Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění se usneslo na tomto zákoně:

(1) Federální shromáždění se jako nejvyšší orgán státní moci a jediný zákonodárný sbor Československé socialistické, republiky (čl. 29 odst. 1 ústavního zákona o československé federaci, dále jen "ústavní zákon") podílí na uskutečňování úkolů socialistického federativního státu svou ústavodárnou a zákonodárnou činností, projednáváním základních otázek vnitřní a zahraniční politiky a vrcholnou kontrolní v rámci působnosti československé federace.

(2) Federální shromáždění jako nejvyšší zastupitelský sbor v Československé socialistické republice spolupracuje s nejvyššími zastupitelskými sbory republik - Českou národní radou, Slovenskou národní radou - a s národními výbory.

(3) Federální shromáždění rozvíjí spolupráci s orgány Národní fronty Československé socialistické republiky a s organizacemi v ní sdruženými.

(1) Činnost Federálního shromáždění je založena na zásadách socialistické demokracie a jednoty politického systému v Československé socialistické republice.

(2) Ve své činnosti se Federální shromáždění opírá o aktivní a iniciativní práci každého poslance. Uskutečňování svých pravomocí zakládá na zásadě veřejnosti, na zásadě kolektivního projednávání a rozhodování otázek, které jsou svěřeny do jeho působnosti, a dbá přitom veřejného mínění.

(1) Jednací řád Federálního shromáždění upravuje zásady jednání Federálního shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou Československé socialistické republiky a navenek.

(2) Každá sněmovna upravuje vlastním usnesením své vnitř ní poměry a podrobnější pravidla svého jednání.

(1) Poslanci Federálního shromáždění se sejdou po svém zvolení na ustavující schůzi sněmovny, do níž byli zvoleni.

(2) Ustavující schůzi každé sněmovny svolá dosavadní předsednictvo Federálního shromáždění do 30 dnů ode dne voleb a navrhne pořad jejího jednání. Schůzi řídí pověřený člen dosavadního předsednictva Federálního shromáždění, který přijme též slib poslanců, dá schválit volební řád sněmovny a provést volbu komise poslanců pro zjišťování výsledků voleb. Dále dá provést volbu předsedy a ostatních členů mandátového a imunitního výboru.

(3) Na základě návrhu mandátového a imunitního výboru ověří sněmovna platnost volby poslanců.

(1) Sněmovna zvolí svého předsedu, který se ujme řízení schůze a přijme slib řídícího schůze, byl-li zvolen do sněmovny.

(2) Sněmovna stanoví počet členů svého předsednictva, počet místopředsedů a ověřovatelů sněmovny a zřídí své další výbory.

(3) Předseda sněmovny dá provést volbu stanoveného počtu místopředsedů sněmovny, členů jejího předsednictva a ověřovatelů sněmovny. Dále dá provést volbu předsedů a ostatních členů výborů.

Každá sněmovna zvolí ze svého středu 20 členů předsednictva Federálního shromáždění. Sněmovna národů zvolí 1.0 členů z poslanců zvolených v České socialistické republice a 10 členů z poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

Předseda nebo pověřený člen dosavadního předsednictva Federálního shromáždění podá sněmovně zprávu o činnosti předsednictva Federálního shromáždění za dobu od poslední schůze sněmovny.

(1) Po ustavující schůzi sněmoven předseda nebo pověřený člen dosavadního předsednictva Federálního shromáždění svolá společnou schůzi obou sněmoven k volbě předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, a tuto schůzi řídí. Předseda Federálního shromáždění, první místopředseda a místopředsedově Federálního shromáždění jsou voleni Sněmovnou lidu a Sněmovnou národů z členů předsednictva Federálního shromáždění.

(2) Každá sněmovna zvolí pro tuto volbu komisi poslanců pro zjišťování výsledků voleb.

(3) Sněmovny zvolí předsedu Federálního shromáždění, který se ujme řízení společné schůze a dá provést volby prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.

(1) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení předsednictva sněmovny, popřípadě na základě usnesení sněmovny. Na žádost alespoň třetiny poslanců svolá předseda schůzi do 30 dnů.

(2) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě usnesení obou sněmoven.

(1) Jednání Sněmovny lidu lze zahájit, jestliže je ve schůzi přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců.

(2) Jednání Sněmovny národů lze zahájit, jestliže je ve schůzi přítomna nadpoloviční většina poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Jde-li o společnou schůzi sněmoven, na jejímž konání se usneslo předsednictvo Federálního shromáždění, činí tak na návrh předsednictva Federálního shromáždění.

(4) Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu.

(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.

(2) Sněmovna se může z důvodu ochrany důležitého státního zájmu usnést, že schůze nebo její část je neveřejná. Činí tak bez rozpravy na návrh předsednictva Federálního shromáždění svého předsednictva, výboru, poslance, prezidenta Československé socialistické republiky, vlády Československé socialistické republiky nebo jejího člena.

(3) Neveřejné schůze se mohou účastnit prezident Československé socialistické republiky, poslanci druhé sněmovny a členové vlády Československé socialistické republiky. Takové schůze nebo její části se může účastnit vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění. Jiné osoby se mohou účastnit jen se souhlasem sněmovny. O takovém návrhu rozhodne sněmovna bez rozpravy.

(1) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí s odůvodněním navrhovatel a dále zpravodajové výborů sněmovny. Poté předsedající zahájí rozpravu.

(2) O rozpravy se poslanci mohou hlásit před zahájením schůze nebo v jejím průběhu. Předsedající oznámí Při zahájení rozpravy přihlášené řečníky a uděluje jim slovo v pořadí. přihlášky. Přednost mají řečníci, kteří chtějí přednést pozměňovací návrh. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.

(3) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoliv však kratší než 15 minut.

Poslanec má právo mluvit v jazyce své národnosti. Nemluví-li řečník česky nebo slovensky, zajistí Kancelář Federálního shromáždění přetlumočení projevu do jednoho z těchto jazyků.

(1) V průběhu rozpravy se poslanec může přihlásit o slovo k faktické poznámce nebo odpovědí na ni; bude mu uděleno slovo.

(2) Přednesení poznámky i odpověď na ni nesmějí překročit 5 minut.

(3) Překročí-li poslanec lhůtu k přednesení faktické poznámky, popřípadě k odpovědi na faktickou, poznámku, může mu předsedající odejmout slovo.

Prezidentu Československé socialistické republiky, členům předsednictva Federálního shromáždění a členům vlády Československé socialistické republiky se udělí slovo, kdykoliv o to požádají, a to i k prohlášením, která nesouvisejí s pořadem schůze.

Rozpravy se mohou zúčastnit, projeví-li s tím souhlas sněmovna i další pozvaní představitelé politického, hospodářského a kulturního života.

Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí-li řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit; po opětovném upozornění mu může slovo odejmout. O námitkách poslance rozhodne sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(1) Poslanci mohou v rozpravě přednášet k projednávaným otázkám pozměňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil.

(2) Je-li přednesen pozměňovací návrh, může být projednávání navrhované věci přerušeno do doby, než návrh projedná příslušný výbor. Návrh na přerušení může podat poslanec sněmovny nebo navrhovatel. O návrhu rozhodne sněmovna bez rozpravy; současně může stanovit lhůtu pro předložení nového stanoviska výboru..

(3) Stejný postup platí i v případě, kdy poslanec podá písemně pozměňovací návrh k určitému návrhu ještě před zahájením rozpravy na schůzi sněmovny.

(4) Obdobně je možno postupovat při předložení jiného návrhu k projednávané otázce.

(5) Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, nepřikročila-li sněmovna k hlasování o něm.

(1) Po skončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a poté společnému zpravodaji výborů sněmovny. Navrhovatel a společný zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát.

(2) Ujme-li se před hlasováním slova člen vlády Československé socialistické republiky, je tím rozprava znovu zahájena.

(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním; před ním upozorní předsedající, že bude přikročeno k hlasování a dá zjistit počet přítomných poslanců sněmovny.

(2) Nestanoví-li ústavní zákon něco jiného, je třeba k platnému usnesení sněmovny souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(1) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech programu hlasovalo odděleně. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno o přijatých částech hlasovat ještě jako o celku.

(2) Nejdříve se hlasuje o pozměňovacích návrzích, a to v pořadí, v němž byly podány.

(3) Hlasování o návrzích o způsobu jednání má přednost před projednáváním věci.

(1) Hlasování je veřejné nebo tajné. Je-li podán návrh na tajné hlasování, usne,E. se o něm sněmovna bez rozpravy. O návrhu na vylovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky nebo jejímu členu se hlasuje ve Sněmovně národů vždy podle jmen.

(2) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky. Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Hlasování podle jmen se provádí hlasovacími lístky s uvedením jména poslance.

(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci obou sněmoven odděleně.

(2) Platí-li pro projednávaný návrh zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení v Slovenské socialistické republice.

(1) Volby prezidenta Československé socialistické republiky, předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, členů předsednictva Federálního shromáždění, předsedů a místopředsedů sněmovny a členů předsednictva a předsedů výborů sněmovny se provádějí tajným hlasováním.

(2) V ostatních případech se volby provádějí veřejně, neusnese-li se sněmovna jinak.

(3) Sčítání hlasů a zjišťování výsledků hlasování provádí komise poslanců zvolená sněmovnou; platí-li pro projednávaný návrh zákaz majorizace, zvolí Sněmovna národů dvě komise poslanců.

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva obou sněmoven i jejich výbory spolupracují při přípravě usnesení Federálního shromáždění a usilují o sjednocování usnesení obou sněmoven. Za tímto účelem se výbory obou sněmoven informují o svých schůzích, přijatých závěrech, vysílají na schůze odpovídajícího výboru své zástupce k vysvětlení přijatých stanovisek.

(2) Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny i předsednictvo Federálního shromáždění o každém usnesení sněmovny.

(1) Nedojde-li k shodnému usnesení obou sněmoven, může se každá sněmovna usnést, a to i na návrh předsednictva Federálního shromáždění, na novém projednání věci, nebo může uložit výborům, aby věc znovu projednaly a předložily návrhy, anebo se může usnést na dohodovacím řízení.

(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení obou sněmoven o státním rozpočtu federace, je dohodovací řízení povinné.

(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá z 10 zástupců každé sněmovny, nedohodnou-ii se sněmovny na jiném počtu; také v tomto případě je společný výbor složen ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru stejný počet poslanců zvolených v České socialistické republice a stejný počet poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolává předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí další jednání výboru.

(2) O výsledcích jednání společného výboru podají pověření členové výboru zprávu oběma sněmovnám.

Nepřijmou-li sněmovny ani na doporučení společného výboru shodné usnesení, mohou se sněmovny usnést na konání společné schůze sněmoven a usilovat na ní o přijetí shodného usnesení. Konání společné schůze sněmoven může navrhnout i předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) Nevedlo-li dohodovací řízení ani jednání společné schůze obou sněmoven k jejích shodnému usnesení, informují o tom předsednictva sněmoven předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Nevedlo-li dohodovací řízení ke shodnému usnesení obou sněmoven, podá o tom předsednictvo Federálního shromáždění zprávu prezidentu Československé socialistické re publiky.

(1) O každé schůzi Sněmovny lidu, Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný zápis. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů příslušných orgánů bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy a jaký byl výsledek hlasování.

(2) Řečníci, kteří vystoupili v rozpravě, ověří v co nejkratší lhůtě zápis svého vystoupení. Přitom opraví chyby vzniklé při pořizování zápisu, nesmějí však měnit obsah a smysl svého vystoupení.

(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřuje její předseda a dva ověřovatelé sněmovny. Zápis o společné schůzí sněmoven ověřuje předseda Federálního shromáždění a jeden ověřovatel za každou sněmovnu.

(4) Ověřený zápis je autentickým záznamem o schůzi a odevzdává se společně s příslušnými podklady, přílohami a usneseními k archivnímu uložení. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.

(5) Autentické znění zápisu o schůzích sněmoven, popřípadě o jejich společné schůzi, je podkladem pro vydání těsnopisecké zprávy tiskem. Jde-li o neveřejné schůze, mohou předsednictva sněmoven rozhodnout o jiném způsobu vydání těsnopisecké zprávy.

(1) Návrhy zákonů Federálního shromáždění mohou podávat poslanci a skupiny poslanců Federálního shromáždění, výbory obou sněmoven, prezident Československé socialistické republiky, vláda Československé socialistické republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.

(1) Federální shromáždění projednává návrhy zákonů zpravidla podle programu legislativních prací Federálního shromáždění.

(2) Návrhy zákonů se projednávají tak, že navrhovatel předloží předsedovi Federálního shromáždění nejprve zásady připravovaného zákona.

(1) Navrhovatel může požádat, aby bylo od projednávání zásad zákona výjimečně upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo vyžaduje-li to její naléhavost.

(2) O žádosti rozhodne předseda Federálního shromáždění po jejím projednání s předsedy obou sněmoven.

(1) Zásady zákona je třeba zpracovat přehledně, tak aby vyjadřovaly hlavní principy nové právní úpravy a aby z nich bylo zřejmé, co má být obsahem zákona a v případě návrhu na jeho změnu nebo doplnění, v čem bude taková změna nebo doplnění spočívat. Zásady mají pokud možno umožňovat výběr mezi variantními řešeními.

(2) Zásady zákona je třeba zpracovat tak, aby výbory sněmoven získaly úplný a spolehlivý podklad pro posouzení, zda určitá věc musí být upravována, nebo zda dosavadní. právní úprava musí být změněna, popřípadě doplněna, ve kterých směrech a v jakém rozsahu.

(3) K zásadám zákona navrhovatel přiloží politický, ekonomický a právní rozbor umožňující komplexní posouzení nové právní úpravy. Rozbor má odůvodnit potřeby přijetí nové právní úpravy, to, jak tato právní úprava přispěje ve srovnání s platným právním stavem k jejich řešení a ukázat, v čem budou spočívat její základní. rysy včetně záměrů na vydání prováděcích předpisů.

(4) Spolu s politickým, ekonomickým a právním rozborem navrhovatel podá zprávu o způsobu přípravy zásad, zejména, jak se na. ní podílely jiné státní orgány, zejména národní výbory, orgány Národní fronty, socialistické organizace a instituce, orgány samosprávy a pracovní kolektivy.

(5) Byla-li před předložením zásad zákona provedena všelidová diskuse, předloží navrhovatel její zhodnocení, ze kterého má být zřejmé, jak naložil s jejími výsledky.

(1) Po projednání zásad zákona předloží navrhovatel předsedovi Federálního shromáždění návrh zákona, který obsahuje přesné znění toho, na čem se má Federální shromáždění usnést (osnova zákona).

(2) Návrh zákona se předkládá s důvodovou zprávou. Důvodovou zprávu je třeba zaměřit na politický, věcný a právní rozbor upravovaných otázek, zejména na přínos navrhovaného řešení ve srovnání s dosavadní úpravou. V důvodové zprávě nutno dále vyjádřit, jaké nároky bude navrhovaná úprava klást na plán pracovních sil a na administrativu a rovněž jaké bude mít hospodářské a finační důsledky, popřípadě. jakým způsobem budou uhrazeny.

(3) Má-li být k navrženému zákonu vydán prováděcí předpis, může předseda Federálního shromáždění na základě podnětu výborů sněmovny vyžádat od navrhovatele jeho návrh. Návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem.

(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí zásady zákona a návrh zákona předsednictvům sněmoven. Zároveň je zašle k zaujetím stanoviska vládě Československé socialistické republiky, není-li vláda navrhovatelem zákona. Předseda Federálního shromáždění je zašle též České národní radě a Slovenské národní radě, nejsou-li navrhovateli, aby k nim mohly sdělit stanovisko podle svého uvážení.

(2) Předsednictvo sněmovny anebo z jeho pověření předseda sněmovny přikáže projednání zásad zákona a návrhu zákona výboru ústavně právnímu, popřípadě dalším výborům. Zároveň zabezpečí rozeslání zásad zákona a návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byla věc přikázána.

(3) Poslanci, kteří nejsou členy výborů, jimž byly zásady zákona nebo návrh zákona přikázány k projednání, mohou sdělit těmto výborům své stanovisko, a to i písemně:

(1) Vláda Československé socialistické republiky, popřípadě Česká národní rada, Slovenská národní rada nebo jejich orgány zašlou stanovisko k zásadám, popřípadě k návrhu zákona předsedovi Federálního shromáždění, který je postoupí předsednictvům sněmoven.

(2) Předsednictvo sněmovny nebo z jeho pověření předseda sněmovny sdělí je výborům, jimž byly zásady popřípadě návrh zákona přikázány.

(1) Zásady a návrh zákona odůvodní při jednání výborů sněmoven navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda Československé socialistické republiky, zásady a návrh zákona může odůvodnit pověřený člen vlády Československé socialistické republiky nebo jí zmocněný vedoucí jiného federálního ústředního orgánu státní správy.

(2) Při projednávání návrhu zákona informuje navrhovatel výbor, jak bylo využito připomínek vznesených výborem při projednávání zásad zákona, popřípadě, proč těmto připomínkám nevyhověl.

(1) Výbor může určit některého ze svých členů, aby sledoval přípravné práce na návrhu právní úpravy pojaté do programu legislativních prací Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, a to ještě před tím, než navrhovatel předloží zásady, popřípadě návrh zákona Federálnímu shromáždění.

(2) Navrhovatel je povinen poslanci tuto účast umožnit.

(1) Výbor sněmovny může určit k projednávané věci ze svých členů zpravodaje.

(2) Projednává-li návrh více výborů, zpravidla se usnesou na společném zpravodaji.

(3) Zpravodaj informuje výbor o stanoviscích ostatních výborů, vlády Československé socialistické republiky a národních rad, jakož i stanoviscích a pozměňovacích návrzích poslanců Federálního shromáždění podaných písemně.

(4) Výbor si může k projednávané věci vyžádat informace a vyjádření státních orgánů, vědeckých institucí, společenských organizací, státních a družstevních organizací i posudky jednotlivých odborníků.

(5) Zpravodaj může po poradě s předsedou výboru svolat poradu těchto odborníků.

(1) Po projednání zásad zákona výbor se usnese na stanoviskU. Ze stanoviska má jasně vyplývat, zda výbor se zásadami zákona souhlasí, popřípadě, ve kterých otázkách doporučuje provést změny nebo doplňky a jaké.

(2) Stanoviska výborů, které zásady zákona projednaly, zašle výbor ústavně právní navrhovateli.

(1) Po projednání návrhu zákona výbor se usnese na stanovisku, v němž zejména navrhne sněmovně, zda má zákon schválit. Pokud ve stanovisku doporučí změny nebo doplňky k návrhu zákona, musí být přesně formulovány. Toto stanovisko zašle výboru ústavně právnímu sněmovny, který postupuje podle § 90 písm. a).

(2) Byla-li osnova zákona projednána ve více výborech sněmovny a shodly-li se tyto výbory na stejných pozměňovacích návrzích, předloží sněmovně společnou písemnou zprávu. Tuto zprávu zašle předsednictvo sněmovny všem poslancům. O projednávání osnovy zákona ve výborech podá ve schůzi sněmovny ústní zprávu společný zpravodaj.

Návrh zákona může být projednán ve sněmovně nejdříve po uplynutí 60 dnů od doby, kdy byl návrh poslancům rozeslán. Výjimečně, vyžaduje-.li to-povaha věci, může předsednictvo sněmovny sněmovně navrhnout, aby návrh zákona projednala před uplynutím této doby.

(1) V případě, že předsednictvo Federálního shromáždění rozhodlo o konání všelidové diskuse k zásadám nebo k návrhu zákona, projedná a zhodnotí její výsledky.

(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí zprávu o výsledcích všelidové diskuse předsedům sněmoven, kteří zajistí její projednání ve výborech.

(1) Zákony Federálního shromáždění vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení. Jako den schválení označí den, kdy se druhá sněmovna usnese o zákoně přijatém první sněmovnou.

(2) Neusnese-li se druhá sněmovna o návrhu přijatém první sněmovnou do tří měsíců, vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění zákon po uplynutí této doby a jako den schválení zákona označí den, kdy uplynula doba tří měsíců.

(3) Takto nelze vyhlásit ústavní zákona ani zákon, pro jehož schválení platí zákaz majorizace, neusnesla-li se na něm Sněmovna národů.

Ustanovení § 32 až 44 a 46 se vztahují přiměřeně i na projednávání návrhů zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění.

(1) Federální shromáždění jedná o zásadních otázkách zahraniční politiky, spolupodílí se v rámci své působnosti na její tvorbě a realizaci.

(2) Federální shromáždění projednává mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Federálního shromáždění, a to před jejich ratifikací.

(3) Federální shromáždění přijímá provolání k parlamentům a vládám, zasílá jim svá poselství a vydává prohlášení, kterými zaujímá stanoviska k závažným otázkám zahraniční politiky.

(4) Federální shromáždění jedná i o jiných zprávách a návrzích z oblasti zahraniční politiky Československé socialistické republiky.

(5) Federální shromáždění projednává zprávy o zahraničních stycích Federálního shromáždění a o výměně zkušeností s parlamenty jiných zemí, které mu předkládá předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) Předložené mezinárodní smlouvy postoupí předseda Federálního shromáždění předsednictvům sněmoven.

(2) Předsednictvo sněmovny nebo z jeho pověření předseda sněmovny přikáže předložené návrhy k projednání příslušným výborům.

(3) Předseda Federálního shromáždění zašle návrhy mezinárodních smluv též České národní radě a Slovenské národní radě ke stanovisku. Nesouhlasí-li národní rada se smlouvou, k jejímuž provedení je třeba zákona národní rady, nelze návrh projednat.

(1) Návrhy provolání, poselství a prohlášení stejně jako jiné zprávy a návrhy z oblasti zahraniční politiky projednává Federální shromáždění na návrh poslanců, výborů sněmoven, vlády Československé socialistické republiky, České národní rady a Slovenské národní rady.

(2) Pro projednání návrhů uvedených v odstavci 1 platí přiměřeně ustanovení § 49.

Federální shromáždění a jeho předsednictvo podporují činnost československé skupiny Meziparlamentní unie.