Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 8

Invalidní (částečný invalidní) důchod pracujícího, kterému vznikl nárok na tento důchod před dovršením věku 28 let, a při plné (částečné) invaliditě způsobené pracovním úrazem občanů zabezpečených pouze pro případ plné (částečné) invalidity způsobené takovým úrazem, se vyměřuje nejméně z PMV 1 600 Kčs.

Invalidní (částečný invalidní) důchod občana, který se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době služby v ozbrojených silách nebo v souvislosti s ní, se vyměřuje z PMV, který činí nejméně 2 000 Kčs. Stejně se postupuje při vyměření invalidního (částečného invalidního) důchodu občanů povolaných k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníků branné výchovy, branné přípravy vojáků v záloze a civilní obrany, účastníků přípravy k obraně Československé socialistické republiky, příslušníků Lidových milicí, pomocníků Pohraniční stráže, členů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, účastníků odboje a občanů poškozených bez vlastního zavinění bojovým prostředkem, jestliže plná (částečná) invalidita uvedených občanů vznikla následkem úrazu vzniklého v době služby při plnění úkolů nebo v souvislosti s ní, a pokud jde o účastníky odboje, v souvislosti s odbojovou činností.

Odůvodnění:

Dosavadní nejnižší částky PMV v těchto případech činí 1 400 Kčs, resp. 1 750 Kčs, V souvislosti s prohloubením zásluhového principu a růstem mezd se navrhuje i tyto část přiměřeně zvýšit.

Ročně se této skupině invalidů přiznává zhruba l 700 důchodů. Náklady na zvýšení nejnižší částky PMV budou v prvním roce činit 1,1 mil. Kčs.

Zásada č. 9

Podle délky doby zaměstnání a podle dosaženého věku náleží pracujícímu plný nebo poměrný starobní důchod.

Odůvodnění:

V důchodovém zabezpečení pracujících existují dva druhy starobního důchodu, a to plný a poměrný starobní důchod. Rozdíl mezi plným a poměrným starobním důchodem spočívá v tom, že nárok na poměrný starobní důchod vzniká ve vyšším věku, avšak postačuje pro něj kratší doba zaměstnání. Tato diferenciace se osvědčila, a proto se navrhuje zachovat.

Zásada č. 10

Nárok na plný starobní důchod vzniká mužům dovršením 60. roku věku, jestliže byli zaměstnáni alespoň 25 roků.

Od dovršení 55. roku věku mají nárok na plný starobní důchod pracující, kteří z potřebné doby zaměstnání 25 roků byli zaměstnáni nejméně 15 roků v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech.

Od dovršení 55. roku věku mají dále nárok na plný starobní důchod pracující, kteří z potřebné doby 25 roků zaměstnání pracovali nejméně 20 roků

a) v ostatních zaměstnáních v hornictví pod zemí v hlubinných dolech,

b) pod zemí při ražení, rekonstrukcích a opravách tunelů pro složitá inženýrská díla,

c) jako členové leteckých posádek a pracující soustavně činní v letadlech za letu,

d) jako členové posádek námořních lodí,

e) v zaměstnáních, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých chemických provozech,

f) jako kesonáři a potápěči,

g) v prostředí ohroženém ve významné míře ionizujícím zářením při úpravě a konečném zpracování radioaktivních surovin, v jaderných elektrárnách a při obsluze cyklotronu a výzkumného reaktoru.

Od dovršení 58. roku věku mají nárok na plný starobní důchod muži, kteří z potřebné doby 25 roků zaměstnání byli alespoň 20 roků zaměstnáni

a) v hornictví pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí, na radioaktivní suroviny, na rudy, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, na magnezit, osinek (azbest), tuhu, kaolín, žáruvzdorné jíly, keramické lupky, sádrovec, živec a na křemen a křemenec k chemickotechnologickému zpracování nebo k zpracování tavením,

b) v těžbě a při opracování kamene, při mletí a drcení křemene, křemence a živce, při formování žáruvzdorných výrobků a při úpravě keramických surovin, v prostředí vysoké koncentrace agresivního fibroplastického prachu, pokud jsou pracující při výkonu těchto zaměstnání nadměrně ohroženi silikosou,

b) při pracích s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity.

Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a dosáhla věku

a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,

b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,

c) 55 let a vychovala dvě děti,

d) 56 let a vychovala jedno dítě,

e) 57 let a nevychovala žádné dítě,

pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

Prováděcí předpis stanoví, kdy je u ženy splněna podmínka výchovy dítěte.

Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit ve prospěch pracujících odchylně podmínky pro nárok na starobní důchod a jeho výši, jestliže pracující vykonávají některé mimořádně obtížná a riziková zaměstnání.

Odůvodnění:

Dosavadní základní podmínky, jejichž splnění je n zbytné pro získání nároku na plný starobní důchod, se navrhuje zachovat, neboť se staly významnou součástí sociálních jistot pracujících. Jedná se o potřebnou dobu zaměstnání a o věkové hranice opravňující k odchodu do starobního důchodu. Navrhuje se však zrušit třetí podmínku, tj., aby zaměstnání trvalo až do dosažení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Nesplnění této podmínky ve svých důsledcích doposud znamená, že odpracování např. 30 roků zaměstnání nezakládá při dosažení věku nárok na starobní důchod, jestliže zaměstnání skončilo více než 2 roky před dosažením věku.

Dosavadní úpravu, která je předmětem trvalé kritiky zejména Československého svazu žen, poslanců výborů pro sociální politiku Federálního shromáždění, Ústřední rady odborů, národních výborů i jednotlivých žen, nedostatečně zmírňuje ustanovení o možnosti požádat příslušný národní výbor o rozhodnutí, že zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů.

Odstranění uvedené podmínky přinese značné zjednodušení administrativy u národních výborů a současně se upevní sociální jistoty pracujících, neboť odpadne možné poškození v důchodových nárocích pro neznalost složitých předpisů

Odhaduje se, že ročně zhruba 300 pracujících, převážně žen, touto úpravou získá nárok na důchod nebo u nich nedojde k rozmělnění PMV. Současně se očekává, že 1 - 2 tisíce žen by mohlo využít možnosti zanechat či přerušit zaměstnání před dosažením důchodového věku, což povede ke snížení jejich budoucích důchodových nároků. Celkové náklady na opatření se odhadují v prvním roce na cca 1,5 mil. Kčs.

Dosud platí, že vyšší důchodové nároky ze zaměstnání preferované pracovní kategorie se zachovávají jen v případě, že pracující byl zaměstnán 15 roků ve vybraných pracovních profesích v dolech pod zemí nebo 10 roků v uranových dolech nebo pracoval až do dne dosažení důchodového věku (maximálně může zaměstnání preferované kategorie skončit nejpozději 2 roky před vznikem sociální události). Ukazuje se, že stejných výhod by měli být účastni i ostatní pracující, vykonávající práce v preferovaných pracovních kategoriích, neboť důsledky pro jejich zdraví jsou obdobné. Dosavadní úprava znamená, že odpracování 20 roků v zaměstnání I. nebo II.pracovní kategorie v mladším věku nemá v budoucnu podstatný vliv na výši důchodu. V povoláních vyžadujících mimořádné fyzické vypětí nebo se zvýšeným rizikem onemocnění nebo úrazu je však odůvodněné netrvat na tom, aby takové povolání trvalo až do dosažení důchodového věku, ale naopak umožnit pracujícím skončení nebo přerušení takového zaměstnání, aniž by došlo ke ztrátě vyššího důchodového nároku (základní výměra u pracujících s 20 lety v I. kategorii činí 60 % PMV, s 20 lety ve II. kategorii 55 % PMV).

V současné době se stává jen výjimečně, že by pracující, který odpracoval alespoň 20 let v zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie, nezískal nárok na důchod v této kategorii (cca 70 případů ročně). U II. pracovní kategorie jsou však tyto případy poměrně časté cca 1400 ročně, Náklady na tuto úpravu budou v prvním roce činit asi 6 mil. Kčs.

Nově se navrhuje snížení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu na 58 let při práci s karcinogeny. Vzhledem k tomu, že tato hranice byla na základě ustanovení o odstraňování tvrdosti zákona používána již dosud, nevyžádá si její zakotvení v zákoně žádné finanční náklady.

Pokud jde o určení věkové hranice u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí, navržené zásada odstraňuje tvrdost vůči ženám, které vychovaly cizí děti, např. ženy, které vychovaly dítě svého manžela, nebo ženy, které vychovaly dítě svěřené jim do náhradní rodinné péče rozhodnutím soudu. Podle dosavadních předpisů se jim péče o tyto děti nehodnotí jako doba náhradní při péči o dítě do tří let věku a ani se k ní nepřihlíží pro stanovení věkové hranice ženy pro nárok na starobní důchod. Důvodem je okolnost, že pokrevní rodič plní vůči dítěti vyživovací povinnost, takže dítě není na ženu převážně odkázáno výživou. Touto úpravou získá zhruba 500 žen nárok na starobní důchod v průměru o rok dříve než dosud. Tím se zvýší náklady na důchody v prvním roce o 4,3 mil. Kčs. Dále se navrhuje přihlížet při stanovení věkové hranice ženy k dětem vychovaným v pěstounské péči ve zvláštních zařízeních pěstounské péče, protože pěstounky pečují o děti celodenně a nikoliv jen po stanovenou dobu, jako např. vychovatelky v dětských domovech. Tím dojde ke sjednocení posuzování výchovy dětí v pěstounské péči, neboť pěstounkám, které vykonávají pěstounskou péči mimo zvláštní zařízení, se péče o děti hodnotí pro stanovení věkové hranice ženy na důchod. Navržená úprava je výrazem ocenění záslužné společenské činnosti těchto žen v péči o děti bez vlastní rodiny. Ročně se přiznává důchod v průměru 4 pěstounkám. Tím, že získají nárok na důchod v průměru o 3 roky dříve než dosud, bude činit zvýšení nákladů v prvním roce 0,1 mil. Kčs.

Zásada č. 11

Na poměrný starobní důchod má nárok pracující (občan) dovršením 65, roku věku, jestliže zaměstnání trvalo méně než 25 roků, avšak alespoň 10 roků.

Žena má nárok na poměrný starobní důchod také dovršením 60. roku věku, jestliže byla zaměstnána alespoň 20 roků.

Odůvodnění:

Počet poměrných starobních důchodů se rychle snižuje. V roce 1975 jich bylo vypláceno více než 140 tisíc, avšak v roce 1986 již jen 85 tisíc, Nově bylo v roce 1986 přiznáno 1725 těchto důchodů, z toho 50 mužům. Navrhuje se proto i nadále tuto dávku zachovat.

Zásada č. 12

Základní výměra plného starobního důchodu ze zaměstnání I. pracovní kategorie činí 60 %, ze zaměstnání II. pracovní kategorie 55 % a ze zaměstnání III. pracovní kategorie 50 % PMV. Podmínkou pro stanovení základní výměry 60 % (55 %) PMV je, že pracující získal z potřebné doby zaměstnání 25 roků aspoň 20 roků v I. (II.) pracovní kategorii.

Základní výměra však činí 60 % PMV i v případech, jestliže pracující z celkového počtu 25 roků odpracoval aspoň 15 roků v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nebo aspoň 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech.

K základní výměře plného starobního důchodu z I. a II. pracovní kategorie od 21. roku zaměstnání, ze III. pracovní kategorie od 26. roku zaměstnání, se přičítá za každý rok zaměstnání

Pracujícím, kteří odpracovali alespoň 10 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie, se procentní omezení nad základní výměru důchodu ke dni vzniku nároku stanoví na 30 % PMV. V ostatních případech se procentní omezení nad základní výměru důchodu stanoví na 25 % PMV. Tato omezení neplatí, jestliže pracující získal potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie nebo pracoval-li v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, jde-li o zvýšení za toto zaměstnání. Pro zvýšení nad základní výměru se započítává jen doba zaměstnání od 18. roku věku do vzniku nároku na důchod.

Jestliže byl pracující zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, započítává se do prvých 25 (20) roků zaměstnání (základní výměry) nejdříve doba zaměstnání III., pak II. a naposledy I. pracovní kategorie.

Odůvodnění:

V konstrukci výpočtu starobního důchodu se navrhuje zachovat všechna nejvýznamnější ustanovení, jimiž jsou především dosavadní základní procentní výměry důchodu diferencované podle pracovních kategorií i procentní zvýšení za dobu zaměstnání od 21. roku v I. a II. a od 26. roku zaměstnání ve III. pracovní kategorii, Těmito ustanoveními je zabezpečena žádoucí závislost výše důchodu na délce doby zaměstnání a výši výdělku, a to podle druhu vykonávané práce.

V navržené zásadě jsou zohledněny změny vyplývající z předchozích zásad, zejména upuštění od podmínky setrvání v zaměstnání I. a II. pracovní kategorie až do vzniku nároku na důchod. V zájmu výraznějšího ohodnocení doby zaměstnání v preferovaných kategoriích se však navrhuje upravit omezení procentním zvýšením za dobu zaměstnání od 21., příp. 26. roku. Doposud v případě, že pracující nezískal předepsanou dobu pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie, může procentní výše jeho důchodu přesáhnout základní výměru důchodu nejvýše o 20 % PMV. Může tedy dosáhnout maximálně 75 % PMV u důchodu vyměřeného z II. pracovní kategorie a 70 % PMV u důchodu ze III. pracovní kategorie. Pracujícím, kteří pracovali řadu let v zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, avšak nedosáhli v takovémto zaměstnání požadovanou dobu pro získání důchodu z této kategorie, se tyto odpracované roky podle platných předpisů ve výši důchodu odrážejí jen zcela nepatrně. Zvlášť zvýhodněni budou pracující, kteří vykonávali více než 10 let zaměstnání patřící do I. pracovní kategorie.

I nadále nebude procentní omezení stanoveno pro pracující, kteří odpracovali alespoň 20 (15, 10) let v I. pracovní kategorii. Výše jejich důchodu tak může dosáhnout ke dni vzniku nároku až 94 %, resp. 100 % PMV.

Navrhované opatření zlepší důchodové nároky ročně v průměru 1,5 tis. pracujícím, kteří odpracovali více než 10 let v I. pracovní kategorii a 24 tis. pracujícím, kteří odpracovali ve II. pracovní kategorii méně než 20 roků, Náklady budou v prvním roce činit 20 mil. Kčs.

Zásada č. 13

Poměrný starobní důchod činí 2 % PMV za každý rok zaměstnání.

Odůvodnění:

Ponechává se dosavadní úprava, která vyhovuje. Výše poměrného starobního důchodu je v přiměřené relaci k plnému starobnímu důchodu.

Zásada č. 14

Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání poskytuje jen za podmínek a v rozsahu, které stanoví vláda Československé socialistické republiky, a jen pokud důchodce pracuje na území Československé socialistické republiky. Plný starobní důchod se zvyšuje, není-li vyplácen tento důchod nebo invalidní důchod anebo důchod za výsluhu let, za každý další rok vykonávaného zaměstnání o 7 % PMV; netrvalo-li zaměstnání celý rok, přísluší za každé tři měsíce zaměstnání zvýšení o 1,75 % PMV, Poměrný starobní důchod se zvyšuje, není-li vyplácen tento důchod nebo invalidní důchod anebo důchod za výsluhu let, za každý další rok zaměstnání o 2 % PMV. Po dovršení 25 roků zaměstnání zvyšuje se poměrný starobní důchod jako plný starobní důchod.

Do doby dalšího zaměstnání, za něž přísluší zvýšení, se nezahrnují náhradní doby. Pro zvýšení nároku na poměrný starobní důchod až do dovršení 25 let zaměstnání se však náhradní doby započítávají, pokud se kryjí s dobou zaměstnání.

Odůvodnění:

Náročné úkoly naší ekonomiky vyžadují co nejracionálnější využívání všech zdrojů pracovních sil včetně zdroje, který představuje pracovní aktivita občanů v důchodovém věku. V souladu se zásadami vlády ČSSR pro zaměstnávání těchto občanů se jejich zapojování do pracovního procesu řídí výhradně potřebami národního hospodářství.

V dosavadních úvahách o pracovních zdrojích a jejich využití do roku 2000 se počítá s mírným nárůstem počtu pracujících poproduktivního věku při poklesu jejich podílu na celkovém počtu pracujících. Pokračování v pracovní činnosti. ať už s plným důchodem vedle výdělku nebo při zvyšování nároku na důchod bez jeho pobírání, přispívá k efektivnímu rozvoji národního hospodářství.

Rozsah výhod pro pracující důchodce má vždy úzkou vazbu na bilanci pracovních sil a na potřebu pracovních sil v jednotlivých odvětvích nebo územních celcích. V tomto směru se proto navrhuje pouze zpřesnění dosavadní úpravy v tom, aby výhody poskytování důchodu vedle výdělku byly vázány na zaměstnání vykonávaná na našem území. Důchodcům, kteří pracují v zahraničí nebo pro zahraniční organizace, bude umožněno jen zvyšování nároku na starobní důchod, Beze změny zůstává úprava poskytování starobního důchodu v případech pracovní činnosti důchodců ve státech, se kterými je uzavřena smlouva na poli sociálního zabezpečení.

Dosavadní právní úprava poskytování důchodu některým pracujícím důchodcům se zachovává. V roce 1989 bude vládě ČSSR předložen návrh na další postup v zaměstnávání pracujících důchodců pro období 9. pětiletky.

V hodnocení náhradních dob pro účely zvýšení nároku na starobní důchod dochází ke zpřesnění, kdy se náhradní doby započítávají pro zvýšení nároku na poměrný starobní důchod.

Zásada č. 15

Nejvyšší výměra starobního důchodu vyjádřená v pevných částkách činí měsíčně

a) 3 800 Kčs, jde-li o pracujícího, který odpracoval aspoň 10 roků v zaměstnáních v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových hlubinných dolech nebo aspoň 15 roků v zaměstnáních v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v ostatních hlubinných dolech,

b) 3 250 Kčs, jde-li o pracujícího, který splní podmínky pro přiznání důchodu z I. pracovní kategorie a nesplňuje podmínku písm, a),

c) 2 900 Kčs, jde-li o pracujícího, který splní podmínky pro přiznání důchodu z II. pracovní kategorie a nesplňuje podmínky písm. a) nebo b), d) 2 800 Kčs v ostatních případech.

Nad hranice uvedené pod písm. c) a d) náleží zvýšení za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše však do částky 3 250 Kčs

Nad hranice uvedené pod písm. b) až d) náleží též zvýšení za další práci po vzniku nároku na starobní důchod, nejvýše však do úhrnné částky 3 800 Kčs.

Starobní důchod však činí nejvýše

- 90 % neomezeného PMV sníženého o částku rovnající se dani ze mzdy poplatníků, kteří nevyživují žádnou osobu nebo vyživují jen jednu osobu a jsou starší 50 let, jde-li o pracovníka v pracovním poměru,

- 90 % neomezeného PMV stanoveného bez přihlédnutí k příspěvku družstva na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, jde-li o družstevního rolníka.

Jestliže byl pracující v rozhodném období jak pracovníkem v pracovním poměru, tak i družstevním rolníkem, stanoví se 90 % neomezeného PMV součtem 90 % PMV z pracovního poměru sníženého o částku rovnající se dani ze mzdy a 90 % PMV z pracovní činnosti družstevního rolníka bez přihlédnutí k příspěvku družstva na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení.

Odůvodnění:

V návaznosti na úpravu redukce PMV je třeba k prohlouben zásluhovosti v konstrukci důchodu nově stanovit nejvyšší výměry starobního důchodu. Pro horníky se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech je důchod omezen absolutním maximem důchodu, které se zvyšuje z dnešních 3 060 Kčs na 3 800 Kčs měsíčně, tj. o 24 %. K dosud platným nejvyšším výměrám náleží ještě zvýšen podle zákonných opatření předsednictva Federálního shromážděn z let 1979 a 1982 v úhrnné výši 60 Kčs měsíčně, které se již podle nových předpisů nebude k důchodům poskytovat.

Pevná částka nejvyšší výměry pro ostatní důchody přiznané z U. pracovní kategorie se zvyšuje z 2 560 Kčs na 3 250 Kčs měsíčně, tj. téměř o 27 %. Toto navrhované zvýšení souvisí s tím, že se zvyšují ostatní nejvyšší výměry vyjádřené v pevných částkách.

Obdobně je tomu i při stanovení pevné částky nejvyšší výměry pro důchody z II. pracovní kategorie, která se zvyšuje o 690 Kčs měsíčně (31 %).

Po provedení navrhovaných úprav se dosáhne téměř stejného podílu nejvyšších výměr důchodů k průměrné mzdě v národním hospodářství, jako po zdokonalení důchodového zabezpečení v roce 1976.

Pokud jde o III. pracovní kategorii, nebylo by třeba pro pracující, kteří celý život pracovali pouze ve III. pracovní kategorii a získávají tak po 42 letech pracovní činnosti 67 % PMV, stanovit maximální výši důchodu, neboť omezení důchodu je dáno přímo způsobem výpočtu důchodu.

Jsou však případy, kdy pracující střídavě pracoval v zaměstnáních I., II. a III, pracovní kategorie a nezískal nárok na důchod z I. či II. pracovní kategorie, ale ze III. pracovní kategorie. Za roky odpracované v I. (II.) pracovní kategorii je však výše jeho důchodu zvýhodněna a mohla by dosáhnout např. až 80 % PMV, a proto je nutno pro takové případy stanovit maximum důchodu i ve III. pracovní kategorii.

Ustanovení, že důchod nesmí ani se zvýšením za další práci přesáhnout 90 % neomezeného čistého PMV, se zachovává; u důchodů účastníků odboje zůstává rovněž nezměněna hranice 100 % neomezeného čistého PMV.

Náklady na zvýšení nejvyšších výměr důchodů jsou zahrnuty v nákladech na úpravu redukce PMV.

Zásada č. 16

Minimální výměra starobního (plného i poměrného) důchodu činí 500 Kčs měsíčně, i když v těchto případech přesáhne 90 % čistého PMV.

Odůvodnění:

Minimální výše důchodu starobního 400 Kčs měsíčně platí již od roku 1957. K této částce náleží ještě zvýšení podle zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění z let 1979 a 1982 v úhrnné výši 70 Kčs měsíčně. V souvislosti s tím, že tyto pevné částky se již nadále k důchodům nebudou poskytovat a vzhledem k tomu, že dosud stanovené minimální výše platí již značně dlouhou dobu, navrhuje se minimální výše důchodů zvýšit. Současně se navrhuje netrvat v těchto případech na omezení hranicí 90 % čistého PMV.

Ročně je přiznáváno kolem 600 starobních důchodů v minimální výměře. Jejich zvýšení si vyžádá v prvním roce 0,2 mil. Kčs.

Zásada č. 17

Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracujícímu (občanovi), který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a stal se plně (částečně) invalidním. Invalidní důchod nenáleží pracujícímu, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Pracující je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

a) je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání, nebo

b) výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, nebo

c) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání, anebo

d) může vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek (občané nevidomí, občané s velmi těžkými ortopedickými vadami apod.).

Pracující (občan) je částečně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek, nebo

b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované

a v důsledku toho jeho výdělek podstatně poklesl.

Odůvodnění:

Pokud jde o definici invalidity (částečné invalidity) zachovává se dosavadní stav. Prováděcí předpis blíže vymezí užívané pojmy (např. dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání).

Zásada č. 18 - Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u pracujících ve věku

Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod se zjišťuje u pracujících starších 28 let z posledních 10 roků před vznikem plné (částečné) invalidity.

Získal-li pracující v některém z uvedených věkových pásem potřebnou dobu zaměstnání a byl dále zaměstnán, považuje se za splněnou potřebná doba i v nejblíže vyšším věkovém pásmu; u pracujících starších 28 let platí tato zásada jen tehdy, nepřekročili-li věk 30 let,

Bez ohledu na délku doby zaměstnání vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod, jestliže pracující se stal plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).

Odůvodnění:

Pokud jde o dobu potřebnou pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod, zachovává se dosavadní stav, který vyhovuje. Shodně jako u podmínek pro nárok na starobní důchod se nevyžaduje, aby zaměstnání trvalo až do vzniku invalidity.

Zásada č. 19

Pracovním úrazem pro účely sociálního zabezpečení je úraz, který pracující utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Stejně se posuzuje úraz cestou do zaměstnání a zpět, jestliže ji pracující podstatně nepřerušil z příčin nesouvisejících se zaměstnáním, při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování jejich následků nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch společnosti, při výkonu veřejné funkce a při některých jiných zvláštních druzích činnosti.

Pracovním úrazům se kladou na roven nemoci z povolání.

Odůvodnění:

Pojem pracovního úrazu je v podstatě vymezen stejně jako dosud s jedinou odchylkou, že za pracovní se nepovažuje úraz při práci na záhumenku, jde-li o člena JZD.

Navržená zásada odstraňuje dosud nejednotný přístup v nárocích členů JZD a bude znamenat zcela nepatrnou úsporu ve výdajích na důchody.

Zásada č. 20

Byl-li pracující zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod po dobu 25 roků včetně doby přičtené od vzniku nároku na tento důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen, činí základní výměra invalidního důchodu ze zaměstnání I. pracovní kategorie 60 %, ze zaměstnání II. pracovní kategorie 55 %, ze zaměstnání III. pracovní kategorie 50 % PMV.

Podmínkou pro základní výměru 60 % (55 %) PMV je, že pracující byl zaměstnán z potřebné doby zaměstnání 25 roků aspoň 20 roků v I. (II.) pracovní kategorii, anebo že se pracující stal plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním. Základní výměra 60 % PMV platí i pro pracující, kteří z celkového počtu 25 roků odpracovali aspoň 15 roků v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nebo aspoň 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech.

K základní výměře invalidního důchodu z I. a II, pracovní kategorie od 21, roku zaměstnání, ze III. pracovní kategorie od 26. roku zaměstnání se přičítá za každý rok

Pracujícím, kteří odpracovali aspoň 10 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie, se procentní omezení nad základní výměru důchodu stanoví na 30 % PMV. V ostatních případech se procentní omezení nad základní výměru důchodu stanoví na 25 % PMV. Tato omezení neplatí, jestliže pracující splnil podmínky pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie, nebo pracoval-li v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, jde-li o zvýšení za toto zaměstnání. Pro zvýšení nad základní výměru se započítává jen doba zaměstnání od 18. roku věku. Jestliže byl pracující zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, započítává se do prvých 25 (20) roků zaměstnání (základní výměry) nejdříve zaměstnání III., pak II. a naposledy I. pracovní kategorie.

Odůvodnění:

Dosavadní způsob výpočtu invalidního důchodu se v podstatě zachovává. Upouští se však stejně jako u starobního důchodu od omezení 20 % PMV nad základní výměru a nově se (rovněž jako u starobního důchodu) toto omezení stanoví výhodnějším způsobem. Náklady na úpravu výpočtu invalidního důchodu jsou zahrnuty do nákladů na úpravu konstrukce starobního důchodu.