Zásada č. 90
Služby a dávky sociální péče
se poskytují jen občanům, kteří
mají trvalý pobyt na území Československé
socialistické republiky; nenáleží za
dobu, po kterou se oprávněný zdržuje
v cizině, i když jen přechodně. Sociálně
potřebným občanům se poskytují
služby a dávky sociální péče
zcela nebo zčásti ze státních prostředků.
Za sociálně potřebného se považuje
ten, jehož výživa není zabezpečena
ani vlastním příjmem ani výživným,
nebo příspěvkem na výživu.
Sociální potřebnost se nezkoumá u
zaopatřovacího příspěvku, příspěvku
na úhradu za užívání bytu vojáka,
u dávek a služeb, kde je stanoveno, že jsou poskytovány
bezplatně, u hmotného zabezpečení
občanů se zps, u účelových
jednorázových i opakujících se příspěvků
poskytovaných občanům těžce postiženým
na zdraví ke zmírnění důsledků
postižení a u některých dalších
dávek a služeb, které stanoví prováděcí
předpisy.
Dávky sociální péče nemohou
být postoupeny a nemohou být předmětem
dohody o srážkách ani nepodléhají
výkonu rozhodnutí. Poskytování dávek
a služeb sociální péče, právo
požadovat vrácení neprávem poskytnutých
dávek nebo náhradu výdajů, vynaložených
na službu sociální péče poskytnutou
neprávem, bezplatně nebo jen za nižší
úhradu, se upravuje obdobně podle zásad upravujících
tyto situace v souvislosti s dávkami důchodového
zabezpečení.
Odůvodnění:
Přejímá se dosavadní úprava,
která se v zájmu upřesnění
doplňuje o okruh dávek a služeb sociální
péče, jejichž poskytování není
podmíněno sociální potřebností
občana.
Pokud jde o služby, jejichž poskytování
je podmíněno dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, bude uplatněn režim zásady
č. 56.
Zásada č. 91
Jednotná zemědělská družstva
vytvářejí podmínky, aby v souladu
s rostoucí ekonomickou úrovní hospodaření
rozšiřovala péči o své staré
a invalidní členy. Ze svých prostředků
družstva doplňují též dávky
sociálního zabezpečení. Národní
výbory doporučují jednotným zemědělským
družstvům, které služby a dávky
sociální péče a v jakém rozsahu
mají zajišťovat.
Odůvodnění:
Přejímá se z dosavadní úpravy.
Zásada č. 92
Náklady na dávky a služby sociálního
zabezpečení hradí stát.
Odůvodnění:
Zásada se přejímá beze změny.
Zásada č. 93
Národní výbor může uložit
příjemci služby sociální péče
plnou nebo částečnou úhradu za poskytovanou
službu, pokud není stanoveno, že jde o službu
bezplatnou.
Nemůže-li příjemce služby sociální
péče hradit poskytovanou službu, může
národní výbor požadovat úhradu
postupně od manžela, dětí nebo rodičů
příjemce služby; od dětí lze
úhradu požadovat jen, není-li příjemce
služby poživatelem starobního (invalidního)
důchodu a od rodičů lze úhradu požadovat
jen, je-li služba poskytnuta nezaopatřenému
dítěti.
Nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto
osob hradit uvedené náklady a o výši
úhrady soud na návrh národního výboru.
Národní výbor může od vymáhání
úhrady upustit.
Ustanovení předchozích odstavců platí
obdobně i pro požadování úhrady
peněžitých nebo věcných dávek
poskytnutých občanu, jemuž osoby uvedené
v druhém odstavci neposkytly výživné,
ačkoliv k tomu byly podle zákona o rodině
povinny.
Občané, od nichž je národní výbor
oprávněn požadovat příspěvek
na úhradu dávek nebo služeb sociální
péče, jsou povinni osvědčit výši
svých příjmů a hlásit změny
v jejich výši, jakož i změny v rodinných
a majetkových poměrech, které jsou rozhodné
pro výši úhrady.
O výši úhrady podle předchozích
odstavců se rozhoduje se zřetelem na příjmy
a rodinné a majetkové poměry občana,
od něhož se úhrada požaduje; při
změně těchto poměrů se může
výše úhrady upravit znovu ode dne jejich změny.
Jde-li o opětující se plnění,
lze uložit též povinnost uhrazovat částky,
které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Částky
dlužné za poskytnuté dávky nebo služby
sociální péče se neúrokují.
Odůvodnění:
Dosavadní úprava zůstává v
podstatě zachována; dochází ke zpřesnění
úhrady sociální péče od rodinných
příslušníků v souladu se zákonem
o rodině.
Plnění vyživovací povinnosti je možno
požadovat jen v rozsahu stanoveném v zákoně
o rodině.
Časově končí vyživovací
povinnost rodičů k dětem tehdy, jakmile jsou
samy výdělku schopné. Proto lze požadovat
úhradu za poskytnutí dávek a služeb
sociální péče jen od rodičů
nezaopatřených dětí. Jde o děti,
na které náleží přídavky
na děti (výchovné). Jestliže takové
dítě uzavře sňatek, přejde
vyživovací povinnost na manžela a rodiče
mají k těmto provdaným (ženatým)
nezaopatřeným dětem podpůrnou vyživovací
povinnost, které však též zanikne skončením
přípravy pro povolání.
Děti, které jsou schopny se samy živit, jsou
povinny poskytovat výživu rodičům v
případě, že nemají dostatečný
příjem, zpravidla proto, že již nemohou
pracovat a nevznikl jim nárok na důchod z důchodového
zabezpečení. Pro to od těchto dětí
lze úhradu nákladů sociální
péče požadovat.
Náklady na sociální péči vzrostou
touto úpravou ročně zhruba o 7 mil. Kčs.
Zásada č. 94
Orgány sociálního zabezpečení
jsou federální ministerstvo práce a sociálních
věcí, ministerstva práce a sociálních
věcí republik, orgány důchodového
zabezpečení republik a národní výbory,
a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky
Sboru národní bezpečnosti a příslušníky
sborů nápravné výchovy, orgány
uvedené v zásadě č. 137.
Při uplatňování úkolů
vyplývajících z jednotného uplatňování
sociální politiky postupují tyto orgány
v součinnosti s federálním ministerstvem
práce a sociálních věcí. O
dávkách rozhodují orgány důchodového
zabezpečení a národní výbory,
a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky
Sboru národní bezpečnosti a příslušníky
sborů nápravné výchovy, orgány
uvedené v zásadě č. 137. Přiznal-li
některý z orgánů dávku důchodového
zabezpečení, která vylučuje poskytování
jiné dávky důchodového zabezpečení
jím vyplácené, avšak přiznané
jiným orgánem, rozhodne současně o
odnětí této dávky.
Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
ve věcech sociálního zabezpečení
posuzují příslušné národní
výbory. Orgány sociálního zabezpečení
plní své úkoly v úzké součinnosti
s orgány Revolučního odborového hnutí,
s obdobnými orgány výrobních družstev
a s orgány svazů družstevních rolníků,
V případech stanovených prováděcími
nebo zvláštními předpisy spolupůsobí
v řízení o dávkách sociální
komise JZD.
Odůvodnění:
V organizaci sociálního zabezpečení
nedochází ke změnám. Nemění
se ani působnost jednotlivých orgánů
sociálního zabezpečení, Dochází
k jediné změně na tomto úseku v tom,
že sociální komise JZD nemají mít
nadále statut orgánu důchodového zabezpečení
podle zákona o sociálním zabezpečení,
neboť nemají podle tohoto zákona a prováděcích
předpisů k němu žádnou samostatnou
pravomoc - dosud pouze podávají návrhy a
vyjadřují se k žádostem.
Zásada č. 95
Národní výbory zajišťují
ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního
zabezpečení v souladu se státním plánem
rozvoje národního hospodářství
a se zřetelem na jeho potřeby, napomáhají
jednotným zemědělským družstvům
v plnění úkolů vyplývajících
ze sociálního zabezpečení a odpovídají
za to, že prostředky určené na sociální
zabezpečení budou vynakládány účelně
a hospodárně.
Odůvodnění:
Právní úprava úkolů národních
výborů se nemění. Přestože
sociální komise JZD pozbývají statut
orgánu důchodového zabezpečení,
nejsou tím dotčeny jejich úkoly v oblasti
zabezpečení družstevních rolníků
v nemoci a v zabezpečení matky a dítěte.
Zásada č. 96
Způsobilost občana mít v právních
vztazích, vznikajících podle zákona
o sociálním zabezpečení a prováděcích
předpisů k němu, práva a povinnosti
se upraví shodně s občanským zákoníkem.
Způsobilost občana vlastními právními
úkony nabývat práv a brát na sebe
povinnosti se upraví shodně se zákoníkem
práce.
Občan (organizace) se může dát zastoupit
jiným občanem nebo organizací; o zastupování
v řízení před správním
orgánem platí přitom ustanovení správního
řádu a v řízení před
soudem ustanovení občanského soudního
řádu.
Odůvodnění:
Otázka způsobilosti k právům a povinnostem
a způsobilosti k právním úkonům
nebyla dosud předpisy sociálního zabezpečení
vůbec upravena. V praxi se postupuje zpravidla analogicky
občanskému zákoníku. Přitom
s těmito instituty, které patří mezi
základní, souvisí další otázky
jako je odpovědnost, uplatnění nároku
atd., a nedostatek pozitivní úpravy způsobuje
řadu nejasností. Navrhuje se proto tyto instituty
v zákoně výslovně upravit.
Zásada č. 97
Řízení o dávku důchodového
zabezpečení, o dávku ze zabezpečení
důchodců některými dalšími
dávkami a o dávku nebo službu sociální
péče se zahajuje na základě písemné
žádosti oprávněného občana
nebo jeho zákonného zástupce.
Za den uplatnění nároku, který musí
být vyznačen v žádosti, se považuje
den, kdy se oprávněný v dané věci
poprvé obrátil na příslušný
orgán.
Řízení o dávku nebo službu sociální
péče lze zahájit též z vlastního
podnětu příslušného orgánu,
z podnětu socialistické organizace nebo z podnětu
jiného občana.
Není-li stanoveno jinak, provádí se změna
v poskytování, popř. ve výši
přiznané dávky (služby), bez žádosti.
Odůvodnění:
V podstatě se zachovává dosavadní
stav s některými zpřesněními.
Výjimku ze zásady podání písemné
žádosti tvoří případy,
kdy už dávka (služba, příspěvek)
poskytována je a mění se jen její
výše nebo její rozsah. V takových případech
může být stanoveno, kdy je třeba s ohledem
na nutnost prokázání některých
skutečností ovlivňujících změnu
podávat žádost, nebo naopak, kdy je podání
žádosti zbytečnou administrativou.
Upravuje se dosavadní praxe, kdy zejména při
změnách v důchodovém zabezpečení
(při zvyšování důchodů)
není třeba vždy o úpravu důchodů
žádat. V rozporu s navrhovanou zásadou není,
jestliže se provede bez žádosti úprava
výše dávky, která je vázána
na podání žádosti.
Navíc se umožňuje, aby řízení
o dávku nebo službu sociální péče
bylo možno zahájit i z podnětu jiného
občana. Tato úprava sleduje záměr
prohloubení funkce sociální péče.
Zásada č. 98
Žádost o dávku důchodového zabezpečení
podávají
a) pracovníci v pracovním poměru u orgánu
základní organizace Revolučního odborového
hnutí působící v organizaci (její
složce), k níž jsou v pracovním poměru,
b) členové výrobního družstva
u tohoto družstva,
c) členové jednotného zemědělského
družstva u tohoto družstva; uvedené organizace
předkládají žádosti příslušnému
národnímu výboru;
d) ostatní občané příslušnému
národnímu výboru.
Občané, kteří již nejsou v pracovním
nebo členském poměru k organizaci, avšak
pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského
pojištění, podávají žádost
o dávku důchodového zabezpečení
u orgánu, který by byl pro ně příslušný
v době trvání pracovního nebo členského
poměru.
Pozůstalí po občanech uvedených výše
podávají žádost o dávku důchodového
zabezpečení u orgánů, které
by byly příslušné pro přijetí
žádosti těchto občanů o dávku
důchodového zabezpečení. Pozůstalí
po nepracujících důchodcích podávají
žádost o důchod příslušnému
národnímu výboru.
Žádost o dávku sociální péče
nebo službu sociální péče se
podává příslušnému národnímu
výboru.
Prováděcí předpis stanoví náležitosti,
které má obsahovat žádost o dávku
(úpravu dávky) nebo službu.
Odůvodnění:
Dosavadní stav se v podstatě nemění.
Příslušnost národních výborů
určí zákony národních rad.
Zásada č. 99
Organizace jsou povinny vést potřebné záznamy
o skutečnostech rozhodných pro nároky na
dávky, jejich výši a výplatu dávek
a o skutečnostech rozhodných pro provádění
péče o občany se změněnou pracovní
schopností, a hlásit je příslušným
orgánům sociálního zabezpečení.
Změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání
nároku na dávku, její výši a
výplatu jsou organizace povinny hlásit, není-li
stanovena jiná lhůta, do 8 dnů. Na vyzvání
orgánů sociálního zabezpečení
jsou organizace povinny podat hlášení a předložit
záznamy kdykoliv, a to ve lhůtě stanovené
tímto orgánem. Orgány sociálního
zabezpečení mají právo přezkoumat
správnost a úplnost záznamů a hlášení.
Jestliže organizace nepodala hlášení vůbec
nebo včas, příp. hlášení
nebo předložený záznam byly nesprávné,
a v důsledku toho dávka byla poskytnuta neprávem
nebo ve vyšší výměře, než
náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené
částky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené
částky dávky rozhoduje orgán sociálního
zabezpečení, který je příslušný
rozhodovat o dávce; tento orgán též
může od požadování náhrady
zcela nebo zčásti upustit. Nárok na náhradu
neprávem vyplacených částek zaniká
uplynutím tří let ode dne, kdy orgán
sociálního zabezpečení zjistil, že
částky byly vyplaceny neprávem, nejpozději
však v deseti letech ode dne jejich výplaty.
Odůvodnění:
V povinnostech organizací a v jejich odpovědnosti
za přeplatky na dávkách nedochází
ke změně a přejímá se dosavadní
stav. Zpřesňuje se jen, že pro vedení
záznamů a jejich předkládání
včetně odpovědnosti za správné
vedení a předkládání platí
stejné zásady jako pro hlášení.
Zásada č. 100
Jestliže byla dávka poskytnuta neprávem nebo
ve vyšší výměře, než
náležela, zaviněním příjemce
dávky i organizace, odpovídají příjemce
dávky a organizace za vrácení neprávem
vyplacené částky společně a
nerozdílně.
Příjemce dávky a organizace se vzájemně
vypořádají podle míry zavinění.
Spory o vzájemné vypořádání
rozhodují v prvním stupni krajské soudy.
Odůvodnění:
V oblasti společné odpovědnosti příjemce
dávky a organizace nedochází ke změnám.
Zásada č. 101
Pověření pracovníci orgánů
sociálního zabezpečení jsou oprávněni
vstupovat do organizací, na pracoviště a do
zařízení sociální péče
a prověřovat plnění povinností
uložených zákonem o sociálním
zabezpečení a prováděcími předpisy
k němu vydanými.
Odůvodnění:
Dosavadní text se zpřesňuje. Dosavadní
zákon o sociálním zabezpečení
umožňuje pověřeným pracovníkům
orgánů sociálního zabezpečení
vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště,
pokud je toho třeba pro účely zákona
nebo ke zjištění skutečností
rozhodných pro nárok na náhradu dávek
důchodového zabezpečení, aniž
se výslovně zmiňuje o prověřování
těchto skutečností. Pro účely
prověrek prováděných orgány
sociálního zabezpečení je nutné,
aby oprávnění pro orgány sociálního
zabezpečení bylo rozšířeno i
na zařízení sociální péče.
V souvislosti s bojem proti negativním jevům a neoprávněnému
obohacování, k němuž dochází
i na úseku sociálního zabezpečení,
je nezbytné posílit centralizovanou kontrolu nezávislou
na resortních a místních vlivech.
Zásada č. 102
Za porušení povinností vyplývajících
ze zákona o sociálním zabezpečení
a z prováděcích předpisů k
tomuto zákonu, zejména povinností vést
záznamy a podávat hlášení, a
povinností uložených při péči
o občany se zps, může příslušný
národní výbor uložit organizaci pokutu
až do částky 100 000 Kčs a při
opětovném porušení povinností,
za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena,
pokutu až do částky 500 000 Kčs.
Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se národní
výbor dověděl o porušení těchto
povinností, nejpozději však do pěti
let ode dne, kdy je organizace porušila. Pokuty plynou do
rozpočtu národního výboru, který
pokutu uložil. Pokutu nelze uložit, byla-li organizaci
za totéž porušení povinností uložena
již pokuta nebo jiné majetková sankce jiným
orgánem podle jiných právních předpisů.
Odůvodnění:
V sociálním zabezpečení plní
důležité úkoly organizace, zejména
pokud jde o povinnosti v péči o občany se
zps a o povinnosti vést stanovenou evidenci, záznamy
a podávat hlášení. Na plnění
těchto úkolů závisí ve značné
míře důchodové nároky pracujících(otázky
PMV, preferovaných pracovních kategorií apod.).
Orgány sociálního zabezpečení
mají sice právo přezkoumávat správnost
a úplnost hlášení, kontrolovat, jak
organizace uložené povinnosti plní, nejsou
však oprávněny ukládat sankce za případné
nesplnění uložené povinnosti. Prověrky
prováděné orgány sociálního
zabezpečení přitom ukazují, že
nedostatky se vyskytují, a to i opakovaně. V případě,
že organizace své úkoly nesplní nebo
se při plnění úkolů vyskytují
nedostatky, však zatím není účinný
prostředek jak organizace za toto neplnění
postihnout a jak je přinutit ke sjednání
nápravy. V pracovněprávních vztazích
jsou tyto otázky řešeny, a to formou pokut
ukládaných okresními národními
výbory (§ 270a zákoníku práce).
Navrhuje se proto zavést i v oblasti sociálního
zabezpečení určité sankce za porušení
uložených povinností, a to ve formě
pokut, které by ukládaly národní výbory
určené zákony národních rad.
Vychází se přitom analogicky z úpravy
obsažené v zákoníku práce, ovšem
s tím rozdílem, že se stanoví objektivní
pětiletá lhůta.
Zásada č. 103
Zdravotnické zařízení jsou povinna
na požádání orgánů sociálního
zabezpečení provést vyšetření
zdravotního stavu v řízení o dávkách
(službách), vydávat výpisy z chorobopisu,
podávat lékařské nálezy, posudky,
zprávy o průběhu nemoci a potřebné
hlášení, jichž je třeba k rozhodování
o dávce (službě).
Pro podávání potřebných hlášení
platí obecná 8denní lhůta stanovená
v předpisech o sociálním zabezpečení.
Odůvodnění:
Přejímá se v podstatě dosavadní
stav.
Navrhuje se zkrátit lhůty pro odeslání
hlášení zdravotnickými zařízeními
na 8 dnů. Tímto opatřením se zkrátí
i doba potřebná k uvolnění výplaty
důchodů důchodců propuštěných
z léčení. Dojde tak k sjednocení lhůt
stanovených v předpisech o sociálním
zabezpečení k odeslání hlášení.
Zásada č. 104
V řízení ve věcech důchodového
zabezpečení včetně soudního
přezkumného řízení lze použít
k důkazu tištěné produkty výpočetní,
mikrografické nebo jiné obdobné techniky
místo originálu listiny, podle jehož obsahu
byly pořízeny.
Odůvodnění:
Orgány důchodového zabezpečení
ukládají a archivují velké množství
různých záznamů, potvrzení
a jiného dávkového materiálu i po
několik desítek let, což způsobuje,
zejména z kapacitních hledisek, v praxi značné
obtíže. Přitom lze s využitím moderní
techniky převádět listinný materiál
do paměti počítačů a na mikrofiše,
a tyto záznamy pak opět převádět
do tištěné podoby, Výstup v této
tištěné podobě je obsahově shodný
s originálem a měl by proto též sloužit
jako důkazní prostředek; přitom se
připouští důkaz opaku.
Zásada č. 105
Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového
zabezpečení se vydává písemně.
Při vyhotovení rozhodnutí s použitím
automatizované výpočetní techniky
může být rozhodnutí vydáno v
mezinárodní abecedě s předtištěným
razítkem orgánu důchodového zabezpečení
a jménem, příjmením a funkcí
pracovníka, odpovědného za vydání
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Přejímá se dosavadní stav.
Zásada č. 106
Do vlastních rukou se doručují rozhodnutí,
jimiž se dávka (služba) nepřiznává,
sníží, odejme nebo se její výplata
zastaví, rozhodnutí, jimiž je uložena
povinnost vrátit (nahradit) neprávem vyplacené
částky, a předvolání poživatele
dávky nebo služby podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem k lékařskému
vyšetření.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava doručování
písemností v sociálním zabezpečení
přejímá dosavadní stav s tím,
že zpřesňuje případy, kdy je
třeba je doručovat do vlastních rukou. Tato
forma je uložena orgánům sociálního
zabezpečení tam, kde se nevyhovuje žádosti
o dávku, službu, popř. jiné plnění,
nebo kde se činí jiné opatření
v neprospěch poživatele dávky, popř.
se poživateli ukládá povinnost podrobit se
kontrolní lékařské prohlídce
při posuzování, zda nadále trvá
nepříznivý zdravotní stav podmiňující
zejména nárok na invalidní nebo částečný
invalidní důchod.
Zásada č. 107
O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu
důchodového zabezpečení republiky
a národního výboru jako odvolacího
orgánu o zákonném nároku ve věcech
důchodového zabezpečení rozhoduje
soud. Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé
socialistické republice, je příslušný
k rozhodnutí o opravném prostředku soud,
v jehož obvodu má sídlo orgán, který
rozhodnutí vydal.
O odvolání proti rozhodnutí národního
výboru v sociálním zabezpečení
se rozhoduje ve správním řízení.
Odvolání není přípustné
proti rozhodnutí:
- národního výboru, které je podkladem
pro rozhodnutí orgánu důchodového
zabezpečení o zákonném nároku
na dávku; soud přezkoumává taková
rozhodnutí jen při rozhodování o opravném
prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového
zabezpečení, a zruší-li soud rozhodnutí
orgánu důchodového zabezpečení
i rozhodnutí národního výboru, vydá
orgán důchodového zabezpečení
nová rozhodnutí i pokud jde o otázky řešené
v rozhodnutí národního výboru,
- o žádosti o odstranění tvrdosti zákona.
Odůvodnění:
Přejímá se dosavadní stav s tím
upřesněním, že se výslovně
stanoví, že proti rozhodnutí o žádosti
o odstranění tvrdosti zákona se nelze odvolat.
Odstranění tvrdosti případů
v sociálním zabezpečení, které
zákon svěřuje výslovně jen
určitým orgánům, a tedy nikdo jiný
nemůže o těchto případech rozhodovat,
a to ani v odvolacím řízení. Toto
řešení vyplývá z mimořádnosti
institutu odstraňování tvrdosti zákona
a odpovídá postupu a úpravě v jiných
sociálních oblastech (např. mateřský
příspěvek) i dosavadní praxi soudů.
Výslovnou úpravou se odstraní některé
pochybnosti, které v tomto směru vznikají.
Tím není vyloučena možnost podat rozklad
podle předpisů o správním řízení.
Zásada č. 108
Opravný prostředek, o němž rozhoduje
soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže
navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného
orgánu plně vyhověno.
Požádá-li účastník řízení
před uplynutím lhůty k opravnému prostředku
o sdělení podkladů pro výpočet
důchodu, počíná běžet
nové lhůta k opravnému prostředku
ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady
předány.
Opravný prostředek je podán včas i
tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního
výboru příslušného podle místa
trvalého pobytu. Opravný prostředek (odvolání)
proti rozhodnutí o snížení, odnětí
nebo o zastavení výplaty dávek nemá
odkladný účinek.
Odůvodnění:
Přejímá se dosavadní stav.
Zásada č. 109
Náklady řízení o dávkách
(službách) hradí stát.
Stát hradí též jízdné,
stravné, nocležné, popř. i jiné
nutné výdaje a ušlý výdělek
občanům, kteří se na vyzvání
dostaví k jednání příslušného
orgánu národního výboru nebo se pro
potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření
zdravotního stavu, či jinému odbornému
vyšetření.
Odůvodnění:
Přejímá se v podstatě dosavadní
stav.
Zásada č. 110
Právní úkon je projev vůle směřující
ke vzniku, změně nebo zániku těch
práv nebo povinností, které právní
předpisy s takovým projevem spojují.
Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro
právní úkony, neplatnost právních
úkonů a důsledky této neplatnosti
ustanovení občanského zákoníku
obdobně.
Odůvodnění:
Problematiku právních úkonů v současné
době předpisy sociálního zabezpečení
neupravují a praxe postupuje v těchto otázkách
analogicky podle občanského práva. Navrhovaná
právní úprava tuto skutečnost výslovně
konstatuje. Za základní právní úkony
v sociálním zabezpečení (zejména
v důchodovém zabezpečení a sociální
péči) je třeba považovat především
žádost o dávku (službu) a hlášení
poživatele dávky, popř. jiného subjektu,
o změnách v rozhodných skutečnostech.
Občanskoprávní úprava právních
úkonů se v sociálním zabezpečení
uplatní pouze, pokud nebudou obsahovat předpisy
sociálního zabezpečení zvláštní
úpravu.
Zásada č. 111
Procesní lhůta je zachována, je-li posledního
dne lhůty učiněn úkon u orgánu
sociálního zabezpečení nebo u soudu,
anebo podání odevzdáno k poštovní
přepravě.
Odůvodnění:
Přestože současná právní
úprava sociálního zabezpečení
stanoví na řadě míst k provedení
právních úkonů lhůty (např.
osmidenní lhůtu pro plnění ohlašovací
povinnosti, tříletou lhůtu pro promlčení
nároku na jednotlivou splátku dávky apod.),
neobsahuje bližší úpravu dílčích
důležitých otázek s tím spojených:
stanovení počátku a konce lhůty, počítání
času a zachování lhůty. Navrhovaná
úprava tento nedostatek odstraňuje,
Zásada č. 112
Zákon výslovně stanoví, na která
řízení se nebudou vztahovat obecné
předpisy o správním řízení.
Odůvodnění:
Dosavadní úprava se zpřesňuje.
Zásada č. 113
Důchody starobní, invalidní, částečné
invalidní, za výsluhu let, částečné
důchody za výsluhu let, vdovské, sirotčí
a osobní, které tyto důchody nahrazují,
přiznané z důchodového zabezpečení
(pojištění), které jsou vyplácené
ke dni 1. října 1988, se zvýší
od splátky důchodu za říjen 1988 o
pevné částky určené podle druhu
důchodu, pracovní kategorie, z níž byl
důchod přiznán, a podle roku přiznání
důchodu. Rokem přiznání důchodu
se rozumí rok, do něhož spadá den, od
kterého byl důchod přiznán, pokud
nárok na něj trval nepřetržitě
až do dne, od kterého bude zvýšení
náležet; toto datum zůstává rozhodným
i tehdy, jestliže nárok na výplatu důchodu
zanikl, avšak nárok na důchod trval nepřetržitě.
Důchody přiznané po 30.9. 1988 podle předpisů
platných přede dnem účinnosti nových
předpisů se zvýší o částku
náležející k důchodu přiznanému
30.9.1988.
Odůvodnění:
Při přiznání je výše důchodu
závislé na dosahovaných výdělcích.
Tím, že se po celou dobu pobírání
důchodu jeho výše prakticky nemění,
zatímco mzdy, z nichž jsou odvozovány nové
důchody, stále rostou, vznikly neodůvodněné
rozdíly mezi důchody přiznanými v
různých obdobích. Přitom tyto rozdíly
jsou tím větší, čím další
doba uplynula od jejich přiznání, a to i
přes řadu opatření, která byla
učiněna pro snížení těchto
rozdílů a ke zmírnění poklesu
reálné hodnoty důchodů, k níž
dochází v důsledku růstu životních
nákladů. Zvýšení vyplácených
důchodů se proto stanoví s přihlédnutím
k délce pobírání důchodů,
tj. k roku jejich přiznání.
Zvýšením důchodů o pevné
částky bude dosaženo relativně výhodnějšího
zvýšení nižších důchodů,
což je potřebné ze sociálního
hlediska. U důchodů ze stejného období
zůstanou zachovány současné rozdíly
v jejich výši a tedy i vyjádření
zásluhového principu. Další diferenciace
výše zvýšení v závislosti
na výši důchodu by s ohledem na výši
částek zvýšení byla nepraktická.
Podle stejných hledisek budou zvýšeny i důchody,
které nejsou ke dni 1. října 1988 vypláceny,
protože jsou kráceny pro souběh s příjmem
nebo jejich výplata je zastavena pro překročení
přípustné hranice příjmu apod.
Vzhledem k tomu, že důchody, na něž vznikl
nárok ještě podle dosavadních předpisů,
mohou být přiznány podle těchto předpisů
i po 30.9. 1988, je nutno stanovit, že i tyto důchody
budou zvýšeny, a to alespoň o částku,
která náleží k důchodům
z posledního období.
Při zvyšování osobních důchodů
se bude postupovat podle ostatních zásad v závislosti
na tom, který důchod osobní důchod
nahrazuje.
Zvýšení vyplácených důchodů
se bude týkat 3 354 tisíc důchodců,
tj. 98 % všech důchodců. Podle této
zásady nebudou upraveny pouze důchody sociální
a manželek.