Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

(1) Státní závěrečný účet federace obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu federace za příslušný rozpočtový rok.

(2) Federální ministerstvo financí sestavuje návrh státního závěrečného účtu federace a předkládá jej vládě Československé socialistické republiky. Současně vypracovává ve spolupráci s ministerstvy financí, cen a mezd republik a předkládá vládě Československé socialistické republiky přehled o souhrnu státních závěrečných účtů za Československou socialistickou republiku (dále jen " přehled o souhrnu státních závěrečných účtů"), který obsahuje finanční výsledky celkového hospodaření v rozpočtové soustavě, a to i v územním průřezu za Českou socialistickou republiku a za Slovenskou socialistickou republiku. Vláda Československé socialistické republiky předkládá návrh státního závěrečného účtu federace ke schválení Federálnímu shromáždění; současně mu předkládá přehled o souhrnu státních závěrečných účtů.

(3) Federální ministerstvo financí řídí práce na sestavení státního závěrečného účtu federace a přehledu o souhrnu státních závěrečných účtů. Usměrňuje práce na sestavení státních závěrečných účtů republik po stránce metodické. Stanoví po projednání s ministerstvy financí, cen a mezd republik rozsah podkladů předkládaných ministerstvy financí, cen a mezd republik a určuje způsob jejich předkládání.

(4) Federální ústřední orgány a orgány vykonávající správu federálních účelových fondy jsou povinny předložit federálnímu ministerstvu financí údaje potřebné pro sestavení návrhu státního závěrečného účtu federace a přehledu o souhrnu státních závěrečných účty. Rozsah podklady a způsob jejich předkládání stanoví prováděcí předpis.

Federální ústřední orgány sestavují závěrečný účet o výsledcích svého ročního rozpočtového hospodaření.

Vláda Československé socialistické ropu bliky předkládá Federálnímu shromáždění návrh na použití přebytků státního závěrečného účtu federace nebo na způsob úhrady jeho schodku.

Státní závěrečný účet federace a státní závěrečné účty republik se vypracovávají souběžně.

(1) Státní finanční aktiva federace jsou prostředky vytvořené z výsledků rozpočtového hospodaření minulých let a z dalších finančních operací federace. Státní finanční pasiva federace jsou závazky z minulých let.

(2) Evidenci státních finančních aktiv a pasiv federace vede federální ministerstvo financí.

(3) O stavu, pohybu a složení státních f finančních aktiv a pasiv federace podává vláda Československé socialistické republiky zprávu Federálnímu shromáždění při předkládání návrhu státního závěrečného účtu federace.

Státních finančních prostředků z výsledků rozpočtového hospodaření federace z minulých let lze použít pouze se souhlasem federálního shromáždění. Prostředků z dalších finančních operací federace lze použít pouze se souhlasem vlády Československé socialistické republiky.

Pro financování zvlášť stanovených úkolů a správu prostředků pro ně určených může být zákonem Federálního shromáždění zřízen samostatný federální účelový fond. Rozsah činnosti federálního účelového fondu stanoví podrobněji statut, který schvaluje vláda Československé socialistické republiky. Správu tohoto fondu vykonává orgán stanovený zákonem.

(1) Pokud zákon o zřízení federálního účelového fondu nestanoví jinak

a) orgán, který vykonává správu federálního účelového fondu, vypracovává a federálnímu ministerstvu financí pro každý rozpočtový rok předkládá návrh rozpočtu příjmů a výdajů a přehled pohledávek a závazků tohoto fondu.

b) rozpočet federálního účelového fondu je zapojen na státní rozpočet federace jen svými finančními vztahy,

c) federace neručí za závazky federálních účelových fondů a tyto fondy neručí za závazky federace.

(2) Rozpočty federálních účelových fondů jsou přílohou státního rozpočtu federace; závěrečné účty těchto fondů jsou přílohou státního závěrečného účtu federace.

(1) U návrhů obecně závazných právních předpisů, opatřen i vlády Československé socialistické republiky, České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky a jiných opatření ústředních orgánů, jakož i opatření federálních účelových fondů a státních účelových fondů republik musí navrhovatel uvést a zdůvodnit. hospodářské a finanční důsledky pro rozpočtovou soustavu spolu s návrhem na úhradu zvýšených výdajů nebo náhrad úbytku příjmů. Pokud se těmito návrhy zakládají trvalé nebo víceleté rozpočtové nároky, uvádí se v jejich zdůvodnění očekávaný finanční dosah i v příštích letech nebo celková finanční náročnost navrhovaných opatření či programů.

(2) Navrhovatel projedná tyto důsledky předem s příslušným ministerstvem financí.

Ministr financí Československé socialistické republiky se zmocňuje, aby

a) schvaloval až do výše stanovené vládou Československé socialistické republiky státní záruky, zejména za úvěry poskytované státním podnikům a jiným státním organizacím státními peněžními ústavy, jakož i návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu federace,

b) činil opatření potřebná k překonání dočasné neshody mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu federace.

(1) Federální ministerstvo financí vydá obecně závazný právní předpis k provedení § 3 odst. 3 a § 30 odst. 4.

(2) Federální ministerstvo financí spolu s ministerstvy financí cen a mezd republik vydají obecně závazný právní předpis k provedení § 20 odst. 3, § 22 odst. 2, § 25 odst. 4 a § 26 odst. 2.

(a) Federální ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy financí, cen a mezd republik vydá obecně závazný právní předpis k provedení § 1 odst. 5 a § 15 odst. 2.

Zrušuje se:

1. zákon č. 134/1970 Sb., o pravidlech státního rozpočtu československé federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státních rozpočtů federace a republik (rozpočtová pravidla),

2. zákon č. 114/1985 Sb., o státním rozpočtu československé federace na rok 1986.

Tento zákon nabývá účinnosti dnen 1. ledna 1990.

Obecná část

Základní východiska a principy

Dosavadní základní právní úprava rozpočtových pravidel je obsažena v zákoně č. 134/1970 Sb., o pravidlech státního rozpočtu Čs. federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státních rozpočtů federace a republik.

V souvislosti s přestavbou hospodářského mechanismu v oblasti financí se navrhuje provést změnu tohoto zákona. Cílem navrhovaných změn je zvýšit vliv rozpočtových nástrojů na prohlubování efektivnosti a zvyšování rovnovážnosti hospodářského a sociálního rozvoje.

Předložený návrh zákona a rozpočtových pravidlech vychází z principu obsaženého v čl. 9 ústavního zákona o čs. federaci, podle něhož se v jednotném plánovaném hospodářství ČSSR uplatňuje jednotná hospodářská politika a jednotná soustava plánovitého řízení. V jejich rámci má velký význam finanční politika. Základním nástrojem finanční politiky jsou finanční plány státu - pětileté rozpočtové výhledy a roční státní rozpočty. Způsoby, kterými jsou získávány prostředky pro centrální finanční fond a kterými jsou z něj poskytovány, významně ovlivňují ekonomické chování jednotlivých hospodářských subjektů i celkový hospodářský a sociální rozvoj. Přitom se v podmínkách nového hospodářského mechanismu výrazně posílí úloha státního rozpočtu při běžném usměrňování vývoje ekonomiky.

Důležitým kritériem pro uspořádání rozpočtových vztahů v čs. ekonomice je spojení centralizovaného a decentralizovaného rozpočtového hospodaření. V souladu s čl. 11 ústavního zákona se vychází v návrhu zákona o rozpočtových pravidlech z toho, že k finančnímu zabezpečení úkolů federace i obou republik jsou sestavovány tři samostatné státní rozpočty. Samostatné rozpočty svých příjmů a výdajů sestavují i jednotlivé národní výbory.

Návrh zákona upravuje (v souladu s čl. 11 odst. 5 ústavního zákona) vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty republik. Zachovává osvědčený princip, že jednotící úlohu v celé rozpočtové soustavě plní státní rozpočet federace, a to především svými dotacemi státním rozpočtům republik. Posiluje se však samostatnost rozpočtů ČSR a SSR tím, že budou disponovat větší částí celostátních finančních zdrojů. Podle obdobného principu by se měla posílil v navazujících zákonech národních rad o rozpočtových pravidlech republik i samostatnost rozpočtů národních výborů vůči státním rozpočtům republik.

V souvislosti s navrhovanými úpravami se také změní vztah státního rozpočtu k finančním plánům podniků. Zatímco dosud se prosazovala zásada co nejtěsnější návaznosti mezi jednotlivými plány po vertikální linii, budou nyní státní rozpočet a finanční plány podniků relativně nezávislé. Podniky budou muset ve svých plánech dodržet jen taxativně stanovený okruh závazných výstup státního plánu. Centrum bude proto souhrnné finanční plány sestavovat podle svých propočtů a ocenění podmínek budoucího vývoje. Může tedy dojít k rozdílům mezi sumářem finančních plánů podniků a finančními plány centra; správnost plám prověří skutečné finanční výsledky. To předpokládá, že centrální orgány musí samy správně oceňovat a plánovat celostátní tendence finančního hospodaření a odpovídat za případné odchylky od těchto svých předpokladů.

V navrhovaném zákoně jsou obsažena ustanovení, která jsou společná pro hospodaření s rozpočtovými prostředky federace i republik. Tím jsou vytvořeny předpoklady pro uplatnění jednotného postupu v celé rozpočtové soustavě Československé socialistické republiky. Ta ustanovení, která se týkají obsahu státních rozpočtů republik a rozpočtů národních výborů, jejich sestavování a kontroly apod., budou upravena zákony národních rad o rozpočtových pravidlech republik. Spolu s navrhovaným zákonem Federálního shromáždění budou tyto zákony národních rad tvořit určitou jednotu.

Hlavní změny proti dosavadní právní úpravě

1. V souladu s principem jednotné finanční a rozpočtové politiky se v návrhu nově používá pojem rozpočtová soustava ČSSR. Jednotlivé rozpočty, které ji tvoří, jsou projednávány příslušnými zastupitelskými orgány, přičemž Federálnímu shromáždění přísluší rozhodnout o státním rozpočtu federace. Vzhledem k integrující úloze, kterou má státní rozpočet federace v rozpočtové soustavě ČSSR, musí ovšem mít Federální shromáždění ke svému rozhodování k dispozici i přehled o celostátních finančních proporcích (přehled o souhrnu státních rozpočtů).

Obdobně musí být i pětiletý rozpočtový výhled federace a státní závěrečný účet federace podloženy zdůvodňujícími materiály o celostátním finančním a rozpočtovém hospodaření.

Tyto celostátní souhrny byly již dosud ke státnímu rozpočtu federace a ke státními závěrečnému účtu federace přikládány, jejich úloha však nebyla dosavadním zákonem dostatečně jasně vymezena. To se řeší v předloženém návrhu zákona.

2. V předloženém návrhu zákona je zdůrazněna úloha úhrnného finančního plánu jako důležitého nástroje k tomu, aby finanční a rozpočtová politika na úseku rozpočtového hospodaření působila koordinovaně s měnovým plánem a vytvářela potřebné předpoklady pro realizaci plánovaných záměrů ve finančním hospodaření a finanční situaci podniků.

3. Zpřesněny jsou finanční vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty republik. Mimo po sílení příjmů státních rozpočtů republik, které by mělo omezit rozsah redistribucí finančních prostředků, jde především o posílení plánovitosti a stability v těchto vztazích.

Z rozdělení rozpočtových příjmů mezi federaci a republiky významný podíl republik na výnosu daně z obratu. Tento podíl bude určen každoročně v zákoně o státním rozpočtu federace, přičemž se předpokládá, že bude v zásadě dodržován podíl uvedený v pětiletém rozpočtovém výhledu. pokud by nebyly v rámci běžného usměrňováni ekonomiky významné důvody pro jeho změnu.

U dotací poskytovaných do státních rozpočtů republik se v souladu s uplatňovanou praxí a potřebou prohlubování kontroly jejich čerpání zavádí v návrhu zákona jejich členění na účelová a globální.

4. V souladu s postavením pětiletého plánu v návrhu zákona o národohospodářském plánování se nově vymezuje postavení a úloha rozpočtového výhledu federace a přehledu o souhrnu rozpočtových výhledů za ČSR. Určuje se jejich obsah a postup při jejich sestavení, jakož i jejich vztah k ročním rozpočtům a vztah rozpočtových výhledů republik k rozpočtovému výhledu federace.

5. Nově se v návrhu zákona řeší problematika využívání úvěrových zdrojů ve státním rozpočtu federace. Rozpočtová politika bude prosazovat, aby těchto zdrojů bylo používáno jen výjimečně; v nových podmínkách přestavby hospodářského mechanismu je však nelze vyloučit. Proto obsahuje návrh zákona příslušná ustanovení o postupu v případě, že by k pokrytí plánovaných výdajů státního rozpočtu federace bylo třeba navrhnut použití úvěrových zdrojů.

6. Změnu vztahů chozrasčotní sféry ke státnímu rozpočtu, kdy odvodové povinnosti státních podniků budou napříště stanoveny v zásadě normativními vztahy, se projevuje i v novém pojetí rozpočtů (kapitol) jednotlivých ústředních orgánů. Daně a odvody státních podniků nebudou tvořit součást rozpočtů jednotlivých ústředních orgánů.

7. V rámci úpravy zásad hospodaření s rozpočtovými prostředky byla do návrhu zákona zařazena základní ustanovení o zřizování rozpočtových a příspěvkových organizací a o jejich finančním hospodaření. Přestavba hospodářského mechanismu vyžaduje nové přístupy k omezení neúčelné centralizace rozhodování a k prohloubení hmotné stimulace i v těchto organizacích. Některé nové zásady byly v tomto směru v posledních letech experimentálně ověřeny ve vybraných organizacích. Návrh zákona umožňuje, aby výsledky těchto experimentů i nové úkoly komplexní přestavby v nevýrobní sféře byly - v souladu se zásadami schválenými vládou Československé socialistické republiky - realizovány v prováděcích předpisech.

8. Ve srovnání s dosavadním stavem je v návrhu zákona šířeji upravena problematika státních finančních aktiv a pasiv; nově je vymezen i jejich pojem.

9. V celém návrhu zákona je také sledováno zvýšení úlohy volených orgánů, zejména Federálního shromáždění.

Do návrhu zákona jsou promítnuty další změny, které vyplynuly z uplatňování dosavadního zákona o rozpočtových pravidlech v praxi. Jde např. o:

- zahrnutí základních ustanovení o rozpočtových opatřeních do zákona (přesuny a vázání rozpočtových prostředků, překročení schváleného rozpočtu),

- důsledky porušení rozpočtové kázně (oproti současné úpravě se navrhuje např. limitovat horní hranici penále),

- rozšíření pojetí rozborové činnosti federálního ministerstva financí.

Rozpočtový dopad návrhu

Předkládaný návrh zákona nemá přímý vliv na celkový objem rozpočtových příjmů a výdajů. Změní se však vzájemné vztahy mezi rozpočty a omezí se rozsah redistribuce finančních prostředků prováděné prostřednictvím státních rozpočtů.

Zvláštní část

K § 1

V navrhované úpravě zákona jsou obsažena ustanovení, která jsou společná pro hospodaření s rozpočtovými prostředky federace i republik. Tím jsou vytvořeny předpoklady pro uplatnění jednotného postupu v celé rozpočtové soustavě Československé socialistické republiky.

Na základě direktivy uvedené ve Směrnici pro zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu bylo do návrhu zákona zapracováno vymezeni souhrnu státních rozpočtů za ČSSR. Tento přehled údajů o celkovém rozpočtovém a finančním hospodaření v rozpočtové soustavě ČSSR, který je sestavován již dosud (dle § 10 zákona č. 134/1970 Sb.), slouží ke zdůvodnění návrhu státního rozpočtu federace. Třebaže tento dokument není samostatně projednáván a schvalován ve vládě ČSSR ani ve federálním shromáždění, je nezbytným podkladem pro to, aby tyto orgány mohly řádně posoudit návrh státního rozpočtu federace. Jeho význam v podmínkách nového hospodářského mechanismu vzroste, nebol, řízení podnikové sféry převážně nepřímými formami bude vyžadovat zvýšení kvality centrálního rozpočtového plánování.

Proto se také navrhuje, aby jeho součástí byly napříště i údaje v územním členění republik, tj. údaje o rozpočtových vztazích všech organizací na území příslušné republiky, bez ohledu na jejich organizační podřízenost. Tyto územní průřezy byly dosud přikládány jen ke státním rozpočtům republik.

Významnou sjednocující úlohu pro rozpočtové plánování i kontrolu hospodaření s rozpočtovými prostředky na všech stupních řízení má i jednotné řízení rozpočtových příjmů a výdajů a jednotná evidence o jejich plnění.

K § 2:

Plánování rozpočtových příjmů a výdajů musí vycházet ze širších hledisek ekonomické rovnovážnosti. K tomu slouží úhrnný finanční plán, který plní zastřešující a koordinační úlohu soustavy všech finančních plánů. To je vyjádřeno i v § 52 odst. 3 zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních orgánů státní správy. Požadavek zvýšení jeho úlohy je obsažen též ve Směrnici pro zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu.

V průběhu plánovacích prací sestavuji vlastní verze úhrnného finančního plánu jak Státní plánovací komise, tak federální ministerstvo financí. Pomocí vlastního návrhu úhrnného finančního plánu prověřuje federální ministerstvo financí kvalitu finanční vybilancovanosti věcných záměrů státního plánu. Definitivní verzi úhrnného finančního plánu předkládá vládě Státní plánovací komise jako součást návrhu státního plánu (na pětileté období) nebo federální ministerstvo financí ve spolupráci se Státní plánovací komisí společně s návrhem státního rozpočtu (pro jednotlivé roky).

K § 3:

K finančnímu zabezpečení svých výdajů mají jednotlivé články rozpočtové soustavy ČSSR vytvořenu vlastní příjmovou základnu. fa je vymezena rozpočtovým určením výnosu jednotlivých státních příjmů v daňových a odvodových zákonech a stanovením příjmů jednotlivých státních rozpočti (resp. rozpočtů národních výborů) v zákonech o rozpočtových pravidlech. V předloženém návrhu zákona Federálního shromáždění jsou proto vymezeny příjmy státního rozpočtu federace (§ 10), další rozdělení příjmů mezi státní rozpočty republik a rozpočty národních výborů bude provedeno v navazujících zákonech národních rad.

V současné době se předpokládá toto rozdělení rozpočtových příjmů:

1. celý výnos daně z obratu bude příjmem státního rozpočtu federace; jeho část bude sloužit spolu s globálními dotacemi k plánovitému vyrovnání příjmů státních rozpočtů republik (viz § 10 písm. e);

2. odvody a daně od hospodářských organisací v působnosti orgánů federace, republik a národních výborů budou příjmem příslušných státních rozpočtů a rozpočtů národních výborů; jiný přístup se předpokládá u odvodu z objemu mezd a odměn od federálně řízených organizací (bod 3.), u daní a odvodů od subjektů se sídlem v cizině, organizací se zahraniční majetkovou účastí a podniků s mezinárodním prvkem (viz § 10 písm. d), a dále u odvodů od všech organizací do zvláštních účelových fondů (např. za zábory zemědělské půdy, za znečišťování vod a ovzduší);

3. odvod z objemu mezd a odměn od federálně řízených organizací (mimo organizací v působnosti federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra) se bude odvádět do státních rozpočtů ČSR a SSR;

4. cla bude příjmem státního rozpočtu federace;

5. daň ze mzdy bude příjmem rozpočtu národních výborů;

6. daň z příjmů z literární a umělecké činnosti bude příjmem státních rozpočtů ČSR a SSR;

7. ostatní daně od obyvatelstva a místní poplatky budou příjmem rozpočtů národních výborů;

8. správní poplatky za úkony prováděné národními výbory budou příjmem příslušného národního výboru; ostatní správní poplatky a poplatky notářské, soudní a arbitrážní příjmem státního rozpočtu federace nebo státních rozpočtů ČSR a SSR, podle toho jsou-li placené v souvislosti s výkonem působnosti státních orgánů federace či republik; přitom poplatky placené kolkovou známkou budou nadále příjmem státních rozpočtů ČSR a SSR.

Uvažované rozdělení rozpočtových příjmů mezi jednotlivé rozpočty ještě může být zpřesněno po kvantifikaci vlivů organizačních a metodických změn v podmínkách nového mechanismu řízení. Bude ovšem zachován základní princip navrhované úpravy, tj. značně se zvýší vlastní příjmy státních rozpočtů ČSH a SSR i rozpočtů národních výborů a poklesne závislost jejich hospodaření na dotacích ze státního rozpočtu federace, resp. ze státního rozpočtu ČSR a SSH. Zároveň se posílí sepětí rozpočtů ČSR a SSR, jakož i rozpočtů národních výborů s hospodářskými organizacemi, které mají sídlo na příslušném území.

Dotace z rozpočtu federace jsou v návrhu zákona rozlišeny na účelové, kterými se zabezpečují prioritní celostátní úkoly, a na globální, které spolu s podílem na dáni z obratu vyrovnávají rozpočtové zdroje republik. Republikám ovšem nebudou vyrovnávány automaticky veškeré výpadky jejich zdroji proti rozpočtovému výhledu, aniž by byly vyčerpány možnosti mobilizace vlastních zdrojů a hospodárnosti ve výdajích republiky podle pravidel běžného usměrňování ekonomiky.

K § 4 a 5:

V návrhu zákona jsou vyjádřeny rozdíly mezi režimem poskytování účelových nebo globálních dotací státním rozpočtům republik. Zatímco účelové dotace budou poskytovány v závislosti na plnění konkrétních úkolů a musí být po skončení rozpočtového roku zúčtovány, globální dotace se poskytnou republikám ve výši plánovaná ve státním rozpočtu federace.

K § 6 a 7:

Úprava rozpočtového výhledu federace a přehledu o souhrnu rozpočtových výhledů ČSSR úzce souvisí s problematikou pětiletých státních plánů. Základní funkcí rozpočtových výhledů je zejména ověřit finanční vyrovnanost státního plánu a za pomoci úhrnného finančního plánu analyzovat kvalitu a reálnost této vyrovnanosti a přiměřenost rezerv. Některé významné výstupy státního plánu (finanční normativy a limity, sazby jednotlivých dotací) budou obsaženy v rozpočtovém výhledu. Proto se předpokládá, že základní ukazatele rozpočtového výhledu federace budou součástí zákona o pětiletém státním plánu. Pokud by však státní plán nebyl schvalován zákonem Federálního shromáždění, dává navrhované znění možnost schválit základní ukazatele rozpočtového výhledu samostatně.

Také přehled o souhrnu rozpočtových výhledů za ČSSR se nově navrhuje sestavovat včetně ukazatelů v územním průřezu republik.

Návrh zákona řeší i vztah rozpočtových výhledů republik k rozpočtovému výhledu federace. Republiky musí ve svých rozpočtových výhledech dodržet základní ukazatele rozpočtového výhledu federace. Předpokládá se, že kromě jednotných normativů vůči podnikové sféře půjde o finanční vztahy mezi federací a republikami (dotace, podíl na dani z obratu).

K § 9:

Navrhované ustanovení řeší postup při vypracování návrhu státního rozpočtu federace a přehledu o souhrnu státních rozpočtů za ČSSR. Tento přehled není federálním shromážděním schvalován, slouží ke zdůvodnění návrhu státního rozpočtu federace.

V souladu s principy přestavby hospodářského mechanismu se předpokládá, že potřebné podklady od organizací budou pro centrální plánování, včetně finančního, zajišťovány na základě jednotných metodických pokynů. Proto se řeší pouze předkládání podkladů ústředními orgány. Ve všech požadavcích na podklady pro rozpočtové a finanční plánování bude dbáno na dodržování zásady racionality a hospodárnosti.

K upřesnění zásady publicity rozpočtu se doplňuje, že zveřejnění údajů státního rozpočtu federace zabezpečuje federální ministerstvo financí. Počítá se s tím, že po schválení státního rozpočtu federace dá federální ministerstvo financí k dispozici tisku sestavy státního rozpočtu federace a přehledu o souhrnu státních rozpočtů ČSSR.

K § 10:

Jednotlivé druhy odvodů hospodářských organizaci budou konkretizovány v zákonech o odvodech a daních hospodářských organizací do státního rozpočtu. Z věcného hlediska je důležité, že tyto vztahy budou v novém hospodářském mechanismu určeny u podstatné části organizací obecně platnými sazbami či normativy. Povinnosti odvodu hospodářských organizací do státního rozpočtu budou zásadně stanoveny relativními vztahy.

Daň z obratu bude využívána jako regulační příjem ústředních státních rozpočtů v zájmu posílení vlastních příjmů rozpočtů ČSR a SSR a omezení dotací z federálního rozpočtu. Také u tohoto regulačního příjmu se usiluje o prohloubení stability vztahů mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty republik. Podíl na dani z obratu, který bude poskytován republikám, se v zásadě stanoví na pětileté období v rozpočtovém výhledu. Nelze však vyloučit, že potřeby běžného usměrňování finanční a rozpočtové rovnováhy si vyžádají tento podíl pro jednotlivá léta zpřesňovat. Proto se navrhuje, aby konkrétní procentní poměr rozdělení výnosu daně z obratu byl stanoven při schvalování ročního rozpočtu federace. V případě, že by pro řešení vztahů k republikám nepostačovaly podíly na dani z obratu, bude republikám (v rozpočtových zákonech) svěřen i podíl na jiném příjmu federace.

V rámci dalších příjmů, které nejsou v návrhu zákona blíže specifikovány, se předpokládají i příjmy z bankovní soustavy.

K § 11:

V návrhu § 11 je promítnuta možnost poskytovat organizacím ze státního rozpočtu federace návratné finanční výpomoci zejména v rámci konsolidačních programů. pokud nebudou řešeny formou bankovních úvěrů.

Počítá se také se změnou ve financování vládních úvěrů. V současné době se uvažuje, že u vládních úvěrů s převažující ekonomickou povahou budou odpovídat za devizovou návratnost vývozci s tím. že na krytí zahraničních pohledávek mohou tiskat od banky úvěr. U těchto úvěrů se rozeznávají dvě kategorie:

a) úvěrové rámce sjednávané na mezivládní úrovni, které nebudou státem garantovány a budou subvencovány pouze ve výjimečných případech,

b) vládní úvěry zajišťující čs. státní ekonomické a obchodně politické zájmy, v rámci nichž budou dodávky státem garantovány a subvencovány.

K § 12:

Nově se definuje rozpočet ústředního orgánu (rozpočtová kapitola). Vychází se z hlediska odpovědnosti za hospodaření s rozpočtovými prostředky. Tuto odpovědnost má ústřední orgán za své hospodaření a za hospodaření podřízených rozpočtových a příspěvkových organizací. Naprati tomu v novém hospodářském mechanismu se zvýší samostatnost finančního hospodaření podniků, odvody budou zásadně stanoveny obecně platnými sazbami. Ústřední orgán bude odpovědný jen za poskytování státních dotací podnikům ve své působnosti.

Celkové vztahy hospodářských organizací ke státnímu rozpočtu budou mít napříště jen informativní charakter. Příslušné ústřední orgány však musí být schopny takovou souhrnnou informaci poskytnout, zejména při projednávání svých rozpočtových kapitol v orgánech Federálního shromáždění.

K § 13:

Nově se upravuje postup při případném použití úvěrových zdrojů k úhradě plánovaných rozpočtových potřeb. V úvahu přicházejí státní cenné papíry, zejména obligace, nebo bankovní úvěr; o jejich použití bude rozhodnuto Federálním shromážděním v případě, že k zajištění rozpočtové rovnováhy nepostačí nástroje běžného usměrňování ekonomiky. Použití bankovních úvěrů, které musí být předem projednáno se Státní bankou československou, je možné v těchto případech:

1. k úhradě výdajů předpokládaných v rozpočtovém výhledu, na jejichž krytí nepostačují příjmy plánované ve státním rozpočtu;

2. k odstranění důsledků živelních pohrom, havárií a podobných nepředvídatelných události, po vyčerpání rozpočtových rezerv;

3. při neplnění příjmů stanovených ve státním rozpočtu na běžný rok.

K § 14:

V zákonech národních rad o rozpočtových pravidlech republik bude uvedeno, že státní rozpočty republik se schvalují až po schválení státního rozpočtu federace a že finanční důsledky dodatečných rozhodnutí vlád republik nad rámec státních rozpočtů republik se řeší ve státních rozpočtech republik.

K § 15:

Nově se předpokládá, v návaznosti na zákon o státním podniku, že významnou součástí dotací ze státního rozpočtu budou dotace na státní zakázky. Návrh zákona umožňuje, aby v rozhodujících případech schválilo jmenovitě poskytnutí dotací Federální shromáždění.

K § 18:

Počítá se s tím, že v případě rozpočtového provizória určí Federální shromáždění mimo jiného i maximální dobu jeho trvání.

K § 21:

Nová právní úprava vytváří dostatečný prostor pro operativní řešení úkolů, se kterými nebylo počítáno v období přípravy návrhu státního rozpočtu na příslušný rok, nebo pro které jsou v něm stanovené částky nedostatečné.

Příslušná ustanovení jsou zařazena nově, dosud byla obsažena pouze v prováděcích předpisech. Tím se posiluje jejich závaznost.

K § 22:

Na rozdíl od stávající právní úpravy se navrhuje základní vymezení rozpočtových opatření zakotvit přímo do návrhu zákona. Způsob jejich provádění bude specifikován v prováděcích předpisech. neboř zařazení popisu provádění rozpočtových opatření do textu zákona by překračovalo jeho rámec.

K § 23:

Toto ustanovení představuje jednu ze základních zásad rozpočtového hospodaření.

Oproti současné úpravě se navrhuje limitovat horní hranici penále, aby již nedocházelo k případům. kdy samotná sankce převyšovala neoprávněně použitou nebo zadrženou částku rozpočtových prostředků. Je také nově navržen postup v případech, kdy organisace sama zjistí a odstraní nedostatky.

Dále se navrhuje zpřesnění postupu při ukládání těchto majetkových sankcí. Proti úpravě v zákoně č. 134/1970 Sb. je naopak vypuštěna specifikace, jak se hradí tyto sankce u rozpočtových organizací, která svojí povahou patří do prováděcího předpisu.

K § 26:

Ustanovení se navrhuje nově v návaznosti na úkoly vyplývající z projednání materiálu o komplexní přestavbě nevýrobní sféry ve vládě ČSSR.

V rozpočtových a příspěvkových organizacích jsou již dnes podle zvláštních předpisů vytvářeny fondy. s jejichž prostředky se hospodaří odděleně od běžných rozpočtových prostředků a jejichž zůstatky koncem roku nepropadají. Jde zejména o fondy kulturních a sociálních potřeb.

V souladu s úsilím o prohloubení hmotné zainteresovanosti v nevýrobní sféře může dojít k rozšíření tvorby fondů i na fond odměn, fond obnovy, rezervní nebo devizový fond. V tomto směru probíhá v současné době rozsáhlý experiment.

Počítá se s tím, že vláda stanoví zásady finančního hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, zejména způsob tvorby a používání jejich fondů. Z těchto zásad bude vycházet prováděcí předpis vydaný podle umocnění v § 40 odst. 2.

K § 27 až 29:

Informace o vývoji finančního hospodaření v ČSSR podle § 27 souvisí s průběžnou kontrolou plnění státního rozpočtu federace, zejména s jeho funkcí v rámci běžného usměrňování vývoje ekonomiky.

Proti dosavadní opravě se rozšiřuje pojetí rozborové činnosti federálního ministerstva financí na celou oblast finančního hospodaření ČSSR. Tímto způsobem je legalizována současná rozborová praxe, která zabezpečuje komplexní pohled na finanční hospodaření ČSSR.

K § 30 a 31:

V souladu s novými úkoly státních rozpočtů po přestavbě hospodářského mechanismu nebudou přímou součástí závěrečných účtů kapitol odvody a daně placené hospodářskými organizacemi. O celkových finančních vztazích hospodářských organizací ve své působnosti budou ústřední orgány podávat zákonodárnému sboru pouze informativní přehled (§ 12 odst. 2).

K § 32:

V nových podmínkách hospodaření bude finanční a rozpočtová politika nadále usilovat o rovnovážnost příjmů a výdaji státních rozpočtů, a to jak v etapě návrhu rozpočtu, tak při jeho realizaci. Dosažení skutečné vyrovnanosti příjmů a výdajů státníka rozpočtu federace však bude kvalitativně náročnější.

Skončí-li rozpočtové hospodaření některého článku rozpočtové soustavy schodkem, řeší se důsledky v tom rozpočtu, ve kterém schodek vznikl, případně i využitím úvěrových zdrojů. Tato zásada by měla být promítnuta v zákonech národních rad.

K § 33:

V zákonech národních rad o rozpočtových pravidlech republik bude uvedeno, že státní závěrečné účty republik se schvalují až po schválení státního závěrečného účtu federace.

K § 34 a 35:

Pojem státních finančních aktiv a pasiv je nově definován. Státní aktiva mají charakter pohledávek za domácími subjekty nebo pohledávek vzniklých poskytnutím vládních úvěrů do zahraničí z prostředků státního rozpočtu. Dále mají charakter peněžních prostředků státu uložených u peněžních ústavů. Napříště se budou rozlišovat dvě skupiny těchto peněžních prostředků. U těch, které vznikly z přebytků rozpočtového hospodaření z minulých let, je dispoziční právo s nimi vázáno na souhlas Federálního shromáždění.

S ostatními prostředky bude moci disponovat vláda. V současné době jde o prostředky vzniklé z majetkového vypořádání nového ocenění zásob, odvedené obratové fondy, vypořádání přepočtu devizových aktiv a pasiv, prostředky vytvořené na úhradu kursových rozdílů, cenové rozdíly obchodních organizací apod.

Státní finanční pasiva jsou různé formy peněžních závazků státu, například závazky za státovky a mince, závazky z vydaných státních cenných papírů apod.

K § 39:

Zmocnění ministra financí ČSSR zajišťuje zejména realizaci potřebných opatření k řešení přechodného časového nesouladu příjmů a výdajů v průběhu rozpočtového roku. Takovými opatřeními může být například stanovení limitů rozpočtových výdajů pro jednotlivá období rozpočtového roku, či přijetí přechodného bankovního úvěru.

Zmocnění týkající se rozpočtového hospodaření budou každoročně zpřesněna a doplněna pro daný rozpočtový rok v rozpočtovém zákoně. V rozpočtovém zákoně se rovněž předpokládá zmocnění vlády, popř. ministra financí ČSSR, k provádění nezbytných opatření k běžnému usměrňování ekonomiky, mimo zmocnění k vázání rozpočtových prostředků, které již je obsaženo v návrhu zákona o rozpočtových pravidlech (§ 17 odst. 2).

K § 40:

V tomto ustanovení jsou obsažena zmocnění k vydání prováděcích předpisů.