Poslanecký prieskum v Krajskom podniku Zberné suroviny
Žilina, ako o tom hovoril aj s. Křenek - ja by som
ho chcel doplniť v tom, že nám ide o využitie
a odbyt surovín, konkrétne papiera, ktorý
sa u nás spracuje len na 26 %, ukázal na potrebu
urýchleného riešenia tohto problému.
(Zvyšok sa vyvezie do zahraničia - Juhoslávie,
Rakúska, Talianska - ročne cca 140 tis. ton za nevýhodných
cenových relácií, a pritom si my ešte
aj ničíme lesy.)
V SSR niet spracovateľa na vykúpené polyamidové
vrecia, javí sa tiež nutnosť riešenia problémov
v oblasti MTZ (lisy, kontajnery), a preto to spracováva
osvedčene Agrokomplex Slušovice.
Hospodárske trestné činy zostávajú
jedným z hlavných zdrojov získavania majetku
nepoctivým spôsobom. Trestné činy
rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve
sú uskutočňované rôznymi administratívno-technickými
formami, často rafinovaným spôsobom. Úplatkárstvo
v zahraničnom obchode, pri ktorom niektorí zahraniční
partneri poskytujú pracovníkom našich organizácií
úplatky, poškodzujú celú našu ekonomiku.
Chcel by som podporiť myšlienku súdruha Obzinu,
že treba, aby sme obchodovali lepšie s kapitalistami,
lepšie než súkromníci, ukázať
na niektorých prípadoch PZO, kde to tak zatiaľ
nie je. Pre ilustráciu uvediem niektoré prípady:
Bývalý riaditeľ obchodnej skupiny PZO KOVO
zvýhodňoval zahraničných dodávateľov
a priekupníkov na cenách a platobných
podmienkach. Spôsobil tak škodu československému
národnému hospodárstvu vo výške
zhruba 21 mil. korún. Od zahraničných firiem
prevzal úplatky v hodnote minimálne 42 tis. korún.
Okrem toho umožnil podriadenému uskutočnenie
neoprávnenej zahraničnej činnosti v prospech
niekoľkých zahraničných firiem, čím
táto osoba dosiahla zisk najmenej 1 mil. korún.
Pracovník PZO CHEMAPOL pri návrate zo služobnej
cesty zo švajčiarskych firiem vo svojej batožine
prevážal bez colného prihlásenia tovar
v hodnote 127 tis. korún.
Vedúci odboru predaja k. p. VŽKG Ostrava s vedúcim
obchodným referentom PZO FERROMAT zvýhodňoval
západonemeckých odberateľov medzirozmerových
plechov stanovením nižších cien, čím
spôsobili československému národnému
hospodárstvu veľkú škodu.
Riaditeľ obchodnej skupiny podniku zahraničného
obchodu Petrimex bez súhlasu Štátnej plánovacej
komisie uzavrel kontrakt na vývoz síry do NSR a
Rakúska v rozsahu 7678 ton, i keď šlo o bilancovanú
položku (ako strategickú surovinu). V dôsledku
toho musela byť spätne dovezená síra z
NSR a Rakúska za 67 mil. devízových
korún, aby nedošlo k zastaveniu výroby.
Podobných prípadov je veľa. Navrhujem federálnemu
ministrovi zahraničného obchodu preskúmať
uskutočňovanie kádrovej práce v rezorte
a v podnikoch zahraničného obchodu s dôrazom
na výber, prípravu a kontrolu ich činnosti
a efektívnosť podnikania.
Súdružky a súdruhovia, ukazuje sa,
že napriek pozornosti a vynaloženému úsiliu,
ako i čiastkovým úspechom v potieraní
protispoločenských javov sa ešte nedosiahli
žiadúce výsledky. Jednoznačne sa nastoľuje
požiadavka, aby všetky články štátnej
a hospodárskej sféry v súlade so závermi
XVII. zjazdu ešte intenzívnejšie a dôslednejšie
zabezpečovali plnenie schválených opatrení
na upevňovanie poriadku a disciplíny, morálky
a zákonnosti, s cieľom splniť úlohy
8. päťročného plánu. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající místopředseda
SN V. Štáfek: Děkuji poslanci Muržičovi.
Hlásí se ještě někdo z poslanců
do rozpravy? Dávám slovo poslanci Riškovi.
Poslanec J. Riško: Poslanec Kožík tu hovoril
o protičeskoslovenských kampaniach, o našich
atómových elektrárňach; poslankyňa
Veselá pripomenula potrebu "glasnosti" a otvorenosti,
informovanosti v našej politike. Ve svetle týchto
vystúpení by som sa chcel spýtať súdruha
ministra Ehrenbergera, či by mi mohol odpovedať na
jednu otázku. V posledných dňoch sa na Západe,
najmä v Rakúsku rozpútala opäť kampaň
proti Československu v súvislosti s našimi
atómovými elektrárňami, a to
údajne na základe informácie v bratislavskej
Pravde, ktorá mala napísať, že sovietski
experti zistili na našich atómových zariadeniach
niekoľko desiatok chýb. (Hlas zo sály: stoviek.)
To je moja otázka.
Předsedající místopředseda
SN V. Štáfek: Děkuji poslanci Riškovi.
Hlásí sa ještě někdo? (Nikdo.)
Vyhlašuji rozpravu za skončenou.
Soudružky a soudruzi, přerušuji jednání
do 15 hodin. Po přestávce bude schůzi řídit
předseda Sněmovny národů Ján
Janík.
(Jednání přerušeno ve 14.45 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15 hodin.)
(Řízení schůze převzal předseda
Sněmovny národů J. Janík.)
Předseda SN J. Janík: Vážené
súdružky poslankyne, vážení súdruhovia
poslanci, budeme pokračovať v rokovaní. O slovo
sa prihlásil minister hutníctva a ťažkého
strojárstva s. Saul.
Ministr hutnictví a těžkého strojírenství
ČSSR E. Saul: Vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
k úkolům, které dnes projednáváme
bych chtěl zaujmout stanovisko za náš resort
a za funkci gestora, za státní cílový
program 03 - úspora materiálů.
Úvodem bych chtěl říci, že naše
hospodářská síla závisí
na průmyslové výrobě a tím
vlastně i na její technické úrovni.
Československo je průmyslový stát,
jehož nosným odvětvím je strojírenství
a elektrotechnika. V nedávné minulosti byl růst
tohoto odvětví určen poměrně
snadným přístupem ke zdrojům energie
a surovin a jejich extenzívním využíváním.
Avšak tyto doby extenzívního využívání
jsou dávno pryč a před námi vyvstala
velmi aktuální a náročná etapa,
jak zabezpečit růst další průmyslové
produkce při omezených zdrojích. V této
etapě existuje jediná cesta a tou je intenzifikace
všech faktorů výrobního procesu.
Důvody, které nás nutí snižovat
spotřebu kovů, jsou zřejmé z tohoto:
Nemáme vlastní surovinovou základnu jak pro
výrobu oceli, tak i pro výrobu neželezných
kovů, proto převážnou část
kovonosné substance musíme zajišťovat
poměrně nákladným dovozem, neboť
tuzemská těžba je poměrně zanedbatelná,
činí asi 4 %. Proto rozhodující základnou
pro československé hutnictví bude i nadále
dovoz železné rudy ze Sovětského svazu.
Výroba neželezných kovů bude rovněž
zajišťována ze 3/4 dovozem ze socialistických
zemí i z kapitalistických zemí.
Výroba kovů je mimořádně energeticky
náročná a naše energetické zdroje
jsou značně omezené. Odhaduje se, že
komplexní energetická náročnost finálního
hutního materiálu představuje v našich
podmínkách 1,2 až 1,5 t měrného
paliva, kterého by bylo možno využít k
jiným a efektivnějším účelům.
Jakýkoliv nárůst výroby kovů,
tedy i energie, ovlivňuje ekologické problémy,
zvyšuje dopravní náročnost a ve svém
souhrnu ekonomicky zatěžuje národní
hospodářství.
Závěry XVII. sjezdu KSČ vytyčují
pro nejbližší léta, ale i pro výhled
do roku 2000, mimořádně těžké
úkoly pro všechna odvětví národního
hospodářství. Vysoká náročnost
národního hospodářství na kovové
materiály nás nutí hledat cesty ke snižování
spotřeby kovů. Není to pouze náš
československý problém. Podle odhadů
je v zemích RVHP spotřeba oceli na jednotku národního
důchodu 1,5 až 1,7 krát vyšší
než v zemích EHS. Tomu odpovídá i situace
u nás. Naše výrobky vykazují se srovnatelnými
zahraničními výrobky vyšší
hmotnost, celkově máme tak vyšší
spotřebu na jednotku národního důchodu
i na jednoho obyvatele. Příčiny vysoké
spotřeby kovových materiálů byly podrobně
analyzovány ve zprávě, která zde byla
přednesena a ukazuje se, že vysokou spotřebu
kovů i vysokou materiálovou náročnost
způsobují tyto základní skutečnosti:
1. Rozsah a struktura čs. strojírenství,
které se podílí asi dvěma třetinami
na celkové spotřebě oceli.
2. Dosavadní úroveň strojírenské
výroby a konstrukční zaostávání
výrobků je dalším důležitým
momentem, který zvyšuje tuto materiálovou náročnost.
Uvádí se, že tato skutečnost vede k
tomu, že hmotnost našich strojírenských
výrobků je asi o 1/4 vyšší než
hmotnost porovnatelných zahraničních výrobků.
3. Jsou to nedostatky v kvalitě některých
hutních výrobků, tedy i kvalitě
výchozích materiálů, tj. oceli. Konečně
i zde zazněla kritická slova z vystoupení
některých poslanců.
4. Jde o nedocenění ekonomických přístupů
k systematickému snižování spotřeby
kovů, jak v hutnictví železa, tak i v jednotlivých
zpracovatelských odvětvích.
Dominantní postavení v rozvoji národního
hospodářství bude i nadále zaujímat
strojírenství a investiční elektrotechnika,
které ovlivní a budou nadále ovlivňovat
jeho dlouhodobý rozvoj. Strojírenství musí
splnit náročné exportní úkoly,
jak do socialistických, tak i do nesocialistických
zemí při stále složitějších
konkurenčních podmínkách a naše
snaha i cíl je vyvážet strojírenské
výrobky a zařízení s vysokým
stupněm efektivnosti. To znamená vysoce zhodnotit
vložený materiál a energii. Vedle exportních
úkolů musí strojírenství zabezpečit
vlastní výrobní základnu - palivoenergetický
komplex, potřebu našeho zemědělství,
výživy, stavebnictví, dopravy a celé
řady dalších klíčových
odvětví, přičemž všechny
tyto úkoly musíme realizovat při postupném
snižování materiálové náročnosti.
Ve snižování materiálové náročnosti
máme značné rezervy, které můžeme
využít jen při realizaci a uplatnění
intenzifikačních opatření, z nichž
některá bych chtěl uvést:
1. Uskutečnit v podstatně širším
měřítku inovaci výrobků cestou
hmotně úsporného konstruování
a projektování našich výrobků,
využívajícího progresívní
materiály, progresívní výpočetní
metody a soustavně zvyšovat užitné vlastnosti
finálních výrobků.
2. Musíme odstranit technologické a organizační
zaostávání ve výrobních i nevýrobních
procesech, ve větší míře musíme
využívat progresívní technologie, umožňující
snižování ztrát materiálů
a jejich odpadu. Mám především na mysli
beztřískové technologie, technologie ztvárnění
kovů, svařování, práškové
metalurgie apod. a potlačovat podíl třískového
obrábění.
3. Zajistit realizaci takových technicko-ekonomických
a organizačních opatření, která
budou cílevědomě usměrňovat
hospodaření s kovovými materiály a
jejich racionální využívání.
Je třeba řešit i dlouhodobé problémy
v odběratelsko-dodavatelských vztazích, zvýšit
disciplínu ve vnitropodnikovém řízení
a zlepšit motivaci odpovědných pracovníků.
Mnoho z vás si třeba myslí, že
je to jen část organizační, ale v
materiálových zásobách máme
umořen největší podíl hutního
materiálu. A tragédie je, že právě
ten materiál, který potřebuje jeden podnik
a nemá ho, je v druhém podniku zbytečně
v nadnormativních zásobách apod. Proto musíme
v technickoorganizačních opatřeních
vidět i aktivní úlohu některých
našich odbytových organizací, jako je Ferona.
Je ovšem také třeba daleko závazněji
a s větším pocitem odpovědnosti zajišťovat
plnění uzavřených hospodářských
smluv v dodávkách jednotlivých materiálů,
a to nejen co do množství, ale i co do termínů
a kvality.
4. Zajistit požadované strukturální
změny na úrovni odborů i ve vnitřní
struktuře jednotlivých oborů. Tam je pole
neorané a tam máme velké možnosti. Jen
ze zkušeností těžkého strojírenství:
těžké strojírenství vyrábí
ocelové konstrukce a prodává v kilogramové
ceně za 12 Kčs, lokomotivy 60 Kčs za jeden
kilogram, válcovací zařízení
70-90 Kčs za jeden kilogram. Jsou obory, které jdou
vysoce přes 100 Kčs, ale nemají váhu.
Samy si nejlépe uděláte obraz, jaký
je náš další úkol ve strukturálních
změnách směrem k zajištění
snížení spotřeby materiálu.
Velmi často se mluví o problému konstrukčních
zaostávání některých našich
finálních strojírenských výrobků.
Významnou roli v této problematice hrají
progresívní hutní materiály. Byla
tu o tom řeč. Ale nejen progresívní
materiály, nýbrž zejména jejich kvalita,
šíře sortimentu a koneckonců nelze podceňovat
ani jejich konečnou úpravu, nemyslím co do
geometrických tvarů, ale v povrchové úpravě
zabránit ztrátám, které vznikají
korozí. Nosné obory našeho strojírenství
vyžadují a budou vyžadovat nové typy konstrukčních
materiálů s novými zlepšenými
fyzikálními, mechanickými a v neposlední
řadě i chemickými vlastnostmi.
Obdobná situace je však i v oblasti neželezných
kovů, v oblasti plastů. Zatím bohužel
není k dispozici dostatečný sortiment konstrukčních
plastů a kapacity na jejich technologické zpracování.
Je obecně známo, že technicky správně
využité plasty prokazatelně přinášejí
ekonomické efekty. Soudruh místopředseda
vlády zde uváděl, že jedna tuna plastů
umožní nahradit 4 tuny železných kovů
a já k tomu ještě přidám 5 tun
neželezných kovů. Snižuje pracnost o 64
% a výrobní náklady o 43 %. Takové
jsou zkušenosti z uplatňování ve světě.
Využití plastů ve strojírenství
přináší úspory legovaných
ocelí, zvyšuje životnost a spolehlivost jednotlivých
strojních částí i celých agregátů,
optimalizuje konstrukční i technologické
provedení a v neposlední řadě
zlepšuje i životní prostředí.
V této souvislosti bych se chtěl zmínit o
našem zapojení do mezinárodní dělby
práce v rámci komplexního programu vědeckotechnického
pokroku členských zemí RVHP. Mám na
mysli především čtvrtý prioritní
směr, jehož hlavní zaměření
je zaměření na nové materiály,
výrobní technologie a obnovitelnost těchto
materiálů. Nejde jen o kovy. Naši účast
na komplexním programu pokládáme v této
etapě za rozhodující, neboť cílem
celého programu je dosáhnout do roku 2000 zejména
v materiálech, ale i ve výrobních technologiích,
i ve výrobě zařízení takových
parametrů, které by odstranily závislost
členských zemí RVHP na vyspělých
kapitalistických státech.
Pro vaši informaci, proč zdůrazňuji
právě technologie. Jedním z největších
zdrojů v našem hutnictví bude právě
zavedení moderních výrobních technologií
při výrobě oceli. Mám na mysli například
kontilití, dále mimopecní rafinace, elektroocel
a řadu dalších opatření,
která patří do oblasti výrobních
technologií v hutnictví.
V tomto směru byl přijat předsednictvem ÚV
KSČ a vládou v lednu m. r. program na desetiletí
do roku 1995, to je úkol intenzifikace výroby v
hutnictví, jehož cílem je dosáhnout
uplatnění progresívních technologií,
zejména kontilití s podílem při výrobě
oceli asi 50 %. Při tomto padesátiprocentním
podílu kontilití - zatímco průmyslové
země Evropy dosahují dnes už kolem 60 % a Japonsko
80-90 %, jsme v našich podmínkách schopni ušetřit
800 tis. až milión tun oceli při zachování
stávající úrovně válcovaného
materiálu. V tom je velký význam propracování
a zapojení se do tohoto prioritního směru,
protože ne všechna výrobní zařízení,
která bychom potřebovali u nás uplatnit,
jsme schopni sami vyrobit. Chce to ještě i základní
výzkumy, vývoj, do jisté míry i ověřování
atd. Jen ve spojení s ostatními zeměmi socialistického
společenství ve 4. prioritním směru
- a tak vyznělo poslední zasedání
- se rozdělily úkoly, aby se nezabezpečoval
jen vývoj a výzkum nových materiálů,
ale také výrobní technologie, které
se masově uplatňují v celém socialistickém
táboře, to znamená i v ČSSR.
Budeme se tedy podílet na řešení úkolů
ve všech základních skupinách tohoto
4. prioritního směru. Chtěl bych některé
vzpomenout. Především na vývoj v oblasti
kompozitních a keramických materiálů,
na vývoji v oblasti polymerních materiálů
a technologických procesů, jejich výroby
a zpracování, vývoji v oblasti kovových
materiálů, slitin a technologií, jejich výroby
a zpracování, obnovitelnosti nových materiálů,
které budou zavedeny. V oblasti vývoje nových
plastických hmot a technologických procesů,
jejich výroby a zpracování, je československá
účast koordinována a budeme se podílet
na úkolech, které zajistí výrobu plastů
a kompozitů, zejména pro naši elektroniku,
ale i pro strojírenství, chemii a salší.
O významu řešení těchto problémů
není třeba na dnešním shromáždění
dále hovořit, ale chtěl bych ještě
říci, že v oblasti vývoje nových
kovových materiálů, slitin a technologií,
jejich výroby a zpracování, se bude Československo
podílet na řešení řady významných
úkolů. Uvedu proto pouze některé z
nich.
Především přebíráme na
sebe vývoj nových materiálů s unikátními
fyzikálními, chemickými i elektrotechnickými
koroze vzdornými vlastnostmi, vývoj polovodičových
materiálů, kde bude aktivní účast
Československa, zejména polovodičů
s novými vlastnostmi. Dále půjde o vývoj
kovů a slitin vysoké čistoty, o vývoj
technologií pro zpracování materiálů
s použitím laseru, vývoj technologií
a automatizovaných systémů řízení
výroby kovů. Domnívám se, že
Československo má dostatečnou výzkumnou
a výrobní základnu v oblasti hutnictví
jak barevných kovů, tak i železa a že
to bude náš základní přínos
pro realizaci 4. prioritního směru.
Z tohoto výčtu je zřejmé, že
jde o vysoce moderní technologie, jejichž realizace
zajistí špičkovou technickou a i ekonomickou
úroveň strojírenství a elektrotechnických
výrobků na srovnatelných světových
parametrech. Takový je cíl. Racionálnímu
využívání kovů věnují
i stranické orgány dlouhodobou pozornost. Významným
nástrojem této celé problematiky se do jisté
míry stal státní cílový program
03 - racionalizace spotřeby kovů. Systémovým
přístupem, i když zazněla určitá
kritika k řízení, ke kontrole, oprávněnosti
vykazování úspor atd. Ano, i my se setkáváme
s těmito problémy, ale nemůžeme se před
nimi zastavit, je třeba jít dál. Prosazujeme
systémové přístupy při zajišťování
úkolů STP 03, o které se státní
cílový program opírá. Bylo umožněno
podchytit nejdůležitější oblasti
racionalizačních aktivit v naší republice
a do jisté míry i odhalování a rozpracování
rezerv, které v této etapě v národním
hospodářství máme a které je
především potřeba zabezpečit
k celkovým úsporám, které byly vytyčeny
na období 8. pětiletky.
V 7. pětiletce jsme měli úkol ve snížení
spotřeby materiálu, který jsme splnili a
překročili. Na základě zkušeností,
které jsme získali v 7. pětiletce, si myslíme,
že bylo dosaženo pozitiva, že se podařilo
zastavit růst spotřeby kovů při zabezpečování
dalšího dynamického rozvoje národního
hospodářství. Dokonce můžeme
říci, že došlo k mírnému
poklesu v absolutní hodnotě. Úkol, uspořit
v letech 7. pětiletky 2 milióny tun železných
kovů, byl překročen o 15 %. U neželezných
kovů jsme dokonce překročili o více
než 34 %. Když jsme stanovovali úkoly pro 8.
pětiletku, velmi jsme zkoumali co se podařilo v
7. pětiletce. Nedá se říci, že
vždycky to byly základní směry, že
vždy jsme šli cestou hlavního článku.
A proto úkoly ve snižování spotřeby
kovů pro 8. pětiletku jsou dále zvýšeny
oproti 7. pětiletce.
Státní cílový program pro toto období
tudíž navazuje na určitou analýzu a
zkušenosti, které jsme získali v minulé
pětiletce. Zahrnuje zejména realizaci základních
dlouhodobých a trvale působících technologických
záměrů. Hlavní směry hospodářského
a sociálního rozvoje na léta 1986-1990 a
výhled do roku 2000, schválené XVII. sjezdem
naší strany, stanovily pro tu to oblast: