Zásada č. 1
Sociální zabezpečení podle navrhovaného
zákona zahrnuje:
1. Důchodové zabezpečení
a) pracovníků v pracovním poměru a
členů výrobních družstev,
b) členů jednotných zemědělských
družstev,
c) pracujících, kteří podle tohoto
zákona, předpisů vydaných k jeho provedení
nebo podle jiných předpisů mají v
důchodovém zabezpečení práva
a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru,
zejména uvolnění poslanci zastupitelských
sborů, uvolnění členové orgánů
lidové kontroly, soudci z povolání, prokurátoři,
advokáti, žáci a studenti, vědečtí
a umělečtí aspiranti, občané
vykonávající práce na podkladě
dohody o pracovní činnosti uzavřené
s organizací a občané poskytující
věcná plnění a výkony na základě
povolení národního výboru,
d) vojáků z povolání, příslušníků
Sboru národní bezpečnosti a příslušníků
sborů nápravné výchovy,
e) bojovníků proti fašismu, obětí
války a fašistické perzekuce v době
nesvobody,
f) spisovatelů, hudebních skladatelů, výtvarných
umělců, architektů, novinářů,
výkonných umělců a artistů
(dále jen "pracující").
2. Důchodového zabezpečení (pojištění)
jsou účastni také
a) občané, kteří pro plnou invaliditu
vzniklou v mládí nemohli být zaměstnáni,
b) jednotlivě hospodařící rolníci
a jiné osoby samostatně hospodařící,
c) pozůstalí po pracujících (důchodcích)
a ostatních občanech (důchodcích),
d) občané, kteří dosáhli věku
65 let nebo se stali plně invalidními a nejsou zabezpečeni
jinak.
3. Zabezpečení pro případ plné
nebo částečné invalidity vzniklé
následkem úrazu při činnosti
a) občanů konajících službu v
ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky
z povolání,
b) příslušníků Lidových
milicí, pomocníků Pohraniční
stráže, členů Pomocné stráže
Veřejné bezpečnosti, občanů
povolaných k osobním úkonům podle
předpisů o obraně Československé
socialistické republiky, účastníků
civilní obrany, účastníků přípravy
k obraně Československé socialistické
republiky a účastníků branné
výchovy,
c) účastníků krátkodobých
nebo neplacených brigád, dobrovolných požárníků,
dárců krve, dobrovolných pracovníků
pečovatelské služby, dobrovolných zdravotníků
Československého červeného kříže,
účastníků organizované tělesné
výchovy a dalších občanů, o nichž
to stanoví prováděcí předpisy.
4. Zabezpečení důchodců některými
dalšími dávkami.
5. Sociální péči.
6. Zabezpečení v nemoci, zabezpečení
matky a dítěte a zabezpečení umělců,
jakož i důchodové pojištění
a zabezpečení matky a dítěte jednotlivě
hospodařících rolníků a jiných
osob samostatně hospodařících - bude
nadále upraveno v prováděcím předpise,
Odůvodnění:
Rozsah sociálního zabezpečení se nemění,
důchodově zabezpečeno pro případ
stáří, invalidity a úmrtí živitele
rodiny je prakticky veškeré obyvatelstvo.
Zabezpečení občanů bezplatnou léčebně
preventivní péčí, dávkami v
nemoci, těhotenství a mateřství a
zabezpečení rodiny, matek a dětí některými
dalšími dávkami upravují zvláštní
předpisy,
Zásada č. 2
Z důchodového zabezpečení se poskytují
tyto dávky:
1. důchody
a) starobní,
b) invalidní a částečný invalidní,
c) za výsluhu let,
d) vdovský,
e) sirotčí,
f) manželky,
g) sociální,
h) osobní,
2. výchovné k důchodům,
3. zvýšení důchodu pro bezmocnost.
Odůvodnění:
Navrhovaný rozsah dávek plně zabezpečuje
všechny občany v oblasti důchodového
zabezpečení a v podstatě zachovává
dosavadní stav. Navrhuje se nadále nepřiznávat
částečný důchod za výsluhu
let a zvýšení výchovného pro
bezmocnost.
Částečný důchod za výsluhu
let byl zaveden zákonem č. 121/1975 Sb. pro umělce,
kteří byli zaměstnáni po dobu potřebnou
pro nárok na důchod za výsluhu let, toto
zaměstnání neskončili, avšak
jejich výdělek podstatně poklesl. Tato dávka
se ukázala být zcela nepraktickou, od roku 1976
byla přiznána pouze v jednom případě.
Vzhledem k tomu, že k přídavkům na děti
nelze poskytovat zvýšení pro bezmocnost, navrhuje
se dále nově nepřiznávat zvýšení
výchovného pro bezmocnost. Namísto toho se
navrhuje zvýšit příplatek vyplácený
na nezaopatřené dítě staré
jednoho roku, které je dlouhodobě těžce
zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou
péči. Dosud přiznaná zvýšení
výchovného pro bezmocnost, jichž je však
jen malý počet, by se vyplácela i nadále.
Zásada č. 3
Nároky na důchod starobní, invalidní,
částečný invalidní a důchod
za výsluhu let a jejich výše se řídí
především
a) délkou doby zaměstnání,
b) výší výdělku a
c) pracovní kategorií.
Odůvodnění:
V důchodovém zabezpečení je třeba
vyváženě uplatňovat princip sociální
a zásluhový. V konstrukci uvedených důchodů
je již od roku 1957 uplatňována závislost
výše důchodu na pracovních zásluhách
vyjádřených výší výdělku,
počtem let zaměstnání a pracovní
kategorií, do které je zaměstnání
zařazeno podle rizikovosti a obtížnosti práce.
Takto uplatňovaný zásluhový princip
se osvědčil a v souladu se současnými
potřebami naší společnosti budou jeho
jednotlivé prvky navrhovaným zdokonalením
sociálního zabezpečení dále
posíleny. Konkrétní podmínky nároku
na dávky a jejich výši jsou uvedeny v zásadách
o jednotlivých dávkách.
Zásada č. 4
Za dobu zaměstnání se považují
tyto doby:
1. doba pracovního (učebního) poměru,
doba pracovní činnosti v poměru člena
výrobního družstva a člena JZD a doba
jiné činnosti, po kterou pracovníci mají
v důchodovém zabezpečení práva
a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru,
2. doba služby vojáka z povolání, příslušníka
Sboru národní bezpečnosti, příslušníka
sboru nápravné výchovy a příslušníků
dřívějších ozbrojených
sborů,
3. doba nezaměstnanosti; rozsah zápočtu této
doby bude uveden v prováděcím předpisu,
4. doba studia na školách potřebná k
přípravě pro povolání po skončení
povinné školní docházky; od 1.9.1984
doba studia od prvního ročníku střední
školy, nejdříve však po ukončení
osmi roků školní docházky,
5. doba pracovního (učebního) poměru,
pracovní činnosti a studia v cizině, má-li
pracující trvalý pobyt v Československé
socialistické republice a je československým
občanem nebo cizím státním příslušníkem,
který byl na území Československé
socialistické republiky zaměstnán aspoň
10 roků, pokud nevyplývá něco jiného
z mezinárodních smluv; tyto doby se však československému
občanovi započítávají jen tehdy,
jestliže se zdržoval v cizině s povolením
příslušného státního orgánu,
pokud z důvodů hodných zvláštního
zřetele nepovolí výjimku federální
ministerstvo práce a sociálních věcí,
6. doba, po kterou byl pracující pracovně
činný jako jednotlivě hospodařící
rolník nebo jako spolupracující člen
rodiny jednotlivě hospodařícího rolníka;
tato doba se započítává jen v období
od 9.5.1945 do 30.9.1948,
7. doba započitatelná podle předpisů
o důchodovém pojištění členů
jednotných zemědělských družstev
a doba důchodového zabezpečení podle
předpisů o sociálním zabezpečení
družstevních rolníků.
Doba pracovního (učebního) poměru
a doba jiné pracovní činnosti se hodnotí
jako doba zaměstnání, jestliže zakládá
nebo zakládala účast na nemocenském
pojištění podle předpisů platných
pro pracovníky v pracovním poměru. Nebyl-li
pracovník v pracovním nebo učebním
poměru nemocensky pojištěn, zaměstnání
se pro účely důchodového zabezpečení
hodnotí tehdy, jestliže by zakládalo účast
na nemocenském pojištění podle předpisů
platných v době vzniku nároku na důchod.
Doba pracovní činnosti člena jednotného
zemědělského družstva v takovém
družstvu se hodnotí jako doba zaměstnání,
pokud pracovní činnost zakládá zabezpečení
v nemoci podle předpisů o zabezpečení
v nemoci členů jednotných zemědělských
družstev a člen jednotného zemědělského
družstva odpracoval v kalendářním roce
stanovený počet pracovních dnů nebo
splnil pracovní úvazek jinak stanovený. Před
1. lednem 1976 se však jako doba zaměstnání
hodnotí doba pracovní činnosti, která
zakládala důchodové zabezpečení
podle předpisů o důchodovém pojištění
členů jednotných zemědělských
družstev a podle předpisů o sociálním
zabezpečení družstevních rolníků.
Kryjí-li se doby zaměstnání navzájem,
započte se jen doba, jejíž zápočet
je pro pracujícího výhodnější.
Odůvodnění:
Doba zaměstnání je vedle věkových
podmínek nejvýznamnějším faktorem
rozhodným pro nárok na důchod pracujícího
a tím, že výše důchodu závisí
i na délce doby zaměstnání, zohledňuje
rovněž pracovní zásluhy důchodce.
Vzhledem k tomu, že dosavadní úprava doby zaměstnání
se plně osvědčila, navrhuje se započítávat
do ní stejné činnosti jako podle dosavadních
předpisů s jedinou odchylkou, týkající
se hodnocení doby od 9.5.1945 do 30.9.1948. Dosud se tato
doba hodnotí pouze členům JZD nebo pracovníkům
socialistické organizace se zemědělskou nebo
lesní výrobou, kteří byli od skončení
samostatné zemědělské činnosti
až do dne vzniku nároku na důchod jen členy
JZD, resp. pracovníky takové organizace.Tuto dobu
však nelze zhodnotit např. pracujícím,
kteří sice byli dlouhodobě činní
v zemědělské výrobě, avšak
této činnosti zanechali ze zdravotních důvodů
nebo i v celospolečenském zájmu dříve,
než jim vznikl nárok na starobní důchod,
V praxi tím dochází k nezamýšleným
tvrdostem, které navržená zásada odstraňuje.
Navíc přispěje úprava ke zjednodušení
předpisů. Přitom ponechání
dosavadní úpravy by po roce 1990 již bylo nepraktické
a ze sociálně-politického hlediska nevhodné.
Mezinárodními smlouvami se rozumějí
mezistátní úmluvy na poli sociální
politiky.
V prováděcím předpise se stanoví,
že za dobu studia se považuje i studium při zaměstnání.
Odhaduje se, že náklady na úpravu hodnocení
doby z městnání v letech 1945 - 1948 budou
činit u důchodů přiznaných
v roce 1989 0,6 mil. Kčs a u důchodů přiznaných
v roce 1990 budou již jen nepatrné.
Zásada č. 5
Trvalo-li zaměstnání aspoň rok, započítávají
se do něj tyto náhradní doby:
1. doba služby v československých ozbrojených
silách, pokud již tato doba není hodnocena
jako služba vojáka z povolání,
2. doba jiné vojenské služby v rozsahu, který
stanoví prováděcí předpis,
3. doba odbojové činnosti včetně věznění
(internace) z politických, národnostních
nebo rasových důvodů v době nesvobody
v rozsahu, který stanoví prováděcí
předpis,
4. doba, po kterou pracující nebyl nebo nemohl být
v pracovním poměru v době nesvobody z důvodu
politického, národního nebo rasového
útisku,
5. doba, po kterou žena pečovala o dítě
(i osvojence nebo jiné dítě, které
převzala do péče nahrazující
péči rodičů anebo do pěstounské
péče) ve věku do tří let, nebo
o dlouhodobě těžce zdravotně postižené
nezletilé dítě, které vyžadovalo
mimořádnou péči, pokud nebylo umístěno
v ústavu pro takové děti; podrobnosti upraví
prováděcí předpis,
6. doba, po kterou měl pracující nárok
na nemocenské, podporu při ošetřování
člena rodiny nebo peněžitou pomoc v mateřství,
7. doba odborného nebo politického školení,
8. doba přípravy pro pracovní uplatnění,
která se provádí podle předpisů
o pracovní rehabilitaci, pokud se nehodnotí jako
doba zaměstnání,
9. doba pobírání invalidního důchodu
nebo dávky, která se od 1, ledna 1957 považuje
za invalidní důchod,
10. doba pobírání částečného
invalidního důchodu, po kterou byl vyplácen
příspěvek před umístěním
do zaměstnání; tato náhradní
doba se hodnotí nejdříve od 1.1.1957,
11. doba osobní péče o blízkou osobu,
která byla převážně nebo úplně
bezmocná a nebyla umístěna v ústavu
sociální péče nebo v obdobném
zdravotnickém zařízení; tato náhradní
doba se hodnotí nejdříve od 1.1.1976; podrobnosti
stanoví prováděcí předpis,
12. doba, po kterou byl muži z důvodu péče
o dítě poskytován mateřský
příspěvek nebo peněžitá
pomoc,
13. doba, po kterou byl občanu se změněnou
pracovní schopností, který nebyl poživatelem
částečného invalidního důchodu,
vyplácen příspěvek před umístěním;
tato náhradní doba se hodnotí nejdříve
od 1.10.1988, Kryje-li se doba zaměstnání
a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž
zápočet je pro pracujícího výhodnější.
Totéž platí, kryjí-li se navzájem
náhradní doby.
Odůvodnění:
Institut náhradních dob se plně osvědčil
a přispívá k posílení sociálních
jistot obyvatelstva. Proto se navrhuje započítávat
náhradní doby pro vznik nároku na důchod
a jeho výši v podstatě ve stejném rozsahu
jako dosud. To platí zejména, pokud jde o zápočet
doby vojenské služby a odbojové činnosti.
Nově se navrhuje upustit při hodnocení péče
o dítě od podmínky převážné
odkázanosti výživou. Dále se v souvislosti
se změnou pojmu péče o invalidní dítě
bude hodnotit i před 1.10.1988 též doba, kdy
žena pečovala o nezletilé dítě,
které se podle nových předpisů považuje
za dlouhodobě těžce zdravotně postižené
a vyžadující mimořádnou péči.
Jako náhradní doba se nově zavádí
doba bezprostřední péče muže
o dítě s podmínkou, že mu byl poskytován
mateřský příspěvek nebo peněžitá
pomoc. Vychází se přitom z nových
úprav v oblasti nemocenského pojištění
o poskytování peněžité pomoci
a o poskytování mateřského příspěvku
muži.
Nově se hodnotí jako náhradní též
doba, po kterou byl občanu se změněnou pracovní
schopností poskytován příspěvek
před umístěním do zaměstnání.
Dosud byla tato doba hodnocena pouze u poživatelů
částečného invalidního důchodu.
U občanů se změněnou pracovní
schopností bez tohoto důchodu řešily
jednotlivé případy dávkové
komise národních výborů. Tento postup
je náročný a zcela neodůvodněný,
protože podmínky pro výplatu příspěvku
před umístěním jsou pro obě
uvedené skupiny občanů se změněnou
pracovní schopností stejné. Finanční
nároky nevzniknou, jde o zcela minimální
počet případů a vlastně legalizaci
již prováděného opatření.
Zásada č. 6
Zaměstnání se pro účely důchodového
zabezpečení zařazuj í podle druhů
vykonávaných prací do tří pracovních
kategorií:
a) do I. pracovní kategorie patří
1. zaměstnání v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech,
2. ostatní zaměstnání v hornictví
vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech,
3. zaměstnání pod zemí při
ražení, rekonstrukcích a opravách tunelů
pro složitá inženýrská díla,
4. zaměstnání členů leteckých
posádek a pracujících soustavně činných
v letadlech za letu,
5. zaměstnání členů posádek
námořních lodí, 6. zaměstnání,
v nichž se vykonávají zvlášť
těžké a zdraví škodlivé
práce v hutích nebo v těžkých
chemických provozech,
7. zaměstnání kesonářů
a potápěčů,
8. zaměstnání vykonávaná v
prostředí ohroženém ve významné
míře ionizujícím zářením
při úpravě a konečném zpracování
radioaktivních surovin, v jaderných elektrárnách
a při obsluze cyklotronu a výzkumného reaktoru,
9. zaměstnání v hornictví vykonávaná
pod spodní úrovní nadloží a na
skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí,
na radioaktivní suroviny, na rudy, z nichž lze průmyslově
vyrábět kovy, na magnezit, osinek (azbest), tuhu,
kaolin, žáruvzdorné jíly, keramické
lupky, sádrovec, živec a na křemen a křemenec
k chemickotechnologickému zpracování nebo
k zpracování tavením,
10. zaměstnání v těžbě
a při opracování kamene, při mletí
a drcení křemene, křemence a živce,
při formování žáruvzdorných
výrobků a při úpravě keramických
surovin, vykonávaná v prostředí vysoké
koncentrace agresivního fibroplastického prachu,
pokud jsou pracující při výkonu těchto
zaměstnání nadměrně ohroženi
silikosou,
11. zaměstnání při pracích
s prokázanými chemickými karcinogeny a pracovních
procesech s rizikem chemické karcinogenity,
b) do II. pracovní kategorie patří ostatní
zaměstnání, v nichž se vykonávají
práce za zvlášť obtížných
pracovních podmínek,
c) do III. pracovní kategorie patří zaměstnání,
která nejsou zařazena do I. nebo II. pracovní
kategorie.
Jako doby zaměstnání I. nebo II. pracovní
kategorie se započítávají též
náhradní doby, bylo-li zaměstnání
I. nebo II. pracovní kategorie přerušeno jen
těmito dobami, Jako doba zaměstnání
uvedeného v odstavci l písm. a) č. 1 se započítává
za podmínek stanovených v předchozí
větě z náhradních dob jen doba, po
kterou měl pracující nárok na nemocenské
nebo podporu při ošetřování člena
rodiny; jestliže bylo zaměstnání uvedené
v odst. 1 písm. a) č. 1 přerušeno jinými
náhradními dobami, započítávají
se tyto doby jako doba zaměstnání uvedeného
v odst. 1 písm. a č. 2. Vláda ČSSR
stanoví, které druhy prací odůvodňují,
aby zaměstnání byla zařazena do I.
nebo II. pracovní kategorie. Federální ústřední
orgány státní správy a ústřední
orgány státní správy republik, v jejichž
oborech působnosti se vykonávají takové
práce, vydají v dohodě s federálním
ministerstvem práce a sociálních věcí,
a jde-li o ústřední orgány státní
správy republik, též v dohodě s ministerstvem
práce a sociálních věsí republiky,
resortní seznam zaměstnání zařazených
do I. nebo II. pracovní kategorie. Pro obory, v nichž
se vykonávají takové práce a které
nespadají do působnosti žádného
ústředního orgánu státní
správy, vydá seznamy zaměstnání
zařazených do I. nebo II. pracovní kategorie
federální ministerstvo práce a sociálních
věcí, a jde-li o obory v působnosti republik,
příslušné ministerstvo práce
a sociálních věcí republiky v dohodě
s federálním ministerstvem práce a sociálních
věcí; v seznamech se přitom vymezí
úkoly, které v zařazování zaměstnání
do I. nebo II. pracovní kategorie a v prověřování
tohoto zařazení plní organizace a orgány,
pro jejichž obor působnosti byly tyto seznamy vydány.
Doba zaměstnání se hodnotí podle resortního
seznamu, resp. jeho dodatku, v příslušné
pracovní kategorii od počátku prokázaného
výkonu takového zaměstnání
jen jestliže nárok na důchod vznikne po dni
účinnosti tohoto seznamu (dodatku) nebo je po tomto
dni důchod poprvé přiznáván;
v těchto případech se pak doba zaměstnání
hodnotí v příslušné pracovní
kategorii od počátku prokázaného výkonu
tohoto zaměstnání.
Odůvodnění:
Zařazení zaměstnání do tří
pracovních kategorií podle druhů vykonávaných
prací bylo provedeno od 1. ledna 1957 zákonem č.
55/1956 Sb. a ve své podstatě bylo převzato
do zákonů č. 101/1964 Sb. a č. 121/1975
Sb.
Stanovení výhodnější konstrukce
důchodu, příp. nižší věkové
hranice, pro pracující vykonávající
práce za zvlášť obtížných
či rizikových podmínek, je jedním
z prvků, jímž je uplatňován zásluhový
princip v důchodovém zabezpečení.
Po účinnosti zákona č. 121/1975 Sb.
byl doplněn okruh zaměstnání
- o práce v hornictví se specifikací stálého
pracoviště pod zemí v hlubinných dolech,
kterým je v důchodové preferenci realizován
Soubor opatření k dalšímu prohloubení
sociálních, životních a pracovních
podmínek horníků,
- o práce vykonávané při obsluze cyklotronu
a výzkumného reaktoru, které odůvodňují,
aby zaměstnání, při jejichž výkonu
jsou technologickými procesy zpracovávány
radioaktivní látky, byla zařazena do I. pracovní
kategorie s věkovou hranicí 55 let pro odchod do
starobního důchodu,
- o práce vykonávané při zpracování
osinku (azbestu) převážně suchou cestou
v prostředí vysoké koncentrace azbestového
prachu při nadměrném ohrožení
azbestózou, které odůvodňují
zařazení do I. pracovní kategorie s věkovou
hranicí 58 let pro odchod do starobního důchodu.
Výčet zaměstnání, která
patří do I. pracovní kategorie, se doplňuje
o práce s prokázanými chemickými karcinogeny
a o práce při procesech s rizikem chemické
karcinogenity, které odůvodňují zařazení
do I. pracovní kategorie s věkovou hranicí
58 let pro odchod do starobního důchodu. Dosud byla
tato zaměstnání zařazena do I. pracovní
kategorie na základě ustanovení o odstranění
tvrdosti zákona o sociálním zabezpečení.
Za tyto práce se budou nadále považovat i práce
vykonávané při zpracování osinku
(azbestu) převážně suchou cestou v prostředí
vysoké koncentrace azbestového prachu při
nadměrném ohrožení azbestózou.
Zpřesňují se kompetence, které orgány
mohou vydávat resortní seznamy a dodatky k nim,
a stanoví se postup při aplikaci těchto předpisů
pro určování nároků a výši
důchodů. Celkový počet pracujících,
jejichž zaměstnání je zařazeno
do I. či II. pracovní kategorie, by i nadále
neměl přesahovat 10 % z celkového počtu
pracujících v národním hospodářství.
Zásada č. 7
1. Starobní, invalidní (částečný
invalidní) důchod a důchod za výsluhu
let se vyměřuje z průměrného
měsíčního výdělku (dále
jen "PMV"), který se zjišťuje z hrubých
výdělků dosažených v pěti
výdělkově nejlepších kalendářních
letech v posledním desetiletém období před
rokem, ve kterém vznikl nárok na důchod.
Není-li v rozhodném desetiletém období
alespoň pět kalendářních roků
s výdělky, doplní se jejich počet
na pět roků postupně kalendářními
roky s výdělky dosahovanými před rozhodným
obdobím.
2. Pět výdělkově nejlepších
roků v desetiletém období se zjistí
porovnáním PMV za jednotlivé kalendářní
roky s tím, že PMV se nesníží s
ohledem na náhradní doby a některé
další doby. Podrobnosti upraví prováděcí
předpis.
Za výdělkový rok se nepovažuje takový
kalendářní rok, ve kterém je sice
vykázán příjem, ale celý rok
je kryt náhradní dobou, popř. jinou dobou,
která se pro výpočet PMV do rozhodného
období nezahrnuje, a pracovní činnost v něm
nebyla vykonávána.
3. Byl-li pracující po vzniku nároku na starobní
důchod dále nepřetržitě zaměstnán
a nepobíral starobní důchod ani jeho část,
zjišťuje se PMV z hrubých výdělků
dosažených v pěti výdělkově
nejlepších kalendářních letech
v desetiletém období před rokem,v němž
pracující skončil zaměstnání
ne před rokem, do něhož spadá den, od
kterého se přiznává starobní
důchod, pokud je to výhodnější
než výpočet uvedený pod bodem 1.
4. Byl-li pracující zaměstnán nejméně
20 roků v zaměstnání I. pracovní
kategorie, které je uvedeno v zásadě č.
6 bodech č. 2 - 11, nebo v zaměstnání
II. pracovní kategorie, zjišťuje se PMV z hrubých
výdělků za pět výdělkově
nejlepších kalendářních let v
posledním desetiletém období před
rokem, ve kterém takové zaměstnání
pracující naposledy skončil, pokud je to
výhodnější než výpočty
uvedené výše.
5. Byl-li pracující zaměstnán alespoň
pět roků v zaměstnání uvedeném
v zásadě č. 6 v bodě č. 1,
zjišťuje se PMV z hrubých výdělků
dosažených v pěti výdělkově
nejlepších kalendářních letech
v posledním desetiletém období před
rokem, v němž pracující takové
zaměstnání naposledy skončil, pokud
je to výhodnější než výpočty
uvedené výše,
6. PMV pracujícího uvolněného nebo
převedeného v souvislosti s prováděním
strukturálních změn v národním
hospodářství, s likvidací neefektivních
provozů, se snižováním správního
a řídícího aparátu a s jinými
racionalizačními nebo organizačními
opatřeními, dále uvolněného
nebo převedeného ze zaměstnání
uvedeného v zásadě č. 6, bod 1 a 2
pro trvalou nezpůsobilost k dosavadní práci
ze zdravotních důvodů, se na žádost
zjišťuje z hrubých výdělků
z pěti výdělkově nejlepších
let v posledním desetiletém období před
uvolněním, bude-li tento průměr výhodnější
než podle zásad uvedených výše.
7. Starobní, invalidní (částečný
invalidní) důchod a důchod za výsluhu
let toho, kdo požívá nebo již požíval
některý z těchto důchodů, nesmí
být vyměřen z nižšího PMV
než kolik činil PMV, z něhož byl vyměřen
dřívější důchod; takový
PMV se pak upraví podle bodu 11.
8. Za hrubé výdělky umělce se považují
příjmy dosažené z výkonu umělecké
činnosti podrobené dani,
9. Za hrubé výdělky občana poskytujícího
věcná plnění a výkony na základě
povolení národního výboru se považují
příjmy dosažené výkonem povolené
činnosti po odečtení výdajů
spojených s výkonem této činnosti
a podrobené dani.
10. Okruh příjmů započitatelných
do hrubých výdělků a podmínky
pro jejich zápočet stanoví prováděcí
předpis,
11. Převyšuje-li PMV zjištěný podle
předchozích odstavců částku
2 500 Kčs, redukuje se takto: částka 2 500
Kčs se počítá v plné výši,
z částky od 2 501 do 6 000 Kčs jedna třetina
a z částky od 6 001 do 10 000 Kčs jedna desetina.
K částkám nad 10 000 Kčs se nepřihlíží.
Odůvodnění:
Rozhodným obdobím pro stanovení PMV zůstává
poslední 10leté období před vznikem
nároku na důchod, avšak zatímco dosud
byly rozhodujícími výdělky dosažené
v jednom kompaktním období buď v posledních
10 nebo 5 kalendářních letech před
rokem,ve kterém vznikl nárok na důchod, navrhuje
se ze stejného 10letého období vybírat
5 výdělkově nejlepších kalendářních
let. Podle navrženého způsobu výpočtu
PMV se přihlíží jen ke kalendářním
rokům s výdělky; výpočet bude
pro pracující srozumitelný a přinese
více sociálních jistot, protože respektuje
fakt, že s přibývajícím věkem,
zvláště ve fyzicky náročných
povoláních, klesá výkonnost, a tím
i výdělek. Vyžaduje se, aby se PMV počítal
z 5 kalendářních let, což je pro objektivní
zjištění dostatečně dlouhá
doba. Z toho vychází návrh, aby se v případech,
kdy bude v rozhodném období méně než
5 roků s výdělky, přibraly i kalendářní
roky předchozí, ne již však nejlepší,
ale jak jdou chronologicky za sebou.
Možnost zachování výdělku k datu
skončení pracovní činnosti v zaměstnání
zařazeném do preferované pracovní
kategorie se navrhuje rozšířit i na pracující,
kteří odpracovali v zaměstnání
I. nebo II, pracovní kategorie alespoň 20 roků.
Dosud mají tuto výhodu "stop-výdělku"
pracující v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.
Zachovává se dosavadní ochranné ustanovení
pro pracující, kteří již pobírali
důchod, jakož i pro pracující, kteří
byli uvolněni v souvislosti s prováděním
racionalizačních a organizačních opatření
nebo ze zdravotních důvodů.
U umělců se dosud považuje pro účely
výpočtu PMV za hrubý výdělek
příjmový stupen, do něhož byl
umělec podle výše ročního příjmu
zařazen. Nově se navrhuje na základě
požadavku všech uměleckých svazů
přizpůsobit výpočet PMV výpočtu,
který je stanoven u ostatních pracujících.
Odhaduje se, že nový způsob stanovení
PMV (body 1. - 3. bude výhodnější pro
téměř 10 % nově přiznávaných
důchodů a vyžádá si v prvním
roce 7,9 mil. Kčs.
Rozšíření výhody "stop -
výdělku" i pro ostatní pracující
v preferovaných kategoriích si vyžádá
v prvním roce další náklady ve výší
0,9 mil. Kčs,
V současné době se PMV pro výpočet
důchodu započítává do 2 000
Kčs plně, od 2 000 Kčs do 5 000 Kčs
jednou třetinou a na vyšší výdělky
se nebere zřetel. V době zavedení tohoto
výpočtu PMV v roce 1957 se hranice 2 000 Kčs
týkala pouze 10 % pracujících. Při
postupném zvyšování výdělkové
úrovně dochází k tomu, že u převážné
většiny pracujících má na výši
důchodu vliv jen část výdělku
a u stále širšího okruhu pracujících
se určitá část nezapočítává
vůbec. Výdělků nad 2 000 Kčs
dosahuje v současné době více než
80 % pracujících. Přitom výdělek
pracujících před odchodem do důchodu
bývá vyšší než průměrná
mzda v národním hospodářství.
Odhaduj e se, že v roce 1990 bude mít pouze 1,5 %
mužů a 18 % žen PMV nižší než
2 000 Kčs a naopak 20% mužů a 2 % žen
bude mít PMV vyšší než 5 000 Kčs.
V důsledku současné redukce PMV dochází
ke značnému omezení výše důchodu
u stále širšího okruhu pracujících.
Zatímco výše důchodu ze III. pracovní
kategorie z výdělku 2 000 Kčs dosahuje 70
% mzdy, klesá při výdělku 3 000 Kčs
na 54 %, a s růstem výdělku podíl
důchodu k dřívější mzdě
dále klesá.
Dosavadní způsob redukce je hlavním nivelizačním
faktorem v důchodovém zabezpečení
a způsobuje, že důchody jednotlivých
pracujících se výrazně neliší,
ač jejich pracovní zásluhy, a tedy i příjmy,
mohly být značně rozdílné.
Navržený způsob redukce PMV (bod 11.) znamená,
že maximální redukovaný PMV se z částky
3 000 Kčs zvýší na 4 067 Kčs.
Současně se zvyšuje nejvyšší
hranice, která má ještě vliv na výši
PMV, z 5 000 Kčs na 10 000 Kčs. Tím se zmírní
dosavadní nivelizační tendence a vytvoří
předpoklady pro výraznější vyjádření
zásluh ve výši důchodu.
Úprava nepřinese zvýšení u důchodů
vyměřovaných z výdělků
do 2 000 Kčs, kde již nyní dosahuje důchod
téměř 85 % čisté mzdy. K relativně
nejvyššímu zvýšení tak dojde
u důchodů vyměřených z výdělků
kolem 2 500 Kčs a dále z výdělků
převyšujících 6 000 Kčs, kde
bylo vyjádření zásluh ve výši
důchodu dosud nedostatečné. Výše
starobního důchodu při 42 letech zaměstnání
ve III. pracovní kategorii bude moci dosáhnout maximálně
2 725 Kčs měsíčně.
Náklady na úpravu redukce PMV budou v prvním
roce činit 173 mil. Kčs; v této částce
jsou zahrnuty i náklady vyplývající
ze změny nejvyšších výměr
důchodů a úspory plynoucí ze zrušení
poskytování kompenzačních zvýšení
(ve výši 60 Kčs, resp. 70 Kčs, měsíčně)
z let 1979 a 1982. Odhaduje se, že průměrné
zvýšení nově přiznávaných
starobních důchodů bude činit 165
Kčs měsíčně.
Prováděcí předpis stanoví,
které druhy příjmů a za jakých
podmínek se budou pro výpočet PMV započítávat.
Předpokládá se, že nově budou
započítávány i odměny za vynálezy
objevy, zlepšovací návrhy a obdobné
výsledky tvůrčí práce (bude
se týkat ročně cca 1 tisíce pracujících
a náklady budou činit v prvním roce asi 0,2
mil. Kčs) a dále částky vyplacené
na částečném invalidním důchodu
(bez finančních nákladů).