Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 36

Je-li starobní, invalidní nebo vdovský důchod anebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 1 000 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný příjem (důchod) a úhrn důchodu a tohoto příjmu nedosahuje částky 1 000 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby úhrn důchodu a příjmu (důchodu) činil 1 000 Kčs měsíčně.

Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 1 700 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, důchod se zvyšuje na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), zvyšuje se důchod tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1 700 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi o rozdíl mezi částkou 1 700 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

Důchod se zvyšuje na uvedené částky, jen nemůže-li si důchodce nebo rodinný příslušník pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací; to se nevztahuje na poživatele starobního nebo invalidního důchodu. Při zvýšení důchodu se nehledí k výchovnému, ke zvýšení důchodu pro bezmocnost, k příspěvkům sociální péče, k odměně za výkon pěstounské péče, výkon dobrovolné pečovatelské služby, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let, ani k příjmu ze záhumenku. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých ani důchodu částečného invalidního. Občanu, který byl umístěn do ústavu sociální péče pro občany tělesně postižené, tělesně postižené s přidruženým mentálním postižením nebo smyslově postižené, do domova důchodců nebo do léčebny pro dlouhodobě nemocné, nenáleží počínajíc čtvrtou měsíční splátkou jeho důchodu po dni umístění zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu.

Odůvodnění:

Možnost zvýšení nízkých důchodů z titulu jediného zdroje příjmu se osvědčila a je stále plně odůvodněna.

Nadbytečné se však stalo ustanovení o zvýšení invalidního důchodu, který je jediným zdrojem příjmu, o 100 Kčs měsíčně. Na úseku sociální péče došlo totiž v průběhu let k řadě opatření, která nyní umožňují řešit životní situaci invalidního důchodce mnohem výhodněji než tomu bylo v minulosti. Proto také toto ustanovení nebylo v praxi využíváno.

V souladu s novou úpravou poskytování důchodů do ústavů sociální péče a do léčeben dlouhodobě nemocných se stanoví, že počínajíc čtvrtou splátkou důchodu po dni umístění do některého z těchto zařízení se nebude poskytovat zvýšení důchodu z titulu jediného zdroje příjmu.

Úprava je bez finančních nákladů.

Zásada č. 37

Důchod manželky náleží manželce pracujícího (občana), který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod nebo důchod za výsluhu let, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a dosáhla věku 65 let, nebo je plně invalidní. To platí obdobně i pro manželky poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního) nebo důchodu za výsluhu let. Výše důchodu manželky činí 200 Kčs měsíčně.

Odůvodnění:

Dosud je důchod manželky fakultativní dávkou, která se přiznává v rozmezí 100 - 300 Kčs měsíčně. Směrnice pro jeho přiznávání národními výbory nebyly ani uveřejňovány v publikačních sbírkách obecně přístupných občanům. Navíc byly do určité míry rámcové a to nevylučovalo různorodost praxe u jednotlivých národních výborů. Vedle dalších skutečností se přihlíželo zejména k výši manželova příjmu (důchodu). Navrhovaná zásada je v souladu s principem stejného posuzování žádostí všech občanů. Pamatuje na ty ženy, které sice nezískaly potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na důchod starobní nebo invalidní, ale svou péčí o domácnost a rodinu vytvářely dobré rodinné zázemí. V souvislosti s opatřením, že se nadále nebude vyžadovat pro nárok na starobní nebo invalidní důchod trvání zaměstnání až do okamžiku splnění ostatních podmínek, měl by se v budoucnu počet žen, jimž bude přiznáván důchod manželky, dále snížit. Navrhuje se, aby se důchod manželky stal dávkou nárokovou bez ohledu na výši manželova důchodu (příjmu) a vyplácel se po dobu trvání manželství.

Jako nárokový by se vyplácel jednotnou částkou 200 Kčs s tím, že dosud vyplácené důchody, pokud jsou vyšší, se v dosavadní výši ponechají.

V roce 1988 bude vypláceno zhruba 35 tisíc důchodů manželek. Z nich je asi 40 % nižších než 200 Kčs měsíčně. Náklady na jejich úpravu budou činit cca 10 mil. Kčs ročně. Nově získá nárok na důchod manželky zhruba 15 tisíc žen. Náklady na nově přiznané důchody manželek by měly činit v prvním roce 36 mil. Kčs ročně, v dalších letech se však budou rychle snižovat.

Zásada č. 38

Zvlášť zasloužilým občanům pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti vlasti v oboru státní správy a v jiných úsecích veřejné činnosti a pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Bližší podmínky upraví vláda Československé socialistické republiky. Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění) a vyplácí se za stejných podmínek, za nichž se vyplácí důchod, který osobní důchod nahrazuje.

Odůvodnění:

Zachovává se institut osobního důchodu pro pracující, kteří získali mimořádné zásluhy v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti vlasti, v oboru správy apod. V osobním důchodu mé být jako dosud vyjádřena míra zásluh i výše příjmů z doby pracovní aktivity těchto občanů.

Zásada č. 39

Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, jestliže

a) dosáhli věku 65 let, nebo

b) jsou plně invalidní.

Sociální důchod se poskytuje až do výše 1 000 Kčs měsíčně, má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1 000 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1 700 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 1 700 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

Odůvodnění:

Sociální důchod má ještě své opodstatnění. Stále jsou občané, kteří nezískali nárok na některou z dávek důchodového zabezpečení, a pro vysoký věk nebo invaliditu nejsou schopni pracovat. V případě sociální potřebnosti je nutno tyto občany zabezpečovat sociálním důchodem jako dosud. V současné době se vyplácí více než 25 tisíc sociálních důchodů.

Sociální důchod bude možno poskytnou až do výše minimálních částek platných obecně v případech, kdy důchod je jediným zdrojem příjmu důchodce.

Zásada č. 40

Výchovné náleží na každé nezaopatřené dítě poživatele důchodu starobního, invalidního, důchodu za výsluhu let, osobního a sociálního, Poživatelce vdovského důchodu náleží výchovné na každé nezaopatřené dítě, jestliže není účastna nemocenského zabezpečení a má v přímém zaopatření aspoň jedno dítě ve věku do tří let, nebo dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči. Výchovné náleží i na dítě svěřené poživateli některého z uvedených důchodů do pěstounské péče. Výchovné nenáleží na dítě, kterému se poskytuje invalidní důchod.

Výchovné činí měsíčně

a zvyšuje se na každé další dítě o 350 Kčs měsíčně.

Jde-li o nezaopatřené dítě starší jednoho roku, které je podle posudku příslušného národního výboru dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, poskytuje se k výchovnému příplatek ve výši 500 Kčs a jde-li o dítě, které vyžaduje mimořádnou péči zvlášť věcně a časově náročnou, 600 Kčs měsíčně. Podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v zařízení as týdenním nebo celoročním pobytem pro takové děti. Podmínkou poskytnutí vyššího příplatku je, že dítě není umístěno ani v zařízení s denním pobytem, Výchovné náleží do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

Jestliže by mělo nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné a při stejné výši výchovného tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření. Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě, Výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o takové děti nebo mládež z jiných důvodů než z důvodů léčení, se vyplácí tomuto ústavu. Výplata výchovného místnímu národnímu výboru, není-li o dítě řádně pečováno, je upravována zvláštními předpisy. Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celkové částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě; přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

Odůvodnění:

Dosavadní zásady pro poskytování výchovného k důchodům se mění v tom, že se okruh důchodců, kteří mají nárok na výchovné, zužuje o poživatele částečného invalidního důchodu. Navržené zásada zabrání zneužívání výhod sociálního zabezpečení ze strany nepracujících poživatelů těchto důchodů, kteří, přestože předpisy o sociálním zabezpečení předpokládají jejich pracovní činnost, nepracují. Odstraňuje se zároveň neodůvodněné zvýhodnění poživatelů uvedeného důchodu ve srovnání s pracovníky, kteří musí pro nárok na obdobnou dávku - přísavky na děti - mít pracovní úvazek odpovídající stanovené týdenní pracovní době a odpracovat všechny pracovní dny v měsíci. Pokud poživatelé částečného invalidního důchodu budou pracovat, získají jako osoby se změněnou pracovní schopností nárok na přídavky na děti již při polovičním úvazku.

Nově se navrhuje, aby výchovné k vdovskému důchodu náleželo též v případě, kdy žena pečuje o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, které vyžaduje mimořádnou péči.

Stávající právní úprava příplatku k výchovnému (obdobně i k přídavkům na děti v nemocenském pojištění, resp. zabezpečení), platné od roku 1968 a její praktické provádění byly předmětem kritiky laické i odborné veřejnosti. Docházelo k určité nejednotnosti v posuzování, výhrady byly k výši příplatku, k okruhu poživatelů dávky apod. Dosavadní pojem "invalidní dítě s potřebou stélé péče" nevystihoval okruh oprávněných. U dítěte ve smyslu předpisů o sociálním zabezpečení se nejedná o "invaliditu". Jednotné vymezení poskytované péče jako "stálé" a jediná výše příplatku - 500 Kčs měsíčně - neumožňovaly vyjádřit skutečné rozdílnosti v časové a věcné náročnosti péče zajišťované rodinou dítěte u jednotlivých druhů postižení i v jednotlivých případech. Proto je v zásadě vyjádřena nové úprava, poskytující prostor ke zlepšení stávající situace. Přesněji se vymezuje základní okruh eventuálních oprávněných. Pojem "invalidní dítě" je nahrazen pojmem "dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě" a pojem "stálá péče" pojmem "mimořádné péče". Tou se rozumí individuální péče, která svým rozsahem a nároky podstatně převyšuje rozsah a nároky péče o zdravé dítě přibližně stejného věku. Nově zaváděný druhý, tj. vyšší, stupeň příplatku je počítán pro případy, kdy důsledky těžkého zdravotního postižení jsou tak závažné, že dítě potřebuje mimořádnou péči zvláště věcně a časově náročnou, prakticky nepřetržitou, a tuto péči v plném rozsahu zajišťuje rodina dítěte.

Základní kriteria pro přiznávání jednotlivých stupňů příplatku budou upravena prováděcím předpisem spolu s výkladem základních pojmů, Počítá se s tím, že přílohou prováděcího předpisu bude seznam konkrétních zdravotních postižení (diagnos).

Příplatek nebude nadále poskytován k zaopatřovacímu příspěvku. Praxe prokázala, že tato možnost byla nadbytečná. Příplatek se k této dávce vlastně stejně neposkytoval, protože dítě vojáka bylo vždy zabezpečeno přídavky na děti, popř. výchovným, k nimž při splnění podmínek uvedený příplatek náleží.

Předpokládá se, že příplatek k výchovnému a k přídavkům na děti pro dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě ve vyšší výměře se poskytne asi jedné třetině dětí, které byly uznány za invalidní s nutností stálé péče, tj. cca 10 tis. případů. Současně se předpokládá určité rozšíření okruhu poživatelů příplatku, a to cca o 3 tisíce případů.

Roční náklady na úpravu se odhadují na cca 30 mil.Kčs. Zhruba 83 % z těchto nákladů se týká výdajů na příplatky poskytované k přídavkům na děti. Zvýšení výdajů na příplatky k výchovnému bude činit ročně asi 5 mil. Kčs.

Zásada č. 41

Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou, jeho důchod se zvýší o 200 Kčs měsíčně, jde-li o částečnou bezmocnost; o 400 Kčs měsíčně, jde-li o převážnou bezmocnost a o 600 Kčs měsíčně, jde-li o úplnou bezmocnost.

Důchodce je částečně bezmocný, jestliže potřebuje dlouhodobě ošetření a obsluhu jinou osobou při některých nezbytných životních úkonech. Důchodce je převážně bezmocný, jestliže potřebuje dlouhodobě a pravidelně ošetření a obsluhu jinou osobou při hlavních životních úkonech. Důchodce je úplně bezmocný, jestliže potřebuje trvale ošetřování a obsluhování jinou osobou při všech životních úkonech.

Důchod spolu se zvýšením pro bezmocnost nesmí přesáhnout částku

a) 3 800 Kčs, jde-li o pracujícího, který odpracoval aspoň 10 roků v zaměstnáních v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v uranových hlubinných dolech nebo aspoň 15 roků v zaměstnáních v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v ostatních hlubinných dolech nebo se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklých v těchto zaměstnáních anebo jde-li o účastníka odboje,

b) 3 250 Kčs, jde-li o pracujícího, který splní podmínky pro přiznání důchodu z I. pracovní kategorie a nesplňuje podmínku písm. a),

c) 2 900 Kčs, jde-li o pracujícího, který splní podmínky pro přiznání důchodu z II. pracovní kategorie a nesplňuje podmínky písm. a) nebo b),

d) 2 800 Kčs v ostatních případech.

Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost nejdříve od sedmého roku věku dítěte.

Zvýšení pro bezmocnost se neposkytuje, je-li poživatel dávky umístěn v léčebném ústavu nebo v ústavu sociální péče s týdenním nebo celoročním pobytem, a to od čtvrté měsíční splátky po umístění.

Odůvodnění:

Dosud platné částky zvýšení důchodu pro bezmocnost nebyly upravovány již 10 let. Finanční nároky na úhradu dlouhodobé pravidelné pomoci při převážné a úplné bezmocnosti se však stále zvyšují. Výše úhrady za úkony, které je třeba shora uvedeným občanům poskytovat, činí podle současných sazeb stanovených pro výkon pečovatelské služby u převážně bezmocných cca 600 - 800 Kčs měsíčně, u úplně bezmocných cca 800 - 1 000 Kčs měsíčně. Přitom do těchto částek není započítáno poskytování potřebných služeb o sobotách a nedělích, trvalá noční služba, plné zabezpečení celodenního stravování apod.

Navrženou úpravou se zvýšení důchodu pro bezmocnost vzhledem k růstu finančních nákladů zvyšuje u převážné bezmocnosti o 100 Kčs, u úplné bezmocnosti o 200 Kčs měsíčně.

V souvislosti se zvýšením částek bezmocnosti se zvyšuje i platná hranice 2 000 Kčs měsíčně pro souběh důchodu a bezmocnosti. Důchod spolu se zvýšením nesmí přesáhnout nejvyšší výměru důchodu příslušné pracovní kategorie. Zvýšení důchodu pro bezmocnost, které nebylo přiznáno, protože by důchod spolu se zvýšením přesáhl částku 2 000 Kčs měsíčně, nebo které bylo z tohoto důvodu přiznáno v nižší částce, se přizná nebo upraví s přihlédnutím k nové hranici od účinnosti nových předpisů.

Počítá se s tím, že za převážně bezmocné budou uznáváni i občané nevidomí. Důsledky úplné slepoty jsou mimořádně závažné pro soběstačnost, samostatný pohyb, orientaci apod. Kromě toho výrazně omezují možnosti pracovního uplatnění takto postižených i výši výdělků, Dosud byla těmto občanům, kteří jsou trvale odkázáni na pomoc druhé osoby, přiznávána pouze bezmocnost částečná.

Zvýšení pro bezmocnost přiznaná k výchovnému před 1. říjnem 1988 se navrhuje vyplácet v dosavadní výši bez ohledu na event. změnu stupně bezmocnosti.

Úpravy se budou týkat 66 tis. důchodců (49 tis. převážně bezmocných a 17 tis. úplně bezmocných) a vyžádají si zvýšení výdajů o 100 mil. Kčs ročně. Z této částky bude v prvním roce převážná část určena na úpravu vyplácených zvýšení pro bezmocnost.

Zásada č. 42

Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod jako při pracovním úrazu. Jestliže se uvedení občané stali plně (částečně) invalidními v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, avšak následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než uvedených v předchozím odstavci, náleží jim invalidní (částečný invalidní) důchod.

Podmínka potřebné doby zaměstnání se považuje v obou případech vždy za splněnou.

Odůvodnění:

Zachovává se dosavadní stav, podle něhož při invaliditě vzniklé v příčinné souvislosti s výkonem služby náleží invalidní (částečný invalidní) důchod jako při pracovním úrazu a při invaliditě vzniklé v pouhé časové souvislosti náleží invalidní (částečný invalidní) důchod jako při invaliditě z obecných příčin,

Zásada č. 43

Občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky, příslušníkům Lidových milicí, účastníkům branné výchovy, branné přípravy vojáků v záloze a civilní obrany, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, kteří se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu vzniklého při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod jako při pracovním úrazu. Jestliže se uvedení občané stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu vzniklého v době plnění jejich úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním, náleží jim invalidní (částečný invalidní) důchod, Stejný důchod náleží též občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu způsobeného bez jejich zavinění bojovým prostředkem; jde-li o dítě, náleží mu do ukončení docházky do základní školy jen polovina důchodu.

Odůvodnění:

Jde o principy, které se osvědčily, a proto se přejímají.

Zásada č. 44

Výše invalidního (částečného invalidního) důchodu se stanoví podle zásady č. 20 (22).Výše invalidního (částečného invalidního) důchodu, který náleží jako při pracovním úrazu (zásada č. 42 odst. 1 a zásada č. 43 odst. 1) se stanoví stejně jako při pracovním úrazu utrpěném v zaměstnání I. pracovní kategorie,

Odůvodnění:

Úprava se přejímá beze změny.

Zásada č. 45

Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví vzniklého za okolností uvedených v zásadách č. 42 a 43 nebo byli poživateli důchodů přiznaných podle těchto zásad, náležejí dávky pozůstalých. Nárok na vdovský důchod trvá i po uplynutí jednoho roku ode dne úmrtí manžela, jestliže žena dosáhla k tomuto dni věku 40 let. Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek pro nový vznik nároku do pěti roků po zániku dřívějšího nároku.

Odůvodnění:

Úprava má své opodstatnění, a proto se přejímá.

Zásada č. 46

Účastníci odboje, kteří splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do těchto čtyř skupin:

1. do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců - konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo - byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce,

b) kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,

c) kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,

d) kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické perzekuce nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

e) jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

2. do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce

- konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

- byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce,

b) kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech,nebo

c) jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

3. do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů nebo byli vězněni z důvodu fašistické perzekuce, nebo

b) jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

4. do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo

b) kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

Účastníkem povstání v květnu 1945 se rozumí nadále ten, kdo za bojů padl, byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví.

Nároky účastníků odboje z I. světové války a pozůstalých po nich budou upraveny v prováděcím předpise.

Odůvodnění:

Zachovává se v podstatě dosavadní stav.

Zásada č. 47

Jestliže účastník odboje změnil z důvodu zdravotního poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činnost své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho PMV pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracujících v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

Odůvodnění:

Zachovává se dosavadní stav.

Zásada č. 48

Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastník odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se za každý započatý rok odbojové činnosti odečte jeden rok

- od věku 60 let, jde-li o plný starobní důchod muže,

- od věku 55 let, jde-li o plný starobní důchod ženy,

- od věku 65 let, jde-li o poměrný starobní důchod,

- od věku 60 let, jde-li o poměrný starobní důchod ženy,

která byla zaměstnána aspoň 20 roků.

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny; u účastnice odboje, která byla zaměstnána aspoň 20 roků. činí tento věk nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny. U účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodu fašistické perzekuce, činí věk potřebný pro nárok na

- plný starobní důchod 59 let, jde-li o muže, a 54 let, jde-li o ženu,

- poměrný starobní důchod 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje, která nemá nárok na snížení věkové hranice podle této zásady, činí 55 let.

Jestliže věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje je podle jiných ustanovení nižší, postupuje se podle nich.

Odůvodnění:

Dosavadní úprava se osvědčila a zachovává se.

Zásada č. 49

Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu účastníka odboje I. skupiny činí 60 %, II. skupiny 55 %, III. a IV. skupiny 50 % PMV. Procentní zvýšení k základní výměře důchodu účastníka odboje I. a II. skupiny náleží od 21. roku, III. a IV. skupiny od 26.roku zaměstnání; toto zvýšení může činit u účastníků odboje II., III. a IV. skupiny nejvýše 25 % PMV. Jsou-li obecná ustanovení o základní výměře a zvýšení k ní výhodnější, postupuje se podle nich. Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje I. skupiny o 120 Kčs, II. a III. skupiny o 100 Kčs a IV. skupiny o 80 Kčs měsíčně. Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se vyměřuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu, nevyžaduje se však, aby účastník odboje splnil potřebnou dobu zaměstnání.

Odůvodnění:

Zachovává se dosavadní stav. I nadále platí, že souvislost invalidity s účastí v odboji se předpokládá, není-li povahou případu vyloučena.

Zásada č. 50

Starobní a invalidní důchod účastníka odboje nesmí přesahovat částku 3 800 Kčs měsíčně. Nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje a vdovského důchodu účastnice odboje, která kromě vdovského důchodu nemá jiný příjem ani důchod, činí měsíčně

u účastníků odboje I. skupiny 2 090 Kčs,

u účastníků odboje II. skupiny 1 750 Kčs,

u účastníků odboje III. skupiny l 500 Kčs,

u účastníků odboje IV. skupiny 1 410 Kčs.

V těchto částkách náleží též sociální důchod účastníka odboje.

Jestliže účastnice odboje pobírá kromě vdovského důchodu též částečný invalidní důchod, upraví se tento důchod tak, aby úhrn obou důchodů činil nejméně uvedené částky. Starobní a invalidní důchod činí nejvýše

- 100 % neomezeného PMV sníženého o částku rovnající se dani ze mzdy poplatníků, kteří nevyživují žádnou osobu nebo vyživují jen jednu osobu a jsou starší 50 let, jde-li o pracovníka v pracovním poměru,

- 100 % neomezeného PMV stanoveného bez přihlédnutí k příspěvku družstva na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, jde-li o družstevního rolníka.

Jestliže byl pracující v rozhodném období jak pracovníkem v pracovním poměru, tak i družstevním rolníkem, stanoví se 100 % neomezeného PMV součtem PMV z pracovního poměru sníženého o částku rovnající se dani ze mzdy a PMV z činnosti družstevního rolníka bez přihlédnutí k příspěvku družstva na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení.

Toto omezení však neplatí pro důchody přiznávané v nejnižší výměře.

Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

Odůvodnění:

Nově stanovená minima se určují zejména s přihlédnutím k důchodům již vypláceným, neboť naprostá většina účastníků odboje již má důchod přiznán. Částky nových minim se stanovují tak, že částky dosavadních minim (1 830, 1 530, 1 330 a 1 240 Kčs) se zvyšují o nejvyšší možnou částku zvýšení důchodu (140 Kčs), a kromě toho u I. skupiny je přičteno dalších 120 Kčs, u II. skupiny 80 Kčs a u III. a IV. skupiny 30 Kčs. Náklady na nově přiznané důchody v minimální výměře jsou zahrnuty u úpravy důchodů v této výměře vyplácených.