Důsledná realizace zemědělské
politiky Komunistické strany Československa přinesla
od XIV. sjezdu KSČ řadu významných
úspěchů. Podstatně se zvýšila
soběstačnost ve výrobě potravin mírného
pásma a u řady rozhodujících produktů
bylo již soběstačnosti dosaženo. K výrazným
změnám došlo i v sociální oblasti,
zejména ve sblížení životních
a pracovních podmínek v zemědělství
a průmyslu. V podstatě byly překonány
rozdíly mezi městem a vesnicí. Svůj
podíl na těchto výsledcích měla
i právní úprava vyjádřena zákonem
č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.
XVII. sjezd KSČ proto ocenil stabilizující
roli zemědělství v hospodářském
a sociálním rozvoji, význam třídy
družstevních rolníků: ve společenském
systému na společnosti, a zároveň
potvrdil přednosti našeho družstevnictví
budovaného na principech Leninova družstevního
plánu.
Soustavná péče Komunistické strany
Československa a socialistického státu o
rozvoj zemědělství vytváří
předpoklady pro trvalý růst zemědělské
produkce a její kvality, pro stále širší
uplatňování vědeckotechnických
poznatků v zemědělských podnicích.
Naše zemědělství disponuje kvalifikovanými
odborníky a moderní technikou, což umožňuje
plně využít jeho rezervy a současně
vytvářet stále nové možnosti
k všestrannějšímu uspokojování
společenských potřeb ve struktuře
a kvalitě potravin při soustavném zvyšování
efektivnosti jejich výroby. To vytváří
současně předpoklady ke splnění
hlavního úkolu zemědělství
- výrazněji se podílet na intenzifikaci národního
hospodářství a na realizaci strategické
linie urychlení ekonomického a sociálního
rozvoje vytyčené XVII. sjezdem KSČ. To je
i nezastupitelné poslání a hlavní
úkol zemědělského družstevnictví.
Splnění hlavního úkolu zemědělského
družstevnictví vyžaduje pro další
činnost jednotných zemědělských
družstev a společných podniků vytvořit
v nových sociálně ekonomických podmínkách
potřebné ekonomické, organizační
a společenské předpoklady ve farmě
účinnější zákonné
úpravy, kterou současný zákon o zemědělském
družstevnictví a na jeho základě vydané
Vzorové stanovy jednotných zemědělských
družstev a další prováděcí
předpisy již plnit nemohou. Proto nový zákon
o zemědělském družstevnictví
musí vyjádřit základní principy
fungování socialistické ekonomiky, založené
na komplexní přestavbě hospodářského
mechanismu a vycházející z důsledného
uplatňování vedoucí úlohy komunistické
strany, řídící funkce socialistického
státu, demokratického centralismu a zásady
rozdělování podle výsledků
práce.
Vycházeje z těchto princip, s využitím
připomínek z veřejné diskuse a X.
celostátního sjezdu jednotných zemědělských
družstev, nový návrh zákona o zemědělském
družstevnictví sleduje tyto hlavní cíle:
- vytvořit prostor pro zvýšenou podnikatelskou
iniciativu jednotných zemědělských
družstev a společných podniků na zásadách
úplného chozrasčotu při současném
zvýšení jejich odpovědnosti za uspokojování
celospolečenských potřeb ve výživě
lidu; proto umožnit širší kombinaci zemědělských
a nezemědělských činností spojených
s propojováním předvýrobních
a povýrobních etap zemědělské
a potravinářské výroby, včetně
zavádění vědeckotechnického
pokroku do zemědělské praxe a zároveň
upřesnit pravidla vzniku a rozvíjení mezipodnikové
spolupráce (kooperace a integrace), včetně
mezinárodní spolupráce,
- vytvořit podmínky pro hlubší a pevnější
propojení zájmů družstevních
rolníků s potřebami i možnostmi svého
družstva a družstevního kolektivu se zájmy
společnosti při účinnějším
využití jejich pracovní aktivity a iniciativy;
to znamená zvýšit konkrétní odpovědnost
družstevních kolektivů za výsledky jejich
pracovišť, družstev i společných
podniků; to si zároveň vyžaduje posílit
a prohloubit družstevní demokracii a na nových
principech vymezit vztahy státu a jeho orgánů
k družstvům a společným podnikům,
- rozšířit prostor a prohloubit zájem
na důslednějším uplatňování
vědeckotechnického pokroku včetně
racionálnějšího využití
živé práce při respektování
specifik členských a pracovních vztahů
a družstevní formy socialistického vlastnictví;
to si vyžaduje zjednodušit administrativně náročnou
a komplikovanou právní regulaci členských
a pracovních vztahů a dále ji prohloubit
na zásadách socialistického pracovního
práva.
K preambuli:
K zabezpečení strategie urychlení sociálně
ekonomického rozvoje ČSSR se upravuje vznik, činnost
a postavení jednotných zemědělských
družstev, která jsou spolu se státními
podniky a ostatními družstevními organizacemi
základním článkem národního
hospodářství. Družstva a jimi organizované
společné podniky plní své hospodářské,
sociální a společenské úkoly
v souladu s politikou Komunistické strany Československa,
vedoucí a usměrňující silou
socialistické společnosti a státu. Takto
je v preambuli zvýrazněna vedoucí úloha
Komunistické strany Československa, zejména
v rozhodujících ekonomických, kontrolních
a kádrových funkcích. Nezastupitelnou roli
mají v sociálním a společenském
rozvoji družstev též společenské
organizace sdružené v Národní frontě,
zejména Svaz družstevních rolníků,
Socialistický svaz mládeže a ve společných
podnicích též Revoluční odborové
hnutí.
Zákon současně upouští od bezprostředního
direktivního řízení družstev
a společných podniků státem, které
bylo v dosud platném zákonů vyjádřeno
zásadou státního řízení
zemědělství. Vliv státu na činnost
družstev a společných podniků bude realizován
především zásadou plánovitosti
ve spojení se zásadou demokratického centralismu.
V souladu se závaznými výstupy státního
plánu a s obecně závaznými právními
předpisy budou družstva a společné podniky
- samostatně vytvářet a realizovat koncepce
a plány vlastního rozvoje zaměřeného
k uspokojování potřeb společnosti
v potravinách,
- zabezpečovat svůj dlouhodobý rozvoj a nést
úplnou odpovědnost za výsledky svého
hospodaření,
- vytvářet hmotné pracovní a finanční
zdroje v takovém rozsahu, který umožňuje
realizaci předmětu jejich činnosti v souladu
se společensky požadovanou mírou efektivnosti,
- právním subjektem s vlastní ekonomickou
a právní odpovědností.
Obecné zásady zemědělského
družstevnictví, a to zásady dobrovolnosti,
rovnosti, družstevní demokracie, utváření
jednoty zájmů členů se zájmy
družstva a celé společnosti, plánovitosti
a zásada ochrany majetku v socialistickém vlastnictví,
jsou v textu vyjmenovány demonstrativně a jsou základními
pravidly hospodářské, sociální
a společenské činnosti družstev a společných
podniků. Obecné zásady zemědělského
družstevnictví jsou též interpretačním
pravidlem pro výklad všech ustanovení zákona
a jeho uplatňování v praxi.
K části první:
K § 1-3:
Dosažený stupeň a zejména další
rozvoj výroby potravin v podmínkách urychlení
a prohloubení sociálně ekonomického
rozvoje naší společnosti vyvolává
potřebu nově zákonem upravit postavení,
právní poměry a zásady činnosti
družstva.
Družstvo je v souladu s Ústavou ČSSR (článek
5 a článek 11 odst. 2) socialistickou hospodářskou
i společenskou organizací. Zásady dobrovolnosti,
družstevní demokracie a princip chozrasčotu
jsou charakteristickým znakem všech jeho činností,
vytvářejí prostor a v souladu se státním
plánem hospodářského a sociálního
rozvoje též rámec pra rozvoj iniciativní
podnikatelské činnosti družstva a plnění
jeho sociálních a společenských funkcí.
Chozrasčot je chápán jako důsledné
prosazení zásady plné závislosti financování
potřeb a nákladů družstva na docilovaných
příjmech.
Družstvo hospodaří s majetkem ve svém,
tj. družstevním vlastnictví. Tento majetek
zahrnuje věci a majetková práva, jakožto
vlastnictví družstevního kolektivu, včetně
práva družstevního užívání
půdy, resp. jiného společenského užívání
(např. podle zákona č. 123/1975 Sb., o užívání
půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby). S tímto
majetkem, který družstvo nabylo při svém
vzniku nebo v průběhu své činnosti
(podnikání), družstevní kolektiv hospodaří
a nakládá samostatně, má právo
a povinnost tento majetek chránit a rozmnožovat v
zájmu dosažení co nejlepších hospodářských
výsledků a plného uspokojování
potřeb socialistické společnosti.
Z družstevní formy vlastnictví vyplývá
přímá a bezprostřední závislost
mezi výsledkem hospodaření s tímto
majetkem a příjmy družstevního kolektivu
a jeho jednotlivých členů. Proto chozrasčotní
odpovědnost je třeba chápat tak, že
jde o odpovědnost družstevních kolektivů
vůči společnosti i svým členům
s tím, že stát neodpovídá za
jejich ekonomické a právní závazky.
Proto družstevní kolektiv na členské
schůzi, o své vůli a bez vnějších
zásahů, řídí všechny své
hospodářské, sociální i společenské
záležitosti v souladu se zásadou družstevní
demokracie. Podle ní si zřizuje k plnění
těchto úkolů zákonem stanovenou soustavu
volených orgánů. Volené orgány
i členská schůze jako nejvyšší
orgán družstva vykonávají svou činnost
a řídí družstevní záležitosti
v souladu se stanovami družstva a obecně závaznými
právními předpisy. Směrnice, příkazy,
pokyny, metodiky apod., které nemají charakter obecně
závazných právních předpisů,
nemohou být nadále vůči družstvům
a jeho orgánům uplatňovány a jejich
porušení sankcionováno.
Funkce družstva jako společenské organizace
jsou vyjádřeny především tím,
že družstvo napomáhá uspokojovat sociální,
zdravotní, kulturní, tělovýchovné
a jiné společenské zájmy svých
členů, pečuje zejména o mládež,
ženy, členy se změněnou pracovní
schopností a důchodce.
Základní úkoly družstva (§ 2) jsou
vyjmenovány demonstrativně a vyjadřují
jeho základní poslání v hospodářské,
sociální i společenské sféře.
Proto obdobné, jako zákon o státním
podniku, i tento zákon charakterizuje družstvo jako
právnickou osobu.
Spolupráce v zemědělském družstevnictví
(§ 3) se v uplynulém období v zásadě
osvědčila a byla vhodnou formou realizace základních
funkcí družstev při vzájemných
vztazích socialistických organizací, zejména
v hospodářské oblasti.
V zájmu zachování kontinuity se současným
ekonomickým a právním vývojem spolupráce
v zemědělství i v souvislosti s rozvojem
zemědělskopotravinářského komplexu
na nových výrobních a ekonomických
principech je nezbytné, aby nadále nebyly omezovány
formy a subjekty spolupráce. Hlavními kritérii
pro volbu organizačního a právního
režimu bude výhodnost a ekonomická efektivnost
těchto vztahů pro družstva a další
zúčastněné organizace a současně
snaha a zájem vytvořit předpoklady pro co
nejlepší plnění úkolů
ve výrobě potravin.
K § 4-10:
Úprava vztahů státu, družstev a společných
podniků na principech demokratického centralismu,
při respektování zásad zemědělského
družstevnictví, vytváří prostor
pro hospodářskou samostatnost družstva a společného
podniku. V rukou státu zůstávají hlavní
řídící nástroje centrálního
řízení, zejména státní
plán hospodářského a sociálního
rozvoje a obecně závazné právní
předpisy. Z toho plyne, že opatření
státu budou zásadně uplatňována
ekonomickými prostředky a postupy a budou mít
především formu obecně závazných
právních předpisů. Na druhé
straně bude stát těmito nástroji centrálního
řízení vytvářet předpoklady
pro harmonický rozvoj družstev a společných
podniků, při respektování jejich specifik
vycházejících zejména z rozdílných
přírodních a půdních podmínek.
V zájmu právní a ekonomické jistoty
družstev a společných podniků nelze
jinými způsoby a prostředky do jejich činnosti
a územní působnosti zasahovat. Zákon
proto pamatuje na možnost družstev a společných
podniků domáhat se ochrany u hospodářské
arbitráže proti zásahům orgánů
hospodářského řízení
do své činnosti, jestliže jsou v rozporu s
právními předpisy. Rovněž stanoví
povinnost náhrady majetkové újmy, kterou
způsobí zásahem do činnosti družstva
nebo společného podniku orgán hospodářského
řízení; tento zásah nemusí
být přitom protiprávní, ale může
jít o zásah věcně nesprávný
nebo dodatečný (např. dodatečné
uložení jmenovitého úkolu, které
vyvolá u družstva nebo společného podniku
nesplnění jiných, dříve převzatých
smluvních závazků s povinností náhrady
škody nebo placení penále). Tyto případy
řeší hospodářský zákoník.
Rovněž způsobí-li družstvo nebo
společný podnik svou činnosti majetkovou
újmu státu, státnímu podniku, družstvu
nebo jinému subjektu, je povinno ji nahradit. Rozsah náhrady
vyplývá z obecně závazných
právních předpisů (např. z
hospodářského zákoníku, občanského
zákoníku apod.).
Družstva a společné podniky budou svou činnost
rozvíjet podle zásady plánovitosti a hospodářského
soutěženi. Přitom mohou využívat
v podnikatelské činnosti všech možností
daných jim československým právním
řádem. Zákon však stanoví, že
nesmí nadřazovat své zájmy nad zájmy
celospolečenské a musí uskutečňovat
svou činnost v souladu s principy socialistické
zákonnosti. Tím se výslovně akcentuje
priorita celospolečenských zájmů.
Současně je družstvu a společnému
podniku výslovně zakázáno zneužívat
své hospodářské postavení na
úkor jiných subjektů (tj. nejen subjektů
hospodářské sféry, ale např.
i občanů) nebo jiným způsobem jednat
proti zájmům společnosti. Toto ustanovení
věcně souvisí s neplatností smlouvy
o kooperačním sdružení, pokud by na
jejím základě vznikl společensky nežádoucí
monopol (§ 77 odst. 2 zákona).
Na základě jiných zákonů, zejména
o lidové kontrole, finančních správách,
prokuratuře, zemědělské a obchodní
inspekci, vnitřním obchodě, státním
odborném dozoru apod. dohlíží stát
na dodržování socialistické zákonnosti
v družstvech a společných podnicích
(§ 5). Kontrolní činnost státních
orgánů může přispívat
ke zlepšení hospodářské, sociální
i společenské činnosti kontrolovaných
subjektů. V zájmu prohloubení profesionální
úrovně kontrolní a revizní komise,
a zejména v zájmu posílení poznávací
a nápravné funkce kontroly, se kontrolní
činnosti státních orgánů zúčastňují
kontrolní a revizní komise družstev a společných
podniků. Do působnosti vnějších
kontrolních orgánů však kontrolní
a revizní komise družstev a společných
podniků nemají právo zasahovat.
Družstvo a společný podnik jsou povinny vést
a bezplatně poskytovat sociálně ekonomické
informace příslušným státním
orgánům ve stanovených termínech a
zajišťovat jejich věrohodnost. V zájmu
jistoty družstev a společných podniků
zákon současně stanoví, že vyžadovat
předkládání informací je přípustné
jen v rozsahu a způsobem stanoveným obecné
závaznými právními předpisy.
To je nezbytné proto, aby orgány družstev a
společných podniků nebyly zatěžovány
neracionálními požadavky na zpracování
informací, u nichž není záruka jejich
využitelnosti. Obecně závaznými právními
předpisy jsou zejména zákon o sociálně
ekonomických informacích, zákon o národohospodářském
plánování, nařízení
vlády ČSSR o informační soustavě
organizací apod.
Nástrojem mimořádné důležitosti
pro činnost družstev a společných podniků
a efektivní a dynamický rozvoj celého národního
hospodářství jsou ceny (§ 7). Zákon
rozlišuje ceny stanovené nebo smluvené (dohodnuté)
s odběratelem v souladu s cenovými předpisy.
Družstvo a společný podnik jsou plně
odpovědny za dodržování pravidel státního
řízení cen, včetně sankční
odpovědnosti za porušení cenové kázně.
Zákon zakotvuje důležitou povinnost družstev
a společných podniků spolupracovat ve své
hospodářské, sociální a společenské
činnosti (§ 8) s příslušnými
národními výbory (může jít
podle konkrétních podmínek i o několik
národních výborů) a podílet
se na komplexním rozvoji jejich územních
obvodů. Rozsah a podmínky této spolupráce
jsou blíže konkretizovány v zákoně
o národních výborech. I spolupráce
s národními výbory se rozvíjí
na družstevních zásadách, zejména
na zásadě vzájemné ekonomické
výhodnosti. To platí i při sdružování
prostředků a činností. Jsou dále
povinny respektovat rozhodnutí národních
výborů vydaných ve správním
řízení v souladu s jejich pravomoci.
Zákon věnuje pozornost závažným
otázkám ekologie (§ 9) stanovením zásady,
že družstvo a společný podnik jsou povinny
organizovat svou činnost tak, aby co nejúčinněji
chránily životní prostředí před
škodlivými vlivy, které jsou jejích
činností vyvolány, zejména aby neohrožovaly
zdraví občanů. Znamená to, že
družstva a společné podniky musí věnovat
trvalou pozornost ekologickým otázkám a všem
svým zařízením, které ohrožují
životní prostředí a zejména zdraví
občanů škodlivými vlivy. V zemědělství
má zvláštní význam ochrana přírodního
prostředí, zejména snížení
reziduí cizorodých látek v potravinovém
řetězci. Tím se zákonem zároveň
posiluje princip, že péče o životní
prostředí je nedílnou součástí
hospodářské, sociální i společenské
činnosti družstev a společných podniků.
S otázkami ekologie a využívání
přírodních zdrojů úzce souvisí
problematika bezodpadových technologií, resp. hospodárného
využití vedlejších produktů. Využitím
vedlejších produktů se rozumí i hospodárné
využití odpadu jinými subjekty, především
podniky Sběrných surovin. Pozitivní úprava
této problematiky bude provedena jinými právními
normami.
Zásadní význam při realizaci ekologických
opatření má spolupráce družstev
a společných podniků s příslušným
národním výborem jako reprezentantem zájmů
v místě. Konkretizace této spolupráce
je obsažena především v zákoně
o národních výborech.
Své právo na řízení družstevního
hnutí uplatňují družstevní rolníci
na celostátním sjezdu jednotných zemědělských
družstev a svých konferencích (§ 10).
Pravidelně svolávané sjezdy jsou určeny
k tomu, aby projednávaly zásadní otázky
rozvoje zemědělské výroby a zemědelskodružstevního
hnutí. Naproti tomu konference mohou být svolány
k zabezpečení jednorázových úkolů
zásadní povahy, zpravidla v rámci kraje nebo
okresu.
K části druhé:
K § 11 a 12:
Dynamický rozvoj výrobních sil vyžaduje
i v zemědělství vytvářet co
nejefektivnější výrobní a organizační
struktury. Základní změna oproti dosavadnímu
stavu při vzniku družstva je v tom, že příslušný
státní orgán bude svůj souhlas udělovat
před vznikem družstva (zejména před
sloučením nebo před rozdělením),
což je odůvodněno racionální
funkcí tohoto základního úkonu. Na
druhé straně je tento souhlas nezbytný z
hlediska zachování funkcí státu při
rozvoji území a při usměrňování
všech činností jednotných zemědělských
družstev. Stejně tak, jako doposud, bude třeba,
aby o vzniku družstva rozhodla členská schůze,
přičemž podmínkou jeho existence je
přijetí stanov družstva, a zvolení orgánů
družstva uvedených v zákoně. Stanovy
družstva nebudou státními orgány dále
schvalovány.
Družstvo vznikne dnem, kdy bude, zapsáno do podnikového
rejstříku, což je v souladu s pozitivním
principem publicity podnikového rejstříku
a dosavadní právní úpravou podnikového
rejstříku.
V souladu se zásadou družstevní demokracie
se prohlubuje význam vlastních stanov jednotného
zemědělského družstva jako základního
vnitrodružstevního předpisu, který upravuje
všechny podstatné vnitřní otázky
a vztahy v družstvu. Protože vzorové stanovy
nebudou vydány jako obecně závazný
právní předpis, zákon závazně
demonstrativním výčtem stanovuje, které
skutečnosti musí vlastní stanovy jednotných
zemědělských družstev obsahovat, aby
mohla samostatně vstupovat do právních a
ostatních společenských vtahů a vytvořila
tak předpoklady pro svou existenci a racionální
funkci. Ze skutečnosti, že jde o demonstrativní
výčet plyne, že stanovy mohou obsahovat úpravu
dalších otázek, na kterých má
družstvo zájem, s tou jedinou podmínkou, že
tato ustanovení stanov musí být v souladu
s tímto zákonem a dalšími obecně
závaznými právními předpisy
(zásada socialistické zákonnosti).
K § 13 a 14:
Zákon zcela nově formuluje předmět
hospodářské činnosti družstva
(§ 13). Ekonomickým vývojem se z družstev
vytvořily socialistické podniky s koncentrovanou
výrobou, kvalifikovanými kádry a s vyspělou
technikou. Jsou proto schopna rozvíjet i na úrovni
činnosti, které zemědělské
výrobě předcházejí - nebo na
zemědělskou výrobu navazují. Je společensky
žádoucí, aby se vytvořil prostor i pro
zabezpečení výroby některých
druhů výrobních prostředků
a potřeb, nutných k efektivnímu a intenzivnímu
rozvoji zemědělské výroby a současně
ke kombinaci zemědělské výroby s potravinářskou
a průmyslovou výrobou.
V zájmu zkvalitnění výživy lidu,
zejména z racionální stránky je třeba,
aby se družstva podílela i na zhodnocovacím
procesu, ať již samostatně nebo na základě
spolupráce v zemědělství (kooperačních
nebo integračních vztahů) s organizacemi
potravinářského průmyslu, a to zejména
tržní úpravou a zpracováním svých
výrobků, výrobků svých člení
nebo kooperujících organizací, popřípadě
i prodejem těchto výrobků ve vlastních
prodejních zařízeních. Družstva
se orientují především na výrobky,
jejich finální zpracování je efektivnější
v zemědělské organizaci v bezprostřední
návaznosti na zemědělskou výrobu a
na přebytky výrobků, které mají
družstva k dispozici po splnění smluvních
dodávek příslušným odběratelským
organizacím. Tím se vytvářejí
podmínky pro zhodnocování veškeré
zemědělské produkce, zkvalitňování
potravin a rozšiřování jejich sortimentu.
Z uvedených důvodů zákon upouští
ad vymezení hlavního předmětu činnosti
družstva a institutu přidružené výroby
a jejich právní regulace.
Základní odlišnost spočívá
v tom, že nebude administrativně určován
poměr mezi zemědělskou a nezemědělskou
činností družstva. Podle zákona půjde
o to, aby veškerá činnost družstva sloužila
k uspokojování potřeb společnosti
i družstevního kolektivu a jeho členů,
a aby prostředky získané nezemědělskou
činností přispívaly k dalšímu
rozvoji a k plnění základních úkolů
zemědělskopotravinářského komplexu.
Ve vazbě na to je zemědělská výroba
zákonnou povinností družstva, kdežto ostatní
činnosti zákonnou možností, hlediska
interpretace. je též důležité to,
že činnosti uvedené v § 13 odst. 1 a 2
může družstvo vykonávat bez jakéhokoli
administrativního souhlasu s tou výjimkou, že
podle odstavce 2 písm. b) jsou některé činnosti
podmíněny příslušnými
souhlasy podle obecně závazných právních
předpisů (např. výroba veterinárních
léčiv a přípravků podléhá
režimu veterinárního zákona, výroba
osiv a sadby režimu zákona o rozvoji rostlinné
výroby, činnost na úseku plemenitby hospodářských
zvířat režimu zákonů národních
rad o plemenitbě hospodářských zvířat
apod.).
Jiná hospodářská činnost představuje
aktivity, které bezprostředně nesouvisí
se zemědělskou výrobou a výrobou-potravin.
Její zákonnou podmínkou je, že nesmí
být provozována na úkor racionálního
využívání půdního fondu
a vlastní zemědělské výroby.
Jiná hospodářská činnost však
na rozdíl od předchozích činností
vyžaduje souhlas příslušného státního
orgánu k této činnosti.
Předmět hospodářské činnosti
družstva musí být zapsán v podnikovém
rejstříku. Prodej zboží družstva
v maloobchodě se řídí příslušnými
obecně závaznými právními předpisy,
zejména zákony národních rad o vnitřním
obchodě.
K zásadním změnám předmětu
činnosti se vyjadřuje příslušný
národní výbor (§ 8 odst. 1). Toto vyjádření
přichází v úvahu zejména při
vzniku družstva, resp. jeho zániku a povolování
jiné činnosti družstva. z věcné
povahy zákonného řešení plyne,
že vyjádření národního
výboru si vyžádá příslušný
státní orgán. Úplně nově
je zákonem stanoveno oprávnění družstva
(i společného podniku - § 68 odst. 2) provozovat
zahraničně hospodářskou činnost
(§ 14). Zákon stanoví, že družstvo
ji může uskutečňovat podle předem
stanovených pravidel. Jde prakticky o odkaz na právní
úpravu provedenou zákonem o hospodářských
stycích se zahraničím, která však
důsledně dovádí pojem samofinancování
a s tůn související devizovou rentabilitu
do úrovně zahraničně hospodářské
činnosti.
Zákon zdůrazňuje i význam zapojení
do mezinárodní dělby práce, především
v rámci socialistické ekonomické integrace,
jako prioritního směru pro naši ekonomiku.
Proto je ze zákona dána družstvům rovněž
možnost samostatně navazovat a uskutečňovat
přímé vztahy s organizacemi států
podílejících se na socialistické ekonomické
integraci.
V souladu s vyšší mírou družstevní
demokracie a hospodářské samostatnosti družstev
je dána družstvu možnost zřizovat devizový
fond. Tento fond je fakultativní a jeho zřízení
přichází v úvahu především
u družstev, u kterých bude zahraničně
hospodářská činnost pravidelnou součástí
jejich hospodářské činnosti.
K § 16 a 17:
Ekonomickým a právním základem hospodaření
družstva bude členskou schůzí schválený
vlastní hospodářský plán, který
musí družstvo vypracovat tak, aby jím byly
zabezpečovány závazné výstupy
státního plánu a závazky z hospodářských
smluv, které družstvo uzavřelo. Hospodářský
plán je vnitřním hospodářským
zákonem družstva, který může měnit
jen členská schůze (sbor zástupců),
a který je závazný pro všechny orgány
družstva a jeho funkcionáře.
Zákonem se současně stanoví pořadí
užiti realizované produkce a důchodů.
Z výčtu je zřejmé, že základní
povinností družstva je splnění jeho
závazku vůči státu a vůči
ostatním socialistickým organizacím a zajištění
vlastní rozšířené reprodukce.
Se zbylými hodnotami hospodaří družstvo
podle vlastního rozhodnutí.
Zákon stanoví povinnost vytvořit v družstvu
dva fondy a to fond rozvoje, určený zejména
k financování investic a splátek investičních
úvěrů, ke krytí neinvestičních
výdaj na rozvoj vědy a techniky a doplnění
obratového fondu, ke krytí oběžných
prostředků, a dále fond kulturních
a sociálních potřeb, pravidla tvorby a užití
fondu rozvoje budou stanoveny nařízením vlády
ČSSR o finančním hospodaření
družstev a společných podniků (§
81 odst. 2). Pravidla tvorby a užití fondu kulturních
a sociálních potřeb stanoví členská
schůze (§ 25 odst. 4 písm. g/). To znamená,
že pravidla tvorby a užití fondu kulturních
a sociálních potřeb nebudou stanoveny obecně
závazným právním předpisem.
Problémy družstev, které nejsou schopny samostatně
hospodařit, musí příslušné
státní orgány řešit v souladu
s principy přestavby hospodářského
mechanismu zemědělskopotravinářského
komplexu. Opatření státu, tj. zvláštní
režim hospodaření se jako zákonný
institut zavádí z toho důvodu, že jejich
pomocí bude stát vůči družstvům
uplatňovat zvláštní systém zásahů.
Tento systém je součástí konsolidačního
programu, který bude diferencován z hlediska důvodu
jeho uskutečňování, jeho obsahu, způsobu
i lhůty uplatnění. Kontrolu jeho plnění
vykonává příslušný státní
orgán. Konsolidační program obsahuje nástroje,
kterými příslušný státní
orgán zasahuje do jinak samostatné činnosti
družstva v zájmu vytvoření podmínek
k jeho chozrasčotní způsobilosti. Zákon
neřeší otázku, kdo vypracuje konsolidační
program (může ho vypracovat i družstvo samo,
nebo inženýrská organizace apod.), rozhodující
je, že ho uloží příslušný
státní orgán a přijme členská
schůze družstva. Na rozdíl od zákona
o státním podniku (přímá správa)
se uložení konsolidačního programu,
resp. zvláštního režimu hospodaření
nezapisuje do podnikového rejstříku.
Všechna demonstrativně vypočtená opatření,
která jsou obsahem konsolidačního programu,
musí vytvářet předpoklady k tomu,
by družstvo bylo schopno obnovit svou chozrasčotní
způsobilost. Opatření navržená
konsolidačním programem nesmí být
zaváděna na úkor základních
práv členů a pracovníků družstev
v oblasti sociálního zabezpečení a
nemocenského pojištění.
K § 18 - 24:
Jednotlivé důvody zániku družstva zůstávají
v podstatě stejné jako v dosavadní právní
úpravě.
Při rozdělení a sloučení družstva
přecházejí všechna práva a povinnosti
na nového právního nástupce (nové
družstvo) bez likvidace.
Uplatnění zásady úplného chozrasčotu
však vyžaduje, aby zákonným důvodem
zániku družstva se stala i ztráta jeho schopnosti
samostatně hospodařit. Základním znakem
ztráty této schopnosti bude skutečnost, že
opatření příslušných státních
orgánů související se zavedením
zvláštního režimu hospodaření
družstvo nerealizovalo. Proto ustanovení o zvláštním
režimu hospodaření a likvidaci družstva
představují vzájemně propojený
blok opatření uskutečňující,
se obligatorně. I když se předpokládá,
že k likvidaci družstva pro ztrátu schopnosti
samostatně hospodařit dojde výjimečně,
zvýšená ekonomická samostatnost a odpovědnost
vyúsťuje logicky v likvidaci, jako krajní řešení
problémů špatně hospodařících
družstev.
Likvidátora ustanovuje členská schůze.
Dnem zápisu likvidace do podnikového rejstříku
zanikají, s výjimkou členské schůze,
funkce všech orgánů družstva. Po dobu
likvidace užívá družstvo svého
názvu s dovětkem "v likvidaci".
Zákonem se stanoví uspokojení pohledávek
z výtěžku likvidace, a to tak, že nejdříve
se uspokojí pohledávky státu na odvodech
a daních, pak pohledávky členů, popřípadě
pracovníků družstva a nakonec ostatní
pohledávky. Ostatní pohledávky mohou být
uspokojeny poměrně.
Likvidační přebytek, po uspokojení
všech závazku družstva a vrácení
případných členských podílů
členům družstva, likvidátor dále
nerozděluje mezi členy družstva, ale je odvede
Státnímu fondu pro zúrodnění
půdy České socialistické republiky
nebo Slovenské socialistické republiky, příslušného
podle sídla družstva.
Ve všech případech o zániku družstva
rozhoduje členská schůze. Pro zajištění
právní jistoty účastníků
právních vztahů dotčených zánikem
družstva musí splnit oznamovací povinnost družstvo,
na které přely majetek a závazky zaniklého
družstva nebo likvidátor v případě
likvidace družstva.
V zájmu odstranění administrativních
zásahů do činnosti družstva a prohloubení
zásady úplného chozrasčotu se ze zákona
vypouští jako důvod zániku družstva,
přechod nebo převod družstva do státního
podniku (státní zemědělské
organizace).
K části třetí:
K § 25 - 36:
Zachovává se osvědčený princip
našeho zemědělského družstevnictví,
podle kterého základní otázky a družstevní
záležitosti rozhodují členové
družstva sami, prostřednictvím volených
orgánů družstva, na zásadách
přímé demokracie. Protože nebudou vydávány
vzorové stanovy, jako obecné závazný
právní předpis, zákon přímo
stanovuje soustavu volených orgánů družstva,
jejich funkční období, složení
a způsob usnášení. Podrobnosti upraví
družstvo ve svých stanovách a ve volebním
a jednacím řádu.
Zákonem se nevylučuje možnost, aby členské
schůze byly svolávány formou dílčích
členských schůzí. Tyto otázky
však musí být upraveny ve stanovách,
způsob jednání a usnášení
v jednacím řádu družstva.
Podstatně se rozšiřuje působnost členské
schůze (§ 2; odst. 4), hově je do působnosti
členské schůze zařazeno projednávání
a schvalování zpráv představenstva
a kontrolní a revizní komise o výsledcích
jejich činnosti a o činnosti družstva, přijímání
volebního a jednacího řádu, přijímání
zvláštního režimu hospodaření,
rozhodování o tvorbě a použití
fondu družstva, a rozhodování o zásadních
otázkách hospodaření s půdním
fondem družstva. V této souvislosti zákon stanovuje
oproti dosavadnímu stavu, ze sbor zástupců
(§ 28) nemůže rozhodnout a zavedení zvláštního
režimu hospodaření, schválit pětileté
hospodářské plány a koncepce rozvoje
družstva a rozhodnout o tvorbě a používání
fondu družstva. Může však schválit
(a měnit) organizační řád družstva.
Vzájemné vztahy mezi předsedou; představenstvem
a členskou schůzí (sborem zástupců)
jsou určeny tak, aby na jedné straně respektovaly
princip jediného vedoucího a současně
zajišťovaly samosprávné a kontrolní
funkce kolektivních orgán družstva. To znamená,
že pokud předseda družstva rozhodne o věci,
aniž by respektoval zákonnou nebo stanovami určenou
působnost volených orgánů, je jeho
právní úkon zásadně neplatný.
Zákonem se současně ruší dosavadní
sistační právo státních orgánů,
upouští se tedy od právní zásady
prezumpce zákonnosti rozhodnutí orgánů
družstva. Proto je zákon formulován tak, aby
bylo zřejmé, které úkony činí
kolektivní orgány družstva.
Zákonem se posiluje pravomoc a působnost kontrolní
a revizní komise družstva a současně
zajišťuje realizace petičního práva
člen a pracovníků družstev.
Nové se zřizuje a stanovuje působnost rozhodčí
komise (místo smírčí komise). Tato
komise má při projednávání
sporů ve stanovených případech rozhodovací
pravomoc, to znamená, že její rozhodnutí
jsou vykonatelná podle předpisů o výkonu
o rozhodnuti podle občanského soudního řádu.
Pro řízení před rozhodčí
komisí platí obecná úprava provedena
zákonem práce.
V § 33 se stanovují podmínky neslučitelnosti
funkcí. Hlavním úkolem kontrolní a
revizní komise je kontrola podnikatelské činnosti
družstva a základní působnost rozhodčí
komise je zejména v rozhodování sporů
majetkových. Proto nemůže být členem
těchto komisí ekonom družstva, ani členové
jiných volených orgánů, které
o těchto otázkách rozhodují; přitom
kontrolní a revizní komise odpovídá
pouze členské schůzi.
Kolektivní orgány družstva mohou podle své
potřeby zřizovat další komise. Tyto
komise mají poradní funkce. Podrobnější
úprava je svěřena stanovám družstva
nebo volebnímu a jednacímu řádu.
K § 37 - 39:
Zákon vyjadřuje požadavek zabránit nežádoucí
uniformitě organizačních struktur družstev
a posílit funkci družstevních kolektivů
v plném souladu s prohloubením zásady družstevní
demokracie. Proto stanovuje, že družstvo se člení
na organizační jednotky, přičemž
rozhodnutí o konkrétní organizační
struktuře přísluší členské
schůzi a podrobnosti o vnitřním uspořádání
a ostatní dílčí otázky upraví
stanovy a organizační řád družstva.
Nově je stanoven způsob volby sboru zástupců,
který reprezentuje pracovní kolektiv, tj. členy,
kteří skutečně práci v družstvu
vykonávají a mají prioritní ekonomický
zájem na výsledcích této práce.
Tím, že je sbor zástupců volen pracovním
kolektivem, se zvyšuje odpovědnost členů
za chozrasčotní hospodaření družstva.
Členové sboru zástupců skládají
účty z výkonu své funkce pracovnímu
kolektivu.
Vliv pracovního kolektivu v oblasti petičního
a volebního práva je zvýrazněn jeho
právem navrhovat kandidáty pro volbu jednotlivých
orgánů družstva a na jmenování
vedoucího své organizační jednotky.
Zákonnou úpravou práv a povinností
pracovního kolektivu se dosáhne těsnějšího
sepětí jejich zájmů se zájmy
družstva, zvýší se jejich odpovědnost
za výsledky práce družstva a posílí
jejich uvědomění, jako skutečných
socialistických hospodářů.
K části čtvrté:
K 40 - 59:
Zákon upravuje, v souladu s přijetím obecných
zásad socialistického pracovního práva,
nové řešení členských
a pracovních vztahů.
Členská přihláška dnes už
nemá svůj politickoprávní význam,
který v minulosti spočíval v projevu vůle
a přesvědčení soukromě hospodařícího
rolníka o vstup do socialistické kolektivní
formy hospodaření - jednotného zemědělského
družstva. Nemá již pro rozhodující
většinu uchazečů o členství
v družstvu svůj ekonomický význam, náležející
zejména v povinnosti sdružit pozemky, hospodářské
budovy a jiné stavby, živý a mrtvý inventář,
krmivo, osivo a sadbu, popřípadě řemeslnické
potřeby. Členská přihláška
je dnes ve své podstatě vyjádřením
žádosti a podílet se na samosprávě,
sociální a společenské činnosti
družstva.
Též dohoda o pracovních podmínkách,
jako i ukázala veřejná diskuse k návrhu
tohoto zákona, působí dnes spíše
jako teoretický, než praktický argument pro
odůvodnění specifik zemědělského
družstevnictví a svým administrativním
režimem je činitelem, který není ve
shodě se zájmem na usnadnění celospolečensky
žádoucí mobility pracovních sil a upevnění
pracovní kázně.
Specifika zemědělského družstevnictví
jsou a budou i nadále obsahem nového právního
institutu v oblasti členských a pracovních
vztahů a to "dohody o členství v družstvu".
V dohodě o členství se takto spojuje členská
složka (zejména samosprávní majetková
a společenská) se složkou pracovní jednoho
a téhož členského vztahu, přičemž
oboustranný zájem (jak uchazeče o členství,
tak i družstva), a to zájem oboustranně prioritní
je na složce pracovní.
Ve vazbě na to se proto mění též
systém právní regulace pracovních
vztahů v družstvu, tj. vztahů vznikajících
při vlastním výkonu práce. Zákonem
stanovený princip vychází z toho, že
v souladu s přestavbou platí obecné pro regulaci
pracovních vztahů zákoník práce,
pokud tento zákon nestanoví jinak. Proti dosavadnímu
stavu uvedená změna přináší
podstatné administrativní zjednodušení
celé úpravy pracovních vztahů a její
lepší srozumitelnost pro zemědělskou
i justiční praxi. To znamená, že nebude
nutno nadále vydávat v této oblasti další
obecné závazné právní předpisy.
V zájmu zachování kontinuity s dosavadním
právním vývojem i nadále členství
vznikne na základě písemné přihlášky
občana, ve které mohou být uvedeny i podmínky,
za nichž hodlá v družstvu pracovat. O přijetí
občan za člena rozhoduje představenstvo,
které je současně seznámeno s podmínkami
dohody o členství. Obsah dohody o členství
se vymezuje s prioritním důrazem na pracovní
složku členského vztahu (§ 41), přičemž
mohou být písemně sjednány i další
podmínky, např. rozsah pracovní účasti
člena (§ 53 odst. 3), podmínky odměňování,
přidělení bytu, dohoda o vedlejším
pracovním úvazku (§ 54), dohoda o zkušební
době, dohoda o členském podílu apod.
Členství vznikne dnem, který byl v dohodě
o členství sjednán jako den nástupu
do práce. Členství proto nemůže
vzniknout s občanem, který by v družstvu neměl
zájem pracovat. Pokud by člen do práce nenastoupil,
aniž by mu v tom bránila zákonem uznaná
překážka v práci, představenstvo
může rozhodnout, že se členství
zruší. V tomto případě členství
zanikne doručením písemného rozhodnutí
o zrušení členství (§ 47 odst.
1 písm. b/).
V souladu s principem usnadnění mobility s pracovní
silou a upevněním pracovní kázně,
se nově umožňuje družstvu zrušit
členství i z důvodů, že člen
družstva dosahuje neuspokojivých. pracovních
výsledků, aniž by je odstranil, přestože
byl družstvem k tomu písemně vyzván.
V zájmu zajištění sociálních
jistot stanovených skupin členů nebo ze zákonem
určených důvodů (§ 48) se zakazuje
zrušení členství.
Členství zaniká též v případě
zániku družstva likvidací.
Na druhé straně v zájmu upevnění
sociálních jistot členů se zákonem
rozšiřuje důvod pro vystoupení člena
z družstva o okamžité vystoupení (§
46) a zkracuje se dosavadní lhůta pro odhlášku
z družstva a to na šest měsíců.
Vyloučení z družstva jako krajní řešení
negativních jeví v členství (§
49) se přizpůsobuje důvodům pro okamžité
zrušení pracovního poměru podle připravovaného
zákoníku práce.
V zájmu právní jistoty v členských
vztazích se jak družstvu, tak i členovi zajišťuje
soudní ochrana (§ 50).
Rozhodujícím činitelem ovlivňujícím
hospodářskou, sociální i společenskou
činnost družstva, je výkon práce člena
pro družstvo. Na tuto skutečnost má významný
vliv právní úprava pracovních vztahů
(§ 52), která se svým charakterem i obsahem
po celou dobu existence jednotných zemědělských
družstev přibližuje k pracovním vztahům
v pracovním poměru z toho plyne, že se postupně
rozšiřuje rozsah přímé aplikace
zákoníku práce na pracovní vztahy
existují uvnitř družstva. Proto zákon
stanovuje, že pracovní vztahy mezi družstvem
a jeho členy se zásadně řídí
zákoníkem práce, pokud tento zákon
nestanoví něco jiného (§ 52 odst. 3).
Tento zákon má zvláštní úpravu
při vzniku a zániku členství a dále
výslovně vylučuje přímou aplikaci
zákoníku práce v otázkách,
které jsou jím upraveny (§ 52 odst. 4).
Rozhodující změnou proti dosavadnímu
stavu je skutečnost, že práva v oblasti členských
a pracovních vztahů se z členské schůze
(sboru zástupců) přenášejí
na představenstvo družstva, v podstatě s tou
jedinou výjimkou, že pokud je sjednáván
pracovní poměr na dobu nepřesahující
jeden měsíc (brigádníci), může
tajit učinit předseda družstva.
Dále zákon opět v zájmu sociálních
jistot členů stanoví, kdy člen družstva
nemusí osobitě konat práci v družstvu
a současně je družstvo povinno je výkonu
práce uvolnit (§ 53 odst. 3). Z povahy věci
pak plyne, že se členem uvolněným z
výkonu práce v družstvu, nelze členství
zrušit.
Ve vazbě na dosavadní právní úpravu
vedlejší činnosti člena v družstvu
(další dohodu o pracovních podmínkách)
zákon upravuje problematiku vedlejšího pracovního
úvazku (§ 47). Nově zákon umožňuje,
aby člen svůj pracovní úvazek plnil
se souhlasem družstva i za pomoci svých rodinných
příslušníků uvedených
v dohodě o členství.
Z těchto zákonných opatření
plyne, že členství nemůže vzniknout
na dobu určitou, se členem nelze uzavřít
dohodu o pracovní činnosti, ani dohodu o provedení
práce podle zákoníku práce.
Nově a samostatně je zákonem upravena problematika
odměňování v družstvu, která
se přiměřeně vztahuje i na odměňování
ve společném podniku (§ 55). Odměňování
si samostatně upraví družstvo ve svých
vnitrodružstevních předpisech tak, aby v souladu
s národohospodářskými cíli
a obecně závaznými právními
předpisy o odměňování, odpovídalo
podmínkám a záměrům rozvoje
družstva a důsledně respektovalo princip zásluhovosti.
To znamená, že člen bude mít nárok
na odměnu za výsledek práce v družstvu;
výše odměny bude závislá na hospodářských
výsledcích družstva a osobním podílu
člena na nich.
Za účelem posílení pravomoci a odpovědnosti
představenstva družstva a zásady jediného
vedoucího se zákonem stanovuje (§ 56), že
vedoucí organizačních jednotek určených
stanovami družstva, kteří mají rozhodující
vliv na hospodářskou činnost družstva
a její výsledky, jsou do svých funkcí
jmenováni a z nich odvoláváni představenstvem.
Tím dojde ke zvýšení odpovědnosti
člena za výkon této funkce a současně
zákon předpokládá i zvýšení
jejich pravomoci (zejména v oblasti hospodářských
vztahů a pracovní disciplíny).
I v tomto případě se předpokládá
souhlas člena s jmenováním do této
funkce. Jeho odvolání a návrh na nové
zařazení však nejsou vázány na
jeho souhlas. Odvoláním z funkce členství
v družstvu nezaniká. Představenstvo je povinno
projednat s takovýmto členem jeho další
pracovní zařazení, které musí
odpovídat jeho schopnostem, kvalifikaci a možnostem
družstva.
Současné s tím zákon stanovuje jejich
základní povinnosti (§ 57). Kárná
pravomoc (§ 59) se v souladu se zásadou jediného
vedoucího svěřuje předsedovi družstva.
Odvolacím orgánem je rozhodčí komise.
Předpokládá se, že změny v kárné
pravomoci přispějí k důslednějšímu
využívání kárných opatření,
jako nástroje upevňování a prohlubování
družstevní kázně (§ 58), jakož
i žádoucímu zrychlení a zjednodušení
kárného řízení a tím
i zvýšení jeho výchovného účinku.
Tato změna neznamená zásah do práv
člena družstva bránit se proti neoprávněně
uloženému kárnému opatření.
Současně s přenesením kárné
pravomoci z představenstva na předsedu se předpokládá
(ve stanovách družstva) účelné
rozšíření dosud poměrně
úzké kárné pravomoci vedoucích
organizačních jednotek.
Zákonná úprava kárné pravomoci
posiluje autoritu a odpovědnost řídících
funkcionářů družstva. To současně
odpovídá požadavku, aby především
ten, kdo řídí organizační jednotku
v družstvu a odpovídá za její výsledky
i za úroveň kázně v ní, měl
také právo přiměřeného
postihu za event. porušení kázně. Pokud
tento zákon neupravuje jinak, platí pro kárná
opatření i kárné řízení
zákoník práce.
K části páté:
K § 64 - 66:
Zákonná úprava sdružování
pozemků zachovává dosavadní osvědčené
právní instituty. Nově je zařazeno
ustanovení o právu družstva domáhat
se ochrany práva družstevního užívání
proti neoprávněným zásahům.
Nadále zůstává zachována časová
neomezenost a bezúplatnost práva družstevního
užívání. Též veškeré
porosty, které jsou na pozemcích v době vzniku
družstevního užívání nebo
které na nich, vzejdou, jsou ve vlastnictví družstva.
V odůvodněných případech zákon
umožňuje tak, jako doposud, přenechat sdružené
pozemky jiným socialistickým organizacím.
Nově je do zákona zařazeno ustanovení
o přenechávání těchto pozemků
k provozu nebo zřízení malých vodních
elektráren. Malými vodními elektrárnami
se rozumí elektrárny do instalovaného výkonu
35 kW.
Ani v podmínkách socialistické zemědělské
velkovýroby a uplatňování vědeckotechnického
pokroku v zemědělství dosud nemohou vždy
socialistické zemědělské organizace
racionálně a efektivně zabezpečovat
obhospodařování veškeré užívané
zemědělské půdy. V minulosti s v těchto
případech osvědčilo přenechávat
pozemky, které nebylo možno hospodárně
a účelně využít pro socialistickou
zemědělskou velkovýrobu do dočasného
užívání. Pozemky bylo možné
přenechat státní nebo družstevní
organizaci a k zemědělskému využití
i společenským organizacím. Svým členům
nebo pracovníkům mohla zemědělská
organizace přenechat tyto pozemky, jen pokud byly v zastavěné
části obce a pokud byly splněny další
administrativní podmínky. Zákonem (§
63) se umožňuje přenechat členům
nebo pracovníkům, popřípadě
i jiným občanům pozemky, které splňují
podmínku nevhodnosti pro socialistickou zemědělskou
velkovýrobu. Za pozemky nevhodné pro socialistickou
zemědělskou velkovýrobu se považují
pozemky
a) drobné o výměře do 0,5 ha, které
nelze začlenit do půdních bloků (jiných
pozemků),
b) nezpůsobilé k obdělávání
obvyklými mechanizačními prostředky
s ohledem na jejich tvar, přístupnost apod., které
nelze začlenit do půdních bloků (jiných
pozemků),
c) zvlášť nepříznivých (extrémních)
vlastností, např. s výrazným a trvalým
zhoršením vodního režimu - zamokřením,
nebezpečím častých záplav inundačním
území, kamenitostí v povrchové vrstvě
větší než 50 %. Kritéria nevhodnosti
jsou upravena v čl. 1 instrukce MZVž ČSR ze
dne 30. října čj. 1600/87 k zajištění
ochrany zemědělského půdního
fondu (uveřejněno ve Věstníku vlády
ČSR pro národní výbory v částce
6/1987 pod č. 10); čl. 1 směrnice MZVž
SSR ze dne 23. prosince 1987 čj. 8386/1987 - ORP k zajištění
ochrany zemědělského půdního
fondu.
Úpravou přenechávání pozemků
i k nezemědělskému využití nejsou
dotčeny předpisy o ochraně zemědělského
půdního fondu, to znamená, že k jiné
než zemědělské činnosti na zemědělské
půdě bude nezbytné rozhodnutí o odnětí
- pozemku zemědělské výrobě
(pokud nepůjde o nezemědělské využití
kratší než jeden rok).
Za pozemky nevhodné pro socialistickou zemědělskou
velkovýrobu je třeba v této souvislosti považovat
nejen pozemky nevhodné k racionálnímu obhospodařování
pro jejich stav, konfiguraci, polohu apod., ale také pozemky,
které byly rozhodnutím orgánu ochrany zemědělského
půdního fondu určeny k tomu, aby byly dočasně
využívány jinak, než pro socialistickou
zemědělskou výrobu (např. pro těžební
činnost).
S ohledem na to, že přenechávat k dočasnému
užívání rybníky s chovem ryb
nebo ostatní vodní plochy je vhodné a účelné
pouze socialistickým organizacím, je nezbytné
tuto skutečnost náležitě v zákoně
vyjádřit.
Ve smlouvě o přenechání pozemku k
dočasnému užívání může
být sjednána i možnost užití části
pozemku ke zřízení dočasné
stavby, potřebné pro zemědělské
využití pozemku. K zamezení případů,
kdy uživatel by zřídil takovou stavbu na pozemku
proti vůli zemědělské organizace se
vyžaduje její souhlas jako závazný podklad,
bez kterého nemůže být vydáno
územní rozhodnutí nebo stavební povolení.
V případě, že by šlo o stavbu,
k jejímuž zřízení postačí
ohlášení, musí ve svém sdělení
stavební úřad podle § 57 odst. 2 zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon),
takovou stavbu zamítnout, pokud by chyběl potřebný
souhlas zemědělské organizace.
Ustanovením o porostech, které vzešly v době
dočasného užívání na přenechaném
pozemku, jakož i o povinnosti uživatele uvést
pozemek po skončení užívání
do původního stavu, se sleduje odstranění
některých pochybností, k nimž dosud
v praxi dochází. Jinou dohodou, je míněna
zejména dohoda uživatele se zemědělskou
organizací o tom, že zemědělská
organizace převezme za přiměřenou
náhradu stavby vybudované stavby nebo porosty vysázené
uživatelem, pokud je potřebuje k plnění
svých úkolů. Tímto ustanovením
nejsou dotčeny zejména stavební předpisy,
pokud se týká odstraňování
staveb.
Některé hospodářské budovy,
popřípadě jiné stavby (např.
studna, plot a jiné drobné stavby) /§ 65/,
které člen odevzdal do vlastnictví družstva,
již družstva ke své činnosti nepotřebují.
Zákon proto umožňuje vrátit tyto stavby
původním vlastníkům, a kdyby to nebylo
možné, jejich právním nástupcům.
V případě, že pozemek zastavěný
takovou stavbou se stal předmětem práva družstevního
užívání, dochází při
zániku vlastnictví k budově, též
k zániku práva družstevního užívání
pozemku zastavěného touto budovou.
Nabyvatel je povinen však uhradit družstvu to, čím
by byl v době nabytí vlastnictví k této
budově neoprávněně obohacen s ohledem
na trvalé a účelně vynaložené
náklady na tuto budovu družstvem. To se týká
i vrácení případné náhrady
za stavbu, pokud byla nabyvateli, případně
jeho právnímu předchůdci již
vyplacena.
Do zákona je zařazeno ustanovení (§
64 odst. 3), jako nová forma zániku práva
družstevního užívání pozemků.
Toto ustanovení řeší případy
sdružených pozemků, které byly po vzniku
práva družstevního užívání
podle zákona o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon)
určeny k individuální zástavbě.
Pokud by vlastník takového pozemku nebo občan,
na kterého může být vlastnické
právo k nezastavěnému stavebnímu pozemku
podle § 490 odst. 2 občanského zákoníku
převedeno, mohl být jedním ze stavebníků,
dává se družstvu možnost, aby se vzdalo
práva družstevního užívání
tohoto pozemku. To se však může týkat
pouze jediného pozemku, který je ve vlastnictví
člena družstva. Touto změnou se podstatně
zjednoduší administrativní postup, pokud jde
o nakládání s nezastavěnými
stavebními pozemky a o zřizování práva
osobního užívání k nim.
Úprava záhumenkového hospodářství
provedená zákonem (§ 66) upouští
od pojmu "rodina člena" a také od stanovení
maximální výměry 0,1 ha pro pěstování
speciálních kultur. Základní změna
náleží v tom, že ze zákona není
právní nárok na přidělení
záhumenku, tento nárok vzniká až potom,
kdy družstvo upraví problematiku záhumenkového
hospodářství ve svých stanovách.
Zákon ukládá družstvům tuto problematiku
řešit tak, aby byla zachována diferenciace
mezi jednotlivými členy, přidělení
záhumenku mělo výrazně stimulační
charakter a byly dodrženy zákonem stanovené
podmínky výměry a kultury pozemku.
Upouští se také od taxativně určeného
počtu hospodářských zvířat,
které může člen mí t na svém
záhumenkovém hospodářství.
I tato otázka je věcí stanov družstva.
Družstva mají zákonnou povinnost dbát
o to, aby záhumenkové hospodářství
neznemožňovalo plnění členských
povinností.
K části šesté:
K § 67 - 77:
Družstevní spolupráce (§ 3) se organizuje
na základě písemné smlouvy, která
je právní podmínkou její existence.
Nadále zůstává zachována možnost
volby mezi družstevní spoluprací, při
které vzniká nový právní subjekt
(společný podnik) a při které nová
organizace nevznikne (kooperační sdružení).
Podstatné náležitosti smlouvy pro obě
tyto formy spolupráce jsou stanoveny zákonem. To
nebrání, aby se spolupracující organizace
dohodly i na dalších otázkách a vyjádřily
je ve smlouvě (např. o možnosti prodeje zemědělských
výrobků pracovníkům společných
podnik). Organizace, které uzavřely smlouvu o spolupráci
odpovídají za společnou činnost svým
majetkem, a to podle poměru velikosti svých podílů
nebo vkladů. Předpokladem právní platnosti
smlouvy je, že všechny spolupracující
organizace se dohodnou na celém jejím obsahu.
Ze skutečnosti, že ke změně smlouvy
je třeba souhlasu všech spolupracujících
organizací, a tohoto souhlasu je třeba i k odstoupení
od smlouvy. Z toho vyplývá, že jedna ze spolupracujících
organizací nemůže o své vůli
zmařit předmět společné činnosti.
Společný podnik vzniká zápisem do
podnikového rejstříku. Je též
jako družstvo právnickou osobou. Náležitosti
smlouvy o zřízení společného
podniku jsou stanoveny demonstrativním výčtem
tak, aby společný podnik mohl zasahovat do všech
potřebných ekonomických a právních
vztahů, a tím byly vytvořeny předpoklady
pro jeho racionální funkci a existenci.
Orgány společného podniku jsou stanoveny
taxativně. Je určena jejich rozhodovací pravomoc.
To nevylučuje, aby ve smlouvě byla působnost
představenstva stanovena šířeji nebo
byly vytvořeny pomocné orgány představenstva.
Oproti dosavadnímu právnímu stavu se jako
orgán společného podniku vypouští
sbor zástupců a ředitel. Podstatně
se mění funkce a působnost představenstva,
které je nejvyšším orgánem společného
podniku složeného ze zástupců zúčastněných
organizací a pracovního kolektivu. Předseda
společného podniku se zákonem ztotožňuje
s bývalým ředitelem společného
zemědělského podniku k jeho pravomoc je stanovena
tak, aby jako jediný vedoucí a statutární
orgán byl vybaven plnou pravomocí ve všech
věcech týkajících se hospodářské
a společenské činnosti podniku.
Na rozdíl od zákona o státním podniku
se pracovní kolektiv společného podniku zúčastňuje
na řízení prostřednictvím svých
zástupců v představenstvu. Způsob
rozhodování (hlasování představenstva
je stanoven tak, aby pro všechny důležité
otázky týkající se pracovního
kolektivu společného podniku byl vyžadován
i souhlas jejich zástupců.
V zájmu odstranění problémů
souvisejících s existencí členství
v družstvu a pracovním poměrem ve společném
podniku se nyní zákonem stanoví, že
práci ve společném podniku vykonávají
pracovníci v pracovním poměru. To znamená,
že jejich práva a povinnosti se posuzují podle
zákoníku práce a souvisejících
předpis, s výjimkou odměňování.
K podstatnému zjednodušení dochází
v právní úpravě spolupráce,
při které nevzniká nový právní
subjekt - kooperační sdružení. Na rozdíl
od dosavadního stavu nebudou tyto otázky kromě
zákona dále upravovány obecně závaznými
právními předpisy.
Z ustanovení o spolupráci plyne, že neomezuje
družstva a společné podniky v dalších
formách spolupráce a dává jim možnost
ji navazovat i podle jiných právních předpisů,
např. podle hospodářského zákoníku.
Kromě obecných zásad zemědělského
družstevnictví je právní úprava
družstevní spolupráce řízena
zásadou vzájemné ekonomické výhodnosti.
K části sedmé:
K § 78:
Těžiště práce Svazu družstevních
rolníků spočívá v zajištění
sociálního a společenského poslání
družstev, ideově politickém působení
na družstevní rolníky a v komplexní
péči U ně. Poslání Svazu družstevních
rolníků je také při ochran práv
a zájmů členů družstev.
Družstvo se stane základní organizací
(na principu dobrovolnosti) dnem, kdy členská schůze
rozhodne o vstupu do této společenské organizace.
Od tohoto dne pak volené orgány družstva plní
též úkoly orgánů základní
organizace Svazu družstevních rolníků,
podle stanov Svazu, které schvaluje celostátní
sjezd jednotných zemědělských družstev.
Součinnost ústředních orgánů
se Svazem při přípravě a projednávání
návrhu zákonů a obecně závazných
právních předpisů, které se
dotýkají důležitých zájmů
družstevních rolníků, řeší
zákon obdobně s postavením orgánů
ROH při přípravě a projednávání
obecně závazných právních předpisů
týkajících se důležitých
zájmů pracovníků.
K části osmé:
K § 79:
Pokud jde o sdružování pozemků, zákon
nic nemění na dosavadním právním
stavu. Ze zákona se vypouští povinnost člena
sdružit budovu nebo jinou stavbu, živý a mrtvý
inventář a ostatní výrobní
prostředky a v důsledku toho i právní
regulace z této skutečnosti vyplývající.
K § 80:
Vzhledem k aplikaci zákoníku práce na pracovní
vztahy a jeho ustanovení o platnosti právních
úkonů (§ 242 odst. 2 zák. práce),
tento zákon jednoznačně stanovuje, že
pokud je jím předepsána forma právního
úkonu, je právní úkon při jejím
nedodržení neplatný.
V podstatě na obecných zásadách zákoníku
práce se umožňuje uzavřít dohodu
o členství v družstvu i s cizinci za podmínek,
že podle československých vnitrostátních
předpisů bylo cizinci uděleno povolení
k trvalému pobytu na území naší
republiky.
K § 81:
Podle zákona musí být upraveny vlastní
stanovy družstev i smlouvy o zřízení
společných podniků do 31. března 1989.
Toto datum bylo zvoleno s ohledem na potřebnou přípravu
uvedených dokumentů a s ohledem na konání
výročních členských schůzí
jednotných zemědělských družstev
v roce 1989.
K § 82:
Účinnost zákona k 1. 7. 1988 navazuje na
účinnost zákona o státním podniku
a účinnost zákona o bytovém, spotřebním
a výrobním družstevnictví.
Finanční dopad
Realizace zákona nebude spojena s požadavky na státní
rozpočty federace a republik, ani se zvýšenými
nároky na pracovní síly. V souladu s přestavbou
hospodářského mechanismu zákon sleduje
podstatné zjednodušení administrativní
náročnosti, a to jak v základních
řídících působnostech, tak
i zjednodušení a v podstatném omezení
prováděcích obecně závazných
právních předpisů.
 |