Zásada č. 51
Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže
vdova po účastníku odboje splní některou
z podmínek stanovených pro nárok na vdovský
důchod i po uplynutí dvou roků po zániku
dřívějšího nároku na vdovský
důchod.
Nejnižší výměra vdovského
důchodu po účastníku odboje I. skupiny
činí 1 300 Kčs, po účastníku
odboje II. skupiny 1 100 Kčs, po účastníku
odboje III. a IV. skupiny 1 070 Kčs.
Tyto nejnižší výměry platí
i pro starobní a invalidní důchod vdovy po
účastníku odboje, které nemá
nárok na vdovský důchod, a pro sociální
důchod vdovy po účastníku odboje.
Jde-li však o rozvedenou ženu nebo vdovu, která
nežila s manželem delší dobu ve společné
domácnosti, platí zásada č. 32.
Je-li vdovský důchod po účastníku
odboje jediným zdrojem příjmu, upraví
se na částku 1 100 Kčs.
Vdovský důchod se nekrátí výdělečně
činné vdově, která je účastnicí
odboje nebo vdovou po účastníku odboje.
Odůvodnění:
Zachovává se dosavadní stav, který
se osvědčil.
Nová minima se stanoví stejným způsobem,
jako je tomu u starobních a invalidních důchodů
účastníků odboje. Dosavadní
minima (1 140 Kčs u I. skupiny, 960 Kčs u ostatních
skupin) jsou zvyšována o 60 % z částky
140 Kčs (nejvyšší možné zvýšení
přímých důchodů) a dále
o 60 % u částky dalšího zvýšení
diferencovaného podle skupin odboje.
S ohledem na další zvýšení je třeba,
na rozdíl od dosavadní úpravy, stanovit nově
nejnižší výměru vdovského
důchodu u II. skupiny. Rovněž zde jsou náklady
zahrnuty u úpravy vyplácených důchodů.
Zásada č. 52
Sirotčí důchod jednostranně osiřelého
dítěte po účastníku odboje
činí nejméně 600 Kčs měsíčně.
Sirotčí důchod oboustranně osiřelého
dítěte po účastníku odboje
činí nejméně 800 Kčs měsíčně.
Odůvodnění:
Navrhuje se ponechat dosavadní úpravu, pouze se
přiměřeně zvyšují částky
nejnižších výměr důchodů.
Zásada č. 53
Pobírá-li některý z rodičů
účastníka odboje, který v souvislosti
s odbojovou činností padl, byl popraven nebo zemřel
ve vězení, důchod rodičů, starobní,
invalidní, vdovský nebo sociální důchod,
činí tento důchod nejméně 1
000 Kčs měsíčně, jde-li o jednotlivce,
a 1 700 Kčs měsíčně, jde-li
o manželskou dvojici. Pobírá-li rodič
více důchodů a jejich úhrn nedosahuje
uvedené částky, zvyšuje se vyšší
důchod tak, aby úhrn dávek činil pro
jednotlivce 1 000 Kčs a pro manželskou dvojici 1 700
Kčs měsíčně. Pobírají-li
oba rodiče důchody, jejichž úhrn je
nižší než 1 700 Kčs měsíčně,
zvyšuje se vyšší důchod tak, aby
úhrn důchodů činil l 700 Kčs
měsíčně.
Odůvodnění:
Rovněž zde se ponechává dosavadní
úprava. Od 1.10.1987 platí nové hranice důchodu,
do kterých lze důchod zvýšit, je-li
jediným zdrojem příjmu.
Zásada č. 54
Jestliže důchod (úhrn důchodů)
nedosahuje částky 1 800 Kčs měsíčně
a je jediným zdrojem příjmu důchodce
a jeho rodinného příslušníka,
z nichž jeden je účastníkem odboje,
upraví se důchod (úhrn důchodů)
na tuto částku. Obecné zásady o takovém
zvýšení platí obdobně.
Odůvodnění:
Zachovává se dosavadní stav.
Zásada č. 55
Nárok na dávku vzniká dnem, ke kterému
se splnily všechny stanovené podmínky nároku.
Nárok na výplatu dávky vzniká splněním
podmínek stanovených pro vznik nároku na
dávku, nejdříve však dnem následujícím
po dni, kdy zanikla překážka výplaty
dávky, kterou stanoví tento zákon nebo jiný
právní předpis, a podáním žádosti
o přiznání nebo vyplácení dávky,
pokud není stanoveno, že žádosti není
třeba. Dávka, na kterou není právní
nárok, může být přiznána
a vyplácena nejdříve ode dne podání
žádosti o takovou dávku; tato dávka
může být odejmuta nejdříve ode
dne, kterým se změnily skutečnosti rozhodné
pro její přiznání.
Odůvodnění:
Jednoznačně se stanoví den vzniku nároku
na dávku, přičemž se odlišuje od
nároku na její výplatu. Překážkami
ve výplatě se rozumí např. pobírání
nemocenského, na které vznikl nárok před
vznikem nároku na dávku, příp. setrvání
v zaměstnání, jestliže výplatu
neumožňují předpisy o poskytování
důchodu některým pracujícím
důchodcům.
Zásada č. 56
Zákonný zástupce uplatňuje práva
a plní povinnosti za oprávněného,
který nemá způsobilost k právním
úkonům.
Zákonný zástupce a náhradní
příjemce odpovídají oprávněnému
podle občanského zákoníka.
Byl-li oprávněný nebo jiný příjemce
dávky vyzván orgánem sociálního
zabezpečení, aby osvědčil skutečnosti
rozhodné pro nárok na dávku, její
výši nebo výplatu, je povinen výzvě
vyhovět, a to ve lhůtě do 8 dnů, nestanovil-li
orgán sociálního zabezpečení
jinou lhůtu; neučiní-li tak ve stanovené
lhůtě, může být výplata
dávky zastavena, jestliže oprávněný
nebo jiný příjemce byl ve výzvě
upozorněn na tento následek. Oprávněný
nebo jiný příjemce je povinen ohlásit
do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných
pro trvání nároku na dávku, její
výši a výplatu.
Výplata dávky podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem může
být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní
stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému
vyšetření, jestliže byl upozorněn
(jeho zákonný zástupce, náhradní
příjemce) na možné zastavení
výplaty dávky. Byla-li výplata dávky
v těchto případech zastavena a zjistí-li
se, že plná (částečná)
invalidita pominula již před zastavením výplaty
dávky, dávka ode dne zastavení její
výplaty nenáleží; zjistí-li se,
že plná (částečná) invalidita
pominula až po zastavení výplaty, nenáleží
dávka až od nejbližší splátky
dávky po zániku invalidity - přitom platí
obdobně zásada č. 57 o zániku nároku
na výplatu dávky.
Odůvodnění:
Výslovně se stanoví, kdo plní povinnosti,
nemůže-li oprávněný plnit uložené
povinnosti sám - jde o zákonného zástupce
a náhradního příjemce. Protože
zákonný zástupce nebo náhradní
příjemce výplatu dávky přijímají,
zakotvuje se dále, aby dávku použili k tomu
účelu, pro který je určena. V povinnostech
příjemců dávek a oprávněných
osob se výslovně stanoví obecná lhůta
8 dnů k osvědčení rozhodných
skutečností.
Zásada č. 57
Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li
se, že dávka byla přiznána neprávem,
dávka se odejme.
Zjistí-li se, že dávka byla přiznána
ve vyšší částce, než v jaké
správně náleží, výše
dávky se sníží.
Změní-li se skutečnosti rozhodné pro
nárok na výplatu dávky, její výplata
se zastaví, popř. se výše dávky
sníží.
Odnětí, snížení a zastavení
výplaty dávky se provede ode dne následujícího
po dni, jímž uplynulo období, za které
již byla vyplacena. Dávka podmíněná
dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem však náleží v dosavadní
výši až do dne předcházejícího
dni nejbližší výplaty dávky po
dni doručení rozhodnutí o jejím odnětí,
snížení nebo zastavení výplaty.
Zaniká-li dávka nebo její výplata
(část výplaty) pro přiznání
další nebo jiné dávky, zúčtují
se částky další nebo jiné dávky,
náležející ode dne jejího přiznání,
s částkami dosavadní dávky vyplacenými
za tutéž dobu.
Zjistí-li se dodatečně, že dávka
byla přiznána nebo je vyplácena v nižší
částce, než v jaké náleží,
nebo že byla neprávem odepřena, zvýší
se, resp. přizná, ode dne, od něhož
dávka nebo její zvýšení náleží,
nejvýše však za tři roky nazpět
ode dne zjištění nebo uplatnění
práva na zvýšení, resp. opětovného
uplatnění práva na dávku výše
doplacené částky není limitována.
Pro zvýšení dávky nesprávně
vyměřené nebo později v nesprávné
výši vyplácené není rozhodné,
z jakého důvodu k nesprávnému vyměření
nebo nesprávné výplatě došlo.
Příjemce dávky, který nesplnil některou
jemu uloženou povinnost, anebo vědomě jinak
způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem
nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit
dávku ode dne, od něhož nenáležela
vůbec nebo v poskytované výši; to platí
zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel
některou rozhodnou skutečnost, anebo jestliže
vědomě přijímat dávku vyplácenou
neprávem nebo v nesprávné výši.
O povinnosti vrátit přeplatek rozhodne orgán,
který je příslušný rozhodovat
o přiznání, snížení nebo
odnětí dávky anebo její části.
Částky neprávem přijaté mohou
být sráženy též z běžně
vyplácené nebo později přiznané
dávky anebo ze mzdy oprávněného; přitom
platí obdobně předpisy o výkonu soudních
rozhodnutí srážkou ze mzdy.
Odůvodnění:
Navrhovanou zásadou se především upřesňuje
dosavadní dikce, dále se stanoví postupy
v případech, které dosud nebyly právními
předpisy upraveny a výklady, resp. judikatura, nebyly
jednotné (jde např. o určení lhůty
ke zpětné výplatě dávek po
úpravě na správnou výši, jestliže
dávka byla původně správně
vyměřena, ale později se změnily skutečnosti
rozhodné pro její výši, přitom
není rozhodné stejně jako při úpravě
výše nesprávně vyměřené
dávky - zda k nesprávné výplatě
původně správně vyměřené
dávky došlo omylem nebo opomenutím orgánu
sociálního zabezpečení nebo oprávněného,
anebo změnou skutečností - půjde např.
o případ, kdy u poživatele invalidního
důchodu od roku 1987 bude v roce 1995 zjištěno,
že v roce 1990 došlo k souvislosti plné invalidity
s nemocí z povolání). Dále se sjednocují
délky lhůt pro určení, za jakou zpětnou
dobu má být dávka vyplacena, což přispívá
ke zjednodušení v této oblasti, a upouští
se od omezení částky, která mohla
být na nesprávně vyměřené
nebo neprávem odepřené dávce vyplacena,
čímž se posilují sociální
jistoty občanů. Není rovněž stanovena
nejvyšší vymahatelní částka,
ale pouze lhůta, za kterou lze neprávem vyplacené
částky vymáhat.
Zásada č. 58
Starobní důchod se nevyplácí po dobu,
po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské,
pokud vláda Československé socialistické
republiky nestanoví jinak. Invalidní (částečný
invalidní) důchod se nevyplácí po
dobu výplaty nemocenského přiznaného
na podkladě nemocenského pojištění
(zabezpečení v nemoci) z doby před vznikem
nároku na důchod.
Invalidní (částečný invalidní)
důchod přiznaný podle zásady č.
42 se vyplácí nejdříve po skončení
služby v ozbrojených silách, za jejíhož
výkonu došlo k poškození zdraví.
Odůvodnění:
Zachovává se dosavadní stav.
Zásada č. 59
Za pobyt v ústavech sociální péče
pro občany tělesně postižené,
tělesně postižené s přidruženým
mentálním postižením, popř.smyslovým
postižením, v domovech důchodců, v ústavech
pro mentálně postižené občany,
v psychiatrických léčebnách a léčebnách
pro dlouhodobě nemocné platí obyvatelé
úhradu za stravu, bydlení a nezbytné služby,
které se bezprostředně váží
k obyvatelům těchto ústavů, částkou,
kterou stanoví federální ministerstvo práce
a sociálních věcí. V tomto prováděcím
předpise stanoví federální ministerstvo
práce a sociálních věcí též
způsob úhrady, podmínky slev a případného
upuštění od stanovení úhrady
za určité časové období, povinnosti
k úhradě v případech přechodu
z jednoho zařízení do druhého i úhrady
za přechodný či krátkodobý
pobyt v uvedených ústavech.
Odůvodnění:
Předpokládaný prováděcí
předpis ústředního orgánu,
který bude ve smyslu Legislativních pravidel vlády
ČSSR připojen k informaci k návrhu paragrafovaného
znění zákona, vyjde z toho, že i když
značná část životních
potřeb těchto občanů je jim poskytována
formou komplexního zaopatření, je třeba,
aby se na krytí nákladů na tuto péči,
úměrně svému důchodu, podíleli,
Přitom se zabezpečí, aby po úhradě
nákladů na poskytovanou péči zůstala
důchodci přiměřená částka
k zajištění drobných osobních
potřeb a aby mohl plnit své závazky mimo
ústav, jako například vyživovací
povinnost, nájemné apod.
Zásada č. 60
Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest
odnětí svobody delší jednoho měsíce
nebo je ve vazbě, se důchod nevyplácí.
Byl-li důchodce ve výkonu trestu odnětí
svobody nepřevyšujícím tři měsíce,
vyplatí se mu důchod zpětně za jeden
měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž
byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně
za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce
se vyplácí na žádost část
důchodu, které je třeba k úhradě
jeho závazků a osobních potřeb členů
jeho rodiny; výchovné se však vyplácí
neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem
část důchodu a doplácí-li se
důchodci důchod zpětně, vyplatí
se mu jen rozdíl. Dále se na žádost
důchodce vyplácí část důchodu,
které je třeba k úhradě jeho jiných
závazků.
Odůvodnění:
Stanovení podmínek pro uvolnění výplaty
důchodu po dobu, po kterou odpykává důchodce
trest odnětí svobody, se v podstatě nemění.
Zásada č. 61
Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu
důchodu starobního, invalidního (částečného
invalidního), důchodu za výsluhu let nebo
pro nárok na dva důchody téhož druhu
z jakéhokoliv důchodového zabezpečení
(pojištění), náleží jen
výplata jednoho důchodu, a to vyššího;
při splnění podmínek nároku
na výplatu důchodů stejné výše
náleží výplata toho z nich, který
si oprávněný zvolil.
Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu
důchodu starobního, invalidního (částečného
invalidního) nebo důchodu za výsluhu let
a důchodu vdovského nebo sirotčího,
anebo na výplatu důchodu vdovského a sirotčího,
náleží výplata vyššího
(nejvyššího) důchodu v plné výši
a z ostatních důchodů po jedné polovině.
Úhrn důchodů po této úpravě
nesmí přesáhnout
a) 3 800 Kčs, jde-li o pracujícího, který
odpracoval aspoň 10 roků v zaměstnáních
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v uranových hlubinných dolech nebo
aspoň 15 roků v zaměstnáních
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v ostatních hlubinných dolech, anebo
se stal plně invalidním následkem pracovního
úrazu nebo nemoci z povolání vzniklých
v těchto zaměstnáních,
b) 3 250 Kčs, jde-li o pracujícího, který
splňuje podmínky pro přiznání
důchodu z I. pracovní kategorie a nesplňuje
podmínku písm. a),
c) 2 900 Kčs, jde-li o pracujícího, který
splňuje podmínky pro přiznání
důchodu z II. pracovní kategorie a nesplňuje
podmínky písm. a) nebo b),
d) 2 800 Kčs v ostatních případech.
Nad hranice uvedené pod písm. c) a d) náleží
zvýšení za dobu zaměstnání
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše
však do částky 3 250 Kčs,
Jde-li o souběh vdovského důchodu a starobního
důchodu zvýšeného za další
zaměstnání po vzniku nároku na starobní
důchod, je nejvyšší výměrou
úhrnu těchto důchodů příslušná
nejvyšší výměra zvýšená
o plnou částku tohoto zvýšení,
nejvýše však částka 3 800 Kčs.
S takto stanovenou nejvyšší výměrou
se porovná součet nekráceného vyššího
důchodu a na polovinu zkráceného nižšího
důchodu, a jestliže ji přesahuje, omezí
se na ni. Částka 3 800 Kčs je též
nejvyšší výměrou úhrnu důchodů,
je-li jedním z nich starobní, invalidní nebo
částečný invalidní důchod
účastníka odboje.
O částku, o kterou byla překročena
stanovená hranice, se snižuje vdovský (sirotčí)
důchod. Tento důchod se nevyplácí,
jestliže již starobní (invalidní) důchod
příslušnou hranici dosáhl.
Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu
důchodu starobního, invalidního (částečného
invalidního) nebo důchodu za výsluhu let
a důchodu vdovského nebo sirotčího,
vyplácí oba důchody orgán, který
vyplácí přímý důchod.
Odůvodnění:
Při souběhu nároku na důchody téhož
druhu a při souběhu nároku na vdovský
a sirotčí důchod s jiným důchodem
se zachovává dosavadní úprava. Mění
se však nejvyšší výměry důchodů
s ohledem na nově stanovené nejvyšší
výměry starobního, invalidního důchodu
a důchodu za výsluhu let; shodně s dosavadní
úpravou se stanoví, že při překročení
nejvyšší výměry se omezuje vdovský
(sirotčí) důchod. Současně
se upřesňuje postup v případech, je-li
krácen na polovinu starobní důchod, který
byl zvýšen za další zaměstnání
po vzniku nároku na tento důchod.
Zásada č. 62
Je-li poživateli důchodu vyplácen současně
z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv
sociálního zabezpečení (zaopatření,
pojištění), sníží se důchod
z československého důchodového zabezpečení
(pojištění) o částku připadající
na dobu zaměstnání v cizině nebo na
událost odškodněnou též v cizině
(např. pracovní úraz, válečné
poškození). Snížení důchodu
nesmí přesahovat výši důchodu
vypláceného z ciziny.
Je-li poživateli důchodu vypláceno z ciziny
odškodnění dávkou za ztrátu výdělečné
schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo
válečným poškozením a tato skutečnost
nebyla zhodnocena důchodem z československého
důchodového zabezpečení (pojištění),
sníží se důchod z československého
důchodového zabezpečení (pojištění)
o polovinu nižšího důchodu. To platí
obdobně, jde-li o souběh odškodnění
poskytovaného z ciziny s československou dávkou,
jestliže důvod pro odškodnění je
u obou dávek týž.
Při souběhu důchodů jiného
druhu, z nichž jeden je důchodem vdovským nebo
sirotčím, sníží se o polovinu
nižší dávky důchod z československého
důchodového zabezpečení (pojištění).
Způsob snížení československého
důchodu, je-li nižším důchod z
ciziny, stanoví prováděcí předpis.
Federální ministerstvo práce a sociálních
věcí může v dohodě s ostatními
zúčastněnými ústředními
orgány stanovit, zejména z důvodů
mezistátní vzájemnosti, odchylky ve prospěch
poživatelů dávek.
Tato zásada platí jen, nestanoví-li jinak
mezinárodní smlouva.
Odůvodnění:
Zachovává se v podstatě dosavadní
stav.
Zásada č. 63
Nárok na starobní důchod nevznikne, nemá-li
oprávněný trvalý pobyt na území
Československé socialistické republiky, nestanoví-li
něco jiného mezinárodní smlouva. Výjimky
z této zásady může povolit federální
ministerstvo práce a sociálních věcí
v dohodě se zúčastněnými orgány.
Totéž platí i pro ostatní důchody,
Odůvodnění:
Pracujícímu přestože splní podmínku
potřebné doby zaměstnání a
podmínku věku, nevznikne nárok na důchod,
jestliže ke dni splnění těchto podmínek
žije trvale na území států, s
nimiž Československá socialistická republika
neuzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení.
V případech hodných zřetele, po dohodě
se zúčastněnými orgány, může
federální ministerstvo práce a sociálních
věcí povolit z této zásady výjimku.
Zásada č. 64
Zemřel-li oprávněný po uplatnění
nároku na dávku, vstupují do dalšího
řízení o dávce a nabývají
nároku na částky splatné do dne smrti
oprávněného postupně manželka
(manžel), děti a rodiče, jestliže žili
s oprávněným v době jeho smrti ve
společné domácnosti. Podmínka společné
domácnosti nemusí být splněna u dětí,
které mají nárok na sirotčí
důchod po zemřelém.
Byla-li dávka přiznána před smrtí
oprávněného, vyplatí se splatné
částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti,
členům jeho rodiny podle pořadí a
za podmínek stanovených v předchozím
odstavci.
Nároky přecházející na pozůstalé
podle předchozích odstavců nejsou součástí
dědictví; předmětem dědictví
se stávají, není-li těchto pozůstalých.
Odůvodnění:
Dosavadní stav se osvědčil, a proto se nenavrhuje
změna.
Zásada č. 65
Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
Dávky důchodového zabezpečení
se vyplácejí dopředu v pravidelných
měsíčních lhůtách stanovených
plátcem dávky. Výchovné se vyplácí
spolu s důchodem, k němuž náleží;
při přiznání výchovného
náleží tato dávka vždy za celý
kalendářní měsíc. Zvýšení
důchodu pro bezmocnost se vyplácí spolu s
důchodem, k němuž náleží.
Dávky mohou být vypláceny zálohou,
pozadu, a nedosahují-li 100 Kčs měsíčně,
v delších než měsíčních
obdobích. Zúčtování záloh
se provádí za období nepřesahující
12 měsíců, nejde-li o zúčtování
důchodu z ciziny.
Dávky se vyplácejí v hotovosti do vlastních
rukou příjemce nebo na základě jeho
žádosti se dávka nebo její část
mohou poukazovat na účet u československého
peněžního ústavu. Příjemcem
dávky je oprávněný nebo jeho zákonný
zástupce, anebo náhradní příjemce.
Náhradním příjemcem je
a) občan určený rozhodnutím národního
výboru,
b) občan, kterému byl sirotčí důchod
vyplácen do dne nabytí způsobilosti dítěte
k právním úkonům, i po tomto dni.
Národní výbor určí náhradního
příjemce se souhlasem tohoto příjemce,
jestliže by se výplatou oprávněnému
zřejmě nedosáhlo účelu, kterému
má dávka sloužit, nebo kdyby se tím
poškozovaly zájmy osob, které je důchodce
povinen vyživovat. Národní výbor určí
náhradního příjemce i důchodci,
který nemůže výplatu důchodu
přijímat, a to se souhlasem tohoto důchodce.
Náhradní příjemce uplatňuje
práva a plní povinnosti za oprávněného
v plném rozsahu, není-li v rozhodnutí národního
výboru o ustanovení náhradního příjemce
stanoveno jinak.
Zákonný zástupce a náhradní
příjemce jsou povinni dávku použít
pouze ve prospěch oprávněného a osob,
které je oprávněný povinen vyživovat.
Náhradní příjemce ustanovený
důchodci, který nemůže výplatu
přijímat, je povinen dávku použít
podle pokynů důchodce.
Oprávněný může kdykoliv po nabytí
způsobilosti k právním úkonům
uplatnit nárok na výplatu dávky do svých
rukou; neučiní-li tak, vyplácí se
dávka i nadále, pokud nárok na ni trvá,
dosavadnímu příjemci, tj. zákonnému
zástupci nebo náhradnímu příjemci.
Dosavadní příjemce může, po nabytí
způsobilosti k právním úkonům
oprávněného, kdykoliv požádat
plátce dávky, aby dávka byla již vyplácena
do rukou oprávněného.
Odůvodnění:
Přejímají se dosavadní zásady
výplaty dávek s tím, že se výslovně
upravuje výplata dalších dávek důchodového
zabezpečení - zvýšení důchodu
pro bezmocnost a výchovného. Zásady o výplatě
dávek se doplňují o možnost poukazovat
důchody na sporožirový účet,
což již v praxi je možné, a tím se
podporuje bezhotovostní způsob placení, Zároveň
se vymezuje,kdo je příjemcem dávky zejména
z hlediska plnění uložených povinností
a odpovědnosti, Zavádí se přitom institut
náhradního příjemce - jednak se rozšiřuje
dosavadní úprava a dále se přejímá
dosavadní praxe výplaty sirotčího
důchodu do rukou jiné osoby (zpravidla žijícího
rodiče). Současně se upřesňuje,
kdy může sirotek pobírat sirotčí
důchod do vlastních rukou.
Zásada č. 66
Nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, dávky
se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se
oprávněný zdržuje v cizině trvale,
nenáležejí. O tom, že se dávka
do ciziny oprávněnému nebo jinému
příjemci nevyplácí, se nevydává
zvláštní rozhodnutí. Po návratu
oprávněného při přechodném
pobytu v cizině se dávky vyplatí podle zásad
o zániku nároku na výplatu jednotlivých
částek dávky; přitom se za návrat
povazuje den, kdy se oprávněný vrátil
na území Československé socialistické
republiky. Dávka nenáleží od nejbližší
splátky po dni, od kterého se občan zdržuje
v cizině bez povolení příslušného
československého orgánu. Federální
ministerstvo práce a sociálních věcí
může v dohodě s ostatními ústředními
orgány stanovit podmínky a lhůty pro výplatu
dávky do státu, s nímž není uzavřena
smlouva, nebo v případech hodných zvláštního
zřetele povolit výplatu dávky do takového
státu.
Odůvodnění:
Dosavadní právní úprava působila
v praxi potíže, pokud jde o vydávání
rozhodnutí o zastavení výplaty dávky
při přechodném pobytu oprávněného
v cizině, Proto se stanoví, že takového
rozhodnutí nebude zapotřebí - nebude-li moci
být dávka vyplacena, protože oprávněný
nebo jiný příjemce se zdržuje v cizině
a bude se postupovat podle ustanovení o zániku nároku
na výplatu splátky dávky uplynutím
času; vzhledem k prodloužení doby zániku
nároku na jednotlivou splátku (tři roky)
a možnosti poukazovat dávku na sporožirový
účet nebude však v podstatě přicházet
v úvahu, aby dávka nebyla vyplacena z důvodu
přechodného pobytu důchodce v cizině.
Dále se zpřesňují otázky zániku
nároku při ilegálním opuštění
republiky a v této souvislosti se zejména stanoví,
od kdy se pro účely důchodového zabezpečení
stává pobyt v cizině trvalým pobytem
bez souhlasu příslušných československých
orgánů. Zásadně se jím rozumí
den, kterým skončila platnost cestovního
dokladu opravňujícího k překročení
státních hranic Československé socialistické
republiky. Zakotvuje se dále oprávnění
pro federální ministerstvo práce a sociálních
věcí povolit v mimořádných
případech výplatu dávky do nesmluvní
ciziny - toto oprávnění bude moci být
využíváno zejména při uplatňování
zásady mezistátní vzájemnosti a při
uplatňování zahraniční sociální
politiky, kdy je třeba respektovat zásadu dobrých
vztahů a dobré vůle. Jinak se přejímají
dosavadní ustanovení, která se osvědčila.
Zásada č. 67
Nároky na dávky důchodového zabezpečení
nemohou být postoupeny. Dohoda o srážkách
z důchodu může být mezi občany
uzavřena jen pro pohledávky na výživném
a na příspěvku na výživu, a to
až do částky, kterou lze srazit výkonem
rozhodnutí. Občan může s plátcem
uzavřít dohodu o srážkách z dávky
na úhradu přeplatku na dávce, a to až
do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí.
Pro výkon rozhodnutí srážkami z dávek
platí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí
srážkou ze mzdy.
Odůvodnění:
Zásada o tom, že nároky na dávky nemohou
být postoupeny, se přejímá z dosavadní
úpravy. Pokud jde o dohody o srážkách,
stanoví se nově, že tyto dohody mohou být
uzavřeny jen do té částky, kterou
lze srazit výkonem rozhodnutí (dříve
až do poloviny dávky). Zakotvuje se dále, v
souladu s dosavadní praxí, že může
být uzavřena dohoda mezi občanem a plátcem
dávky o srážkách z dávky na úhradu
přeplatku; nevylučuje se přitom, aby tato
dohoda byla uzavřena i pro budoucí nárok
na dávku nebo na její výplatu.
Zásada č. 68
Nárok na dávku nezaniká uplynutím
času.
Nárok na výplatu dávky zaniká, není-li
uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne,
za který důchod náleží. Nárok
na výchovné za jednotlivé kalendářní
měsíce zaniká, nebyl-li uplatněn do
tří let od posledního dne měsíce,
za který náleží. Uvedené lhůty
neplynou po dobu řízení o dávce a
po dobu přechodného pobytu v cizině. Nárok
na vrácení dávky poskytnuté neprávem
nebo v nesprávné výši zaniká
uplynutím tří let ode dne, kdy orgán
sociálního zabezpečení danou skutečnost
zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let
ode dne, za který dávka náležela. Tyto
lhůty neplynou, jsou-li na úhradu přeplatku
prováděny srážky z dávky nebo
výkon rozhodnutí.
Odůvodnění:
Pokud jde o vztah nároku k uplynutí času,
přechází se na prekluzívní
lhůty vzhledem k tomu, že plátcem dávek
je státní orgán a vůči státu
by neměla existovat tzv. naturální obligace.
Stát by se neměl dovolávat promlčení.
Dále se prodlužuje dosavadní jednoroční
"promlčecí" lhůta na tříletou,
čímž dochází k souladu se lhůtami
stanovenými pro přiznání neprávem
odepřených dávek a pro změnu výše
přiznaných dávek.
Byl-li nárok na dávku nebo na zvýšení
(úpravu) dávky uplatněn po uplynutí
doby delší tří let ode dne vzniku nároku,
náleží výplata dávky (v upravené
výši) nejdéle za dobu tří let
přede dnem uplatnění nároku.
Dále se doplňuje, že lhůta k zániku
nároku na vrácení neprávem poskytnutých
částek neplyne ani tehdy, je-li úhrada prováděna
jinou formou než srážkami z dávky, aby
i v těchto případech byl zachován
nárok orgánu sociálního zabezpečení
na vrácení těchto částek, vzhledem
k uvazované změně v předpisech o správním
řízení.
Zásada č. 69
Na účet sociálního zabezpečení
se důchodci, jeho manželce a dětem, jakož
i dalším osobám převážně
odkázaným výživou na důchodce,
poskytuje podpora při narození dítěte,
pohřebné a může být poskytnut
příspěvek ne dětskou rekreaci a lázeňská
péče, a to za podmínek a v rozsahu jako pracovníkům
podle předpisů o nemocenském pojištění.
Uvedené dávky se neposkytují důchodci,
jeho manželce a dětem, jakož i dalším
osobám převážně odkázaným
výživou na důchodce, jestliže na ně
mají nárok nebo je lze poskytnout podle jiných
předpisů nebo se trvale zdržují mimo
území Československé socialistické
republiky.
Odůvodnění: