Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Celková výroba zboží v průmyslu [tj. včetně prům. podniků místního hospodářství a výr. družstev, vedlejších dílen a provozů neprůmyslových organizací, malých podniků a družstev a podnikatelů nezapsaných do podnikového rejstříku] poklesla podle odhadů FSÚ za leden-červenec o 16,2 %, takže statistikou nepodchycený objem výroby "vylepšuje" celkovou reálnou (faktickou) dynamiku průmyslové produkce zatím jen o 2,3 bodu.

Pokles průmyslové výroby postihuje v úhrnu za 7 měsíců všechna průmyslová odvětví (s výjimkou průmyslu paliv - zvýšení o 2,7 % - a výroby osobních automobilů), nejcitelněji však (vedle hutnictví neželezných kovů) odvětví zpracovatelského průmyslu (textilní průmysl - 25,9 %, konfekční -33,6 %, elektrotechnický -30,5 % a kožedělný -27,4 %). To potvrzuje, že zatím stále nedochází k žádoucímu posunu odvětvové struktury průmyslové výroby ve prospěch výrob s vyšším stupněm zpracování. Pokles produkce těžebních odvětví za 7 měsíců t. r. byl 3,1 mld Kčs (11,3 %) a zpracovatelských na 89,2 mld Kčs (19,9 %).

Z řetězového porovnání objemů výroby vyplývá, že k největšímu snížení výroby (vždy proti objemu v předcházejícím měsíci) došlo v dubnu (o 6,2 mld Kčs) a červenci (o 13,1 mld Kčs).

Hodnocení vývoje produkce, průměrné denní výroby a produktivity práce je však nutno brát jako orientační, vzhledem k rozdílnému faktickému čerpání fondu pracovní doby v jednotlivých podnicích, odvětvích atd. (individuální odstávky výroby, dodatkové dovolené, zkrácení pracovního týdne a pod.).

Vývoj dynamiky výroby v přepočtu na průměrnou denní výrobu je patrný z grafu (pramen FSÚ).

Vývoj průměrné denní výroby v průmyslu (stejné období m. r. = 100)

Ve vývoji od počátku letošního roku je patrný základní nesoulad mezi dynamikou poklesu výroby a zaměstnanosti v průmyslu, která je - bez těsnější korelační vazby na prohlubujícím se poklesu výroby zboží - více méně stabilní (viz graf).

Dynamika vývoje výroby zboží, prod. práce, počtu prac.

Tento stav dosud umožňují v řadě případů vysoké zisky podniků dosahované letos krátce po liberalizaci cen v kombinaci s tarifním systémem mzdové regulace, které vytvářejí finanční a systémové předpoklady pro to, aby se průměrný stav pracovníků za období 1. pololetí (tj. proti stavu v lednu) snížil o pouhých 2,4 % při 16,5 %-ním poklesu výroby.

Pokles výroby se z poněkud větší části odráží v rozmělňování produktivity práce než v pokles stavu pracovníků. Přitom dosahovaná produktivita práce je de facto opticky "vylepšována" tím, že podniky uvolňovaly v prvé řadě pracovníky svých vedlejších a obslužných provozů, vyčleňovaly dříve vlastní učňovská střediska, závodní jesle a mateřské školy, rekreační střediska a pod., s cílem co možná nejdéle udržet pracovní kádr rozhodujících výrobních zaměstnanců. Tento postup sice snižuje celkovou vykázanou nezaměstnanost na relativně nízkou a poklesu výroby neodpovídající globální úroveň, z dlouhodobého hlediska je však neudržitelný.

Rovněž nesoulad mezi dynamikou poklesu průmyslové výroby (-12,0 %) a spotřebou elektrické energie u velkoodběratelů (-9,7 %) mezi 1. a 2. čtvrtletím 1991 zatím naznačuje absenci kvalitativních a strukturálních změn; pokles produkce u méně energeticky náročných odvětví je výraznější, než u produkce energeticky náročné.

b) stavebnictví

Výrazný pokles investiční aktivity spojený s omezováním účasti státu na financování investiční výstavby pro veřejný sektor (bytová výstavba, infrastruktura atd.) a celkové snížení poptávky po všech stavebních pracech vedl k velkému útlumu stavební výroby. Negativní roli v tomto vývoji sehrává i probíhající proces odstátnění a privatizace (včetně restitucí), kdy nevyjasněnost vlastnických vztahů, dalšího osudu a perspektiv dnešních organizačních celků, a z toho plynoucí celková nevyjasněnost programu rozvoje prakticky paralyzuje investiční aktivitu zejména průmyslu a zemědělství jako rozhodujících odběratelů výkonů stavebnictví. Tento kritický stav je zesilován i ztížením přístupu podniků k úvěrovým zdrojům (vč. zvýšení úrokového zatížení) a plošně opatrným přístupem obchodních bank při úvěrování podnikové sféry (emise úvěrů nedosáhla výše, kterou umožňovaly úvěrové stropy Státní banky), kdy je patrný teprve počínající podnikatelský přístup bank při rozpoznávání a selektivní podpoře nadějných projektů.

Za prvních sedm měsíců t. r. činila produkce celého odvětví stavebnictví (vč. malých podniků a soukromého sektoru), podle odhadu FSÚ 81,1 mld Kčs, což představuje proti stejnému období m. r. snížení o 27,6 %. Pokles stavebních prací prováděných firmami "velkého" stavebnictví je však výraznější (o 36,1 %), a to více v SR (-38,8 %) než v ČR (-34,6 %). Tento pokles se v prvních 5 měsících pohyboval v rozmezí 26 až 36 % (vyjma února, kdy byl v tomto roce zatím nejvyšší pokles o 39 %), v červnu a červenci je patrná zřetelná gradace tohoto poklesu až na úroveň -38 %. Je tedy sice patrný určitý přesun ve prospěch menších stavebních firem, které však podle odhadů pokrývají pouze asi 3,3 % stavebních prací, takže zatím nemohou pokles výroby velkých stavebních podniků nahradit.

Souběžně s pokračující tendencí poklesu stavební výroby pokračuje i odliv pracovníků ze stavebnictví. Proti stavu v prvních sedmi měsících m. r. se letos snížil průměrný počet pracovníků ve "velkém" stavebnictví o 77,5 tis. osob, tj. o 16,2 % (při více než dvojnásobném poklesu stavební výroby). Většina těchto stavebních dělníků však přešla pracovat k soukromým stavebním firmám či družstvům.

V průběhu tohoto roku dochází i ke změně struktury stavebních prací, kdy pokles zahajovaných staveb vyvolává nutnost přesunu kapacit z vysoce rentabilních zemních prací na dokončování staveb, které je náročnější při nižší produktivitě práce a odráží se i ve finančních výsledcích podniků.

V červenci t. r. se proti obvyklému vývoji v minulých letech značně zvýšil počet dokončených bytů (odevzdáno téměř 20 tis. bytů, tj. o 5,6 tis. bytů více než ve stejném období m. r.), což souvisí jednak s výše uvedenou změnou struktury stavebních prací, a jednak vyšší rozestavěností v závěru minulého roku.

Dále pokračovaly organizační změny v podnikové základně stavebnictví. Počet podniků s převládající stavební činností letos (od ledna do července) vzrostl téměř o třetinu (na 647). Počet velkých stavebních podniků se od začátku roku snížil o třetinu. Koncem 2. čtvrtletí se jejich rozpad zastavil. K 31. 7. t. r. se počet podniků zaměstnávajících 200-500 pracovníků zvýšil téměř na dvojnásobek.

Vytížení kapacity stavebních podniků vlivem nižší poptávky tuzemských investorů po stavebních pracech se v letošním roce odhaduje maximálně na 60 %. Většina stavebních podniků tedy předpokládá, že ve 2. pololetí t. r. dojde k dalšímu zhoršení jejich ekonomické situace, tj. počítá s dalším snížením stavební výroby a zaměstnanosti.

c) agrárně potravinářský komplex

Podniky zemědělské výroby a potravinářského průmyslu se ocitly v počátcích tržního prostředí s půlročním předstihem po odstranění záporné daně z obratu u potravin. Vzrůst cen potravin pro konečného spotřebitele vedl již ve 2. polovině minulého roku ke snížení poptávky a změně její struktury, a po dalším zvýšení cen od počátku letošního roku se pokles poptávky zvýraznil. Došlo k přebytku zemědělské produkce, který se projevil především u živočišných výrobků. Původní odhad přebytků na vnitřním trhu v r. 1991 u jatečného skotu ve výši 294 tis. tun byl sjednáním kontraktů na vývoz ve 2. pololetí upřesněn na 210 tis. tun. U mléka snížením jeho produkce a aktivizací vývozu v 1. pololetí byl odhad přebytků snížen z 1,2 mld 1 na 0,7 mld 1. Přebytky jsou prognózované rovněž v rostlinné výrobě (obilí, řepka). Poptávková bariéra vytváří zemědělcům problémy při snižování stavu skotu a to zejména ve Slovenské republice. Za 1. pololetí se stav skotu v ČR snížil na 93,16 %, v SR na 98,77 %, z toho u krav v ČR na 92,73 % a v SR na 99,98 %.

Celkový prodej hlavních živočišných výrobků od prvovýrobců se snížil v lednu až červenci proti stejnému období m. r. u jatečných zvířat o 20 %, u jatečné drůbeže o 8 %, u mléka o 14 % a u vajec o 7 %. Dynamika prodejů zemědělský nákupním organizacím se postupně snižuje (u jatečného skotu v červenci o 14,7 bodu, u vajec o 35,5 bodu) a přímý prodej je tak jednou z reakcí zemědělských podniků na jejich základní problém - otevírání cenových nůžek mezi stagnujícími cenami zemědělských výrobků a liberalizovanými cenami vstupů do zemědělství. Je zároveň reakcí na monopolní postavení potravinářského průmyslu, který dosáhl v 1. pololetí zvýšení zisku o 7,3 mld Kčs, zatímco finanční a důchodová situace zemědělských podniků se silně zhoršila (při poklesu výkonů v 1. pololetí o 26 mld Kčs se zvýšila ztráta o 15 mld Kčs).

Průtahy při schvalování zákona o půdě a novelizace zákona o zemědělských družstvech spolu se zdlouhavým formováním institucí potřebných pro vytváření a udržení rovnováhy na trhu zemědělských produktů (zemědělská a potravinářská komora, plodinová burza, fond zemědělské půdy a další) způsobily, že časový předstih, se kterým zemědělství do transformace vstupovalo, se nepodařilo udržet. Odbytové a ekonomické potíže zemědělství se tím dále prodloužily.

Rovněž absence agrární politiky vedla k tomu, že poskytování i strukturální rozvržení zdrojů státní finanční podpory v republikách se odchýlilo od původních záměrů a neumožnilo koncentraci na řešení hlavních problémů v zemědělství, v řadě případů působilo i proti věcným záměrům a cenové regulaci (dotace vázané na minimální stavy skotu, na podporu chovu skotu pastevním způsobem apod.). Prostředky vyčleněné k regulaci trhu byly použity převážně jako dotace k cenám surovin pro zpracovatele a pouze částečně na podporu vývozu.

K řešení rovnováhy zemědělského trhu je navrhován Fond tržní regulace ve výši 3,4 mld Kčs ze státního rozpočtu, který je spolu s čerpanými úvěry určen výhradně ke krytí ztrát z vývozu přebytků obilí, másla a sušeného mléka a nákladů spojených s jejich intervenčními nákupy.

Situaci zemědělcům, ale i spotřebitelům ztěžoval také monopolní potravinářský obchod, který při svém postupu k privatizaci nedokázal v návaznosti na potravinářský průmysl uspokojit poptávku u některých druhů potravin. V některých lokalitách (v souvislosti s rušením pojízdných prodejen) nebyl zabezpečen prodej potravin vůbec. Kromě toho stále dochází k ekonomicky neúčelným dovozům některých potravinářských výrobků (rostlinné tuky a oleje, mléčné výrobky a pod.) na úkor prodeje tuzemských výrobků.

d) doprava

Nižší výkonnost národního hospodářství se projevila v poklesu přepravy zboží veřejnou dopravou za 7 měsíců t. r. o 39,8 % proti stejnému období m. r. Podíl výkonů malých a soukromých dopravců je nevýrazný a snižuje meziroční pokles pouze o 0,6 bodu. Více než ze 2/3 se na poklesu podílelo snížení požadavků na přepravu stavebnin (včetně zemin) v návaznosti na výrazné omezování zahajování staveb, dále nižší přeprava ropy a ropných výrobků a průmyslových surovin. Na poklesu přepravy se podílí i začínající snaha podniků o vyloučení neefektivní a protisměrné přepravy. Změnou struktury přepravovaných nákladů (nižší podíl substrátů s kratší přepravní vzdáleností) se prodloužila průměrná přepravní vzdálenost.

Ve srovnání s 1. čtvrtletím letošního roku se ve 2. čtvrtletí dále snížila přeprava zboží v tunách u ČSAD o 5,7 %, u železnice o 3,4 %, ale přeprava pro vývoz vzrostla u ČSD o 23,5 %.

Během července se pokles přepravy zboží ve veřejné přepravě ještě zvýraznil. Ke snížení došlo zejména v ČSD, zatímco v ČSAD se pokles přepravy zboží zastavil.

K poklesu nákladní přepravy došlo i u ostatních druhů doprav (říční, závodová), stejně jako u osobní letecké přepravy (vliv placení v konvertibilních měnách, zvýšení cen, vývoj mezinár. událostí). Objem osobní železniční i autobusové dopravy meziročně mírně vzrostl, mimoto poskytují služby soukromí přepravci a cestovní kanceláře.

Snížení přepravních výkonů se u všech dopravních organizací projevilo růstem podílu fixních nákladů a celkovým zhoršením ekonomických výsledků a snížením zaměstnanosti.

Vývoj v poklesu zaměstnanosti u železniční dopravy ve vztahu k přepravním výkonům se urychluje. Zatímco při poklesu přepravních výkonů o 18,5 % v 1. pololetí letošního roku se snížila zaměstnanost o necelá 3 % proti stejnému období m. r., ve 2. čtvrtletí proti 1. čtvrtletí při snížení přepravních výkonů o 1,7 % se snížila zaměstnanost o 4 %. Vývoj zaměstnanosti je zároveň výrazně ovlivněn změnou organizační struktury ČSD (postupné vyčleňování obslužných a pomocných činností).

C. Vývoj zaměstnanosti a mezd

Pro vývoj zaměstnanosti a rozmístění pracovních sil je v 1. pololetí 1991 charakteristický zesílený úbytek pracovníků ve státním a družstevním sektoru a citelný růst nezaměstnanosti, který nicméně zaostává za hlubokým poklesem výroby. Podniky se snažily zatím své odbytové a finanční problémy řešit především zkracováním pracovní doby, dodatkovou dovolenou, individuální odstávkou výroby, tj. přijímáním různých krátkodobých řešení s nadějí na brzké zlepšení své situace, a až poté snižováním počtu pracovníků. Neméně důležitým faktorem přispívajícím k udržení nižšího poklesu zaměstnanosti (a tím i relativně nízké míry nezaměstnanosti), než jaký by odpovídal danému poklesu výroby, jsou nízké mzdy, a v důsledku toho i dosud přetrvávající a relativně rostoucí přezaměstnanost, resp. skrytá nezaměstnanost ve státním sektoru.

Průměrný evidenční počet pracovníků ve státním sektoru (vč. zemědělských družstev, v podnikové sféře pouze organizace s více než 100 pracovníky) se v 1. pololetí t. r. ve srovnání se stejným obdobím minulého roku snížil o 772 tis. osob, tj. o 10,4 %, z toho v ČR o 539 tis. (o 10,4 %) a v SR o 235 tis. osob (10,5 %). Největší úbytek počtu pracovníků byl zaznamenán v sekundární (přes 360 tis. osob) a terciární sféře (254 tis. osob). Přitom v terciární sféře na jedné straně došlo ke snížení počtu pracovníků např. v komunálních, ubytovacích, obchodně technických službách, kultuře, zdravotnictví, vědecko-výzkumných pracovištích, a zejména ve vnitřním obchodě (téměř o 20 %, tj. 111 tis. osob), naopak k nárůstům došlo v peněžnictví, ve správě a soudnictví (o 26 %), v pojišťovnictví (o 21 %).

V průmyslových odvětvích se počet pracovníků dále snižoval a za 1.-7. měsíc (ve srovnání se stejným obdobím m. r.) představoval úbytek 9,6 % (245,5 tis. osob), ve stavebnictví činil pokles 16,2 % (77,5 tis. osob). Odvětvová struktura poklesu zaměstnanosti odpovídá s časovým zpožděním poklesu průmyslové výroby.

Značná část uvolněných pracovníků našla své uplatnění v malých organizacích, zejména v nově se vytvářejícím soukromém sektoru. Část pracovníků odešla za prací do zahraničí (cca 52 tis. osob.), část odešla do důchodu, snížil se počet zahraničních dělníků, současně došlo k silné restrikci vedlejších pracovních poměrů.

V průběhu 1. pololetí se rychle zvyšovala nezaměstnanost. Měsíční přírůstky se pohybovaly přibližně na stejné úrovni (cca 32 - 40 tis. osob) s výjimkou července, kdy přírůstek dosáhl 62 tis. osob. Úřady práce ke konci srpna již evidovaly 405,6 tis. uchazečů s mírou nezaměstnanosti 5,12 % (proti 3,8 % k 30. 6. 1991) s výrazně odlišným rozložením podle republik - v ČR 182,8 tis. osob, v SR 222,8 tis. osob. Rozdíl v regionální zátěži je ještě patrnější při porovnání míry nezaměstnanosti (viz graf).

Vývoj míry nezaměstnanosti v ČSFR v roce 1991

Nezaměstnaností jsou více postiženy ženy, jejichž podíl činí 54,0 %, přitom na celkové zaměstnanosti se podílely 46,5 %. Vysoký podíl na celkovém počtu nezaměstnaných mají Rómové (k 30. 6. 13,1 %). Existují rovněž signály o zneužívání podpor v nezaměstnanosti osobami zaměstnanými v soukromém sektoru i v zahraničí.

Přes přijatá určitá opatření přetrvávají problémy v umisťování osob se změněnou pracovní schopností, jejichž počty se měsíčně o cca 25 - 20 % zvyšují, ale pracovní místa se pro ně nevytvářejí.

Mikrosondy nicméně ukazují řadu problémů v obsazování volných pracovních míst a signalizují existenci dobrovolné nezaměstnanosti, která může být stimulována malým rozdílem mezi poskytovanými podporami v nezaměstnanosti a úrovní nejnižších mezd.

Dále se snižoval počet volných pracovních míst. K 31. 8. bylo nabízeno pouze 49 546 volných pracovních míst, přesto se dařilo postupně každý měsíc umísťovat větší počet uchazečů o zaměstnání. Počet uchazečů o zaměstnání, připadajících na 1 volné pracovní místo, je příznivější v ČR (cca 4), než v SR (cca 30).

Výrazným rysem vývoje nezaměstnanosti je její nerovnoměrný vývoj, a to jak z pohledu regionálního, tak věkového i profesního.

Míra nezaměstnanosti v regionech ČSFR k 31. 8. 1991

Problémy s nejvyšší mírou nezaměstnanosti se v ČR soustřeďují do Severomoravského a Jihomoravského regionu, v SR do Východoslovenského a Západoslovenského. Nejvyšší míra nezaměstnanosti byla ve Východoslovenském kraji (9,62 %), ale i ve zbývajících dvou slovenských krajích míra nezaměstnanosti vysoce překračuje míru nezaměstnanosti za celou republiku. Nepříznivá situace se objevuje v některých okresech Slovenské republiky, kde např. koncem července již v 18 okresech míra nezaměstnanosti překročila hranici 8 %, z toho ve 13 dokonce 10 %.

Společensky nejzávažnější je nezaměstnanost v nejnižší věkové kategorii, jejíž problém dále narůstá. Znamená totiž nenalezení prvního zaměstnání a tedy nevytvoření pracovních návyků. Vzniká zde určité riziko ztráty motivace k získání zaměstnání (i když určitá opatření ze strany MPSV byla již přijata) a tito lidé se mohou stát trvalými účastníky sociální záchytné sítě. Podíl absolventů škol na celkové nezaměstnanosti k 31. 8. činil 15,0 %, přitom v rámci této skupiny uchazečů je znepokojující podíl absolventů SOŠ a gymnázií (42,8 %), vyučených (24,3 %) a absolventů ZŠ (12,5 %).

Podíl osob pobírajících příspěvek při rekvalifikaci na všech osobách pobírajících příspěvek dosáhl k 31. 7. zanedbatelné úrovně (v ČR 0,5 %, v SR 0,4 %). Příčinou nízké rekvalifikace je i obava o reálnost budoucího uplatnění.

V rámci aktivní politiky zaměstnanosti se začalo rozvíjet vytváření společensky účelných pracovních míst a organizace veřejně prospěšných prací, kterých se účastní stále více pracovníků.

Mzdový vývoj v 1. pololetí 1991 (proti stejnému období m. r.) v zásadě stagnoval, i když v průběhu pololetí došlo k obratu. V 1. čtvrtletí byl zaznamenán útlum vyplácených mezd, zatímco ve 2. čtvrtletí došlo ke zvýšení o více než 5 bodů.

Objem vyplácených mzdových prostředků, přes značný úbytek počtu pracovníků (téměř o 10 %), se zvýšil v porovnání se stejným obdobím m. r. o 1,4 % a byl ovlivněn nárůstem ostatních osobních nákladů (mzdové prostředky bez OON v 1. pololetí poklesly o 0,2 %).

Průměrná měsíční mzda v ČSFR se za 1. pololetí (proti stejnému období m. r.) se zvýšila o 10,7 % (v 1. čtvrtletí o 6 %, ve 2. čtvrtletí o 16 %) a dosáhla výše 3453 Kčs. Větší nárůst byl zaznamenán v SR (nárůst o 11,3 %, tj. 347 Kčs a průměrná mzda tak dosáhla výše 3427 Kčs) než v ČR (10,5 %, tj. o 328 Kčs a průměrná mzda 3465 Kčs).

Vývoj průměrných mezd v 1. pololetí v rámci jednotlivých odvětví byl výrazně diferencovaný v závislosti na konkrétních podmínkách a pohyboval se v rozmezí od -2,8 % do +50,6 %, tj. od poklesu mzdy o 93 Kčs až k nárůstu o 1520 Kčs. K největšímu nárůstu prům. mezd došlo v peněžnictví (o 50,6 %, tj. 1520 Kčs), v pojišťovnictví (o 32,7 %, tj. 1060 Kčs), zahraničním obchodě (o 27 %, tj. 990 Kčs), ve spojích (o 26 %, tj. 735 Kčs), a službách cestovnímu ruchu (o 20 %, tj. 600 Kčs).

Na druhé straně nízké zvýšení průměrných mezd bylo zaznamenáno v zemědělství, stavební výrobě, komunálních službách, ve státní správě a soudnictví, v dopravě. K poklesu došlo pouze u společenských organizací. V řadě odvětví s dříve relativně vysokou úrovní průměrných mezd dochází tedy k výraznému zpomalení jejich růstu (zemědělství, stavebnictví, doprava) a naopak v odvětvích s dříve nižší úrovní k výraznému zrychlení (spoje, peněžnictví a pojišťovnictví).

Průměrná měsíční mzda se v 2. čtvrtletí vyvíjela rychleji než v 1. čtvrtletí t. r., její dynamika se výrazně zrychlila především v měsíci červnu, a to z důvodu vyplácení prémií a odměn. Předběžné údaje o vývoji průměrných mezd v průmyslu za měsíc červenec již určité vybočení ve vývoji průměrné mzdy v měsíci červnu nepotvrdily.

D. Finanční hospodaření podnikové sféry a státu

a) Finanční hospodaření podnikové sféry

Ve finanční situaci podniků se odráží podstatné snížení možností odbytu na vnitřním i vnějším trhu. Reakce podniků na tuto situaci většinou postrádala předvídavost a zúžila se na opatření zaměřená na krátkodobé cíle, resp. na naději na řešení své situace pomocí privatizace či vstupu zahraničního kapitálu.

Přes značný pokles hmotné produkce došlo v 1. pololetí (při absorbování průměrného růstu cen průmyslových výrobců o 69 % proti stavu v 1. pololetí m. r.) k růstu výkonu v běžných cenách o 39,3 %, což přispělo i k vysokému nárůstu zisku, který v ústředně řízených hospodářských organizacích představoval 122,5 mld Kčs, což je proti stejnému období minulého roku o 101,0 % více. Vývoj tvorby zisku v jednotlivých měsících ve srovnání s minulým rokem ukazuje graf.

Porovnání vývoje zisku v roce 1991 a 1990

Podíl ČR a SR na celkové tvorbě zisku během 1. pololetí je patrný z následujícího grafu.

Porovnání vývoje zisku v ČR a SR za 1. pol. 1991

Vzrůst tvorby zisku vyplývá především z cenového vývoje na počátku roku a ze zhodnocení zásob surovin, materiálů a výrobků, nakoupených před liberalizací cen a realizovaných v produkci za vyšší ceny. Závažným faktem rovněž je, že liberalizace cen v podmínkách stále nízké konkurence a převládajícího monopolního postavení dodavatelů umožnila přenesení části výrobní nehospodárnosti a neefektivnosti (vysokých nákladů) na konečného spotřebitele.

V důsledku postupného odeznívání těchto faktorů a zejména vyčerpáním cenových faktorů růstu výkonů a zisku v průběhu 2. čtvrtletí se tvorba zisku snižovala a ve srovnání s 1. čtvrtletím poklesla o 36,7 %. Přispěl k tomu také pokračující pokles produkce a výkonů, které se ve 2. čtvrtletí oproti 1. čtvrtletí snížily o 5,1 %. Příznivě ovlivňovala vývoj zisku stagnace mzdových a ostatních osobních nákladů na počátku roku a jejich jen mírný nárůst v dalších měsících. Na druhé straně však část mzdových nákladů byla přesouvána do jiných položek nákladů v těch případech, kdy zaměstnanecký vztah byl nahrazen dodavatelským. Výrazný rozdíl mezi růstem výkonů (o 39,9 % v b. c. oproti stejnému období m. r.) a mzdových nákladů (o 2,1 %) vyjadřuje relativní pokles mzdových nákladů a je jedním z faktorů růstu zisku, na druhé straně však i snížení agregátní poptávky. Podíl mzdových nákladů na výkonech vzrostl mezi 1. a 2. čtvrtletím o 14,5 % (v průmyslu o 16,2 %) při snížení výkonů o 5,1 % (v průmyslu o 6,2 %) a růst mzdových nákladů o 8,7 % (v průmyslu o 8,6 %). Vývoj celkového objemu výkonů, struktury nákladů a tvorby zisku v ústředně řízených státních hospodářských organizacích a v průmyslu ukazují grafy.

Vývoj nákladů a zisku

St. organiz. ústř. řízené

Vývoj nákladů a zisku

Průmysl ČSFR

Vývoj odvětvové struktury tvorby zisku v průběhu 1. pololetí 1991 je patrný z následujícího přehledu:

Vývoj přírůstků tvorby zisku v odvětvích (ústřed. říz. stát. hosp. organizací)

x/ v tom organizační změna (převedení Tranzitního plynovodu z dopravy do paliv)

Diferencovaná tvorba vlastních zdrojů, jakož i přístup k úvěrům v závislosti na ekonomickém postavení jednotlivých podniků se v prostředí snížené dynamiky ekonomiky projevuje řetězovým nárůstem platební neschopnosti, která vzrostla z 53,6 mld Kčs na počátku ledna na 77,6 mld Kčs ke konci ledna a na této úrovni se udržela po zápočtu vzájemných pohledávek do dubna.

Vzhledem ke změně postupu banky při úhradě nekrytých platebních příkazů se nyní získávají údaje o platební neschopnosti podniků z vývoje závazků po lhůtě splatnosti, které ke konci června dosáhly 114 mld Kčs. Reálná výše úhrnné platební neschopnosti však může být ještě vyšší poskytováním tzv. obchodních úvěrů mezi dodavateli a odběrateli.

Závažným faktorem nepříznivě ovlivňujícím finanční situaci podniků je vysoký stav zásob, s nímž vstupovaly do letošního roku (575,3 mld Kčs) včetně značného předzásobení koncem roku. Zásoby za 1. pololetí vzrostly o 83,4 mld Kčs (tj. o 14,5 %), z toho odbytové o 25,7 mld Kčs a výrobní o 57,7 mld Kčs a neodrážely tak plně vliv odbytové bariéry, přičemž hlavním faktorem byl cenový vliv, spojený s přeceněním a postupnou obměnou zásob za již vyšší ceny. Měsíční přírůstek zásob se od března postupně snižoval, v červnu došlo (v důsledku kompenzace chybných statistických údajů za květen) k absolutnímu poklesu o 17,3 mld Kčs (z toho výrobní zásoby o 13,1 a odbytové o 4,2 mld Kčs). Od března se také postupně zlepšuje relace mezi přírůstkem zásob a výrobou zboží, resp. výkony.