Česká národní rada 1990 – 1992

Nyní k procesu schvalování projektů ve Lnářích. Probíhá to tak, že máme sektory nebo oddělení, která kopírují strukturu odvětvových ministerstev, tzn. je jeden sektor, který probírá projekty "od Vrbů", "od Štěpů", jak u nás říkáme, a naši pracovníci tu množinu projektů, které se vztahují k určitému majetku, zpracují a připraví písemnou souhrnnou informaci pro komisi, která se skládá z ředitelů odborů, z náměstků a ze mě a my každý večer výsledky denní práce zpracováváme a schvalujeme nebo neschvalujeme. My jsme tím posledním - v některých případech posledním, v některých případech předposledním článkem schvalovacího řízení. Posledním jsme v případech, kdy se jedná o projekty, kde není žádný prodej předem určenému vlastníkovi a kde se jedná o podnik, který je menší než 3 000 pracovníků. Ve všech ostatních případech, kdy se jedná o přímý prodej, samozřejmě když jde o zahraničního investora, ale i o domácího, anebo o podnik, který je nad 3 000 pracovníků, to ještě po nás jde do vlády. Tam je to organizováno tak, že vláda pověřila svou Hospodářskou radu, aby tato rozhodnutí za ní předpracovala a vláda potom udělá konečné rozhodnutí.

Ve schvalování bereme samozřejmě v úvahu všechna dobrozdání, zejména vyjádření podniků a zejména vyjádření odvětvových komisí, které pracovaly na odvětvových ministerstvech, nebo ještě pracují, a na těchto komisích byly účastny všechny možné zainteresované strany od odborářů, Svazu podnikatelů, byli tam samozřejmě i poslanci ČNR a FS. To byly skutečně komise velice reprezentativně zastoupené. Samozřejmě jejich hlediska bereme v úvahu.

Jedním z našich hlavních kritérií, která sledujeme, je, aby projekt opravdu nezpůsobil nějaký budoucí soudní proces z hlediska vypořádání restitučních nároků. To je první věc, na kterou se ptáme.

Jsou dvě třídy restitučních nároků: podle zákona o mimosoudních rehabilitacích a podle zákona číslo 92. Pokud je to podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, majetek musí být už vydán a nesmí být zahrnut v kapitálu.

Pak sledujeme to, aby byly uspokojeny nároky obcí, aby se nestalo, že eventuální obecní majetek je zahrnut do kapitálu. Jde o to, aby byly obce vypořádány podle zákona o majetku obcí.

Dále tam nesmějí být zemědělské pozemky. V případě, že na ně narazíme, posíláme dopis na Pozemkový fond.

Dalším takovým důležitým problémem, který tam řešíme, je problém, který je řešen ve formulářích číslo 3. Je to majetek nepotřebný pro podnikatelské účely. Řada podniků má totiž nepotřebné zásoby, které jsou neprodejné. Jsou to například náhradní díly k už neexistujícím strojům. Tento majetek nevstoupí do kapitálu, nebudou na něj emitovány akcie. Tento majetek musí být vypořádán ještě před privatizací, ale musí být doloženo, že odhad tohoto majetku udělala nějaká úřední osoba.

Dále dbáme, aby byla zachována předepsaná struktura, to je poměr mezi základním kapitálem a rezervním fondem (10% základního kapitálu, na které se neemitují akcie).

Pak dbáme na kapitálovou strukturu. Zde děláme určité korektury, protože řada podniků navrhuje bezúplatný převod do bank. My říkáme, že tato operace musí být pod kontrolou fondu národního majetku. Tato operace už skončila a žádné další oddlužování už nepřipouštíme. Dne 23. prosince jsme měli tiskovou konferenci a řekli jsme, že 30 miliard korun bylo použito na oddlužení podniků a posílení kapitálu bank. Mimochodem náš fond je jako jediný. Ani slovenský ani federální fond to ještě nemají hotové.

Pokud máme nějaké pochybnosti ohledně kupce, obracíme se zpravidla na okresní privatizační komise nebo na místní autority, aby nám daly dobrozdání, co to je za společnost, která chce akcie koupit, a zda má doloženu svou koupěschopnost. V případě kdy nejsme schopni rozhodnout a máme ekvivalentní projekty vypadající dobře (všichni navrhují přímý prodej), řešíme to kompromisem v podobě vypsání veřejné soutěže na tento majetek. Nebo to dáváme privatizační komisi k aukčnímu prodeji.

Další kritérium, které sledujeme, je skutečnost, že řada podniků má ochraňovatelské funkce vůči hmotným rezervám či majetku civilní obrany. Tyto majetky se musí přenést rovněž jako břemeno na budoucí nabyvatele.

V současné době máme, jak už jsem řekl, z té sumy majetku, který musíme připravit (140 miliard), hotovo za 30-40 miliard korun.

Ještě poslední informace o zahraničním kapitálu. Celkově je zahraničního kapitálu mnohem méně než bychom si přáli, i když je řada projektů připravena a rozjede se, takže dojde k poněkud masívnějšímu vstupu. Vypadá to tak, že řada zahraničních firem se bude spojovat až se soukromými nebo privatizovanými společnostmi.

Zvláštním problémem jsou otázky teritoriální struktury kapitálu, který k nám přichází. Ale zdá se každopádně, že tyto úvahy o struktuře, tj. kolik amerického, německého a francouzského kapitálu, jsou předčasné, protože celkový objem kapitálu je nedostatečný. Vyhlašovat nějaké limity se i zdá předčasné. Je jasné, že německý nebo rakouský kapitál zde bude mít převahu z důvodů evidentních. Jsou to naši sousedé, dobře to zde znají, mají zde obchodní vazby a jejich nabídky jsou většinou lepší. Samozřejmě děláme všechno pro to, abychom dávali možnost i investorům z ostatních zemí. Ale musíme počítat s tím, že investoři z těchto dvou sousedních zemí zde budou mít přirozenou převahu.

Poslední věta, kterou bych chtěl říci: nějaká opatření, která by chtěla administrativně kvótovat nebo regulovat kapitál podle toho, odkud přichází, se mi zdají předčasná, protože celkově je kapitálu velký nedostatek.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Ježkovi za obšírnou informaci. Prosím o písemné přihlášky. Zatím se přihlásili páni poslanci Payne, Květ a Petr a kolega Balcárek jako čtvrtý.

Dříve než otevřu rozpravu, chtěl bych upozornit, že případné náměty z rozpravy, které by vyústily do usnesení, by jste měli předat kolegovi Ledvinkovi, aby se to usnesení mohlo připravit. Případně vezmeme tuto informaci na vědomí.

Nyní prosím pana poslance Payne, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane ministře, pane předsedající, vážená sněmovno, kupónová privatizace se dostává do fáze, kdy kupóny jsou distribuovány a vyskytuje se nám zde celá řada investičních privatizačních fondů.

Podle nařízení vlády Československé federace, které bylo publikováno ve sbírce pod č. 383/91 (§ 16), mohou občané využít své kupóny k získání podílu na akciových společnostech pro tento účel (pro tuto privatizaci) zvlášť založených. Tyto společnosti mohou být založeny pouze po souhlasu republikových ministerstev. Je to, pane ministře, ve vaší kompetenci, které fondy zde budou existovat. Těch investičních fondů zde byla založena celá řada a některé skutečnosti naznačují, že fondy nepostupují zcela v souladu s našimi právními předpisy. Pokusíme se tuto hypotézu doložit. Myslím, že je důvodná.

Některé investiční fondy v rámci náboru svých potenciálních akcionářů slibují, že po jisté lhůtě odkoupí akcie za desetinásobek pořizovací hodnoty kupónové knížky, případně i známky a podobně. Takových nabídek najdeme celou řadu. Přitom podle reklamních textů slibují, že akcie od akcionářů odkoupí investiční fondy, neboli akciová společnost. Zde bych měl snad uvést několik konkrétních příkladů.

Jako první bych uvedl Harwardské investiční fondy, například v Profitu č. 3/92 je přímo kupón vytištěn a píše se tam: "Prosím pošlete mi písemnou záruku, že se zaručujete k vyplacení desetinásobku pořizovací hodnoty vašich akcií v případě, že budete o toto odkoupení za rok požádáni." Podepsány investiční fondy HC&C.

Druhý příklad: Investiční banka = takzvaná 1. investiční akciová společnost v propagačním letáku v Lidových novinách 18. 1. 1992 na straně 6 uvádí: "Kupónová privatizace s námi je vaše jistota." Nyní je tam řada argumentů a jeden z nich je: "Pro ty, kteří se vzdají možnosti většího zhodnocení svých akcií, protože budou v tíživé finanční situaci, nabízí 1. investiční, že tyto akcie po roce odkoupí minimálně za 11 tisíc korun." Ještě dodává, že investovat se zkušeným partnerem je moudré a investovat s nimi je věc, která se vyplatí. Nejsem si zcela jist.

Další příklad je investiční fond České privatizační společnosti. Ten si dokonce vyhrazuje předkupní právo na akcie fondu v nominální hodnotě (to je za těch 1000 korun zhruba), zároveň však dodává, že nejméně za částku 10 tisíc korun. To bylo ve Svobodném slově 18. ledna.

Podobných reklam najdeme celou řadu. Vidíme to například v televizi, můžeme si od těchto společností přímo vyzvednout originální materiály. Případně si vyžádáme i záruku, že potom od nás akcie odkoupí.

A nyní kladu otázku, jakým způsobem to chtějí provést. Na akciové společnosti se vztahuje obchodní zákoník, tedy zákon č. 513/91 Sb., a to ve svém pátém díle, který pojednává o akciových společnostech. Podle § 161 odst. 1 akciová společnost nesmí upisovat akcie, vytvářející její základní jmění. Akcie, které společnost vydala, může získat jen v taxativně vyjmenovaných případech. Jsou čtyři a žádný z těchto případů (kromě případu uvedeného pod písm. c) v odst. 1 se na tyto nabídky akciových společností nevztahuje.

Tam se jedná například o dědictví apod. Společnost tedy může nabýt svých vlastních akcií výhradně v případě, že v souladu s tímto zákonem a stanovami se snižuje nebo zvyšuje základní jmění. O zvýšení základního jmění se v tomto případě jistě nejedná. Snížení základního jmění se řídí § 211 až 216 Obchodního zákoníku. Podle těchto ustanovení o snížení základního jmění rozhoduje valná hromada 2/3 většinou hlasů, přitom nesmí být základní jmění sníženo pod zákonnou hodnotu 1 milión Kčs, jak stanoví § 162 odst. 3 téhož zákona. Zákon dále uvádí, že podrobná pravidla pro vzetí akcií z oběhu stanoví valná hromada při rozhodnutí o snížení základního jmění.

Chtěl bych tedy říci, že lidé, kteří slibují, že akcie odkoupí, jsou nesmírní podvodníci, protože oni o tom nebudou rozhodovat, to není v jejich pravomoci. A jestliže někdo toto provádí, že akcie od akcionářů odkoupí, nebo si dokonce vyhrazuje předkupní právo, pak se, podle mého názoru, dopouští něčeho, co podle našich zákonů nemůže provádět, leda že by zákony porušil.

Investiční fondy, které toto slibují, nemohou tento svůj slib garantovat. Z toho důvodu se domnívám, že jde o nekalou soutěž podle § 44 a dalších paragrafů Obchodního zákoníku, a zejména jde o § 45, tj. šíření údajů o vlastním podniku a jeho výkonech, výkony, které podnik nemůže splnit, a tedy o údajích, které jsou způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů. Domnívám se tedy, že § 45 je v tomto případě použitelný.

Proto bych chtěl poprosit pana ministra pro privatizaci a správu národního majetku Ježka, zda by mohl uvážit zmíněné skutečnosti u fondů, které takovouto reklamu provozují, což je v rozporu se zákonem a že by snad tyto fondy neměly mít příslušný souhlas ministerstva, protože porušují zákony, a to ještě v době, než se privatizace rozběhne. Kromě toho bych chtěl požádat pana prokurátora, aby prověřil, zda se v tomto případě nejedná o podvod podle § 250 zákona č. 140 Sb. - jde o trestní zákon. V tomto případě by se mohlo jednat o podvod, který má rozsáhlé společenské následky, a proto myslím, že je třeba se touto věcí zabývat a prověřit ji.

Chtěl bych se ještě zmínit o některých rizicích, neboť tyto akciové společnosti nemají v úmyslu to co inzerují, že budou akcie vykupovat od držitelů investičních kupónů - to bude dělat investiční společnost a nikoli investiční fond, což ovšem dnes držitelé kupónů nevědí. Tyto mateřské akciové společnosti, až budou mít dost velký balík akcií, pak budou moci provádět takové transakce jako přelévání kapitálu z jedné společnosti do druhé, což může vést ke značným problémům na trhu cenných papírů. Domnívám se tedy, když již nyní tyto společnosti nedodržují přesně zákony a inzerují něco, co nelze splnit, že bychom měli být v tomto směru opatrnější.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím pana poslance Květa.

Poslanec Jan Květ: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych především poděkovat panu ministru Ježkovi za obsáhlou informaci, kterou nám podal, ale jistě se nebude hněvat, když ho požádám o zpřesňující informace a vyslovím ještě jednu prosbu.

První dotaz se týká toho, co pan ministr řekl, že některé projekty, u kterých bylo velmi pravděpodobné, že nebudou podány konkurenční privatizační projekty - šlo převážně o kupónovou privatizaci - začaly být projednávány 4. ledna, zatímco lhůta pro konečné podání konkurenčních projektů byl 20. leden. Můj dotaz se tedy týká toho, jak je zajištěno, že ty konkurenční projekty, které přišly do 20. ledna a týkaly se již předběžně projednaných privatizačních projektů, budou projednávány stejně vážně jako již projednané a zda tam nebude hrát nějakou roli psychologický faktor. Již jsme to projednali, tak proč se tím znovu zabývat.

Dále jsem se chtěl zeptat, jak při posuzování projektů vůbec je bráno vážně stanovisko ministerstev, tj. zakladatelů jednotlivých podniků, a do jaké míry je zajištěno, aby v oborových komisích stanoviska ministerstev nepřevažovala. Toto je obava těch, kdo podávají nyní konkurenční privatizační projekty, aby rezortním zájmům - nemyslím zde rezort pana ministra Ježka - nebyla dávána přednost. Jako příklad toho, že ještě docházejí konkurenční projekty, mám ze svého vlastního města, z Třeboně, které podalo 20. ledna konkurenční projekt na část třeboňských rybníků a podporují jeden projekt na třeboňské lázně.

Druhá otázka - jestli je vůbec možné podat předběžný odhad podílu jednotlivých forem privatizace na celkovém objemu 140 mld., které budou privatizovány v České republice. Všech forem privatizace, o kterých zde pan ministr mluvil.

Třetí dotaz je vlastně připomínka na nezodpovězenou část mé interpelace, která se týkala zabezpečení zájmů ochrany přírody a ochrany vod při privatizaci rybníků a vodních ploch. Ministerstvo životního prostředí České republiky podalo jakýsi rozklad na ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci a podle informací, které mám, byl rozklad obdobný mému dotazu. Podle informací, které mám od náměstka Mlčocha, zatím na tento dotaz nedostal odpověď. Šlo o to, že na základě čl. 10 Ústavy, zákona o vodách a zákona č. 229/1991 Sb., jsou vodní toky, rybníky na vodních tocích a některá vodní díla neprivatizovatelná. Rovněž také pozemky, které podléhají zvláštnímu režimu, jako např. chráněná území, resp. může jít o privatizaci nebo o převod majetku na jiného uživatele prostřednictvím pozemkových fondů. Čili zda toto bere ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci v úvahu při posuzování privatizačních projektů rybářských, zemědělských atd.

Konečně mám prosbu na pana ministra. Jako další bod budeme projednávat velkou privatizaci v lesním hospodářství. Je to jistě velmi kontroverzní otázka a vzhledem k tomu, že jsme posunuli zprávu pana ministra na první místo před tento bod, prosím ho, aby na tento další bod ve sněmovně zůstal a teprve pak odjel do Lnářů. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Květovi. Prosím pana poslance Petra, připraví se pan poslanec Balcárek.

Poslanec Jan Petr: Pane místopředsedo, dámy a pánové, v prosinci minulého roku jsem obdržel petici dr. Emanuela Kubína, která souvisí s projednávanou problematikou. Tato petice signalizuje, že mohl být porušen československý právní řád právě se zahájením kupónové privatizace.

Pan ministr Ježek ve svém úvodním expozé hovořil o tom, že privatizační projekty byly publikovány všechny v termínu do 20. listopadu. Tím na první pohled je vlastně patrné, když byla registrace a prodej knížek zahájen 1. 10., že se tady skutečně jedná o jakýsi problém. Rád bych, abych to nekomplikoval, protože mi je na druhé straně sympatický přístup pana ministra Ježka v tom ohledu, že je realista pokud jde o lhůty, které jsou v průběhu privatizace stanoveny, nechce nic uspěchat, protože on je zodpovědný za konkrétní provedení, rád bych tedy znal stanovisko pana ministra Ježka k tomuto problému. A samozřejmě bych požádal o stanovisko pana generálního prokurátora. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Petrovi. Prosím pana poslance Balcárka, připraví se pan poslanec Lom.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové, sledujeme-li počínání tzv. Harvardských fondů - v tomto smyslu naváži na kritický příspěvek pana kolegy Payna zjišťujeme, že tyto fondy již dnes ovládly 35 % kapitálu určeného ke kupónové privatizaci prostřednictvím nastrčených, zdánlivě nezávislých společností.

V tomto smyslu se objevují tohoto druhu informace i v denním tisku a prosil bych pana ministra Ježka, aby je vyvrátil nebo potvrdil, nebo je uvedl na správnou míru. Tito podnikatelé prostřednictvím dost široce založené sítě se pokoušejí o to, co kupónová privatizace bezelstně umožňuje aby kapitál v této zemi byl nejen vykoupen, ale prakticky za symbolický poplatek předán cizímu kapitálu. Čili prakticky navazuje proces, který ve svých důsledcích přivodí následky teď se omlouvám, že ze mne promluví profese historika obdobné následkům, které připravila Bílá hora. Tehdy ovšem ke změně vlastnických vztahů v neprospěch obyvatel zemí tzv. bývalé Koruny české přispěly zbraně na bělohorské pláni v roce 1620. Zatímco dnes tento proces navozuje Federálním shromážděním schválený způsob ekonomické reformy Václava Klause. Hrozí nám v tomto cyklu zcela vážné nebezpečí, jemuž by se dalo zabránit, podle soudu čelných kritiků této reformy nebo tímto způsobem prováděné kupónové privatizace, mám na mysli kritiku prof. Milana Zeleného, Waltra Komárka, Miloše Zemana a dalších, tím způsobem, že by byl kapitál předán lidem, kteří ho vytvářejí, tedy manažerům, formou dlouhodobě splácených zaměstnaneckých akcií. Může dojít k situaci, že zahraniční fondy a fondy domácích mafií budou kontrolovat převážnou část akcií našich podniků a že tyto fondy nebudou úmyslně vyplácet dividendy, aby akcionáře přinutily zbavit se za hotové peníze svých akcií.

Prostě stav, kdy údajně je již na 35 % určené hodnoty kapitálu v kupónové privatizaci v rukou Harvardských fondů apod., vyvolá zřejmě v našich zemích podobnou situaci, která zde byla v dějinách našeho národa již nejednou. Např. v minulém stolení v době národního obrození, kdy se konečně začal prosazovat český kapitál proti německému. Abychom na tuto dobu národního obrození, která by nás opět v budoucnu zbavila nadvlády zahraničního, zejména německého kapitálu, nemuseli dlouho čekat, doporučuji a volám po. přijetí usnesení, které by tento způsob provádění kupónové privatizace, jak jej sledujeme a jak je kritizován i naší širokou voličskou základnou, doporučil urychleně zastavit.

Varující signály se ozývají v Telegrafu, např. ze včerejšího dne cituji "největší zkázou o registrační místo na Celetné ulici" je tento článek "tu však je řada agentů, neznámého privatizačního fondu, kteří vůbec nevědí jak správně vyplnit kupónovou knížku".

Děkuji za vaši pozornost. To je příspěvek do diskuse.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Předejte svou připomínku panu kolegovi Ledvinkovi až bude připravovat usnesení. Prosím pana poslance Loma a připraví se pan poslanec Soural.