Zásada č. 1
Matriku tvoří kniha narození, kniha manželství
a kniha úmrtí.
Do matriky se zapisují údaje o narození,
uzavření manželství a úmrtí
a údaje o jiných skutečnostech rozhodných
pro zjištění nebo ověření
osobního stavu, zejména údaje o osvojení,
určení otcovství a rozvodu manželství,
není-li dále stanoveno jinak. Předmětem
zápisu do ní jsou matriční události,
k nimž došlo na území Československé
socialistické republiky a v cizině, jde-li o československého
státního občana.
Účelem zásad zákona je jednotná
právní úprava matrik. Zájem socialistické
společnosti vyžaduje, aby se pro potřeby základní
evidence, týkající se osobního stavu,
vedl přehled o skutečnostech, rozhodných
pro jeho zjištění nebo ověření.
Tuto funkci plní matriky. Předmětem zápisu
do nich jsou matriční události k nimž
došlo na území Československé
socialistické republiky a v cizině, jde-li o československého
státního občana.
Do matrik budou zapisovány nejenom údaje o narození,
uzavření manželství a o úmrtí,
ale také údaje o dalších skutečnostech
rozhodných pro zjištění nebo ověření
osobního stavu, např. údaje o osvojení,
určení otcovství a rozvodu manželství.
Právní úprava matrik počítá
i s výjimkami z této zásady, např.
zásada č. 22.
Zásada č. 2
Matrika je veřejnou listinou.
Veřejnými listinami jsou též rodné,
oddací a úmrtní listy (dále jen "úřední
výpis"). Úřední výpis
se nesmí osobě odejmout a založit do spisů
nebo jiných evidencí, pokud tak nestanoví
obecně závazný právní předpis.
Údaje uvedené v úředním výpisu
není osoba povinna prokazovat jinak.
Vzhledem k nezastupitelné funkci matriky a výpisů
z ní, přiznává se jim charakter veřejných
listin.
Nově se upravuje, obdobně jako v ustanovení
3 zákona č. 75/1957 Sb., o občanských
průkazech, že osoba není povinna kromě
úředních výpisů předkládat
k prokázání skutečností týkajících
se osobního stavu další doklady nebo potvrzení.
Zásada č. 3
Státní správu na úseku matrik vykonávají
a) národní výbory a na území
vojenských újezdů příslušné
orgány federálního ministerstva národní
obrany (dále jen "matriční úřad");
b) příslušné ústřední
orgány státní správy republik pro
věci matriční.
Obdobně jako dosud budou státní správu
na úseku matrik vykonávat matriční
úřady a příslušné ústřední
orgány státní správy republik pro
věci matriční. Zásady zákonů
národních rad republik o působnosti orgánů
státní správy republik na úseku matrik,
jména a příjmení a ověřování
opisů a podpisů upravují, které národní
výbory jsou matričními úřady.
Stanoví rovněž příslušnost
matričního úřadu k provádění
zápisů do matriky a vydávání
úředních výpisů, změny
matričních obvodů, ustanovení matrikáře
a kontrolní činnost národních výborů
a ústředních orgánů státní
správy republik na tomto úseku.
Na území vojenských újezdů,
v souladu se zákonem č. 169/1949 Sb., o vojenských
újezdech, je výkon státní správy
svěřen orgánům federálního
ministerstva národní obrany.
Zásada č. 4
Matrika se vede v jednom vyhotovení. Zápisy se provádějí
na základě písemného oznámení;
do knihy narození i na základě ústního
oznámení.
Matrika zůstává uložena u matričního
úřadu do konce skartační lhůty.
Provádění zápisů do matriky
na základě písemného oznámení
se osvědčilo, a proto se zachovává
i v navrhovaných zásadách. Hlášení
o narození dítěte a hlášení
o úmrtí v převážné většině
zasílají matričnímu úřadu
příslušná zdravotnická zařízení.
Hlášení se po provedení zápisu
ukládají do sbírky listin, která plní
funkci druhopisu matriky. Provádění zápisů
na základě ústního oznámení
je výjimečné a připadá v úvahu
pouze v případech oznámení o narození
dítěte, pokud k němu došlo mimo zdravotnické
zařízení a ani následně nebylo
matce dítěte poskytnuto lékařské
ošetření. Postup v těchto případech
upraví prováděcí předpis.
Matrika zůstává uložena u matričního
úřadu. Lhůty pro její předání
státním oblastním a jim na roveň postaveným
archívům upravují skartační
předpisy. V současné době je tato
lhůta 75 let a její změna se nepředpokládá.
I po této lhůtě může občan
žádat o vystavení rodného, oddacího
nebo úmrtního listu.
Zásada č. 5
Matriční úřad vede sbírku listin.
Tvoří ji veřejné a jiné listiny,
které slouží jako podklad pro zápis,
dodatečný zápis, dodatečný
záznam nebo jejich změnu v matrice.
Sbírku listin tvoří především
písemné oznámení zdravotnických
zařízení o narození nebo úmrtí
a zápisy o uzavření manželství,
ze kterých se opisují potřebné údaje
do matriky. Sbírku listin dále tvoří
hlášení o změnách údajů
zapsaných v matrice (například povolení
změny jména nebo příjmení,
osvojení, určení otcovství, rozvod
manželství, oznámení o přijetí
příjmení podle § 29 zákona o
rodině).
Důležitou a nezastupitelnou funkcí sbírky
listin je její použití při obnově
matriky, dojde-li k jejímu poškození nebo zničení.
Neméně důležitou funkci má sbírka
listin i při ověření správnosti
zápisu v matrice. Z těchto důvodů
zásady zákonů národních rad
republik počítají s tím, že sbírky
listin budou uloženy u národního výboru
nejblíže vyššího stupně.
Zásada č. 6
Do knihy narození se zapisuje:
a) jméno, příjmení, pohlaví
a rodné číslo dítěte;
b) den, měsíc, rok a místo narození
dítěte, a jde-li o vícečetný
porod, i časové pořadí narození;
c) jméno, příjmení, rodné příjmení,
den, měsíc, rok a místo narození,
rodné číslo, státní občanství
a místo trvalého pobytu rodičů dítěte;
d) dohoda rodičů o příjmení
dítěte, mají-li různá příjmení;
e) datum zápisu.
Narození živého dítěte i narození
mrtvého dítěte se oznamuje k zápisu
do knihy narození.
Narození je povinen oznámit matričnímu
úřadu lékař zdravotnického
zařízení, který při porodu
působil nebo který po porodu poskytl léčebný
výkon; v ostatních případech je povinen
tak učinit jeden z rodičů. Ten, na koho se
vztahuje oznamovací povinnost, je povinen učinit
oznámení do tří pracovních
dnů, matka může splnit oznamovací povinnost
i po této lhůtě, jakmile je schopna oznámení
učinit. Lhůta začíná běžet
prvním pracovním dnem následujícím
po narození živého nebo mrtvého dítěte.
Údaje podle prvního odstavce této zásady
týkající se nalezeného dítěte
nezjištěné totožnosti zapíše
matriční úřad podle výsledků
šetření Sboru národní bezpečnosti.
Výsledek šetření je povinen příslušnému
matričnímu úřadu oznámit orgán
Sboru národní bezpečnosti, který šetření
prováděl.
Cílem této zásady je zúžit a
zpřesnit rozsah zapisovaných údajů
při narození dítěte. Do knihy narození
se nebude zapisovat povolání rodičů
(tento údaj je totiž značně proměnlivý
a pro zjištění osobního stavu nepotřebný)
a údaje o prarodičích, které nesouvisí
s osvědčením narození. Nově
se stanoví zapisování rodného čísla
rodičů dítěte, neboť tento údaj
je důležitý pro centrální registr
občanů, případně i pro jiné
evidence, založené na strojně početním
zpracování.
Stejně jako dosud se bude zápis mrtvě narozeného
dítěte provádět jen do knihy narození.
Současný zápis do knihy úmrtí
by byl v tomto případě nadbytečný
a zároveň i administrativně pracnější.
Navíc se narození mrtvého dítěte
neuvádí ani v základních evidencích
osob.
Zásada upravuje způsob zápisu nalezeného
dítěte do knihy narození, nejsou-li známy
údaje potřebné ke zjištění
jeho totožnosti. Zápis se provede podle výsledků
šetření orgánů Sboru národní
bezpečnosti, popřípadě i podle lékařského
posudku. Povinnost oznámit matričnímu úřadu
skutečnosti důležité pro provedení
zápisu má orgán Sboru národní
bezpečnosti, který šetření prováděl.
Matričním úřadem příslušným
k výkonu státní správy na úseku
matrik je podle těchto zásad matriční
úřad stanovený zákony národních
rad republik. Příslušnost matričního
úřadu je v zásadách uváděna
pouze v těch případech, kdy je třeba
konkretizovat, kterému matričnímu úřadu
má být skutečnost týkající
se osobního stavu oznámena.
V rodném listě budou uvedeny údaje stanovené
prováděcím předpisem.
Příslušnost matričního úřadu
k provedení zápisu nalezeného dítěte
nezjištěné totožnosti upravují
zásady zákonů národních rad
republik. Jméno a příjmení dítěte
v těchto případech určuje, podle ustanovení
§ 38 odst. 3 zákona o rodině, soud.
Zásada č. 7
Do knihy manželství se zapisuje:
a) jméno, příjmení, rodné příjmení,
den, měsíc, rok a místo narození,
rodné číslo a osobní stav muže
a ženy, kteří uzavřeli manželství
(dále jen "manželé");
b) den, měsíc, rok uzavření manželství
a též místo uzavření manželství,
pokud k uzavření manželství došlo
mimo sídlo matričního úřadu;
c) jméno, příjmení, rodné příjmení,
den, měsíc, rok a místo narození rodičů
manželů;
d) dohoda manželů o příjmení
v mužském i ženském tvaru a dohoda o příjmení
dětí, pokud si manželé ponechají
svá dosavadní příjmení;
e) státní občanství manželů;
f) jména a příjmení svědků;
g) datum zápisu.
Ze stejných důvodů jako v zásadě
č. 6, se v knize manželství nebude uvádět
údaj o povolání manželů, jejich
rodičů a svědků, místo trvalého
pobytu rodičů i svědků. Jako nový
údaj se bude zapisovat rodné číslo
manželů.
V oddacím listě budou uváděny údaje
stanovené prováděcím předpisem.
Příjmení manželů bude uváděno
v mužském i ženském tvaru.
Zásada č. 8
Do knihy úmrtí se zapisuje:
a) jméno, příjmení, rodné příjmení,
osobní stav, místo trvalého pobytu, den,
měsíc, rok a místo narození, pohlaví
a rodné číslo zemřelého, a
jde-li o cizince, i jeho státní občanství;
b) den, měsíc, rok a místo úmrtí;
c) jméno, příjmení a rodné
příjmení žijícího manžela;
d) datum zápisu.
Do knihy úmrtí se zapisuje též rozhodnutí
soudu o prohlášení občana za mrtvého.
Narození mrtvého dítěte se nezapisuje
do knihy úmrtí.
Úmrtí je povinen oznámit matričnímu
úřadu písemně na listu o prohlídce
mrtvého prohlížející lékař
neprodleně po prohlídce mrtvého.
Údaje podle prvního odstavce této zásady
týkající se nalezeného mrtvého
nezjištěné totožnosti zapíše
matriční úřad na základě
listu o prohlídce mrtvého a výsledku šetření
orgánů Sboru národní bezpečnosti.
Výsledek šetření je povinen příslušnému
matričnímu úřadu oznámit orgán
Sboru národní bezpečnosti, který šetření
prováděl.
Zásada upravuje obsah i rozsah zápisů do
knihy úmrtí. Nebudou se do ní zapisovat údaje,
které nejsou nutné k ověření
osobního stavu, tedy k osvědčení úmrtí
osoby. Jde o údaje o povolání zemřelého,
příčině smrti, místu, datu
a způsobu pohřbu a údaje o rodičích
zemřelého.
Tím, že se nebude zapisovat údaj o příčině
smrtí, respektuje se lékařské tajemství.
V odůvodněných případech umožní
zjistit tento údaj lékařská evidence.
Upravuje se dále postup při zápisu nalezené
mrtvoly, jejíž totožnost nelze zjistit. V těchto
případech se vychází z údajů
zjištěných orgány Sboru národní
bezpečnosti a z listu o prohlídce mrtvého.
Obdobně se postupuje při zápisu nalezeného
mrtvého novorozence, pokud se dítě narodilo
živé.
V zájmu sjednocení způsobu prokazování
úmrtí je stanoveno zapisování rozsudku
soudu o prohlášení občana za mrtvého.
V úmrtních listech se budou uvádět
údaje stanovené prováděcím
předpisem.
Zásada č. 9
Výpis z matriky je doslovný nebo úřední.
Doslovný výpis obsahuje všechny zapsané
údaje v původním i změněném
znění a vydává se pouze orgánům
stanoveným v prováděcím předpise.
Úřední výpis obsahuje údaje
stanovené v prováděcím předpise.
Zásada umožňuje vystavovat doslovný
nebo úřední výpis. Předpokládá
se, že doslovný výpis bude vystavován
pouze pro potřeby státních orgánů
a bude obsahovat údaje v původním i pozměněném
znění.
Úřední výpis bude obsahovat pouze
nezbytné údaje nutné k ověření
osobního stavu; rozsah údajů stanoví
prováděcí předpis.
Zásada č. 10
Soudy a další státní orgány jsou
povinny zasílat příslušnému matričnímu
úřadu oznámení o vydaných rozhodnutích,
o dohodách nebo souhlasných prohlášeních,
které mají vliv na osobní stav, jméno
nebo příjmení osoby a jsou podkladem pro
zápis do matriky, jeho změnu nebo zrušení,
do 30 dnů od právní moci rozhodnutí
nebo do 30 dnů od uzavření dohody anebo souhlasného
prohlášení.
Při doručování těchto rozhodnutí
do ciziny musí být oznamovací povinnost splněna
buď do 30 dnů od právní moci rozhodnutí
nebo do 30 dnů od obdržení potvrzení
o jeho převzetí.
Soudy a jiné státní orgány, např.
národní výbory, jsou podle této zásady
povinny oznamovat matričnímu úřadu
skutečnosti potřebné pro provedení
zápisu, jeho změny, popřípadě
zrušení. V případě jejich nečinnosti
požádá matriční úřad
o nápravu jim nadřízený orgán.
Při úpravě lhůty k oznámení
se přihlíží i k případům,
kdy dochází k doručování rozhodnutí
do ciziny a kdy není vždy možné učinit
oznámení do 30 dnů od právní
moci rozhodnutí. Proto se alternativně stanoví,
že oznámení musí být učiněno
do 30 dnů ode dne obdržení potvrzení
o převzetí rozhodnutí a nebo, je-li to možné,
do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
Úpravou, která je obsahem zásady, se má
zabezpečit soulad zápisů v matrice a v dokladech
o osobním stavu se skutečností.
Zásada č. 11
K uzavření manželství vyplní
muž a žena, kteří chtějí
uzavřít manželství (dále jen
"snoubenci"), u příslušného
matričního úřadu předepsaný
tiskopis; v odůvodněných případech
jeden z nich.
K uzavření manželství snoubenci předkládají
občanský průkaz nebo osobní průkaz
vojáka z povolání a rodný list.
Československý státní občan,
který potřebné údaje nemůže
prokázat občanským průkazem nebo osobním
průkazem vojáka z povolání, předkládá:
a) rodný list;
b) doklad o státním občanství; může
ho nahradit cestovní pas nebo vojenská knížka
vojáka vykonávajícího vojenskou činnou
službu;
c) potvrzení o pobytu, které vystaví ohlašovna
nebo určený útvar Sboru národní
bezpečnosti;
d) potvrzení o osobním stavu, které vystaví
příslušný matriční úřad.
Hodlá-li uzavřít manželství osoba
nezletilá starší než 16 let, nebo osoba
stižená duševní poruchou, která
má za následek omezení způsobilosti
k právním úkonům, je třeba
přiložit rozhodnutí soudu o povolení
uzavřít manželství, opatřené
doložkou o právní moci.
Hodlá-li osoba uzavřít manželství
zástupcem, doloží rozhodnutí příslušného
národního výboru o povolení uzavřít
manželství zástupcem, opatřené
doložkou o právní moci, a písemnou plnou
moc pro zástupce.
Touto zásadou je stanovena československým
státním občanům, kteří
chtějí uzavřít manželství,
povinnost předložit potřebné doklady.
Při stanovení uvedené povinnosti se uplatňuje
princip, že především občanský
průkaz a u vojáků z povolání
jejich osobní průkaz osvědčují
skutečnosti v nich zapsané.
Za československého státního občana,
který nemá občanský průkaz,
se považuje voják vykonávající
vojenskou činnou službu a občan, který
se trvale zdržuje v cizině.
Potvrzení o pobytu vystaví podle 18 odst. 1 zákona
č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci
pobytu občanů, ohlašovna nebo určený
útvar Sboru národní bezpečnosti. Potvrzení
o osobním stavu vystaví matriční úřad
podle trvalého pobytu snoubence. Postup matričního
úřadu v těchto věcech upravují
zásady zákonů národních rad
republik.
Zásada č. 12
Hodlá-li uzavřít manželství cizinec,
předkládá
a) rodný list;
b) osvědčení o právní způsobilosti
k uzavření manželství nebo potvrzení,
že domovský stát cizince doklad nevydává;
c) doklad o státním občanství;
d) potvrzení o pobytu a o osobním stavu;
e) úmrtní list zemřelého manžela,
jde-li o ovdovělého cizince;
f) rozsudek o rozvodu manželství opatřený
doložkou o právní moci, je-li cizinec, který
hodlá uzavřít manželství rozvedený;
g) doklad, jímž lze prokázat totožnost.
Tím není dotčeno ustanovení zákona
o rodině, o prominutí předložení
uvedených dokladů.
Nejpozději v den uzavření manželství
předkládá cizinec doklad o povolení
k pobytu v Československé socialistické republice,
není-li obecně závazným právním
předpisem stanoveno jinak.
Osvědčení o právní způsobilosti
k uzavření manželství a o osobním
stavu musí být předloženo matričnímu
úřadu alespoň dva měsíce před
zamýšleným uzavřením manželství;
to se nevztahuje na případy uzavření
manželství dvou cizinců.
Výslovně se stanoví, jaké doklady
je povinen předložit cizinec k žádosti
o uzavření manželství. Jde o doklady,
bez nichž nelze náležitě posoudit právní
způsobilost cizince k uzavření manželství.
Pokud je stanovena povinnost předložit rozsudek o
rozvodu manželství, který byl vydán
soudem cizího státu, je třeba ho pokládat
za veřejnou listinu tehdy, je-li opatřen potřebnými
ověřeními podle zákona č. 97/1963
Sb., o mezinárodním právu soukromém
a procesním. Pokud by se rozsudek o rozvodu, který
byl vydán soudem cizího státu, vztahoval
vedle cizince i na československého státního
občana, je třeba, aby jeho platnost i pro území
Československé socialistické republiky byla
vyslovena Nejvyšším soudem Československé
socialistické republiky, nestanoví-li mezinárodní
smlouva, kterou je Československá socialistická
republika vázána, jinak.
Zásada č. 13
Při uzavírání manželství
osob, které neovládají český
nebo slovenský jazyk, a při uzavírání
manželství osob hluchoněmých je nutná
přítomnost tlumočníka.
Při uzavírání manželství
zástupcem se předkládá písemná
plná moc, která obsahuje:
a) jméno, příjmení, rodné příjmení,
datum a místo narození, trvalý pobyt snoubenců
a zástupce;
b) prohlášení o příjmení
snoubenců a jejich společných dětí;
c) prohlášení, že zmocniteli nejsou známy
okolnosti, jež by uzavření manželství
vylučovaly, a že je mu znám zdravotní
stav druhého snoubence;
d) ověřený podpis zmocnitele.
O uzavření manželství se sepíše
zápis, který podepisují manželé,
svědkové, oddávající, matrikář
nebo zapisovatel. Je-li manželství uzavíráno
zástupcem snoubence, podepisuje zápis i tento zástupce.
Je-li k uzavření manželství třeba
přítomnost tlumočníka, podepisuje
zápis i tento tlumočník.
Výkon funkce tlumočníka upravuje zákon
č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících,
a vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967
Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.
Uzavírání manželství zástupcem
umožňuje zákon o rodině. Zásada
upravuje jen náležitosti písemné plné
moci k uzavření manželství zástupcem.
Podpis na plné moci musí být ověřen
československým zastupitelským úřadem,
matričním úřadem nebo pověřeným
místním, městským nebo obvodním
národním výborem, který není
matričním úřadem nebo státním
notářstvím. Dojde-li k ověření
podpisu orgánem cizího státu, vyžaduje
se vyšší ověření československým
zastupitelským úřadem, není-li mezinárodní
smlouvou, kterou je Československá socialistická
republika vázána, stanoveno jinak.
Ustanovení § 6 odst. 3 a § 7 zákona o
rodině, kterými jsou stanoveny podmínky,
za jejichž splnění může dojít
k prominutí předložení potřebných
dokladů k uzavření manželství,
zůstávají nedotčena.
Zásada č. 14
Příslušný matriční úřad
na žádost československého státního
občana nebo osoby, která v rozhodné době
není příslušníkem žádného
státu nebo jejíž státní občanství
nelze určit (dále jen "bezdomovec"), která
má trvalý pobyt v Československé socialistické
republice, vydá osvědčení o právní
způsobilosti k uzavření manželství
v cizině nebo s cizincem v Československé
socialistické republice.
Zdržuje-li se československý státní
občan trvale v cizině na základě platného
československého cestovního dokladu, vydá
mu osvědčení o právní způsobilosti
k uzavření manželství československý
zastupitelský úřad nebo příslušný
matriční úřad po předložení
dokladů o osobním stavu a o trvalém pobytu,
vyhotovených orgány státu, v němž
má trvalý pobyt. Jestliže uvedené doklady
orgány cizího státu nevydávají,
předloží československý státní
občan o tom potvrzení; současně učiní
prohlášení o osobním stavu a trvalém
pobytu. Podpis na prohlášení musí být
ověřen.
Osvědčení o právní způsobilosti
k uzavření manželství platí šest
měsíců.
Cizinec k uzavření manželství v Československé
socialistické republice předloží i osvědčení
o právní způsobilosti k uzavření
manželství, vystavené jeho domovským
státem. Předložení tohoto dokladu vyžadují
také orgány cizích států od
československých státních občanů
při uzavírání manželství
s občany jejich státu. Vystavení osvědčení
o právní způsobilosti k uzavření
manželství nebylo dosud československým
právem upraveno. Vzhledem k tomu, že jde o nutný
doklad k uzavření manželství československého
státního občana s cizincem, je matričnímu
úřadu nebo československému zastupitelskému
úřadu uložena povinnost toto osvědčení
vydat (podle toho, který z uvedených orgánů
požádá občan o osvědčení).
Nově je umožněno, aby tento doklad vystavoval
československý zastupitelský úřad
pro československé státní občany
zdržující se v cizině, čímž
dojde k podstatnému zjednodušení a zrychlení
vyřizování těchto žádostí.
Prováděcí předpis stanoví obsahové
náležitosti osvědčení o právní
způsobilosti k uzavřené manželství
a postup matričního úřadu pro jeho
vystavení.
Zásada č. 15
Změny zápisů, dodatečné zápisy,
dodatečné záznamy a jejich opravy v matrice
provádí matriční úřad
z úřední povinnosti nebo na žádost,
a to na základě veřejných a jiných
listin nebo oznámení, není-li zákonem
stanoveno jinak.
Navržený postup vychází z toho, že
matrika je veřejnou listinou a zápisy v ní
obsažené se dotýkají osobního
stavu, a tím i práv a povinností osob. Proto
se zápisy, jejich změny, dodatečné
záznamy a opravy v matrice provádějí
jen na základě jiných veřejných
listin, případně jiných listin nebo
oznámení (např. zápisu o uzavření
manželství, oznámení rodičů
o narození dítěte, oznámení
orgánů statistiky o přidělení
rodného čísla apod.).
O provedení zápisu, dodatečného zápisu,
změny zápisu, dodatečného záznamu
a jejich opravu může požádat osoba, které
se zápis týká. Matriční úřad
však zápis změní nebo provede dodatečný
zápis anebo záznamy i bez žádosti, zjistí-li
nesoulad zápisu s faktickým stavem (např.
matriční úřad provede dodatečný
záznam o rozvodu manželství do příslušného
zápisu v knize manželství, buď na žádost
osoby po předložení rozsudku soudu o rozvodu
tohoto manželství, nebo z úřední
povinnosti po oznámení příslušným
soudem). Dodatečný zápis přichází
v úvahu tehdy, když se omylem nebo z jakéhokoli
jiného důvodu neprovedl v matrice zápis o
matriční skutečnosti.
Zásada č. 16
Do knihy narození se zapíše jméno dítěte
podle souhlasného prohlášení rodičů,
popřípadě podle prohlášení
jednoho z nich, není-li druhý rodič znám,
nebo podle rozsudku soudu. Zapsáno může být
pouze jedno jméno. Dítěti, které je
cizincem, lze na žádost jeho rodičů,
jsou-li oba cizinci, zapsat více jmen. Zapsat nelze jméno
zkomolené, zdrobnělé, domácké,
neosobní a jméno, které má žijící
sourozenec, má-li alespoň s dítětem,
jemuž je jméno do knihy narození zapisováno,
jednoho společného rodiče. Osobě mužského
pohlaví nelze zapsat jméno ženské a
naopak.
Pokud se rodiče na jménu dítěte nedohodnou
nebo jméno neurčí anebo mu určí
jméno, které nelze do knihy narození zapsat,
matriční úřad do knihy narození
jméno nezapíše a učiní oznámení
soudu. Takové oznámení soudu učiní
matriční úřad i tehdy, není-li
znám ani jeden z rodičů dítěte.
Je-li zapsáno do knihy narození jméno, které
má další žijící sourozenec
a tito sourozenci mají alespoň jednoho společného
rodiče, matriční úřad upozorní
rodiče dítěte, aby do tří měsíců
ode dne doručení upozornění určili
dítěti jiné jméno. Jestliže rodiče
jiné jméno dítěti neurčí,
učiní matriční úřad
oznámení soudu. Učinit oznámení
soudu lze pouze do dosažení zletilosti dítěte.
Zásada upravuje postup při určování
jména dítěte rovněž v případech,
kdy jeden z rodičů není znám, a dále,
kdy se dítěti určuje jméno, které
již má starší žijící
sourozenec. Tyto případy se vyskytují zejména
tehdy, dojde-li k rozvodu manželství a jeden z rodičů
uzavře nové manželství a dítěti
narozenému z tohoto manželství rodiče
určí stejné jméno, jaké má
dítě z předchozího manželství.
Navrženou úpravou se má předejít
komplikacím, které by v praxi mohlo způsobit
užívání stejných jmen sourozenci.
Zletilost jako věková hranice pro určení
nového jména dítěte je stanovena obdobně
jako při změně příjmení
(§ 40 zákona o rodině).
Zásada č. 17
Do knihy narození se dítěti zapíše
společné příjmení rodičů,
nebo pokud mají příjmení různá,
zapíše se dítěti příjmení
jednoho z nich, určené dohodou při uzavření
manželství.
Dítěti, jehož rodiče nejsou spolu oddáni
a mají různá příjmení,
zapíše se příjmení podle dohody
rodičů. Dohodou lze určit jen příjmení,
které v době, kdy k dohodě došlo, má
jeden z rodičů.
Dítěti, které se narodí do 300 dnů
od právní moci rozsudku o rozvodu manželství,
se zapíše příjmení, na němž
se rozvedení manželé dohodli při uzavření
manželství, pokud matka dítěte neuzavřela
nové manželství nebo pokud nebylo pravomocně
popřeno otcovství bývalým manželem
matky dítěte.
Není-li otec dítěte znám, zapíše
se příjmení matky, které má
v době narození dítěte. Není-li
znám žádný z rodičů dítěte,
příslušný matriční úřad
učiní oznámení soudu.
Nedohodnou-li se rodiče dítěte o jeho příjmení,
zapíše se do knihy narození příjmení
matky a příslušný matriční
úřad učiní neprodleně oznámení
soudu.
Touto zásadou jsou upravena práva a povinnosti osob
i matričních úřadů při
zápisu příjmení do matriky.
Upravuje se též zápis příjmení
dítěte do knihy narození v případech,
kdy k narození došlo ve lhůtě do 300
dnů od právní moci rozsudku o rozvodu manželství
rodičů dítěte. Vychází
se při tom ze stejné lhůty stanovené
v obdobných případech pro určování
otcovství.
Zásada č. 18
Jestliže se matrika nebo její druhopis vedený
do 31. prosince 1958 ztratí, zničí nebo se
stanou neupotřebitelnými, zajistí matriční
úřad jejich obnovení podle sbírky
listin.
Nezachová-li se ani sbírka listin, zajistí
matriční úřad obnovení podle
jiných veřejných listin, případně
i podle jiných dokladů.
Zájem společnosti na náležitém
zjištění osobního stavu vyžaduje,
aby vždy existovala matrika u matričního úřadu
a kromě toho ještě její druhopis vedený
do 31. prosince 1958 (povinnost vést druhopis matriky byla
zrušena vládním nařízením
č. 93/1958 Sb., a to s účinností od
1. ledna 1959). Od roku 1959 plní funkci druhopisu matriky
sbírka listin. Uvedený systém zabezpečuje
řádnou evidenci údajů o osobním
stavu a možnost osvědčovat tyto údaje
i tehdy, dojde-li ke zničení, poškození
nebo znehodnocení matriky.
K obnově údajů, které jsou předmětem
zápisů, se mohou využít kromě
veřejných listin například i údaje
z centrálního registru občanů, z jmenných
seznamů branců a jiných obdobných
dokladů.
Zásada č. 19
Narození, uzavření manželství
a úmrtí československých státních
občanů, k nimž došlo na:
a) území cizího státu;
b) československém zastupitelském úřadu;
c) československé lodi nebo letadle mimo území
Československé socialistické republiky;
d) území nepatřící žádnému
státu,
se zapisují ve zvláštní matrice.
Zápis se provede na základě oznámení
československého zastupitelského úřadu
nebo matričního úřadu. Československý
státní občan je povinen předložit
doklady pro provedení zápisu ve zvláštní
matrice jednomu z uvedených orgánů.
Stanoví-li obecně závazný právní
předpis povinnost prokázat narození, uzavření
manželství nebo úmrtí úředním
výpisem, prokazují se na území Československé
socialistické republiky tyto skutečnosti v případech
uvedených v prvním odstavci úředními
výpisy ze zvláštní matriky.
Zápis se provede po předložení cizího
rodného, oddacího nebo úmrtního listu,
dokladu o státním občanství, zápisu
o narození, uzavření manželství
nebo úmrtí, sepsaném československým
zastupitelským úřadem nebo matričním
úřadem, popřípadě na základě
jiné veřejné listiny nebo jiné obdobného
důkazu o matriční skutečnosti. Tímto
způsobem nelze nahradit pravomocné rozhodnutí
soudu o prohlášení za mrtvého.
Zápis do zvláštní matriky se neprovede,
když došlo k matriční události
před 31. prosincem 1949, pokud tato byla zapsána
do československé matriky podle v té době
platné právní úpravy.
Československé státní občanství
se prokazuje občanským průkazem, cestovním
pasem, osobním průkazem vojáka z povolání
nebo vojenskou knížkou vojáka vykonávajícího
vojenskou činnou službu; lze ho prokázat i
osvědčením v státním občanství.
Cizí rodný, oddací nebo úmrtní
list, který československý orgán na
základě mezinárodní smlouvy nebo zásady
vzájemnosti obdrží v rámci výměny
úředních výpisů, zasílá
se k zápisu zvláštní matrice.
Narození, uzavření manželství
nebo úmrtí československého státního
občana, k nimž došlo v cizině, se zapisují
ve zvláštní matrice, kde se zaznamenávají
i změny zapisovaných skutečností.
Tím se jednak umožňuje československým
státním občanům vyžádat
kdykoliv v budoucnosti úřední výpisy
z této matriky a jednak se zabezpečuje, aby se případně
změny zápisů, nebo jejich doplňování
provádělo v československých matrikách.
Vedení zvláštní matriky upraví
zákony národních rad republik. Předpokládá
se, že tuto matriku povede nadále pro celou Československou
socialistickou republiku Národní výbor města
Brna.
Zásada č. 20
O narození cizince nebo uzavření manželství
cizince na území Československé socialistické
republiky se zároveň se zápisem do matriky
vystaví pro účel výměny rodný
nebo oddací list, jen jde-li o příslušníka
státu, s nímž se na základě mezinárodní
smlouvy nebo zásady vzájemnosti provádí
výměna úředních výpisu.
O úmrtí cizince na území Československé
socialistické republiky se zároveň se zápisem
do knihy úmrtí vystaví k účelu
výměny úmrtní list vždy.
Na základě platných mezinárodních
smluv (zpravidla jde o smlouvy o právní pomoci),
případně vzájemnosti se plní
oznamovací povinnost o narození nebo uzavření
manželství cizince na území Československé
socialistické republiky. Tato oznamovací povinnost
se plní zasláním úředního
výpisu cizímu státu. Postup matričních
úřadů v těchto případech
upravují zásady zákonů národních
rad republik.
Při úmrtí cizince na území
Československé socialistické republiky se
zaslání úmrtního listu cizímu
státu nepodmiňuje existencí mezinárodní
smlouvy nebo zásadou vzájemnosti. V tomto případě
se úmrtní list zasílá vždy.
Zásada č. 21
Úřední výpisy vystavené příslušnými
orgány podle právních předpisů
platných k 31. prosinci 1949, tedy rodný, popřípadě
rodný a křestní list, oddací list
a úmrtní list, jakož i úřední
výpisy, vystavené příslušnými
orgány podle právních předpisů
platných do účinnosti tohoto zákona,
zůstávají v platnosti a mají charakter
veřejné listiny. Křestní list se považuje
za veřejnou listinu osvědčující
narození, byl-li vydán orgánem příslušným
k vydání rodného listu a obsahuje údaje
rodného listu podle předpisů platných
do 31. prosince 1949.
Při vystavování rodných, oddacích
a úmrtních listů ze zápisů
v matrikách provedených podle právních
předpisů platných do účinnosti
tohoto zákona se při uvádění
údajů v těchto úředních
výpisech postupuje podle právních předpisů
platných v době provedení zápisu.
Obdobně se postupuje při dodatečných
zápisech nebo jejich změnách, jestliže
byly veřejné či jiné listiny vystaveny
podle dříve platných právních
předpisů.
Listiny vydané soudy a jinými úřady
v cizině, které platí v místě,
kde byly vydány za veřejné listiny, a které
jsou podkladem pro zápis, změnu nebo doplnění
zápisu v matrice, se předkládají s
úředním překladem do českého
nebo slovenského jazyka a jsou opatřeny příslušnými
ověřeními, nestanoví-li obecně
závazný právní předpis jinak.
Jsou-li v úředním výpisu v rozporu
se skutečností uvedeny údaje o jménu
a příjmení, rodném příjmení,
datu narození, uzavření manželství
nebo úmrtí nebo o rodném čísle
osoby, příslušný matriční
úřad provede opravu zápisu a vydá
nový úřední výpis. Může
tak učinit i na žádost osoby, které
se věc týká.
Když se údaje v úředních výpisech
osvědčující osobní stav odlišují
od údajů v jiných veřejných
listinách, považují se za správné
údaje uvedené v úředních výpisech
neprokáže-li se opak.
Tento zákon se nevztahuje na uložení matrik,
jejich druhopisů vedených do 31. prosince 1958 a
sbírek listin podle zvláštních předpisů
vydaných do účinnosti tohoto zákona.
Ustanovení zásad o cizinci se vztahují i
na bezdomovce, pokud není stanoveno jinak.
Pro potřeby těchto zásad se za veřejnou
listinu považuje každá listina, která
osvědčuje skutečnosti o osobním stavu,
jestliže byla vydána oprávněným
státním orgánem a obsahuje náležitosti
stanovené zvláštním právním
předpisem.
Touto zásadou se výslovně stanoví,
že matriční doklady vydané podle předpisů
platných do účinnosti tohoto zákona
jsou veřejnými listinami osvědčujícími
narození, uzavření manželství
nebo úmrtí osob. Veřejnou listinou osvědčující
narození bude nadále jen rodný list, popřípadě
rodný a křestní list. Křestní
list se bude považovat za veřejnou listinu, jen když
byl vydán do 31. prosince 1949 orgánem příslušným
k vydání rodného listu, obsahuje-li údaje
uváděné v rodném listu.
Při vystavování rodných, oddacích
a úmrtních listů ze zápisů
provedených podle předpisů platných
do účinnosti tohoto zákona, se bude postupovat
podle předpisů platných v době provedení
zápisu. Bylo-li dítěti narozenému
mimo manželství před 31, prosincem 1949 zapsáno
rodné příjmení jeho matky, nebude
možné při výpisu z matriky uvádět
jiné příjmení dítěte
(například podle navrhované právní
úpravy by to v takovém případě
mělo být příjmení, které
měla matka dítěte v době jeho narození).
Vzhledem k tomu, že cizozemské listiny uvedené
v zásadě mají bezprostřední
dopad na zjišťování a ověřování
osobního stavu, je třeba jednoznačně
prokázat, že byly vystaveny příslušným
cizozemským orgánem, proto se vyžaduje opatřit
je potřebnými ověřeními.
V zásadě se rovněž pamatuje na případy,
kdy jsou v úředním výpisu uváděny
údaje v rozporu se skutečností. Povinnost
zjednat nápravu se ukládá státnímu
orgánu. Osoba, které se věc týká,
může o nápravu požádat.
Ustanovení zásad o ukládání
matriky, jejich druhopisů a sbírek listin se nevztahuje
na případy, kdy došlo k jejich odchylnému
uložení podle dosud platných právních
předpisů (např. vojenské matriky,
matriky náboženské společnosti židovské
apod.).
Vzhledem k tomu, že navrhované zásady upravují
provádění zápisů do matriky
nejen u československých státních
občanů a cizinců, ale i u bezdomovců,
bylo třeba i tuto otázku výslovně
upravit. Není-li též stanoveno zákonem
jinak, vztahují se ustanovení o cizincích
i na bezdomovce.
Pro provádění zápisů do matriky
mají rozhodující význam veřejné
listiny, proto se výslovně upravuje, které
listiny se považují za veřejné.
Zásada č. 22
Osvojení československého státního
občana staršího než 18 let v cizině
podle cizích právních předpisů
se do matriky nezapíše.
Do matriky lze zapsat osvojení cizince osvojeného
podle platných právních předpisů
jeho domovského státu, který žije v
manželství s československým státním
občanem.
V praxi se vyskytují případy, kdy je zletilý
československý státní občan
osvojen podle právních předpisů státu
osvojitele. Toto osvojení nemá charakter náhradní
výchovy a podle československého právního
řádu ani s tím spojené právní
následky, proto takové osvojení nemůže
být předmětem zápisu do matriky.
Z uvedených případů se připouští
výjimka, je-li podle právního řádu
svého domovského státu osvojen cizinec žijící
v platném manželství s československým
státním občanem. Tehdy se osvojení
zapisuje do knihy manželství, případně
i do knihy narozením, pokud z tohoto manželství
pocházejí děti, které jsou v době
osvojení nezletilé. Tím se má předejit
případným problémům, které
by českoslovenští státní občané
měli s užíváním dvou různých
příjmení:
Ze zásady mimo jiné vyplývá, že
osvojení zletilého cizince podle právního
řádu jeho domovského státu se do matriky
zapíše.
Zásada č. 23
Na postup podle zásad č. 9, 14 až 17, 19 a
22 se nevztahují obecné předpisy o správním
řízení, pokud se žadateli vyhoví.
V zájmu zjednodušení vyřizování
podání osob v případech předpokládaných
touto zásadou, se vylučuje postup podle správního
řádu, jestliže se žadateli vyhoví.
Zásada č. 24
Ministerstvo vnitra a životního prostředí
České socialistické republiky a ministerstvo
vnitra a životního prostředí Slovenské
socialistické republiky vydají obecně závazný
právní předpis k provedení zásad
č. 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19
a 20, jímž stanoví podrobnosti o:
a) způsobu provádění zápisů
do matrik, změn zápisů a jejich oprav, dodatečných
zápisů a dodatečných záznamů;
b) rozsahu údajů uváděných
v dodatečných záznamech a změnách
zapisovaných do matriky;
c) postupu při vystavování úředních
výpisů a o rozsahu údajů v nich zapisovaných;
d) rozsahu údajů oznamovaných matričním
úřadům;
e) postupu při uzavírání manželství;
f) postupu při vystavování osvědčení
o právní způsobilosti k uzavření
manželství a o jejich náležitostech;
g) postupu při obnově matrik a sbírek listin;
h) dokladech potřebných pro provedení zápisu
do zvláštní matriky a postupu při provádění
zápisů do této matriky;
ch) postupu při výměně úředních
výpisů s cizími státy.
Zásady zákona o matrikách počítají
s tím, že ministerstva vnitra a životního
prostředí republik vydají jeden právní
předpis k provedení zásad č. 4, 6
až 20. Tento prováděcí předpis
bude sloužit též k provedení zásad
zákonů národních rad republik.
Zásada č. 25
Zruší se zákon č. 268/1949 Sb., o matrikách,
ve znění zákona č. 88/1950 Sb., vládního
nařízení č. 161/1950 Sb., zákona
č. 105/1951 Sb., nařízení ministra
zdravotnictví č. 8/1955 Sb., vládního
nařízení č. 34/1958 Sb., vládního
nařízení č. 93/1958 Sb. a vyhláška
federálního ministerstva vnitra č. 22/1977
Sb., kterou se vydávají bližší
předpisy k zákonu o matrikách.
Zásada obsahuje derogační klauzuli, pokud
jde o právní předpisy, které budou
nahrazeny novou právní úpravou.
Zásada č. 26
Předpokládá se, že navrhovaná
právní úprava nabude účinnosti
v roce 1991.
