Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

I. Všeobecná část

Hospodářská politika státu v souladu se závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa se orientuje na racionální využívání palivoenergetické základny a na maximální snižování energetické náročnosti.

Významnou složkou energetického hospodářství v československé socialistické republice je zásobování národního hospodářství a obyvatelstva teplem, což znamená uspokojovaní potřeb tepla pro vytápění, klimatizování, přípravu teplé užitkové vody a pro technologické účely.

Podíl zásobováni teplem na využívání prvotních energetických zdrojů je uveden v tomto statistickém srovnání:

Jak z uvedené tabulky je patrno, výroba tepla spotřebována z prvotních energetických zdrojů, přičemž srovnatelný podíl výroby elektřiny činí asi 25 %. V této spojitosti je nutno také vzít v úvahu, že energetická účinnost při výrobě tepla je zhruba dvojnásobná ve srovnání s výrobou elektřiny v kondenzačním cyklu, takže podíl tepla v užitné spotřebě energie je ještě daleko výraznější a činí asi 75 %.

Současná a výhledová palivoenergetická situace nedovoluje nadále rozvíjet zásobování teplem ze zdrojů spalujících nedostatková ušlechtilá paliva. Je proto nutné, pokud tomu nebrání zvláštní ekologické důvody pro tuto oblast přednostně využívat tuzemské méněhodnotná hnědé uhlí a výhledově i jadernou energii. Z tohoto pohledu je třeba rozvoj zásobování teplem zaměřovat především na centralizované systémy zásobování teplem, kde základními zdroji tepla jsou velká zařízení. která jsou uzpůsobena spalovat toto palivo. Tím ovšem tato oblast přestává být záležitostí místních orgánů a naopak musí být řízena jednotně technicky, metodicky i koncepčně v souladu s jednotnou státní palivoenergetickou politikou.

Progresivní teplárenský program se neobejde bez koncepčního řízení rozvoje a bez stanovení metod a nástrojů jeho prosazování a uplatňování. Na zásobování teplem se podílí všechny resorty a národní výbory a to jako výrobci i jako jeho spotřebitelé. Je třeba sladit a podřídit jednotné koncepci různé zájmy resortů i národních výborů, zamezit neefektivní výstavbu malých zdrojů tepla na ušlechtilá paliva pro zásobování teplem využít v maximální míře moderně koncipované teplárenské systémy a důsledně prosazovat hospodárnost ve výrobě a spotřebě tepla.

Správné koncepční a technické řešení zásobování teplem přináší značné výhody. Centralizací tepelných výkonů lze dosáhnout zračných úspor v palivu, v pracovních silách a ve zlepšení životního prostředí. Tento výsledek se ještě zvyšuje při kombinované výrobě tepla a elektřiny v jednom zdroji.

Jak ukazují praktické zkušenosti, lze hospodárným provozem, zaváděním automatické regulace a měření, inovací zdrojů, rozvodného a odběrného zařízení, zvyšováním kvalifikace obsluhy a dalšími vhodnými opatřeními dosáhnout poměrně velkých úspor paliva bez relativních dopadů na dodávku tepla.

Vláda Československé socialistické republiky svým usnesením č. 130 ze dne 31. května 1979 stanovila zásady dlouhodobé energetické politiky na úseku zásobování teplem a stanovila hlavní úkoly ke komplexnímu řešení této problematiky. Vláda současně též uložila zhodnotit dosavadní právní úpravu a navrhnout potřebná normativní opatření k účinné právní regulaci tohoto hospodářského úseku.

Při plnění těchto úkolů se došlo k závěru, že dosavadní právní úprava není komplexní, je charakterizována značnou roztříštěností a neumožňuje plné uplatnění vládou stanovených zásad a tím využití racionalizačních možností a dalších výhod vyplývajících z účelného a koordinovaného řízení zásobování teplem.

Zásadním nedostatkem dosavadní právní úpravy je, že koncepční a metodické řízení zásobování teplem a jeho rozvoje nebylo svěřeno jednoznačně jednomu ústřednímu orgánu státní správy a že celou problematiku zásobování teplem a zejména jeho rozvoj neřeší systémově.

Tato roztříštěnost a neúplnost právní úpravy, jakož i to, že chybí právní předpis na úrovni zákona, o který by bylo možno opírat vydávání podrobnějších prováděcích obecně závazných právních předpisů, zdůvodňuje potřebu zákonné úpravy.

Při přípravě zákona bylo nutné především vyřešit působnost a úkoly věcně příslušného federálního ministerstva paliv a energetiky, dalších státních orgánů, organizací, jakož i práva a povinnosti občanů. Dále bylo třeba upravit způsob kterým bude zásobování teplem řízeno vzhledem k tomu, že jednotlivé soustavy centralizovaného zásobování teplem se technicky a ekonomicky uzavírají v územních obvodech a organizace provozující zdroje a rozvody tepla jsou řízeny různými resorty.

S ohledem na nezastupitelné poslání národních výborů v péči o rozvoj územních obvodů a životní podmínky jeho obyvatel, jsou v zákoně zakotvena ustanovení, podle nich důležitá opatření na úseku zásobování teplem mohou být provedena jen po projednání, popřípadě po dohodě s příslušným národním výborem. To se týká zejména vyhlašování vybraných územních celků, pořizování a schvalování rozvojových teplofikačních studií, omezování nebo zastavování provozu zařízení pro zásobování teplem obyvatelstva a vydávání dispečerských řádí soustav centralizovaného zásobování teplem. Významnou úlohu sehrají národní výbory v souladu s novelou zákona o národních výborech též při přípravě sdružování prostředků k výstavbě zařízení pro zásobování teplem.

Zákon řeší rovněž skloubení základního dokumentu rozvoje zásobování teplem ve vybraném územním celku, t. j. rozvojové teplofikační studie se soustavou územně plánovací dokumentace řešící funkční využití území věcné a časové zásady výstavby, tedy rozvoj území vůbec.

K zabezpečení maximálních úspor vynakládaných společenských prostředků na rozvoj soustav centralizovaného zásobování teplem zákon předpokládá, že rozhodující zdroje a veřejné rozvody tepla sloužící více odběratelům budou zřizovány formou sdružené investiční výstavby. Tato forma přispěje k zainteresovanosti všech účastníků na přípravě výstavby, jejím zahájení a včasném dokončení. Tato zásada je již rozpracována ve společné směrnici federálního ministerstva paliv a energetiky a federálního ministerstva financí č. 26/1981. V současné době se již touto formou realizuje několik teplofikačních staveb.

Zákon je rozčleněn do šesti částí, které řeší spolu souvisící ucelenou oblast problémů zásobování teplem.

První část vymezuje předmět zákona a základní pojmy z oblasti zásobování teplem.

V části druhé je stanovena působnost federálního minsterstva paliv a energetiky v oblasti rozvoje zásobování teplem, předpoklady a způsob jeho řešení v lokalitách a s tím související úkoly zúčastněných orgánů a organizací.

Třetí část řeší vztahy při zřizování, rozšiřování a provozování zařízení pro zásobování teplem.

Ve čtvrté části se upravují oprávnění k cizím nemovitostem při výstavě a provozu zařízení pro zásobování teplem včetně náhrad, které vlastníkům, popřípadě správcům a uživatelům dotčených nemovitostí příslušejí.

Pátá část obsahuje zásady hospodaření s teplem a podmínky připojování tepelných přípojek a odběrných tepelných zařízení. Vzhledem k tomu, že hospodaření s teplem dosud nebylo komplexně upraveno, je úpravami dán předpoklad k dosažení významných úspor paliv a energie v této oblasti zejména upravením povinností o zavádění automatické regulace a měření tepla.

Závěrečná šestá část obsahuje jednak zmocnění pro federální ministerstvo paliv a energetiky k vydání prováděcích obecně závazných právních předpisů, jednak zmocnění pro vládu Československé socialistické republiky povolit výjimku z ustanovení části třetí zákona a dále ustanovení zrušovací a o nabytí účinnosti.

Zásady zákona byly schváleny usnesením vlády Československé socialistické republiky č. 260 ze dne 7. listopadu 1983 a projednány ve výborech Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady.

Současná právní úprava zásobování národního hospodářství a obyvatelstva teplem je neplná a roztříštěná.

Zásadní nedostatek je nutno spatřovat.v tom, jak je uvedeno již v oddílu A všeobecné části důvodové zprávy, že dosud není zákonem určen ústřední orgán státní správy, kterému je svěřeno koncepční a metodické řízení zásobování teplem a jeho razvoje. Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, uvádí pouze v důvodové zprávě k § 56, že federální ministerstvo paliv a energetiky koordinuje rozvoj teplárenství a zásobování národního hospodářství teplem.

Dalšími obecně závaznými prvními předpisy na různých úrovních jsou řešeny dílčím způsobem některé otázky týkající se zásobování teplem.

Z elektrizačního zákona č. 79/1957 Sb., a prováděcího vládního nařízení č. 80/1957 Sb. vyplývá, že se oprávnění k cizím nemovitostem při výstavbě a provozu vedení vztahují též na zařízení pro rozvod tepla.

Vyhláška Ústřední správy energetiky č. 38/1963 Sb., o zřizování a provozování zařízení pro výrobu a rozvod tepla, neřečí systémově celou problematiku zásobování teplem a zejména jeho rozvoj. Vyhláška především nezakotvuje povinnost dodržování jednotné státní palivoenergetické politiky na tamto úseku, neurčuje ústřední řídící orgán a metody koncepčního řízení rozvoje zásobování teplem, nestanoví způsob a prostředky racionálního provozu a údržby zařízení ani pravidla a podmínky hospodárnosti při výrobě a spotřebě tepla. Tyto otázky neřeší ani základní podmínky dodávky tepla ve vyhlášce federálního ministerstva paliv a energetiky č. 139/1983 Sb., která je zaměřena na úpravu dodavatelko-odběratelských vztahů.

Při přípravě zákona o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla byla zkoumána též právní úprava zásobování teplem v některých socialistických státech, a to ve Svazu sovětských socialistických republik v Německé demokratické republice, v Polské lidové republice a v Maďarské lidové republice.

Byla zkoumána i právní úprava zásobování teplem v některých západních státech jako v Německé spolkové republice, ve Francii, v Dánsku a ve Finsku. Bylo zjištěno, že se v právní úpravě této oblasti uplatňují stále ve větší míře státní zájmy a jednotná politika, i přes zcela odlišný charakter základních ekonomických vztahů daný principy kapitalistického podnikání. Nejdále v tomto směru je právní úprava v Dánsku, kde byl již před několika lety vydán zákon o teple.

S ohledem na dynamický rozvoj zásobování teplem a jeho podíl v palivoenergetickém hospodářství státu je nezbytné, aby základní principy rozvoje zásobování národního hospodářství a obyvatelstva teplem, metody a nástroje řízení progresivní výroby i rozvodu a hospodárné spotřeby tepla byly stanoveny zákonem.

Zákon o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla umožní pomocí instrumentů v něm zakotvených prosazovat záměry a cíle jednotné státní palivoenergetické politiky v této oblasti a zmocněním k vydávání dalších obecně závazných právních předpisů k jeho provedení vytvoří základ komplexní právní úpravy.

Zákon o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla vytvoří se zákony č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, a č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů, soubor základních právních předpisů pro řízení energetického hospodářství ČSSR na jednotných právních principech.

Vydání zákona o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla, nevyvolá nové požadavky na státní rozpočet ani nároky na zvýšení počtu pracovníků. Jednotný systém řízeni úseku zásobování teplem byl v rámci resortu federálního ministerstva paliv a energetiky vybudován na základě usnesení vlády ČSSR č. 130/1979, kterým byly stanoveny zásady dlouhodobé jednotné státní palivoenergetické politiky na tomto úseku a zároveň uloženy úkony a vytvořeny potřebné předpoklady k zabezpečení jejich realizace.

II. Zvláštní část

K § 1

Zásobování teplem je oblastí s mimořádně závažným politickým a hospodářským dopadem dotýkající se prakticky všech resortů a národních výborů. Centralizované zásobování teplem výrazně ovlivňuje životní podmínky obyvatelstva a rozvoj průmyslu, přináší úspory pracovních sil a zlepšuje životní prostředí.

To je velmi významné zejména pro současnou i budoucí palivoenergetickou bilanci, která je jedním ze základních limitujících článků rozvoje celého národního hospodářství a životní úrovně obyvatelstva.

K prosazení potřebného systémového přístupu a racionálních řešení je nezbytné jednotné komplexní řízení úseku zásobování teplem v ČSSR podle zásad státní palivoenergetické politiky.

V ČSSR dosud neexistuje komplexní právní úprava oblasti zásobování teplem na úrovni zákona, která by byla obdobná právní úpravě na úseku výroby, rozvodu a spotřeby elektřiny a topných plynů. Tento stav měl nepříznivý dopad na spotřebu paliv, životnost zařízení, potřebu pracovních sil a životní prostředí, nebo zásobování teplem nebylo jednotně řízeno a zaměřovalo se na decentralizovaný způsob s velkým počtem malých místních zdrojů se značnými nároky na dovážená ušlechtilá paliva.

Řešení účinné komplexní právní regulace zásobování národního hospodářství teplem s ohledem na jeho rozsah a význam je možné jedině formou zákona. Uplatnění zákona rozhodující měrou přispěje k odstranění nevyhovujícího dřívějšího stavu, k omezení neefektivní výstavby místních zdrojů a usnadní budování velkých soustav centralizovaného zásobování teplem, které umožní racionálnějším způsobem a jednotným řízením účinné ovlivňování výroby, rozvodu a spotřeby tepla, v celém národním hospodářství s využitím nejnovějších výsledků vědeckotechnického rozvoje.

Zákon stanoví úkoly a kompetenci federálního ministerstva paliv a energetiky v procesu vymezení způsobu zásobování teplem, přípravy rozvoje soustav centralizovaného zásobování teplem, při ovlivňování racionálního a hospodárného řízení výroby, rozvodu a spotřeby tepla, jakož i korespondující úkoly dalších orgánů a zejména organizací, které vyrábějí, dodávají nebo odebírají teplo.

Vzhledem k tomu, že zásobování teplem se dotýká nejen organizací, ale i občanů, vznikají při uplatňování zákona práva a povinnosti i jim.

Základními nástroji ke splnění cílů sledovaných zákonem je řízení rozvoje zásobování teplem na základě teplofikačních studií a vydávání právních norem k zabezpečení jednotného racionálního systému provozu a údržby zařízení pro zásobování teplem a k hospodaření teplem.

K § 2 a 3

Vzhledem k tomu, že ani v dosavadních právních předpisech ani v technických normách nejsou hlavní pojmy z oblasti zásobování teplem jednotně užívány a jejich význam sjednocen, zavádí se a vysvětluje základní terminologie jak pro účely tohoto zákona, tak pro prováděcí předpisy k němu, i obecně pro celý právní řád.

Charakteristickými znaky centralizovaného zásobování teplem je jeho výroba v ústřednám zdroji tepla a jeho doprava do zařízení odběratelů - spotřebitelů prostřednictvím rozvodu tepla s tím, že jednotlivá zařízení umožňující tento proces jsou technicky propojena a tvoří soustavu centralizovaného zásobování teplem. Při decentralizovaném zásobování teplem je teplo vyráběno v místním zdroji a přímo nebo v jeho bezprostřední blízkosti je také využíváno - spotřebováváno.

Základním rozlišovacím znakem mezi zdrojem ústředním a místním je jeho instalovaný výkon. U ústředního zdroje je vedle podmínky minimální tepelné hranice 6 MW a dodávky tepla pro více odběrných tepelných zařízení další podmínka jeho umístění v samostatném objektu. Nejedná se však o objekt (budovu), popřípadě jejich soubor, pro který tento zdroj teplo vyrábí.

Podmínka minimálního tepelného výkonu 6 MW byla stanovena mimo jiné i s přihlédnutím k hranici tepelného výkonu zdroje 5,815 MW, rozhodného pro použití jednotné ceny tepla dodávaného obyvatelstvu z dálkových a průmyslových zdrojů podle výměru Ústřední správy energetiky a Ústřední správy místního hospodářství č. 20/1965.

Při splnění uvedených podmínek jsou ústředními zdroji tepla zejména teplárny, v nichž se vyrábí teplo i elektřina v kombinovaném cyklu, elektrárny (včetně jaderných) s dodávkou tepla, výtopny, závodní (průmyslové) kotelny vyrábějící teplou nebo horkou vodu nebo páru pro technologické účely svých provozovatelů, okrskové kotelny, zařízení využívající druhotných nebo netradičních zdrojů energie (spalitelné městské nebo průmyslové odpady odpadní teplo z průmyslových procesů, sluneční energie, nízkopotenciální teplo, geotermální teplo a pod.).

Místním Zdrojem tepla je zařízení, které nesplňuje některou z podmínek pro zařazení mezi ústřední zdroje; jsou to zejména topidla (kamna), domovní (objektové) a blokové kotelny na všechny druhy paliv a elektrickou energii, jakož i domovní (objektová) zařízení, která využívají druhotné nebo netradiční zdroje energie.

Rozvod tepla sestává z tepelné sítě, tj. z potrubí s příslušenstvím (armatury, kompenzátory) a ze stanic, které jsou budovány v případě, že během dopravy tepla je potřeba upravovat parametry teplonosné látky, zejména její tlak nebo teplotu, popřípadě obojí. Součástí rozvodu tepla, a to jeho primární části je též tepelný napaječ, který přivádí teplo od ústředního zdroje do sídelního útvaru, popřípadě jeho jednotlivých zón.

Tepelná přípojka je část tepelné sítě - potrubí mezi uzavírací armaturou umožňující zastavení dodávky tepla pro odběratele a uzavírací armaturou umožňující odpojení odběrného tepelného zařízeni. Tepelná přípojka je primární, spojuje-li primární část rozvodu tepla nebo ústřední zdroj tepla s odběrným tepelným zařízením; tepelná přípojka je sekundární, spojuje-li předávací stanici, která tvoří součást veřejného rozvodu tepla nebo sekundární část rozvodu tepla s odběrným tepelným zařízením.

Odběrným tepelným zařízením je veškeré zařízení, které umožňuje jednomu odběrateli odběr a využití tepelné energie, zahrnuje vždy vnitřní zařízení, ale může do něj patřit i ta část rozvodu tepla jejž prostřednictvím je teplo dodáváno do jednotlivých objektů téhož odběratele, popřípadě jsou-li v něm upravovány parametry teplonosné látky pro spotřebiče.

Vzniknou-li v jednotlivých případech - zejména při řešení otázky příslušnosti ke zřizování nebo provozování zařízení pro zásobování teplem podle § 13, 14 a 16 zákona - pochybnosti o druhu zařízení pro zásobování teplem, rozhodne federální ministerstvo paliv a energetiky nebo na základě jeho zmocnění České energetické závody, koncern, Praha, pro území České socialistické republiky a Slovenské energetické podniky, koncern, Bratislava, pro území Slovenské socialistické republiky.

K § 4

Jedním z hlavních cílů tohoto zákona je, aby na rozdíl od dnešního stavu bylo řešení všech otázek spojených s rozvojem zásobování teplem v ČSSR koncepční a svěřeno v plném rozsahu jednomu orgánu státní správy, který bude určovat hlavní zásady a metody dodržování celkové koncepce rozvoje zásobování teplem v souladu s jednotnou palivoenergetickou politikou.

Tímto ustanovením se zpřesňuje a doplňuje kompetence federálního ministerstva paliv a energetiky stanovená zákonem č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev. Význam zásobování teplem v palivoenergetické politice a nezbytnost jeho komplexního řízení odůvodňují odpovídající vyjádření v právním řádu.

K § 5

Rozvoj zásobování teplem podle koncepce stanovené v souladu s jednotnou průmyslovou politikou nelze realizovat současně na celém území ČSSR, ale postupně v jednotlivých vybraných územních celcích - vybraných oblastech.

Vybranou oblastí budou vyhlašovány takové lokality, v nichž je účelně s ohledem na perspektivní rozvoj průmyslu, zemědělství a osídlení řešit rozvoj zásobování teplem centralizovaným způsobem, a to vybudováním soustav, centralizovaného zásobování teplem nebo integrací stávajících malých soustav.

Hranice vybrané oblasti se nebudou ve všech případech krýt s hranicemi území, pro něž se zpracovává územně plánovací dokumentace. Její územní rozsah bude předurčen na jedné straně potřebami - požadavky na teplo a na druhé straně možnostmi zdrojů tepla, které v dané oblasti již existují nebo které lze zřídit rekonstrukcí kondenzačních elektráren, výstavbou nových tepláren apod.

K vyhlášení vybraných oblastí federálním ministerstvem paliv a energetiky bude docházet postupně po vyhodnocení všech technických, ekonomických a společenských hledisek v úvahu přicházejících lokalitách.

Vzhledem k důsledkům, které vyhlášení lokality za vybranou oblast má pro orgány a organizace i občany, je nezbytné, aby záměr "vyhlášení" byl projednán s určenými orgány státní správy a vlastní vyhlášení bylo,provedeno obecné závazným právním předpisem.

K § 6

Rozvoj zásobování teplem nutno realizovat podle komplexního a schváleného dokumentu, který musí vycházet z rozboru stávajících i budoucích územně technických, ekonomických a organizačních podmínek a který stanoví rozsah centralizovaného zásobování teplem, ale i decentralizovaného zásobování teplem pro ty části území, kde nebude účelné nebo možné zabezpečit zásobování teplem ze soustavy (např. stará zástavba, okrajové části apod.). Tímto dokumentem je rozvojová teplofikační studie, která musí být zpracována pro každou vybranou oblast.

Při vypracování rozvojových teplofikačních studií je nutno přísně dbát, aby vycházely z koncepce rozvoje zásobování teplem (§ 4 zákona), aby byly v souladu se státními energetickými bilancemi a navazujícími bilancemi jednotlivých druhů paliv a elektrické energie, s výhledovou bilancí tepelných zdrojů a potřeb tepla ve vybrané oblasti a aby současně respektovaly ekologická hlediska a zásady ochrany zemědělského a lesního půdního fondu.

K § 7

S ohledem na význam rozvojové teplofikační studie jako základního dokumentu, podle něhož se má rozvíjet centralizované zásobování teplem ve vybrané oblasti, je nezbytné, aby bylo stanoveno též pravidlo, která organizace má zabezpečit zpracování rozvojové teplofikační studie. Pořídit rozvojovou teplofikační studii, tj. zabezpečit její zpracování, se ukládá organizaci, která provozuje veřejný rozvod tepla ve stávající soustavě centralizovaného zásobováni teplem, a má-li být tato soustava budována pak organizaci, v jejímž je to zájmu. V případě, že ve vybrané oblasti je více tato zainteresovaných organizací nebo žádná organizace nechce tento úkol převzít, určí tuto organizaci federální ministerstvo paliv a energetiky. Při svém rozhodování bude vycházet nejen z hlediska rozsahu zájmu jednotlivých zainteresovaných organizací, ale i z možnosti její zpracování zabezpečit.

Uložení povinnosti zabezpečit zpracováni rozvojové teplofikační studie musí být projednáno s ústředními orgány těchto organizací; dohoda s krajským národním výborem je nutná proto, že rozvojová teplofikační studie je podkladem územně plánovací dokumentace a výrazně ovlivni tvorbu oblastních plánů.

Při zpracování teplofikační studie realizuje federální ministerstvo paliv a energetiky prostřednictvím odborné energetické organizace svou,koncepční a metodickou úlohu poskytováním závazných podkladů ke zpracování zásad koncepčního řešení a v poskytování odborných konzultací v průběhu zpracovávání rozvojové teplofikační studie. Koncern České energetické závady, Praha, a koncern Slovenské energetické podniky, Bratislava, již zřídily pro tento účel v jednotlivých krajích krajská střediska centralizovaného zásobování teplem.

K § 8

Schválení rozvojové teplofikační studie federálním ministerstvem paliv a energetiky je garanci za správné a racionální řešeni respektující palivoergetickou politiku státu. Zásobováni teplem je součásti technické infrastruktury dané oblasti, proto se na schválení rozvojové teplofikační studie musí podílet i územní orgán, tj. příslušný krajský národní výbor, který v procesu schvalování rozvojové teplofikační studie posoudí zejména její soulad s výhledem rozvoje území, ale i dalšími zájmy, například péčí o zdravé životní podmínky apod. Projednáni se Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, plánovacími komisemi republik a komisemi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj republik vytváří potřebnou vazbu schválených rozvojových teplofikačních studií na státní a oblastní plány a vědeckotechnickou a investiční politiku. Zainteresovanými organizacemi se rozumí ty organizace, které se ve vybrané oblasti budou podílet na výrobě rozvodu a spotřebě tepla.

K § 9

Územně plánovací dokumentace, kterou pořizuji příslušné orgány územního plánování (zpravidla národní výbory) podle § 8 a 12 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánová-ní a stavebním řádu (stavební zákon), řeší v souladu s cit. zákonem funkční využití území a věcnou a časovou koordinaci výstavby ovlivňující rozvoj území a tím vytváří předpoklady pro trvalý soulad všech přírodních civilizačních a kulturních hodnot v území. S ohledem na cíle a úkoly územně plánovací dokumentace vychází se při jejím pořizováni z podkladů, které byly již pro dané území zpracovány. Jedním z takových podkladů je též schválená rozvojová teplofikační studie.

V případě, že pro vybranou oblast byla již územně plánovací dokumentace schválena, vychází rozvojová teplofikační studie z této dokumentace; dojde-li řešením zásobování teplem v rozvojové teplofikační studii ke změně předpokladů zpracovaných v územně plánovací dokumentaci, musí být obě dokumentace uvedeny do vzájemného souladu.

V případě, že rozvojová teplofikační studie není pro dané území dosud zpracována nebo toto území nezahrnuje vybranou oblast, je podkladem pro pořízení územně plánovací dokumentace z hlediska zásobování teplem zejména bilance potřeb tepla a její krytí zdroji.

K § 10

Komplexní řešení problematiky zásobování teplem v daném území se zabezpečuje tak, že se ukládá pořizovateli územně plánovací dokumentace zpracovávat územní plány v souladu se zásadami rozvoje zásobování teplem, které stanoví federální ministerstvo paliv a energetiky, popřípadě odborné energetické organizace resortu paliv a energetiky, a z tohoto hlediska návrh územně plánovací dokumentace projednávat.

Přitom se rozlišuje, zda územně plánovací dokumentace se pořizuje pro území zahrnující či nezahrnující vybranou oblast, popřípadě její část. S federálním ministerstvem paliv a energetiky musí být projednán návrh územně plánovací dokumentace v případě, kdy má být zpracována pro území, jehož perspektiva již vyvolala nebo vyvolá potřebu vypracování rozvojové teplofikační studie (vybraná oblast). Návrh územně plánovací dokumentace v ostatních případech se projednává s odbornou energetickou organizací.

K § 11

Řízení rozvoje zásobování teplem, zpracovávání rozvojových teplofikačních studií sestavování bilancí potřeb tepla a jejich krytí zdroji, je podmíněno zajištěním potřebných a spolehlivých informací, podkladů a plánovacích údajů které jsou nutné nejen k vypracování a stanovení koncepce rozvoje zásobování teplem v.Československé socialistické republice.a jejího řešení ve vybraných oblastech, ale i k posouzení stávajícího stavu a hospodárnosti provozu zařízení pro výrobu rozvod a spotřebu tepla.

Požadované podklady, informace a údaje musí být poskytovány investory a provozovateli zřízení pro zásobování teplem. Zvláštními předpisy, které mohou vyloučit jejich poskytování, jsou zejména zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky ve znění zákonného opatření č. 17/1976 Sb. (zařízení na obranu vlasti, utajovaná výroba apod.) a předpisy federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra je provádějící.

K § 12

Odstranění dosavadního živelného rozvoje zásobování teplem se zabezpečuje nejen progresivně řešenou koncepcí rozvoje zásobování teplem v Československé socialistické republice a v souladu s ní zpracovávanými rozvojovými teplofikačními studiemi, ale i kontrolou přípravy všech staveb, které se po svém dokončení mají stát součástí soustavy centralizovaného zásobování teplem. Proto se ukládá všem investorem povinnost předložit investiční záměr nebo, pokud se nezpracovává, přípravnou dokumentaci, tj. projektový úkol nebo studii souboru staveb, odborné energetické organizaci k vyjádření. Místo investora mže tuto povinnost splnit i jím pověřená organizace, kterou bude zpravidla projekční organizace. Tato povinnost se vztahuje na všechny stavby zahrnující zařízení pro výrobu tepla, jeho rozvod nebo odběrná tepelná zařízení. Odborná energetická organizace posoudí v předložené dokumentaci soulad navrženého zajištění potřeby tepla v konkrétní stavbě s koncepcí rozvoje zásobování teplem v daném území. Lhůta k podání vyjádření byla stanovena na 30 dnů obdobně podle ustanovení § 74 vyhlášky Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb; dohoda o jiné lhůtě v individuálním případě se nevylučuje.

Zavedením této kontroly přípravy staveb není dotčena povinnost investorů projednávat projektové úkoly staveb z hlediska hospodaření palivem a energií s orgány Státní energetické inspekce ČSR nebo Státní energetické inspekce SSR podle § 20 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky č. 5/1987 Sb.

K § 13

Návrhem se ujednocuje, která organizace bude zřizovat ústřední zdroje tepla. Předpokládá se, že většinu velkých ústředních zdrojů tepla, zejména kombinovaných s výrobou elektřiny budou v rozsahu stanoveném státním plánem a jeho rozpisem zřizovat odborné energetické organizace.

Vedle toho však zůstává v menší míře možnost zřizovat ústřední zdroje tepla ostatními organizacemi mimo resort paliv a energetiky včetně organizací národních výborů.

V oblastech, kde potřeba tepla, respektive tepelná hustota, nedosahuje hodnot vhodných pro vznik soustavy cen tralizovaného zásobování teplem, zřizují investoři, popřípadě správci (vlastníci) objektů, místní zdroje. S ohledem na to, že s vývojem dané oblasti může vzrůstat i potřeba tepla, respektive, tepelná hustota, jsou přitom povinni respektovat zásady zásobování teplem v dané oblasti.

Stavební bytová družstva při výstavbě nebo rekonstrukci vlastních obytných domů financují pouze tu činnost, ke které jsou oprávněna pode stanov. V souladu s pokyny ministerstev výstavby a technik do věcného rozsahu rozpočtového nákladu bytového domu patří domovní kotelna ústředního vytápění, zásobující teplem a teplou užitkovou vodou jeden bytový dům neboje-li dům zásobován ze soustavy centralizovaného zásobování teplem - odběrná tepelná zařízení. Příslušný svaz bytových družstev může v konkrétním případě udělit výjimku z rozsahu investorské činnosti stavebního bytového družstva.

V domech s byty v osobním vlastnictví mohou být zžízeny jen místní zdroje tepla určená k zásobování teplem těchto domů z důvodu určení výše podílového spoluvlastnictví.

K § 14

Sdružená investiční výstavba je základní formou výstavby na úseku centralizovaného zásobování teplem. Je třeba; ji v maximální míře uplatnit nejen při budování ústředních zdrojů tepla, ale i při výstavbě veřejného rozvodu tepla, jehož hlavním charakteristickým rysem je, že slouží k dodávce tepla více odběratelům.

V souladu s touto zásadou se stanoví, že veřejný rozvod tepla zřizuje, rozšiřuje nebo jinak upravuje jako investor organizace určená ve smlouvě o sdružení k jeho výstavbě, pokud na základě státního plánu a jeho rozpisu není určeno jinak. Odborná energetická organizace, která v dané soustavě centralizovaného zásobování teplem provozuje nebo bude provozovat ústřední zdroj tepla nebo veřejný rozvod tepla, je investorem primární část rozvodu tepla k první předávací stanici v obytném souboru buď na základě státního plánu a jeho rozpisu nebo jako účastník sdružené výstavby. Přitom první předávací stanicí se rozumí ta, která je nejblíže zdroji, z něhož je zásobována teplem.

Sekundární část rozvodu tepla včetně předávací stanice investičně zabezpečuje organizace, která bude odebírat největší množství tepla z předávací stanice, zpravidla se k této výstavbě sdruží s ostatními odběrateli tepla.

V zákoně se ponechává dosavadní praxe zřizování tepelných přípojek. Ty zřizují nebo razšiřují na svůj náklad správci (vlastníci) nebo investoři staveb a zařízení, které mají být k rozvodu tepla, popřípadě ke zdroji tepla připojeny u soustředěné bytové výstavby investoři technické vybavenosti.

Přitom je nutné respektovat podmínky stanovené provozovatelem veřejného rozvodu tepla, aby byla zachována jednotnost tepelné sítě, což je základní podmínkou pro hospodárný a spolehlivý provoz celé soustavy.

S ohledem na racionální údržbu a spolehlivost. zásobování teplem je účelné, aby tepelná přípojka, která se stane součástí primární části rozvodu tepla, byla ve správě provozovatele veřejného rozvodu tepla, na který se přípojka připojuje. Z tohoto důvodu se ukládá investorovi tepelné přípojky převést přípojku bezúplatně do správy provozovatele veřejného rozvodu tepla, popřípadě do vlastnictví státu a správy provozovatele veřejného rozvodu tepla, pokud investorem takové přípojky bude organizace jiná než státní.

Stavební bytová družstva nemají povinnost zřizovat, rozšiřovat či jinak upravovat tepelné přípojky pokud tyto nebudou připojovat pouze vlastní obytné objekty nebo účelová zařízení.

K § 15

Nejefektivnějším způsobem investiční výstavby při zřizování, rozšiřování, modernizacích a rekonstrukcích zařízení pro výrobu a rozvod tepla je forma.sdružování prostředků k investiční výstavbě ve všech případech, kdy se na využití těchto zařízení podílí více organizací.

Organizovat přípravu sdružení prostředků k investiční výstavbě zařízení pro výrobu a rozvod tepla je úkolem organizace, která zabezpečuje zpracování rozvojové teplofikační studie. Přitom v souladu se zákonem č. 69/1967 Sb., o národních výborech, a to podle § 6a) úplného znění vyhlášeného předsednictvem České národní rady pod č. 31/1983 Sb. a podle § 6b) úplného znění vyhlášeného předsednictvem Slovenské národní rady pod č. 35/1983 Sb. významnou úlohu při sdružování prostředků organizací k výstavbě zařízení pro zásobování teplem sehrají národní výbory.

Uzavřeni smlouvy o sdružení prostředků a činností k investiční výstavbě zařízení organizuje příslušná organizace, která pořizovala rozvojovou teplofikační studii nebo koordinuje příslušný národní výbor v souladu se Zásadami koordinační činnosti národních výborů při sdružování prostředků a činností socialistických organizací, schválenými usnesením vlády Československé socialistické republiky ze dne 10. března 1983 č. 43, usnesením vlády České socialistické republiky ze dne 13. dubna 1983 pod č. 88, usnesením vlády Slovenské socialistické republiky ze dne 30. března 1983 č. 117 a vyhlášenými pod č. 52/183 Sb.

Účastníky sdružené investiční výstavby jsou organizace, jejichž stavby nebo zařízení mají být ze společně zřízeného, rozšířeného nebo jinak upraveného zařízení pro výrobu nebo rozvod tepla zásobovány. Investorem při této formě výstavby je organizace s největším podílem na odběru tepla, při rozšiřování nebo jiné úpravě zařízení však organizace, která je správcem takového zařízení. Investorem může však být i jiný účastník sdružení, který má pro výkon této funkce vhodnější podmínky a sdružené organizace se tak dohodnou.

Protože se předpokládá budování dalších soustav centralizovaného zásobování teplem v ČSSR většinou formou sdružené investiční výstavby, je nutné postup při její přípravě koordinovat se schválenou rozvojovou teplofikační studií příslušného vybraného územního celku. Současně se ukládá odborné energetické organizaci poskytovat při zřizování, rozšiřování nebo rekonstrukci zdrojů a rozvodu tepla sdruženou investiční výstavbou odbornou pomoc při přípravě sdružení.

K § 16

Určení organizace příslušné k provozování zařízení pro výrobu a rozvod tepla není problematické v případech, kdy tato zařízeni zřídila v zájmu zabezpečení svých potřeb tepla. V takových případech provozuje tato zařízení organizace, která byla investorem a vybudované zařízení slouží ke krytí jejích potřeb tepla.

Vzhledem k tomu, že při centralizovaném způsobu zásobováni teplem rozhodující výrobní a rozvodná zařízeni slouží k uspokojováni potřeb tepla více organizací a jejich zřízení se zpravidla uskutečňuje formou sdružení prostředků a činností, je nutno stanovit, pravidla pro určení provozovatele.

V lokalitách, kde je zřízena organizace, v jejímž předmětu činnosti podle § 43 písmo b) hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., v úplném znění vyhlášeném pod č. 45/1983 Sb. je ve zřizovací listině zakotvena výroba nebo dodávka tepla i pro jiné organizace - odběratele, je taková organizace provozovatelem příslušného zařízení, které k plnění příslušné činnosti slouží a je pro ni nezbytné. Pokud organizace zřízena není a zařízení je budováno na základě smlouvy o sdružení, musí být budoucí provozovatel určen již v této smlouvě dohodou jejích účastníků. Provozování převezme organizace s největším podílem na odběru tepla, jestliže se účastníci smlouvy o sdruženi nedohodnou jinak.

Odborné energetické organizace budou provozovat zpravidla ústřední zdroj tepla s kombinovanou výrobou elektřiny a veřejný rozvod tepla, jestliže je zřídily samy nebo jako investoři sdružené investiční výstavby. Provozovateli primární části rozvodu tepla k předávacím stanicím budou za podmínky že jsou nebo budou provozovateli ústředního zdroje tepla v dané soustavě.

Předávací stanici a navazující sekundární část rozvodu tepla provozuje největší odběratel tepla z této stanice, jestliže podle dohody mezi odběratelskými organizacemi nepřevezme tuto funkci jiná organizace. Tato zařízení může však převzít na podkladě dohody do provozu i odborná energetická organizace.

Z důvodu, aby nedocházelo k neúměrnému zvyšování úhrady za užívání družstevních bytů, zákon upravuje provozování zařízení pro zásobování teplem stavebními bytovými družstvy, která budou provozovat pouze ta zařízení, která vybudovala jako investor. Zařízení pro zásobování teplem, vybudovaná v rámci technické vybavenosti komplexní bytové výstavby, bude provozovat organizace zřízená k provozování předávacích stanic a sekundárních částí rozvodů, popřípadě organizace, která se li tomu zavázala v hospodářské smlouvě uzavřené na základě přípravné dokumentace stavby.

Přesto, že jednotlivé odstavce ustanovení § 16 určují, kdo bude provozovatelem zařízení pro zásobování teplem, není vyloučeno, že vláda ČSSR svým opatřením v zájmu ověřování nových forem řízení procesů zásobování teplem, nestanoví odlišný postup. Zmocnění ji k tomu dává ustanovení § 29 zákona. Může jít i o specializované organizace v působnosti národních výborů určené pro zabezpečování dodávek tepla pro obyvatelstvo.

Sdružení prostředků a činností organizací je základní formou při zřizování, rozšiřování a jiné úpravě zařízení pro rozvod tepla, neuvažuje se však tato forma při provozování těchto zařízení, a to ani v případech, kdy tato zařízení byla tímto způsobem vybudována.

K § 17

S ohledem na technické podmínky provozu soustavy centralizovaného zásobování teplem jako celku, je nutné dodržovat zásadu, že zdroje tepla nebo zřízení pro rozvod tepla, popřípadě jeho část nesmí být zrušeny nebo přemístěny, dlouhodobě zastaveny nebo omezen jejich provozy pokud k takovému opatření nebude udělen souhlas federálním ministerstvem paliv a energetiky ústředními orgány nadřízenými odběratelským organizacím a krajským národním Výborem, je-li ze soustavy teplo dodáváno pro bytové účely. Předpokladem udělení souhlasu je, že budou vyřešeny důsledky z hlediska zásobování teplem.

Pod pojmem dlouhodobě zastavit nebo omezit se nemíní pravidelné odstávky z důvodů oprav a revizí zařízení nebo opravy provozních poruch a havárií, ale jen takové zastavení provozu, jež by znamenalo trvalé omezení dodávek tepla spotřebitelům.

Na projednávání a udělení souhlasu ke zrušení, přemístění zastavení nebo omezení provozu zařízení pro výrobu a rozvod tepla se nevztahují ustanovení správního řádu. Bez souhlasu dotčených orgánů a federálního ministerstva paliv a energetiky však lze omezit dodávku tepla podle vyhlášky federálního ministerstva paliv a energetiky č. 139/1982 Sb. o základních podmínkách dodávky tepla upravujících dodavatelsko-odběratelské vztahy, které jsou vydány k provedení hospodářského zákoníku, zákona č. 138/1973 Sb., o vodách popřípadě jiných právních předpisů.

K § 18

Vzhledem k tomu, že každá soustava centralizovaného zásobování teplem je relativně velkým celkem, na jehož provozu a správě se podílí zpravidla více organizací je třeba zajistit důslednou koordinaci provozní, údržbářské a opravárenské činnosti podle jednotného systému.

Organizací odpovědnou za uplatnění jednotného systému provozu a údržby v soustavě centralizovaného zásobování teplem je provozovatel zařízení pro veřejný rozvod tepla. Připouští se však i určení této organizace dohodou. To umožňuje jednat i s provozovateli ústředních zdrojů tepla průmyslových resortů o převzetí této funkce k jejímuž výkonu mohou mít lepší odborné a personální předpoklady. V soustavách centralizovaného zásobování teplem, kde energetické organizace provozují ústřední zdroj tepla popřípadě zařízení pro veřejný rozvod tepla, budou zpravidla vykonávat tuto funkci.

Koordinace a řízení provozovatelů vybraných zařízení soustavy centralizovaného zásobování teplem řídící organizací musí vycházet ze zásady uplatňovaní celospolečenského zájmu, s přihlédnutím k národohospodářskému hledisku při provozu soustav, před zájmy jednotlivých provozovatelů.

Mezi jednotlivými provozovateli zařízení soustavy je třeba dohodnout dispečerský řád obsahující závazná pravidla řízení provozu. Dispečerský řád dá řídící organizaci oprávnění určovat provozovatelům teplárenských zařízení zvýšení, snížení, přechodné zastavení nebo opětné zahájení výroby tepla a způsob a časový průběh dodávky tepla s přihlédnutím k technologické a účelové spotřebě průmyslu a zajištění tepla pro obyvatelstvo podobně jako je tomu u dodávky elektřiny.

Federální ministerstvo paliv a energetiky v zájmu racionálního využívání zdrojů tepla i elektřiny bude metodicky usměrňovat tvorbu těchto řádů. S ohledem na návaznost elektrických výkonů tepláren na elektrizační soustavu je nutné, aby dispečerské řády pro soustavy centralizovaného zásobování teplem byly v souladu s dispečerským řádem pro elektrizační soustavu.

Podrobnosti zajištění jednotného sytému provozu a údržby upraví federální ministerstvo paliv a energetiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy obecné závazným právním předpisem.

K § 19

Jednotná technická evidence a pasportizace zařízení pro výrobu, rozvod a spotřebu tepla podstatně přispěje k celkovému přehledu o stavu a provozu zařízení a zároveň umožni jeho unifikaci. Dále je nezbytným předpokladem pro prohloubení plánovitého a racionálního provozu a údržby zařízení a slouží tak k usměrňování dalšího rozvoje soustav centralizovaného zásobování teplem. Tím se vytvoří podmínky pro zhospodárnění provozu a zvýšení spolehlivosti zařízení soustav centralizované ho zásobování teplem.

Jednotnost evidence a pasportizace zajišťuje federální ministerstvo paliv a energetiky v návaznosti na informační systémy provozovatelů příslušných zařízení a k dosažení tohoto cíle vydá obecně závazný právní předpis (§ 28).

K § 20

Stavby, provozování, opravy rekonstrukce, modernizace a údržba rozvodu tepla se neobejdou bez používáni cizích nemovitosti. Předpokládá se i použití sousedních nemovitostí umožňujících vstup na přímo dotčené nemovitosti. Toto použití cizích nemovitostí není trvale takové intenzity aby bylo nezbytné a hospodárné je pro tento účel vykupovat. Proto se přímo zákonem přiznávají investorům a provozovatelům zřízení pro rozvod tepla ve stanoveném rozsahu určitá oprávnění k cizím nemovitostem a mohou být uplatňována bez ohledu na to, zda dotčené nemovitosti jsou ve vlastnictví státu, organizací nebo občanů, popřípadě v jejich správě nebo užívání. Tato oprávnění vznikají dnem, kdy povolení ke stavbě zařízení pro rozvod tepla nabylo právní moci, a zanikají dnem zrušení tohoto zařízení. Jde o obdobná oprávnění, jaká přísluší investorům a správcům rozvodů elektřiny a plynu podle zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), a zákona č.67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon).

Přiznaným oprávněním odstraňovat a oklešťovat stromoví nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů, zejména zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, jakož i vyhlášek ministerstva kultury ČSR č. 142/1980 Sb. a ministerstva kultury SSR č. 149/1980 Sb., kterými se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využiti dřevní hmoty z těchto stromů.

Pokud jde o náhradu za trpění oprávnění vychází zákon z předpokladu, že dodávka tepla se stala do té míry nezbytnou potřebou naší doby, že lze spravedlivě žádat, aby správci (vlastníci) nemovitostí potřebných pro rozvod tepla a jeho dodávku trpěli výkon oprávnění uvedených v zákonu bez náhrady.

Přesto však zákon pamatuje na poskytnutí přiměřené jednorázově náhrady v případě, že je občan výkonem oprávnění podstatně omezen v užívání nemovitosti. Podstatným omezením možnosti užívání nemovitosti se rozumí například instalace podpěry při nadzemním vedení rozvodu tepla, změna vegetačních podmínek v důsledku uložení rozvodu pod povrchem apod. V ostatních případech jednorázová náhrada za výkon oprávnění nepřísluší. Tato náhrada nesmí přesáhnout náhradu při vyvlastnění, která je stanovena vyhláškou federálního ministerstva financí č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim.

Poskytnutí jednorázové náhrady za podstatné omezení užívání nemovitosti podle § 20 nevylučuje náhradu škody pode § 21.

V případě, že nedojde mezi občanem a investorskou nebo provozovatelskou organizací k dohodě o jednorázové náhradě, musí být žádost o přiznání náhrady nebo určení její výše podána do 6 měsíců, od povolení užívání zařízení; jde o lhůtu prekluzivní.

Vzhledem k tomu, že oprávnění vznikají v souvislosti s vydáním stavebního povolení, přísluší rozhodovat o jednorázové náhradě národním výborům, které jsou stavebním úřadem, ve správním řízení.

Oprávnění k cizím nemovitostem uvedená v zákoně se vztahují i na nemovitosti užívané k výkonu činnosti a služeb Československou lidovou armádou, vojsky ministerstva vnitra, orgány Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy nebo v nichž jsou umístěna zvláštní zřízeni federálního ministerstva spojů. Vstup na tyto nemovitosti se však řídí zvláštními předpisy příslušných ministerstev.

K § 21

Investoři a provozovatelé zařízení pro rozvod tepla jsou povinni veškeré práce provádět tak, aby nemovitosti, zejména porosty a kultury, byly dotčeny jen v nezbytném rozsahu a po skončení prací odstranit jejich negativní důsledky uvést nemovitosti do takového stavu, který umožní obnovení jejich využívání.

K zamezení, popřípadě snížení škod v souvislosti se stavbou, změnami, provozem, opravami, údržbou a odstraňováním rozvodu tepla je stanovena povinnost investora a provozovatele zařízení pro rozvod tepla uvědomit včas před zahájením prací správce (vlastníka) nebo uživatele nemovitosti o době v rozsahu prací pro rozvod tepla; to se netýká okamžitých zásahů při odstraňování havarijních situací. Správce (vlastník) popřípadě uživatel dotčené nemovitosti má podle tohoto ustanovení povinnost provést opatření směřující k zamezeni nebo snížení škod jako například sklizeň úrody, použití kultur s krátkou vegetační dobou, odstranění porostů apod.

Správcům, vlastníkům a uživatelům nemovitostí může však vzniknout škoda i, v případě, že investor, popřípadě provozovatel splní svou povinnost včas oznámit zahájení prací a po jejich skončení uvést nemovitost neprodleně do stavu způsobilého původnímu určení. Tuto škodu je investor a provozovatel povinen nahradit přes to, že nejde o důsledek protiprávního jednání, o porušení smluvní nebo zákonné povinnosti, ale o škodu vzniklou v souvislosti s výkonem oprávnění.

Náhrada se vypořádává podle obecně závazných právních předpisů pro náhradu škody t j. podle hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. v úplném znění vyhlášeném pod č. 45/1983 Sb., občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v úplném znění vyhlášeném pod č. 70/1983 Sb., nebo vládního, nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizacích a o náhradách v investiční výstavbě.

K § 22

Stanovením ochranného pásma rozvodu tepla je sledován především cíl omezit nebo vyloučit zřizování některých staveb nebo provádění určitých činností, které by mohly ohrozit plynulost a bezpečnost provozu rozvodu tepla (například práce s výbušninami, hořlavinami, některé zemní práce apod.), ale i zajistit ochranu osob i majetku před důsledky případných havárií na provozovaném zařízení.

Zákon nepočítá s tím, že by se za omezení vyplývající z ochranného pásma poskytovala správci, vlastníku nebo uživateli pozemku náhrada.

K § 23

Stykem se rozumí jednak křížení zařízení pro rozvod tepla s jinými díly a zařízeními ve vzdušném prostoru, na povrchu nebo pod povrchem a jednak vzájemné souběhy.

Při styku zařízení pro rozvod tepla s jinými díly a zařízeními by nemělo docházet ke zbytečným sporům, a proto příslušné orgány a organizace se mají zásadně dohodnout o technických podmínkách tohoto styku.

Komunikacemi se rozumějí dálnice, silnice, cesty železnice, zařízení vodocestná, plavební kanály a jiná dopravní zařízení. Vedeními všeho druhu jsou zejména zařízeni pro rozvod elektřiny, plynu vody, nafty a tepla a zařízení telekomunikační.

K § 24

Péče o hospodárnou výrobu, rozvod a spotřebu tepla je povinností všech přímo zainteresovaných organizací a všech řídících orgánů, které odpovídají za soustavné vytváření podmínek k dosažení tohoto cíle.

Hospodaření s teplem musí být trvalou zásadou s ohledem na snižující se zdroje paliv a zvyšující se náklady na jejich získávání. Proto je třeba soustavně vést všechny provozovatele zařízení pro výrobu, rozvod a spotřebu tepla k hospodárnému získávání, předávání a využívání tepelné energie. Provozovatelé musí za tím účelem řádně udržovat veškerá zařízení a zvyšovat jejich technickou úroveň, omezovat tepelné ztráty odstraňováním netěsnosti v tepelných zařízeních a v obvodových konstrukcích budov vytvářet podmínky k měření tepla a teplé užitkové vody, zavádět a využívat systémy automatické regulace dodávky a spotřeby tepla, vytvářet, dodržovat a sledovat progresivní normy a ukazatele spotřeby tepla a podřídit provoz veškerých zařízení dispečerskému řádu soustavy.

Hospodaření s teplem dále vyžaduje, aby byly vytvořeny podmínky pro postupné rušení nehospodárných místních zdrojů a pro připojování z nich zásobovaných objektů na soustavy centralizovaného zásobování teplem. Proto se ukládá povinnost organizacím které provozují zdroje a rozvody tepla, u nichž není plně a trvale využita kapacita, nabídnout dalším odběratelům tento nevyužitý instalovaný tepelný výkon. Předpokladem připojení takového nového odběratele je, že převede svůj dosavadní limit paliv dodavateli tepla.

Podrobnosti k zabezpečení řádného hospodaření s teplem budou upraveny prováděcím předpisem, který vydá federální ministerstvo paliv a energetiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy a který stanoví povinnosti provozovatelů zdrojů a rozvodů tepla i povinnosti odběratelů a spotřebitelů tepla, jako je například povinnost měření odběru tepla a teplé užitkové vody, odebírání tepla pouze v určitém množství a o určitém výkonu, v určité době a pro určité spotřebiče nebo účely vracení kondenzátu apod. Předpis dále vymezí topnou sezonu stanoví horní hranice teplot ve vytápěných prostorách, bude řešit otázky související nejen s provozem ale i s projektováním a výstavbou zařízení pro výrobu, rozvod a spotřebu tepla včetně vnitřních zařízení z hlediska hospodárného využívání tepelné energie.

K § 25

Podmínkou dodávky tepla je řádný stav staveb a odběrných tepelných zařízení, která musí vyhovovat bezpečné a hospodárné dodávce tepla podle příslušných předpisů, zejména státních technických norem. V současném období, jsou ještě budovány stavby a odběrná tepelná zařízení, která nesplňují zásady hospodárnosti ve spotřebě tepelné energie (například nedostatečná tepelná izolace obvodových plášťů budov, netěsnící okna, nevhodné typy staveb, nevyhovující typy nebo účinnost kotelního či jiného tepelného zařízení atd.). Tento stav znamená dlouhodobé plýtváni s tepelnou energií, kterému má stanovený zákaz připojení zamezit. Je proto nutně se na tuto zásadní otázku zaměřit ji při přípravě výstavby a posazování investičních záměrů a projektových úkolů všech staveb, které mají být, teplem zabezpečeny ze soustavy centralizovaného zásobování teplem.

Dokončené a kolaudované stavby se připojí po splnění podmínek, stanovených jednotnými připojovacími podmínkami, které nebyly dosud vydány a jsou u různých organizací dodávajících teplo odchylné. Za účelem sjednocení vydá federální ministerstvo paliv a energetiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány jednotné připojovací podmínky jako obecně závazný právní předpis. Dodávky tepla socialistickým organizacím se uskutečňují v souladu se základními podmínkami dodávek tepla, vydanými vyhláškou federálního ministerstva paliv a energetiky č. 139/1983 Sb.

K § 26

Z technických nebo ekonomických důvodů může docházet ke změně teplonosné látky v soustavách centralizovaného zásobování teplem za účelem racionalizace výroby, rozvodu a spotřeby tepla, tedy v celospolečenském zájmu. Z toho důvodu lže právem požadovat na odběratelích tepla, aby svým nákladem upravili svá odběrná tepelná zařízení vzhledem k tomu, že provedení změny teplonosné látky má vliv nejen na technický stav, ale i na provoz odběrného zařízení, je nutné respektovat též zájmy odběratelů tepla s výjimkou uvedenou v odstavci 2.

Pod pojmem "změna teplonosné látky" se zpravidla rozumí přechod z páry na horkou vodu, ale může jít též o přechod z horké vody na teplou nebo o sjednocení parametrů teplonosné látky při propojení dvou nebo více soustav centralizovaného zásobování teplem. Organizací, která realizuje změnu teplonosné látky, je organizace zpravidla provozující veřejný rozvod tepla.

Federální ministerstvo paliv a energetiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy upraví podrobněji postup při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů ve vyhlášce vydané k provedení § 24 odst. 5.

K § 27

Předpisy o správním řízení, t j. zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), se nevztahují na rozhodování federálního ministerstva paliv a energetiky při odstraňování pochybností podle § 3 odst. 7, při určování organizace, která má zabezpečit zpracování rozvojové teplofikační studie podle § 7 odst. 1, o schválení rozvojové teplofikační studie podle § 8 odst. 1 a o udělení souhlasu ke zrušení, přemístění či dlouhodobém zastaveni nebo omezení provozu a řízení pro zásobování teplem podle § 17 odst. 1, nebo ve věcech těchto případech jde o otázky hospodářského řízení.

K § 28 a 29

Vzhledem k tomu, že provedení zákona si vyžádá vydání podrobných prováděcích právních předpisů, zakotvuje se v závěrečných ustanoveních příslušné zmocnění pro federální ministerstvo paliv a energetiky. Tyto obecně závazné právní předpisy nahradí současně směrnice federálního ministerstva paliv a energetiky vydané v návaznosti na usnesení vlády č. ČSSR č. 130/1979a k plnění usnesení vlády ČSSR č. 384/1980.

S ohledem na skutečnost, že zákon zachovává dosud platnou koncepci zřizování a provozování zařízení pro zásobování teplem, umožňuje ustanovení § 29 vládě ČSSR stanovit výjimku z části třetí zákona a tím vytváří zákonné podmínky pro operativní řešení otázek spojených s příslušností ke zřizování a provozování zařízení pro zásobování teplem.

K § 30

Zákon, který nově a komplexně upravuje soubor právních otázek na úseku výroby, rozvodu a spotřeby tepla, zrušuje dosavadní, tímto zákonem překonané obecně závazné právní předpisy, a to § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), jímž bylo rozšířeno použití určitých ustanovení elektrizačního zákona i na zařízení pro rozvod tepla a vyhlášku střední správy energetiky č. 38/1963 Sb., o zřizování a provozování zařízení pro výrobu a rozvod tepla.

K § 31

Účinnost je stanovena tak, aby s potřebnou legisvakancí byl zákon uplatňován od počátku roku 1988.