Úspory kovov v ŠKODA Plzeň na 8. päťročnicu
zabezpečujú medziročné zníženie
materiálovej náročnosti o cca 4,1 %, čo
v podstate znamená, že rast výroby tovaru bude
zabezpečovaný bez podstatného rastu spotreby
kovov.
Vo VSŽ Košice sú značné možnosti
úspory kovov. Vyplynuli napr. zo zavedenia progresívnych
technológií, ako je plynulý proces výroby
ocele v konventoroch a odlievanie kontiliatím. Ďalším
rozšírením týchto technológií
sa má dosiahnuť výrazná úspora
kovov, až 600 tisíc ton ocele. Tieto úspory
sú však podmienené ďalšími
investičnými vkladmi.
Do tvárnenia valcovaného materiálu v zúžených
a mínusových toleranciách sú
v súčasnosti zapojené VHJ HŽ, k. p.
Vítkovice, Hutná druhovýroba a Kovohuty.
V r. 1990 je plánované vyrobiť v zúžených
toleranciách 13 % valcovaného materiálu,
čo bude predstavovať úsporu cca 27 tisíc
ton kovu. K tomu by som chcel podotknúť, že malá
pozornosť sa venuje výrobe predovšetkým
v ekonomických profiloch.
Stále pretrváva prax, že hodnotenie prevádzok
strojárskej metalurgie, ako sú zlievárne,
valcovne, kováčne, lisovne a pod., je závislé
od plnenia objemových ukazovateľov a menej
od kvalitatívnych ukazovateľov, ktoré majú
priamy dôsledok na racionalizáciu spotreby kovov
a energií. Pretože tento problém je plánovací,
je potrebné, aby Štátna plánovacia komisia
a príslušné rezorty túto skutočnosť
prehodnotili a doriešili.
V spravodajskej správe bola zmienka o funkcii predvýrobných
etáp. Dovoľte, aby som túto myšlienku
trochu bližšie rozviedol. V procese znižovania
materiálovej náročnosti a spotreby kovov
nezastupiteľné miesto a postavenie majú predovšetkým
konštrukčné, projekčné a technologické
útvary a pracoviská výskumu a vývoja.
Cieľom činnosti týchto útvarov je okrem
dosiahnutia vysokých technických parametrov a vysokej
úžitkovej hodnoty výrobku aj zabezpečenie
efektívnosti výroby a maximálneho zhodnotenia
materiálov.
Nebudem sa hlbšie zaoberať poslaním a úrovňou
metód práce uvedených útvarov, ale
chcem upriamiť vašu pozornosť na niektoré
aspekty registrované prakticky vo všetkých
organizáciách, kde sa uskutočnil poslanecký
prieskum.
Na dosahovanie výraznejších účinkov
v predvýrobných etapách veľmi nepriaznivo
pôsobí trvalé znižovanie počtu
pracovníkov, najmä projektantov, technológov
a konštruktérov. Je pomalý postup počítačovej
podpory, predovšetkým systémami určenými
pre automatizáciu projektovania a konštruovania, čo
spôsobuje nízku pripravenosť na zvládnutie
počítačovej gramotnosti.
Nezáujem o túto oblasť technickej tvorivej
práce je zrejme spôsobený v porovnaní
s inými povolaniami vysokou zodpovednosťou za nové
technické riešenie, vrátane rizík a
prípadne postihov z toho vyplývajúcich. Vysoké
nároky na technické vedomosti, relatívne
nízke hmotné a morálne ocenenie tejto práce,
preťažovanie tvorivých pracovníkov administratívou,
pretože sa často nenájde iné riešenie,
zlé podmienky v dodávateľských vzťahoch
a rad ďalších faktorov ovplyvňujú
rozsah progresívnych riešení a ich realizáciu
v praxi. Súhrn týchto problémov, ktoré
sa v minulosti nepodarilo vyriešiť, má dosah
i na efektívnosť výroby a jej materiálovú
náročnosť. Preto bude žiadúce vytvárať
pre pracovníkov technickej prípravy výroby
také podmienky, aby táto práca bola príťažlivá
a aby bolo možné do týchto funkcií vyberať
najlepších pracovníkov.
Tvorba a využívanie zdôvodnených technicko-hospodárskych
noriem spotreby materiálu v súlade s uznesením
vlády č. 42/1980 využíva sa prevažne,
ako ukázali prieskumy, pre plánovanie, výdaj
a vykazovanie spotreby východiskových materiálov.
Vhodné prepojenie tejto normatívnej databanky na
výpočtovú techniku by umožnilo ich aktualizáciu
a zohľadňovanie zmien v nadväznosti na vedeckotechnické
poznatky, technickú úroveň výrobkov
a technológiu ich výroby v reálnom
čase.
Ešte poznámku k normatívnym dokumentom. Od
tvorcov normatívnych dokumentov, ako sú podnikové
a odborové normy, ale i československé
štátne normy, je nutné vyžadovať
ich pružnú inováciu a tým vytvárať
ďalší zdroj ovplyvňujúci úsporu
materiálov a najmä kovov.
Poslanecké prieskumy v navštívených
organizáciách sa zamerali aj na používanie
nových materiálov, najmä ušľachtilých
ocelí a nových hmôt, ktoré umožňujú
znižovať váhu strojov a zlepšovať ich
technicko-ekonomické parametre. Poznatky sú málo
uspokojivé a odrážajú celkovú
situáciu. Krátko možno tento stav charakterizovať
tak, že spotrebiteľské podniky nevedeli včas
formulovať svoje požiadavky, aby hutnícke podniky
mohli vyvinúť a vyrobiť nové materiály
v požadovaných parametroch. Na druhej strane hutnícke
podniky nepovažujú za vhodné urobiť prieskum
potrieb tak, aby mohli vyvinúť a ponúknuť
odberateľom nové materiály za úmernú
cenu. Ešte viac to platí o náhradách
kovov novými hmotami. Využívanie nových
hmôt u nás sa uspokojivo používa najmä
v spotrebnom tovare. Pre ilustráciu uvádzam príklad
zmeny štruktúry používaného materiálu
vplyvom energetickej krízy. Energetická kríza
urýchlila proces využívania vysokopevných
ocelí a nových hmôt najmä vo vyspelých
krajinách.
Zatiaľ čo v roku 1977 v USA bola priemerná
hmotnosť osobného automobilu 1700 kg, tak v roku 1985
porovnateľné typy dosiahli 1170 kg priemernej váhy,
to znamená, že hmotnosť klesla o 31 %. Pritom
vysokopevná oceľ vzrástla 4krát, ostatná
oceľ klesla o 40 % a plastické hmoty vzrástli
o 39 %. U nás tento proces prebieha pomalšie a je
potrebné ho využiť a urýchliť. V
tomto smere uvádzam pozitívny príklad v ZHJ
Chepos, kde ročne spracúvajú 500 ton plastu
ako náhradu za kov, prevažne pre nádrže.
Jedna tona použitých plastov nahradí 4 tony
železných a 5 ton farebných kovov.
Navrhujeme preto povoliť regulovaný dovoz vybraných
ušľachtilých druhov materiálov tak, aby
sa osvojili v konštrukciách strojov a pri dosiahnutí
určitého objemu dovozu, ekonomicky zaujímavého
pre výrobcu u nás, zabezpečiť ich výrobu
v tuzemských podmienkach.
Význam hospodárenia s kovovým odpadom vyplýva
zo skutočnosti, že prakticky celá kovonosná
surovina teda rudy, sa dováža najmä zo ZSSR.
Dnes kryje upravený oceľový šrot cca 43
% potrebnej kovonosnej suroviny. Úprava oceľového
odpadu je podstatne lacnejšia ako výroba ocele zo
surového železa. To znamená, že oceľový
odpad je najhospodárnejšou oceliarskou surovinou.
Uvedené hodnotenie platí len pre náležite
upravený a čistý šrot. Táto požiadavka
nie je všade a dôsledne braná v úvahu.
Je možné pozitívne hodnotiť inovačné
aktivity vo VHJ Priemyslu kovového odpadu, zamerané
na využívanie nových technológií
triedenia a úprav kovového odpadu. Uvedenie do prevádzky
deliacej linky na spracovanie vyradených automobilov, rekonštrukcia
odcinovne sú konkrétnymi príspevkami do riešenia
efektívneho využitia kovového odpadu, ale zatiaľ
nepokrývajú celospoločenskú potrebu
a vyžaduje sa ďalšia investičná podpora.
Ďalší príklad: v koncernovom podniku ŽDAS
boli vyvinuté a zaradené do výrobného
programu briketovacie linky ale postoj výrobných
organizácií, teda užívateľov, na
ich využívanie nezodpovedá ponúkaným
možnostiam od výrobcu. Celkove možno konštatovať,
že hospodáreniu s kovovým odpadom tak
zo strany jeho producentov, ako aj zo strany spracovateľov
bude potrebné venovať náležitú
pozornosť a starostlivosť. Ešte k jednej veci:
kvantitatívne úspory železných kovov
zabezpečované protikoróznou ochranou je možné
hodnotiť z hľadiska rozsahu využívania nehrdzavejúcej
oceli a nekovových materiálov a vplyvom povrchovej
ochrany výrobkov.
V Československu sa ročne spotrebuje pri protikoróznej
ochrane voľbou materiálu asi 80 tisíc ton konštrukčnej
nehrdzavejúcej oceli a 35 tisíc ton konštrukčných
neželezných kovov. Priame straty kovov v dôsledku
opráv alebo vyradenia výrobkov poškodených
koróziou predstavujú ročne asi 550 tisíc
ton a z toho asi polovica sa vracia v podobe šrotu a druhá
polovica tvorí nenávratné straty.
Ochrana materiálu proti korózii tvorí určite
nedeliteľnú súčasť technického
riešenia a kvality výrobkov, ďalej prispieva
k dosiahnutiu jeho funkčnej spoľahlivosti a ekonomicky
potrebnej životnosti. To vedie vo svojich dôsledkoch
okrem iného k úsporám materiálu, predovšetkým
kovov. Tieto úspory vznikajú u užívateľa
výrobkov a do národného hospodárstva
sa premietajú s časovým oneskorením.
Ochrana materiálu proti korózii tvorí hlavnú
výskumno-vývojovú činnosť Štátneho
výskumného ústavu ochrany materiálu
v Prahe. Realizačné výstupy úloh rozvoja
vedy a techniky tohto ústavu v 8. päťročnici
so širokým záberom ich využitia napr.
v koncernovom podniku Škoda Plzeň, odborovom podniku
ČKD Praha, ZŤS Martin, v Kombináte automobilového
priemyslu, majú priniesť výrazné úspory
materiálu. Podľa údajov realizátorov
by to malo predstavovať 46 miliónov Kčs.
Poslanecké prieskumy, ale aj analýzy stavu protikoróznej
ochrany základných prostriedkov u užívateľov
ukazujú na to, že sú pomerne vysoké
prostriedky vynakladané na protikoróznu ochranu.
Hlavnými príčinami sú predovšetkým
nedostatočné protikorózne opatrenia a ochrana
u výrobcov strojov a zariadení, nedostatočná
informovanosť a špeciálna príprava pracovníkov
zabezpečujúcich protikoróznu ochranu u užívateľov
strojov a zariadení. Ďalej redukcia sortimentu náterových
a ochranných látok a nedostupnosť vhodných
a progresívnych tuzemských technologických
zariadení, umožňujúcich využiť
moderné technologické metódy na ochranu materiálu.
Súdružky a súdruhovia, vo svojom vystúpení
chcel som sa pokúsiť ukázať, aké
možnosti ale i problémy existujú v oblasti
využívania a hospodárenia s kovovým
materiálom.
Celkovo z našich prieskumov sa ukazuje, že sú
reálne možnosti dosiahnuť úsporu materiálu
plánovanú na roky 8. päťročnice
t. j. dosiahnuť priemernú ročnú úsporu
3,5-4 %. Bude to ale vyžadovať dôslednejšie
a dlhodobé využívanie intenzifikačných
faktorov vyplývajúcich najmä z uplatňovania
nových progresívnych technológií,
inovácie výrobkov a organizačno-riadiacich
aktivít v duchu záverov 4. a 5. zasadania ÚV
KSČ. Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi
Zánovi. Slovo má poslankyňa Frýbortová,
pripraví sa poslankyňa Ivaničová.
Žiadame ďalších súdruhov poslancov,
aby dodržiavali odporúčanú lehotu pre
diskusný príspevok.
Poslankyně D. Frýbortová: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážený
hosté, plnění úkolů intenzifikace
národního hospodářství obsažených
v závěrech XVI. a XVII. sjezdu KSČ má
významnou měrou přispět i racionalizace
ve spotřebě kovů. Dosavadní vysoká
materiálová náročnost tvorby národního
důchodu byla v dostatečné míře
dokumentována místopředsedou vlády
ČSSR s. Obzinou. Chtěla bych proto upozornit na
některé skutečnosti týkající
se státního cílového programu 03,
který federální vláda přijala
pro období 8. pětiletky. Jeho rozpis do hospodářských
plánů podniků zabezpečoval ještě
koncem minulého roku plánované úspory
u železných kovů jen na 96,5 % a u neželezných
kovů jen na 98,1 %, což by bylo z hlediska úspor
kovů v 8. pětiletce nedostačující.
Za významnou přitom považuji skutečnost,
že přibližně 80 % úspor všech
kovů je přímo napojeno na úkoly vědeckotechnického
rozvoje. Praktické poznatky získané ve Výzkumném
ústavu strojírenské technologie a ekonomiky
Praha však ukazují na další rezervy v
celé řadě organizací. Například
už sestavování výzkumných úkolů
je často prováděno administrativně.
Pro jejich zařazení do plánu jsou stanovena
určitá kritéria a pokud jim daný úkol
třeba v jednom bodě nevyhoví, není
zařazen. Tím nastane situace, že řada
dobrých úkolů není do plánu
zařazena a naopak mohou být zařazeny i ty,
které v podstatě národnímu hospodářství
příslušné efekty nepřinášejí.
Ve většině podniků působí
negativně i další metodické opatření,
podle něhož není plán úspor rozepisován
výhradně jen na pětiletku, ale je stanovován
současně závazný roční
úkol, který nerespektuje možnosti realizace
akcí komplexní socialistické racionalizace
v jednotlivých letech. Požadovaná rovnoměrnost
meziročních úspor vede k tomu, že podniky
z obavy nezajištění závazných
ročních úspor se zaměřují
na realizaci drobnějších úsporných
opatření a méně se věnují
zásadním řešením.
Další negativní poznatek z provedených
průzkumů: úspory kovů jsou rozepisovány
za příslušnou organizaci jako celek. Tyto úkoly
jsou ze strany některých nadřízených
orgánů rozepisovány indexovou metodou, jakoby
bez znalostí konkrétních podmínek
příslušného podniku, i když v pokynech
gestora státního cílového programu
03 pro plánování a vykazování
jejich plnění je zakotven pravý opak. Tím
se stává, že v jednom podniku vynakládají
velké množství prostředků na
docílení plánovaných úspor
a v druhém podniku se tyto prostředky na realizaci
daleko efektivnějších úsporných
opatření nedostávají.
Z těchto poznatků vyplývá, že
v celém procesu přípravy a realizace racionalizačních
akcí je nedostatečná koordinátorská
a kontrolní činnost. K této problematice
se v řadě případů přistupuje
administrativně a k evidenci výsledků též.
Věcnou kontrolu dosažených výsledků
na místě gestor státního cílového
programu 03 prakticky neprovádí, ačkoliv
mu to bylo vládou před časem uloženo.
Protože s úspěšnou realizací a
výrobou souvisí i měřicí a
regulační technika, ozývají se z většiny
výrobních organizací připomínky
k jejím nedostatkům. Považuji za správné
se o nich alespoň okrajově zmínit.
V současné době narůstá diference
mezi úrovní technologických procesů
a měřicích procesů. Obnova měřicí
a kontrolní techniky stále zaostává
za potřebami podniků a nelze někdy zabezpečit
řádnou kontrolu materiálů a výrobků.
Většina odběratelů, zejména zahraničních,
je vybavena měřicí technikou, která
je na poměrně vyšší úrovni
než má výrobce, což způsobuje oprávněné
reklamace ze strany odběratelů.
Soudružky a soudruzi, v průběhu osmé
pětiletky se počítá s poklesem materiálové
náročnosti o 25 % v porovnání s rokem
1987. Hlavní směry pro zabezpečení
poklesu materiálové náročnosti jsou
ve výrobkových inovacích, ve využití
jednoúčelových strojů, automatických
linek, racionalizace metalurgie, ve zvýšeném
používání ekonomických materiálů,
materiálů se zaručenou svařitelností
a v zavádění nových technologií.
Jak je to potřebné, jsme se přesvědčili
při průzkumech např. v Elitexu Liberec. Vždyť
na jedné straně se provádí pracné
snižování materiálové náročnosti
strojů a zařízení a na druhé
straně stále přetrvává stav,
kdy je často tento materiál nahrazován materiálem
rozměrově nebo váhově odlišným
od požadované normy. Tím vzniká při
zpracovávání větší odpad,
který ovlivňuje zvýšení spotřeby
materiálu, což vážně ohrožuje
plnění úspor kovů.
Některé dodávky hutního materiálu
se vyskytují na spodní hranici kvality, československé
normě ještě vyhovují, pro výrobu
však ne. A při této příležitosti
bych velice ráda uvedla poznatek, který jsem získala
při zpracovávání a vyhledávání
podkladů pro toto vystoupení a který jsem
si nedovedla dost dobře vysvětlit. V Československu
je v současné době vyráběno
přibližně 300 značek ocelí. Hromadně
vyráběno a používáno je však
jen asi 36 značek ocelí. U některých
z těchto ocelí nejsou normou stanoveny a tudíž
se ani nezaručují mechanické vlastnosti,
řada dalších ocelí se svými hodnotami
překrývá a je si svými mechanickými
vlastnostmi velice podobná. Je tedy pro naše hospodářství
únosné a rentabilní vyrábět
tyto oceli, které nezaručují některé
mechanickometalurgické hodnoty? A vůbec vyrábět
tak velký počet značek ocelí? Nebyla
by i zde obrovská úspora materiálů?
V rámci státního cílového programu
03 je částečně zabezpečováno
i hospodaření s kovovým materiálem
včetně jeho třídění
a likvidace vyřazených strojů. Přesto
i dnes se objevují problémy. Hospodaření
s kovovým odpadem včetně jeho třídění
a likvidace vyřazených strojů je dáno
rozepsaným úkolem pro jednotlivé podniky,
které vychází z dosažených skutečností
předchozího období.
Jak jsme se při průzkumu v Elitexu Liberec mohli
přesvědčit, je tím ztíženo
pružné reagování na změny sortimentu
a technologie výroby, které pochopitelně
výskyt kovového odpadu podstatně ovlivňují.
Důležitá je vazba rozepsaného úkolu
a reálné možnosti. Často dochází
k situacím, jako např. v Severoslovenských
celulózkách a papírnách v Ružomberoku,
že je podnikům rozepsán odvod kovového
odpadu, který podnik ani nepoužívá,
či jen v malé míře. Případné
plnění i takto rozepsaného úkolu je
však podkladem pro penalizaci ze strany odběratele
průmyslového odpadu.
Problém hospodaření s kovovým odpadem
je však i problémem zrychlování obrátky
kovového fondu. Např. snaha Agrozetu Prostějov
vyřazovat strojní zařízení
starší 25 let naráží na nedostatek
strojů, které by odpovídající
obnovu zajistily z tuzemských zdrojů. Často
přitom zjišťujeme, že převažují
potřeby exportu a v tuzemsku se konzervuje zastaralá
technika. Proto se domnívám, že není
správné, když např. u některých
typů obráběcích strojů TOS
Kuřim jsou kryty potřeby exportu bez zajištění
dodávek do tuzemska.
Soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěla
shrnout poznatky, které jsme v souvislosti s plněním
státního cílového programu 03 při
průzkumech získali. Především
v podnicích je věnována programu dostatečná
pozornost, protože jeho plnění je součástí
hodnocení podniku. Rozpisy úkolů z nadřízených
organizací jsou však často prováděny
administrativně, bez znalosti konkrétní situace.
Přitom gestorská úloha federálního
ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství
není dostatečně propracována a omezuje
se více méně na registraci. Myslím,
že státní cílový program 03 a
jeho zabezpečení bude proto nutno lépe přizpůsobovat
nejen současným potřebám a úkolům
intenzifikace ekonomiky, ale zejména novým podmínkám
v souvislosti s přebudováním ekonomického
mechanismu. Děkuji za pozornost.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem
poslankyni Frýbortovej, hovorí poslankyňa
Ivaničová, pripraví sa poslanec Haičman.
Poslankyně H. Ivaničová: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, o význame a dôležitosti
úspor palív a energie v národnom hospodárstve
nie je potrebné diskutovať. Boli nie raz dokumentované
vo vládnom vyhlásení prednesenom vo Federálnom
zhromaždení predsedom vlády s. Štrougalom.
Za veľmi dôležitý považujem aj údaj,
ktorý tu uviedol s. Obzina, že aj pri znížení
energetickej náročnosti tvorby národného
dôchodku o 15 % vyjadrenej v tonách za posledných
10 rokov došlo k jej zvýšeniu o 58 % vyjadrenej
v korunách. Je teda jasné, že sme sa nedokázali
vyrovnať s dôsledkami dvoch ropných šokov.
Súhlasím so stanoviskom s. Obzinu aj v tom, že
k zásadným úsporám palív a
energie musí dôjsť predovšetkým
dôsledkom štrukturálnych zmien výroby
a zefektívnením zhodnocovacieho procesu. V tomto
zmysle bolo aj uznesenie Snemovne ľudu prijaté v októbri
1982. Výsledky však ukazujú (a my máme
v súlade so závermi XVII. zjazdu KSČ posudzovať
situáciu vždy podľa skutočne dosiahnutých
výsledkov), že sme túto rozhodujúcu
možnosť nevyužili. Neviem vsak, kto mal potrebné
štrukturálne zmeny zabezpečiť, Štátna
plánovacia komisia, rezortné ministerstvá
alebo Štátna komisia pre vedeckotechnický a
investičný rozvoj?
Druhý smer, ktorý prakticky doposiaľ zabezpečoval
dosahované úspory palív a energie,
boli racionalizačné programy. Poznatky z poslaneckých
prieskumov však ukázali popri pozitivnych prístupoch
rad závažných nedostatkov.
Uznesenie vlády ČSSR čís. 112 z roku
1986 o komplexnom zabezpečení štátneho
cieľového programu 02 predstavuje štátnu
politiku v oblasti racionalizácie spotreby a využitia
palív a energie na 8. päťročnicu. Stanovení
sú aj gestori aj jednotlivé podprogramy. Prax v
národnom hospodárstve však ukazuje, a to by
som chcela zdôrazniť, že nebol dostatočne
docenený provok kontroly.