Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Stav zákonnosti v oblasti občanskoprávních, rodinných a pracovněprávních vztahů podle poznatků ze soudního řízení

V oblasti občanskoprávních, rodinněprávních a pracovněprávních vztahů, jejichž prostřednictvím uspokojují občané své osobní, rodinné, kulturní a materiální potřeby, se soudy a státní notářství zabývají ročně více než jedním miliónem věcí.

Rozhodování ve věcech občanského, pracovního a rodinného práva a důchodového zabezpečení odpovídá podle počtu věcí asi 3/4 kapacity občanskoprávních soudů; ve zbývající části jde o činnost směřující k nucenému výkonu soudních rozhodnutí. Nejpočetnější skupinu věcí, v nichž soudy rozhodují, tvoří věci rodinného práva (48 %) a dále věci občanského práva (44 %). Pracovněprávní spory tvoří jen necelých 8 % agendy.

Stejně jako pro předchozí období bylo i pro hodnocené tříleté období (1985-1987) příznačné zvýšení objemu soudní agendy, a to u pracovněprávních věcí o 22 %, u občanskoprávních o 9 % a u rodinněprávních o 6,5 % ve srovnání s rokem 1984, zahrnutým ve zprávě o stavu socialistické zákonnosti podávané v roce 1985.

Tento dlouhodobý jev se nepodařilo výrazněji pozitivně ovlivnit přesto, že po usnesení PÚV KSČ ze 6. 7. 1984, po usnesení vlády ČSSR z 21. 6. 1984 č. 172, po usneseních vlád republik, přijatých ke zprávě o činnosti soudů v oblasti občanskoprávních vztahů, a po usnesení Federálního shromáždění z 11. 6. 1985 č. 116, přijatém ke zprávě o stavu socialistické zákonnosti, bylo úsilí dozorových orgánů i orgánů správy soudů zaměřeno intenzivněji než dříve na hlubší poznání příčin sporů, na odstraňování těchto příčin a na mimo soudní řešení již vzniklých konfliktů. Tento úkol se netýkal jen orgánů justice, nýbrž i dalších státních orgánů, zejména národních výborů, dále hospodářských organizací (např. podniků bytového hospodářství, organizací hromadné dopravy apod.) a zčásti i společenských organizací.

Úsilí zaměřené na odstraňování příčin sporů a na jejich mimosoudní řešení přineslo přes celkový nárůst soudních sporů určité pozitivní výsledky v některých druzích občanskoprávních vztahů, které v minulosti zaznamenaly nejvýraznější vzestup. Ústavně právní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR se jimi zabývaly na podkladě zprávy Nejvyššího soudu ČSSR o stavu a vývoji občanskoprávní agendy s rozborem příčin sporů, které vykazovaly nejvýraznější růst (zejména vlastnických a bytových) a přijaly k ní 15. 11. 1984 usnesení č. 145, obsahující konkrétní doporučení všem zainteresovaným orgánům a poslancům.

Dynamiku růstu občanskoprávní agendy soudů početně nejvíce ovlivnily spory ze vztahů upravených občanským zákoníkem a zákoníkem práce.

Vývojová tendence počtu občanskoprávních věcí projednávaných soudy vykazuje určité rozdíly v ČSR a v SSR. V České socialistické republice došlo ve srovnání s rokem 1984 v roce 1987 jen k nepatrnému vzestupu (o necelé 2 %), zatímco ve Slovenské socialistické republice došlo v tomto období

k nárůstu počtu nároků uplatněných návrhy u soudu o 29 %. Znamená to tedy, že v roce 1987 počet uplatněných nároků se v podstatě přiblížil úrovni nároků projednávaných soudy v ČSR. Přitom jednou z hlavních příčin tohoto stavu byl výrazný vzestup sporů ve vlastnických věcech v SSR. Výskyt těchto sporů je u soudů v SSR výraznější než u soudů v ČSR, zejména vzhledem k historickému vývoji právní úpravy vlastnictví nemovitosti (především pozemků) na Slovensku před 1. 1. 1951, za níž docházelo k dispozicím s nemovitostmi i bez zápisu do pozemkové knihy a v některých případech i bez písemné smlouvy. Uvedené spory tvoří 22 % celkového počtu občanskoprávních věcí, na nichž se ČSR podílí 1/10. Jde v nich především o určení vlastnického práva k nemovitostem, zejména k pozemkům.

Počet nároků uplatněných ve věcech vlastnických žalobami u soudů není ovšem totožný s počtem probíhajících sporů (jednotlivých právních věci, o nichž je veden soudní spis), protože jedna žaloba např. o určení vlastnictví může být v případech tzv. nedoložených právních vztahů uplatněna i proti většímu počtu žalovaných z řad právních nástupců původního vlastníka. Např. v roce 1987 bylo v ČSSR v 3638 sporech o určení vlastnictví uplatněno celkem 54 959 nároků; z toho šlo v České socialistické republice o 281 sporů s 540 uplatněnými nároky a ve Slovenské socialistické republice o 3357 sporů s 54 419 uplatněnými nároky.

Poznatky soudů i státních notářství ukazují, že v řadě vlastnických sporů nejde vlastně o spor o právo, ale o snahu získat doklad o vlastnictví k nemovitosti (zejména k pozemkům). Takovou listinu potřebují občané k různým dispozicím s nemovitostmi.

Problematika narůstajících vlastnických sporů souvisí s dosud velkým objemem nedoložených vlastnických vztahů a s neúplnosti evidence nemovitostí. Velký počet nedoložených právních vztahů k nemovitostem z minulých období (hlavně na Slovensku) spočívá v listinami nedoloženém scelování pozemků, v neúplné evidenci náhradních pozemků z prováděných hospodářsko-technických úprav, v nedoložených zápisech pozemků z pozemkových reforem a z výkupu pozemků. Tento stav je dále zhoršován tím, že ze strany socialistických organizaci i některých národních výborů nejsou včas předkládány hlášení a listiny k provedení zápisů nebo změn v evidenci nemovitostí. Neúplnost v evidenci pozemků vedly i k tomu, že některá dědictví s pozemky nebyla po smrti zůstavitele ani projednána. Některé dílčí nedostatky v tomto smyslu lze odstranit koordinovaným postupem orgánů geodézie, státních notářství a národních výborů při dokončování a doplňování listů a operátu evidence nemovitostí.

K mimosoudnímu řešení těchto nedoložených vlastnických vztahů by mohla přispět konkrétnější nová právní úprava některých pozemkových právních vztahů, jakož i zavedení zvláštního řízení o zápis do evidence nemovitostí, v němž by bylo možné i bez soudního rozhodnutí prokázat nedoložené právní vztahy k nemovitostem. K takové nové úpravě dávají nyní podnět i orgány geodézie a kartografie, a to návrhem na novelizaci zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.

Zkušenosti ukazují, že novelizace občanského zákoníku zavedením institutu vydržení, který byl aplikován v posledních dvou letech v téměř 12 tisících případech /z toho v SSR v 11 677 případech/ nepokrývá všechny případy těchto složitých občanskoprávních vztahů.

Vedle věcí vlastnických jsou z občanskoprávních věcí, řešených soudy, svým počtem i významem závažné věci bytové. Z celkového počtu pravomocně skončených sporů občanskoprávní povahy činil počet bytových věcí v ČSSR v roce 1988 22 % /z toho v ČSR 17 % a v SSR 5,4 %/.

Zhruba polovinou se v nich promítají spory o užívací právo k bytu a spory o úhradu za užívání bytu a služby spojené s tímto užíváním. Příčiny sporů o nedoplatky úhrad za užívání bytů a za služby spojené s užíváním bytů spočívají převážně v neukázněnosti uživatelů bytů. V menší míře jsou důvodem neplacení úhrady ze strany občanů námitky týkající se nekvalitního poskytování služeb organizacemi bytového hospodářství /zejména pokud jde o dodávku tepla a teplé vody/.

V činnosti soudů a zčásti i národních výborů a organizací bytového hospodářství se v období 1985-1987 zintenzívnila činnost směřující k omezení příčin sporů v bytových věcech i k jejich mimosoudnímu řešení. Přispěla k tomu opatření k realizaci usnesení vlád ČSR /z 15. 8. 1984 č. 201/ a SSR /z 1. 12. 1984 č. 247/, přijatých ke zprávě o činnosti soudů v oblasti občanskoprávních vztahů. Na podkladě usnesení vlád republik přijaly republikové orgány svá opatření. Např. ministerstvo vnitra ČSR vydalo metodický návod pro postup organizací bytového hospodářství při snižování nedoplatků úhrad za užívání bytů a za služby spojené s užíváním bytů /uveřejněný v částce 15-16/1985 resortního časopisu místního hospodářství Provozní zpravodajství/. Také český svaz bytových družstev vydal opatření k postupu družstev při snižování nedoplatků úhrad za užívání bytů a za služby spojené s tímto užíváním /toto opatření bylo uveřejněno v částce 1/1986 Zpravodaje ČSBD/. Šlo zejména o to, aby organizace bytového hospodářství uplatňovaly své pohledávky z důvodu nedoplatků úhrad za užívání bytů a za služby s tím spojené po předchozím projednání nároků s jednotlivými uživateli bytů v domovních komisích /nebo v přítomnosti domovních důvěrníků/, aby usilovaly o mimosoudní dohody o zaplacení těchto nedoplatků a aby si prověřovaly evidenci dlužných úhrad na jednotlivých provozovnách.

Toto úsilí vedlo v roce 1986 k poklesu sporů o neplacení úhrady o 8 %, který se však už v roce 1987 neudržel, ale přesto počet sporů nedosáhl úrovně roku 1984.

Výraznější pokles nastal u sporů o zaplacení jízdného s přirážkou v prostředcích městské hromadné přepravy. Po dlouhé období tyto spory prudce narůstaly, až dosáhly v roce 1986 počtu přes 30 tisíc.

Ústřední orgány justice, včetně Nejvyššího soudu ČSSR, a jednotlivé krajské soudy a zejména městský soud v Praze, kde se soustředily 2/3 těchto sporů, vyvíjely značné úsilí o jejich omezením. Organizační opatření k mimosoudnímu vymáhání těchto peněžitých nároků spolu s legislativními úpravami výše přirážky za tzv. černou jízdu vedly k tomu, že v roce 1987 bylo u soudu o 23 % méně věcí než v roce 1984.

Z podnětu Dopisu PÚV KSč k prohloubení účinností boje proti porušování socialistické zákonnosti, morálky a disciplíny věnovaly soudy zvýšenou pozornost rozhodování o neoprávněném majetkovém prospěchu. Nejvyšší soud ČSSR se zaměřil na průzkum a zhodnocení rozhodování soudů o žalobách na vydání neoprávněného majetkového prospěchu, který byl získán na úkor neznámých osob /zpravidla spotřebitelů, zákazníků apod./. Z poznatků vyplývá, že nejčastější formou získání neoprávněného majetkového prospěchu je prodej předraženého zboží vyrobeného po domácku /i bez povolení/, nebo nedostatkového zboží zakoupeného v prodejnách obchodu, prodejem zboží a předmětů získaných odcizením nebo vypůjčením, prodejem valut, tuzexových poukázek, výkonem řemeslných prací /bez povolení/ apod. Odčerpáván byl nepoctivý majetkový prospěch, který byl při přistižení zjištěn a částka, která připadla státu, se v průměru pohybovala okolo 2000 Kčs, v necelých 4 % šlo o částky vyšší než 10 000 Kčs. K odčerpání došlo na podkladě návrhů prokurátora; národní výbory, které jsou podle zákona rovněž oprávněny takový návrh uplatnit, žádnou aktivitu v tomto směru nevyvíjely. Soubor opatření vlády ČSSR k usnesení č. 355/1982 v tomto bodu zůstává nenaplněn. K účinnějšímu postihu dosavadní právní prostředky, založené na přistižení při činu, zřejmě nestačí a dostatečně účinně nebrání tomu, aby takovými formami nebyl nabyt majetek značného rozsahu. Nadále je proto aktuální přijetí takových opatření, jež by umožňovala následný postih majetku, který je ve značném nepoměru k legálním příjmům vlastníka takového majetku.

Soudní řešení sporů v pracovněprávních vztazích se dlouhodobě dotýká jen asi půl procenta celkového počtu pracovníků v národním hospodářství, ale jeho význam je dán tím,že preventivně ovlivňuje vztahy mezi organizacemi a pracovníky. Počet sporů v roce 1987 se ve srovnání s rokem 1984 zvýšil o 22 %.

I nadále iniciátory soudního projednání pracovních sporů jsou ze dvou třetin socialistické organizace a v jedné třetině pracovníci. Aktivita organizaci se častěji než dříve projevuje uplatňováním nároků na náhradu škody způsobené pracovníky. V posledních třech letech vzrostl jejich počet o 36 %. V žádoucím směru se tak u organizaci ve větším počtu realizují závěry, které vyplývají z Dopisu předsednictva ÚV KSČ o boji proti porušování zásad socialistické morálky, zákonnosti a disciplíny z února 1983 a usnesení vlády SSSR č. 355/1982. Nárůst zaznamenaly také návrhy, v nichž se pracovníci domáhají náhrady škody z pracovních úrazů a nemocí z povolání, a přezkoumání kárného opatření.

Tak jako dříve nejsou socialistické organizace v řízení u soudů, zahájených k jejich návrhu, úspěšnější než žalující pracovníci. Svědči to o tom, že stav ochrany majetku v socialistickém vlastnictví, ale ani právní služba není v těchto organizacích na žádoucí úrovni. Stav ochrany majetku v socialistickém vlastnictví se dosud nestal u vedoucích hospodářských pracovníků jedním z důležitých kritérii pro hodnocení výsledků hospodaření organizace. Nedostatky v ochraně majetku a v boji proti dalším formám negativních jevů v organizacích zjistila i vláda ČSSR na podkladě prověrky dodržování socialistické zákonnosti a kázně při zabezpečování úkolů organizaci. opatření k odstranění nedostatků /přijatá k usnesení vlády ČSSR č. 127 z 28. 5. 1987/ by měla pozitivně ovlivnit příčiny, z nichž dosud mnohé pracovně právní spory vznikají.

V řízení o náhradu škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách při kolektivní a individuální hmotné odpovědnosti jsou organizace neúspěšné v 1/3 případů. Důvody, pro které soudy nepřiznávají organizacím náhradu škody za schodek, spočívají zejména v nedostatečném obsazení provozoven pracovními silami, v obsazení provozoven nekvalifikovanými pracovními silami, v nedostatečném vybavení prodejen, v nedostatcích skladovacích prostor, jakož i v nedůsledné kontrole. Přetrvávají zde tedy známé nedostatky.

Nepatrně je uplatňována náhrada škody za vyrobení zmetků, i když se v roce 1987 počet takových návrhů u soudů zvýšil proti. roku 1984, kdy jich bylo jen 37, o 50 %. Velmi nízký je rovněž postih pracovníků pro nesplnění povinnosti k odvrácení škody. V roce 1987 bylo takových návrhů uplatněno jen 190.

Počet soudem přezkoumávaných návrhů na zrušení kárného, opatření zaznamenává trvalý vzestup /v roce 1987 o 23 % těchto věcí více než v roce 1984/. To dosvědčuje, že organizace používají ve větším rozsahu kárných opatření k upevňování pracovní kázně. Nejčastějšími důvody uložení kárného opatření jsou neuposlechnutí příkazu nadřízených pracovníků, neomluvená absence, pozdní příchody na pracoviště, porušování bezpečnostních předpisů a požívání alkoholických nápojů v pracovní době. Kárné orgány však stále při ukládání kárných opatření chybují, a proto jsou asi ve 40 % případů jejich rozhodnutí zrušována. Pochybení kárných orgánů spočívají nejčastěji v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu nebo v nepřiměřenosti uloženého kárného opatření. Opakují se však i nedostatky záležející v tom, že kárné opatření je ukládáno po uplynutí propadné lhůty, popřípadě orgánem k tomu neoprávněným.

Desateronásobně vzrostly v roce 1987 oproti předcházejícím obdobím spory o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru pracovníkem. Vzrůst počtu těchto sporů je důsledkem častějšího zrušování pracovního poměru pracovníky bez toho, že by pracovníci měli platný důvod k tomuto právnímu úkonu. Současný právní stav umožňoval zneužívání tohoto způsobu zrušení pracovního poměru. Reaguje na to návrh novely zákoníku práce tak, že navrhuje úpravu okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany pracovníka vypustit.

Přestavba hospodářského mechanismu a celého života společnosti vyžádala úpravu všech částí zákoníku práce, a to v návaznosti na zákon o státním podniku, družstevní zákony a školské předpisy. Z toho vyplývá pro soudy úkol vykládat správně a jednotné s cíli přestavby značný počet zcela nových ustanovení zákoníku práce, které mají usnadnit společensky žádoucí mobilitu pracovních sil, upevnit pracovněprávní jistoty pracovníků a jejich ochranu před rizikem vyplývajícím z pracovního procesu, upevnit pracovní kázeň, ochranu socialistického vlastnictví a zajistit spravedlivou odměnu za práci. Sledování rozhodování soudů a včasné zabezpečení jednotného výkladu bude v oblasti pracovněprávní jedním z nejdůležitějších úkolů.

Rozhodování soudů o opravných prostředcích proti rozhodnutím úřadů důchodového zabezpečení se týká ročně okolo 18 % z celkového počtu asi 600 tisíc rozhodnutí Krajské soudy, které přezkoumávají rozhodnutí úřadů důchodového zabezpečení v I. stupni, zrušují ročně okolo 17 % rozhodnutí, proti kterým bylo odvolání podáno. Z vysokého počtu nenapadených rozhodnutí /99 %/ a z nízkého počtu zrušovaných rozhodnutí soudy I. stupně lze usuzovat na celkem dobrou úroveň rozhodování úřadů důchodového zabezpečení. Pokud jde o úroveň rozhodování krajských soudů, jsou nesprávná asi v 1/5. Zvýšené nároky bude klást na úřady důchodového zabezpečení i na soudy nový zákon o sociálním zabezpečení. Půjde nejen o zvýšený počet nově vyměřovaných důchodů, nýbrž také o větší nároky na správný a jednotný výklad zákona, aby sociální a právní jistoty, jež zákon poskytuje, byly v praxi v konkrétních případech zajištěny.

Rodinněprávní agenda soudů představuje rozhodování přibližně o 250 tisících právech týkajících se více než 170 tisíců nezletilých dětí, dále projednání přes 53 tisíce návrhů na rozvod a přes 12 tisíc dalších sporů z rodinného práva.

Přestože manželství je v ČSSR všeobecně uznáváno za základ soužití muže a ženy, o čemž svědči dlouhodobě vysoký počet uzavíraných sňatků a jen 7 % dětí rodících se ročně mimo manželství, jeho stabilita je značně otřesena. Výrazným znakem čs. rodin je, že 45 % všech dětí se rodí matkám do 25 let, což je proti většině vyspělých zemí velmi vysoký podíl. Zvyšující se nestabilnost rodinných svazků ohrožuje nejen rodiny samotné, ale zasahuje negativně do všech sfér života společnosti a má dopad na celkový sociální rozvoj.

V dlouhodobém pohledu je postupně stále více podávaných návrhů na rozvod a v důsledku toho i rozvedených manželství.

Počet rozvedených manželství v roce 1987 se ve srovnání s rokem 1984 zvýšil o 5,61 %. V důsledku působení soudů, případně dalších institucí a jednotlivců, které vyúsťuje bucl v to, že návrh na rozvod je vzat zpět, nebo že manželé souhlasí s přerušením řízení, které pak po uplynuti zákonné doby zanikne, popřípadě v rozhodnutí soudu, jímž návrh na rozvod zamítne /ve 26 % případů/, ročně více než 1/4 manželství. /v SSR asi 1/3/, když byl podán návrh na rozvod, zůstává zachována.

Příčin, které vyvolávají nepříznivé reakce ve vztazích mezi manžely, je celá řada a vzájemně se prolínají a podmiňují. Složitost manželských vztahů a jejich postupný vývoj vedoucí k rozvratu soudy ne vždy ve svých rozhodnutích dostatečně vyjadřuji; rovněž statistické údaje zachycuji především jevovou stránku nebo jen výslednou a konečnou příčinu rozvratu. Rozvody manželství způsobují vznik neúplných rodin s dětmi /v roce 1987 se rozvod dotkl více než 45 tisíc děti/, v nichž rodičovské funkce převážně plní matka, přičemž v těchto rodinách se přes společenskou podporu častěji vyskytují různé, zejména i finanční potíže.

To se promítá nepříznivě do úsilí socialistické společnosti o vytvoření co nejpříznivějších podmínek pro výchovu mladé generace. Řada výchovných nedostatků, jak ukazuje rozbor stavu zákonnosti na tomto úseku, má svou prvotní příčinu právě v rodičích.

Při nařizování nejzávažnějších výchovných opatření

- nařízení ústavní výchovy a ochranné výchovy - nedochází co do počtu k výraznějším změnám /ročně okolo 3800/. V rámci tohoto počtu však podle statistických údajů výrazně vzrostlo nařízení ústavní výchovy pro závadné chování dětí ve věku od 13 let /o 48,5 %/. Přitom výraznější /134 %/ je tento vzrůst v SSR. Příčiny jsou jednak v důslednějším,přístupu soudů i ostatních zainteresovaných orgánů k nedostatkům v chování dětí, ale i ve zvýšeném výskytu těchto nedostatků u dětí této věkové kategorie v SSR z řad cikánského obyvatelstva. Problémem, k jehož odstranění působí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČSR a SSR zejména prostřednictvím krajských národních výborů, je tu stále ještě nedostatek míst ve výchovných ústavech pro mládež a nedostatečná diferenciace ve výchovném působení, zatímco kapacity pro výkon ústavní výchovy v ostatních, zřízeních jsou dostatečné.

Na tomto úseku stále přetrvává stav, konstatovaný již v minulosti, že občané a společenské organizace málo využívají oprávnění podle zákona o rodině upozorňovat národní výbory a soudy na závadné chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů, takže na závadné. Chování dětí a rodičů nejčastěji upozorní orgány Bezpečnosti.

Od r. 1984 se poněkud snižuje počet návrhů na povolení uzavřít manželství nezletilým starším 16 let /okolo 4000 případů ročně/. Základním motivem žádostí o povolení uzavřít manželství je zpravidla těhotenství nezletilé a snaha, aby dítě se narodilo v manželství. Zpřísňuje se i posuzování těchto návrhů soudy, když v r. 1984 bylo uzavření manželství povoleno v 90,2 %, zatímco v re 1987 to bylo v 88,2 %.

Zkvalitňování rodinněprávních vztahů je v současné době předmětem zvýšeného zájmu stranických i státních orgánů. V roce 1987 projednalo předsednictvo Federálního shromáždění zprávu Nejvyššího soudu ČSSR o provádění zákona o rodině a poté vláda ČSSR zprávu NS ČSSR, o rodinněprávní problematice z hlediska požadavků XVII. sjezdu KSČ. Z této zprávy vyplynul úkol pro federální ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovat ve spolupráci s Nejvyšším soudem ČSSR a dalšími odpovědnými partnery zprávu o společensky závažných tendencích v rodinné problematice a návrhy na řešení, kterou projednala vláda ČSSR a PÚV KSČ.

Řešení důsledků společensky závažných problémů ve funkci rodin se musí promítat jak v právním řádu, tak v celé ekonomické sféře, investiční výstavbě, politice zaměstnanosti, v sociální péči i v systému výchovy jako účinné prevenci vzniku těchto problémů; proto bylo ministru práce a sociálních věci vládou ČSSR uloženo, aby předložil do 31. 12. 1989 vládě návrh koncepce státní rodinné politiky.

Státní notářství projednávají ročně více než 200 tisíc věci dědických a rozhodují ročně v téměř 180 tisících případech o registraci smluv týkajících se nemovitostí. Právní pomoc občanům a organizacím při uzavírání a sepisování právních úkonů poskytují ročně ve více než 100 000 případech /sepisováním notářských zápisů a jiných listin o právních úkonech/.

V období uplynulých let se v činnosti státních notářství promítly nové právní úpravy, a to jednak novela občanského zákoníku /provedená zákonem č. 131/1982 Sb./, zejména pokud jde o znovu zavedený právní institut věcných břemen, dále nové předpisy národních rad o notářských poplatcích /zejména zákony č. 139/1984 Sb. a č. 146/1984 Sb., které nabyly účinnosti 1. 1. 1985/ a také nové předpisy o cenách staveb, pozemků, porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a o náhradách za dočasné užívání pozemků /vyhlášky č. 128/1984 Sb. a č. 129/1984 Sb./.

Opětovně zavedený institut věcných břemen se ve smluvních vztazích mezi občany začal běžně využívat; platí to především o věcném břemenu doživotního užívání nemovitostí. V posledních letech je ročně státním notářstvím registrováno 10-14 tisíc takových smluv /v roce 1985 jich bylo 9454, v roce 1986 13972 a v roce 1987 13 300/.

V důsledku změnu cen staveb i nové úpravy notářských poplatků nedochází již v takové míře jako dříve k rozporům mezi kupní cenou nemovitostí uváděnou ve smlouvě a tím, co si účastníci kupní smlouvy skutečně za nemovitost zaplatili.

Notářské poplatky, jež byly nově upraveny od 1. 1. 1985, přinesly výrazné snížení poplatkových sazeb. V důsledku toho se snížily výnosy notářských poplatků z částky téměř 600 miliónů Kčs v roce 1984 na necelých 400 miliónů v letech následujících.

Celková úroveň řízení a rozhodování soudů v obou republikách je poměrně dobrá u krajských soudů; nedostatky jsou zjišťovány spíše u okresních soudů, zejména pokud jde o úplné zjišťování skutečného stavu věci. Odvoláním je napadáno asi 9 % rozhodnutí a na podkladě odvolání proti rozhodnutím okresních /obvodních/ soudů je asi 50 % rozhodnutí potvrzeno, více než jedna pětina změněna a ve zbývající části byla prvostupňová rozhodnutí zrušena, popřípadě odvolání vyřízeno jinak. Nízký podíl opravných prostředků podaných proti rozhodnutím vydaným úřady důchodového zabezpečení republik /asi 1 %/ i výsledky jejich projednání u soudů nasvědčují poměrně dobré úrovni rozhodování těchto úřadům.

Sledováním rozhodování nejvyšších soudů republik bylo jen v ojedinělých případech zjištěno, že senáty nejvyšších soudu republik vyložily zákon nejednotně a NS ČSSR zaujal stanovisko k zajištění jednotného výkladu zákona.

Přes pozitivní výsledky, kterých bylo dosaženo, přetrvávají v činnosti převážně okresních, popře obvodních soudů, ještě nedostatky většinou procesní povahy, spočívající v nedůsledném zjišťování skutečného stavu věci, které se pak promítají v právním posouzení věci a v málo přesvědčivém odůvodňování rozhodnutí. Tyto nedostatky souvisejí mnohdy s neujasněním si právní problematiky řešeného případu a z tona pak vyplývající nesoustředěností dokazování, což v některých případech vede k neúměrné - někdy i několik let trvající - délce řízení. Neuspokojivá je také někdy kulturnost soudního jednání a celková úroveň výchovného působení soudního řízení na účastníky, svědky a další zúčastněné osoby. Chybí též náležité využívání možností zapojení společenských organizací do odstraňování sporů, zejména při smírčím řízení i při pokusech o smírné vyřešení případů při přípravě jednání, tj. ve stadiu, kdy lze ještě spor urovnat bez donucení státního orgánu. Nevyužívá se plně možnosti pokusit se předejít sporu prostřednictvím působení společenských organizací na účastníky sporného právního stavu tehdy, když se účastníci obracejí na soud se žádostí o právní poradu, se žádostí o sepsání návrhu na zahájení řízení, popř. s různými stížnostmi. Iniciativa soudu, popřel společenské organizace, která by vedla k takovéto součinnosti, je zatím ojedinělá, i když určité pozitivní posuny se tu u některých okresních soudů projevují. Málo se také využívá možnosti požádat společenskou organizaci o součinnost, aby povinný byl veden k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody např. o výchově nebo o úpravě styku nezletilých dětí, v nichž citlivé působení i společenské organizace by mohlo příznivě ovlivnit někdy vyhrocené postoje účastníků. Rozvíjení takovéto součinnosti představuje ovšem mnohdy časově velmi náročnou práci, protože vyžaduje náležitou přípravu a citlivé a promyšlené přístupy v někdy déletrvajícím jednání s občany, popř. s organizacemi.

Na tyto nedostatky, vedle příčin subjektivní povahy, mají vliv i příčiny objektivní, kterými jsou rostoucí nároky na soudce při vyřizování zvyšujícího se počtu věcí; na úroveň součinnosti se společenskými organizacemi působí pak také nízká aktivita těchto organizací.

Potlačování a omezování protispolečenské činnosti včetně kriminality nemálo ovlivňuje úroveň právního vědomi občanů. Zde nepůsobí jen rozhodovací činnost orgánů justice a prokuratury, ale také právní výchova a propaganda nejrůznějšího druhu, na které se v podstatné míře podílejí prokurátoři a soudci, jakož i orgány ministerstva vnitra.

Právně propagační činnost prokurátorů a soudců i dalších pracovníků justice spočívala zejména v činnosti přednáškové, v konání besed, ve vystoupeních v rozhlase a televizi, v článcích v denním tisku i v odborných časopisech, v konání seminářů, výstav i jiných akcí. Tato práce zabírá mnoho času v činnosti prokuratury a soudů a projevuje se při ní stále více vynalézavosti. Je zaměřena na ochranu našeho socialistického, státního a společenského zřízení, majetku, na ochranu mládeže, čestné plnění povinností vůči spoluobčanům a společnosti, na otázky bezpečnosti dopravy a mnoho dalších otázek. Například jen prokurátoři uskutečnili v roce 1987 11 396 přednášek a 3377 besed, uveřejnili 1744 článků, absolvovali 298 vystoupení v rozhlase a 51 v televizi. Soudci, včetně soudců z lidu, jakož i ostatní justiční pracovníci, uskutečňují ročně dokonce několik desítek tisíc přednášek a besed, publikují kolem 2 tisíc článků a uskutečňují několik set vystoupení v rozhlase a televizi.

Je třeba dále rozvíjet právní výchovu a propagandu vykonávanou prokurátory a soudci, jak jim to ukládá i zákon. Zejména však je třeba, aby právní výchova se stala plnohodnotnou součástí výchovného procesu počínaje výchovou na školách až po výchovu v činnosti dobrovolných společenských organizací, v hospodářských organizacích apod. Na prokuratuře a u soudů jde o to, aby nepřevládala orientace na kvantitu akcí, ale na efektivnost právní výchovy v konkrétním prostředí s využitím konkrétních případů.

Je třeba napomáhat k tomu, aby občané se dokázali orientovat v zákonech upravujících jejich práva a povinnosti. Jedním z předpokladů toho je dostupnost zákonů a účast občanů na jejich tvorbě. Dále jde o zlepšení výuky práva a výchovy k právnímu cítění ve školách. Takováto systematická výchova by mohla být budována i za pomoci pracovníků justice a prokuratury. Na Generální prokuratuře ČSSR se připravují některé návrhy v tomto směru.

Velký výchovný význam má také projednávání trestních i občanskoprávních věcí před organizovanou veřejností a konání výjezdních zasedání soudů. V uplynulých třech letech projednávaly soudy před širší veřejností každoročně téměř čtyři tisíce věcí, z toho pětinu na pracovištích. Soudy budou usilovat i v součinnosti s prokuraturou o další efektivní využívání této možnosti. Samozřejmě základním nástrojem upevňování morálky, kázně a zákonnosti zůstává nadále kvalitní a účinný výkon prokurátorského dozoru a bezvadná rozhodovací činnost soudů, obě tyto činnosti naplněné i výchovným působením.

Za tři léta, která uplynula od projednání předchozí zprávy generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR na nejvyšším fóru Federálního shromáždění, nedošlo podle poznatků prokuratury a soudů k podstatným změnám ve stavu zákonnosti.

Zatím se nedaří výrazněji omezovat kriminalitu a zvyšovat účinnost boje proti ní. Kriminalita v posledním období v podstatě stagnuje, resp. vykazuje jen zcela mírný pokles. Příčinou malé účinnosti boje s ní zůstává zejména nedůsledná realizace preventivních opatření a malá účinnost převýchovy pachatelů i celospolečenského ovlivňování vědomí a chování lidí. Nedaří se účinně odstraňovat některé objektivní příčiny kriminality, které stále v různých formách přetrvávají. Jde např. o nedostatky ve výrobě a distribuci určitých druhů zboží a v některých službách, jakož i ve vytváření podmínek pro společensky prospěšné využívání volného času zejména mládeží apod.

K dosažení cílů trestního stíhání nepřispěla ani donedávna zostřovaná represe a poměrně časté ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody. Přes určité zlepšení nebyl dosažen zcela uspokojivý stav v rychlosti a plynulosti trestního řízení, a to zvláště ve skutkově složitých případech, především tam, kde je třeba přibírat znalce.

Počet sporů projednávaných v občanském soudním řízení dále narůstá, stejně jako agenda státních notářství. Objektivně se v tom promítá stoupající společenský význam i množství občanskoprávních vztahů, do nichž občané vstupují při uspokojování osobních a rodinných potřeb. Ze subjektivních příčin na počet sporů zčásti působí neznalost práva, ale také neukázněnost a vědomé porušování právních povinností, u vedoucích pracovníků organizací někdy nepochopení úlohy práva a z toho plynoucí i podceňování úlohy kvalitního výkonu právní služby. Je proto třeba daleko větší pozornost věnovat příčinám konfliktních situací a ze zjištěných skutečností vyvozovat potřebné důsledky, předcházet sporům a pokud k nim již došlo, řešit je především mimosoudními prostředky za širokého uplatnění společenského působení.

Přetrvávají mnohé nedostatky při upevňování zákonnosti v dalších oblastech.

Současný stav ukazuje, že vstup naší společnosti do kvalitativně nové etapy jejího vývoje musí být spojen s ofenzivnějším a novátorským přístupem k řešení problémů kriminality a porušování zákonnosti vůbec. Z provedeného vyhodnocení vyplývají úkoly jak pro orgány prokuratury a soudy, tak pro ostatní státní orgány, ale i hospodářské orgány a organizace, pro společenské organizace a veřejnost.

Poznatky prokuratury i soudů svědčí o tom, že se dosud v potřebné míře nerealizuje politická linie, podle níž boj proti kriminalitě není pouze věcí orgánů Bezpečnosti, prokuratury a soudů, nýbrž záležitostí všech státních, společenských a hospodářských orgánů a organizací i jednotlivých občanů. Jde především o prevenci kriminality, jíž se ve větší nebo menší míře sice zabývá řada orgánů a organizaci, které také přijaly v tomto směru různá opatření, ale která stále nepřinášejí žádoucí efekt. Plány komplexních opatření v boji proti kriminalitě a ostatní protispolečenské činnosti, přijímané na úrovni KNV, ONV, příp. nižších stupňů národních výborů i v některých závodech a podnicích, je třeba učinit nedílnou součástí plánů sociálního a ekonomického rozvoje a v jejich rámci působit k omezování kriminality s vědomím jejích mnohotvárných příčin jakožto sociálního jevu. Proto nadále trvá požadavek zdokonalování souborů aktivit společnosti v rámci celkové koncepce koordinovaného boje proti kriminalitě. Je potřebné zabezpečit promyšlenou gesci příslušných resortů při koordinaci úkolů překonávání rozhodujících problémů kriminality a protispolečenské činnosti s vědomím, že aktivně musí působit všechny nástroje omezování a zatlačování trestné činnosti. Prokuratura a soudy musejí přispívat k zdokonalování celé platformy boje proti kriminalitě a porušování zákonnosti jak vlastní činností, tak iniciativním zpracováváním návrhů opatření pro nejvyšší státní orgány.

Obdobně je třeba postupovat i při předcházení konfliktním situacím v občanskoprávních vztazích a při upevňování zákonnosti ve všech oblastech.

Orgány prokuratury a soudy se budou nadále řídit zásadou jednoty represe a prevence s důrazem na prevenci, kterou budou všestranně rozvíjet a podporovat. S plnou rozhodností budou postupovat proti trestné.činnosti namířené proti republice, chránit socialistickou ekonomiku, životy a zdraví občanů, rodinu,a mládež, svobodu a lidskou důstojnost. Represi soustředí proti pachatelům závažných trestných činů a pachatelům z řad asociálních živlů včetně recidivistů a příživníků. Nekompromisně budou postupovat proti úplatkářství a korupci a posilovat platformu boje proti těmto jevům.

Prokuratura a justice, které soustavně rozpracovávají své úkoly při realizaci závěrů XVII. sjezdu KSČ, zvláště i se zřetelem na usnesení 7. a 9. zasedání ústředního výboru KSČ, musejí dále, též s využitím podnětů 19. všesvazové konference ÚV KSSS, zvyšovat účinnost a kvalitu vlastní práce.

Prokuratura musí koncentrovat svou činnost, obdobně jak je to zabezpečováno v SSSR, na výkon dozoru nad dodržováním socialistické zákonnosti, především pak na rozhodující problémy upevňování zákonnosti, a postupovat systematicky a s plnou důsledností až do dosažení zásadní změny nepříznivého stavu na daném úseku. Nelze rozptylovat činnost prokuratury do veliké šíře a spokojovat se případně i s formálním uplatňováním některých prokurátorských prostředků.

Na přední místo v praxi prokuratury je nezbytné postavit úkoly směřující k podpoře realizace přestavby hospodářského mechanismu a přestavby v dalších oblastech života společnosti, tj. prosazování důsledného dodržování zákonů a ostatních právních předpisů všemi subjekty v nových podmínkách. Prokuratura musí dbát, aby hospodářské subjekty využívaly svých oprávnění vždy tak, jak stanoví zákon, a aby důsledně plnily své právní povinnosti. Je nezbytné přispívat k dialektické jednotě rozvíjení prvků socialistické demokracie a upevňování odpovědnosti, pořádku a kázně.

Prokurátoři musejí vždy a všude v souladu s leninským posláním prokuratury nekompromisně prosazovat socialistickou zákonnost a postupovat bez ohledu na osoby a místní vlivy, jednotně na celém území státu.

Mezi přední povinnosti prokurátorů patří důsledně chránit práva a oprávněné zájmy občanů a organizací prostředky prokuratury, a již ve sféře trestního řízení nebo s využitím oprávnění, která jim příslušejí ve všeobecném a občanskosoudním dozoru. Součástí toho je důsledné a pohotové vyřizování podnětů občanů a organizací a jejich stížností. Jsou přijímána opatření k urychlení postupu orgánů prokuratury při respektování zákonem stanovené příslušnosti jednotlivých článků prokuratury.

Lepší předpoklady pro účinný postup prokuratury v boji s kriminalitou a činnost prokurátora v trestním řízení vytváří připravovaná novelizace trestních kodexů zajišťovaná podle usnesení předsednictva ÚV KSČ ze září 1987.

Při respektování specifických leninských principů organizace a činnosti prokuratury, které jsou nezbytným předpokladem účinného prokurátorského dozoru, a při respektování principů socialistického soudnictví je třeba rozvíjet iniciativu a odpovědnost všech článků prokuratury, racionalizovat jejich práci a překonávat prvky byrokratismu, formalismu a zbytečné složitosti. Racionalizovat a účinněji uplatňovat je třeba zvláště také centrální řízení a kontrolu. K tomu směřuje i uskutečněná přestavba organizačních struktur Generální prokuratury ČSSR a generálních prokuratur národních republik, provázená též úsporou pracovních sil v centrálách, a orientací na lepší zajištění kádrových a dalších podmínek pro vlastní výkon prokurátorského dozoru, zejména v krajích a okresech.

Důležitou úlohu při prohlubování socialistické demokracie která je nezbytnou součástí přestavby společnosti, mají soudy a státní notářství. Zkvalitnění rozhodovací a ostatní činnosti, posílení ochrany práv občanů a organizací a upevnění socialistické zákonnosti, kázně a pořádku ve společnosti předpokládá změnu metod a stylu práce, především v oblasti řízení, a racionalizaci řídících struktur tak, aby nižší soudy nebyly zbytečně zatěžovány přemírou zpráv, směrnic a jiných materiálů.

V činnosti soudů je nezbytné odstranit všechny formy byrokratismu a formalismu, povýšeneckého vztahu k lidem, necitlivého přístupu k jejich problémům, tedy podstatně zvýšit celkovou kulturu výkonu soudnictví, a tím posílit jeho výchovnou funkci.

V soudnictví je rovněž třeba zvýraznit demokratické prvky především účast soudců z lidu. která není dosud náležitě využita ani v soudním řízení, ani ve vykonávacím řízení a v preventivní a výchovné práci. Jako důležitý úkol zůstává zkvalitnit spolupráci soudů se společenskými organizacemi a kolektivy pracujících.

Předpokladem zdokonalení činnosti soudů je další posílení soudcovské nezávislosti. Jde jednak o zvýšení politické, odborné a morální úrovně soudců, tedy jejich schopnosti rozhodovat samostatně, v souladu se zákonem a socialistickým právním vědomím, jednak o posílení právních záruk nezávislosti.

Výkon soudního dozoru, jimž vyšší soudy nejen odstraňují zjištěná pochybení, nýbrž také usměrňují a sjednocují rozhodování soudů a státních notářství, musí být racionální, soustředěný na využívání efektivních forem přispívajících ke zvýšení kvality soudního řízení a rozhodování.

Bude třeba zabezpečit i snížení administrativní náročnosti některých činností prokuratury a soudů.

Zvýšení účinnosti dozorové, rozhodovací a ostatní činnosti prokuratury, soudů a státních notářství vyžaduje dále zkvalitnění výběru kádrů především pro výkon funkcí prokurátorů, soudců a státních notářů, a zdokonalení systému zvyšování politické a odborné připravenosti všech pracovníků v rámci celoživotní profesní přípravy.

Podmínkou dalšího prohlubování demokratizace prokuratury a soudnictví je také široká informovanost veřejnosti o všech stránkách jejich činnosti, jež má jednak příznivý vliv na úroveň právního vědomí společnosti, jednak je nástrojem veřejné kontroly této činnosti, působícím k dalšímu zkvalitnění jejich práce.

Nadále je třeba rozvíjet právní výchovu zaměřenou k uvědomělému dodržování právního řádu a pravidel socialistického soužití, a to v úzké spolupráci rodiny, školy, všech státních orgánů a hospodářských i společenských organizací.

o účasti společenských organizací v trestním řízení soudním v ČSSR

Poznámka:

x) = z celkového počtu odsouzených

xx) = z podaných návrhů

xxx) = z počtu podmíněných odsouzení a nápravných opatření