Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

b/ Rozhodování soudů v trestním řízení

Rozhodování soudů o vině a trestu, popř. o ochranném opatření představuje vyvrcholení trestního stíhání, a proto jsou na ně kladeny vysoké nároky z hledisek správného a důsledného uplatňování trestní politiky socialistického státu po XVII. sjezdu KS.

V hodnoceném období byla dozorová činnost nejvyšších soudů i kontrolní činnost ministerstev spravedlnosti zaměřena v souladu s usnesením Federálního shromáždění ČSSR č. 116 ze dne 11. 6. 1985 především na to, aby rozhodování soudů zajišťovalo rychlou a účinnou ochranu státu a práv občanů i organizací. Zvýšená pozornost byla věnována postihu pachatelů trestné činnosti proti socialistické ekonomice a majetku občanů, trestných činů úplatkářství a proti životu a zdraví, jakož i postihu mladistvých. Soudy byly zároveň vedeny k důslednému plnění úkolů vyplývajících ze souborů opatření proti recidivě, k ochraně mládeže před protispolečenskou činností a jinými negativními vlivy, proti trestné činnosti páchané pod vlivem alkoholu,jakož i k náležitému postihu osob, které získaly majetek z nepoctivých zdrojů.

Kvalita rozhodování soudů se i při přetrvávání některých nedostatků poněkud zlepšuje. V tomto směru se pozitivně projevilo působení specializovaných senátů a zejména soustavná činnost orgánů soudního dozoru. Počet obviněných, ohledně nichž krajské soudy opravným prostředkem napadené rozhodnutí zrušily a věc vrátily k novému projednání, představoval v letech 1985-1987 průměrně 13,3 % a v případě projednání řádných opravných prostředků nejvyššími soudy republik 20,8 %.

Skutkový stav tvořící základ pro rozhodnutí je zpravidla správně objasněn. Nedostatky se vyskytuji již v menším rozsahu, ponejvíce v rozsáhlejších, skutkově složitých a důkazně obtížných případech trestné činnosti proti socialistické ekonomice. Skutková zjištění významná pro rozhodnutí nejsou v nich poměrně často úplná a správná, proto nezbývá, než vadná rozhodnutí soudů prvního stupně zrušit a vrátit věc k novému projednání, čímž se řízení prodlužuje. Převážně jde o důsledek nedocenění institutu předběžného projednání obžaloby, kdy soud tohoto institutu nevyužije a nedostatečně objasněná věc je pak vrácena do stadia přípravného řízení s časovým odstupem až soudem odvolacím, někdy ještě později soudem rozhodujícím o stížnosti pro porušení zákona. Zcela výjimečné však nejsou ani případy, kdy soud vrátil prokurátorovi k došetření věc dostatečně objasněnou, což rovněž vede ke zbytečným průtahům v řízení. Hlavní příčina uvedených nesprávných postupů soudů tkvi v nedostatečné znalosti spisového materiálu, tj. všech důkazů provedených v přípravném řízení. Chyby v právním posouzení jsou méně časté, avšak některé z nich se vyskytuji opakovaně i v otázkách, které již byly řešeny publikovanou judikaturou. Příčinou takových vad je dílem nedostatečná odborná úroveň části soudců, někdy však i málo odpovědný přístup k výkonu soudcovské funkce.

Neuspokojivá je stále úroveň odůvodnění rozhodnutí, která jsou mnohdy kusá a nejasná, jindy zase natolik rozvláčná, že to také nepřispívá k jejich srozumitelnosti a přesvědčivosti. To oslabuje výchovné působení i jinak věcně správných rozhodnutí. Negativně se projevuje rovněž nízká kvalita písemných vyhotovení soudních rozhodnutí, zejména špatná čitelnost i celkově nedbalá úprava, které mají základ především v nedostačujícím, popř. nekvalitním personálním obsazení a technickém vybavení soudní kanceláře.

V budoucnu je proto třeba zvyšovat v souladu se závěry 7. a 9. zasedání ÚV KSČ nároky na výběr kádrů s důrazem jak na politickou vyspělost, tak i na vysokou úroveň profesionální přípravy a na morální vlastnosti. Současně zlepšit úroveň přípravy absolventů právnických fakult pro výkon funkce soudce.

Počet odsouzených osob se v období posledních pěti let příliš neměnil; průměrně činil zhruba 120 tisíc osob (tab. č. 3). Výraznější pokles v roce 1985 byl ovlivněn rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii. Nemění se ani skladba pachatelů jednotlivých druhů kriminality. Vysoký je stále počet odsouzených za trestné činy, jimiž pachatelé sledovali své obohacení. V roce 1987 to bylo jen za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví 13,7 % osob a za trestné činy proti majetku občanů 8,6 % osob z počtu odsouzených za trestné činy. Nejrozšířenějšími jsou trestné činy spáchané v dopravě; podíl jejich pachatelů na počtu odsouzených představuje dlouhodobě okolo 25 %. Mezi pachateli odsouzenými za přečiny tvoří největší skupinu (trvale okolo 50 %) pachatelé přečinů proti majetku v socialistickém a v osobním vlastnictví.

Nejvyšší soudy nadále usměrňovaly a sjednocovaly rozhodovací praxi soudů prostředky soudního dozoru, zejména vlastním senátním rozhodováním, zaujímáním stanovisek a zobecňováním poznatků o soudním postihu vybraných druhů kriminality. K významnějším změnám v rozhodování soudů, především o trestné činnosti proti socialistické ekonomice a proti majetku občanů, vedla stanoviska Nejvyššího soudu ČSSR k výkladu některých pojmů trestního zákona, jejichž podstatou bylo zvýšení finančních částek představujících zejména značnou škodu, značný prospěch a škodu velkého rozsahu. Tím bylo odstraněno nedůvodné zostřování trestní represe, které bylo důsledkem opožďování judikatury za vývojem hospodářských a společenských poměrů, a byla obnovena intenzita postihu zmíněných deliktů v míře předpokládané zákonodárcem.

Při ukládání trestů a ochranných opatření soudy zpravidla náležitě využívají prostředků daných jim trestním i předpisy.

Nejpřísnější tresty jsou ukládány pachatelům vražd. V rámci sazby do 15 let byly uloženy 87 % a ve výjimečné sazbě odnětí svobody nad 5 až 25 let 10,5 % odsouzených. Trest smrti byl v posledních třech letech uložen 9 osobám /2,5 %/. Šlo o zletilé pachatele vražd spáchaných na příslušnících SNB a pachatele loupežných nebo sexuálně motivovaných vražd, kdy předmětem útoku bylo více osob.

Nejvyšší soud ČSSR, jehož povinností je přezkoumat každé rozhodnutí, kterým byl uložen výjimečný trest smrti, v posledním tříletém období zjistil, že v souladu se zákonem byl trest smrti uložen 8 osobám. Trest smrti uložený další osobě nemohl být přezkoumán, protože zemřela. U dalších 2 osob byl výrok o trestu smrti zrušen a v novém řízení jim byl uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání 25 let. Poznatky z přezkumného řízení svědčí o tom, že rozhodování soudů o této nejtěžší kriminalitě včetně ukládání trestů smrti se zlepšilo.

Dlouhodobé tresty odnětí svobody jsou dále ukládány pachatelům majetkových trestných činů, jimiž byla způsobena vysoká škoda, pachatelům závažných násilných trestných činů, zejména loupeží a znásilnění, a zvlášť nebezpečným recidivistům.

Nepodmíněné tresty odnětí svobody soudy ukládají zhruba jedné třetině odsouzených. Podstatně nižší je však podíl tohoto druhu trestu u mladistvých, u nichž činí při odsouzení za trestné činy okolo 20 % a za přečiny necelých 5 %, tedy za veškerou trestnou činnost zhruba 16 %. Těm odsouzeným, u nichž bylo přihlédnuto k předchozímu odsouzení jako k přitěžující okolnosti /tzv. soudem označeným recidivistům/, jsou však ty to tresty ukládány mnohem častěji, téměř v 90 % a u zvlášť nebezpečných recidivistů bezvýjimečně. Podíl nepodmíněných trestů odnětí svobody od roku 1981 mírně klesal. Zatímco v uvedeném roce představoval 35, v roce 1987 činil 30,8 % /údaje za rok 1985 v tab. č. 3 jsou ovlivněny amnestií/. Tento vývoj je zčásti ovlivněn mírně klesajícím podílem soudem označených recidivistů, zejména je však výsledkem zvažování potřeby uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v hraničních případech. Soudy v souladu se stanovisky nejvyšších soudů postupují diferencovaněji a pečlivěji hodnotí okolnosti rozhodné pro ukládání trestů, především osobnost pachatele z hlediska možnosti dosáhnout jeho nápravy jiným druhem trestu.

Vzhledem ke struktuře trestné činnosti, v níž převládají méně závažné trestné činy a přečiny, a vzhledem ke skladbě pachatelů, jejichž větší část není dosud výrazněji narušena, soudy v souladu se zákonem ukládají většinou tresty bez odnětí svobody. V roce 1987 byl v ČSSR uložen podmíněný trest odnětí svobody 29,0 % a trest nápravného opatření 22,3 % odsouzených. Relace těchto druhů trestů byla v minulosti v národních republikách rozdílná, když v ČSR bylo ukládáno podstatně více podmíněných odsouzení než trestů nápravného opatření a v SSR tomu bylo naopak. Působením nejvyšších soudů republik, k němuž dával podněty Nejvyšší soud ČSSR, se praxe soudů v národních republikách postupně sbližovala tak, že dřívější rozdíly byly v podstatě odstraněny. Výraznější rozdíly, které nelze vysvětlit odlišnou povahou trestné činnosti, ještě trvají při ukládání samostatného trestu zákazu činnosti za trestné činy spáchané v silničním provozu.

Častěji vytýkaným nedostatkem při ukládání trestů nespojených s odnětím svobody v obou republikách je nevyužívání všech obsahových složek těchto trestů. Soudy u podmíněného odsouzení a nápravného opatření zpravidla neukládají přiměřená omezení ani povinnost, aby pachatel nahradil podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. Většinou zcela nedostatečná je i kontrola chování odsouzených během výkonu těchto trestů. Podmíněné odsouzení tak zůstává pro odsouzeného často pouhou pohrůžkou trestem podle dávno zastaralé koncepce a není aktivním nástrojem jeho převýchovy, stejně jako trest nápravného opatření, který se bez dalších obsahových složek a přiměřené kontroly prakticky stává jen peněžitým trestem na splátky.

Značné rezervy pro zvýšení výchovného účinku trestního postihu, zejména v případech uložení podmíněných odsouzení a nápravných opatření, spočívají ve stále nedostatečné spolupráci soudů se společenskými organizacemi. Opatření orgánů činných v trestním řízení přinesla dosud pouze dílčí výsledky v určitém kvantitativním zlepšení, především ve využívání možnosti požádat společenskou organizaci o výchovné spolupůsobení.

Přes všechny uvedené nedostatky soudní praxe lze konstatovat, že ukládané tresty jsou zpravidla zákonné a odpovídají potřebě náležité ochrany společnosti zejména před pachateli závažné trestné činnosti, před nebezpečnými recidivisty a příživníky. Je ovšem třeba mít na zřeteli, že účinnost trestního postihu má své meze a že hlavním prostředkem boje proti kriminalitě je prevence.

Rychlost řízení u okresních soudů je na dobré úrovni, neboť převážná většina věcí je rozhodnuta do jednoho měsíce až šestí týdnů od podání obžaloby. Jiná je však situace u krajských soudů jako soudů prvního stupně, kde průměrná délka řízení činí zhruba osm měsíců, přestože téměř 50 % věcí je rozhodnuto do tří měsíců. Délku řízení nepříznivě ovlivňují zejména velké případy rozsáhlého páchání hospodářské kriminality, nezřídka větším počtem osob; výjimkou nejsou spisy o mnoha tisících stran, které jsou mimořádně náročné na kvalitní projednání a rozhodnutí. To ovšem neznamená, že by bylo možno se smiřovat v kterékoliv trestní věci s průtahy v řízení vznikajícími zaviněnou nečinnosti soudu. Z každého takového případu musí příslušné justiční orgány vyvodit osobní odpovědnost.

Zvýšení úrovně soudního řízení a rozhodování v trestních věcech není ovšem závislé jen na jeho včasnosti a zákonnosti; důležitý je též požadavek, aby se výrazně zlepšila kulturnost jednání soudních pracovníků včetně soudců s lidmi a odstranily všechny formy byrokratismu, povýšeneckého a necitlivého přístupu k problémům lidí.

Účinnost trestního řízení a rozhodování snižují nedostatky ve vykonávacím řízení, které jsou poměrně časté a někdy i závažnější povahy. Podceňuje se skutečnost, že včas nevykonaný trest nebo ochranné opatření může i značně zeslabit výchovný efekt celého trestního řízení.

V období přestavby společnosti se rozhodovací činnost soudů na trestním úseku musí stát jedním z nástrojů upevňování morálky a kázně ve společnosti při současném dalším prohlubování reálných záruk práv občanů a ochrany jejich zákonných zájmů.

c/ Koordinovanost a komplexnost boje proti kriminalitě

Orgány prokuratury a obdobně i soudy pravidelně hodnotí vývoj kriminality a účinnost opatření přijímaných k jejímu omezování. Projednávají společně svá zjištění a seznamují s nimi ostatní státní orgány v jednotlivých územních obvodech a orientují jejich pozornost stejně jako pozornost hospodářských a společenských organizací na nejzávažnější poznatky z jednotlivých oblastí kriminality. Působí k přijímání souhrnných opatření k omezení hlavních druhů trestné činnosti a k potlačování nejzávažnějších kriminogenních faktorů.

Za aktivní pomoci prokuratury zejména národní výbory přijímají souhrnná opatření k prevenci trestné činnosti, zaměřená převážně na hospodářské a jiné jimi řízené organizace. Některá opatření byla přijímána také orgány hospodářského řízení. V zájmu lepší součinnosti prokuratury se společenskými organizacemi byly na úrovni republik přijaty dohody s ÚV SSM a s Českou odborovou radou. Za účasti dalších resortů byly zpracovány komplexní soubory opatření proti hlavním druhům trestné činnosti a kriminogenním faktorům. Na jejich realizaci se podílejí například také ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti, nejvyšší soudy a ve vybraných oblastech problémů další resorty ve sféře zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství a kultury. Rozvíjí se spolupráce i s Výbory lidové kontroly.

Přes všechna přijímaná opatření pro boj s kriminalitou dosud nepřináší potřebné výsledky. Příčiny tkví zejména také v nedostatečném propojení přijímaných opatření s plány sociálního a ekonomického rozvoje. S vědomím, že jedině koordinovaný postup všech zainteresovaných článků, vhodné rozdělení úkolů a komplexní postižení problémů kriminality mohou výrazněji přispět k úspěšnému zatlačování a omezování kriminality, je třeba dosáhnout dalšího zdokonalení organizačního zabezpečení koordinovanosti a komplexnosti boje proti kriminalitě. Některé návrhy v tomto směru jsou již připravovány na prokuratuře k vybraným základním otázkám omezování kriminality a upevňování zákonnosti vůbec.

Mezi hlavní úkoly orgánů trestního řízení patři trvale ochrana socialistické ekonomiky. Prokuratura a soudy pracují s vědomím,že upevňování kázně, organizovanosti a socialistické zákonnosti patří mezi nedílné součásti procesu přestavby ekonomiky. To platí, i když v důsledku přestavby v ekonomické sféře dochází k některým nezbytným změnám ve vymezení osobní odpovědnosti. Aktuální je zejména ochrana podnikové ekonomiky, posílení a zdokonalení jejích sebeochranných systémů a zapojení celého pracovního kolektivu do těchto snah.

Hospodářská kriminalita a vůbec všechna porušení zákonnosti v ekonomické oblasti mají mnohé specifické rysy, které zvyšují jejich nebezpečnost pro společnost. Mohou nepříznivě ovlivnit i výskyt jiné trestné činnosti. Deformují morálku lidí a vytvářejí podmínky pro trestnou činnost, která má různý charakter, ale stejné kořeny. V ekonomické oblasti se zvlášť zřetelně projevuje závislost úspěšného boje proti kriminalitě na dodržování socialistické zákonnosti v nejširším smyslu a na řádném plnění všech hospodářských úkolů.

Porušování zákonnosti a nedostatky v oblasti služeb a dodavatelsko-odběratelských vztahů vytvářejí podmínky pro úplatkářství, pro devizové trestné činy a další formy neoprávněného obohacování, jakými jsou nedovolené podnikání v oblasti úzkého profilu služeb, spekulativní obchody s módním a nedostatkovým zbožím /zahraniční kosmetika, textil, spotřební elektronika apod./.

Omezení kriminality poškozující ekonomiku a zabránění vzniku vážných hospodářských škod vyžaduje, aby byly důsledně aplikovány a dodržovány všechny právní normy týkající se řídící a kontrolní činnosti, ochrany majetku v socialistickém vlastnictví, technologické kázně, bezpečnosti práce a protipožární ochrany, a také byla důsledně plněna oznamovací povinnost uložená zákonem. Velký význam pro omezování hospodářské kriminality má trvale odstraňování nepořádků na pracovištích všeho druhu a rovněž problémů v dodavatelských vztazích ve službách, v obchodě, v zabezpečování potřebného sortimentu a kvality výrobků apod. Lze očekávat určitý kladný vliv přestavby mechanismu řízení národního hospodářství. K posílení ochrany ekonomiky, zvláště ochrany přestavby hospodářského mechanismu, směřují i návrhy na novelizaci trestního zákona, obsahující doplnění řady skutkových podstat trestných činů jako poškozování spotřebitele, narušování řízení, plánování a kontroly národního hospodářství, porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky a porušování povinnosti v provozu socialistické organizace.

1. Ochrana majetku v socialistickém vlastnictví

Nejčastějším trestným činem vůbec je rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Jeho podíl na celkové kriminalitě je značný. Dlouhodobě kolísá kolem 18 % /v roce 1987 - 18,7 %/.

Počet stíhaných pachatelů rozkrádání od počátku osmdesátých let mírně kolísá s poněkud stoupající tendencí v posledních letech.

Přehled o stavu a vývoji registrovaných případů rozkrádání:

Nízké počty obžalovaných jsou důsledkem skutečnosti, že značná část pachatelů zůstává nevypátrána. Podíl neznámých pachatelů činil u rozkrádání v posledních pěti letech průměrně 45 %.

Formy rozkrádání se již delší dobu příliš nemění. Převládá odcizování věcí - buď prosté nebo vloupáním. Méně časté jsou zpronevěry nebo podvody ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví, jsou však nebezpečnější, protože často mají za následek značnou škodu a obtížněji se odhalují. Nejméně početné, avšak vždy velmi závažné je rozkrádání formou loupeže /přepadení poštovních úřadů, spořitelen, obchodních provozoven, osob odvádějících tržbu, peněžních transportů/. Je téměř vždy spojeno se značnou škodou a jeho nebezpečnost je zvýšena použitím násilí vůči fyzickým osobám.

K podstatnějším změnám nedošlo v posledních letech ani ve složení pachatelů. Více než polovinu obžalovaných tvoří vlastní zaměstnanci poškozených socialistických organizací.

Stav ochrany majetku v socialistickém vlastnictví ani podle poznatků prokuratury ze všeobecného a občanskosoudního dozoru není uspokojivý. Opatření prokuratury na tomto úseku jsou proto velmi častá.

Závažné nedostatky jsou zjišťovány zejména ve správě, ochraně a ostraze majetku v socialistickém vlastnictví, v nedodržování předpisů informační soustavy. Svou funkci včas a řádně odhalovat nedostatky v hospodaření se svěřeným majetkem dosud neplní vnitřní kontrolní systém organizací. Orgány prokuratury a soudy nemají zatím kladné poznatky o účinnosti výkonu funkce hlavního kontrolora. K prohlubování účinnosti prokurátorského dozoru naproti tomu přispívá dobrá spolupráce s orgány vnější kontroly.

Prokuratura působí především na to, aby organizace uplatňovaly vůči odpovědným pracovníkům zákonnou odpovědnost za neplnění či porušování pracovních povinností a za způsobení škody. Každoročně podává kolem 3 tisíc upozornění s návrhem na vyvození hmotné odpovědnosti. Někdy ani na základě takového upozornění organizace neuplatní nárok na náhradu škody, takže orgány prokuratury v letech 1985-1987 musely za takové organizace podat 867 návrhů na zahájení soudního řízení proti pracovníkům odpovídajícím za škodu.

2. Ochrana hospodářské kázně

Posilování hospodářské kázně patří mezi základní předpoklady posilování ochrany socialistické ekonomiky. Orgány prokuratury a soudy usilovaly o rozhodnější postup i v této oblasti, jak tento požadavek znovu zdůraznilo 9. zasedání ÚV KSČ. Jde ovšem o problematiku značně přesahující rámec a možnosti dané pracovní náplní prokuratury a soudů. Případy porušování hospodářské kázně spíše vycházejí najevo při odhalení případů jiné trestné činnosti, zejména rozkrádání. Vedou pak k značným finančním škodám a navíc škodám morálně politickým. Vzrostl počet odhalených pachatelů dopouštějících se trestné činností proti hospodářské kázni. V letech 1986 a 1987 bylo pro trestné činy proti hospodářské kázni /bez pachatelů trestného činu podle § 130 tr. zák. v dopravě/ stíháno 2891, resp. 2850 osob.

Nejčastějším trestným činem proti hospodářské kázni je porušování povinností při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 tr. zák., pro něž bylo v letech 1986 a 1987 stíháno 519, resp. 616 osob. Tato trestná činnost je motivována preferováním resortních, místních a skupinových zájmů, které jsou prosazovány na úkor zájmů celospolečenských a v podmínkách určitého prostředí (podniku, místa, organizace) jsou za celospolečenské vydávány. Její postih je proto značně složitý, nebol je třeba překonávat řadu postranních vlivů.

Trestnou činnost proti hospodářské kázni v popsaných formách, ale i v podobě zkreslování a falšování výkazů a jiných dokumentů sloužících k řízení a kontrole lze očekávat i za působností nového hospodářského mechanismu. Nutno však předpokládat, že se objeví i nové, případně nabudou na četnosti některé dosud méně časté formy této činnosti směřující k obohacení organizací na úkor státu a společnosti.

Půjde patrně o snahy získat neoprávněné výhody na úkor státních financí - daňové podvody, svévolné zkracování odvodů, lákání dotací - a na úkor Státní banky československé, a to zejména ve snaze vyhnout se důsledkům vlastní zadluženosti, placení úroků z úvěrů i dalším sankcím plynoucím ze špatného hospodaření apod.

Je úkolem orgánů trestního řízení, i kontrolních orgánů (především státních), tyto nové formy včas odhalit a postihnout. K tomu směřují i opatření připravovaná na prokuratuře k posílení ochrany socialistické ekonomiky v nových podmínkách.

3. Boj proti nekvalitní výrobě

Trvale aktuálním problémem je nekvalitní výroba s jejími materiálními a společenskými důsledky. Její příčinou je především nedodržování provozních, výrobních a pracovních postupů při současném nedostatečném výkonu technické kontroly.

Trestní odpovědnost za nekvalitní výrobu je ovšem uplatňována výjimečně a v malém rozsahu je vyvozována i kárná a hmotná odpovědnost za škody touto nekvalitní výrobou způsobené.

Úsilí prokuratury o prosazení důslednějšího oznamování případů podezření ze spáchání trestné činnosti v této sféře a o důslednější uplatňování všech právních nástrojů se tu nesetkává s většími úspěchy.

Základem problémů je rovněž nedostatečně spolehlivé zjištění škody a okolností, které k ní vedly, příslušnými kontrolními orgány.

Další okruh problémů představuje v organizacích správné rozlišení právních nástrojů uplatnění osobní odpovědnosti vůči pracovníkům, kteří zavinili výrobu nekvalitní produkce. Organizace často právní nástroje nerozlišují a nárok na náhradu škody považují za uplatněný postihem pracovníka na prémiích, odměnách nebo jiných složkách mzdy. Zpravidla též nepřistupuji k uplatnění osobní odpovědnosti v případech, kdy rozsah výroby zmetků nepřekračuje limit. Nedostatky na straně organizací spočívají i v tom, že povinnost k náhradě škody organizace stanoví jen nepřiměřeně nízkou částkou.

K zásadnějšímu řešení problémů nekvalitní výroby by měly přispět ekonomické a právní nástroje přestavby hospodářského mechanismu a zejména prohloubení odpovědnosti socialistických podniků za kvalitu výroby.

4. Boj proti požárům, výbuchům a haváriím

Trestní stíhání pro zavinění těchto mimořádných událostí je vedeno poměrně zřídka vzhledem k obtížnosti je prokázat u konkrétních osob. To platí zvláště o úmyslném trestném činu obecného ohrožení.

Pro zavinění z nedbalosti je dlouhodobě typické porušení technologické kázně a bezpečnostních a protipožárních předpisů. Nejčastější příčinou je porušování předpisů při sváření, přestože prokuratura již učinila nejedno opatření směřující ke změně přetrvávající neodpovědnosti v této oblasti.

V zemědělství se opětovně vyskytovalo samovznícení uskladněných plodin a požáry v důsledku provozu strojů nevybavených potřebným bezpečnostním zařízením. Nelze pominout ani zastaralost objektů a technických zařízení.

Stamiliónové škody způsobené uvedenými mimořádnými událostmi v jednotlivých letech kolísají. Je to ovlivněno zejména charakterem postižených objektů.

Vyskytly se, i když ojediněle, také případy záškodnictví, tedy jednání motivovaná nepřátelstvím k socialistickému společenskému a státnímu zřízení; v posledních třech letech šlo o 4 případy. Mezi další pohnutky zvláště u požárů patří nadále msta za domnělé příkoří, ale i snaha vyznamenat se při hašení či snaha zakrýt vloupání nebo schodek v obchodě či skladu.

Orgány trestního řízení dbají o důsledné vyvozování trestní odpovědnosti za zaviněné požáry, havárie a další mimořádné události. Trestní postih však má nadále jen druhotný význam. Prokurátoři proto trvale soustřeďují dozor na plnění povinností organizacemi, jimž do působnosti patří prevence, a na výkon kontroly preventivních opatření příslušnými orgány.

1. Bezpečnost dopravy

V silniční dopravě jsou nejčastěji stíháni pachatelé trestných činů opilství podle § 201 tr, zák. a ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 223, 224 tr. zák. Při způsobení majetkových škod jsou účastníci silničního provozu postihováni za trestné činy porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 130 tr. zák. nebo poškozování majetku v socialistickém vlastnictví z nedbalosti podle § 137 tr. zák. Podstatně menší je postih pro trestný čin obecného ohrožení podle § 180 tr. zák.

Stav v roce 1987, který se výrazně neliší od situace v předchozích letech, byl tento:

Trestné činy v silniční dopravě dlouhodobě významně ovlivňují celkový stav registrované kriminality. Některé příznivé výsledky uplatňování komplexního systému péče o bezpečnost silničního provozu se projevují zatím dílčím způsobem a postupně.

Nehodovost v železniční dopravě několik let klesá. Snižují se však jenom méně závažné nehody. Počet tzv. velkých nehod v roce 1987 vzrostl o 18,1 %; trestně stíháno bylo 392 pachatelů, a to zejména pro trestný čin obecného ohrožení.

V leteckém provozu došlo v roce 1987 k 27 nehodám, převážně při sportovním letectví Svazarmu a letecko-zemědělské činnosti. Pro zavinění letecké nehody bylo v roce 1987 stíháno 10 osob, rovněž pro obecné ohrožení.

V souhrnu představuje trestná činnost proti bezpečnosti dopravy specifický druh trestné činnosti, svým charakterem se značně odlišující od ostatních druhů delikvente. Velkým rozsahem ovšem nemálo ovlivňuje celkovou kriminalitu.

2. Ochrana a bezpečnost zdraví při práci

Podle údajů získaných od orgánů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je trvale vysoký počet pracovních úrazů a poměrně značný podíl úrazů smrtelných. Po řadu posledních let se pohybuje (bez dopravy) kolem dvou set tisíc úrazů ročně, z toho kolem šesti set smrtelných (v roce 1987 206 423 úrazů, z toho 571 smrtelných).

Trestní postih pro zavinění pracovních úrazů je ovšem minimální - nedosahuje ani půl procenta z jejich celkového počtu. Podle dokumentace je převážná většina úrazů zaviněna poškozenými. Jsou však signály, že organizace nezjišťují důsledně příčiny pracovních úrazů a odpovědné osoby. Také opatření k odstranění příčin pracovních úrazů jsou často formální a nedůsledně kontrolována.

Všeobecný dozor prokuratury se zaměřuje proto zejména na kontrolu plnění povinností socialistických organizací při vyšetřování úrazů. Sleduje, zda jsou dodržovány předpisy o jejich evidenci a registraci, zda je plněna ohlašovací povinnost (především u hromadných a smrtelných úrazů) a zda jsou činěna a kontrolována opatření k odstranění příčin úrazů. Aktivita prokurátorů však dosud nepřináší výraznější změny v odhalování zavinění jiných osob, než které utrpěly úraz.

Ke zlepšení stavu v organizacích by zřejmě přispěla vyšší účinnost výkonu společenské kontroly prováděné orgány ROH.

3. Ochrana životního prostředí

Orgány prokuratury zjišťují zejména, jak orgány a organizace plní povinnosti podle předpisů o ochraně životního prostředí, zejména o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, zabezpečování čistoty ovzduší, vod a ochraně zemědělského půdního a lesního fondu. Zjišťují, že dosavadní situace je nepříznivá.

Trvá rozpor mezi právními předpisy a vytvářením materiálních podmínek pro jejich důslednou aplikaci. Tak např. se neuzavírají provozy ohrožující životní prostředí, protože nelze zajistit náhradní řešení. Hospodářské organizace jednoznačně preferují plnění plánovaných úkolů a své povinnosti v péči o ochranu životního prostředí neplní. Organizace nezpracovávají plány ozdravných opatření nebo podle nich nepostupují a národní výbory jejich dodržování důsledně nekontrolují. I speciální kontrolní a inspekční orgány ne vždy důsledně plní své povinnosti a v případech, kdy přesto navrhnou uložení pokut, projevují se u orgánů státní správy smířlivé tendence.

Závažné poznatky o porušování právních povinnosti v péči o zdravé životní podmínky plynou z výkonu hygienického dozoru nad zdravotní nezávadností zemědělské a potravinářské produkce, v níž obsah cizorodých látek často překračuje povolenou normu.

Zlepšení čistoty ovzduší je výrazně podmíněno vytvářením materiálních podmínek. Pokud jde o provoz motorových vozidel, lze však přispět i důslednější kontrolou.

Ochrana čistoty vod je nepříznivě ovlivňována porušováním základní povinnosti zákona o vodách, podle níž každá stavební činnost musí být provázena opatřeními k zabezpečení odvádění, čistění, popř. jiného zneškodňování odpadních vod tak, aby nebyla ohrožena jakost povrchových a podzemních vod. Organizace získávají pro svou činnost výjimky, jejich podmínky neplní. Stále častěji se v posledních letech vyskytuje havarijní znečištění vod, nejčastěji únikem ropných látek, ale i jiných produktů v důsledku nedbalé manipulace nebo nedostatečné údržby skladovacích a dopravních zařízení. V těchto případech pak nastupuje i trestní odpovědnost viníků.

Zemědělskou a lesní půdu negativně ovlivňují průmyslové exhalace, nadměrné užívání chemických prostředků v zemědělské výrobě a zavádění moderních zemědělských technologií (např. těžké stroje).

Význam ochrany životního prostředí bude zvýrazněn zařazením speciálních skutkových podstat trestných činů do návrhu novelizace trestního zákona.

4. Investiční výstavba a stavebnictví

V této oblasti zaměřila prokuratura dozor na zákonnost rozhodování správních orgánů při přípravě a realizaci staveb, na plnění kontrolních a dozorových povinností v investiční výstavbě a na vyvozování odpovědnosti za porušení předpisů. Zjistila při tom řadu nedostatků.

Nadále vznikají stavby bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním. Je to umožněno nízkou úrovní státního stavebního dozoru, nedůsledností při ukládání sankcí organizacím za porušení právních předpisů i nedůsledností při uplatňování osobní odpovědnosti vůči pracovníkům těchto organizací. Neúčinnost státního stavebního dozoru je dlouhodobý problém. Pro tuto činnost nejsou vytvořeny administrativní a kádrové podmínky. Stavební úřady v mnohých případech v současné podobě nestačí kvalitně zvládnout rozsah stavební činnosti v obvodu své územní působnosti.

Nepovolená stavební činnost je nejčastější v zemědělství, stejně se tak ale stavějí i školy, zdravotnická zařízení, provozní budovy a další stavby.

Dochází k průtahům v kolaudačním řízení jak pro nedokončenost staveb, tak pro administrativní nedostatky u investorů, ale i v rozhodovací činnosti orgánů státní správy. V důsledku toho jsou užívány stavby bez kolaudace.

Samostatný okruh problémů představuje rozhodování o rozsáhlých stavbách velkých průmyslových komplexů, stavbách jaderných elektráren a liniových stavbách. Posouzení dokumentace těchto staveb a výkon státního stavebního dozoru často přesahuje odborné možnosti pracovníků stavebních úřadů - ONV. To má vliv na věcnou správnost rozhodnutí a na celou činnost stavebních úřadů ohledně těchto staveb.

Účinným nástrojem zabezpečení zákonnosti a disciplíny ve stavebnictví jsou sankce. Z poznatků prokuratury plyne, že sankční prostředky se důsledně neuplatňují, a to nejen stavebními úřady, nýbrž ani ve vzájemných dodavatelsko odběratelských vztazích organizací. Místo toho často investoři uzavírají s dodavateli staveb dodatky hospodářských smluv, jimiž se odsouvají původně stanovené termíny výstavby. Není důsledně uplatňována osobní odpovědnost za škody vzniklé organizaci uložením sankce.

Stále neuspokojivá je i úroveň kontrolní činnosti orgánů vnitřní kontroly investorských a dodavatelských organizací.

5. Další vybrané oblasti státní správy

Nedávné legislativní úpravy přinesly posílení pravomoci základního stupně národních výborů, u nichž nyní probíhá z 55 % prvostupňové správní řízení. Orgány prokuratury proto soustřeďují pozornost na důsledné respektování zákonnosti

v činnosti základních stupňů národních výborů, především v jejich rozhodovací činnosti. Zjišťují přitom dosti četná drobná i podstatnější porušení právních předpisů. Jde například o rozhodování na základě nedostatečné zjištěného skutkového stavu, pochybení při přidělování bytů, při rušení užívacího práva.k bytům, v evidenci bytového fondu a podobně. Některá pochybení v dalších oblastech jsou uvedena v předchozích pasážích této zprávy (řízení podle zákona o územním plánování a stavebním řádu, ochrana životního prostředí, zemědělství a podobně).

Příčinou porušování zákonnosti je především nedostatečná znalost právního řádu a jeho chybná aplikace. U základních článků správních orgánů se projevuje někdy i účelovost motivovaná snahou dosáhnout požadovaného cíle i za cenu porušení právních předpisů nebo preferováním lokálních či skupinových zájmů.

Příčiny pochybení jsou i důsledkem nedostatků v řídící a kontrolní činnosti uvnitř systému správních orgánů.

Orgány prokuratury budou nadále věnovat pozornost ochraně práv a oprávněných zájmů občanů i organizací v této oblasti, a to jak na základě podnětů pracujících, tak na základě prověrek dodržování zákonnosti u národních výborů. Úloha prokuratury tu zůstane významnou zřejmě i po eventuálním rozšíření soudního přezkoumávání správních rozhodnutí.

6. Zemědělství a ochrana zemědělského půdního fondu

V ochraně majetku v socialistickém vlastnictví v zemědělských organizacích jsou nedostatky zejména v jeho inventarizaci, v zabezpečení majetku před rozkrádáním, poškozováním a znehodnocováním. Přetrvává nízká úroveň strážní služby, nedostatky jsou v zabezpečení objektů, materiálů a strojů.

Vážnou příčinou vzniku škod v zemědělství jsou požáry, jak už bylo uvedeno v předchozích kapitolách. Ve výši škod způsobených požáry bývá zemědělství obvykle mezi resorty národního hospodářství na prvém místě.

K velkým škodám dochází i v důsledku vysokých úhynů hospodářských zvířat, které jsou nejčastěji vyvolány nedostatky v technologii živočišné výroby, zoohygienickými nedostatky, poruchami elektroinstalace a klimatizačních zařízení.

Nedostatky přetrvávají v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. K příčinám neuspokojivého stavu patři zřejmě i nedostatečná připravenost pracovníků v zemědělství na používání náročných moderních technologií.

Rozvoj zemědělské velkovýroby přináší negativní důsledky pro životní prostředí. Je tomu tak zvlášť proto, že zemědělské organizace dosud nevěnují této problematice dostatečnou pozornost. Zemědělství patří mezi resorty, které v plošném rozsahu nejvíce znečišťují vodu, na čemž se podílí přehnaná chemizace zemědělské výroby, únik silážních šťáv a exkrementů, nedostatky ve skladování jedů a pohonných hmot.

Potřeba intenzifikace potravinářské a zemědělské výroby klade zvýšené nároky na zabezpečení její kvality a zdravotní nezávadnosti. I v této oblasti prokuratura zjistila řadu nedostatků podmíněných objektivními, ale i subjektivními příčinami, značnou rezervou ve výkonu kontroly dodržování technologické disciplíny, výrobních, hygienických, zdravotních i jiných norem.

Předmětem pozornosti prokuratury je i ochrana zemědělského půdního fondu. Soustředěným úsilím ústředních státních orgánů se podařilo v posledních letech podstatněji omezit vysoké úbytky zemědělské půdy v důsledku neodůvodněného odnímání pro stavební činnost a těžbu surovin bez odpovídající rekultivace náhradních ploch. Problémem však nadále zůstává právě rychlá a účinná rekultivace zemědělské půdy, rozsah a účinnost opatření k intenzifikaci využívání zemědělské půdy a přetrvávající nedovolená stavební činnost (nejčastěji občanů, ale i zemědělských organizací). Rezervy jsou i ve zúrodňování dočasně neobdělávané půdy, jejíž výměra je značná.

Nízká je dosud úroveň kontrolní činnosti orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a to se odráží i v nedostatečném využívání sankcí. Kontrolní činnost je nesystematická a namátková.