(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto
zákona je úraz, který občan utrpěl
při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též
úraz, který občan utrpěl
a) cestou do zaměstnání a zpět, jestliže ji podstatně nepřerušil z příčin nesouvisejících se zaměstnáním,
b) při výkonu veřejné funkce,
c) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom,
d) při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch společnosti,
e) při dalších druzích činností
stanovených prováděcím předpisem.
(3) Kde se v tomto zákoně hovoří o
pracovních úrazech, rozumějí se tím
nemoci z povolání, pokud se dále nestanoví
jinak; které nemoci jsou nemocemi z povolání,
stanoví prováděcí předpis.
Občan má podle délky doby zaměstnání
a podle dosaženého věku nárok na starobní
důchod nebo na poměrný starobní důchod.
Podmínky nároku na starobní důchod
(1) Občan má nárok na starobní důchod,
jestliže byl zaměstnán nejméně
25 roků a dosáhl věku aspoň
a) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech,
b) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b), jestliže byl z tohoto zaměstnání převeden nebo uvolněn z důvodů uvedených v § 12 odst. 3 písm. d) a e),
c) 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h),
d) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. i) až l), nebo
e) 60 let.
(2) Žena má nárok na starobní důchod,
jestliže byla zaměstnána nejméně
25 roků a dosáhla věku aspoň
a) 53 let, vychovala-li pět nebo více dětí,
b) 54 let, vychovala-li tři nebo čtyři děti,
c) 55 let, vychovala-li dvě děti,
d) 56 let, vychovala-li jedno dítě, nebo
e) 57 let,
pokud pro ni není výhodnější
ustanovení odstavce 1; při posuzování
nároku ženy na starobní důchod se přihlíží
k dětem uvedeným v § 9 odst. 1 písm.
e) a k dětem, které vychovala jako pěstounka
ve zvláštních zařízeních
pěstounské péče.
(1) Základní výměra starobního
důchodu činí
a) 60 % průměrného měsíčního
výdělku, byl-li občan zaměstnán
1. nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie,
2. nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a),
3. nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b), jestliže byl z tohoto zaměstnání převeden nebo uvolněn z důvodů uvedených v § 12 odst. 3 písm. d) a e), nebo
4. nejméně 10 roků v zaměstnání
uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), pokud toto
zaměstnání bylo vykonáváno
v uranových dolech,
b) 55 % průměrného měsíčního
výdělku, byl-li občan zaměstnán
nejméně 20 roků v zaměstnání
II. pracovní kategorie, nebo
c) 50 % průměrného měsíčního
výdělku.
(2) K základní, výměře se přičítají
občanům uvedeným v odstavci 1 písm.
a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním
občanům od 26. roku zaměstnání
za každý rok zaměstnání
I. pracovní kategorie - 2 %
II. pracovní kategorie - 1,5 % a
III. pracovní kategorie - 1 %
průměrného měsíčního
výdělku.
(3) Pro zvýšení podle odstavce 2 se hodnotí
jen doba zaměstnání po dosažení
věku 18 let do vzniku nároku na starobní
důchod.
(4) K základní výměře se podle
odstavce 2 přičítá nejvýše
25 % průměrného měsíčního
výdělku, a jde-li o občana, který
byl zaměstnán nejméně 10 roků
v zaměstnání I. pracovní kategorie,
nejvýše 30 průměrného měsíčního
výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li
o občana uvedeného v odstavci 1 písm. a)
nebo o zvýšení za dobu zaměstnání
uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).
(5) Byl-li občan zaměstnán v zaměstnáních
různých pracovních kategorií, včítá
se pro zvýšení základní výměry
podle odstavce 2 do doby 20 nebo 25 roků zaměstnání
vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní
kategorie, poté doba zaměstnání Il.
pracovní kategorie, a naposledy doba zaměstnání
I. pracovní kategorie.
(1) Občanu, který je zaměstnán po
vzniku nároku na starobní důchod a nepobírá
tento důchod nebo jeho část, invalidní
důchod nebo důchod za výsluhu let, se zvyšuje
starobní důchod za každých 360 kalendářních
dní zaměstnání o 7 % průměrného
měsíčního výdělku, z
něhož se vyměřuje, popřípadě
byl vyměřen, důchod; nebyl-li občan
zaměstnán po dobu 360 kalendářních
dní zvyšuje se starobní důchod za každých
dalších 90 kalendářních dní
zaměstnání o 1,75 % průměrného
měsíčního výdělku, z
něhož se vyměřuje, popřípadě
byl vyměřen, důchod.
(2) Pro zvýšení starobního důchodu
podle odstavce 1 se do doby dalšího zaměstnání
nezapočítávají doby pracovního
volna bez náhrady mzdy (odměny, příjmu),
doby neomluvené nepřítomnosti v zaměstnání
a náhradní doby; ustanovení § 10 zde
neplatí, pokud zaměstnání není
vykonáváno.
(3) Starobní důchod se zvyšuje, jen vykonává-li
občan další zaměstnání
v Československé socialistické republice,
nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva nebo
prováděcí předpis.
(1) Nejvyšší výměra starobního
důchodu činí měsíčně
a) 3800 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech,
b) 3250 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo jde-li o občana uvedeného v § 21 odst. 1 písm. b),
c) 2900 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie, nebo
d) 2800 Kčs.
(2) Zvýšení za dobu zaměstnání
uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) náleží
i nad částky uvedené v odstavci 1 písm.
c) a d), nejvýše však do částky
3250 Kčs měsíčně.
(3) Zvýšení starobního důchodu
za dobu dalšího zaměstnání po
vzniku nároku na tento důchod náleží
i nad částky uvedené v odstavci 1 písm.
b) až d).
(4) Nejvyšší výměra starobního
důchodu včetně zvýšení
za dobu dalšího zaměstnání po
vzniku nároku na tento důchod činí
3800 Kčs měsíčně.
(5) Nejvyšší procentní výměra
starobního důchodu činí
a) 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 12 odst. 6 a sníženého o částku, která odpovídá dani ze mzdy, kterou by z takového výdělku platil občan starší 50 let (žena starší 45 let), který nevyživuje žádnou osobu nebo vyživuje jen jednu osobu,
b) 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 12 odst. 6 sníženého o částku odpovídající příspěvku jednotného zemědělského družstva za člena družstva na částečnou úhradu jeho sociálního zabezpečení[§ 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.], jde-li o výdělky členů jednotných zemědělských družstev, nebo
c) 90 % průměrného měsíčního
výdělku zjištěného ze součtu
zdaněných i nezdanitelných výdělků
(ustanovení písmen a) a b)) a neomezeného
podle § 12 odst. 6.
Starobní důchod činí nejméně
550 Kčs měsíčně.
(1) Občan má nárok na poměrný
starobní důchod, jestliže byl zaměstnán
nejméně 10 roků a dosáhl věku
aspoň 65 let.
(2) Žena má nárok na poměrný
starobní důchod též, jestliže byla
zaměstnána nejméně 20 roků
a dosáhla věku aspoň 60 let.
(1) Poměrný starobní důchod činí
za každý rok zaměstnání z průměrného
měsíčního výdělku.
(2) Občanu, který je zaměstnán po
vzniku nároku na poměrný starobní
důchod a nepobírá tento důchod ani
jeho část, invalidní důchod nebo důchod
za výsluhu let, se zvyšuje poměrný starobní
důchod za každý další rok zaměstnání
do dovršení 25 roků zaměstnání
o 2 % průměrného měsíčního
výdělku.
(3) Po dovršení 25 roků zaměstnání
se zvyšuje poměrný starobní důchod
podle § 23.
Pro nejvyšší a nejnižší výměru
poměrného starobního důchodu platí
§ 24 a 25.
(1) Občan má nárok na invalidní důchod,
jestliže se stal
a) invalidním, byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a v době vzniku invalidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod, nebo
b) invalidním následkem pracovního úrazu.
(2) Občan je invalidní, jestliže pro dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav
a) je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání,
b) výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav,
c) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřeně jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, nebo
d) je schopen vykonávat soustavné zaměstnání
jen za zcela mimořádných podmínek
(občané nevidomí, občané s
velmi těžkými ortopedickými vadami apod.).
(3) Doba zaměstnání potřebná
pro nárok na invalidní důchod činí
u občanů ve věku
do 20 let | méně než 1 rok, |
nad 20 let do 22 let | 1 rok, |
nad 22 let do 24 let | 2 roky, |
nad 24 let do 26 let | 3 roky, |
nad 26 let do 28 let | 4 roky, |
nad 28 let | 5 roků. |
(4) Doba zaměstnání potřebná
pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje
z období před vznikem invalidity a jde-li o občana
ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků
před vznikem invalidity.
(5) Získal-li občan mladší 30 let potřebnou
dobu zaměstnání v některém
z věkových pásem uvedených v odstavci
3 a byl dále zaměstnán, považuje se
za získanou potřebná doba zaměstnání
v nejblíže vyšším věkovém
pásmu.
(1) Pro výši invalidního důchodu se
k získané době zaměstnání
přičítá doba od vzniku nároku
ne invalidní důchod do dosažení věku
60 let u mužů a věku 57 let u žen.
(2) Jestliže byl občan zaměstnán přede
dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně
25 roků nebo po dobu, jež s přičtenou
dobou dosahuje nejméně 25 roků, činí
základní výměra invalidního
důchodu
a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, jde-li o občana uvedeného v 22 odst.1 písm. a) nebo stal-li se občan invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,
b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie, anebo stal-li se invalidním následkem pracovního srazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2, nebo
c) 50 % průměrného měsíčního
výdělku.
(3) K základní výměře se přičítají
občanům uvedeném v odstavci 2 písm.
a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním
občanům od 26. roku zaměstnání
za každý rok zaměstnání
I. pracovní kategorie | 2 %, |
II. pracovní kategorie | 1,5 %, |
III. pracovní kategorie | 1% a |
přičtené doby | 1 % |
průměrného měsíčního
výdělku.
(4) Pro zvýšení podle odstavce 3 se hodnotí
jen doba zaměstnání po dosažení
věku 18 let.
(5) K základní výměře se podle
odstavce 3 přičítá nejvýše
25 % průměrného měsíčního
výdělku, a jde-li o občana, který
byl zaměstnán nejméně 10 roků
v zaměstnání I. pracovní kategorie,
nejvýše 30 % průměrného měsíčního
výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li
o občana uvedeného v odstavci 2 písm. a)
nebo o zvýšení za dobu zaměstnání
uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) anebo stal-li
se občan invalidním následkem pracovního
úrazu utrpěného při plnění
pracovních úkolů v zaměstnání
I. pracovní kategorie nebo v přímé
souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného
za okolností uvedených v § 19 odst. 2. ustanovení
§ 22 odst. 3 platí obdobné.
(6) Nečiní-li doba zaměstnání
s přičtenou dobou 25 roků, činí
invalidní důchod 2 % průměrného
měsíčního výdělku za
každá rok zaměstnání a přičtené
doby.
(7) Invalidní důchod občana, který
se stal invalidním následkem pracovního úrazu,
je o 10 % průměrného měsíčního
výdělku vyšší než invalidní
důchod vypočtený podle odstavců 1
až 6.
Toto zvýšení nenáleží, byla-li
příčinou úrazu opilost občana
nebo zneužití omamných prostředků.
(1) Nejvyšší výměra invalidního
důchodu činí měsíčně
a) 3800 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech, anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úkazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v uvedeném zaměstnání nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,
b) 3250 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo jde-li o občana uvedeného v § 21 odst. 1 písm. b) anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2,
c) 2900 Kčs, byl-li občan zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání II. pracovní kategorie anebo stal-li se invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, s výjimkou úrazu utrpěného za okolností uvedených v § 19 odst. 2, nebo
d) 2804 Kčs.
(2) Zvýšení za dobu zaměstnání
uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) náleží
i nad částky uvedené v odstavci 1 písm.
c) a d), nejvýše však do částky
3250 Kčs měsíčně.
(3) Ustanovení § 24 odst. 5 o nejvyšší
procentní výměre důchodu platí
obdobně.
Invalidní důchod činí nejméně
550 Kčs měsíčně.
(1) Občan má nárok na invalidní důchod
také tehdy, jestliže se stal invalidním a získal
dobu zaměstnání potřebnou pro nárok
na invalidní důchod v kterémkoliv období
10 rok dokončeném po vzniku invalidity; u občana
mladšího 24 let činí potřebná
doba dva roky.
(2) Občan má nárok na invalidní důchod
také tehdy, jestliže se stal invalidním před
dovršením věku, v němž končí
návštěva základní školy,
nemohl být proto zaměstnán vůbec nebo
po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod,
a dosáhl věku 18 let.
(1) Nárok na invalidní důchod má též
a) občan, který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době, kdy konal službu v ozbrojených silách, s výjimkou služby vojáka z povolání,
b) příslušník Lidových milicí, pomocník Pohraniční stráže, člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občan povolaný k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky a účastník civilní obrany, přípravy k obraně československé socialistické republiky[Zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistická republiky, ve znění pozdějších předpisů.] nebo branné výchovy[Zákon č. 73/1973 Sb., o branné výchově, ve znění pozdějších předpisů.], jestliže se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době plnění svých úkolů, nebo
c) občan, jenž nekoná službu v ozbrojených
silách a stal se invalidním následkem úrazu,
který byl bez jeho zavinění způsoben
bojovým prostředkem.
(2) Podmínka doby zaměstnání potřebné
pro nárok na invalidní důchod se pro nárok
podle odstavce 1 povaluje vždy za splněnou.
(3) Pro výši invalidního důchodu podle
odstavců 1 a 2 platí § 30 odst. 1 až 6
a § 31. Jde-li však o občana uvedeného
v odstavci 1 písm. a, který se stal invalidním
následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých
při výkonu služby v ozbrojených silách
nebo v přímé souvislosti s ním, a
občana uvedeného v odstavci 1 písm. b), který
se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění
vzniklých při plnění svých
úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním, vyměří se invalidní
důchod ve výši stanovené pro případ
invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného
při plnění pracovních úkolů
v zaměstnání I. pracovní kategorie.
(4) Občanu uvedenému v odstavci 1 písm. c)
náleží invalidní důchod od dovršení
věku 18 let.
(1) Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnán
po vzniku nároku na tento důchod aspoň pět
roků, vymění se mu na jeho žádost
invalidní důchod znovu. Do doby pěti roků
zaměstnání se nezapočítávají
náhradní doby a nepřihlíží
se k výdělkům dosaženým v letech,
z nichž byl zjištěn průměrný
měsíční výdělek, z něhož
byl vyměřen invalidní důchod. Nové
vyměření důchodu se posuzuje jako
vznik nároku ke dni, od něhož se přiznává
důchod; přitom se však důchod přizná
nejdříve ode dne podání žádosti.
Invalidní důchod lze nově vyměřit
jen jednou; nelze jej však nově vyměřit,
byly-li splněny podmínky nároku na starobní
důchod nebo byl-li již invalidní důchod
nově vyměřen podle předpisů
platných po 31. prosinci 1975.
(2) Podmínka trvání zaměstnání
po dobu pěti roků se považuje za splněnou,
jestliže poživatel invalidního důchodu
utrpěl pracovní úraz, který mu trvale
znemožnil výkon dosavadního zaměstnání.
(1) Utrpí-li poživatel invalidního důchodu
pracovní úraz, který by rovněž
založil invaliditu, nebo projeví-li se u něho
dodatečně souvislost jeho dříve vzniklé
invalidity s pracovním úrazem, považuje se
vznik invalidity pro pracovní úraz za nový
vznik nároku na důchod; invalidní důchod
se nově vyměří na základě
žádosti poživatele důchodu.
(2) Zanikla-li souvislost invalidity s pracovním úrazem,
vzniká od tohoto dne nárok na novy invalidní
důchod, jestliže občan i po zániku invalidity
v souvislosti s pracovním úrazem je nadále
invalidní z jiných příčin;
podmínka potřebné doby zaměstnání
se považuje v tomto případě vždy
za splněnou.
(1) Občan má nárok na částečný
invalidní důchod, jestliže se stal
a) částečné invalidním a byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod, nebo
b) částečně invalidním následkem
pracovního úrazu.
(2) Občan je částečně invalidní,
jestliže pro dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav je schopen vykonávat
a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek, nebo
b) jen jiné zaměstnání méně
kvalifikovaně
a v důsledku toho jeho výdělek podstatně
poklesl.
(3) Občan je částečně invalidní
také tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav značně ztěžuje
obecné životní podmínky, i když
jeho výdělek podstatně nepoklesl; zdravotní
postižení značně ztěžující
obecné životní podmínky vymezí
prováděcí předpis.
(4) Pro dobu zaměstnání potřebnou
pro nárok na částečný invalidní
důchod platí obdobně § 29 odst. 3 až
5.
(5) Částečný invalidní důchod
činí polovinu invalidního důchodu.
(6) Částečný invalidní důchod
občana, jehož částečná
invalidita je následkem pracovního úrazu,
činí polovinu invalidního důchodu,
který by mu náležel při pracovníci
úrazu.
Občan má nárok na částečný
invalidní důchod též, stal-li se částečně
invalidním za podmínek stanovených v §
33 odst. 1 a v § 34 odst. 1 a 2; pro výši částečného
invalidního důchodu v těchto případech
platí § 34 odst. 3 a 4 a § 37 odst. 5 a 6.
Pro nové vyměření částečného
invalidního důchodu z důvodu pracovního
úrazu nebo souvislosti částečné
invalidity s pracovním úrazem platí §
36 obdobně.
(1) Občan má nárok na důchod za výsluhu
let, jestliže byl zaměstnán po dobu potřebnou
pro nárok na tento důchod jako
a) velitel letadla, pilot, navigátor, palubní technik-inženýr, palubní mechanik, radiotelegrafista, radiotelefonista, palubní průvodčí, a byl-li zaměstnán ve Svazu pro spolupráci s armádou, též výsadkář-instruktor (dále jen "výkonný letec"),
b) řídicí letového provozu vykonávající zaměstnání II. pracovní kategorie v organizacích v oboru působnosti federálních ministerstev dopravy a národní obrany (dále jen "řídící letového provozu"), nebo
c) umělec v pracovním poměru uvedený
v odstavci 2,
a skončil uvedené zaměstnání.
(2) Umělcem je pro účely poskytování
důchodu za výsluhu let
a) sólista opery, státního divadla, sólista hudebního divadla, dirigent a člen orchestru státní operní scény, dirigent a člen státního symfonického orchestru a profesionálního komorního souboru, profesionální koncertní umělec-sólista, taneční umělec (sólista baletu, choreograf, člen baletního sboru) státního divadla,
b) dirigent, člen symfonického orchestru, vokální sólista a taneční umělec (sólista baletu, choreograf, člen baletního sboru) Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého nebo Vojenského uměleckého souboru kapitána Jána Nálepky,
c) sólista pantomimy,
d) artista, jehož zaměstnání je zařazeno do II. pracovní kategorie,
e) dirigent a člen orchestru jiné než státní operní scény a jiného než státního symfonického orchestru, určeny ministerstvem kultury republiky po projednání s příslušným výborem Odborového svazu pracovníků umění, kultury a společenských organizací a s příslušným uměleckým svazem podle umělecké úrovně umělce a uměleckého tělesa, jehož byl členem,
f) taneční umělec (sólista baletu,
choreograf, člen baletního sboru) a vokální
sólista reprezentačního uměleckého
státního souboru určeného ministerstvem
kultury republiky po projednání s příslušným
výborem Odborového svazu pracovníků
umění, kultury a společenských organizací
a s příslušným uměleckým
svazem.
(1) Doba zaměstnání potřebná
pro nárok na důchod za výsluhu let činí
a) 20 roků zaměstnání sólisty baletu, choreografa nebo artisty,
b) 22 roků zaměstnání člena baletního sboru,
c) 25 roků zaměstnání sólisty opery, hudebního divadla nebo pantomimy,
d) 25 roků zaměstnání výkonného letce,
e) 25 roků zaměstnání řídícího letového provozu,
f) 30 roků zaměstnání dirigenta, člena
orchestru, vokálního sólisty, člena
profesionálního komorního souboru nebo koncertního
umělce-sólisty.
(2) Doba zaměstnáni výkonného letce
se započítává do doby zaměstnání
potřebné pro nárok na důchod za výsluhu
let podle počtu nalétaných hodin v tomto
zaměstnání stanoveného prováděcím
předpisem jedenapůlnásobně nebo dvojnásobně.
(3) Při přestupu umělce do jiného
oboru umělecká činnosti s delší
dobou zaměstnání potřebnou pro nárok
na důchod za výsluhu let se do táto delší
doby započítává i doba zaměstnání
v dosavadním oboru.