Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

(1) Výbor pro plán a rozpočet projednává zejména:

a) národohospodářské otázky související s hospodářským a sociálním rozvojem Československé socialistické republiky, včetně rozvoje systému plánovitého řízení národního hospodářství;

b) návrh střednědobého státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje; v souvislosti s tím jedná o opatřeních v oblasti měny, financování, bankovnictví, o zásadách cenové politiky, vědeckotechnického rozvoje a o uplatňování a prohlubování kontrolního systému v národním hospodářství;

c) návrh státního rozpočtu a státní závěrečný účet federace;

d) zprávy o plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství;

e) informace o účinnosti opatření k usměrňování vývoje ekonomiky a využívání nástrojů hospodářského mechanismu;

f) informace o úpravách státního rozpočtu prováděných na základě zmocnění v zákoně o státním rozpočtu federace;

g) informace o prognózách hospodářského, vědeckotechnického a sociálního rozvoje národního hospodářství a o uskutečňování dlouhodobých programů mezinárodní dělby práce.

(2) K těmto návrhům a zprávám podle písm. a) až g) připravuje souhrnná stanoviska pro sněmovnu, popřípadě pro předsednictvo Federálního shromáždění. Zaujímá rovněž stanovisko k návrhům uplatněným ostatními výbory.

Výbor zahraniční projednává zejména:

a) mezinárodní smlouvy, popřípadě návrhy dalších usnesení předkládaných Federálnímu shromáždění v oblasti zahraniční politiky a připravuje k nim souhrnné stanovisko pro sněmovnu;

b) zprávy členů vlády a vedoucích federálních ústředních orgánů o realizaci politických, hospodářských, vědeckých, kulturních a jiných vztahů s druhými státy;

c) zprávy o činnosti československé skupiny Meziparlamentní unie, jakož i zprávy ostatních výborů sněmoven o rozvoji spolupráce a výměně zkušeností s obdobnými orgány nejvyšších zastupitelských sborů jiných států.

(1) Vyžaduje-li to potřeba, mohou výbory provádět průzkumy a jednání na místě samém nebo průzkumem pověřit skupinu poslanců nebo jednotlivé poslance.

(2) Jde-li o orgány a organizace řízené orgány republik, činí tak s vědomím předsednictva příslušné národní rady.

(1) Sněmovny a výbory mohou zřizovat stálé nebo dočasné komise složené z poslanců, odborníků z teorie i praxe, popřípadě zástupců společenských organizací a stanovit jim úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec.

(2) Společné komise více výborů mohou výbory zřizovat na základě dohody výborů nebo na návrh předsednictva sněmovny.

(3) Komise mohou přizvat ke svému jednání odborníky z teorie a praxe, popřípadě zástupce společenských organizací.

(1) Činnost výborů je založena na kolektivním, věcném a demokratickém projednávání a rozhodování otázek, které patří do jejich působnosti.

(2) Výbory organizují svou činnost tak, aby poslanci mohli účinně uplatňovat připomínky a návrhy pracovních kolektivů a voličů, státních orgánů a socialistických organizací z volebních obvodů.

(3) Výbory informují veřejnost o své činnosti, zejména prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.

Ustavující schůzi výboru svolá předseda. Výbor zvolí na ustavující schůzi jednoho nebo více místopředsedů a ověřovatele.

(1) Schůze výboru svolává a řídí předseda, jím pověřený místopředseda nebo člen výboru.

(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, usnese-li se na tom sněmovna, předsednictvo sněmovny nebo požádá-li o to alespoň jedna třetina členů výboru.

(3) Návrh pořadu jednání a způsobu projednávání předkládá výboru předseda. Každý člen výboru může navrhnout doplnění nebo změnu pořadu jednání.

(1) Schůze výboru jsou zpravidla veřejné, neusnese-li se výbor, že schůze nebo její část je z důvodu ochrany důležitého státního zájmu neveřejná. Schůze výboru mandátového a imunitního jsou vždy neveřejné.

(2) Na neveřejných schůzích mohou být přítomni poslanci obou sněmoven, členové vlády Československé socialistické republiky a se souhlasem výboru i jiné osoby.

(1) K platnosti usnesení výboru je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů.

(2) Poslanci Federálního shromáždění, kteří nejsou členy výboru, mají ve schůzi výboru poradní hlas.

(3) Požádá-li o to alespoň třetina přítomných členů výboru, která nevyslovila souhlas se závěry výboru, předseda. výboru předloží sněmovně písemnou zprávu o stanovisku těchto členů výboru.

(1) Členové vlády Československé socialistické republiky mají právo účastnit se všech schůzí výborů sněmovny; udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají.

(2) Výbory sněmovny mají právo zvát do schůzí členy vlády Československé socialistické republiky, předsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, generálního prokurátora Československé socialistické republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů Československé socialistické republiky a vyžadovat od nich informace a zprávy. Členové vlády jsou povinni dostavit se do schůze výboru sněmovny, jestliže je o to výbor požádá; výjimečně se mohou dát zatupovat jinými členy vlády Československé socialistické republiky nebo svými náměstky, pokud s tím výbor vyslovil souhlas.

(3) Členové vlády Československé socialistické republiky, popřípadě ti, kdo je zastupují, si mohou do schůzí výborů sněmovny přibrat odborníky a navrhnout, aby jim předsedající udělil slovo.

(1) Předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, generální prokurátor Československé socialistické republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů jsou povinni dostavit se do schůze výboru a podat požadované vysvětlení.

(2) Výbory mohou, vyžaduje-li to povaha projednávané věci, též zvát do svých schůzí představitele ústředních orgánů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a orgánů a organizací sdružených v Národní frontě Československé socialistické republiky; požádají-li o to, udělí se jim slovo.

(3) Výbory mohou přizvat k projednávání. jednotlivých otázek též vědecké a jiné pracovníky z jednotlivých oblastí hospodářského a kulturního života a požádat je o stanovisko.

(4) K důležitým otázkám mohou pověřit skupinu odborníků, popřípadě vědecké ústavy a jiné instituce, aby vypracovaly potřebné expertízy a stanoviska pro jednání výboru.

(5) Za obsah svých odborných posudků odpovídají odborní, vědečtí a jiní pracovníci, případně organizace, jen orgánu Federálního shromáždění, který si posudek vyžádal.

(1) Výbory sněmovny i výbory obou sněmoven mohou konat společné schůze a předkládat společné návrhy. V řízení společných schůzí se předsedové výborů střídají.

(2) Výbory hlasují vždy odděleně.

(1) Pro zápisy o schůzích výborů sněmoven platí obdobně ustanovení § 83. Zápisy ověřuje předseda výboru a ověřovatel. Tito funkcionáři ověřují také přijatá usnesení.

(2) Zápisy o společných schůzích několika výborů ověřuje předseda a ověřovatel každého ze zúčastněných výborů.

Sněmovny, předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva sněmoven a výbory sněmoven určí počet ověřovatelů a zvolí je ze svých členů.

Ověřovatelé odpovídají za správnost zápisů a spolupodepisují usnesení orgánu, který je zvolil. Dohlížejí též na hlasování a konání voleb, popřípadě sčítají hlasy.

(1) Disciplinární řízení se zavádí proti poslanci, který

a) urazí při výkonu funkce poslance při jednání sněmovny, jejích orgánů nebo předsednictva Federálního shromáždění poslance nebo jiné ústavní činitele takovým způsobem, který je v rozporu s postavením poslance Federálního shromáždění;

b) urazí při jednání sněmovny toto shromáždění nebo jeho orgán.

(2) Disciplinární řízení se zahájí na návrh uraženého nebo z iniciativy mandátového a imunitního výboru.

(1) Ve všech případech disciplinárního řízení musí být poslanci dána možnost obhajoby.

(2) Z jednání mandátového a imunitního výboru a z jednání předsednictva sněmovny je vyloučen člen výboru nebo člen předsednictva sněmovny, jehož se disciplinární řízení týká.

(1) Mandátový a imunitní výbor provede nutná šetření a umožní poslanci, proti němuž se vede disciplinární řízení, aby se vyjádřil. Po provedeném řízení výbor předloží výsledky a své návrhy předsednictvu sněmovny.

(2) Předsednictvo sněmovny posoudí za účasti předsedy výboru mandátového a imunitního výsledky šetření a může na jejich základě uložit poslanci, aby se uraženému omluvil ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem. Neomluví-li se poslanec ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem, sdělí předsednictvo sněmovny své rozhodnutí orgánu, při jehož jednání k urážce došlo, popřípadě rozhodne o způsobu uveřejnění svého rozhodnutí.

(3) Poslanec Federálního shromáždění a výbor mandátový a imunitní mají právo se odvolat proti rozhodnutí předsednictva sněmovny do 15 dnů ke sněmovně; která po rozpravě rozhodne hlasováním.

Federální shromáždění, sněmovny, předsednictvo Federálního shromáždění a orgány sněmoven spolupracují s Českou národní radou a Slovenskou národní radou a jejich orgány.

(1) Federální shromáždění informuje Českou národní radu a Slovenskou národní radu o návrzích předložených Federálnímu shromáždění a o svých usneseních i o usneseních sněmoven.

(2) Orgány Federálního shromáždění informují orgány České národní rady a Slovenské národní rady o tom, jakým způsobem bylo využito stanovisek, námětů a podnětů jejich orgánů v činnosti Federálního shromáždění.

(3) Orgány Federálního shromáždění a jeho sněmoven mohou konat v dohodě s příslušnými orgány národních rad společné porady a společné poslanecké průzkumy.

Federální shromáždění rozvíjí spolupráci s orgány Národní fronty Československé socialistické republiky a s organizacemi v ní sdruženými.

(1) Federální shromážděni a ústřední výbor Národní fronty Československé socialistické republiky se vzájemně informují o svých plánech a podle povahy věci i o svých usneseních.

(2) Federální shromáždění využívá ve své činnosti podnětů předložených v rámci spolupráce s ústředním výborem Národní fronty Československé socialistické republiky a ústřední orgány organizací v ní sdružených.

(3) Orgány Federálního shromáždění a sněmoven spolupracují s orgány Národní fronty při vytváření podmínek pro činnost krajských sdružení poslanců a při realizaci práv a povinností poslanců ve volebních obvodech.

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění zabezpečuje seznamování veřejnosti s činností Federálního shromáždění, zejména s významnými návrhy, které Federální shromáždění projednává. Činí tak prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, popřípadě na veřejných shromážděních organizací sdružených v Národní frontě Československé socialistické republiky.

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění spolupracuje s ústředním výborem Národní. fronty Československé socialistické republiky při provádění všelidových diskusí k významným návrhům zákonů,Federálního shromáždění a při seznamování s jejich výsledky.

(1) Kancelář Federálního shromáždění plní odborné, organizační a technické úkoly spojené se zabezpečením činnosti Federálního shromáždění, jeho orgánů, sněmoven, jejích orgánů a poslanců.

(2) Při plněni svých úkolů je Kancelář Federálního shromáždění oprávněna vyžadovat si od státních orgánů a socialistických organizací zprávy a informace.

(3) Organizační řád Kanceláře Federálního shromáždění vydá se souhlasem předsednictva Federálního shromáždění vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění.

(1) Kancelář Federálního shromáždění řídí vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění; má právo účastnit se schůzí všech orgánů Federálního shromáždění a jeho sněmoven.

(2) Za činnost Kanceláře Federálního shromáždění odpovídá její vedoucí předsednictvu Federálního shromáždění; jeho činnost řídí předseda Federálního shromáždění.

Zrušuje se zákon č. 56/1969 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění, ve znění zákona č. 20/1971 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1989.

Ze závěrů XVII. sjezdu KSČ vyplývá, že rozvíjení všech stránek socialistické demokracie je jednou z rozhodujících podmínek urychlení sociálního a ekonomického rozvoje společnosti. V procesu zdokonalování společenských vztahů vzrůstá úloha celého politického systému. Prohlubuje se vedoucí úloha Komunistické strany Československa, zvyšuje se úloha Národní fronty a organizací v ní sdružených, kvalitativně nové úlohy jsou kladeny na socialistický stát, především na zastupitelské sbory.

Na XVII. sjezdu KSČ byl kladně hodnocen podíl nejvyšších zastupitelských sborů na rozvoji socialistické demokracie. Tyto nejvyšší orgány státní moci rozvinuly svou zákonodárnou činnost a přispěly tím k posílení právního základu společenského života. Rovněž došlo i ke zvýšení jejich úlohy v kontrole státní hospodářské a sociální politiky. Současně bylo na XVII. sjezdu KSČ zdůrazněno, že je nezbytné dále zkvalitňovat zákonodárnou činnost a dbát na důsledné uplatňování nejvyšší zásady Ústavy Československé socialistické republiky, že všechna moc patří pracujícímu lidu. Československý právní řád musí účinně chránit socialistické zřízení, společenské vlastnictví, plně zajišťovat právní jistoty občanů. Nejvyšší zastupitelské sbory musí více přispívat ke kontrole výkonných orgánů a k dodržování zákonů.

Sjezdové závěry se staly směrnicí pro činnost Federálního shromáždění, jeho sněmoven a jejich orgánů na všech úsecích jejich působnosti a byly rozpracovány v dokumentu "Úkoly Federálního shromáždění Československé socialistické republiky po XVII. sjezdu KSČ". Tento dokument zavázal nejvyšší zastupitelský sbor a jediný zákonodárný orgán Československé socialistické republiky k plnění náročných úkolů vyplývajících ze sjezdu a vyslovil nezbytnost podřídit jim i metody práce orgánů a poslanců Federálního shromáždění.

Důsledným uplatňováním vedoucí úlohy KSČ a zlepšováním politicko organizátorské práce bylo v činnosti Federálního shromážděni dosaženo řady pozitivních výsledků. V zákonodárné činnosti se stále ve větší míře využívá poznatků poslanců z volebních obvodů, zkušeností národních výborů, hospodářských organizací a organizací sdružených v Národní frontě, což přispívá ke zdokonalování právního řádu. Dochází k postupnému prohlubování zásady koncepčnosti a programovosti legislativních prací, čímž se vytvářejí předpoklady pro přípravu poslanců Federálního shromáždění na projednávání nových zákonů i pro komplexnější řešení všech otázek, které je nezbytné spolu s novou zákonnou úpravou řešit. Kontrolní a iniciativní činnosti Federálního shromáždění je v souladu se závěry XVII. sjezdu KSČ zaměřena na plnění zásadních úkolů sociálního a ekonomického rozvoje. Projednávání kontrolních zpráv a poslanci uplatněné podněty a připomínky, usnesení Federálního shromáždění, sněmoven a jejich orgánů přispívají k účinnějšímu plnění úkolů výkonných orgánů.

Z hodnocení činnosti Federálního shromáždění současně vyplynula, že realizace závěrů XVII, sjezdu KSČ vyžaduje zvýšit účinnost veškeré práce, zejména zdokonalit demokratické metody a styl práce, do zákonodárné a kontrolní činnosti více zapojovat národní výbory, společenské organizace, pracovní kolektivy, odborné a vědecké pracovníky, vědecké ústavy a instituce. Současně vytvářet předpoklady pro prohloubení řídicí činnosti orgánů a funkcionářů Federálního shromáždění a pro důslednější kontrolu realizace usnesení, s nimiž se obracejí na výkonné orgány. Poznatky z rozborů plnění přijatých usnesení potvrdily, že tyto záměry nelze účinně splnit, nebude-li provedena nová zákonná úprava jednacího řádu Federálního shromáždění i nového zákonného vymezení postavení poslanců Federálního shromáždění, jejich práv a povinností.

Platný jednací řád Federálního shromáždění je již překonán praxí, v některých směrech je i značně kusý (např. v úpravě zákonodárného postupu)a přestal i plnit úlohu návodu k jednání při plnění náročných úkolů Federálního shromáždění v současné etapě společenského vývoje.

Tyto hlavní důvody vedly k vypracování návrhu nového jednacího řádu Federálního shromáždění. Jeho cílem je, aby se z něj stal účinný politicko-právní nástroj k uskutečňování ústavních pravomocí a úkolů Federálního shromáždění v období přestavby hospodářství a ostatních oblastí společenského života.

Nová zákonná úprava jednacího řádu Federálního shromáždění vychází z těchto základních principů:

- zvýraznit uplatňování zásad dalšího rozvoje socialistické demokracie ve veškeré činnosti Federálního shromáždění, jeho sněmoven a jejich orgánů a prohloubit jejich pracovní charakter;

- ve větší míře využívat zkušeností a poznatků národních výborů, státních orgánů a socialistických organizací, orgánů Národní fronty a organizací v ní sdružených, pracovních kolektivů, vědeckých pracovníků a institucí;

- vytvořit podmínky pro další zkvalitňování zákonodárné činnosti, zejména podrobným rozpracováním legislativního postupu, pro přípravu poslanců a orgánů Federálního shromáždění na projednávání nových zákonodárných návrhů, pro další prohloubení koncepčností a programovosti legislativních prací. Jde též o vytvoření časového prostoru potřebného na přípravu jednání, dále o organizování všelidových diskusí k zákonným návrhům se zvlášť významným společenským dosahem;

- zvýraznit kontrolní činnost Federálního shromáždění, jeho sněmoven a jejich orgánů ve vztahu k vládě Československé socialistické republiky a jejím členům. Přitom zabezpečit, aby usnesení tohoto nejvyššího zastupitelského sboru byla důsledně respektována;

- zjednodušit projednávání poslaneckých interpelací uplatňovaných vůči vládě Československé socialistické republiky a jejím členům, využívat v kontrolní činnosti poznatků výboru lidové kontroly Československé socialistické republiky z činnosti kontrolních orgánů;

- nadále rozvíjet pracovní charakter výborů, v nichž je těžiště přípravy pro jednání sněmoven a předsednictva federálního shromáždění. Přitom podrobněji vymezit úlohu výborů v souladu s potřebami urychlení sociálně ekonomického rozvoje společnosti, zdokonalování právního řádu a upevňování socialistické zákonnosti. V této souvislosti stanovit obligatorní zřizování výborů, které mají specifické úkoly a v předcházejících volebních obdobích byly trvale zřizovány vedle výboru mandátového a imunitního, t. j. výbory ústavně právní, pro plán a rozpočet a zahraniční;

- upravit spolupráci všech tří nejvyšších zastupitelských sborů. Proto dosáhnout sladění základních zásad se zásadami jednacího řádu České národní rady a Slovenské národní rady;

- upravit i spolupráci Federálního shromáždění s orgány Národní fronty Československé socialistické republiky a s organizacemi v ní sdruženými.

Návrh zákona je v souladu s ústavními předpisy. S jeho provedením nejsou spojeny žádné důsledky pro příjmy a výdaje státního rozpočtu federace. Nebude mít dopad na plán pracovních sil.

K části prvé (K § 1 až 3)

Tato část návrhu zákona vychází z ustanovení ústavního zákona o československé federaci a v potřebné míře je rozpracovává. Vymezuje v základních rysech postavení Federálního shromáždění v našem společenském a státním zřízení, jeho úlohu. při uskutečňování politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty, základní formy uplatnění zásad socialistické demokracie v činnosti Federálního shromáždění.

Úvodní ustanovení jsou podrobněji rozpracována též v dalších částech zákona.

K části druhé (K § až 8)

Tato část upravuje postup jednání v ustavující schůzi sněmovny a stanoví shodná pravidla jednání pro obě sněmovny. Odpovídá praxi, která se vžila. V.souladu s ní stanoví povinnost zvolit v této schůzi vedle výborů zřizovaných ze zákona i ostatní výbory, aby se mohly co nejdříve ustavit a zahájit činnost. V této části je též upraven postup jednání v první společné schůzi sněmoven, která se koná v návaznosti na ustavující schůzi sněmoven.

Podávání návrhů na volby ústavních činitelů a dalších funkcionářů Federálního shromáždění konané na ustavující schůzi sněmovny na první společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění se ponechává politické praxi.

K části třetí (K§ 9 až 31)

Zásady svolávání schůzí, jejich jednání a hlasování ve schůzích sněmoven a vyhotovování zápisů o schůzích sněmoven, spolupráce sněmoven a dohodovací řízení se přejímají z dosud platného jednacího řádu Federálního shromáždění a sjednocují se s obdobnými zásadami návrhů nových jednacích řádů České národní rady a Slovenské národní rady. Významnější změny proti platnému jednacímu řádu Federálního shromáždění spočívají zejména v tom, že právo kdykoliv se ujmout slova ve schůzích sněmoven se přiznává vedle členů předsednictva Federálního shromáždění a členů vlády Československé socialistické republiky i prezidentu Československé socialistické republiky (§ 15). K prohloubení demokratického principu se umožňuje, že rozpravy se mohou zúčastnit i další pozvaní představitelé politického, hospodářského a kulturního života, jejich účast v rozpravě se však váže na souhlas sněmovny.

K části čtvrté (K § 32 až 67)

Významnou funkcí zákonodárného sboru je posilování právního základu státního a společenského života. Zákonodárný sbor svými zákony reguluje základní společenské vztahy a působí na jejich další rozvoj v souladu s potřebami společnosti. Z náročných úkolů sociálně ekonomického rozvoje společnosti a z potřeby dalšího prohlubování socialistické demokracie při jejich realizaci vyplývají požadavky na zvyšování kvality a účinnosti zákonodárných prací, aby nové zákony komplexněji řešily upravované oblasti hospodářského a společenského života. Proto návrh počítá s přijetím programu legislativních prací Federálního shromáždění. Tato zásada vytvářející podmínky pro cílevědomější uskutečňování politiky Komunistické strany Československa je vyjádřena v§ 33 odst. 1. Při stanovení období, na něž má být legislativní program Federálního shromáždění vypracován, bude třeba vycházet z podmínek a potřeb praxe. Bude žádoucí postupně dosáhnout toho, aby byl zpracován na volební období. Při přípravě programu bude třeba vycházet zejména z legislativních záměrů vlády Československé socialistické republiky, ale i z námětů a poznatků poslanců Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady. Přípravu programu, který bude schvalovat předsednictvo Federálního shromáždění (§ 69 odst. 3 písm. 1), budou zajišťovat ústavně právní výbory sněmoven (§ 90 písm. b).

Prohloubení plánování legislativních prací umožní výborům sněmoven Federálního shromáždění zintenzivnit přípravu na projednávání nových zákonů již v období před předložením legislativního návrhu Federálního shromáždění v době, kdy legislativní přípravy probíhají na úrovni výkonných orgánů (§ 40).

Ke zkvalitnění legislativních prací přispěje i vytvoření nezbytného časového prostoru pro projednávání předložených legislativních návrhů. Návrh zákona může být ve sněmovně projednán nejdříve po uplynutí 60 dnů od doby, kdy byl poslancům rozeslán (§ 44).

Základní podmínkou stálého zdokonalování zákonodárné činnosti je další demokratizace legislativních příprav především využíváním poznatků poslanců z volebních obvodů, zkušeností a podnětů národních výborů, společenských organizací, hospodářských a ostatních organizací, pracovních kolektivů, vědeckých a odborných institucí a organizování všelidových diskusí k politicky zvlášť významným legislativním návrhům.

Pravidla projednávání legislativních návrhů ve Federálním shromáždění odpovídají vžité praxi a jsou sjednocena s obdobnými pravidly jednacích řádů České národní rady. a Slovenské národní rady. Zejména zůstává dále zachováno dvoufázové projednávání připravovaných zákonů, které umožňuje orgánům a poslancům zákonodárného sboru, aby se před předložením vlastního návrhu zákona (osnovy zákona) seznámili se základními záměry připravované právní úpravy a mohli k nim sdělit své předběžné stanovisko a podněty a získali tak potřebný časový prostor pro přípravu na posouzení vlastního návrhu zákona.

Návrh zákona umožňuje stejně jako dosavadní jednací řád, aby od projednávání zásad mohlo být výjimečně upuštěno, a to rozhodnutím předsedy Federálního shromáždění po projednání s předsedy sněmoven. Uvádějí se však výslovně důvody pro takové rozhodnutí, totiž jednoduchost úpravy anebo její naléhavost § 34 odst. 1 a 2).

Všestranné posouzení nové zákonné úpravy má usnadnit i zásada, že politický, ekonomický a právní rozbor má obsahovat též základní rysy prováděcích předpisů a s návrhem zákona má být předložena informace o obsahu prováděcích předpisů, a má-li nabýt účinnosti současně se zákonem, musí být předložen jejich návrh (§ 36 odst. 3 a § 72 odst. 1 písm. f.). Zásady legislativního postupu se přiměřeně vztahují i na projednávání zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění.

Ke zvýšení podílu Federálního shromáždění na realizaci zahraniční politiky Československé socialistické republiky přispěje též zásada, že Federální shromáždění jedná o zásadních otázkách zahraniční politiky a v rámci své působnosti se spolupodílí na její tvorbě. Reaguje na zásadní otázky mezinárodního dění a vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami v případech uvedených v ústavním zákonu o československé federaci. V § 48 až 50 jsou upraveny zásady postupu při projednávání zásadních mezinárodních otázek a mezinárodních smluv a podíl národních rad na realizaci zahraniční politiky státu, zejména, že dávají souhlas k mezinárodním smlouvám, k jejichž provedení je třeba zákona národní rady.

V dosavadní činnosti Federálního shromáždění zaujímá významné místo projednávání zásadních otázek vnitřní politiky: Podílí se tak na plnění sjezdových závěrů XVII. sjezdu KSČ a zasedání ÚV KSČ.

Tato činnost spolu se zákonodárnou a kontrolní činností tvoří podstatu jeho povahy jako pracovní instituce. Především jde o projednávání programového prohlášení a jednání o důvěře vládě Československé socialistické republiky. Politický význam programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky vyžaduje, aby ústavní principy tohoto projednávání byly zvýrazněny v jednacím řádu. Na všestranné posouzení těchto a další zásadních otázek vnitřní politiky státu je zaměřena souhrnná úprava obsažená v § 56 až 67.

Z ústavních principů vychází úprava významného státního aktu, volby prezidenta Československé socialistické republiky Federálním shromážděním a procedurálně se upravuje v § 57. Přejímají se též ustanovení zákona o organizaci soudů a o volbách soudců (§ 58).

Uskutečňování ústavně politické kontroly Federálním shromážděním vyžaduje vytvořit pro to vhodné podmínky i v jednacím řádu, zejména souhrnnou úpravou kontrolní činnosti a zvýrazněním jejich základních forem (§ 59 až 62). Vládě Československé socialistické republiky se ukládá povinnost, jakož i jejím členům, generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky, předsedovi Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a vedoucím federálních ústředních orgánů, jakož i vedoucím jiných státních orgánů Československé socialistické republiky, reagovat na usnesení přijatá Federálním shromážděním popřípadě sněmovnou nebo na doporučení předsednictva Federálního shromáždění nebo výborů sněmoven. Zavádí se nově lhůta 30 dnů ke sdělení, jaká opatření byla k plnění těchto usnesení nebo doporučení nebo stanovisek přijata (§ 60 odst. 2, § 74 odst. 7 a § 88 odst. 2). Vytvářejí se též podmínky pro širší uplatňování interpelačního práva poslanců především tím, že se umožňuje poslancům přednést interpelace i ústně na schůzi sněmovny (§ 64). Návrh nového jednacího řádu počítá i s větším využíváním poznatků lidové kontroly s cílem rozšířit poznávací základnu pro činnost Federálního shromáždění, jeho orgánů, sněmoven a jejich orgánů (§ 61).

Návrh zákona vytváří též vhodné podmínky k uplatňování práva klást otázky vládě Československé socialistické republiky a jejím členům ve věcech jejich působnosti jak ve schůzích sněmoven, tak i ve schůzích výborů, v nichž se mohou poslanci obracet s ústními otázkami i na vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů. Stanoví se lhůta 30 dnů, v níž je dotazovaný povinen poslanci písemně odpovědět, neodpoví-li na položenou otázku ihned (§ 65). Obdobný postup platí i u podávání jiných podnětů a připomínek poslanců (§ 67).

Poslanci se nadále zachovává oprávnění klást otázky předsedovi i ostatním členům předsednictva Federálního shromáždění i předsedovi a členům předsednictev sněmovny ve věcech, které se týkají jejich činnosti (§ 67). Upravuje se rovněž procedura vyřizování podnětů a připomínek poslanců uplatněných ve schůzích sněmoven a jejich výborů.

K části páté (K § 68 až 105)

V této části je úplněji než v platné právní úpravě vyjádřena úloha výborů a předsednictev v zákonodárné a kontrolní činnosti, při projednávání zásadních otázek vnitřní a zahraniční politiky. Návrh zákona respektuje ústavní postavení Federálního shromáždění a přesněji vymezuje součinnost předsednictva Federálního shromáždění s předsednictvy sněmoven a jejich výbory. V činnosti těchto orgánů se výrazněji odráží pracovní charakter Federálního shromáždění jako celku. Pokud však jde o působnost, upravuje ji s výjimkou ustanovení čl. 58 odst. 6 a čl. 59 ústavního zákonu o československé federaci jen pro případy, kdy Federální shromáždění z určitých důvodů nezasedá. Tím je umožněno, aby ostatní působnosti předsednictva Federálního shromáždění byly upraveny v duchu ústavních předpisů prostřednictvím zákona o jednacím řádu.

Pokud jde o působnost předsednictva Federálního shromáždění, návrh zákona vychází z dosavadní úpravy působnosti a provádí změny tam, kde si to vyžadují praktické zkušenosti z chodu Federálního shromáždění. Zároveň jsou v zájmu komplexnosti úpravy do jednacího řádu zařazena i ustanovení o působnosti předsednictva Federálního shromáždění, která byla dosud obsažena v některých zvláštních předpisech (ustanovení § 69 odst. 3 písm. a), g) a r)).

Novým významným oprávněním předsednictva Federálního shromáždění je možnost rozhodnout o konání všelidové diskuse k návrhu zákona se zvlášť významným společenským dosahem. Tím dostává praxe konání všelidových diskusí právní podklad. Uvedené ustanovení (§ 69 odst. 3 písm. d)) však nebrání tomu, aby taková diskuse proběhla již před předložením zásad nebo návrhu zákona Federálnímu shromáždění.

S postupným prohlubováním zásady koncepčnosti a programovosti legislativních prací souvisí nové oprávnění předsednictva Federálního shromáždění projednávat program legislativních prací Federálního shromáždění a zprávy o jeho plnění. Z praktických zkušeností vychází i ustanovení § 70 umožňující předsednictvu Federálního shromáždění zřizovat své stálé nebo dočasné komise i mimo okruh členů předsednictva.

Pokud jde o pravidla jednání předsednictva Federálního shromáždění, je zachována dosavadní úprava. Stejně tak návrh zákona postupuje v případě úpravy postavení předsedy Federálního shromáždění, kde byla v zájmu komplexnosti úpravy rovněž zařazena ustanovení obsažená dosud v jiných předpisech (§ 72 odst. 1 písm. i), nebo zde byly promítnuty změny z jiných částí jednacího řádu (§ 72 odst. 1 písm. a), d), f), g), ch)).

Návrh zákona vychází z osvědčené úpravy působnosti předsednictev sněmoven, kterou rozšiřuje. Zejména tím, že umožňuje předsednictvu požádat výbor, aby své usnesení přezkoumal v případě, není-li určitě formulováno, popřípadě jsou-li ve stanoviscích více výborů vážnější rozpory. V tomto případě může požádat jeden z výborů, aby k odstranění rozporů projednal s ostatními výbory společný postup (§ 78 písm. e)). Dále jej pověřuje úkolem projednat informace členů vlády Československé socialistické republiky a vedoucích ostatních federálních ústředních orgánů o opatřeních přijatých ná základě připomínek a podnětů poslanců přednesených na schůzích sněmoven (§ 78 písm. ch)). Pokud jde o pravidla jednání předsednictev sněmoven je zachována dosavadní úprava, stejně tak i v případě úpravy postavení předsedy sněmovny.

V ustanoveních o výborech sněmoven (§ 84 až 103), v nichž je těžiště přípravy pro jednání zákonodárného sboru, se dále prohlubuje pracovní charakter těchto orgánů, zvýrazňují se demokratické principy v jejich práci a posiluje jejich kontrolní charakter. Tím se vytvářejí i podmínky pro širší uplatňování jejich další funkce, funkce iniciativní.

K dosažení těchto cílů má přispět zejména podrobnější vymezení působnosti výborů (§ 84 až 88), které dosavadní jednací řád neobsahuje. V nově navrhovaném širším vymezení jejich působnosti je v základních rysech vyjádřen jejich podíl na uskutečňování hlavních úkolů nejvyššího zastupitelského sboru Československé socialistické republiky. Návrh zákona vychází ze zásady, že výbory postupují při plnění svých úkolů v součinnosti s členy vlády Československé socialistické republiky a vedoucími ostatních federálních ústředních orgánů, vyžadují si od nich zprávy a podklady a obracejí se na ně se svými náměty. Kromě součinnosti se členy vlády Československé socialistické republiky a vedoucími ostatních federálních ústředních orgánů se zvýrazňuje spolupráce s ústředním výborem Národní fronty Československé socialistické republiky a ústředními orgány organizací v ní sdruženými.

Tím se vytvářejí předpoklady pro to, aby projednávané návrhy mohly být posuzovány s širší znalostí potřeb a zájmů pracujících.

Úsilí o další rozvíjení demokratických principů se projevuje i v tom, že se k platnosti usnesení výboru vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech jeho členů (§ 99 odst. 1).

K posílení kontrolní funkce výborů přispěje uplatnění zásady; že na doporučení nebo stanoviska výborů musí člen vlády Československé socialistické republiky nebo vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů a organizací reagovat do 30 dnů, nestanovil-li výbor jinou lhůtu (§ 88 odst. 2). Nebyla-li odpověď zaslána výboru ve stanovené lhůtě nebo jestliže výbor s ní nesouhlasí, může se obrátit na předsednictvo sněmovny, popřípadě předsednictvo Federálního shromáždění s doporučením, aby v rámci jejich působnosti byla učiněna potřebná opatření (§ 88 odst. 3).

Návrh zákona v § 99 až 92 výslovně uvádí, že zákonem se zřizuje výbor mandátový a imunitní, jehož působnost je zčásti upravena v ústavním zákonu o československé federaci. Nově se zákonem zřizují výbor ústavně právní, výbor pro plán a rozpočet a výbor zahraniční a stanoví se jejich působnost. Tyto výbory jsou spjaty s hlavními formami činnosti Federálního shromáždění. Návrh zákona dále ponechává sněmovnám možnost, aby si podle svých potřeb zřídily svým usnesením potřebné výbory. V dalších ustanoveních jsou podrobněji upravena pravidla jednání výborů. Obsahují širší oprávnění výborů zvát do svých schůzí kromě členů vlády Československé socialistické republiky též předsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, generálního prokurátora, Československé socialistické republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů a vyžadovat si od nich informace a zprávy (§ 100 odst. 1). Tito jsou povinni se do schůze výboru dostavit. Jsou povinni podat požadovaná vysvětlení (§ 100 odst. 2).

K části šesté (K § 106 až 108)

V § 106 až 108 je upraveno disciplinární řízení, jehož ústavní základ je obsažen v čl. 51 ústavního zákona o česko slovenské federaci. Ve srovnání s dosud platnou úpravou dochází jen k drobným redakčním úpravám, kdy do ustanovení § 108 byly souhrnně pojaty zásady postupu při disciplinárním řízení.

K části sedmé (K § 109 až 113)

Do zvláštní části jednacího řádu jsou vyčleněna ustanovení o spolupráci s národními radami a s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými. Dochází zde k rozpracování obecných východisek jednacího řádu obsažených v ustanoveních § 1 až 2.

Ve vztahu k národním radám a jejich orgánům návrh zákona zakotvuje princip vzájemné spolupráce a informovanosti. Kromě obligatorních forem spolupráce, kdy je součinnost národních rad předepsána v rámci zákonodárného procesu nebo v rámci projednávání mezinárodních smluv, předpokládá návrh zákona i rozvoj spolupráce v ostatních případech cestou informací o návrzích a usneseních nebo cestou konání společných porad a průzkumů.

V procesu rozvoje socialistické demokracie a přestavby společenských vztahů vzrůstá úloha Národní fronty a její účast na tvorbě, uskutečňování a kontrole státní politiky. To vyžaduje, aby byla dále rozvíjena spolupráce zákonodárného sboru s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými. V § 109 až 113 se některé základní formy této spolupráce zvýrazňují a zpřesňují. Kromě této části se i v řadě dalších ustanovení v návrhu zákona počítá s úzkou spoluprací s těmito orgány a organizacemi.

K části osmé (K § 114 a 115)

Nově se vymezuje poslání Kanceláře Federálního shromáždění a v souvislosti s tím je i výslovně zakotveno její oprávnění vyžadovat si od státních orgánů a socialistických organizací zprávy a informace, pokud je to spjato s plněním jejích úkolů. Organizační řád Kanceláře Federálního shromáždění bude nyní vydávat se souhlasem předsednictva Federálního shromáždění její vedoucí, jehož postavení návrh zákona rovněž blíže vymezuje.

K části deváté (K § 116 a 117)

Návrh zákona předpokládá současné přijetí návrhu zákona o poslancích Federálního shromáždění. Proto ruší platný zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění jako celek.