů uhlím, zatímco v nejvyspělejších
zemích tvoří podíl uhlí cca
15 až 20 %.
Nahrazením dosavadní výroby elektrické
energie v uhelných elektrárnách jadernými
elektrárnami se uvolní značné množství
fosilních paliv na krytí technologických
potřeb průmyslu a na chemické zpracování
a výrazně se zmenší znečišťování
životního prostředí spalováním
nekvalitního uhlí. Využíváním
jaderných elektráren pro zásobování
teplem a budoucí výstavbou jaderných výtopen
poroste podíl jaderné energie i na teplofikaci.
Všechny nově budované jaderné bloky
budou vybaveny odběrovými turbínami pro vytápění.
Očekává se, že výroba
elektrické energie z jaderných elektráren
vzroste z 21,7 % v roce 1986 na přibližně 30
% v roce 1990 a přibližně 53 % v roce 2000.
Podíl jaderné energetiky na krytí československých
potřeb dodatkového tepla má dosáhnout
v roce 1990 0,3 %, a v roce 2000 již 4 %.
Můžeme oprávněně prohlásit,
že jaderný program je v ČSSR založen na
solidní světové úrovni, a proto budeme
i nadále jeho rozvoji a zvláště jaderné
bezpečnosti těchto zařízení
věnovat mimořádnou péči a
nebudeme v tomto směru litovat žádných
prostředků.
Usilujeme i o další perspektivní vývoj
jaderných elektráren s rychlými neutrony.
Podle svých možností, v dohodě se Sovětským
svazem, se budeme také svou mírou podílet
i na dalším vývoji a využití
termojaderné reakce k výrobě elektřiny.
Jsme připraveni účastnit se svým dílem
i na výstavbě mezinárodního reaktoru
míru v Evropě.
2. Druhým základním směrem našeho
úsilí bude zpracování Komplexního
programu rozvoje nových materiálů, technologie
jejich výroby a zpracování, protože
v této oblasti vedle státního cílového
programu 03, programů v oblasti kontinuálního
lití oceli a několika dalších - celkem
16 dílčích úkolů - nemáme
až dosud zpracovánu ucelenou československou
koncepci. Proto ji hodláme vytvořit na základě
našich dosavadních zkušeností a 4. prioritního
směru Komplexního programu vědeckotechnického
pokroku členských států RVHP do roku
2000, a to ve třech tematických oblastech:
Nové kompozitní materiály a keramika, polymerní
materiály, kovové slitiny a technologie jejich výroby
a zpracování.
Cílem tohoto programu a československé účasti
na řešení 4. prioritního směru
Komplexního programu je plné využití
našich dosavadních výsledků v oblasti
práškové metalurgie, vývoje a výroby
umělých diamantů, využití plazmové
technologie pro zvyšování mechanických
a antikorozních vlastností povrchů součástek,
vývoje elektrokeramiky, některých typů
konstrukčních plastů, progresívních
technologií v metalurgii oceli.
Uvědomujeme si rozhodující význam
tohoto programu na řešení úspor a efektivního
využívání surovin, zvláště
ve vztahu ke skladbě čs. průmyslové
a stavební výroby. Vždyť např.
tyto nové materiály mohou v masovém měřítku
nahradit dosud užívané kovové a nekovové
konstrukční a stavební materiály.
Finanční a zdrojové náklady celkového
přezbrojení čs. národního hospodářství
novými materiály, které opět jedině
v uceleném komplexním řešení
umožní národohospodářský
růst efektivnosti užití surovin a materiálů,
jsou a budou i nadále mimořádně náročné.
Časové období 15 let - přibližně
do roku 2000 - je velmi krátké k tomu, aby se i
v této oblasti - jako v jaderné energetice mohla
Československá socialistická republika zařadit
mezi nejvyspělejší státy světa.
Třetím rozhodujícím faktorem, který
rovněž v budoucnosti ovlivní úsporné,
racionální a efektivní využívání
energie a paliv, surovin a materiálů, bude jejich
cenotvorba, jejich hodnotové ocenění a přístup
k této rozhodující otázce jak z hlediska
ekonomického, tak sociálně politického.
Nicméně některá fakta jsou mimořádně
závažná jak z hlediska výroby samé,
tak i z hlediska výrobní spotřeby a spotřeby
obyvatelstva již dnes. Uvedu tyto tři příklady
pokud jde o výrobní spotřebu: ceny uhlí
a koksu podle federálního ministerstva paliv a
energetiky v roce 1937 a v roce 1986: jedna tuna černého
uhlí v roce 1937 - 135 Kčs, nyní 209 Kčs,
hnědého uhlí 59:137, koksu 242:962, koksovatelného
uhlí 147:704.
Pokud jde o ceny paliv a energie prodávané malospotřebiteli
v roce 1937 a v roce 1986: uhlí hnědé, dovoz
do sklepa, 100 kg v roce 1937 v Praze 20,80 Kčs, v roce
1986 22,50 Kčs, uhlí černé, dovoz
do sklepa v Praze v roce 1937, 100 kg 29,10 Kčs, dnes 30
Kčs. Plyn, má se na mysli především
svítiplyn, 1 m3 v roce 1937 do domácnosti
1,50 Kčs, nyní 0,54 Kčs, pohonná směs
jeden litr tehdy 3,10 Kčs, nyní 8-9 Kčs a
elektrická energie 1 kWh v průměru v roce
1937 1,85 Kčs, dnes 0,52 Kčs. Pokud jde o cenu elektřiny,
je třeba uvést, že se lišila podle jednotlivých
společností. Nejlacinější byla
v Praze, kde za 1 kWh se platilo pro svícení 2,70
Kčs, pro pohon strojů 1,70 Kčs a na topení
0,90 Kčs.
Tyto skutečnosti vedou k politice dotací a záporné
dani. U černého uhlí, hnědého
uhlí, lignitu, briket, plynu a tepelné energie
představuje nyní tato záporná daň
4294 mil. Kčs a dotace k cenám federálního
ministerstva paliv a energetiky, vztahující se ke
spotřebitelům, 3400 mil. Kčs.
I z těchto hledisek je tedy problém energie a paliv,
surovin a materiálů závažným
národohospodářským problémem,
v němž i otázky cenové a sociálně
politické ovlivňují úspory a racionální
spotřebu jak výrobní, tak i v domácnostech.
Řešení nemůže být jenom
komplexní, jeho podstatou mohou být především
opatření výrobní, a to zdůrazňuji
- výrobní opatření - avšak nelze
se abstrahovat ani od cenotvorby, od celospolečenských
kontextů této otázky.
Soudružky a soudruzi, jestliže provedeme analýzu
situace a shrneme zkušenosti z provedených opatření
ke zvýšení efektivnějšího
využívání energie a paliv, surovin a
materiálů, můžeme pro nejbližší
a perspektivně vzdálenější budoucnost
učinit z provedené analýzy tyto závěry:
1. Otázka energie a paliv, surovin a materiálů
je světovým globálním problémem
všeho lidstva, komplexním národohospodářským
úkolem každého státu a společnosti,
v jehož řešení musí u nás
převládat nad úzce ekonomickým a technickým
faktorem odpovědný cílevědomý
sociálně politický přístup.
2. Stranické a státní orgány Československé
socialistické republiky věnovaly problematice energie
a paliv, surovin a materiálů mimořádnou
pozornost; 15 let preferují investiční zdroje
ve pro spěch federálního ministerstva paliv
a energetiky, a jak ukazuje i 8. pětiletý plán
a jeho realizace v prvém klimaticky nepříznivém
roce, byla tato politika účelná a nezbytná.
Na tom nic nemění skutečnost, že ve
srovnání s nejvyspělejšími státy
světa až dosud zaostáváme ve struktuře.
užití energie a paliv, surovin a materiálů,
stejně jako ve spotřebě na jednotku výroby
nebo národního důchodu, jinými
slovy, že jsme povinni podstatně racionálněji
a hospodárněji tyto zdroje vynakládat.
3. V současném období realizace závěrů
XVII. sjezdu strany, kdy v celém sociálně
ekonomickém a politickém vývoji tvoří
strategie urychlení jádro naší současné
politiky a má zabezpečit zrychlení tempa
hospodářského růstu a novou kvalitu
hospodářského růstu, vztahujeme tyto
požadavky v plné šíři i na oblast
energie, paliv, surovin a materiálů. Koncentrovaným
vyjádřením tohoto požadavku je závazný
úkol vyplývající z Hlavních
směrů hospodářského a sociálního
rozvoje Československa na léta 1986-1990 s výhledem
do roku 2000 snížit energetickou náročnost
tvorby národního důchodu o 33 % a náročnost
na železné kovy o 40-50 procent. V letech 8. pětiletky
dosáhnout ročního poklesu spotřeby
palivoenergetických zdrojů na jednotku vytvořeného
hrubého národního důchodu o 2,9 %
a v roce 1990 zabezpečit v rámci státního
cílového programu 02 úsporu spotřeby
a využití paliv a energie ve výši
nejméně 15,4 mil. tun měrného paliva
ve srovnání s rokem 1985; spotřebu železných
kovů o 2,5 mil. tun a neželezných kovů
o 70 tis. tun. Ani těmito opatřeními se však
nezařadíme mezi prvních 10 nejvyspělejších
zemí světa.
Zahajujeme však období přechodu od poměrně
nenákladných forem úspor k inovacím
vyššího řádu a strukturální
přestavbě národního hospodářství
charakterizované novou kvalitou hospodářského
růstu.
To vyžaduje strukturální přestavbu československé
ekonomiky vcelku, podstatné snížení
podílu výrobní spotřeby na společenském
produktu a toho nelze dosáhnout bez dlouhodobého
vědeckotechnického programu a podstatného
přerozdělení investic ve prospěch
výrobních odvětví, která jsou
dnes přímými nositeli vědeckotechnického
pokroku.
4. Státní plán rozvoje vědy a techniky,
technického rozvoje v 8. pětiletce sleduje urychlené
uplatňování výsledků vědy
a techniky ve společenské praxi zabezpečující
podstatně menší zdrojovou náročnost
výroby vůbec; v oblasti energeticky a surovinově
méně náročného typu vývoje
čs. národního hospodářství
se řeší konkrétně tyto programy
a úkoly:
Racionalizace jaderné energetiky do roku 2000,
Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie,
Racionalizace spotřeby kovů,
Těžba a zušlechťování vybraných
druhů paliv a energie,
Zvyšování technickoekonomické úrovně
hutní výroby,
Nové kovové a nekovové materiály,
Vyšší zhodnocování vybraných
druhotných surovin,
Rozhodující průmyslové technologie,
Nové pohonné jednotky pro motorová vozidla
i průmyslové užití a jejich technologie,
Výkonové polovodičové měniče
a součástky.
Splnění těchto programů a úkolů
8. pětiletého plánu a úspěšná
realizace jaderného programu v ČSSR je nezbytným
předpokladem k vytvoření objektivních
možností dosáhnout v příštím
desetiletí podstatného kvalitativního zlepšení
jak v oblasti energie a paliv, tak v oblasti surovin a materiálů.
5. Nezbytným předpokladem dosažení stanovených
strategických cílů do roku 2000 a dalšího
vývoje je zpracování Komplexního československého
programu nových materiálů, technologie jejich
výroby a užití a odpovědné národohospodářské
a sociálně politické posouzení cenotvorby
energie a paliv, surovin a materiálů ve vztahu k
zabezpečení, ale i zainteresovanosti výrobní
spotřeby i občanů na úsporném,
racionálním a efektivním využívání
energie a paliv.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem
súdruhovi Obzinovi za prednesenú správu.
Teraz prosím predsedu výboru pre priemysel, dopravu
a obchod poslanca Drahoslava Křenka, aby ako spoločný
spravodajca výborov Snemovne národov predniesol
spravodajskú správu.
Společný zpravodaj výborů Sněmovny
národů poslanec D. Křenek: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, na základě úkolů vyplývajících
ze XVII. sjezdu KSČ a ze sociálně ekonomického
programu rozvoje národního hospodářství
do roku 1990 rozhodla Sněmovna národů zařadit
na program svého jednání téma "Efektivní
využívání paliv, energie, surovin a
materiálů". Na základě návrhů
výborů schválilo předsednictvo Sněmovny
národů věcné zaměření
poslaneckých průzkumů jako základní
metodu přípravy výborů na jednání
sněmovny.
Než vás budu informovat o výsledcích
přípravy, chci se zmínit jak byla využita
doporučení, která přijala Sněmovna
lidu 20. října 1982 na své 2. schůzi
k "Programu racionalizace spotřeby paliv a energie".
Sněmovna doporučila: "Cílevědomě
soustřeďovat nezbytné investiční
prostředky a potřebné kapacity na výstavbu
a modernizaci těch zařízení, technologií,
měřicí a regulační techniky
u rozhodujících spotřebitelů,
které prokáží efektivnost a úspory
paliv a energie". To je podle našeho názoru prováděno
jen zčásti - sestavováním a realizací
SCP 02 a SCP 03.
Nejmenší výsledky - a možno říci,
že v podstatě nic se neudělalo - u doporučení
"podstatně urychlit a zjednodušit dosavadní
způsob schvalování investičních
akcí souvisejících s realizací racionalizačních
programů".
Obdobný výsledek je u doporučení "Zabezpečit
výrobky pro racionální využívání
paliv a energie - výrobu malých a středních
kotlů, zejména na méně hodnotná
paliva". Těchto výrobků je stále
nedostatek. Konstrukce i výroba úsporných
malých a středních kotlů nebyla
včas zvládnuta a kapacitně zajištěna.
Některé z uvedených nedostatků by
si zasloužily promítnout do usnesení z dnešního
jednání Sněmovny národů. Myslím
ale, že bude lépe, aby vláda ČSSR dále
využívala doporučení z usnesení
Sněmovny lidu z roku 1982 a pokračovala v jejich
plnění.
Vážené soudružky a soudruzi, nyní
k vlastním výsledkům roku 1986 - prvního
roku 8. pětiletky.
U státního cílového programu 02 -
úspory paliv a energie - bylo vykázáno překročení
o 8,2 %. Úkoly ve spotřebě paliv a energie
splnily všechny federální orgány, orgány
řízené vládou ČSR a vládou
SSR - výjimkou jsou družstevní svazy, které
splnily jen na 55,8 %.
Také všechny KNV splnily a překročily
plánované úkoly v úsporách
paliv a energie. U KNV však nebyly úspory dosahovány
jen zhospodárněním způsobu vytápění
a přípravy teplé vody, izolacemi, rekonstrukcemi
osvětlení a využíváním
různých spalitelných odpadů, ale v
některých případech i na úkor
uspokojování oprávněných potřeb
občanů - ať už špatným vytápěním
nebo nepřiměřeným omezováním
dodávek teplé vody. To je ovšem cesta, kterou
nelze schvalovat.
Jakkoliv plnění a překračování
rozepsaných úkolů ve spotřebě
paliv a energie v roce 1986 je optimistické, skutečný
vývoj energetické náročnosti není
ještě příznivý. Bylo plánováno
snížit energetickou náročnost tvorby
národního důchodu o 2,9 %, ale skutečnost
je 2,36 %, což ve svém důsledku znamená
další spálené tuny uhlí i další
kWh spotřebované elektřiny.
Hospodaření s kovovými materiály tvoří
- vedle spotřeby paliv a energie - druhou rozhodující
oblast pro zabezpečení dalšího růstu
čs. ekonomiky.
V 7. pětiletce se měrná spotřeba železných
kovů snížila o 27 %. Na těchto úsporách
se podílely ze 60 % inovované výrobky, z
20 % inovace technologií, z 15 % mezioborové strukturální
změny, z 5 % ostatní racionalizační
opatření.
Jaký je výsledek prvého roku 8. pětiletky?
Plánem byl stanoven úkol 470 tis. tun železných
kovů - z toho 77 % pro strojírenská ministerstva.
Vykázané úspory jsou o 18,4 % vyšší.
U neželezných kovů byl plán 13 330 tun
a byl překročen o 15 %.
Protože na 1 tunu ocelových materiálů
je potřeba 1,2-1,5 tuny měrného paliva, znamenají
úspory kovů současně významné
úspory paliv a energie.
Zkušenosti se zajišťováním tohoto
státního cílového programu potvrdily,
že rozhodující nejsou jen opatření
technická, ale také opatření ekonomická,
organizační a normotvorná. Zvláštní
úlohu musí sehrát projektanti, konstruktéři
a technologové. Často hovoříme, že
to dobře známe, ale při našich průzkumech
jsme se ani v jednom podniku nesetkali s technologickými
útvary dobře vybavenými kvalifikovanými
technology. Je to velmi vážný problém
a hlavně překážka pro rychlou inovaci
technologií výroby, která se všude ve
světě stává rozhodující
hnací silou technického rozvoje.
Významným zdrojem surovin a materiálů,
ale i energie jsou druhotné suroviny. U nás se podle
odhadů vyprodukuje ročně 103 mil. tun tuhých
odpadů, bez skrývek v dolech, 1 mld. m3
kapalných, 46 mld. m3 plynných odpadů.
Zpětně se využívá 46 % tuhých,
6,5 % kapalných a 19,4 % plynných odpadů.
Ve srovnání s ostatními vyspělými
zeměmi je to podprůměrné.
Poměrně nejlépe je zabezpečováno
hospodaření s kovovým odpadem. Železného
odpadu se ročně vyprodukuje více než
8 mil. tun, z toho ve výrobě 5 mil. tun. Organizace
sběru kovového šrotu je už dobře
zaběhnutá. Přesto i zde jsme se setkali s
nedostatky. Například v Elektrárně
Socialistického svazu mládeže Tušimice
měli v době našeho průzkumu na skladě
800 tun manganové oceli, kterou nikdo nechtěl. Předpokládám,
že Kovošrot pohotově vyřeší
nejen tento, ale i další případy.
Je správné, že. využití druhotných
surovin je zahrnuto do základní programové
koncepce "Směry surovinového zabezpečení
rozvoje národního hospodářství
v podmínkách intenzifikace ekonomiky." Snad
to přispěje k rychlejšímu využití.
Důsledné a nezávadné zpracování,
anebo zneškodňování odpadů je
nezbytné nejen z hlediska ekonomického, ale je také
diktováno nezbytností nezhoršovat životní
prostředí.
Vážené soudružky a soudruzi, nyní
vám přednesu souhrnné závěry
a poznatky vyplývající z práce jednotlivých
výborů a poslaneckých průzkumů.