II. Obecná ustanovení
4. Vnitrostátní právní předpisy
by měly vyžadovat, aby zaměstnavatelé
a samostatně hospodařící osoby měli
obecnou povinnost zajistit bezpečné a zdravé
pracoviště a dodržovat stanovené bezpečnostní
a zdravotní předpisy.
5. /1/ Kdykoli dva nebo více zaměstnavatelů
provádí současně činnost na
staveništi, měli by být povinni spolupracovat
navzájem, jakož i s jinými osobami zúčastněnými
na stavebních pracích včetně vlastníka
nebo jeho zástupce, aby se vyhovělo stanoveným
bezpečnostním a zdravotním opatřením.
/2/ Základní odpovědnost za koordinaci bezpečnostních
a zdravotníci opatření na staveništi
by měl nést hlavni podnikatel nebo jiná taková
osoba, která má hlavni odpovědnost za provádění
prací.
6. Opatření, která mají být
přijata, aby se zajistila organizovaná spolupráce
mezi zaměstnavateli a pracovníky na podporu bezpečnosti
a ochrany zdraví na staveništích, by měla
být stanovena vnitrostátními právními
předpisy nebo příslušným úřadem.
Taková opatření by měla zahrnovat:
a/ ustaveni výborů na ochranu bezpečnosti
a zdraví při práci, v nichž jsou zastoupeni
zaměstnavatelé a pracovnici se stanovenými
právy a povinnostmi,
b/ volbu nebo jmenování zástupců pracovníků
pro ochranu bezpečnosti se stanovenými právy
a povinnostmi,
c/ jmenování dostatečně kvalifikovaných
a zkušených osob zaměstnavatelem, které
by prosazovaly bezpečnost a ochranu zdraví,
d/ vyškolení zástupců pro bezpečnost
a členů výborů pro bezpečnost.
7. Osoby odpovědné za návrh a plánování
stavebního projektu by měly mít na zřeteli
bezpečnost a zdraví stavebních pracovníků
podle vnitrostátních právních předpisů
a praxe.
8. Návrhy stavebních strojů, nářadí,
ochranných prostředků a jiných podobných
prostředků by měly přihlížet
k ergonomickým zásadám.
III. Preventivní ochranná opatření
9. Stavební práce by měly být plánovány,
připraveny a vedeny tak,
a/ aby se pokud možno předcházelo nebezpečím,
která se mohou vyskytnout na pracovišti,
b/ aby se během práce vyloučily příliš
nebo zbytečně namáhavé pozice a pohyby,
c/ aby se při organizaci práce přihlíželo
k bezpečnosti a ochraně zdraví pracovníků,
d/ aby se používalo materiálů a výrobků
vhodných z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví,
e/ aby se užívalo pracovních metod, které
chrání pracovníky proti nepříznivým
účinkům chemických, fyzikálních
a biologických činitelů.
10. Vnitrostátní právní předpisy
by měly stanovit, že se staveniště, která
mají předepsané rozměry, trvání
nebo povahu, mají oznámit příslušnému
úřadu.
11. Pracovníci by měli mít právo a
povinnost na všech pracovištích účastnit
se na zajišťování bezpečných
pracovních podmínek v rozsahu, v němž
vykonávají kontrolu zařízení
a pracovních metod, a vyjadřovat se k uplatňovaným
pracovním postupům, pokud by mohly ovlivňovat
bezpečnost a ochranu zdraví.
Bezpečnost na pracovištích
12. Na staveništích by měla být stanovena
a provádět se opatřeni pro udržování
pořádku a čistoty, která by měla
zahrnovat:
a/ skladování materiálu a zařízení
za dobrých podmínek,
b/ odstraňování odpadu a zbytků ve
vhodných intervalech.
13. Nemohou-li být pracovnici jinak chráněni
před pádem z výšky,
a/ měly by být instalovány a udržovány
vhodné bezpečnostní sítě nebo
plachty,
b/ měly by se opatřit a užívat vhodné
bezpečnostní pásy.
14. Zaměstnavatel by měl učinit vhodná
opatření, aby pracovníkům umožnil
používat osobní ochranné pracovní
prostředky, a zajistit jejich správné používání.
Ochranné prostředky a ochranný oděv
by měly odpovídat normám stanoveným
příslušným úřadem, a to
pokud možno s přihlédnutím k ergonomickým
zásadám.
15. /1/ Stavební stroje a nářadí by
měly být přezkoumávány a přezkušovány
z hlediska bezpečnosti příslušnou osobou,
a to podle povahy případu jak na prototypu, tak
jednotlivě.
/2/ Vnitrostátní právní předpisy
by měly přihlížet k tomu, že nemoci
z povolání mohou být vyvolány stroji,
přístroji a soustavami, jejichž konstrukce
nepřihlíží k ergonomickým zásadám.
Lešení
16. Každé lešení a každá jeho
část by měly být postaveny z vhodných
materiálů dobré jakosti, mít dostatečné
rozměry a pevnost pro stanovené užívání
a udržovány v dobrém stavu.
17. Každé lešení by mělo být
vhodně projektováno, postaveno a udržováno
tak, aby se zabránilo jeho zřícení
nebo náhodnému posunu při normálním
užití.
18. Pracovní plošiny, lávky a schody na lešení
by měly být postaveny, mít rozměry
a chráněny tak, aby se zabránilo, že
se osoby zřítí nebo budou ohroženy padajícími
věcmi.
19. Lešení by neměla být přetěžována
ani užívána neobvyklým způsobem.
20. Lešení by mělo být postaveno, podstatně
upravováno a rozebráno Sen příslušnou
osobou nebo za jejího dohledu.
21. Lešení by měla být podle vnitrostátních
právních předpisů kontrolována
příslušnou osobou a o výsledcích
kontrol vedeny záznamy:
a/ před použitím,
b/ poté v pravidelně se opakujících
obdobích,
c/ po každé úpravě, po období,
kdy se jich neužívalo, poté, kdy byla vystavena
vlivům povětrnosti nebo zemětřesení
nebo po jiných událostech, jež by mohly ovlivnit
jejich pevnost nebo stabilitu.
Zdvihadla a vázací prostředky
22. Vnitrostátní právní předpisy
by měly určovat zdvihadla a vázací
prostředky, které by měly být prohlíženy
a přezkušovány příslušnou
osobou:
a/ před prvním použitím,
b/ po postavení na staveništi,
c/ poté v pravidelně se opakujících
obdobích,
d/ po každé podstatné změně nebo
opravě.
23. O výsledcích prohlídek a zkoušek
zdvihadel a vázacích prostředků, provedených
podle bodu 22, by se měly vést písemné
záznamy a jali toho třeba, dány k použiti
příslušnému úřadu, zaměstnavateli
a pracovníkům nebo jejich zástupcům.
24. Na každém zdvihadle s jedinou přípustnou
nosností a na každém vázacím
prostředku by měla být zřetelně
uvedena přípustná nosnost.
25. Každé zdvihadlo, jehož nejvyšší
přípustná nosnost je proměnlivá,
by mělo být opatřeno zařízením,
které jeho řidiči výrazně udává
každou nejvyšší nosnost a podmínky,
za nichž platí.
26. Žádné zdvihadlo nebo vázací
prostředek by neměly být zatěžovány
nad jejich přípustnou nosnost, leč by šlo
o zkoušky prováděné podle pokynů
a za dozoru příslušné osoby.
27. Každé zdvihadlo a vázací prostředek
by měly být správně instalovány
tak, aby zejména ponechávaly dostatek prostoru mezi
pohyblivými prvky a pevnými předměty
a byla zajištěna stabilita zařízení.
28. Tam, kde je toho třeba k předcházení
nebezpečí, by se nemělo užívat
zdvihadla, aniž by byly zajištěny vhodné
signalizační prostředky.
29. Řidiči a obsluhovatelé zdvihadel stanovených
vnitrostátními právními předpisy
by měli
a/ mít předepsaný minimální
věk,
b/ být náležitě vyškoleni a kvalifikováni.
Zařízeni pro dopravu, přemísťování
zeminy a zacházení s materiálem
30. Řidiči a obsluhovatelé vozidel a zařízení
pro přemísťování zemin a zacházení
s materiálem by měli být vyškoleni a
vyzkoušeni podle vnitrostátních právních
předpisů.
31. Vhodná signalizace a jiná kontrolní opatřeni
a zařízení by měly být zajištěny,
aby se předešlo nebezpečím spojeným
s pohybem vozidel a strojů pro přemisťování
zeminy a zacházení s materiálem. Měla
by se učinit zvláštní opatření
k zajištění bezpečnosti u couvajících
vozidel a zařízeni.
32. Měla by být učiněna preventivní
opatření, aby se zabránilo pádu vozidel
a zařízení pro přemísťování
zeminy a zacházení s materiálem do výkopů
nebo do vody.
33. Kde je to vhodné, zařízení na
přemísťováni zeminy a na zacházení
s materiálem by měla být konstruována
tak, aby ten, kdo je obsluhuje, byl chráněn před
rozdrcením při převrácení stroje
a před padajícími předměty.
Výkopy, šachty, zemni práce, podzemní
práce a tunely
34. Podpěry nebo jiné vzpěry v kterékoli
části výkopu, šachty, zemní práce,
podzemní práce nebo tunelu by měly být
postaveny, měněny nebo zbourány jen za dohledu
příslušné osoby.
35. /1/ Všechny části výkopu, šachty,
zemní práce, podzemní práce nebo tunelu,
kde jsou zaměstnány osoby, by měly být
kontrolovány při slušnou osobou v dobách
a v případech stanovených vnitrostátními
právními předpisy a o výsledku kontrol
by měly být vedeny záznamy.
/2/ S prací by se mělo začít až
po takové kontrole.
Práce ve stlačeném vzduchu
36. Opatření proti práci ve stlačeném
vzduchu stanovená podle článku 21 úmluvy
by měla zahrnovat ustanoveni o podmínkách,
za kterých se má práce provádět,
jakých zařízení a vybavení
se má použít, o lékařském
dohledu a kontrole pracovníků a o délce práce
ve stlačeném vzduchu.
37. Pracovat v kesonu by se mělo dovolit, jen jestliže
byl před tím prohlédnut příslušnou
osobou v období stanoveném vnitrostátními
práv nimi předpisy. O výsledku prohlídky
by se měly vést záznamy.
Beranění
38. Všechna zařízení na beranění
by měla být navržena a postavena pokud možno
s přihlédnutím k ergonomickým zásadám
a náležitě udržována.
39. Beraněni by se mělo provádět jen
pod dohledem příslušné osoby.
Práce nad vodou
40. Ustanovení o práci nad vodou uvedená
v článku 23 úmluvy by měla zahrnovat,
je-li pro to důvod, opatření a používání
vhodných a přiměřených
a/ ohrazení, bezpečnostních sítí
a bezpečnostních pásů,
b/ záchranných vest a pásů, člunů
/poháněných motorem, je-li toho třeba/
s posádkou, a záchranných bóji,
c/ ochranných prostředků proti plazům
a jiným zvířatům.
Ohroženi zdraví
41. /1/ Příslušný úřad
by měl zavést soustavu informací využívající
výsledků mezinárodního vědeckého
výzkumu, aby mohl poskytnout architektům, podnikatelům,
zaměstnavatelům a zástupcům pracovníků
informace o ohroženích zdraví z nebezpečných
látek užívaných ve stavebnictví.
/2/ Výrobci a prodavači výrobků užívaných
ve stavebnictví by měli spolu s výrobky poskytovat
informace o ohroženích pro zdraví s nimi spojených
a o opatřeních, která je třeba učinit.
/3/ Při používání materiálů
obsahujících nebezpečné látky
a při je jich odstraňování nebo likvidaci
by mělo být chráněno zdraví
pracovníků a veřejnosti a zachování
životního prostředí podle vnitrostátních
předpisů.
/4/ Nebezpečné látky by měly být
zřetelně označeny a opatřeny štítkem
s údaji o jejich výrazných znacích
a s návodem, jak jich užívat. Mělo by
se s nimi zacházet za podmínek stanovených
vnitrostátními právními předpisy
nebo příslušným úřadem.
/5/ Příslušný úřad by
měl stanovit, které nebezpečné látky
by měly být zakázány ve stavebnictví.
42. Příslušný úřad by
měl vést údaje o sledování
pracovního prostředí a o vyhodnoceni zdravotního
stavu pracovníků během období stanoveného
vnitrostátními právními předpisy.
43. Ručnímu zvedání příliš
těžkých břemen, které ohrožuje
zdraví a bezpečnost pracovníků, by
bylo třeba se vyhnout zmenšením váhy
břemene, použitím strojních zařízení
nebo jiných prostředků.
44. Kdykoli se zavádějí nové výrobky,
zařízení a pracovní metody, měla
by se věnovat zvláštní pozornost informování
a školeni pracovníků o jejich důsledcích
pro zdraví a bezpečnost při práci.
Nebezpečné ovzduší
45. Opatřeni o nebezpečném ovzduší
stanovená podle článku 28 odst. 3 úmluvy
by měla zahrnovat předchozí písemné
zmocnění nebo souhlas vydané příslušnou
osobou, nebo jinou soustavu opatřeni, podle které
lze vstoupit do pásma, kde může být
nebezpečné ovzduší, až po provedení
stanovených postupů.
Opatřeni proti ohni
46. Je-li toho třeba pro předcházení
ohrožení, pracovnici by měli být vhodně
vyškoleni o opatřeních, která je třeba
učinit v případě ohně, včetně
použiti prostředků k evakuaci.
47. Je-li toho třeba, měly by být na staveništi
umístěny zrakové signály jasně
označující směry evakuace v případě
požáru.
Nebezpečí z ozáření
48. Příslušný úřad by
měl vypracovat a provádět přísné
bezpečnostní předpisy pro stavební
pracovníky, kteří jsou zaměstnáni
údržbou, obnovou, bouráním a demontáží
všech staveb, kde je nebezpečí vystavení
ionizujícímu záření, zejména
v jaderném průmyslu.
První pomoc
49. Způsob, jak prostředky a personál pro
první pomoc mají být poskytnuty podle článku
31 úmluvy, by měl být stanoven vnitrostátními
právními předpisy po projednáni s
příslušným zdravotnickým orgánem
a s nejreprezentativnějšími zúčastněnými
organizacemi zaměstnavateli a pracovníků.
50. Jsou-li práce spojeny s nebezpečím utonuti,
udušeni nebo elektrického šoku, zachránci
by měli ovládat oživovací metody a jiné
techniky na záchranu života a záchranné
postupy.
Sociální zařízení
51. Je-li to vhodné se zřetelem k počtu pracovníků,
trvání prací a jejich umístění,
měla by být zřízena postačující
zařízení umožňující
opatřit si nebo připravit na samém pracovišti
nebo v jeho blízkostí jídlo a nápoje,
není-li možno opatřit si je jinak.
52. Pracovníkům na staveništi, kteří
jsou značně vzdáleni od svého bydliště,
by měly být dány k použití vhodné
ubytovny, jestliže neexistují přiměřené
dopravní prostředky mezi staveništěm
a jejich bydlištěm nebo jiným vyhovujícím
ubytováním. Pro pracovníky a pracovnice by
měla být opatřena oddělená
sanitární zařízení, umývárny
a noclehárny.
IV. Účinek k dřívějším
doporučením
53. Toto doporučeni nahrazuje doporučení
o bezpečnostních předpisech /stavebnictví/,
1937 a doporučeni o spolupráci pro předcházeni
úrazům /stavebnictví/, 1937.
| Doporučení č. 176 |
Doporučeni o podpoře zaměstnanosti a ochraně
proti nezaměstnanosti
Generální konference Mezinárodní organizace
práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního
úřadu práce do Ženevy a tam se sešla
dne 1. června 1988 na svém sedmdesátém
pátém zasedání;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy
týkající se podpory zaměstnanosti
a sociálního zabezpečeni, jež jsou pátým
bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu
doporučeni doplňujícího Úmluvu
o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti,
1988;
přijímá dne 21. června 1988 toto doporučeni,
které bude nazváno Doporučeni o podpoře
zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti,
1988.
I. Obecná ustanoveni
1. V tomto doporučeni
a/ výraz "zákonodárství"
zahrnuje právní předpisy, jakož i ustanovení
stanov o sociálním zabezpečeni,
b/ výraz "stanovený" znamená určený
vnitrostátním zákonodárstvím
nebo na jeho základě,
c/ výraz "úmluva" znamená Úmluvu
o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti,
1988.
II. Podpora produktivní zaměstnanosti
2. Podpora plné, produktivní a svobodně zvolené
zaměstnanosti vše mi vhodnými prostředky
včetně sociálního zabezpečení
by měla být přednostním cílem
národní politiky. Takové prostředky
by měly zahrnovat zejména zprostředkování
zaměstnání, odbornou přípravu
a poradenství pro volbu povolání.
3. V době hospodářské krize by politika
na úpravu poměrů měla za stanovených
podmínek zahrnovat opatření na podporu podnět,
které vedou k využívání pracovní
sily v nejširším rozsahu.
4. Členské státy, podporujíce profesionální
mobilitu, by měly usilovat o to, aby za stanovených
podmínek a nejvhodnějším způsobem
poskytovaly zejména:
a/ příspěvky na stěhovací náklady
a vybaveni nezbytné k využití zprostředkování
zaměstnání uvedeného v bodě
2,
b/ příspěvky ve formě pravidelných
plateb vypočítaných podle ustanovení
článku 15 úmluvy po stanovené období
odborného výcviku nebo přeškolení.
5. členské státy podporujíce teritoriální
a profesionální mobilitu by měly nadto uvážit
poskytování, za stanovených podmínek
a nejvhodnějším způsobem, zejména:
a/ dočasných snižujících se příspěvků
určených případně k vyrovnání
sníženi platu v důsledku nového zařazeni
do práce,
b/ příspěvků na cestovní a
stěhovací náklady,
c/ odlučného,
d/ příspěvků na nové usídlení.
6. členské státy by měly zajistit
koordinaci zákonných důchodových soustav
a podporovat koordinaci soukromých důchodových
soustav, aby se odstranily zábrany profesionální
mobility.
7. členské státy by měly, za stanovených
podmínek, usnadnit chráněným osobám
získat dočasné placené zaměstnání
bez ohroženi zaměstnání jiných
pracovníků, aby se tak zlepšily jejich vlastni
vyhlídky na získání produktivního
a svobodně zvoleného zaměstnání.
8. členské státy by měly, pokud je
to možné a za stanovených podmínek,
poskytnout nezaměstnaným, kteří si
přeji zařídit svůj vlastni podnik
nebo se zúčastnit jiné hospodářské
činnosti, finanční podpory a poradenské
služby.
9. Členské státy by měly uvažovat
o uzavřeni dvoustranných a mnohostranných
dohod, které poskytuji pomoc cizím pracovníkům,
chráněným jejich zákonodárstvím,
kteří se chtějí svobodně vrátit
na území státu, jehož jsou občany
nebo kde předtím bydleli. Kde takové dohody
neexistují, každý členský stát
by měl na základě svého zákonodárství
poskytnout dotyčným pracovníkům finanční
pomoc.
10. Pokud je to vhodné, měly by členské
státy podle ustanovení mnohostranných dohod
investovat případné rezervy nashromážděné
zákonnými důchodovými soustavami a
zabezpečovacími fondy a podporovat investice ze
soukromých zdrojů včetně soukromých
důchodových soustav tak, aby byla podpořena
zaměstnanost v zemi a nikoli jí bráněno,
při čemž je třeba současně
zaručit bezpečnost a rentabilitu investic.
11. Postupné zavádění sociálních
služeb, včetně zdravotnických služeb,
financovaných z příspěvků sociálního
zabezpečení nebo z jiných pramenů,
v městských a venkovských oblastech, by mělo
vést ke zvýšené zaměstnanosti
a poskytnuti odborné výchovy personálu a
tak současně prakticky přispět k dosaženi
vnitrostátních cílů při zvyšování
zaměstnanosti.
III. Ochrana nezaměstnaných
12. V případě částečné
nezaměstnanosti a v případě uvedeném
v článku 10 odst. 3 úmluvy by měla
být dávka za stanovených podmínek
poskytována ve formě pravidelně se opakujících
plateb uspokojivě nahrazujících ztrátu
výdělku způsobenou nezaměstnaností.
Tyto příspěvky by mohly být vypočteny
se zřetelem ke zkrácení pracovní doby,
které postihlo nezaměstnaného, nebo stanoveny
takovou částkou, že úhrn dávky
a výdělku za kratší pracovní
dobu dosáhne částky mezi částkou
dřívějších výdělků
za plnou pracovní dobu a částkou příspěvku
při plné nezaměstnanosti, aby se tak neodrazovalo
od práce na kratší pracovní dobu nebo
od dočasné práce, kde tyto formy práce
mohou napomoci návratu k práci na plnou pracovní
dobu.
13. /1/ Procenta určeného v článku
15 úmluvy pro výpočet dávek by mělo
být dosaženo s přihlédnutím k
hrubému výdělku příjemce, před
srážkou daně a příspěvků
na sociální zabezpečení.
/2/ Pokud je to vhodné, lze tohoto procenta dosáhnout
srovnáním čistých pravidelně
se opakujících výplat po odečteni
daně a příspěvků s čistým
výdělkem po odečtení daně a
příspěvků.
14. /1/ Za stanovených podmínek by se pojem vhodného
zaměstnání neměl vztahovat na
a/ zaměstnáni spojené se změnou povolání,
které nebere zřetel na způsobilost, kvalifikaci,
zručnost, pracovní zkušenost nebo možnosti
přeškolení příslušné
osoby,
b/ zaměstnání spojené se změnou
bydliště do místa, kde není možné
se vhodně ubytovat,
c/ zaměstnáni, jehož podmínky a plat
jsou podstatně méně příznivé
než ty, které jsou všeobecné poskytovány
v rozhodné době, v povoláni a oblasti, kde
je zaměstnání nabízeno,
d/ zaměstnání uvolněné v důsledku
zastavení práce vyvolaného probíhajícím
pracovním sporem,
e/ takové zaměstnání, jehož odmítnutí
z jiných důvodů než těch, které
jsou uvedeny v bodech a/ až d/ a se zřetelem ke všem
okolnostem případu, včetně odpovědnosti
příslušné osoby k rodině, by
ne mohlo být pokládáno za bezdůvodné.
/2/ Při zhodnocování kritérii určených
v bodech a/ až c/ a e/ předcházejícího
odstavce by se všeobecně mělo přihlížet
k věku nezaměstnaného, délce práce
v jeho dřívějším povolání,
získané zkušenosti, době, po kterou
je nezaměstnán, stavu na trhu práce, jakož
i k důsledkům tohoto zaměstnání
na jeho osobní a rodinnou situaci.
15. Jestliže nezaměstnaný souhlasí,
že přijme na stanovenou maximální dobu
dočasné zaměstnán, které nemůže
být pokládáno za vhodné po dle ustanoveni
odstavce 14, nebo zaměstnání s kratší
pracovní dobou v případech uvedených
v článku 10 odst. 3 úmluvy, výše
a trvání dávky v nezaměstnanosti vyplácené
po skončeni takového zaměstnání
by neměly být negativně ovlivněny
výší výdělku nezaměstnaného
z tohoto zaměstnání.
16. Členské státy by měly usilovat
o to, aby uplatňování jejich zákonodárství,
týkajícího se dávek v nezaměstnanosti,
bylo postupně rozšířeno na všechny
zaměstnance. Veřejní zaměstnanci,
jejichž zaměstnání je až do normálního
odchodu do důchodu zajištěno vnitrostátními
právními předpisy, mohou však být
z ochrany vyloučeni.
17. Členské státy by měly usilovat
o ochranu pracovníků, kteří maje potíže
během čekací doby.
18. Vůči kategoriím osob uvedeným
v článku 26 odst. 1 úmluvy by se měla
podle povahy případu uplatňovat následující
ustanoveni:
a/ v případech plné nezaměstnanosti
může být dávka vypočtena podle
ustanoveni článku 16 úmluvy,
b/ čekatelství /kvalifikační doba/
by měla být za stanovených podmínek
přizpůsobena nebo by se od ní mělo
upustit u určitých kategorie nových uchazečů
o práci,
c/ je-li příspěvek poskytován bez
čekatelství,
i/ čekací doba může být prodloužena
na stanovenou délku,
ii/ doba výplaty dávek může být
omezena za stanovených podmínek bez ohledu na ustanoveni
článku 19, odst. 1 úmluvy.
19. Je-li doba výplaty dávek omezena vnitrostátním
zákonodárstvím, měla by být
za stanovených podmínek prodloužena až
do důchodového věku pro nezaměstnané
osoby, které dosáhly stanoveného věku
nižšího než věku důchodového.
20. členské státy, jejichž zákonodárství
poskytuje právo na léčebnou péči
a podmiňuje ji přímo nebo nepřímo
zaměstnáním, by měly usilovat o to,
aby za stanovených podmínek bylo zajištěno
poskytování léčebné péče
nezaměstnaným osobám, včetně
těch, je-li to možné, které nedostávají
dávky v nezaměstnanosti, jakož i osobám
na nich závislým.
21. členské státy by měly za stanovených
podmínek usilovat o zajištění toho,
aby poživatelům dávek v nezaměstnanosti
byla doba, po kterou jsou jim poskytovány dávky,
vzata v úvahu
a/ pro získání nároku a případně
pro výpočet dávek invalidních, starobních
a pozůstalostních,
b/ pro získání nároku na léčebnou
péči a nemocenské dávky v mateřství
a rodinné přídavky po skončeni nezaměstnanosti,
jestliže zákonodárství příslušného
členského státu poskytuje takové dávky
a podmiňuje je přímo nebo nepřímo
zaměstnáním.
22. členské státy by měly usilovat
o přizpůsobení zákonných soustav
sociálního zabezpečeni, které jsou
založeny na zaměstnáni, zaměstnaneckým
podmínkám pracovníků s kratší
pracovní dobou. Takové přizpůsobení,
uvedené v článku 25 úmluvy, by se
mělo za stanovených podmínek vztahovat zejména:
a/ na minimální pracovní dobu a minimální
výdělky potřebné pro nárok
na dávky podle základní a doplňkově
soustavy,
b/ na maximální výdělek pro výpočet
dávek,
c/ na délku čekatelství pro získání
nároku na dávky,
d/ na způsoby výpočtu peněžitých
dávek, zejména důchodů, se zřetelem
k výdělku a délce příspěvkového
období, pojištění nebo zaměstnání,
e/ na právo na nesnížené minimální
dávky a paušální dávky, zejména
na rodinné přídavky.
23. členské státy by měly usilovat
o podporu opravdového porozumění pro strádáni
nezaměstnaných, zejména těch, kteří
jsou nezaměstnáni po dlouhou dobu, a pro to, že
potřebuji dostatečný příjem.
IV. Rozvoj a zlepšení ochranných soustav
24. Vzhledem k tomu, že soustava na ochranu nezaměstnaných
je u některých členských států
v počátečním stadiu rozvoje a že
jiné mohou posuzovat změny existujících
soustav se zřetelem k měnícím se potřebám,
mohou být po právu zaujaty různé přístupy
k pomoci nezaměstnaným a členské státy
by měly dát přednost především
plné a otevřené výměně
informaci o programech pomoci nezaměstnaným.
25. Aby se dosáhlo alespoň norem stanovených
v části IV /dávky v nezaměstnanosti/
úmluvy o sociálním zabezpečení
/minimální norma/, 1952, členské státy,
které zamýšlejí rozvinout svou soustavu
ochrany proti nezaměstnanosti, by se měly řídit,
pokud je to možné a vhodné, následujícími
ustanoveními.
26. /1/ členské státy by si měly být
vědomy technických a administrativních obtíží,
které s sebou nese plánována a zaváděni
mechanismů sociálního zabezpečení
na odškodnění v nezaměstnanosti. Pro
zavedení forem odškodnění v nezaměstnanosti
ve formě výplaty dávek, které nejsou
nezávazné povahy, měly by usilovat o splněni,
pokud možno, následujících podmínek:
a/ zavedení a uspokojivý chod bezplatného
veřejného zprostředkování práce,
vybaveného sítí zprostředkovatelen,
které mají dostatečnou administrativní
způsobilost shromažďovat a analyzovat informace
o trhu práce, registrovat nabídky zaměstnám
a poptávky po něm a objektivně ověřovat
nedobrovolnou povahu nezaměstnanosti příslušných
osob,
b/ přiměřené zavedení jiných
odvětvi sociálního zabezpečení
považovaných za přednostní ze sociálních
a hospodářských důvodů a široké
zkušenosti při jejich vedeni, jako je například
základní léčebná péče
a odškodněni pracovních úrazů.
/2/ Členské státy by měly přednostně
usilovat o splnění předpokladů uvedených
v odstavci 1 shora, podporujíce dostatečně
vysokou úroveň stálé zaměstnanosti,
poskytující přiměřené
mzdy a pracovní podmínky, zejména pomocí
potřebných a vhodných opatření,
jako je poradenství pro volbu povolání a
odborná výchova, aby se tak na základě
dobrovolnosti snáze dospělo k tomu, že kvalifikace
pracovních sil na pracovním trhu odpovídá
volným místům.
/3/ Mělo by se i nadále používat spolupráce
a odborného poradenství Mezinárodního
úřadu práce v zájmu podpory každé
iniciativy přijaté členskými státy
v této oblasti v přepadech, kdy se nedostává
dostatečné vnitrostátní zkušenosti.
/4/ Jsou-li podmínky uvedené v odstavci 1 splněny,
členské státy by měly, tak rychle,
jak to jejich zdroje dovolí a jestliže je to nutné,
po etapách zavést programy na ochranu nezaměstnaných,
včetně mechanismů sociálního
zabezpečeni na odškodnění v nezaměstnanosti.
27. V případech, kdy podmínky uvedené
v bodě 26. /1/ nebyly splněny, členské
státy by měly dát přednost zvláštním
opatřením na pomoc nejpotřebnějším
nezaměstnaným v rozsahu, jak dovolují použitelné
zdroje, a za podmínek vlastních každé
zemi.
28. Členské státy, které založily
státní zaopatřovací fond, by mohly
přezkoumat možnost vyplácet pravidelně
se opakující peněžité dávky
majitelům účtů, jejichž příjmy
byly přerušeny dlouhodobou nezaměstnaností
a jejichž rodinná situace je povážlivá,
aby se tak zajistily jejich základní potřeby.
Výše takového příspěvku
a doba, po kterou se vyplácí, mohou být omezeny
podle okolnosti, zejména podle částky připsané
na účet.
29. členské státy by mohly rovněž
povzbuzovat organizace zaměstnavatelů a pracovníků
k zakládání pomocných fondů
na podnikové nebo mezipodnikové úrovni. Ty
by mohly být výhodně zaváděny
v podnicích a na úsecích činnosti,
které mají dostatečnou hospodářskou
způsobilost.
30. členské státy, jejichž právní
předpisy ukládají zaměstnavatelům
platit odstupné pracovníkům, kteří
ztratili své zaměstnání, by měly
zvážit opatřeni, aby zaměstnavatelé
nesli společně odpovědnost vytvořením
fondu financovaného příspěvky zaměstnavatelů,
aby se tak zajistilo vyplácení takového odstupného
dotyčným pracovníkům.