Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

74. § 269 odst. 1 zní:

"/1/ Kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí takovou službu podle určení povolávacím rozkazem, nebo

kdo vojenskou činnou službu nebo zvláštní službu nenastoupí poté, co v úmyslu vyhnout se takové službě nepodá předepsané hlášení nebo jinak způsobí, že mu povolávací rozkaz nemohl být včas doručen,

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let."

75. § 270 odst. 1 zní:

"/1/ Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, vojenskou činnou službu nebo zvláštní službu do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, nebo

kdo se takového činu dopustí proto, že z nedbalosti způsobí, že mu povolávací rozkaz k nástupu takové služby nemohl být včas doručen,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta."

76. Pod nadpis hlavy dvanácté "trestné činy vojenské" se vkládá další nadpis, který zní:

77. V § 273 odst. 2 se za ustanovení pod písmenem a/ vkládá nové ustanovení písmene b/, které zní:

"b/ spáchá-li takový čin se zbraní," a

dosavadní ustanovení pod písmeny b/ až d/ se označují písmeny c/ až e/.

78. V § 277 odst. 1 se slova "na šest měsíců až dvě léta" nahrazují slovy "až na dvě léta".

V odstavci 2 se slova "na jeden rok" nahrazují slovy "na šest měsíců".

79. V § 278 odst. 1 se vypouštějí slova,"a to". Dále se slova "na šest měsíců až dvě léta" nahrazují slovy "až na dvě léta". V odstavci 2 se slova "na jeden rok" nahrazují slovy "na šest měsíců".

80. V § 279 odst. 2 písm. a/ se vypouští slovo "nebo", písmeno b/ se doplňuje o slovo "nebo" a vkládá se písm. c/, které zní:

"c/ spáchá-li takový čin se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami".

81. Za § 279 se vkládají § 279a a279b, které včetně společného nadpisu zní:

/1/ Kdo vojáka stejné hodnosti nutí k osobním úsluhám nebo ho omezuje na právech nebo svévolně ztěžuje výkon jeho služby, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

/2/ Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a/ spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy,

b/ spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami, nebo

c/ způsobí-li takovým činem ublížení na zdraví.

/3/ Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a/ spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo se zbraní,

b/ způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

c/ spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace."

/1/ Kdo podřízeného nebo nižšího nutí k osobním úsluhám nebo ho omezuje na právech nebo svévolně ztěžuje výkon jeho služby, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

/2/ Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a/ spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy,

b/ spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami, nebo

c/ způsobí-li takovým činem ublížení na zdraví.

/3/ Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a/ spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo se zbraní,

b/ způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

c/ spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace."

82. Nad § 280 se vkládá nadpis, který zní:

83. § 260 včetně nadpisu zní:

/1/ Kdo v úmyslu vyhnout se plnění služebního úkonu poškodí se na zdraví, předstírá nemoc, padělá listinu, užije návykovou látku nebo použije jiného úskoku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

/2/ Kdo v úmyslu vyhnout se výkonu vojenské služby nebo plnění vojenských povinností poškodí se na zdraví, předstírá nemoc, padělá listinu, užije návykovou látku nebo použije jiného úskoku, nebo

kdo odpírá konat vojenskou službu nebo plnění vojenských povinností,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

/3/ Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace."

84. V § 281 se slova "se opije" nahrazují slovy "užije návykovou látku".

85. V § 282 odst. 2 a 3 zní:

"/2/ Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.

/3/Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin, uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu."

86. § 283 odst. 2 se slovo "pět" nahrazuje slovy "tři léta" a písmena b/, c/, d/ zní:

"b/ spáchá-li takový čin, ačkoliv se seznámil se státním tajemstvím, jehož uchovávání mu bylo zvlášť uloženo,

c/ jestliže takový čin zorganizuje, nebo

d/ spáchá-li takový čin se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami."

87. Nad § 285 se vkládá nadpis, který zní:

83. Nad § 288 se vkládá nadpis, který zní:

89. § 288 odst. 2 se za slova "v odstavci 1" vkládají slova "za branné pohotovosti státu nebo"

90. Za § 288 se vkládá § 288a, který včetně nadpisu zní:

/1/ Kdo, byť i z nedbalosti, ke škodě součásti vojska nebo ozbrojeného sboru neplněním uložených služebních povinností

a/ podstatně sníží použitelnost výzbroje, výstroje nebo jiných věcných prostředků, nebo

b/ zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

/2/ Kdo bez oprávnění užije věcného prostředku větší hodnoty uvedeného v odstavci 1 písm. a/ k účelu pro který není určen nebo k takovému užití dá souhlas, nebo

kdo zneužije nebo umožní zneužití podřízených k mimoslužebním úkonům,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

/3/ Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a/ opatří-li činem uvedeným v odstavci 2 sobě nebo jinému značný prospěch, nebo

b/ způsobí-li úmyslně spáchaným činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 snížení bojeschopnosti, značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

/4/ Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li úmyslně čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace."

91. Nadpis § 294 se nahrazuje nadpisem, který zní:

92. V § 294 odst. 1 se slova "lze kázeňsky" nahrazují slovy "může příslušný velitel nebo náčelník kázeňsky" a za slova "§ 278 odst. 1," se vkládají slova "porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 1," slova "vyhýbání se výkonu vojenské služby" se nahrazují slovy "vyhýbání se služebnímu úkoru a výkonu vojenské služby", slovo "a" před slovy "ohrožování politického a morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 1" se mění na čárku a na konci se připojují slova "a porušování služebních povinností podle § 288a odstavec 1".

§ 294 odst. 2 zní:

"/2/ Trestné činy uvedené v odstavci 1, jakož i jiné trestné činy a přečiny, pokud jejich stupeň nebezpečnosti pro společnost je malý, může vyšetřovatel, prokurátor nebo soud předat ke kázeňskému vyřízení příslušnému veliteli nebo náčelníku, jestliže lze důvodně očekávat, že prostředky kázeňského vyřízení postačí k dosažení účelu sledovaného tímto zákonem."

1. Tresty uložené před účinností tohoto zákona se vykonají, pokud není dále stanoveno jinak, podle dosavadních předpisů.

2. Trest odnětí svobody a ochranný dohled uložený před účinností tohoto zákona za čin, který od účinnosti tohoto zákona není trestným činem, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový trestný čin a sbíhající se jiný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí.

3. Byl-li před účinností tohoto zákona uložen trest

a/ nápravného opatření, započte se do jeho výkonu i doba, za kterou odsouzenému po účinnosti tohoto zákona přísluší podle předpisů pracovního práva náhrada mzdy,

b/ zákazu činnosti, započte se do něho doba, po kterou bylo oprávnění k činnosti odňato podle zvláštních předpisů; je-li tato doba delší než nevykonaný zbytek trestu zákazu činnosti, končí výkon tohoto trestu dnem účinnosti tohoto zákona,

c/ peněžitý za trestný čin, u něhož horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje jeden rok, a jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona tento trest nebo jeho nevykonaný zbytek činí více než 30000 Kčs, soud jej zkrátí tak, aby trest nebo jeho nevykonaný zbytek činil 30000 Kčs.

4. Ustanovení § 69 odst. 1 tr. zák. se po účinnosti tohoto zákona použije i na zahlazení samostatně uložených trestů propadnutí majetku a zákazu pobytu. Doba pro zahlazení odsouzení činí tři léta

a/ od právní moci rozsudku, jímž byl uložen trest propadnutí majetku,

b/ od výkonu trestu zákazu pobytu nebo prominutí trestu anebo od promlčení jeho výkonu.

5. Jestliže soud nerozhodl o zahlazení odsouzení mladistvého a před účinnost tohoto zákona

a/ bylo pravomocně rozhodnuto, že se podmíněn propuštěný mladistvý osvědčil,

b/ byl zaplacen samostatně uložený peněžitý trest nebo bylo pravomocně upuštěno od jeho výkonu nebo od výkonu jeho zbytku, nebo

c/ nabyl právní moci rozsudek, jímž byl mladistvému uložen samostatný trest propadnutí věci,

hledí se od účinnosti tohoto zákona na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.

6. Nejsou-li splněny podmínky podle § 87 odst. 1 tr. zák. pro zahlazení odsouzení mladistvého, který vykonal trest před nabytím účinnosti tohoto zákona, soud po nabytí účinnosti tohoto zákona o zahlazení nerozhodne.

1. Amnestii ve věcech přestupků, které jsou v působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, uděluje vláda Československé socialistické republiky.

2. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je ústředním orgánem státní správy Československé socialistické republiky ve věcech přestupků ten federální ústřední orgán státní správy, do jehož působnosti náleží oblast, ve které došlo k porušení povinností zakládajících přestupek.

3. Přestupky na úseku státní správy spočívající v nezákonném překročení státní hranice nebo v nezákonném setrvání v cizině nebo v porušování předpisů o cestovních dokladech nebo v porušování stanovených podmínek pobytu v cizině projednávají a rozhodují v prvém stupni orgány pasů a víz Sboru národní bezpečnosti v okrese.

4. V blokovém řízení projednávají přestupky, které jsou v působnosti federálních orgánů státní správy:

a/ orgány pasů a víz Sboru národní bezpečnosti,

b/ velitelé útvarů a jednotek Pohraniční stráže,

c/ orgány Sboru národní bezpečnosti působící na úseku letištní kontroly, ochrany státních hranic a pasové kontroly,

d/ orgány státní správy v civilním letectví,

e/ orgány okresních vojenských správ.

5. Na přestupky a jejich projednání a na projednání přestupků v blokovém řízení se vztahují obecné předpisy o projednávání přestupků. [Zákon ČNR č. ..../1990 Sb., o přestupcích, zákon SNR č. /1990 Sb., o přestupcích.]

6. Podle zvláštních předpisů [Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve znění zákona č. 63/1983 Sb.; zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání; zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 59/1565 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.] se projednává čin, který má znaky přestupku, jehož se dopustily

a/ osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci a příslušníci Sboru národní bezpečnosti,

b/ soudci z povolání, prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury,

c/ osoby ve výkonu trestu odnětí svobody.

Čin se však projedná jako přestupek, pokud pachatel přestal být uvedenou osobou.

Ustanovení § 3 zákona č. 74/1958 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob, se ruší.

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního zákona, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1990.

Obecná část

Novelizace trestního práva hmotného obsahově navazuje na provedené politicko právní analýzy účinnosti trestních předpisů a přihlíží k aktuálním požadavkům trestní politiky.

Pro předložený legislativní návrh má zásadní význam rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ ze dne 2. září 1987, kterým byly schváleny politicko právní zásady některých úprav trestního práva hmotného, trestního řádu a zákona o přestupcích s cílem účinnějšího postihu společensky méně nebezpečného nezákonného jednání a důraznějšího trestního postihu narkomanie. Dále byly do návrhu novelizace trestních předpisů zapracovány i úpravy vyplývající z politicko právních záměrů novelizace ustanovení § 109 tr. zák. /trestný čin opuštění republiky/, jak byly schváleny předsednictvem ÚV KSČ dne 15. dubna 1988.

Z uvedených legislativních záměrů vycházelo i usnesení vlády ČSSR č. 25 ze dne 26. 1. 1989, jímž byly schváleny zásady novelizace trestněprávních předpisů.

Potřeba novelizace některých ustanovení trestního práva hmotného se projevila už před delší dobou. Výsledky analýz, které byly prováděny od prvé poloviny sedmdesátých let, ukázaly, že platný trestní zákon č. 140/1961 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1962 spolu s ostatními právními předpisy upravujícími oblast trestního práva. hmotného, plní vcelku svou funkci a zajišťuje ochranu socialistického státu, jeho ekonomiky, činnosti státních orgánů i společenských organizací i ochranu občanského soužití.

S ohledem na rozvoj společenských vztahů, urychlený v posledním období i postupem přestavby, je však nezbytné změnit řadu dílčích ustanovení trestního práva, tak aby se zvýšila jeho účinnost po dobu, než bude možno v návaznosti na novou Ústavu ČSSR přistoupit k vypracování nové koncepce trestního zákonodárství.

Provedené analýzy ukázaly, že počet deliktů projednávaných soudy za dobu účinnosti trestního zákona nepřiměřeně vzrostl. Před soud je stavěn značné vyšší počet občanů ve vztahu k celkovému počtu obyvatel - než je tomu v ostatních socialistických státech. To vede i k tomu, že je ukládán značný počet krátkodobých trestů odnětí svobody, jimiž je snižována kapacita nápravně výchovných ústavů a snižována kvalita převýchovného procesu.

Je tím zkreslován i statistický obraz kriminality ve srovnání s ostatními socialistickými i vyspělými kapitalistickými zeměmi.

Tento neuspokojivý stav má kořeny v minulosti. V době koncipování nynějšího trestního zákona tehdejší vedení státu předbíhalo společenský vývoj, předpokládalo brzký přechod k všelidovému státu a řešení méně závažných deliktů přenechalo místním lidovým soudům /zák. č. 38/1961 Sb./, které rozhodovaly o tzv. proviněních. Tyto soudy však nezískaly patřičnou autoritu.

V období překonávání krize let 1968 - 1969 bylo nutno zajistit účinnější postih deliktů o nízkém stupni nebezpečnosti pro společnost. Byl proto vydán zákon o přečinech č. 150/1969 Sb., jímž byla vytvořena kategorie přečinů jako soudně trestných deliktů s tím, že jde o opatření přechodné; kategorizace deliktů nebyla tímto zákonem provedena důsledně, avšak změnit tento stav bude možné až na základě vypracování nové koncepce trestního zákonodárství.

Další závažnou příčinou, která měla za následek nežádoucí růst počtu deliktů projednávaných soudy, byly změny ekonomické povahy, zejména růst mezd a cen. Protože při posuzování, zda jde o přestupek, přečin nebo trestný čin, se vycházelo ze vzniklé škody vyjádřené pevnou částkou, měl růst cen za následek, že před soud se stále ve větší míře dostávaly činy, které v padesátých letech byly považovány za přestupky.

Vzestupný pohyb cen a mezd je ovšem třeba brát v úvahu i v opačném směru, proto sé navrhuje podstatné zvýšení horní hranice peněžitého trestu.

Z těchto skutečností vycházejí hlavní záměry novelizace trestního zákona, především záměr prohloubit diferenciaci trestní odpovědnosti.

Tento záměr má být realizován na jedné straně tím, že za méně závažné trestné činy /se sazbou trestu odnětí svobody do jednoho roku/ a přečiny zásadně nemá být ukládán trest odnětí svobody, zejména trest nepodmíněný.

Na druhé straně se rozšiřuje možnost ukládání některých trestů, kdy u trestu zákazu činnosti, který patří ke zvlášť účinným při postihu dopravních deliktů, a u trestu zákazu pobytu, který patří k významným prostředkům prevence recidivy zvlášť ve velkých městech, se sazby zvyšují z dosavadních pěti na deset let.

V souladu s novelou zákoníku práce se upravuje výkon trestu nápravného opatření.

U mladistvých se rozšiřuje možnost uložení trestů nespojených s odnětím svobody i na trest zákazu činnosti a vyhoštění /u mladistvého cizince/.

Upravují se ustanovení o výjimečných trestech /trestu odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let a trestu smrti/ v podstatě tak, že podmínky pro uložení výjimečného trestu smrti se dále zpřísňují.

Důležitým úkolem je trestní ochrana přestavby hospodářského mechanismu. Dochází k úpravě některých skutkových podstat trestných činů proti hospodářské kázni, nově se zavádí trestní ochrana údajů vkládaných do počítačů. V této souvislosti však bylo třeba odstranit i možné překážky, které by příslušná ustanovení trestního zákona mohla klást rozvoji socialistické podnikavosti. Proto byl nově do trestního zákona zaveden další důvod vylučující trestní odpovědnost, a to přiměřené riziko.

S trestní ochranou socialistické ekonomiky velmi úzce souvisí postih korupce. Trestní sazby zejména za přijímání úplatků v souvislosti s postavením veřejného činitele se zvyšují až na dvojnásobek, dochází k úpravě zvláštního ustanovení o účinné lítosti toho, kdo úplatek poskytl.

Rozbory kriminality z posledních let dokládají, že je nezbytné zvýšit ochranu zdraví lidu a hospodářských, kulturních a celospolečenských hodnot před škodlivými následky alkoholismu a jiných toxikománií.

Zpřísnění postihu je rovněž v souladu s mezinárodními úmluvami, jimiž je Československá socialistická republika vázána.

Současný stupeň rozvoje naší socialistické společnosti, současná i pro budoucnost předpokládaná trestněprávní ochrana jejích nejvýznamnějších zájmů, jakož i mezinárodně právní závazky, k nimž naše republika přistoupila, vyžadují i úpravu některých ustanovení zvláštní části trestního zákona.

Závěry stranických sjezdů a na ně navazující opatření nejvyšších stranických a státních orgánů vyžadují mimo jiné i účelné, hospodárné využívání přírodních zdrojů a ochranu životního prostředí vůbec. Rovněž celosvětový trend usiluje o prosazení ochrany životního prostředí jako jedné ze základních podmínek existence lidstva. Československo v tomto úsilí nezůstává stranou. Proto je nezbytné poskytnout ochranu životnímu prostředí i prostředky trestního práva, nechť je jeho ohrožení či narušení úmyslné nebo z nedbalosti.

V posledních letech nabývají na brutalitě i kvantitě případy vydírání, které se prosazují na základě vzatého rukojmí. Braní rukojmí je motivováno jednak protistátními záměry, nebo vyvěrá z jiných, všelidsky zavržitelných pohnutek. Proto je třeba společnosti poskytnout ochranu před braním rukojmí, ať již z jakýchkoliv pohnutek. Je to i v souladu s mezinárodní úmluvou, jíž je republika vázána.

Projevy neúcty k společenským hodnotám a práci kolektivu i jednotlivce se často vyskytují v podobě vandalského ničení hodnot. Účinnější možnosti postihu takových jednání vytvoří nová skutková podstata o trestném činu vandalství.

Objektivní potřeba neustále upevňovat bojeschopnost a vnitřní kázeň čs. ozbrojených sil a sborů, přesvědčivě - odůvodněná i závěry XVII. sjezdu KSČ, vyžaduje příslušné úpravy i v oblasti trestných činů vojenských.

S požadavky praxe jsou některé dílčí úpravy skutkových podstat dalších trestných činů, rozšíření ochrany poskytované majetku v socialistickém vlastnictví i na majetek ostatních států světové socialistické soustavy, mezinárodních socialistických organizací a na majetek podniků se zahraniční majetkovou účastí.

Dlouhodobé sledování a vyhodnocování způsobu páchání a následků společensky zvlášť závažných trestných činů dokládá naléhavost zapracovat do některých ustanovení trestního zákona typové znaky, které výrazně zvyšují nebezpečnost jednání uvedeného v základní dispozici; za tyto kvalifikované skutkové podstaty je pak nezbytné stanovit důraznější sankce.

Týká se to především trestného činu vraždy, kde je nezbytné odlišit tzv. vraždu prostou od vraždy spáchané zvlášť surovým způsobem nebo z pohnutek mimořádně zavržitelných.

Zvýšené trestní sankce vyžadují případy, kdy je útok spáchán se zbraní. Proto je nutné o tento typový znak doplnit trestné činy, kde zákon dosud tuto přitěžující okolnost do kvalifikované podstaty nezařadil, ačkoliv jde o útoky obdobné povahy, jako u deliktů, kde tento znak zařazen je.

Novelizace nemůže pominout ani nebezpečí, hrozící zdraví lidu zavlečením či šířením tak zhoubné choroby, jakou představuje syndrom získané imunodeficience /AIDS/. Zákonné ustanovení je třeba koncipovat preventivně tak, aby jím bylo možno patřičně postihnout i jiné obdobně zhoubné choroby, jejichž výskyt vzhledem ke stále sílící migraci obyvatelstva Země nelze vyloučit.

Dosažený stupeň rozvoje socialistických společenských vztahů umožňuje z trestního zákona převést mezi přestupky dosavadní trestný čin opuštění republiky, kde úprava vychází vstříc i závazkům, které na sebe naše republika převzala podpisem závěrečného dokumentu vídeňské následné schůzky. Mezi přestupky je možno převést i trestný čin opilství, kde u prvopachatelů postačí k účinné ochraně společnosti zpřísnění trestů ukládaných za tento přestupek dopravními inspektoráty.

Konečně je z trestního zákona možno vyřadit i trestné činy, jejichž opodstatnění bylo společenským vývojem překonáno, jako je zneužívání náboženské funkce /§ 101 tr. zák./, odnětí věci hospodářskému určení /§ 116 odst. 1 tr. zák./, neplnění úkolů při provozu soukromého hospodářství /§ 119 tr, zák./, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi /§ 178 tr. zák./ a porušování zákona o rodině /§ 211 tr. zák./. Jednání dříve postihovaná zmíněnými ustanoveními se delší dobu prakticky nevyskytují.

V základních principech tedy novela trestního zákona prohlubuje diferenciaci trestní odpovědnosti, odstraňuje nejzávažnější nedostatky bránící prohloubení pomocné úlohy trestního práva při postihu deliktů menší nebezpečnosti, zvyšuje možnosti trestního zákona jako účinného nástroje postihu nejnebezpečnějších útoků proti společnosti a splňuje tak základní požadavky na zvýšení účinnosti trestního práva jako nástroje trestní politiky KSČ.

Navrhovaná úprava trestního zákona si nevyžádá zvýšení finančních nákladů ze státního rozpočtu ani zvýšení nároků na pracovní síly.