Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu předsedovi návrhové komise. Nyní bych poprosil pana předsedu vlády Pitharta, případně ostatní pány ministry, jestli by se chtěli vyjádřit. Hlásí se pan poslanec Bezděk.

Poslanec Josef Bezděk: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a poslanci, slyšeli jste přednesený návrh na usnesení k programovému prohlášení, včetně komentáře k příloze k usnesení České národní rady. My jsme se jako klub poslanců na toto téma znovu sešli po mém vystoupení a jednoznačně bylo konstatováno, aby body 2 až 3 byly zakotveny v závěru tohoto usnesení, přes tuto připomínku, která byla vznesena. Děkuji za pozornost.

(Poslanci žádají o zopakování bodů.)

Je to bod - Určení úkolů vymezit ještě před komunálními volbami zemskou hranici mezi územím Čech a Země moravsko-slezské, viz usnesení Federálního shromáždění a České národní rady z května tohoto roku. Za další - K vymezení úkolů provést v Zemi moravsko-slezské a České vnitřní úpravy státního členění se zřetelem k respektování přirozených center. Za třetí - poslední bod - stanovení časového bezprostředního plynulého přechodu od zrušení KNV k vlastnímu zemskému zřízení. Protože chceme po jedné stránce přecházet na správu měst a obcí a na druhé straně není do dnešního dne jednoznačně vyřešena otázka zrušení KNV.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Paní poslankyně Mazalová.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci! Klub poslanců Hnutí za samosprávnou demokracii považuje za nutné doplnit své dopolední vystoupení ještě stanoviskem k cílové představě vlády v účasti představitelů zemí v české vládě.

Cílová představa vlády - cituji - že by představitelé zemí měli mít trvale místo ve vládě České republiky (konec citátu), nás vede k názoru, že by podle této představy země neměly mít ve svých otázkách svou vlastní výkonnou moc, jak je to v zemích vyspělých států rovněž pravidlem. Použitá formulace cílových představ české vlády vůbec nenaplňuje základní požadavek samosprávných, rovnoprávných a samofinancujících se českých zemí. Rádi bychom programové prohlášení české vlády podpořili, ale uvedený základní nedostatek nás od souhlasu nutně odrazuje. Abychom nemuseli hlasovat proti, žádáme vypuštění textu na str. 13 začínajícího slovy "Z našich cílových představ a končícího slovy "ve vládě České republiky". To je náš pozměňovací návrh. Věříme, že nás v tomto stanovisku podpoří i ostatní moravsko-slezští poslanci. Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni za návrh, ale je třeba zopakovat, že není možné modifikovat vládní prohlášení. To je vládní prohlášení, nikoli prohlášení České národní rady. Prosím pana poslance Kotrlého.

Poslanec Zdeněk Kotrlý: Vážení poslanci, vážené poslankyně, dovolím si jenom připomenout, že tato vláda, která předložila programové prohlášení je vláda koaliční. To znamená, že poslanci Hnutí za samosprávnou demokracii mají v této vládě člena. Zajímalo by mě, zda ministr Tichý, který zastupuje v této koaliční vládě zájmy Hnutí za samosprávnou demokracii, byl se stanoviskem klubu srozuměn, protože on jako člen vlády hlasoval a byl účasten na tvorbě tohoto programového prohlášení vlády. Prosím o upřesnění. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Je pan ministr přítomen? Není. Pan poslanec Hájek Josef.

Poslanec Josef Hájek: Pane místopředsedo, vážení kolegové, dovoluji si vyslovit připomínku k ukládací části odst. d). Usnesení nás všechny zavazuje, ať jsme vyslechli určité výzvy o potřebném konsensu a o nezbytnosti jednoznačnosti legislativního řešení, tak jak bylo předloženo, to znamená propojení mezi programovým prohlášením a vyslovením vlastního aktu důvěry vládě. Myslím si, že řada z nás s celou řadou dílčích cílů nesouhlasí a takto paušálně se zavazovat nedoporučuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Hájkovi. Navrhuji, abychom hlasovali o vyškrtnutí bodu d) z návrhu usnesení. Poslanec Vondráček.

Předseda návrhové komise poslanec Josef Vondráček: Myslím si, že tak to není. Bod d) ve čtvrtém odstavci ukládá poslancům České národní rady pomáhat při realizaci zabezpečení cílů programového prohlášení vlády. To snad není v rozporu, i když mám k některým věcem připomínky. Myslím, že by to tam mohlo zůstat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan poslanec Strašek.

Poslanec Jiří Strašek: Doporučuji, aby se o vyškrtnutí bodu d) hlasovalo.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Záleží na individuálním názoru každého poslance, zda se připojí nebo nepřipojí.

Poslanec Vladimír Čech: Já myslím, že není nutné ho škrtat, ale že by stačilo ho doplnit. Doplnit tam dodatek, že při splnění uvedených připomínek. Jestli je to právnicky možné.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan poslanec Dohnal.

Poslanec Vojtěch Dohnal: /z pléna/ Pan poslanec Hájek to chce vyškrtnout, tak nám nezbývá nic jiného než o tom hlasovat.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan předseda vlády upozornil, že z hlediska dělby moci termín pomáhat není nejvhodnější termín. Čili skutečně v tomto smyslu jsme zákonodárný orgán, vláda je vláda. Proto je třeba držet distanci v tomto směru. Pan poslanec Pospíšil.

Poslanec Petr Pospíšil: Dávám protinávrh - nevyškrtávat bod d), ale nahradit tam slovo ukládá např. požaduje nebo doporučuje...

Z pléna: přesunout pod bod c)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan poslanec Biňovec.

Poslanec Karel Biňovec: Tento bod mi připadá jako ze staré éry, tak se vždycky psalo. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Teď máme dva návrhy. První návrh je přesunout bod d) - první návrh je pana poslance Hájka vyškrtnout bod d) - druhý návrh je přesunout bod d) do bodu III., to znamená, že nebude uvozen slovem: Ukládá, bude uvozen slovem: Doporučuje. Pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mně to připadá strašně podivné, sami sobě něco ukládat. Buď to chceme dělat nebo to dělat nechceme, ale tady pět lidí bude hlasovat proti, třeba, protože na tom nechce pracovat, vládní prohlášení nebude schvalovat. A teď jsou vázáni těmi ostatními, že musí na tom dělat. Já toto nechápu, jak můžeme sami sobě něco ukládat. Bud chci něco dělat, nebo proč bych si to ukládal. I doporučit, proč bych sobě něco doporučoval? Škrtnout. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Technická poznámka, pan poslanec Bursík.

Poslanec Martin Bursík: Dámy a pánové, já navrhuji kanceláři ČNR, aby z paměti svého textového procesoru smazala všechno, co je tam uloženo z minulého volebního období, potom nebudeme diskutovat o socialistické měně, 80/390, pomáhat, škrtat a nahrazovat jiným slovesem atd. a ušetříme si čas. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Bursíkovi, pan poslanec Hejsek.

Poslanec Josef Hejsek: Dámy a pánové, já bych také navrhoval bodem d) se vůbec nezabývat, protože pokud schválíme programové prohlášení vlády, tak je naší prvořadou povinností také této vládě pomáhat, podporovat ji a je zbytečné o tom mluvit. Já jsem chtěl ještě říci k bodu dalšímu, a to na druhé straně - zde je text: zpracovat k programovému prohlášení časový harmonogram plnění základních záměrů, vyhlášených v programovém prohlášení atd. Já bych k tomu chtěl říci, že doba plánování už dávno minula a abychom zbytečně vládě nesvazovali ruce tím, že budeme chtít, aby stanovila nějaký přesný harmonogram a my pak na něm budeme trvat. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Pan poslanec Pospíšil.

Poslanec Petr Pospíšil: /z pléna/... abychom se vrátili k bodu d) - beru svůj protinávrh zpět.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji, pan poslanec Jančáry.

Poslanec Julius Jančáry: Dámy a pánové, diskuse se rozvinula kolem bodů III. a IV. Navrhoval bych, aby uvozující sloveso k bodu III. bylo nikoliv doporučujeme vládě, aby při realizaci svého programového prohlášení respektovala připomínky, na nichž jsme se shodli, ale že to ukládáme vládě. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Bohužel - nejde. Pan poslanec Štindl.

Poslanec Karel Štindl: Dámy a pánové, je to spíš technická připomínka, dokončeme ten bod d) prosím vás, nebo ten text nedáme dohromady, už odbíháme k dalším bodům. Těch připomínek jistě ještě bude hodně, ale ta námitka proti bodu d) je závažná z mnoha stran a my jsme ji ještě nevyřešili.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji, dávám hlasovat o návrhu pana poslance Hájka - vyškrtnout bod d) z odstavce IV.

Kdo je pro to, abychom tento bod vyškrtli? (Hlasuje se.) To je většina.

Kdo je proti tomu, abychom ho vyškrtli? Dva.

Kdo se zdržel hlasování? Osm. Takže bod d) usnesení se škrtá. Pan poslanec Šlouf, technická připomínka.

Poslanec Miroslav Šlouf: /z pléna/ Já si myslím, že bychom před projednáním usnesení, ke kterému jsme se mimovolně dostali, měli dát slovo předsedovi vlády a pak teprve projednávat detailní usnesení.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji, panu poslanci Šloufovi. Myslím si, že by bylo skutečně vhodné předtím než budeme projednávat usnesení, dát slovo panu předsedovi vlády.

Předseda vlády České republiky Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážená Česká národní rado, z průběhu dnešního dne jste mohli poznat, že vláda neměla čas se sejít a zaujmout společné stanovisko. To, co řeknu, řeknu za sebe, s nejlepší vůlí mluvit za ostatní, ale pochopitelně musí dostat právo event. vystoupit sami, i když si nemyslím, že by to bylo nutné, protože si nemyslím, že bychom měli v této debatě jít do detailů. Předem chci říci, že nám nebylo ani včera ani dneska vždycky lehko. Byly chvíle, kdy nebylo jasné, jaké úhrnné stanovisko ČNR zaujme a naše situace tedy zdaleka nebyla jistá. Myslím, že to je dobře. Myslím, že je dobře, že Česká národní rada začala jednat s vládou tak konkrétně, věcně a kriticky. Vláda si bude muset zvyknout, že bude pod přísnou kontrolou České národní rady, a čím dříve si na to zvykne, tím lépe. Nechci to dodatečně obhajovat, vysvětlovat proč jsme předložili právě takové a ne jiné programové prohlášení. Byli jsme v situaci, která připomíná Čapkovu pohádku o tom, jak pes a kočička vařili dort. Oni chtěli dát do toho dortu všechno nejlepší. My jsme tam chtěli dát všechno nejdůležitější a v jednu chvíli ten text narostl na 80 stránek. Jedni byli pro to, abychom i tento text ještě zdokonalili a uvedli tam další konkrétní detaily, druzí byli pro radikální zkrácení. Jsem si jist, že obě skupiny byly vedeny respektem k České národní radě. Delší text, než jsem přednesl, jsme pokládali za neslušně dlouhý. Příliš krátký text zase hrozil tím, že budete právem namítat, co všechno tam není. Kompromis, který jsme zvolili, je špatný jako každý kompromis. Mne to mrzí o to víc, že mnohé z toho, co tady bylo s tak vážnou starostí předneseno, leží vystřiháno v popelnicích na dvoře české vlády, když jsme ve dvě hodiny v noci dělali poslední redakci. Je tedy pravda, že jsme zřejmě nestrefili tu správnou míru. Já jsem se skutečně obával, že mluvit tak, jak jsou zvyklí třeba v Moskvě, si my nemůžeme dovolit a že ta lhůta hodinu 20 je maximální. Patrně je to poučení pro příště, bude-li projev věcný, Česká národní rada unese i více. Omlouvám se. (Potlesk.)

K některým jednotlivostem nejzávažnějším bych se přesto rád vyjádřil. Námitka, že v textu je málo o privatizaci - myslím není na místě, pokud ovšem to bylo zpřesněno tak, že tam není dosti řečeno o reprivatizaci, pak je to pravda. Také v návrhu usnesení, které právě projednáváte, nám ukládáte řešit problém reprivatizace a odškodnění poškozených občanů.

Vážená Česká národní rado, troufám si jménem vlády říci, že bychom se o tuto odpovědnost rádi podělili s vámi. Je to problém morální, politický, ale je to také problém ekonomický, na něco máme, na něco prostě nemáme a rozhodneme-li se, že přesto budeme reprivatizovat a odškodňovat, tak se zároveň musíme rozhodnout, odkud na to vezmeme prostředky. Netroufám si slíbit za vládu, že tento problém dořeší, myslím, že by to nebylo zodpovědné. Pokud jde o rehabilitaci, to je ten předposlední bod, který doporučujete vládě. On souvisí s tím posledním, tam se mluví o rehabilitaci majetkové újmy, odškodnění poškozených občanů. Nemohli jste si nevšimnout, že česká vláda jako s jednou ze svých prvních iniciativ přišla s návrhem zákona o rehabilitaci, po dlouhé zdánlivě neskončitelné diskusi jsme stanovili jakousi hranici. Řekli jsme si - tady musíme za každou cenu, i kdybychom prostředky měli vzít odkudkoliv, ale dál už nemůžeme. Tou hranicí je odnětí svobody. Víte, že ten zákon počítá s odškodněním všem těm, kteří byli ať už ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Další rozhodnutí opět nemůže učinit vláda sama, nýbrž v širokém konsensu, to znamená po obsáhlé diskusi a souhlasu ČNR. Čili ty dva poslední body skutečně pokládáme za neobyčejně závažné, ale právě proto bychom rádi postupovali ve shodě s vámi.

Prosím vás, neukládejte tento úkol jenom na bedra vlády, je to nad její síly a nad její - řekl bych - kompetenci. Není také pravda, že jsme nemluvili o inflaci, mluvili jsme o restriktivní rozpočtové politice, což je protiinflační postup. Inflaci pokládáme za největší hrozbu, za největší riziko. Říkám otevřeně - za větší než nezaměstnanost. Nezaměstnanost lze vždycky nějakým způsobem regulovat, roztočenou inflační spirálu neureguluje nikdo. Byla položena velmi závažná otázka, jakou míru nezaměstnanosti hodlá vláda tolerovat, nebo připustit. Dámy a pánové, to je otázka, na kterou nikdo nezná odpověď a každý kdo by tvrdil, že ji zná, by si počínal nezodpovědně. Společnost unese určitou míru nezaměstnanosti podle toho, v jaké se bude právě nacházet politicko-psychologické situaci. Bude záležet na autoritě politické reprezentace, na autoritě vaší, na autoritě vlády, zda společnost unese větší nebo menší míru nezaměstnanosti. Nelze v žádném případě dopředu toto odhadovat. Je naopak třeba se postarat o to, abychom byli včas uvědoměni, aby bylo včas signalizováno, kde se blížíme oné únosné mezi.

To předpokládá silné a konsolidované odbory, o kterých také mluvíme ve svém prohlášení, ačkoli to nebudeme my, kteří takové silné a konsolidované odbory budeme ustavovat. Jejich existence je právě z tohoto hlediska naprosto nezastupitelná. Nesmí se stát, že zjistíme, že jsme tuto hranici překročili, až když bude překročena. Stanovit dneska, kde je, je podle mého názoru naprosto nezodpovědné, nemožné.

Já osobně z toho všeho, co jsme vypustili, nejvíce lituji jakékoli zmínky o soukromém hospodaření rolníků. To je skutečně politická chyba, která se nám neměla stát. To ostatní byla dejme tomu nepřesná, špatná úvaha nad rozsahem textu. Toto se stát nemělo. A teď vám řeknu něco, co bych říci nemusel, protože nemusíte do té nejvlastnější kuchyně vlády vidět, co jsme opravdu zapomněli a co jsme neměli ani na těch konceptech, to je tělovýchova a sport. Žijeme zřejmě v takovém presu, že politická reprezentace na federální úrovni, tak na republikové české (nechci mluvit za Slováky) na to zatím nepomyslela. Protože to, co řekl pan poslanec Kraus, respektuji a jeho i ostatní mistry sportu vyzývám k tomu, aby skutečně na ten problém tlačili, neboť samo to z nás nejde. Na to jsme opravdu zapomněli, to jsme neměli ani v konceptech.

Mluvilo se také o citlivé otázce majetkových podmínek života církví a náboženských společností. Víte, jak se ten problém posoudil v předsednictvu Federálního shromáždění. Federální vláda potom přišla s návrhem řešení. Česká vláda doplnila ten návrh podle mého názoru významným ustanovením, měli jsme za to, že by to neměly být národní výbory v místech, které by rozhodovaly o tom, jaké budou termíny a způsoby vyklizení objektů, v nichž jsou zatím sociální nebo kulturní zařízení a které jsou majetkem církve. Navrhli jsme, aby Česká národní rada a Slovenská národní rada rozhodly, které orgány toto s konečnou platností rozhodnou. Domníváme se např., že ministerstvo kultury bude pro církve a náboženská společenství daleko přijatelnějším partnerem a bude mít daleko více pochopení než místní orgány státní moci, ať už jim budeme posléze říkat jakkoli. Návrh byl federální vládou přijat, postoupen Federálnímu shromáždění a dostane se tedy do České národní rady tak, že vy rozhodnete o mechanismu a o tom, které instituce budou rozhodovat o uvolnění tohoto majetku. Je to neobyčejně choulostivá otázka a zdálo se nám, že tak jak federální vláda problém řešila, není zaručeno, že se majetek, který de jure je církevní, patří náboženským společnostem, v dohledné době bude užíván, bude v držbě těchto církví. Tady česká vláda udělala pro věc podle mého názoru dost.

Byli jsme také dotázáni, jak to bude se slučitelností funkcí členů vlády s výkonem poslaneckých mandátů. Pokud vím, politické strany, resp. politická hnutí přijaly nebo přijmou doporučení - víc udělat nemohou - pro své poslance a ti se podle toho doporučení buď zařídí nebo nezařídí. Osobně se domnívám, že ačkoli ústava sama se k tomu nevyjadřuje a v demokratických státech najdeme různá řešení přímo protichůdná, že vhledem k náporu práce, který je před námi a také s ohledem na principy dělby moci bude asi třeba, aby se poslanci - ministři svých mandátů vzdali. To je předběžná úvaha, která nikoho nezavazuje, ale protože o tom byla řeč, pokládal jsem za nutné se o tom zmínit.