Společný zpravodaj výborů SL P. Čičmanec:
Vážený pán predseda, vážené
Federálne zhromaždenie, pristupujeme k prerokovávaniu
vládneho návrhu zákona o zvýšení
dôchodkov v roku 1992 - tlač 1231. Toto zvýšenie
je súčasťou radu postupných krokov,
ktorých cieľom je:
po a) vyrovnať aspoň čiastočne životné
náklady u dôchodcov (to je vlastná valorizácia
dôchodkov), po b) urobiť systémové úpravy
dôchodkov a ich zvýšenie tak, aby sa postupne
vyrovnali staré dôchodky, určené z
nižšieho základu, s dôchodkami novými,
resp. novými, určovanými z vyššieho
základu pri inak rovnakých pracovných expozíciách,
čo sa týka druhu práce a počtu pracovných
rokov. To umožňuje práve metóda zvyšovania
o pevnú, nie percentuálnu čiastku. Na schválenie
tohto zákona čakajú zvlášť
naši dôchodcovia. Dúfam, že návrh
bude schválený. Ako vás zoznámi poslankyňa
Gajdošová, v pripomienkovom konaní sa návrh
stretol so súhlasným stanoviskom všetkých
kompetenčných orgánov a výborov Federálneho
zhromaždenia, ktorým bol prikázaný k
prerokovaniu.
Závažné pozmeňujúce návrhy,
pripomienky k návrhu, resp. kritické poznámky
na adresu federálnej vlády prišli len k stanovisku
českej vlády zo dňa 30. októbra 1991,
aj keď celkovo vláda Českej republiky vyslovila
s návrhom zákona súhlas. Stanovisko k niektorým
z nich zaujal minister federálnej vlády Petr Miller.
Gestorské výbory vzali pripomienky na vedomie, ale
neschválili ich do návrhu zákona. Ide o tieto
pripomienky v ich podstate. Po prvé: zrušiť hornú
hranicu dôchodkov 3.800 Kčs, po druhé: kritizuje
vyrovnávanie starých dôchodkov s novými
ako nivelizačnú tendenciu, po tretie: odporúča
jeho včasné prerokovávanie vzhľadom
k súvislosti s prípravou štátnych rozpočtov,
po štvrté: odporúča doplniť dôvodovú
správu o zdôvodnenie, prečo nie je navrhnuté
obdobné ustanovenie v § 6 a v § 7 ods. 2 zákona
č. 46/1991 Zb., o vyplácaní dávok
aspoň už od začiatku nasledujúceho mesiaca.
Po ďalšie: upraviť účinnosť.
Pripomienku Slovenskej správy sociálneho zabezpečenia
vyvolanú technickými nedostatkami v evidencii dôchodkov,
aby k zvýšeným dôchodkom patrilo už
v nasledujúcej splátke priznanie dôchodku,
to znamená, na začiatku nasledujúceho mesiaca,
gestorské výbory neschválili zrejme preto,
že je to proti oprávneným záujmom dôchodcov.
Gestorské výbory sociálne a kultúrne
schválili vládny návrh zákona o zvýšení
dôchodkov - tlač 1231 - bez pripomienok a odporúčajú
ho snemovniam prerokovať a schváliť.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem pánovi Čičmancovi za prednesenie
spravodajskej správy. Teraz prehovorí poslankyňa
Gajdošová
Společná zpravodajkyně výborů
SN A. Gajdošová: Vážený pán
predseda, vážené Federálne zhromaždenie,
vážení poslanci a poslankyne. Vládny
návrh zákona o zvýšení dôchodkov
v roku 1992 - tlač 1231 - federálna vláda
súhlasí s vládnym návrhom zákona
o zvýšení dôchodkov v roku 1992 - tlač
Federálneho zhromaždenia 1231.
Slovenská národná rada súhlasí
s vládnym návrhom zákona o zvýšení
dôchodkov - tlač Federálneho zhromaždenia
1231. V Slovenskej národnej rade vládny návrh
zákona prerokovávali tieto výbory: výbor
pre sociálnu politiku, zdravotníctvo a sociálne
vzťahy, výbor národohospodársky a rozpočtový
výbor Slovenskej národnej rady. Výbory odporučili
vládny návrh zákona Federálnemu zhromaždeniu
prijať bez pripomienok.
Česká národná rada vyslovila súhlas
s vládnym návrhom zákona 18. februára
1992. V Českej národnej rade vládny návrh
zákona prerokovávali tieto výbory: ústavnoprávny
výbor, rozpočtový a kontrolný výbor,
výbor pre sociálnu politiku, zdravotníctvo,
cirkevný a humanitný výbor Českej
národnej rady. Uvedené výbory odporúčajú
Federálnemu zhromaždeniu ČSFR, aby vyslovilo
s návrhom zákona súhlas s pripomienkami,
ktoré gestorské výbory Federálneho
zhromaždenia sociálne a kultúrne vzali na vedomie.
Vládny návrh zákona vo Federálnom
zhromaždení prerokovali tieto výbory: výbory
sociálne a kultúrne Snemovne ľudu a Snemovne
národov, výbory hospodárske Snemovne ľudu
a Snemovne národov, výbory ústavnoprávne
Snemovne národov a Snemovne ľudu, výbory pre
plán a rozpočet Snemovne národov a Snemovne
ľudu. Výbory odporučili bez pripomienok vládny
návrh zákona schváliť.
Garančné výbory sociálne a kultúrne
Federálneho zhromaždenia nemajú k návrhu
pripomienky a odporúčajú vládny návrh
zákona, tlač 1231, schváliť.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem za prednesenie spravodajskej správy. Týmto
by som otvoril rozpravu. Prosím, aby mi boli postúpené
písomné prihlášky do rozpravy. Ako prvý
prehovorí pán poslanec Prokop.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, dovolte mi, abych v souvislosti
s projednáváním vládního návrhu
zákona o zvýšení důchodů
v roce 1992 - tisk 1231 - řekl několik slov obecně
o politice státu v oblasti důchodového zabezpečení
občanů.
Již tady bylo řečeno, jak panem navrhovatelem
ministrem Millerem, tak i zpravodajem panem poslancem Čičmancem,
několik věcí, které bych nerad opakoval.
My jsme v nynějším volebním období
zvyšovali důchody již dvakrát a bylo tu
řečeno, že smyslem těchto úprav
bylo nejen reagovat na zvýšení životních
nákladů, ale také - pokud je to technicky
možno - vyrovnat do jisté míry rozdíly
mezi dříve přiznanými důchody,
vypočtenými z nízkých mezd a přiznávané
před přijetím zákona 100 z roku 1988
a důchody přiznanými v pozdějším
období, tedy těmi, které byly výrazně
vyšší. Nikoliv tedy nivelizovat bylo snahou těchto
opatření, tedy popřít princip zásluhovosti
- jakkoliv v minulém období byl ten princip zásluhovosti
ze známých politických důvodů
diskutabilní - ale pokud možno dosáhnout takového
stavu, aby důchody přiznané za stejnou práci,
ale v různých obdobích byly si navzájem
odpovídající. Ideální meto§
dou by asi samozřejmě bylo přepočtení
všech starých důchodů podle zákona
č. 100/1988 Sb. - to je ovšem technicky obtížně
proveditelné a i vzhledem k zatíženosti aparátu
důchodového zabezpečení prakticky
nemožné a navíc, doufejme, pan ministr již
tady zmínil, že brzy přijde zcela nový
zákon o sociálním pojištění,
který postaví sociální pojištění
na úplně jiné a nové základy.
Čili hledal se způsob, jak nelépe zvyšovat
důchody staré vůči důchodům
později přiznávaným, aby se tento
rozdíl co nejvíce snížil. Jednou to
bylo zvýšení procentuální, po
druhé zvýšení o pevnou částku.
Nyní se navrhuje zvýšit důchody o pevnou
částku. Pokud se týče důchodů
uvedených v § 2 (tisk 1231), zdá se mi, že
je navržený způsob asi skutečně
nejvhodnější. Poněkud jiná je
ovšem situace, podle mého názoru, u důchodů
přiznaných v roce 1992.
Zde mi připadá navržený způsob,
tedy zvýšení o pevnou částku
290 Kčs jako příliš nivelizační
opatření a navíc důchody zvýšené
již v minulém roce jak o pevnou částku,
tak o percentuální částku by byly
oproti důchodům přiznaným v roce 1992
i po nynějším zvýšení vyšší
o 10 až 60 Kčs měsíčně,
podle výše důchodu. Tak např. za předpokladu,
že se příjem v roce 1991 zvýšil
v průměru o 600 Kčs měsíčně,
což odpovídá růstu průměrné
mzdy v národním hospodářství
v tomto roce, u občana, kterému byl přiznán
důchod v roce 1991 ve výši 2 600 Kčs
by činil jeho důchod, kdyby byl přiznán
až v roce 1992 - vzhledem k zvýše§ ní
mezd - 2 630 Kčs. Důchod, přiznaný
v roce 1991, ve výši 2 600 Kčs se zvýšil
nejprve o 8 %, tj. o 208 Kčs, potom o 110 Kčs a
v roce 1992 se nyní navrhuje zvýšení
o 30 Kčs. Když tedy sečteme tyto sumy, tento
důchod by v roce 1992 činil 2 948 Kčs.
Naopak důchod přiznaný v roce 1992 ve výši
2 630 Kčs, se má - podle navrhovaného řešení
- zvýšit o 290 Kčs, to znamená, že
by činil 2 920 Kčs, to jest o 28 Kčs měsíčně
méně než důchod přiznaný
v roce 1991.
Navrhuji proto, aby i důchody, přiznané v
roce 1992 byly zvýšeny o 8 %, nejméně
o 190 Kčs měsíčně a o pevnou
částku 110 Kčs měsíčně,
to jest podle naprosto stejných zásad jako tomu
bylo v roce 1991.
Zvýšení důchodů přiznávaných
v roce 1991 o 30 Kčs měsíčně
kompenzuje v průměru nárůst průměrné
mzdy ve výši důchodu.
V důvodové zprávě (tisk 1231) se o
mnou zmiňované situaci hovoří. I v
našich výborech při projednávání
zákona se tento problém diskutoval. Pan ministr
Miller argumentoval podobně, jako je to uvedeno v důvodové
zprávě, totiž že kdybychom zvýšili
důchody, přiznané v roce 1992, obdobně
jako ty již dříve zvyšované, to
znamená kombinací pevné a procentní
sazby, bylo by stanovení výše důchodu
velmi komplikované a diferenciace, které by se tak
dosáhlo by byla minimální. Já se však,
bohužel, domnívám, že by to bylo řešení
přece jen spravedlivější. Ani argument,
že vládou navrhovaná úprava důchodů
vychází z růstu životních nákladů
a nikoli z růstu mezd mi v tomto případě
u důchodů přiznaných v roce 1992 mi
nepřipadá tak zcela namístě. I z diskuse
ve výboru usuzuji, že převážily
důvody ryze praktické, tedy komplikace, které
by nastaly, a nakonec to vyplývá i z důvodové
zprávy; když se podíváte na její
desátou stranu v posledním odstavci, tak to tam
najdete.
K nivelizaci jistého typu dochází v souvislosti
se zvyšováním důchodů, které
jsou jediným zdrojem příjmů. Například
v roce 1988 činil jediný zdroj příjmu
pro jednotlivce, tedy důchod, 1000 Kčs měsíčně
a maximální výše důchodu byla
3800 Kčs měsíčně. To znamená,
že důchod, upravený jako jediný zdroj
příjmu, představoval zhruba 26 % maximální
výše důchodu. Podle navrhovaného zákona
by měl důchod upravený jako jediný
zdroj příjmu pro jednotlivce činit 1760 Kčs,
takže by dnes činil již 46 % maximální
výše důchodu.
K nivelizaci důchodů nemalou měrou přispívá
i dodržování již také zde zmíněné
maximální hranice 3800 Kčs. Dámy a
pánové, ponechme teď stranou argument, že
se jedná o necelé 1 % důchodců, a
že je mezi nimi řada těch, kteří
své vysoké důchody získali díky
své vysoké politické preferenci v minulém
režimu. Je však mezi nimi i dominantní řada
těch, kteří tvrdě pracovali a přesluhovali,
aniž by byli zvýhodňováni komunistickým
režimem. Já uznávám argumenty uvedené
v důvodové zprávě i zejména
argumenty, které pan ministr Miller dodal v dodatku. Jde
převážně o důvody politické.
Chci jenom připomenout, že to, co navrhovatel uvádí
v důvodové zprávě a to co zde dnes
opět z úst pana ministra zaznělo, tedy že
příště se bude hranice maximálních
důchodů již překračovat, to jsme
tu slyšeli již loni, kdy pan ministr sliboval, že
příště to jest při schvalování
zákona 246, ale nejpozději ještě příště,
tedy nyní, již budou zvýšeny i nejvyšší
důchody. Myslím, že vláda by měla
svá slova vážit a své sliby beze zbytku
plnit. Pokud nastane situace, že slib splnit nelze, což
se samozřejmě při dynamickém vývoji
situace může stát, je třeba alespoň
přiznat barvu a věc seriózně vysvětlit.
Komunistický princip stejných žaludků
je pro mne nepříliš únosný.
Stejný případ jako dodržování
slibů, a to ještě závažnější,
je dodržování zákonů. Zákon
46 z loňského roku v § 9 říká,
že důchody se opětovně a neprodleně
zvýší, jestliže od posledního zvýšení
činí růst životních nákladů
alespoň 10 % anebo růst průměrné
mzdy alespoň 5 %. Já tedy s politováním
konstatuji, v souladu se stanoviskem výboru České
národní rady, že druhá podmínka
byla splněna již v průběhu druhého
pololetí loňského roku. A zde kladu dotaz:
Není totiž zcela jasné jakým mechanismem
sleduje vláda kritické hodnoty výše
stanovených hranic, které zákon stanoví.
Možná, že se jak Česká národní
rada, tak i jiní mýlí - z důvodové
zprávy totiž není jasné, jak se hodnoty
sledují a já bych poprosil, až pan ministr
bude mít slovo, aby vysvětlil, jak dospěla
vláda k tomu, že zvýšení se navrhuje
k 1. červnu, to znamená, že podmínky
splněny byly teprve v této době.
Dámy a pánové, vládní návrh
zákona o zvýšení důchodů
- tisk 1231 - je třeba schválit. Bylo již zde
řečeno, že na něj čeká
důchodcovská obec a samozřejmě, že
budu pro něj hlasovat v jakékoli podobě.
Je ovšem rovněž třeba konstatovat, že
dodržování zákonů je v právním
státě alfou a omegou pro každého občana,
natož pak pro vládu, která nám zákony
navrhuje.
Je třeba konstatovat, že jsme důchodcům
zřejmě ještě leccos dlužni a není
pro mne v tuto chvíli tak zcela relevantní argument,
ten fakt, že například rodiny s malými
dětmi jsou na tom ještě hůř -
byť by to byla pravda. Důchodci jsou těmi,
kdo v drtivé většině ve své sociální
situaci sami příliš nezmohou. Neměli
bychom na to zapomínat.
Nyní mi dovolte, abych přednesl ještě
svůj pozměňovací návrh, který
v paragrafovaném znění předám
zpravodajům.
Navrhuji upravit znění § 3 takto: Zvýšení
důchodů přiznaných v roce 1992, odstavec
1: Důchody starobní, invalidní, za výsluhu
let přiznané od 1. ledna 1992 do 31. prosince 1992
se zvyšují o 8 %, nejméně o 190 Kčs
měsíčně. Důchody, uvedené
ve větě první, se dále zvyšují
o pevnou částku, která činí
110 Kčs měsíčně.
Odstavec 2: Pro zvýšení důchodů
vdovských, sirotčích, částečných
invalidních a pro souběh s jiným důchodem
podle odstavce 1, platí § 2, odst. 2 až 5 obdobně.
Dále navrhuji v návaznosti na legislativní
úpravy znění § 6 odst. 1 takto: Pro
zvýšení důchodů podle §
2 až 4 platí obdobně ustanovení §
2 odst. 4 a 5, § 5 odst. 1, 3, 4, § 7 odst. 1 a §
8 zákona č. 46/1991 Sb. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem. Prosím, aby ste písomne odovzdali
pozmeňujúce návrhy. Ďalej v rozprave
vystúpi pani poslankyňa Drešerová. Udeľujem
jej slovo. Pán poslanec Žáček sa hlási
s technickou poznámkou.
Poslanec SL L. Žáček: Já jsem svůj
návrh dal asi 4 hodiny před paní kolegyní.
Je pravděpodobně u vás, pane předsedo.
Poslankyně SL D. Drešerová: Pokud je tomu tak,
ráda vám přenechám svůj čas.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Prosím, pani poslankyňa, máte slovo.
Poslankyně SL D. Drešerová: Vážený
pane předsedo, vážené dámy a
pánové, jak tady uvedl již pan poslanec Prokop,
zákon č. 46/91 Sb. stanovil zásadu, že
důchody se opětovně a neprodleně zvýší,
dojde-li od posledního zvýšení důchodů
k růstu životních nákladů alespoň
o 10 % a růst průměrných mezd bude
vyšší než 5 %. Tyto podmínky byly
splněny, zejména podmínka zvýšení
životních nákladů, ta byla výrazně
zvýšena již v prosinci roku 1991.
V rodinách důchodců byl reálný
růst životních nákladů několikanásobně
vyšší než 10 %. Přitom dvojí
zvýšení důchodů, které
jsme schválili, pokrývá nárůst
přibližně jen 20 %. Proto je tedy nutné
v souladu s § 9 zákona č. 46/91 Sb. neprodleně
důchody zvýšit v nejbližším
výplatním termínu, tedy k 1. 4. 1992. Není
přece možné, aby parlament a vláda se
snažily obcházet vlastní zákon tím,
že jej předkládají pozdě. Přitom
vzhledem k těžkostem a technickému zabezpečení
tohoto kroku souhlasím, aby zvýšení
bylo vyplaceno zpětně.
Dovolte tedy, abych na základě výše
uvedeného navrhla změnu § 8 zákona o
zvýšení důchodů takto: "Tento
zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení. § 2, 4 a 5 nabývají
účinnosti dne 1. 4. 1991. Zvýšení
důchodů se vyplatí zpětně,
nejpozději v červnovných výplatních
termínech." Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem, pán poslanec. Ospravedlňujem sa vám,
našiel som vašu prihlášku. Bola medzi predchádzajúcimi
prihlásenými, ktoré boli podané v
súvislosti s návrhom programu a ďalších
diskusií, keď predsedal pán Šútovec.
Slovo má teraz pán poslanec Žáček.
Poslanec SL L. Žáček: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové. Ohrazuji
se proti nařčení ministra Millera, že
kdo chce navrhnout vyšší důchod, je populista.
Je to právo poslance. Dnes mezi námi žije početná
skupina důchodců s příjmem mírně
přes dva tisíce korun, které po zaplacení
dávek, zbude denně deset až patnáct
korun na stravu. Tím myslím například
nájem za družstevní byt, elektřinu,
plyn, noviny, radio, televizi atd.
Chtěl bych dále říci, že jako
první poslanec Federálního shromáždění
jsem vystoupil ve věci valorizace důchodů
již na 4. společné schůzi Federálního
shromáždění dne 11. července
1990, a na 10. společné schůzi dne 20. 12.
1990, a pak následně několikrát v
roce 1991. Dnes opět mám poslední možnost
před ukončením šestého volebního
období Federálního shromáždění
se k této problematice vyjádřit ve formě
pozměňovacího návrhu (tisk 1231).
S ohledem na to, že zákon má vstoupit v platnost
od 1. 6. 1992 poukazuji na jeho opožděnou platnost,
protože měl být realizován již
k 1. 11. 1991, v dalším termínu měl
vstoupit v platnost 1. 3. 1992. Jeho opožděnou realizací
došlo k porušení zákona č. 46/1991
Sb. a také došlo k úspoře jen za rok
1992 částky 3,5 miliardy korun, jak je uvedeno na
straně 11 důvodové zprávy.
Z toho důvodu, aby se situace opět neopakovala v
druhém pololetí roku 1992 na podkladě nám
známé skutečnosti, že od 1. 7. 1992
dojde ke zvýšení cen nájemného,
elektřiny, plynu a dalších služeb, abychom
k tomu přihlédli a alespoň částečně
napravili nerealizované termíny úprav, jak
jsem výše uvedl a již od 1. 6. 1992 zvýšili
důchody takto:
V § 2 odstavec 1 navrhuji změnu co do roku přiznání
důchodu, tak co do výše měsíčních
částek, o které by se důchody zvýšily.
Do 31. 12. 1977 580,-
1978 - 80 490,-
1981 - 83 450,-
1984 - 86 420,-
1987 do 30.9.1988 390,-
Od 1.10.1988 do 31.12.1989 300,-
1990 - 1991 270,-
K posunutí hranice roku přiznání důchodu
z 31. 12. 1975 na 31. 12. 1977 dochází z toho důvodu,
že se jedná o důchodce ve věku 77 let.
Průměrný věk v ČSFR je pod
touto hranicí. Proto navrhuji termín do 31. 12.
1977, kdy tito starodůchodci dosáhnou věk
75 let.
Navrhované zvýšení dle tisku 1231 je
uvažováno pro prvé pololetí roku 1992.
Podaný pozměňovací návrh řeší
situaci důchodců i ve druhém pololetí
roku 1992, kdy dojde k určitému zvýšení,
jak jsem výše uvedl, a to z toho důvodu, aby
v povolebním období nedošlo znovu ke zpoždění
třech kvartálů. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem, slovo má pani Němcová, potom
pán Zeman.
Poslankyně SL D. Němcová: Vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, chtěla bych jménem
klubu Občanského hnutí vyslovit podporu předloženému
návrhu v tom znění, jak jsme jej projednávali
na výborech.
Naše výbory sociální a kulturní
Sněmovny lidu a Sněmovny národů se
všemi připomínkami, které zde byly opakovány,
například panem kolegou Prokopem, se důkladně
zabývaly a tato stanoviska nepřijaly, neztotožnily
se s nimi.
Chtěla bych poukázat na to, že ty sporné
momenty plynou asi tak ze dvou zřetelů a míří
vlastně stej§ ným směrem. Pokud se hovoří
o nivelizaci, tak myslím, že je potřeba dělat
rozdíl pokud se týká osob, které nemohou
už aktivně ovlivnit svou sociální situaci.
Samozřejmě, že to neznamená, že
bychom chtěli nivelizovat sociální situaci
osob v produktivním věku, jak se říkalo
nebo kteří se mohou aktivně podílet
a určovat svůj osud. Stát samozřejmě
není nadále zaopatřovacím zařízením.
To myslím, že je jasné, a proto také
nemůžeme žádat větší
částky, protože na ně nemáme.
Musíme vycházet z reálné finanční
situace a tady bychom si přáli, aby co nejdříve
byla naprosto přesně stanovena rozpočtová
pravidla, aby tak každý občan mohl vidět,
přehledně, s čím hospodaříme.
A také by bylo důležité si uvědomit,
že se pohybujeme v prostoru pouze možného. Takže
ta nivelizace domnělá myslím, že je
spíše než tendencí státu udržovat
své občany na určité rovnoměrné
rovině výrazem sociální solidarity,
která nám umožní abychom těm
spoluobčanům, kteří už nemohou
svůj osud ovlivnit, pomohli dostat se aspoň na jakž
takž vyrovnanou sociálně potřebnou úroveň.
Děkuji.
Předsedající předseda FS A. Dubček:
Ďakujem pani poslankyni Němcovej. Slovo má
pán Zeman. Hlási sa ešte niekto do rozpravy?
Pán Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, vážené
Federální shromáždění,
když jsme ve výborech pro plán a rozpočet
projednávali návrh tohoto zákona, položi§
li jsme předkladateli jednu velice prostou otázku.
Zda si je vědom, že předkládaný
návrh je v rozporu s ustanovením o valorizaci důchodů,
tak jak se tady o tom hovořilo. Odpověď, stručně
řečeno, byla taková, že předkladatel
si tohoto rozporu vědom je, ale že rozpočtové
prostředky dřívější valorizaci
neumožňovaly. Zhruba totéž ostatně
říkala moje předřečnice.
Chtěl bych upozornit, že valorizace důchodů,
i když fakticky jde pouze o indexaci, tedy nikoliv o zhodnocení
důchodů, ale o jejich přizpůsobení
pohybu inflace, je nárokovou položkou. A že naopak
řada jiných výdajových položek
státního rozpočtu nemá tento nárokový
charakter a v mnoha případech je čirým
plýtváním. Nehledě na to, že
bychom se měli zamýšlet i nad tím, do
jaké míry výrazné oslabení
rozpočtových příjmů je způsobováno
neefektivní hospodářskou politikou a do jaké
míry, tedy i na účet důchodců
a odkládané valorizace, jsou tyto neúspěchy
financovány.
Přiznávám se, že mě poněkud
znepokojuje, jestliže k valorizaci důchodů
dochází až k 1. červnu, tedy čirou
náhodou týden před volbami. Přiznávám
se, že mě znepokojuje, jestliže stoprocentní
zvýšení nájemného je naopak plánováno
k 1. červenci, tedy opět čirou náhodou
týden po volbách. Stejně tak mě ostatně
znepokojuje i snaha vlády dohodnout při některých
zahraničně obchodních jednáních,
aby celoroční dodávky nafty z Ruska byly
dodány již v prvním polole§ tí
tohoto roku a připomíná mi to trochu taktiku
"po nás potopa". Ale protože na toto téma
už mluvili moji předřečníci a
protože je poměrně módní a možná
i trochu populistické, zejména u těch, kdo
si na důchodce po celou dobu funkčního období
tohoto parlamentu příliš nevzpomněli,
vzpomenout si na ně krátce před volbami.
Dovolte mi, abych skončil tématem, které
populistické zcela určitě nebude. A to je
ona maximální výše důchodu ve
výši 3 800 Kčs. Pan ministr Miller může
potvrdit, že zhruba před rokem v našich výborech
prohlašoval, že tato hranice bude odbourána.
Nyní to prohlašuje opět. Jak ale máme
věřit tomuto prohlášení, jestliže
nebylo splněno prohlášení předchozí?
Samozřejmě, že tímto požadavkem
přízeň u voličů příliš
nezískáme, protože jsme mnohdy egalitáři
a protože mnohdy usilujeme o jistou nivelizaci důchodů,
stejně jako usilujeme o nivelizaci mezd. Uvědomte
si však, vážení kolegové, že
v oněch stropových důchodech zdaleka nejsou
Bilakové a jim podobní. V těch stropových
důchodech jsou horníci s dlouhou dobou práce
v uranových dolech. Představuje to zlomek procenta
důchodců a chceme-li vážně hlásat
zásady tržní ekonomiky, s nimiž jsou spojeny
i zásady jak mzdové, tak důchodové
denivelizace, pak paradoxně i ono udržování
důchodového stropu je stejně tak laciné
populistické gesto, jako gesta, o nichž jsem mluvil
předtím. Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk.)