Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 114

Důchody starobní, invalidní a za výsluhu let se zvýší o částky uvedené v tabulce:

Odůvodnění:

Důchody přiznávané v současné době se od nejstarších důchodů liší téměř o 500 Kčs měsíčně, Jednorázové plné přizpůsobení všech důchodů současné úrovni by si vyžádalo zvýšení nákladů téměř o 10 mld Kčs, což vzhledem k ekonomickým možnostem není reálné. Navržená zvýšení umožňují přiměřeně řešit pokles reálné hodnoty důchodu a snížit rozdíly ve výši důchodů na přijatelnější míru, což ukazuje srovnání průměrné výše starobních důchodů přiznaných v různých obdobích.

Starobní důchody se zvýší v průměru o 95 Kčs měsíčně a náklad na zvýšení všech důchodů by činil 3,5 mld Kčs v ročním vyjádření (3,3 mld Kčs v roce 1990); vzhledem k tomu, že nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu, byly zvýšeny přednostně k 1.10.1987, bude náklad na zvýšení vyplácených důchodů v roce 1989 činit pouze 3,3 mld Kčs.

Zásada č. 115

Ke starobním a invalidním důchodům přiznaným z I. nebo II. pracovní kategorie (kategorie funkcí) náleží ještě další zvýšení, a to 80 Kčs měsíčně pro důchody přiznané z I. pracovní kategorie (kategorie funkcí) a 40 Kčs měsíčně pro důchody přiznané z II. pracovní kategorie (kategorie funkcí), Tato úprava se provádí na žádost.

Odůvodnění:

Důchody přiznané pracujícím z I. nebo II. pracovní kategorie (tj. důchody pracujících, kteří splnili podmínky pro přiznání důchodu z I. nebo II. pracovní kategorie, zejména podmínku potřebné doby zaměstnání v takové pracovní kategorii nebo souvislosti invalidity s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání vzniklými při výkonu zaměstnání dané pracovní kategorie) mají výhodnější konstrukci výpočtu, což se ještě výrazněji projeví po uplatnění nového způsobu výpočtu důchodu. K zachování preference ve výši důchodu z I. a II. pracovní kategorie se navrhuje výrazněji zvýšit i vyplácené důchody z I. a II. pracovní kategorie. Toto výhodnější zvýšení si vyžádá v roce 1989 náklad 140 mil. Kčs (130 mil. Kčs v roce 1990).

Zásada č. 116

Ke starobním a invalidním důchodům účastníků odboje náleží ještě další zvýšení, a to pro důchody účastníků odboje I. skupiny 120 Kčs měsíčně, II. skupiny 80 Kčs měsíčně a III. a IV. skupiny 30 Kčs měsíčně. Jestliže by však k důchodům účastníků odboje náleželo vedle tohoto zvýšení i zvýšení podle preferovaných pracovních kategorií (kategorií funkcí), náleží z obou zvýšení pouze jedno, a to vyšší. Tato úprava se provádí na žádost.

Odůvodnění:

Všechny důchody účastníků odboje se zvýší podle stejných zásad jako ostatní důchody. U důchodů účastníků odboje je však odůvodněné zachovat jejich výhodnější relace ve vztahu k ostatním důchodům. Proto se k těmto důchodům přiznává ještě další zvýšení; při souběhu těchto zvýšení se zvýšením podle zásady č. 115 se však navrhuje přiznávat pouze vyšší zvýšení.

Výhodnější zvýšení se bude týkat všech důchodů účastníků odboje a pozůstalých po nich, tj. celkem 96 tisíc důchodů. Náklady na toto další zvýšení budou v roce 1989 činit 49 mil. Kčs (47 mil. Kčs v roce 1990). Výdaje na zvýšení důchodů účastníků odboje podle obecných zásad přitom dosáhnou 110 mil. Kčs. ročně.

Zásada č. 117

Částečný invalidní důchod a částečný důchod za výsluhu let se zvýší o 50 % částky zvýšení, které by náleželo k invalidnímu důchodu přiznanému ze stejné pracovní kategorie (kategorie funkcí). Vdovské důchody se zvýší o 60 % částky zvýšení, které by náleželo k důchodu, z něhož byl vdovský důchod odvozen. Sirotčí důchody jednostranně osiřelých dětí se zvýší o 30 % částky zvýšení, které by náleželo k důchodu, z něhož byl sirotčí důchod odvozen, u oboustranně osiřelých dětí o 50 % částky tohoto zvýšení; pokud sirotčí důchody nedosáhnou nově stanovených nejnižších výměr, upraví se na ně.

Odůvodnění:

Částečný invalidní důchod činí polovinu důchodu invalidního, a proto se i jeho zvýšení stanoví 50 % zvýšení invalidního důchodu se stejným datem přiznání. Rovněž vdovské a sirotčí důchody se stanovují určitým procentem ze starobního (invalidního) důchodu, na který by měl zemřelý nárok, Proto jsou i zvyšovací částky stanoveny s přihlédnutím k tomuto principu. Totéž platí pro případné další zvýšení vyplývající z toho, že důchod byl přiznán z I. nebo II. pracovní kategorie (kategorie funkcí) nebo jako důchod účastníka odboje.

Zvýšení nákladů na úpravu těchto důchodů je zahrnuto v nákladech předchozích tří zásad.

Zásada č. 118

U důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu do částky 1 000 Kčs (1 700 Kčs) se zvýšení podle předchozích zásad přizná k částce důchodu bez zvýšení poskytovaného z důvodu jediného zdroje příjmu. Totéž platí pro vdovské důchody vdov po účastnících odboje, které byly z tohoto důvodu upraveny do 1 100 Kčs.

Odůvodnění:

Hranice nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, byly naposledy zvýšeny v roce 1987 nákladem 315 mil. Kčs ročně. Navržený způsob úpravy si nevyžádá další zvýšení výdajů.

Při úpravě vyplácených důchodů se navrhuje zvýšit všechny důchody podle stejných zásad, čímž dojde k jednotnému zmírnění důsledků dosavadního vývoje. U nízkých důchodů, které byly v minulosti zvýšeny z titulu jediného zdroje příjmu, je však nutno zvýšit pouze část důchodu odpovídajícího dosaženým zásluhám a nikoliv úhrnný vyplácený důchod, který v sobě zahrnuje i zvýšení poskytované ze sociálního hlediska, neboť jinak by došlo k neopodstatněnému zvýhodnění těchto důchodců oproti tím, jejichž důchod je plně podložen pracovními zásluhami.

Zásada č. 119

Starobní, invalidní a sociální důchody účastníků odboje a vdovské důchody účastnic odboje, které kromě vdovského důchodu nemají jiný příjem ani důchod, se upravují nejméně na tyto částky:

I. skupina na 2 090 Kčs měsíčně,

II. skupina na 1 750 Kčs měsíčně,

III. skupina na 1 500 Kčs měsíčně,

IV. skupina na 1 410 Kčs měsíčně.

V těchto částkách jsou zahrnuta dosavadní zvýšení podle zákonného opatření č. 76/1979 Sb., zákonného opatření č. 7/1982 Sb., případně podle zákona č. 108/1984 Sb., která se slučují s důchodem a nárok na ně tím zaniká.

Jestliže účastnice odboje kromě vdovského důchodu pobírá částečný invalidní důchod nebo částečný důchod za výsluhu let, upravuje se na uvedené částky úhrn obou důchodů; přitom se zvýšení přizná k částečnému invalidnímu důchodu (částečnému důchodu za výsluhu let) a s ním se též slučuje.

Částečné invalidní důchody činí nejméně polovinu nově stanovených nejnižších výměr důchodů.

Odůvodnění:

Částky nových nejnižších výměr důchodů účastníků odboje jsou určeny tak, že dosavadní nejnižší výměry (1 830, 1 530, 1 330 a 1 240 Kčs měsíčně) se zvyšují o maximální možné zvýšení důchodu podle tabulky, tj. o částku 140 Kčs a ještě o další zvýšení podle skupiny odboje (120 Kčs u I., 80 Kčs u II. a 30 Kčs u III. a IV. skupiny odboje). Nebude proto potřebné zvyšovat důchody vyplácené v dosavadních nejnižších výměrách o pevné částky a pak takto upravený důchod porovnávat s nově stanovenými nejnižšími výměrami, ale dosavadní nejnižší výměry mohou být přímo upraveny na nově stanovené částky. Na stejné částky se zvyšují i sociální důchody, čímž se jejich výše sjednocuje s minimální výší důchodů příslušných skupin, třebaže k sociálním důchodům nenáležela zvýšení podle zákonných opatření č. 76/1979 Sb. a č. 7/1982 Sb. v roce 1985 však bylo vypláceno pouze 300) těchto důchodů,

Úprava se bude týkat cca 11 tisíc důchodců a vyžádá si v roce 1989 zvýšení nákladů o 6 mil. Kčs (5,5 mil. Kčs v roce 1990).

Zásada č. 120

Vdovské a sociální důchody vdov po účastnících odboje I. skupiny se upravují nejméně na 1 300 Kčs měsíčně, po účastnících odboje II. skupiny nejméně na 1 100 Kčs měsíčně, po účastnících odboje III. a IV. skupiny nejméně na 1 070 Kčs měsíčně.

V těchto částkách jsou zahrnuta zvýšení podle zákonných opatření č. 76/1979 Sb. a č. 7/1982 Sb., případně podle zákona č. 108/1984 Sb., která se s důchodem slučují a nárok na ně tím zaniká.

Stejné nejnižší výměry platí pro starobní a invalidní důchod vdovy po účastníku odboje, která nemá nárok na vdovský důchod.

Je-li vdovský důchod po účastníku odboje krácen pro souběh s jiným důchodem na polovinu, činí jeho nejnižší výměra u I. skupiny 650 Kčs, u II. skupiny 550 Kčs a u III. a IV. skupiny 535 Kčs měsíčně.

Odůvodnění:

Nové nejnižší výměry vdovských důchodů jsou stanoveny tak, aby odpovídaly nově stanoveným minimálním částkám u přímých důchodů účastníků odboje, Proto se minimální vdovské důchody po účastnících odboje zvyšují u I. skupiny o 160 Kčs, u II. skupiny o 140 Kčs a u III. a IV. skupiny o 110 Kčs měsíčně.

Toto opatření se bude týkat 12 tis. vdov a zvýšení výdajů bude v roce 1989 činit 14 mil. Kčs (16 mil. Kčs v roce 1990).

Zásada č. 121

Při souběhu dvou i více důchodů náleží zvýšení pouze jedno, a to vyšší (nejvyšší); náleží-li vyšší (nejvyšší) zvýšení k důchodu krácenému, poskytuje se v plné výši.

Po zvýšení, resp. úpravě, se u důchodů vyplácených v souběhu nepřehodnocuje jejich krácení na polovinu pro souběh s druhým důchodem.

Odůvodnění:

Jde o způsob úpravy, který byl použit při všech dosavadních zvyšováních důchodů. Např. k souběhu starobního důchodu z roku 1982 a vdovského důchodu, který byl odvozen z důchodu přiznaného v roce 1978, bude náležet zvýšení 70 Kčs, neboť zvýšení ke starobnímu důchodu (70 Kčs) je vyšší než zvýšení k vdovskému důchodu (66 Kčs, tj. 60 % ze 110 Kčs); naopak, pokud by byl vdovský důchod odvozen z důchodu přiznaného v roce 1975, bude náležet zvýšení 84 Kčs, neboť zvýšení vdovského důchodu by činilo 60 % ze 140 Kčs, Přitom nezáleží na tom, který z důchodů byl krácen na polovinu pro souběh, a toto krácení se nezmění ani v případě, že by nová výše důchodu včetně zvýšení odůvodňovala použití jiného způsobu krácení podle obecných principů, podle nichž se vyšší důchod vyplácí v plné výši a nižší ve výši jedné poloviny. Důsledné použití tohoto principu i při provádění zvyšování by bylo pro důchodce obtížně pochopitelné a administrativně neúměrně náročné.

Zásada č. 122

Zvýšení, přiznané podle předchozích zásad, spolu se zvýšeními podle zákonných opatření č. 76/1979 Sb. a č. 7/1982 Sb., případně podle zákona č. 108/1984 Sb., se slučuje s důchodem a úhrn těchto složek spolu s důchodem tvoří nadále příslušný důchod, přitom se nepřihlíží k tomu, zda úhrn přesáhne některou z dosavadních nejvyšších výměr. Nároky na dosavadní zvýšení zanikají po jejich sloučení s příslušným důchodem.

Při souběhu nároků na dva či více důchodů se zvýšení podle předchozích zásad a zvýšení podle zákonných opatření č. 76/1979 Sb. a č. 7/1982 Sb. slučují s přímým důchodem, při souběhu nároku na vdovský a sirotčí důchod s vdovským důchodem. Zvýšení podle zákona č. 108/1984 Sb. se slučuje s důchodem, k němuž náleží.

Je-li však jedním ze souběžných důchodů invalidní (částečný invalidní) důchod, který byl přepočten z částky 1 400 Kčs (1 750 Kčs), slučuje se zvýšení podle zákonného opatření č. 7/1982 Sb. s vdovským nebo sirotčím důchodem.

Odůvodnění:

Zvýšení podle zákonného opatření č. 76/1979 Sb. (30 Kčs) a podle zákonného opatření č. 7/1982 Sb. (30 nebo 40 Kčs) nejsou dosud součástí důchodu, tj. neodvozují se z nich po zůstalostní dávky a nesnižují se při krácení důchodu. Jejich účelem byla částečná kompenzace úpravy maloobchodních cen. Od posledního zvýšení uplynula doba více než 5 let, během níž došlo k mzdovému nárůstu, na kterém se podílejí i pracující, kteří budou odcházet do důchodu. Obě zvýšení proto nebudou k nově přiznávaným důchodům náležet. Z toho vychází i navrhovaná zásada. Obě poskytovaná zvýšení se proto slučují s důchodem, stejně jako se s nimi slučuje nové zvýšení. Úhrn důchodu a všech zvýšení se pak považuje za příslušný důchod v takto stanovené výši. Tento režim je srozumitelný, neboť až na výjimky (viz dále) sledují zvýšení osud důchodů a nevyžadují zvláštní pravidla pro trvání jejich nároku na výši a výplatu.

Jestliže má důchodce současně nárok na dva či více důchodů, je třeba stanovit, se kterým z těchto důchodů se zvýšení sloučí. Z praktických důvodů je účelné sloučit zvýšení s důchodem, u něhož je menší pravděpodobnost, že nárok na něj časem zanikne, neboť pak není třeba zabezpečovat zvláštním ustanovením zachování nároku na zvýšení. Tím, že se přitom nezohledňuje, podle kterého důchodu bylo zvýšení stanoveno (ke kterému bylo vyšší), dochází k dalšímu účelnému zjednodušení.

Výjimku tvoří pouze způsob sloučení zvýšení podle zákona č. 108/1984 Sb., které vzhledem ke svému charakteru má těsnější vztah k danému důchodu než k jeho poživateli, a proto se slučuje s důchodem, k němuž náleží.

K důchodům invalidním a částečným invalidním, které byly podle zákonného opatření č. 7/1982 Sb. přepočteny z fiktivního výdělku 1 400 Kčs (1 750 Kčs), nenáleželo zvýšení 40 Kčs podle téhož zákonného opatření. Stanoví se proto, že v těchto případech se zvýšení podle zákonného opatření č. 7/1982 Sb. slučuje s důchodem, k němuž náleží.

Zásada se dotýká výše důchodu pouze u těch případů, kdy ze zvýšeného důchodu bude po 30.9.1988 stanoven důchod vdovský nebo sirotčí, a případů, kdy vdově pobírající vedle vdovského důchodu i svůj starobní (invalidní) důchod, zanikne nárok na některý z těchto důchodů. Vzhledem k tomu, že vzniklé rozdíly ve prospěch i neprospěch důchodců se v podstatě vykompenzují, nebude mít přijetí této zásady vliv na celkové výdaje.

Zásada č. 123

Důchody vyplácené do ciziny se zvyšují v souladu s předchozími zásadami, přičemž zvýšení se přizná v plné výši, i když je z československé strany vyplácena jen část důchodu odpovídající poměru doby zaměstnání v Československé socialistické republice.

Jestliže podle mezinárodní smlouvy náleží důchodci při jeho trvalém pobytu v Československé socialistické republice důchod jen podle československých předpisů, zvýší se důchod podle roku jeho přiznání ve smluvním státě, ze kterého důchodce přesídlil do Československé socialistické republiky.

Odůvodnění:

Důchody, které jsou podle mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení (pojištění) vypláceny do ciziny, jsou vyměřovány podle ustanovení československých předpisů. Je proto odůvodněné, aby se na ně vztahovala i úprava o zvýšení při zachování stejných pravidel. U důchodců, kteří přesídlili ze smluvního státu, ve kterém jim byl přiznán důchod, do Československé socialistické republiky, bude rozhodujícím datem pro určení zvýšení československého důchodu rok, kdy jim byl přiznán důchod ve smluvním státě. Odpovídá to zásadě stejného posuzování občanů smluvních států.

Výdaje na zvýšení těchto důchodů jsou zahrnuty do nákladů na úpravy podle ostatních zásad.

Zásada č. 124

V sociálním zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů nápravné výchovy platí obecné zásady, pokud se dále nestanoví jinak.

Kde se v těchto zásadách mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a sborů nápravné výchovy a jejich služba, jakož i občané, kteří byli vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy a splnili podmínky nároku na důchod podle těchto zásad.

Odůvodnění:

Na základě usnesení XII. sjezdu KSČ bylo sociální zabezpečení vojáků z povolání přizpůsobeno sociálnímu zabezpečení ostatních pracujících. Navrhuje se zachovat dosavadní stav a v sociálním zabezpečení vojáků z povolání aplikovat obecné zásady se změnami, které vyplývají ze specifických podmínek výkonu služby v ozbrojených silách tak, aby byly v celospolečenském zájmu zabezpečeny jejich potřeby.

Okruh osob zabezpečených podle těchto zásad se proti dosavadnímu stavu nemění.

Zásada č. 125

Služba v ozbrojených silách (dále jen "služba") se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí. Ministr národní obrany ČSSR, ministr vnitra ČSSR a ministři spravedlnosti republik stanoví, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se toto zařazení provádí. Přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se do doby zaměstnání započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

Odůvodnění:

Stejně jako dosud se služba zařazuje se I. a II. kategorie funkcí. Způsob zařazování funkcí do I. a II. kategorie a zápočet doby služby výkonného letce a doby výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti zůstává nezměněn,

Zásada č. 126

Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod přiznávaný podle těchto zásad se vyměřuje z PMV zjištěného z hrubých výdělků za pět výdělkově nejlepších kalendářních roků v posledním desetiletém období před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru, pokud je tento PMV výhodnější než PMV zjištěný podle obecných zásad. Obecná zásada č. 7 bod 4 zde neplatí.

Trval-li služební poměr vojáka z povolání po dobu kratší než pět kalendářních roků, zjišťuje se PMV též z hrubých výdělků za kalendářní roky po roce přijetí do služebního poměru. Vznikne-li nárok na důchod v kalendářním roce, v němž došlo k přijetí vojáka z povolání do služebního poměru nebo v kalendářním roce bezprostředně následujícím, zjišťuje se PMV též z hrubých výdělků dosažených za celou dobu trvání služebního poměru.

Invalidní (částečný invalidní) důchod vojáka z povolání přiznávaný podle těchto zásad se vyměří z PMV ve výši nejméně 2 000 Kčs.

Odůvodnění:

Rozhodné období, v kterém se zjišťuje PMV vojáka z povolání, zůstává nezměněno, přičemž se aplikuje obecná zásada o způsobu zjišťování PMV z pěti výdělkově nejlepších kalendářních roků. Nepřejímá se zásada o zjišťování PMV v rozhodném období před posledním skončením zaměstnání v I. nebo II. pracovní kategorii, neboť při přechodu vojáka z povolání z funkce zařazené do I. kategorie do funkce zařazené do II. kategorie a naopak zpravidla nedochází k podstatné změně služebního příjmu, a proto by aplikace této zásady nebyla účelná. Dosavadní ochrana vojáků z povolání při zjišťování PMV v případech kratší doby služby než pět kalendářních roků, upravená dosud prováděcím předpisem, se navrhuje zachovat a upravit ji přímo v zákoně. Jde zejména o případy invalidity vzniklé v souvislosti s výkonem služby. Zásada o nejnižším PMV pro výpočet invalidního (částečného invalidního) důchodu občana, jehož invalidita vznikla v době výkonu vojenské služby, se aplikuje i v sociálním zabezpečení vojáků z povolání.

Zásada č. 127

Nárok na plný starobní důchod vznikne vojáku z povolání, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu.

Věková hranice pro vznik nároku na plný starobní důchod ženy-vojákyně z povolání se posuzuje podle počtu vychovaných dětí, pokud je to pro ni výhodnější.

Odůvodnění:

Věková hranice, potřebná doba služby zařazené do příslušné kategorie funkcí a celková doba zaměstnání. tj. podmínky stanovené pro vznik nároku na plný starobní důchod zůstávají nezměněny. Aplikují se pouze zásady platné pro ostatní pracující, tj. zrušení podmínky trvání zaměstnání v preferované pracovní kategorii a trvání zaměstnání vůbec až do věku potřebného pro vznik nároku na plný starobní důchod.

Zásada č. 128

Základní výměra plného starobního důchodu činí:

a) 60 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí (důchod z I. kategorie funkcí),

b) 55 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu (důchod z II. kategorie funkcí),

Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání se zvyšuje za dobu služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let od 21. roku služby (zaměstnání), a to za každý rok služby (zaměstnání)

průměrného měsíčního výdělku.

Zvýšení základní výměry plného starobního důchodu může činit nejvýše

a) 30 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 25 % PMV v ostatních případech.

Nad toto omezení náleží zvýšení základní výměry pouze, pokud jde o důchod z I. kategorie funkcí a zvýšení za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, Jestliže voják z povolání konal střídavě službu v různých kategoriích funkcí nebo byl zaměstnán v různých pracovních kategoriích, včítá se do započitatelné doby služby (zaměstnání) rozhodné pro stanovení procentní výměry důchodu:

a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby zařazené do I. kategorie funkcí a poté postupně doba zaměstnání zařazeného do III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) zařazené do II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie);

b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, nejprve 20 roků služby a poté postupně doba zaměstnání zařazeného do III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) zařazené do II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie) byla-li do 20 roků služby započtena i doba služby zařazena do I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % PMV za každý takto započtený rok služby zařazené do I. kategorie funkcí.

Odůvodnění:

Základní procentní výměry plného starobního důchodu z I. a II. kategorie funkcí se nemění, V souladu s obecnou zásadou se upravuje maximální výše zvýšení základní procentní výměry z důchodů z II. kategorie funkcí z dosavadních 20 % na 25, resp. 30 % PMV.

V obecné soustavě důchodového zabezpečení bude po zrušení podmínky trvání zaměstnání preferované pracovní kategorie do vzniku nároku na starobní důchod poskytována stejná výše důchodu pracujícímu, který konal zaměstnání zařazené do I. (II.) pracovní kategorie po dobu 20 roků stejně jako tomu pracujícímu, který takové zaměstnání konal po celý život. Aplikace této úpravy do sociálního zabezpečení vojáků z povolání by v ozbrojených silách mohla působit proti požadavku na stabilizaci kádrů, neboť plně kvalifikovaný voják z povolání by po 20 letech služby nebyl systémem sociálního zabezpečení motivován k dalšímu pokračování ve službě. Takový stav není z celospolečenského hlediska únosný. Navrhuje se proto částečně změnit výpočet výše starobního důchodu tak, aby byla více závislá na délce služby. Částečná změna spočívá ve změně zápočtu doby služby do doby zaměstnání rozhodné pro zvýšení základní výměry důchodu.

Procentní výměra důchodu z I. kategorie funkcí při 20 letech služby zařazené do I. kategorie funkcí se sníží z dosavadních 94 % na 82 %. Stejná procentní výměra jako dosud a jaká bude náležet pracujícímu za 20 roků zaměstnání zařazeného do I. pracovní kategorie, tj. 94 %, bude vojáku z povolání poskytována až za 32 a více roků služby zařazené do I. kategorie funkcí, Proti dosavadnímu stavu sice dojde ke snížení procentní výměry až o 12 % PMV, avšak vzhledem ke změně redukce tohoto výdělku může dojít k situaci, že důchody vojáků z povolání, kteří konali službu zařazenou do I. kategorie funkcí po dobu jen 20 roků, by byly podle nové úpravy vyměřovány v nižší částce než dosud, jen ve zcela ojedinělých případech a po určitou dobu. Tyto případy jsou řešeny obecným přechodným ustanovením, kterým je zabezpečeno, že důchody nebudou vyměřovány v nižších částkách, než v jakých by náležely podle dosavadních předpisů.

Procentní výměra důchodu z II. kategorie funkcí bude činit diferencovaně podle délky doby služby od 74 % do 80 % PMV, a pokud voják z povolání konal po dobu aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, až 85 % PMV.

Navrženou částečnou úpravou konstrukce výpočtu výše starobního důchodu bude dosaženo diferenciace výše důchodů podle délky služby, takže v systému bude vytvořen hmotný stimul pro setrvání ve služebním poměru až do vzniku nároku na důchod.

Zásada č. 129

Nejvyšší výměra plného starobního důchodu v pevných částkách ke dni vzniku nároku činí:

a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 2 900 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu.

Nad hranice uvedené pod písm. b) a c) náleží zvýšení za další práci po vzniku nároku na plný starobní důchod, nejvýše však do úhrnné částky 3 800 Kčs.

Nad hranici uvedenou pod písm. c) náleží též zvýšení za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše však do částky 3 250 Kčs.

Starobní důchod spolu se zvýšením za další práci po vzniku nároku na důchod nesmí však přesáhnout 90 % neomezeného PMV, sníženého o částku odpovídající dani ze mzdy z takového výdělku poplatníka staršího 50 let (ženy starší 45 let), který nevyživuje žádnou osobu nebo vyživuje jen jednu osobu.

Odůvodnění:

V sociálním zabezpečení vojáků z povolání se projevují stejné problémy jako v sociálním zabezpečení ostatních pracujících, avšak v daleko větší míře se projevuje problém vysoké míry nivelizace nově přiznávaných důchodů (v posledních letech bylo přiznáno více než 90 % nových starobních důchodů v jednotné částce).

Směrnicí XVII. sjezdu KSČ bylo pro oblast důchodového zabezpečení uloženo mj. "v důchodech více promítat zásluhy z období pracovní činnosti". Pouhá aplikace navržených zásad obecné úpravy do sociálního zabezpečení vojáků z povolání by sice znamenala zlepšení úrovně jejich důchodového zabezpečení, ale problém nivelizace důchodů by byl řešen pouze částečně.

Aby byl vytvořen potřebný prostor pro důsledné uplatnění zásluhového principu nejen podle délky služby, ale i podle zásluh vyjádřených ve výši služebního příjmu, navrhuje se u důchodů z I. kategorie funkcí stanovit nejvyšší výměru důchodu v pevné částce stejně jako pro pracující v hornictví pod zemí v hlubinných dolech a u důchodů z II. kategorie funkcí, pokud voják z povolání konal aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,částkou 3 250 Kčs.

Při stanovení nejvyšší výměry důchodu z I. kategorie funkcí částkou 3 250 Kčs by byla výše důchodu diferencována jen do PMV cca 5 400 Kčs. Při stanovení nejvyšší výměry důchodu z II. kategorie funkcí částkou 2 900 Kčs by v případech, kdy voják z povolání konal aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, byla výše důchodu diferencována pouze do PMV 5 200 Kčs. U vojáků z povolání s průměrným služebním příjmem vyšším než tyto částky by již nebyl vytvořen prostor pro uplatnění zásluhového principu vyjádřeného závislostí výše důchodu na výši příjmu. Úpravou konstrukce výpočtu důchodu podle předchozí zásady a stanovením maxim důchodů v pevných částkách v navrhované výši bude vytvořen systém, v němž se budou důsledně promítat zásluhy z doby aktivní činnosti jak podle výše příjmu, tak i podle délky služby, což je typické pro systémy důchodového zabezpečení příslušníků ozbrojených složek v ostatních socialistických státech. Takovýto systém zabezpečí uplatňování zásluhového principu dlouhodobě i při plánovaném růstu úrovně odměňování.

Současně se v souladu s obecnou zásadou stanoví absolutní nejvyšší výměra starobního důchodu v pevné částce a procentním vyjádření ve vztahu k čistému PMV.