Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Úvod

I. Boj proti kriminalitě

1. Vývoj kriminality a její současný stav

2. Vybrané problémy kriminality

a) Recidiva

b) Kriminalita mladistvých, ochrana dětí a mládeže před protispolečenskými vlivy

c) Trestná činnost pod vlivem alkoholu

d) Trestná činnost souvisící s nealkoholovými drogami

3. Plnění úkolů orgánů trestního řízení

a) Činnost prokuratury v trestním řízení

b) Rozhodování soudů v trestním řízení

c) Koordinovanost a komplexnost boje proti kriminalitě

II. Ochrana socialistické ekonomiky

1. Ochrana majetku v socialistickém vlastnictví

2. Ochrana hospodářské kázně

3. Boj proti nekvalitní výrobě

4. Boj proti požárům, výbuchům a haváriím

III. Poznatky prokuratury z dalších oblastí

1. Bezpečnost dopravy

2. Ochrana a bezpečnost zdraví při práci

3. Ochrana životního prostředí

4. Investiční výstavba a stavebnictví

5. Další vybrané oblasti státní správy

6. Zemědělství a ochrana zemědělského půdního fondu

IV. Stav zákonnosti v oblasti občanskoprávních, rodinných a pracovněprávních vztahů podle poznatků ze soudního řízení

V. Působení prokuratury a soudů k prohlubování socialistického právního vědomi občanů

Závěry

Přílohy: statistické tabulky č. 1 - 4

V současné etapě vývoje socialistického Československa, charakterizované uskutečňováním komplexní přestavbu hospodářského mechanismu a ostatních oblastí společenského života, prohlubováním socialistické demokracie a upevňováním disciplínu a pořádku na pracovištích a ve všech oblastech života, plní významnou úlohu socialistická zákonnost. Kvalitní právní zajištění přestavby a dalšího rozvoje socialistické společnosti, důsledné dodržování socialistické zákonnosti, posílení ochrany práv a oprávněných zájmů občanů a důsledné plnění právních povinnosti vůči státu, společnosti a spoluobčanům, patří mezi základní předpoklady urychlení hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR.

Prokuratura a soudy vyhodnotily výsledky své práce po XVI. sjezdu KSČ, přijaly dokumenty o hlavním zaměření své činnosti po XVII. sjezdu KSČ a zabezpečují jejich realizací se zřetelem na závěry navalujících zasedání ústředního výboru KSČ. Současně učinily opatření k realizaci usnesení Federálního shromáždění ke zprávě Nejvyššího soudu ČSSR a generálního prokurátora ČSSR o stavu socialistické zákonnosti projednané na 19. společné schůzi Sněmovnu lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění dne 11. června 1985. Řídily se též usneseními přijatými poté orgány Federálního shromáždění na základě zpráv generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR k jednotlivým problémům upevňování socialistické zákonnosti.

V popředí pozornosti orgánů prokuratury a soudů byla doporučení Federálního shromáždění požadující koordinovanou činností orgánů trestního řízení snižovat množství neobjasněných trestných činů a urychlovat postih pachatelů, zvýšenou pozornost věnovat tomu, aby rozhodnutí v trestním a občanském soudním řízení důsledně zajišťovala spravedlivou, účinnou a rychlou ochranu státu, práv a oprávněných zájmu orgánů a organizací, a zdokonalovat součinnost soudů a prokuratury s národními výbory a společenskými organizacemi Národní fronty v preventivní činností i právní výchově. Se zřetelem na usnesení orgánů Federálního shromáždění byla činnost prokuratury a soudů soustředěna na posilování boje proti těm druhům a oblastem kriminality, které zvláště negativně ovlivňují stav zákonnosti. Zejména bylo věnováno zvýšené úsilí boji proti trestné činnosti mladistvých a omezování recidivy.

Orgány prokuratury a soudy dbaly o účinnou ochranu socialistického, společenského a státního zřízení, o důslednější využívání všech možností, které toto zřízení a jeho právní řád poskytují k boji s kriminalitou a protispolečenskou činností. Zvláštní pozornost věnovaly rozhodnému postupu proti snahám o bezpracné a neoprávněné příjmy, obohacování, korupci a zneužívání funkcí a proti dalším negativním jevům, které vyúsťují v trestnou činnost, popřípadě v jiné porušování socialistické zákonnosti. V tom jim byl základní směrnicí Dopis předsednictva ÚV KSČ o boji proti porušování zásad socialistické morálky, zákonnosti a disciplíny z února 1983. Orgány prokuratury a soudů se podílely také na realizaci usnesení vlády ČSSR č. 355/1982 k problematice neoprávněného obohacování a účinnějšího postihu majetku a majetkového prospěchu z nepoctivých zdrojů.

Prohloubila se aktivní role prokuratury při zjišťování a odstraňování nezákonnosti a jejich příčin i komplexní uplatňování prostředku prokurátorského dozoru. Zvýšila se aktivita prokurátorů při výkonu dozoru nad dodržováním zákonnosti. Zkvalitnila se rozhodovací činnost soudů v trestním i občanském soudním řízení a jejich výchovné působení. Dosahované výsledky v upevňování socialistické zákonnosti a v činnosti prokuratury a soudů jsou však zatím dílčí povahy, jak to ukazují dále uváděné skutečnosti.

Poznatky prokuratury a soudů většinou představují zjištění negativní povahy, jak to vyplývá z jejich úkolů a zaměření činnosti rozhodně zjišťovat a odstraňovat porušování socialistické zákonnosti a vyvozovat z něho příslušné závěry. Tím je poznamenána orientace předkládané zprávu především na nedostatky v dodržování socialistické zákonnosti, aniž by ovšem byly přehlíženy příznivé výsledky při uplatňování práva.

Předkládaná zpráva se soustřeďuje na rozhodující problémy upevňování socialistické zákonnosti, jak se jeví především podle poznatků z práce prokuratury a soudů. Přihlíží se i k tomu, že orgánům Federálního shromáždění byla v posledních letech předložena řada dílčích zpráv, které se podrobněji zabývaly vybranými jednotlivými problému dodržování zákonnosti.

Úkoly v boji proti kriminalitě patří mezi základní v činnosti prokuratury a soudů, i když omezování a zatlačování kriminality jako společenského jevu zdaleka nemůže být jen jejich úlohou. Ve své práci se prokuratura a soudu řídily koncepcí trestní politiky socialistického státu jako jednoty represe a prevence s důrazem na prevenci. Dbaly o rozhodný postih pachatelů závažné trestné činnosti a pachatelů z řad asociálních živlů a prohloubily diferenciaci podle společenské nebezpečnosti spáchaných trestných činů. Vycházely z toho, že represe je v socialistickém státě krajním prostředkem uplatňovaným v případech, kdy jiné prostředky společenského působení nedostačují. Přesto represe hrála při uskutečňování trestní politiky významnou roli. Úsilí prokuratury, soudů a dalších orgánů trestního řízení spočívalo i v jiných aktivitách napomáhajících omezování kriminality a jejích příčin.

V posledních letech bylo dosaženo těchto výsledků ve vývoji kriminality:

1. Vývoj kriminality a její současný stav celkově

Nejvyššího stavu prokuraturou registrované kriminality bylo dosaženo v roce 1975, kdy bylo pro trestné činy stíháno 157 130 osob a pro přečiny oznámeno 87 684 osob. Poté následoval v období let 1976-1979 pokles této kriminality. Počínaje rokem 1980 byl zaznamenán postupný vzestup, avšak od roku 1983 je patrná stagnace, v roce 1987 pak mírný pokles počtu stíhaných osob, a to o 2,3 % u trestných činů a o 4,6 % u přečinů. Počet stíhaných osob pro trestné činy připadající na 10 tisíc trestně odpovědných obyvatel, který v roce 1975 činil 138, poklesl v roce 1980 na 111 osob, v letech 1985 a 1986 činil 121 osob a v roce 1987 pak 117 osob.

Kolísání je patrné především v České socialistické republice, která se v posledních pěti letech podílí na celostátní kriminalitě téměř třemi čtvrtinami /u trestných činů představuje tento podíl 69,9 %, u přečinů 76,9 %/. Relativně větší pokles počtu osob stíhaných v roce 1987 pro přečiny byl do jisté míry způsoben zvýšením dolní hranice škody rozlišující majetkové přečiny od přestupků.

Z celkového počtu stíhaných osob bylo v průběhu posledních pěti let obžalováno pro trestné činy 65 % osob a z obžalovaných bylo 97 % odsouzeno. U přečinu činí procento podaných návrhů na potrestání 47 %. Tento stav je ovlivněn především počtem neznámých pachatele /v roce 1985 též amnestií prezidenta republiky/.

Uvedené údaje, zejména také množství a závažnost páchaných deliktů a povaha zájmů, které jsou jimi porušeny nebo ohroženy, svědčí o tom, že stav kriminality v ČSSR dosud není uspokojivý a neodpovídá možnostem celkového rozvoje země a podmínkám socialismu.

Část kriminality přitom z různých důvodů nevyjde najevo a orgány prokuratury a soudy o ní nemají přesnými údaji doložitelný přehled. Stav latence trestné činnosti je ovšem rozdílný podle povahy trestné činnosti a možností jejího odhalování. Tak například vysoký stupeň oznamování trestné činnosti je u trestných činů proti majetku v osobním vlastnictví, naproti tomu nízký u rozkrádání, úplatkářství a dalších. Kolísání počtu osob stíhaných pro určitý trestný čin pak může být způsobeno nejen kolísáním skutečné kriminality, nýbrž také úrovní jejího odhalování, činnosti příslušných orgánů.

Mezi pozitivní jevy patří nepatrné množství registrovaných závažných trestných činů proti republice a trvalý pokles trestných činů proti republice vůbec. Jejich podíl na registrované kriminalitě nepřesahuje v posledních letech 3,5 %, přičemž tuto kriminalitu z více než 90 % tvoří trestný čin opuštění republiky, tedy postih nelegální emigrace.

Předchozí zpráva o stavu socialistické zákonnosti z roku 1985 poukázala na nebezpečné případy s rysy teroru. V posledních letech se obdobné případy vyskytly již jen zcela ojediněle, v roce 1987 vůbec ne. Vyskytly se však případy záškodnictví s hrozící nebo vzniklou velkou škodou /většinou požáry/, jejichž pachateli byli mladí lidé ve věku do 20 let. Další trestné činy proti republice mají nepatrnou frekvenci nebo relativně menší závažnost.

I přes malý počet osob stíhaných pro trestné činy proti republice nelze podcenit mimořádnou nebezpečnost některých jejích forem, zejména jsou-li spojeny s násilím proti osobám nebo majetku.

Podstatnou část kriminality tvoří kriminalita v ekonomické oblasti, zejména rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a porušování povinností při nakládání s finančními a hmotnými prostředky. Bližší k této problematice je uvedeno v části II. této zprávy.

V letech 1986 a 1987 došlo k poměrně významnému poklesu úmyslných trestných činů proti životu a zdraví. V roce 1987 bylo pro ně stíháno 9399 osob, což představuje proti roku 1985 pokles o 13,2 %. Tyto činy netvoří ani 7 % veškeré registrované kriminality. Procento podaných obžalob je u trestných činů proti životu a zdraví podstatně vyšší, než činí celkový průměr /kolem 80 %/, zvláště i proto, že pachatelé jsou častěji odhalování než u některých jiných druha trestné činnosti a dokazování je jednodušší.

Za nejzávažnější z těchto trestných činů - vraždu bylo v posledních třech letech stíháno méně než dvě stě případů ročně, a to včetně pokusů, jichž je celá třetina.

K páchání této trestné činnosti dochází nejčastěji v důsledku vyhrocení konfliktních situací zejména v manželském nebo partnerském soužití. Podíl vražd loupežného charakteru a sexuálně motivovaných zůstává na stejné úrovni /okolo 20 %/. Navrhovanými úpravami v trestním zákoně se sleduje prohloubení diferenciace trestních sankcí, aby výjimečné tresty smrti a odnětí svobody nad 15 let bylo např. možno ukládat jen za vraždy mimořádně závažné, spáchané např. zvlášť surovým způsobem, úkladně, opětovně, na veřejném činiteli apod.

Vážným narůstajícím problémem jsou útoky proti osobnímu vlastnictví, především krádeže. Počet stíhaných osob již před několika lety překročil 20 tisíc ročně a dále stoupá. V roce 1987 dosáhl čísla 23 487, což představuje 17 % všech pachatelů trestných činů. Narůstají především bytové krádeže, zvláště na sídlištích velkých měst, často jde o vloupání páchané v sériích organizovanými skupinami. V řadě odhalených případů byly tak způsobeny i několikamiliónové škody.

Krádež je vedle rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví nejčetnějším trestným činem. Závažným jevem je u ní nízká objasněnost. Mnoho pachatelů zůstává neodhaleno nebo je dopadeno až po dlouhé době v souvislosti s další trestnou činností. Procento podaných obžalob je proto u krádeží velmi nízké; za poslední tři roky představuje 30,9 %.

Účinnější ochrana před touto formou trestné činnosti, stejně jako u jiných jejich forem, nemůže být jen úkolem orgánů činných v trestním řízení. V podstatné míře je třeba rozvinout všechny formy prevence, a již jde o činnost bezpečnostních orgánů a veřejnosti, nebo o další nová technická opatření k zabezpečení bytů. Zvláště také rozumná opatrnost obyvatel bytů a spolupráce občanů místo lhostejnosti patří mezi významné cesty ke snižování nebezpečí bytových krádeží. Současně je namístě umožnit uložení vyšší sankce za krádež, kterou byla způsobena škoda velkého rozsahu; příslušný návrh je obsažen v připravované novele. Totéž se týká i zpronevěry a podvodu, jakož i spekulace.

Vážnou formu kriminality představují loupeže. V nedávných letech četnost těchto trestných činů neustále stoupala. Vrcholu dosáhla v roce 1985, kdy bylo pro loupeže stíháno 1699 pachatelů. V posledních dvou letech je zaznamenán pokles /v roce 1987 o 7 % oproti roku 1985/. Jejich následkem bývá někdy ublížení na zdraví nebo dokonce smrt.

Na rozdíl od krádeží je převážná většina pachatelů loupeží vypátrána a potrestána. Podíl obžalovaných na celkovém počtu stíhaných činí za období posledních tři let 80 %. Loupeže jsou nadále vážným negativním jevem, proti kterému je třeba rozhodně postupovat s využitím všech prostředků zákona. K posílení ochrany společnosti směřuje i novelizační návrh na zvýšení sankce za loupež se škodou velkého rozsahu.

Na ostatní registrovanou kriminalitu /bez hospodářské kriminality a trestné činnosti v dopravě, o nichž je zmínka jinde/ připadá asi 30 %. Je to skupina velmi různorodá jak co do četnosti, tak i závažnosti jednotlivých trestných činů.

Množství trestně stíhaných osob pro úplatkářství /přijímání úplatků, podplácení a nepřímé úplatkářství/ i přes určitý vzestup není velké. V roce 1985 bylo stíháno 699 osob, v roce 1986 pak 815 osob a v roce 1987 konečně 760 osob. Vysoká latence je podmíněna zcela malým oznamováním uvedených trestných činů. Obtížné je také jejich prokazování. S vědomím, že úplatkářství může vysoce negativně ovlivnit vyřizování záležitostí, na nichž má veřejnost zájem, a že poškozuje důvěru občanů ve spořádaný a zákonu odpovídající vývoj společenských vztahů v oblasti ekonomiky, prodeje v obchodě, služeb, odměňování za práci, na úseku zdravotnictví, školství i sportu apod., jsou připraveny návrhy na některé změny v trestním zákoně, které mají posílit účinnost postihu úplatkářství. Trestní postih sám o sobě ovšem nemůže úplatkářství odstranit a zřejmě ani podstatněji omezit. Tohoto cíle může dosáhnout jen důsledná a účelně organizovaná prevence, kontrola a revizní činnost zajišťující, aby případy úplatkářství byly včas odhalovány. Stejně důležité je výchovné působení směřující k morálnímu odsouzení každého projevu korupce. Významnou roli má překonávání nedostatků ekonomického charakteru, které jsou živnou půdou pro úplatkářství.

Vývojové tendence kriminality nelze posuzovat odděleně od hlubokých změn, kterými naše společnost prochází při přestavbě hospodářského mechanismu a všech dalších oblastí. Důsledky těchto změn mohou ovlivnit rozsah a skladbu trestné činnosti již v nejbližším období.

Na jedné straně lze očekávat, že prohlubující se demokratizace společenského života povede k větší angažovanosti a aktivitě občanů a k jejich účinné a nikoliv formální účasti na omezování protispolečenských jevů. Pro prokuraturu a další orgány činné v trestním řízení to bude představovat úkol aktivitu občanů podchytit a usměrnit v rámci systému prevence trestné činnosti.

Na druhé straně je nutné včas a správně postihnout možné dílčí negativní odrazy některých opatření v rámci přestavby hospodářského mechanismu. Půjde zejména o zabránění růstu spekulativních tendencí v rámci socialistického podnikání i ve sféře individuální pracovní činnosti, daňových úniků a podobně.

Změny v pracovně právních předpisech nesporně povedou k větší mobilitě pracovních sil, jak teritoriální, tak odvětvové, což se odrazí v životních podmínkách většího počtu lidí. Část občanů /vzhledem k nedostatku kvalifikace, při špatné pracovní morálce, při antisociální orientaci a podobně/ bude patrně jen obtížně začleňována do pracovního procesu. Může se tak zvýšit riziko příživnictví a nekalých způsobů obživy. Orgány činné v trestním řízení, ale i další příslušné orgány musejí na nově vznikající problémy včas a adekvátně reagovat.

2. Vybrané problémy kriminality

a/ Recidiva

Výsledky dosahované při zabraňování opakování trestné činnosti jsou dlouhodobě málo úspěšné. Recidiva nadále ovlivňuje kriminalitu především kvantitativně a je dokladem malé účinnosti resocializačního působení.

Od počátku osmdesátých let je každoročně obžalováno pro trestné činy kolem 30 tisíc recidivistů, což představuje přibližně 33 % ze všech osob obžalovaných pro trestné činy. V roce 1987 šlo například o 30 459 osob, tj. 33,9 % ze všech obžalovaných. Zvlášť nebezpečných recidivistů /§ 41 tr. zákona/ je obžalováno ročně kolem 1500, což činilo např. v roce 1987 1,7 % všech obžalovaných osob. U přečinů dosahuje procento obžalovaných recidivistů asi 40. Tato skutečnost je ovlivňována zejména postihem pro přečin proti pracovní kázni. Podíl recidivistů na všech obžalovaných osobách se v posledních dvou letech poněkud zvýšil. Za situace, kdy neroste celkový počet stíhaných osob, to současně znamená, že nenarůstá okruh pachatelů, kteří se poprvé dopouštějí trestné činnosti.

Rozložení podílu recidivy u jednotlivých trestných činů je značně nerovnoměrné, avšak v podstatě ustálené. Nejvyšší podíl obžalovaných recidivistů je vykazován dlouhodobě u trestných činů příživnictví, zanedbání povinné výživy a krádeže. Nejnižší je naproti tomu u nedbalostních trestných činů a trestného činu opilství.

Strukturu recidivy negativně ovlivňují takové skutečnosti, jako je stoupající počet recidivujících mladistvých a mladých lidí ve věku 18-24 let a krátké intervaly mezi propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody a spácháním dalšího trestního činu.

Stagnace výskytu recidivy ukazuje, že přijímané soubory meziresortních opatření k omezení tohoto jevu nepřinášejí dosud očekávané výsledky. Nepomohla zvyšování trestní represe vůči recidivistům, i když se dostala na samou hranici únosnosti. Nepodmíněné tresty odnětí svobody jsou v ČSSR ukládány recidivistům zhruba v 90 % případů a vždy zvlášť nebezpečným recidivistům.

Další úsilí při omezování kriminality je třeba zaměřit k diferencovanému postihu recidivujících pachatelů. Zvláště pak je nutné usilovat o dobudování komplexního systému postpenitenciárního působení, v jehož rámci by byla také doplněna stávající dobrovolná postpenitenciární péče o nucenou formu a rozšířen a personálně posílen aparát profesionálních sociálních kurátorů, aby mohl účinněji vést k převýchově odsouzených osob institut podmíněného propuštění atd.

b/ Kriminalita mladistvých, ochrana dětí a mládeže před protispolečenskými vlivy

Počet mladistvých stíhaných pro trestné činy po postupném nárůstu od počátku osmdesátých let dosáhl vrcholu v roce 1986 /9695 stíhaných/. V roce 1987 poklesl o 4 %, na 9310. Podíl mladistvých na všech stíhaných osobách se dlouhodobě pohybuje mezi 8-9 %. V porovnání s dospělými pachateli to ukazuje na poměrně stabilně vysokou registrovanou kriminální aktivitu této nejmladší trestně odpovědné kategorie čs. populace. Koeficient stíhaných mladistvých na 10 tisíc obyvatel odpovídající věkové kategorie sice v roce 1987 poklesl na 143 oproti 152 v roce 1986, ale je podstatně vyšší než obdobný koeficient všech stíhaných osob /117 v roce 1987/. Do budoucna je přitom spíše pravděpodobná nepříznivá vývojová tendence, protože koncem osmdesátých let vstupují do věku trestní odpovědnosti silné ročníky v důsledku vysoké porodnosti v prvé polovině sedmdesátých let.

Ve struktuře kriminality páchané mladistvými převažují majetkové trestné činy, delikty hrubě narušující občanské soužití a násilná trestná činnost. Většinou jde o lehčí formy kriminality, závažnější útoky jsou zpravidla charakteristické pro recidivující mladistvé. Objevily se i případy trestné činnosti mladistvých pachatelů spočívající v různých formách šikanování slabších vrstevníků i v projevech s fašizujícími tendencemi /kult násilí, nacistické symboly apod./. Specifickým problémem zůstává vysoký podíl cikánů na trestné činnosti mladistvých.

Vývoj tzv. praekriminality, tj. protispolečenské činnosti nedospělců, podtrhuje potřebu účinnějších opatření ve sféře školní výchovy. Takových nezletilých a trestně neodpovědných pachatelů bylo např. v roce 1987 oznámeno 10 775. Šlo převážně o majetkové delikty.

Z trestných činů proti rodině a mládeži je častěji frekventovaným jednáním pouze zanedbání povinné výživy, pro týrání svěřené osoby, ohrožování mravní výchovy mládeže a podávání alkoholických nápojů mládeži je stíháno mizivé množství pachatelů. S protispolečenskými vlivy na mládež souvisí například i nedovolená výroba a držení omamných prostředků a jedu a další jevy jako například šikany /útisk, vydírání/.

Přes vynaložené úsilí a některé úspěchy patří kriminalita mládeže mezi problémy, na které je třeba trvale orientovat pozornost celé společnosti. Nelze se smířit s dosavadním rozsahem trestné činnosti mladistvých, ani mírou její závažnosti i proto, že je základem pro celkový stav a vývoj kriminality.

Soubor opatření k omezování trestné a jiné protispolečenské činnosti mládeže na léta 1986-1990, který přijaly orgány trestního řízení, zčásti společně s dalšími orgány, obsahuje úkoly směřující k náležitému objasnění příčin trestné činnosti mládeže, k uplatnění opatření diferencovaných podle narušenosti pachatelů, k omezování negativních vlivů na mládež, k rozhodnějšímu postupu vůči pachatelům trestné činnosti proti rodině a mládeži, ke zvýšení kvalifikace a autority osob pracujících s mládeží apod.

Realizace souboru opatření v mnoha směrech zůstává neuspokojivá. Nejsou vytvářeny potřebné organizační a materiální předpoklady, je podceňována kvalifikace a specializace pracovníků působících na různých úsecích práce s mládeží, nepodařilo se odstranit různé překážky a meziresortní bariéry v oblasti výchovného ovlivňování mladé generace.

Z výzkumů i praxe vyplývá, že mnohé nedostatky v chování dětí a mládeže jsou důsledkem oslabení rodinných svazků, devalvace úlohy rodiny, nedocenění sociální role ženy matky a z této role vyplývajících pečovatelských a výchovných činností, které jsou sociálně nezastupitelné. Snaha části mládeže vymanit se z vlivů rodiny, školy, pracoviště či mládežnických a jiných organizací vyplývá především z pocitu nedostatečné seberealizace a sebeuspokojení. Za ně pak hledá náhražku v neformálních vrstevnických skupinách, které v sobě skrývají značné nebezpečí pro zdravý sociální vývoj mladých lidí. Východiskem mohou být alternativní formy sociálních kontaktů ve zdravém sociálním ovzduší, opírající se o fungující sociální instituce a adekvátní sociální infrastrukturu.

Nalezení a zorganizování vhodných forem je úkolem brzké budoucnosti. Jeho plnění nemohou však zabezpečit jen orgány trestního řízení samy. Přispějí ovšem svými poznatky a návrhy k přijetí potřebných komplexních opatření po linii všech odpovědných orgánu. Cílem je zdokonalit bázi boje za omezování trestné činnosti mládeže a její protispolečenské činnosti vůbec po stránce organizační i obsahové.

c/ Trestná činnost pod vlivem alkoholu

Počínaje rokem 1983 mírně, avšak trvale klesá v ČSSR počet známých pachatelů, kteří se dopustili trestného čin u pod vlivem alkoholu. Tomu odpovídá i pokles podílu těchto osob na všech stíhaných známých pachatelích z 34,2 % v roce 1983 na 30,4 % v roce 1987. Příznivý vývoj má patrně mj. souvislost i s celkovým poklesem spotřeby alkoholu v ČSSR. Podle údajů Federálního statistického úřadu poklesla spotřeba alkoholu na jednu osobu v ČSSR v přepočtu na čistý líh z 9,0 litru v roce 1986 na 8,7 litru v roce 1987. S dosaženým stavem se nelze ovšem spokojit s ohledem na nadále významný vliv alkoholu na páchání trestné činnosti.

Pod vlivem alkoholu jsou nejčastěji páchány trestné činy útoku na veřejného činitele, výtržnictví, vraždy, znásilnění a rvačky. Specifickým problémem je vliv alkoholu na trestné činy v dopravě. Získání alkoholu, resp. prostředků na jeho zakoupení bývá nezřídka motivem majetkových trestných činů.

Společenská závažnost uvedené problematiky vedla orgány činné v trestním řízení k přijetí souborů opatření v boji proti alkoholismu a jiným toxikomaniím a k omezování trestné a jiné protispolečenské činnosti mládeže na léta 1986-1990, které vedou k soustředěnějšímu postupu orgánů trestního řízení i dalších orgánů. Orientují se jednak na preventivní aspekty, např. na snížení dostupnosti alkoholu mládeži, prohloubení kontroly požívání alkoholu v dopravě, rozpracování otázek včasného vyhledávání jedinců navyklých na alkohol, jednak na zvýšení účinnosti trestního postihu a dalších opatření orientovaných především na prevenci recidivy. Lze konstatovat některé úspěchy při realizaci přijatých souborů opatření.

d/ Trestná činnost souvisící s nealkoholovými drogami

Zneužívání nealkoholových drog se v kriminalitě projevuje prozatím zcela jinak než vliv alkoholu. Pod vlivem drog je pácháno podstatně méně trestných činů než pod vlivem alkoholu. V roce 1986 bylo tak stíháno 426 osob, v roce 1987 pouze 317 osob. Dalších 567 osob v roce 1986 a 414 v roce 1987 bylo stíháno pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů. Počet osob stíhaných pro trestné činy spáchané pod vlivem drog však zřejmě není skutečným obrazem o této kriminalitě. Je třeba počítat se značnou latencí, zvlášť když dosud chybí běžně dostupná metoda zjišťování omamných látek v organismu pachatelů.

Prozatím jde o různorodou trestnou činnost, častěji pouze o vloupání do lékáren a jiné krádeže za účelem získání léků a látek obsahujících drogy.

Nebezpečnost nealkoholických toxikomanií nespočívá dosud ani tak v jejich vlivu na kriminalitu, jako v jejich sociálních důsledcích a v přímém ohrožení lidských životů. Každým rokem je zaznamenáno několik desítek úmrtí a sebevražd pod vlivem drog, zejména v důsledku inhalace chemických látek. V současné době se pohybuje počet osob evidovaných pro zneužívání drog nebo již vzniklou drogovou závislost v ordinacích AT kolem 8 tisíc. Naprostou většinu tvoří mladí lidé do 25 let.

V ČSSR spočívá zneužití nealkoholových drog v aplikaci různých náhražek. Z klasických drog se častěji vyskytuje pouze indické konopí. Jinak narkomani získávají omamné látky úpravou léků. Do počátku roku 1987 šlo především o kodein a jeho deriváty získávané z tehdy volně dostupného analgetika Alnagon. Velmi často jsou inhalovány výpary čistících prostředků a rozpouštědel.

Ke koordinaci postupného potlačování zneužívání návykových látek a související kriminality byly opakovaně na léta 1982 až 1985 a 1986 až 1990 přijaty soubory opatření orgánů činných v trestním řízení. Přijatá opatření sice nezahrnují drogovou problematiku komplexně a v optimálním rozsahu, jejich důsledná realizace by však byla i přesto významným příspěvkem na poli boje s drogami.Zejména z objektivních důvodů se však řadu z nich dosud nepodařilo realizovat.

Prokuratura jako garant prací na novelizaci trestního práva hmotného připravila novou trestně právní úpravu této problematiky přihlížející k aktuální situaci a umožňující diferencovanější trestní postih různých forem pro společnost nebezpečného jednání souvisícího s drogami.

Souběžně s trestními sankcemi je třeba aplikovat i terapeutická a jiná opatření, k čemuž je nezbytné vybudovat organizačně, obsahově a technicky dobře fungující systém.

3. Plnění úkolů orgánů trestního řízení

a/ vinnost prokuratury v trestním řízení

Orgány prokuratury usilovaly o zrychlení a zkvalitnění řízení a prohloubení své dozorové funkce v něm. Působily rovněž k důslednějšímu oznamování podezření z trestné činnosti, a pokud jim to jejich prostředky umožňují, k důslednému odhalování trestné činnosti orgány Bezpečnosti. Soustavně spolupracovaly s kontrolními orgány v zájmu řádného vyvozování závěrů z porušování zákonnosti a vykonávaly dozor nad zachováváním zákonnosti v činnosti kontrolních orgánů. Předmětem soustavné pozornosti prokurátorů bylo zajišťování práva obviněných na obhajobu a dalších zákonných požadavků v trestním řízení. Prokurátoři povětšině účinněji vykonávali dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním. Před soudem působili intenzívněji k náležitému zjišťování skutečného stavu věci, ale i důslednému dodržování procesních předpisů a zvyšování výchovného účinku řízení.

Prokurátoři také více dbali na to, aby před soud nebyli zbytečně stavěni pachatelé méně závažné protispolečenské činnosti, zvláště pokud se jí dopustili poprvé.

V úrovni práce jednotlivých prokurátorů jsou ovšem někdy nemalé rozdíly. Nedostatky souvisí i se značným rozsahem úkolů prokuratury, s orientaci dozoru na stále širší okruh problémů zákonnosti a s rozšiřováním dalších jejích činností. Na prokuratuře podstatně stouply nároky na kvalitu práce i vyvozování závěrů z nedostatků včetně vyvozování závěrů kárných.

Mimořádnou pozornost věnovala prokuratura zákonnému používání zadržení a vazby osob. Bylo zpracováno vyhodnocení stavu zákonnosti a prokurátorského dozoru v této oblasti, jímž se před rokem zabývaly ústavně právní výbory sněmoven Federálního shromáždění. V souladu s jejich závěry a doporučeními se dále zvýšila pečlivost prokurátorů při přezkoumávání podmínek pro uplatňování zadržení a vazby. Bylo dbáno, aby jejich používání bylo omezeno na nezbytnou míru. Přes snížení počtu dlouhodobých vazeb některé případy průtahů přetrvávají. Jsou především podmíněny okolnostmi mimo prokuraturu, jako např. zdlouhavým a opakovaným prováděním znaleckých posudků apod. Počet vazeb je celkově dosud vysoký, i když je patrný od počátku osmdesátých let pokles. V roce 1986 bylo vazebně stíháno 13,4 % a v roce 1987 10,7 známých pachatelů.

Nedílnou součástí prokurátorského dozoru je trvale dozor nad zachováváním zákonnosti v místech, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná výchova a ochranné léčení. Prokurátoři pravidelně prováděli prověrky dodržování zákonnosti v těchto místech s cílem, jak ověřit, zda jsou zde osoby drženy jen za podmínek stanovených zákonem, tak zjistit, zda jsou důsledně respektovány předpisy platné pro výkon příslušných opatření a o zajištění a provádění převýchovy. Zjišťovali jen dílčí nedostatky v dodržování platných předpisů, které obvykle byly odstraněny v souvislosti s provedením prověrek. Hlavní problém spočívá v dosud celkově nízké účinnosti výkonu trestu odnětí svobody, což souvisí jednak s úrovní převýchovy a jejími možnostmi, jednak s dalšími okolnostmi. Prokuratura považuje za potřebné dále vykonávat přísný dozor nad dodržováním zákonnosti zvláště v místech výkonu vazby a odnětí svobody.

Významným úkolem prokuratury je příprava novelizace trestního zákona. Tato novelizace má kromě jiného také omezit stavění občanů s dobrou pověstí před soud pro méně závažná protispolečenská jednání a zároveň umožnit všestrannější a diferencovanější postih jednáni, která jsou společensky vysoce nebezpečná.