Odůvodnění
Uzákonění licenčních smluv
k ochranným známkám si vyžádal
rozvoj dělby práce, zejména vzájemná
kooperace mezi státy RVHP. Licenční smlouvy
k ochranným známkám umožní řešit
otázky spojené s označováním
výrobků vzniklých v kooperaci.
Licenční smlouvy k ochranným známkám
nyní již částečně upravuje
zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských
stycích se zahraničím. Týká
se však pouze vztahů, v nichž je jednou ze stran
zahraniční subjekt. Nutnost souhlasu Úřadu
s licenční smlouvou je stanovena pouze v resortním
předpisu /směrnice federálního ministerstva
pro technický a investiční rozvoj č.
8 z roku 1980/. Uvedené směrnice upravují
licenční smlouvy pouze částečně,
nedotýkají se např. smluvních vztahů
mezi dvěma čs. organizacemi nebo mezi dvěma
zahraničními subjekty na území ČSSR.
Zásada má proto za cil uvedené nedostatky
odstranit a licenční smlouvy k ochranným
známkám upravit jednotně.
Souhlas k uzavřeni licenční smlouvy s právnickými
nebo fyzickými osobami; které nemají na území
ČSSR bydliště nebo sídlo, bude vyžadován
v rámci řízení dle zákona č.
42/1980 Sb., v ostatních případech přímo
dle těchto zásad.
Pro žádost o zápis licenční smlouvy
do rejstříku ochranných známek není
třeba stanovit pořádkovou lhůtu, nebo
sankcí je zde neúčinnost licenční
smlouvy.
Zákaz uzavření licenční smlouvy
v případech uvedených v odst. 4 je motivován
stejným záměrem jako u převodu práva
k ochranné známce.
Zásada XIX
Majitel ochranné známky a smluvní uživatelé
jsou povinni ochrannou známku užívat, a to
ve formě, v jaké je zapsána v rejstříku.
O jejím užívání jsou povinni
uchovávat doklady v průběhu ochranné
doby ochranné známky.
Odůvodnění
Nová právní úprava zavádí
institut povinného užívání zapsaných
ochranných známek. Uzákonění
tohoto institutu si vyžádala nutnost uvést
do souladu předpis o ochranných známkách
jednak s Typovým zákonem RVHP, jednak se stávající
světovou praxí.
Ustanovení má dále zabránit tomu,
aby ochranná známka byla užívána
v odlišné formě, tj. ve formě, která
se liší od formy uvedené v rejstříku
ochranných známek.
Užívání ochranné známky
a uchovávání dokladů o jejím
užívání je dosud stanoveno pouze pro
organizace zahraničního obchodu /Věstník
FMZO, částka 4/1980, výnos č. 9, o
postupu při uzavírání a provádění
zahraničně-obchodních operací - dále
jen "výnos FMZO č. 9/1980"/.
Smluvními uživateli se rozumí právnické
nebo fyzické osoby, kterým vzniklo právo
užívat určitou ochrannou známku z titulu
smlouvy. Lze rozlišit 2 případy:
- smluvní uživatel či uživatelé,
oprávnění na základě licenční
smlouvy,
- smluvní uživatel či uživatelé,
oprávnění na základě smlouvy
o přihlášce a užívání
kolektivní ochranné známky. U kolektivní
známky mohou totiž sdružené či
jinak spjaté fyzické nebo právnické
osoby vystupovat buď všechny jako majitelé kolektivní
ochranné známky, nebo pouze některé
z nich jako majitelé a ostatní jako smluvní
uživatelé; to bude vždy v konkrétním
případě záviset na ustanoveních
smlouvy.
Zásada XX
Právo k ochranné známce zaniká:
a/ uplynutím ochranné doby, nebyl-li zápis
ochranné známky obnoven,
b/ zánikem právní subjektivity majitele ochranné
známky, nebylo-li právo k ochranné známce
převedeno na nového majitele,
c/ prohlášením majitele ochranné známky,
že se svého práva vzdává; právo
zaniká dnem, kdy prohlášení dojde Úřadu,
d/ výmazem.
Odůvodnění
Způsoby zániku práva k ochranné známce
jsou převzaty z dosavadní právní úpravy,
nově přistoupil pouze zánik práva
zánikem právní subjektivity majitele ochranné
známky. Ztratí-li majitel požadovanou právní
subjektivitu, přestává být schopen
vystupovat ve známkoprávních vztazích
svým jménem a pozbývá tudíž
i všech práv k ochranné známce.
Zásada XXI
/1/ Úřad vymaže ochrannou známku, jestliže
v řízení zahájeném, z vlastního
podnětu nebo na návrh třetí osoby
shledá,
a/ že byla zapsána v rozporu s ustanoveními
tohoto zákona; rozhodnutí o výmazu má
účinek, že známka se posuzuje tak, jako
by vůbec nebyla zapsána,
b/ že nebyla v ČSSR užívána po
dobu 5 let předcházejících řízení
o výmazu a majitel ochranné známky její
neužívání nezdůvodní.
Užívání ochranné známky
smluvním uživatelem /zásada X. odst. 3 a zásada
XVIII/ se považuje za užívání jejím
majitelem.
/2/ Úřad vymaže zaměnitelnou ochrannou
známku, jestliže v řízení zahájeném
na návrh majitele prioritně starší známky
shledá, že napadená známka je zapsána
pro výrobky nebo služby téhož druhu a
od zápisu napadené ochranné známky
neuplynulo více než 5 let.
/3/ Úřad vymaže ochrannou známku, jestliže
v řízení zahájeném na návrh
majitele prioritně starší proslulé ochranné
známky shledá, že napadená známka
je s touto proslulou ochrannou známkou zaměnitelná
a jestliže od zápisu napadené ochranné
známky neuplynulo více ne 5 let.
Odůvodnění
Účelem odst. 1 této zásady je zrušit
ochranné známky zapsané např. na podkladě
nepravdivých údajů a odstranit z rejstříku
tzv. mrtvé ochranné známky, které
se neužívají a brání zápisu
ochranných známek pro jiného majitele. Pro
užívání ochranné známky
je stanoveno období minimálně 5 let, kratší
lhůta by nebyla vhodná, nebo zavedení ochranné
známky na trh často vyžaduje delší
časové období.
Ustanovení odst. 2 a 3 zabezpečují uplatnění
práv majitelů starších ochranných
známek oproti známkám prioritně mladším.
Základním předpokladem pro výmaz v
případě odst. 2 je vzájemná
zaměnitelnost obou známek a jejich zápis
pro výrobky nebo služby téhož druhu. Proslulé
ochranné známky jsou chráněny bez
ohledu na druh výrobků nebo služeb. Stanovení
pětileté lhůty, ve které lze podat
návrh na výmaz, má zvýšit právní
jistotu přihlašovatelů a majitelů
Účinky rozhodnutí o výmazu dle odst.
1 písm. b/ a odst. 2 a 3 nastávají podle
obecných předpisů o správním
řízení.
Zásada XXII
Úřad vede rejstřík ochranných
známek a vydává Věstník; ve
kterém zveřejňuje zápisy ochranných
známek, uznáni ochranné známky za
proslulou a jiné důležité skutečnosti,
které se jich týkají.
Odůvodnění
Uvedené ustanovení je převzato ze stávající
úpravy, nebo se v praxi osvědčilo.
Jinými důležitými skutečnostmi
se rozumí převod a licenční smlouva,
obnova zápisu, zánik práva k ochranné
známce apod.
Zásada XXIII
/1/ Majitel ochranné známky je povinen oznamovat
Úřadu změnu názvu, sídla nebo
jména, příjmení a bydliště,
změnu předmětu činnosti vztahující
se k ochranné známce, a to nejpozději do
6 městců, ode dne, kdy k této změně
došlo.
/2/ Majitel ochranné známky, který má
sídlo nebo bydliště v ČSSR, je povinen
oznamovat Úřadu též zápisy, změny,
obnovy a zániky práv ke své ochranné
známce v zahraničí a známkové
spory, a to bez zbytečného prodlení.
Odůvodnění
Účelem oznamovací povinnosti je zajistit,
aby v dokumentačních fondech Úřadu
byly zaznamenány všechny skutečnosti týkající
se ochranných známek a rejstřík průběžně
aktualizován, a tím umožnit řádný
průzkum ze strany Úřadu a informovanost zainteresovaných
osob.
Zásada XXIV
Právnické osoby mající sídlo
a fyzické osoby mající bydliště
na území ČSSR, jsou povinny vyžádat
si souhlas Úřadu:
a/ k upuštění od udržování
zápisu ochranné známky v zahraničí,
b/ k převodu práva k ochranné známce
zapsané v zahraničí,
c/ k uzavření licenční smlouvy k ochranné
známce zapsané v zahraničí
d/ ke změně názvu organizace, který
tvoří ochranné známka nebo který
ochrannou známku obsahuje,
e/ ke změně licenční smlouvy nebo
smlouvy o přihlášce a užívání
kolektivní ochranné známky.
Bez souhlasu Úřadu je změna smluv uvedených
v ustanovení písm. e/ neplatná.
Odůvodnění
Tato ustanovení jsou motivována snahou o účelné
vynakládání a zhodnocení již
vynaložených devizových prostředků,
snahou zabránit porušování zájmů
čs. organizací na zahraničních trzích
a snahou o ochranu spotřebitelů před klamáním
/např. uzavření licenční smlouvy
k ochranné známce, která obsahuje zeměpisný
údaj/. V nutnosti souhlasu Úřadu se v uvedených
případech projevuje jeho řídící
funkce jako federálního ústředního
orgánu státní správy ve vztahu k čs.
organizacím a osobám.
Není nutné vyžadovat předchozí
souhlas Úřadu se zápisem ochranné
známky v zahraničí, nebo dle zásady
XIV je taková přihláška možná
až po přihlášení v ČSSR.
Tím lze podchytit ty přihlášky, které
by byly v zahraničí většinou zamítnuty.
Souhlas Úřadu s úkony dle písm. a/,
b/, c/ se týká čs. právnických
nebo fyzických osob pouze ve vztahu k ochranným
známkám zapsaným v zahraničí,
kdežto v zásadách XVII odst. 2 a 3 a XVIII
odst. 2 se jedná o ochranné známky zapsané
v ČSSR.
Sankcí za porušení povinností uvedených
v této zásadě v písm. a/ až d/
je pouze možnost uložení pokuty. Jiný
důsledek, např. neplatnost uvedených úkonů
by byl nereálný, např. jestliže majitel
bez souhlasu Úřadu upustí od udržování
ochranné známky v zahraničí, nemůže
Úřad vyslovením neplatností tohoto
úkonu navrátit na konkrétním teritoriu
situací do původního stavu.
Vyslovení neplatnosti úkonů dle písm.
d/ by komplikovalo výkon státní správy,
např. Úřad by byl nucen vyslovovat neplatnost
resortních rozhodnutí v částech týkajících
se názvů organizací apod. K tomuto účelu
slouží jednak výslovná povinnost dle
zásady XXV, jednak hrozba sankcí dle zásady
XXVI.
Bod e/ má za cíl zabránit obcházeni
ustanovení licenčních smluv a smluv o kolektivních
známkách, jakož i klamání spotřebitelů.
Sankcí při nedostatku souhlasu Úřadu
je neplatnost úkonu.
Souhlas dle písm. b/, c/ se bude poskytovat v rámci
schvalovacího řízení dle zákona
č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích
se zahraničím, případy písmen
a/, d/ a e/ nejsou v uvedeném zákoně upraveny.
Zásada XXV
Ústřední orgány a národní
výbory, které řídí organizace,
zabezpečují, aby zejména při organizačních
změnách byla práva k ochranným známkám
zachována.
Odůvodněni
Tato povinnost byla do zásady převzata z přílohy
usnesení vlády ČSSR č. 678 z 7.9.
1963 o opatřeních pro činnost státních
a,hospodářských orgánů v oboru
ochranných známek, označení původu
a chráněných vzorů.
Pro organizace provádějící zahraničně-obchodní
činnost jsou některé další povinnosti
stanoveny ve výnosu federálního ministerstva
zahraničního obchodu č. 9 z roku 1980.
Cílem zásady je omezit, popř. zcela vyloučit,
neodůvodněné zániky práv k
ochranným známkám, neboř je velmi
obtížné a ve většině případů
zcela nemožné navracet přerušené
ochranné doby a zanikl známková práva
do původního stavu, což má za následek
nepříznivé finanční i jiné
dopady na majitele a vede k dezorientaci spotřebitelů.
Zásada XXVI
/1/ Úřad je oprávněn ukládat
právnickým a fyzickým osobám pokuty:
a/ není-li kolektivní ochranná známka
užívána společně s individuální
ochrannou známkou, popř. s plným názvem
právnické osoby nebo se jménem fyzické
osoby /zásada X odst. 5 /,
b/ byla-li ochranná známka přihlášena
do zahraničí před podáním přihlášky
v ČSSR /zásada XIV/,
c/ nebyla-li splněna oznamovací povinnost dle zásady
XXIII
d/ byly-li úkony uvedené v zásadě
XXIV provedeny bez souhlasu Úřadu.
/2/ Pokuty se ukládají právnickým
osobám až do částky Kčs 100.000.-,
a fyzickým osobám až do částky
Kčs 10.000,-; při opakovaném porušení
povinností, za jejichž nedodržení byla
již pokuta uložena, se ukládají opakovaně.
Při stanovení výše pokut se přihlíží
zejména k závažnosti důsledků
postihovaného jednání, okolnostem a důvodům,
které vedly k porušení uložené
povinnosti, a u fyzických osob i k míře zavinění.
/3/ Uloženou pokutu je třeba zaplatit na účet
příslušné finanční správy
do jednoho měsíce ode dne, kdy rozhodnutí
o jejím uložení nabylo právní
moci.
/4/ Dokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Úřad
o porušení zákona dověděl, nejpozději
však do tří let následujících
po roce, ve kterém k porušení zákona
došlo.
/5/ Výnos pokut plyne do státního rozpočtu
federace.
Odůvodnění
Zavedení postihu právnických nebo fyzických
osob, které neplní stanovené povinnosti,
má několik hlavních cílů:
- přispívat k ochraně spotřebitelů
před klamáním o původu výrobků
nebo služeb /odst. 1 písm. a//,
- zabránit neefektivnímu vynakládání
devizových prostředků, sledovat a ovlivňovat
zhodnocování prostředků jíž
vynaložených /odst. 1 písm. b/ a d//,
- udržovat údaje, obsažené v dokumentačních
fondech Úřadu v souladu se skutečností,např.
při změnách názvů, převodech,
změnách předmětu činnosti majitelů
tak, aby mohly být účinně využívány
zájemci z řad čs. i zahraničních
subjektů /odst. 1 písm. c/.
Předpokládá se, že možnost ukládání
sankcí.povede ke zvýšení známkové
disciplíny na všech stupních.
Souběžně s pokutami jsou v návrhu zásad
zákona zavedeny i sankce neplatnosti a výmazu při
neužívání ochranné známky
apod. Sankce uložení pokuty byla zvolena zejména
v případech, kdy jiná sankce nepřichází
v úvahu nebo kdyby komplikovala výkon státní
správy /např. zásada XXIV písm. a/,
resp. d//.
Zásada XXVII
/1/ Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž
je ČSSR vázána, zůstávají
nedotčena.
/2/ Majitelé ochranných známek, kteří
nemají sídlo nebo bydliště na území
státu, který je členem mezinárodni
smlouvy týkající se ochranných známek,
jíž je ČSSR vázána, mají
za podmínek vzájemnosti stejná práva
a povinnosti jako majitelé ochranných známek,
kteří mají v ČSSR sídlo nebo
bydliště.
/3/ Majitelé ochranných známek, kteří
nemají v ČSSR sídlo nebo bydliště,
musí být v řízení před
Úřadem zastoupeni organizaci nebo členem
organizace k tomu zvlášť oprávněné;
jejich seznam zveřejní Úřad ve Věstníku.
Odůvodnění
Ustanovení o zastupování zahraničních
majitelů ochranných známek v řízení
Před Úřadem je obvyklé ve všech
předpisech z oblasti průmyslových práv.
Tato praxe je běžná a nutná již
s ohledem na jazykové překážky.
Zástupci pověřenými k zastupování
cizinců v ČSSR jsou v současné době
členové advokátních poraden č.
1 a 10 v Praze a Ústav technického rozvoje a informací
/UTRIN/, účelová organizace, Praha.
Zásada XXVIII
/1/ Pro řízení před Úřadem
platí obecné předpisy o správním
řízení s odchylkami uvedenými v tomto
zákoně a s výjimkou ustanovení §
29, 39 a 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení /správní řád/.
/2/ Každé podání u Úřadu
se činí písemně, podání
se může týkat pouze jedné ochranné
známky.
/3/ V řízení nelze prominout zmeškání
lhůty při uplatnění práva přednosti
a při žádostí o obnovu zápisu
ochranné známky.
/4/ Práva nabytá třetími osobami v
dobré víře v době mezi zmeškáním
lhůty a jejím prominutím zůstávají
nedotčena.
Odůvodnění
Specifičnost řízení o ochranných
známkách si vyžádala nutnost stanovení
několika výjimek z obecných předpisů
o správním řízení.
Užití ustanovení správního řádu
o přerušení řízení je
nadbytečné vzhledem k existenci institutu právní
domněnky upuštění od přihlášky
ochranné známky /zásada XII odst. 2 / pro
formální nedostatky /jestliže je přihlašovatel
přes výzvu Úřadu neodstranit/. Přihlašovatel
má možnost, vyskytnou-li se překážky
/např. zdlouhavé opatřování
dokladů ze zahraničí/, požádat
Úřad o prodloužení lhůty k odstranění
formálních nedostatků přihlášky.
Současná praxe je taková, že Úřad
lhůtu třikrát prodlužuje a poté
stanoví lhůtu konečnou. Při přerušení
řízení dle § 29 správního
řádu by docházelo /jestliže by přihlašovatel
nedostatky přihlášky neodstranil/ k neúměrnému
i několikaletému prodlužování
řízení. Tato situace by měla za následek
vznik právní nejistoty přihlašovatelů,
kteří by si chtěli přihlásit
shodné nebo zaměnitelné označení.
Čestné prohlášení nelze připustit,
nebo rozhodné skutečnosti a důkazy je třeba
prokazovat v oblasti ochranných známek ověřenými
doklady.
Lhůty k rozhodnutí stanovené v § 49
správního řádu nelze v oblasti ochranných
známek aplikovat, nebo průměrná doba
zápisného řízení je cca 8 měsíců,
u výmazového řízení je závislá
zejména na době doručování
návrhů a rozhodnutí do zahraničí
prostřednictvím federálního ministerstva
zahraničních věcí a činí
zhruba 12 měsíců.
Prodlužování lhůt pro rozhodnutí
dle § 49 odst. 2.správního. řádu
odvolacím orgánem by vzhledem k velkému počtu
přihlášek ochranných známek /cca
450 měsíčně/ vedlo k neúměrnému
zatěžování pracovníků
odvolacího orgánu a z toho vyplývající
nutnosti na zvýšení počtu pracovních
sil.
Požadavek obligatorní písemné formy
je dán potřebou jasného prokázání
všech skutečností rozhodných pro ochrannou
známku /např. vznik prává přednosti,
předmět činnosti majitele ochranné
známky apod./. Omezení podání pouze
na jednu ochrannou známku má za cíl zabránit
obcházení předpisů o správních
poplatcích.
Promíjení zmeškání lhůt,
které jsou stanoveny pro prokázání
a uplatnění práva přednosti, nebo
lhůt pro obnovu zápisu ochranné známky,
by bylo v rozporu s mezinárodní a vnitrostátní
praxí v oblastí průmyslového vlastnictví
a vyvolávalo by právní nejistotu přihlašovatelů
nových ochranných známek.
Zásada XXIX.
Sporné otázky mezi majiteli ochranných známek,
kteří mají sídlo nebo bydliště
v ČSSR, nebo organizacemi zahraničního obchodu,
související se zápisem, udržováním
v platnosti, převodem, licenční smlouvou
a porušením práva k ochranné známce
v ČSSR nebo v zahraničí, projednávají
účastníci s Úřadem; Úřad
jim doporučuje smírné řešení.
Odůvodnění
Uvedené otázky byly do současné doby
projednávány ve zvláštní komisi
pro ochranné známky, která byla zřízena
dle vládního usnesení č. 678 z roku
1963. Činnost této komise se za více než
20ti leté působeni v praxi velmi osvědčila,
a proto se smírné řešení sporných
otázek předpokládá i v tomto zákoně.
Zásada XXX
Úřad upraví obecně závazným
předpisem:
a/ podrobnosti řízení o zápisu a obnově
zápisu ochranné známky, o změně
ochranné známky, nebo jejího majitele, licenční
smlouvě; zániku práva k ochranné známce,
b/ které skutečnosti se zapisuji do rejstříku
ochranných známek, - do osvědčení
o zápisu ochranné známky a které se
zveřejňují ve Věstníku Úřadu,
c/ náležitosti smlouvy o přihlášce
a užíváni kolektivní ochranné
známky,
d/ podrobnosti řízení o uznání
ochranné známky za proslulou a náležitosti
pro toto uznání,
e/ postup při projednávání sporných
otázek podle zásady XXIX,
f/ podmínky, za nichž si, může přihlásit
k zápisu jako ochrannou známku označení,
obsahující údaje shodné nebo zaměnitelné
s označením původu, zapsaný uživatel
takového označení původu.
Odůvodnění
Zásada obsahuje zmocňovací ustanovení
pro vydání prováděcího předpisu.
Předpokládá se, že prováděcí
předpis bude předložen současně
s návrhem paragrafovaného znění zákona
a současně s ním nabude účinnosti.
Zásada XXXI
/1/ Vztahy z ochranných známek,zapsaných
do rejstříku před nabytím účinnosti
tohoto zákona se řídí, pokud dále
není stanoveno jinak, ustanoveními tohoto zákona
do nabytí účinnosti tohoto zákona
se tyto vztahy řídí dosavadními předpisy.
/2/ Právo majitele ochranné známky a držitele
nezapsané značky domáhat se výmazu
ochranné známky dle § 12 zákona č.
8/1952 Sb. zůstává zachováno ještě
po dobu dvou let od nabytí účinnosti tohoto
zákona.
/3/ Řízení o ochranných známkách,
které před nabytím účinnosti
tohoto zákona dosud pravomocně neskončilo,
dokončí se podle tohoto zákona.
Odůvodnění
Obsahem zásady jsou přechodná ustanovení.
Zásada vylučuje retroaktivní působení
nové právní úpravy na existenci práv
k ochranným známkám zapsaným podle
dosud platných předpisů.
Zavedení nového institutu - zamítání
přihlášek shodných ochranných
známek ex offo a opuštění dosud platného
institutu držitele nezapsané značky - si vyžádalo
stanovení výjimky, jejímž účelem
je zvýšení právní jistoty majitelů
ochranných známek po přechodné období
od zrušení platného zákona do uvedení
nového zákona o ochranných známkách
do praxe.
Zásada XXXII
Zrušují se:
/1/ zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách
a chráněných vzorech, ve znění
vládního nařízení č.
48/1953 Sb. a zákona č. 84/1972 Sb.,
/2/ nařízení ministra - předsedy Státního
úřadu plánovacího č. 15/1952
Sb., k provedení zákona č. 8/1952 Sb.o ochranných
známkách a chráněných vzorech,
ve znění vládního nařízení
č. 48/1953 Sb. a zákona č. 84/1972 Sb.
Odůvodnění
Zákon č. 8/1952 Sb. a nařízení
č. 15/1952 Sb., byly změněny vládním
nařízením č. 48/1953 Sb., o změnách
v příslušnosti a v řízení
ve věcech vynálezů, zlepšovacích
námětů, ochranných známek a
chráněných vzorů.
Zákonem č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech,
zlepšovacích. návrzích a průmyslových
vzorech byly zrušeny § 14 - 31 zákona č.
8/1952 Sb., § 15 - 25 nařízení č.
15/1952 Sb. a § 26 - 37 téhož předpisu
v částech, týkajících se chrněných
vzorů, takže z obou uváděných
předpisů zůstala v platnosti zhruba polovina
ustanovení. Navrhovaná.úprava má za
cíl zrušit jak zákon č. 8/1952 Sb.,
tak i nařízení č. 15/1952 Sb. v celém
rozsahu.
Socialistický stát spolu s rozvojem výroby
v průmyslu, zemědělství, stavebnictví
a v ostatních odvětvích národního
hospodářství věnuje velkou pozornost
kvalitativním nárokům na rozvoj ekonomiky.
Významné místo v rozlišováni
kvality výrobků, jejich původu a odpovědnosti
výrobce v zájmu uživatele či spotřebitele,
patří u nás i v zahraničí ochranným
známkám.
Úloha ochranných známek vzrůstá
v současné etapě, kdy. vrcholné stranické
a státní hospodářské orgány
právem kladou mimořádný důraz
na kvalitu výrobků jak z hlediska potřeb
vnitřního, tak i zahraničního trhu.
Hlavními funkcemi ochranných známek jsou
funkce:
a/ rozlišovací - odlišuje výrobky různých
výrobců a tím usnadňuje odběrateli
či spotřebiteli výběr,
b/ propagační - v závislosti na technické
dokonalosti a stupni, užitných vlastností výrobku
a jeho jakostním provedení přesvědčuje
uživatele či spotřebitele o spolehlivosti a
serioznosti výrobního kolektivu a trvalé
péči věnované kvalitě jeho
výrobků, což je důležité
zejména na zahraničních trzích,
c/ ochranná - chrání určité
výrobky a brání užívání
shodných označení pro shodné nebo
podobné výrobky.
Ochranná známka poskytuje spotřebiteli jistotu
o výrobci a tradici jeho výrobků. Proto také
§ 174 hospodářského zákoníku
/úplné znění vyhlášeno
pod č. 45/1983 Sb./ ukládá užití
ochranné známky, přednostně před
použitím plného názvu výrobce
a jeho sídla.
Dosavadní právní úprava, to jest zákon
č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách
a chráněných vzorech a nařízení
ministra - předsedy Státního úřadu
plánovacího č. 15/1952 Sb., k provedení
zákona č. 8/1952 Sb., oba předpisy ve znění
vládního nařízení č.
48/1953 Sb., o změnách v příslušnosti
a řízení ve věcech vynálezů,
zlepšovacích námětů, ochranných
známek a chráněných vzorů,
a zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech,
zlepšovacích návrzích a průmyslových
vzorech, prosadil a upravil institut ochranné známky
i v podmínkách socialistického výrobního
způsobu jako nepostradatelnou součást reprodukčního
procesu a výraz odpovědnosti výrobců
za jakost výrobků.
V uplynulých třech desetiletích vzrostl celkový
fond ochranných známek v ČSSR z cca 200.000
v roce 1952 na cca 250.000 v současné době.
Fond vlastních československých ochranných
známek v uvedeném období v důsledku
koncentrace výroby a vytváření menšího
počtu velkých výrobních jednotek zaznamenal
mírný pokles, a stabilizoval se na počtu
cca 14.000 známek. V zahraničí udržují
československé organizace průběžně
asi 2.000 ochranných známek, každou v průměru
přibližně v 10 zemích.
Z uvedeného celkového fondu známek i čs.
národního fondu známek připadá
asi 1/3 na obor chemického a farmaceutického průmyslu,
asi 1/3 na výrobky všeobecného strojírenství
a zbytek na ostatní průmyslová odvětví.
V průběhu uvedeného období si kvalitou
průzkumu přihlášek ochranných
známek a jeho hloubkou vydobylo Československo obecný
respekt ve světě, čehož důkazem
je i účast čs. odborníků na
budování známkových systémů
v řadě rozvojových zemí. Rovněž
přímý devizový přínos
z titulu poplatků a kvality průzkumu představuje
pro Československo roční částku
asi 1 milion švýcarských franků /Úřad
pro vynálezy a objevy a organizace provádějící
zastupitelskou činnost/.
Neméně významná je dlouholetá
činnost ČSSR v Madridské dohodě o
mezinárodním zápisu továrních
nebo obchodních známek /zveřejněna
vyhláškou ministra zahraničních věcí
ČSSR č. 65/1975 Sb., a vyhláškou č.
78/1985 Sb., dále jen "Madridská dohoda"/,
stejně jako aktivní účast ČSSR
na revizích Pařížské úmluvy
na ochranu průmyslového vlastnictví v roce
1958 a 1967 /vyhláška ministra zahraničních
věcí ČSSR č. 64/1975 Sb. a vyhláška
č. 81/1985 Sb., dále jen "Pařížská
úmluva" /.
Uvedené revize naznačily budoucí vývoj
v oblasti ochranných. známek např. zvýrazněním
ochrany tzv. proslulých známek, kolektivních
známek, známek služeb apod. V současné
době se v rámci Pařížské
úmluvy řeší otázka vztahu ochranné
známky a zeměpisného označeni původu
výrobků.
Úlohu Úřadu pro vynálezy a objevy
při řízeni oblasti ochranných známek
v národním hospodářství zdůraznil
i zákon č. 84/1972 Sb.
Péče resortů a výrobních organizaci
o známkovou ochranu jejich výrobků v období
mezi rokem 1952 a současností závisela jednak.od
stupně tradičního povědomí,
že známka symbolizuje čest organizace a že
představuje morální závazek příslušného
výrobního kolektivu za trvalou kvalitu známkou
označované produkce, jednak od tlaku, jímž
působila konkurence při umísťováni
výrobků na zahraničních trzích,
zejména kapitalistických. V tom směru si
aktivně vedly zejména k. p. Škoda, n.p. Tatra,
n. p. Spofa, k. p. Blanické strojírny, generální
ředitelství Tukových závodů,
Spolek pro chemickou a hutní výrobu. n. p. Závody
MDŽ, n. p. Karlovarské sklo, n. p. Budějovický
Budvar a další organizace.
Prohlubující se socialistická integrace vyvolala
v uvedeném období i nové nároky na
otázky známkové ochrany mezi členskými
státy RVHP.
Zvláštní pozornost byla ve stálém
orgánu pro vynálezectví členských
států RVHP věnována zejména
unifikaci zákonodárství v oblastí
známkové ochrany. V roce 1976 byl vypracován
Typový zákon o ochranných známkách
členských států RVHP a zpracovány
další metodické materiály směřující
k sjednocení předpisů i průzkumové
praxe a k provádění jednotné známkové
politiky členských států RVHP ve Světové
organizaci duševního vlastnictví.
Rozvoj spolupráce na dlouhodobých perspektivách
mezi členskými státy RVHP, prohlubovaní
kooperace a specializace, realizace Komplexního programu
vědeckotechnického pokroku členských
států RVHP do roku 2000, postupný vznik společných
podniků a další opatření, kladou
stále větší nároky i na otázky
známkové ochrany a na posilování odpovědností
výrobce za vysokou kvalitu výrobků i na zabezpečení
zájmů a potřeb uživatelů.
Práva k ochranným známkám jsou v současných
podmínkách rozvinutého světového
trhu významným prostředkem k upevňování
pozice na trhu a k zajišťování větší
prodejnosti výrobků, s nimiž jsou spjata.
Zvýšené nároky na vysokou kvalitu a
konkurenceschopnost výroby a výrobků přináší
s sebou i situace na zahraničním trhu, kde dochází
k velkému střetu výrobků s ohledem
na stav krizové situace v kapitalistickém světě.
To si vyžaduje opatření k prohloubení
ochrany čs. proslulých známek, jakými
jsou např. ŠKODA, ČKD, TATRA, LIAZ, POLDI,
TONAK, SELLIER + BELLOT, CEBO, BARUM, MATADOR, MAKYTA, MANET,
BUDĚJOVICKÝ BUDVAR, PLZEŇSKY PRAZDROJ, a
další, které v důsledku dlouhodobých
tradic kvality jimi označovaných výrobků
přispívají k úspěšnosti
realizace čs. výrobků na zahraničních
trzích.
K posílení známkové ochrany a konkurenceschopnosti
čs. výrobků významně přispělo
i úsilí ČSSR o uzavření mnohostranné
Dohody o ochraně označení původu výrobků
mezi členskými státy RVHP a uzavření
dvoustranných dohod s některými kapitalistickými
státy /Švýcarsko, Rakousko, Španělsko,
Portugalsko/. Stejnému účelu napomohlo i
vydání zákona o ochraně označení
původů výrobků /zákon č.
159/1973 Sb./.
Návrh československého zákona o ochranných
známkách je připravován v úzké
součinnosti se Státním výborem SSSR
pro vynálezy a objevy, který z obdobných
důvodů jako československý Úřad
pro vynálezy a objevy rovněž pracuje na novém
předpisu o ochranných známkách. Cílem
je dosáhnout co nejužšího přiblížení
uvedených předpisů. Předkládaný
návrh zásad zákona je v základních
ustanoveních obsahově shodný s připravovaným
předpisem ČSSR.
I když zákon č. 8/1952 Sb. zavedl socialistický
právní pořádek do upravovaných
vztahů a umožnil dále realizovat výhody
plynoucí z používání ochranných
známek a po právní stránce se v podstatě
osvědčil, nemůže již v současné
době sehrát úlohu účinného
nástroje, plně odpovídajícího
nárokům na posílení vědomí
odpovědnosti výrobce za kvalitu výrobků
jak vůči domácím, tak i zahraničním
odběratelům, ani nárokům, jež
na otázky známkové ochrany klade prohlubující
se socialistická integrace a realizace Komplexního
programu vědeckotechnického pokroku členských
států RVHP do roku 2000.
V zájmu posílení ochrany celospolečenských
zájmů a vlivu ochranných známek na
kvalitu výrobků se jeví vhodným zavést
povinná užívání zapsaných
ochranných známek, což zdůrazní
morální odpovědnost výrobního
kolektivu za kvalitu známkou označované produkce
a přispěje i k eliminování označení
těch výrobků, které se kvalitativně
neosvědčily.
Zvýšená úloha známkové
ochrany, zejména ve vztahu k exportu a k posílení
konkurenceschopnosti čs. výrobků, se projeví
zdůrazněním vazby kvality výrobků
na příslušné označení,
zejména ve spojení s proslul;Smi známkami.
Prohloubí se tím vztah daného pracovního
kolektivu k trvalému udržení vysoké
kvality výroby a posílí se možnost obrany
takových významných známek proti jejich
napodobování nebo zneužívání
jak event. na vnitřním trhu, tak především
na zahraničních trzích.
Navrhovaným zavedením institutu kolektivní
známky se vytvoří právní báze
pro označování výrobků společnými
známkami při kooperaci a specializaci nebo při
vytváření společných podniků.
Bude jich možno rovněž využít i při
hospodářské činnosti v rámci
koncernové formy řízeni.
Vypracováním zákona na společných
principech Typového zákona o ochranných známkách
členských států RVHP a vzájemným
sblížením československého a
sovětského známkového předpisu
se usnadní vzájemná spolupráce při
ochraně,případně obraně známkových
práv organizací socialistických států.
Nově navrhovaná právní úprava
vytvoří dostatečné podmínky
pro řídící a organizátorskou
činnost v oblasti ochranných známek stanovením
úkolů orgánů hospodářského
řízení. Umožní rovněž
zavedení finančního postihu majitelů
a smluvních uživatelů ochranných známek,
kteří neplní povinnosti stanovené
zákonem.
Jako faktor zvýšení ochrany bude působit
i zavedení karenční lhůty, jež
má zabránit tomu, aby si ochranné známky
po jejich event. zániku bezprostředně přihlásil
k zápisu jiný výrobce a tím klamal
spotřebitele o původu výrobků.
Nově navrhovaná právní úprava
uvede do souladu s ustanovením Madridské dohody
neměnnost jednou zapsané ochranné známky,
zamezit možnostem slučování známek
a rozšiřování seznamů známkou
chráněných výrobků. To je v
souladu s právními předpisy převážné
většiny zemí.
V souladu s ustanovením Typového zákona o
ochranných známkách členských
států RVHP i Pařížské
úmluvy je čelné provést v zásadách
zákona podrobnější specifikaci označení,
která nemohou být ochrannými známkami
nebo která jsou vyloučena ze zápisu. Cílem
této specifikace je ochrana celospolečenských
zájmů, zájmů spotřebitelů,
starších práv třetích osob, zapsaných
uživatelů označení původu a plnění
závazků vyplývajících z mezinárodních
smluv.
Návrh zásad zákona vypouští dosavadní
institut držitele nezapsané značky /právo
předchozího uživatele/, který se v praxi
neosvědčil.
Vzhledem k tomu, že návrh zásad zákona
o ochranných známkách respektuje současné
tendence v posilování odpovědnosti majitele
známky za vysokou kvalitu výrobků a zabezpečení
zájmu a potřeb uživatelů, potřeby
socialistické integrace i současné nároky
Pařížské úmluvy a Madridské
dohody, vytváří předpoklad pro dlouhodobé
uplatnění navrhované úpravy do budoucna.
Návrh nové právní úpravy předpokládá
vydání nového zákona o ochranných
známkách. Navrhované změny jsou natolik
závažné, že by pouze dílčí
novelizace stávajícího zákona byla
na úkor srozumitelnosti tohoto předpisu. Kromě
toho byly v zákoně č. 8/1952 Sb. již
zrušeny části týkající
se chráněných vzorů, a to zákonem
č. 84/1972 Sb.
Návrh zásad zákona neklade zvýšené
nároky na státní rozpočet federace
ani republik, rovněž nevyžaduje zvýšení
počtu pracovních sil v řadě pro vynálezy
a objevy ani v ostatních ústředních
orgánech státní správy nebo v organizacích.
Zákonodárná pravomoc Federálního
shromážděni k vydání nového
zákona o ochranných známkách vyplývá
z ustanovení čl 37 odst. 1 písm. b/ a čl.
24 odst. 2, písm. d/ ústavního zákona
o čs. federaci. Ochranné známky patří
do kategorie průmyslových práv, jejichž
úprava náleží do působnosti Československé
socialistické republiky. Federální shromáždění
má zákonodárnou pravomoc patřící
do společné působnosti Československé
socialistické republiky a obou republik, a to v části
svěřené Československé socialistické
republice.