Česká národní rada 1992 – 1992

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 178 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr vlády S. Bělehrádek, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr státní kontroly I. Němec, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, generální prokurátor J. Šetina.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dámy a pánové, přeji hezké dobré jitro a hezký den! Všechny vás srdečně zvu do sněmovní síně. Prosím, abyste zaujali svá místa v lavicích.

Dámy a pánové, dovolte, abych zahájil přerušené jednání 5. schůze ČNR. Všechny vás ještě jednou srdečně vítám. Vítám rovněž vládu ČR vedenou panem premiérem Václavem Klausem.

Ze schváleného pořadu nám zbývá dokončit projednání bodu 10, kterým je návrh poslance Vladimíra Šumana a dalších na vydání zákona ČNR o Bezpečnostní informační službě ČR. Dále nám zbývá projednat bod Odpovědi členů vlády ČR na interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR.

Podle prezenční listiny je v tuto chvíli přítomno 136 poslanců. Připomínám všem těm, kteří se zapomněli podepsat, aby tak neprodleně učinili, aby naše informace byly co nejpřesnější.

Domnívám se, že můžeme přistoupit k projednávání bodu

Nejprve přečtu jména poslanců, na jejichž interpelace jsou projednávané odpovědi, a to v předkládaném pořadí: Jsou to poslanci Vladimír Řezáč, Jaroslav Broulík, Vladimír Procházka, Václav Trojan, Pavel Hirš, Alfréd Frommer. Táži se, zdali všichni, které jsem přečetl, jsou přítomni v tuto chvíli.

(Po chvilce ticha.)

Zdá se, že ano, takže můžeme přistoupit k projednávání odpovědí.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Piťha odpověděl na interpelaci poslance Vladimíra Řezáče ve věci učitele 7. ZŠ v Lounech dr. Ivo Honického (tisk 19). Jak si jistě vzpomínáte, odpověď pana ministra vám byla předána na 4. schůzi ČNR jako tisk 19 A. Interpelace nebyla projednávána pro nepřítomnost pana poslance Řezáče. Přistupujeme tedy k projednání odpovědi nyní. Ptám se pana poslance Řezáče, zda je s odpovědí na interpelaci spokojen.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, s odpovědí ministra školství pana prof. Piťhy spokojen nejsem, a to z jednoduchého důvodu. Pokud by tato odpověď byla v souladu se skutečností, pak bych interpelaci vzal zpět a panu ministrovi se omluvil. Bohužel tato odpověď je jen vyjádřením zainteresovaných osob, to je pana inspektora Hřebce a pan ředitele 7. ZŠ v Lounech a je v rozporu se skutečností.

Už v přílohách, které jsou velice zajímavé, vážení kolegové, jste si mohli povšimnout, že se jednalo o materiály, které se mohly týkat voleb v roce 1990. Ukazuje na to už číslo 10 místo číslo 33. Není vůbec pravda, že by doktor Honický rozdával tyto materiály dětem. Skutečnost je taková, že požádal svoji kolegyni, bezpartijní učitelku, aby tyto materiály odvezla do místa svého bydliště a předala předsedovi vesnické organizace KSČM. Ona nechala tyto materiály na katedře a jedno dítě, jeden žák ze třídy, si vzal jeden materiál a odnesl ho domů.

Za druhé odvolání pana učitele dr. Honického bylo provedeno z důvodů, které jsem uvedl v mé interpelaci, a tak to bylo řečeno na pedagogické radě před celým učitelským sborem, což lze nepochybně hravě důkazně dokázat.

Pravda nebyla zjištěna proto, že nebyla slyšena druhá strana v rozporu s klasickou zásadou audiatur et altera pars. A protože nebyla slyšena druhá strana, nedověděl se celou skutečnost pan ministr. Myslím, že nápravu může zjednat jednoduše v souladu s platným právním řádem ministerskou hospitací anebo jiným způsobem, když si zjistí uvedené skutečnosti u všech členů učitelského sboru sám nebo prostřednictvím pracovníků svého resortu.

Chci říci jedno: Samozřejmě bych nesouhlasil s tím, aby děti psaly diktát takový, jaký psaly. Ale je to záležitost stará přes dva roky. Podle platného zákoníku práce může být kárné opatření udělováno ve velice krátké lhůtě, maximálně do jednoho roku. Navíc lze převést pracovníka na jinou práci z takového důvodu maximálně na tři měsíce.

Není ani pravdou, že na uvedené škole učí dějepis pouze tři učitelé. Dějepis jich tam učí šest a z toho jen tři mají aprobaci na historii. Dějepis učí i učitelka, která takovou aprobaci nemá. Neznám v Severočeském kraji jiného doktora filozofie na základní škole a je velice s podivem, že právě on nemůže učit dějepis. A je jistě škoda, že si nemůže udržovat svou odbornou kondici tím, že by alespoň omezený počet hodin této výuky měl.

Nemám, co bych k tomu více dodal, a nemohu s touto odpovědí pana ministra souhlasit ani být spokojen. Navrhuji proto, abychom tuto odpověď odmítli.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Řezáčovi. Otevírám k této odpovědi na interpelaci rozpravu. Jako první se přihlásil pan poslanec Budinský.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážená Česká národní rado, nevystupuji často v tomto bodu interpelace, ale při této příležitosti nemohu nevystoupit, neboť se to týká města, ve kterém bydlím a mého volebního obvodu.

Dovolte mi, abych v úvodu své řeči vyslovil poděkování panu ministru Piťhovi za zpracování jeho odpovědi na interpelaci pana poslance Řezáče, protože ta odpověď obsahuje všechna fakta, která jsem si já při prověřování celé záležitosti ověřil na místě.

Na druhé straně pan poslanec Řezáč si neověřil tyto skutečnosti. Dokonce si neověřil ani jména těch, které ve své interpelaci osočuje. Pan poslanec Řezáč, přestože je to fundovaný advokát a často je mu z tohoto místa vzdáván hold za jeho ekvilibristická cvičení a školení o lidských právech a dalších záležitostech ochraně osobnosti, si neuvedl do souladu jména osob, konkrétně osoby školního inspektora. I nyní se snaží zde celou záležitost pro vás, kteří jste už celou záležitost pro všechny naléhavé okolnosti, které musí řešit český sněm, pustili ze zřetele, ... Já jsem se pokusil jako podklad na minulou schůzi ČNR vám tyto informace podat.

Není pravdou, že by pan učitel Honický byl persekvován, není pravdou, že by byl suspendován, není pravdou, že by byl nějakým způsobem poškozen.

Na škole, na které učí, a aprobaci má na český jazyk a dějepis, je - jak bylo správně řečeno - šest učitelů dějepisu, většina z nich má daleko delší učitelskou praxi v tomto oboru.

Nechci zde polemizovat s tím, jestli pan učitel Honický má dostatečnou kvalifikaci, ani se nechci otáčet na tom, zda praxe na katedře marxismu-leninismu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem anebo na Politologické fakultě v Kyjevě jsou dobrou praxí pro učitele dějepisu v našem demokratickém státě.

Chci jenom poděkovat ještě jednou panu ministru Piťhovi za odpověď - uváděl všechna fakta, která jsem si přímo na místě ověřil.

Pan poslanec Řezáč na místě nebyl, s ředitelkou Školského úřadu ani s osobami, které jsou dotčeny, před podáním své interpelace nemluvil a - jak je uvedeno v tisku a pan učitel Honický to v jednom novinovém článku potvrdil - podal svoji interpelaci na základě telefonické informace, patrně z místa.

Chtěl bych se jen zastavit u toho momentu - a proto vystupuji - obecného, to jest u interpelací.

Budeme dnes probírat řadu interpelací, které byly podány. Já mnoho z nich vůbec za interpelace nepovažuji, stejně jako nepovažuji za interpelaci to, co budeme projednávat za chvilku a budeme o tom hlasovat. Každý poslanec by si měl přečíst ustanovení jednacího řádu a interpelovat vládu ve věcech její působnosti. Často je zde vláda interpelována ve věcech federální působnosti, anebo ministři jsou interpelováni v problémech, které vůbec nespadají do jejich kompetence.

Dále - v každém slušném parlamentu je zvykem dát vládě sto dní a během těchto sto dní interpelace nepodávat. Ani to se neuskutečnilo a tato interpelace byla podána před limitem sto dní. To je opět - řekl bych - porušení parlamentní etiky, která je v běžné demokracii zvykem.

Proto mi dovolte na závěr vás požádat, abyste k této konkrétní interpelaci hlasovali pro souhlas s odpovědí pana ministra Piťhy.

Děkuji vám.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Budinskému, hlásí se pan poslanec Štrait, uděluji mu slovo.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v odpovědi pana ministra školství postrádám jednu zásadní věc, totiž, jak pan učitel dr. Ivo Honický učí. Fakt, že nedává - a teď cituji - "záruku objektivní přípravy žáků..." se vyvozuje z dokumentů zcela jiných, článků uvedených převážně v regionálním tisku. Jak ředitel školy, tak i inspektor České školní inspekce Vlastimil Hřebec si mohli o kvalitách učitele udělat obrázek zcela jinak.

V této souvislosti je potřeba říci, že škola by měla skutečně poskytovat žákům objektivní vědomosti. Platí zde však jedna ze zlatých zásad J. A. Komenského i přiměřenosti věku žáků či studentů. Je dokonce v dějinách pedagogiky nazývána zásadou číslo jedna - "nic nepodnikat v nevhodný čas". Podobně i při řazení pedagogických zásad činí tak třeba i Gustav Lindner.

Zatahovat děti mladšího školního věku do politických polemik se mi zdá krajně nepřiměřené.

Jinak se ovšem v tomto ohledu plně ztotožňuji se signatáři Charty 77 v dokumentu č. 2 z roku 1987, kde se k osobnosti učitele doslovně píše - cituji: "Učitelé by měli učit pravdu, měli by vyučovat v souladu se svým svědomím. Měli by vystupovat jako občansky stateční vychovatelé, kteří se nepřizpůsobují poslušně kdejakému problematickému pokynu shora. Osnovy je přece možno respektovat a při tom si před žáky a studenty uchovat vlastní, neustrašený úsudek."

V závěru připomínám jen, že kdyby podstatná část našich učitelů se tak nechovala, jak doporučuje Charta, nedočkali bychom se nikdy třeba roku 1918 nebo 1945. Spory tohoto druhu nejsou nové. Za tak zvané závadné diktáty byl za Rakouska-Uherska proháněn nejeden učitel - viz třeba komunistický poslanec a senátor Josef Haken, který seděl tady někde v těchto místech celých sedm let. Byl za svou předposlaneckou učitelskou praxi na Jičínsku a Mladoboleslavsku z těchto důvodů přeložen nejméně dvanáctkrát.

Dovolte ještě, abych si vypůjčil další myšlenku J. A. Komenského - "všechno ať volně jen plyne, buď násilnost vzdálena věci."

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi, dále se do rozpravy přihlásil poslanec Václav Trojan, uděluji mu slovo.

Poslanec Václav Trojan: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený pane předsedo, vážená sněmovno!

Na minulém zasedání ČNR jsme dostali k dispozici články, jejichž autorem byl pan doktor Ivo Honický. Já jsem si tyto články se zájmem pročetl a domnívám se, že následovníci čtvrtého meče komunismu Abimaela Guzmána brzy nabídnou dr. Honickému čestné členství v peruánské Světlé stezce.

(Potlesk a veselost poslanců vládní koalice.)

Je nasnadě, že tento pedagog neučil historii, ale její komunistickou interpretaci. Obojí má asi tolik společného, jako ponorka a kšandy.

Ve své interpelaci se pan doktor Řezáč dovolává lidských práv pro tohoto učitele, odkazů na mnohá ustanovení našich i mezinárodních zákonů a úmluv.

Domnívám se, že přes rozdílnost názorů by kolega Řezáč jistě souhlasil s tezí, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná ohrožovat svobodu jiných. Kdyby můj syn měl být ve škole formován fanatikem typu zmíněného pedagoga, považoval bych to za flagrantní porušení svého práva na objektivní informace pro své dítě. Musíme připustit, že třeba ve třídě třiceti dětí mohou takto na věc nahlížet rodiče třeba dvaceti pěti z nich. V tomto okamžiku stojí lidská práva jednoho člověka proti lidským právům padesáti ostatních.

Přesto se domnívám, že pan doktor Honický má právo říkat své názory. Přimlouvám se za to, aby mohl i dále učit dějepis, nicméně jeho hodiny by měly být nepovinné, podobně jako hodiny náboženství. Bezpochyby i dnes se najdou rodiče, kteří budou stát o to, aby jejich dítko bylo patřičně uhněteno k uctívání říjnové revoluce a několika masových vrahů.

Dovolte obecnou poznámku na závěr. Shledávám pikantním, s jakou vehemencí dnes operují s lidskými právy přímí dědicové ideologie, která má na této planetě více mrtvých než 2. světová válka.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Trojanovi. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pokud nikdo, rozpravu končím a dávám návrh na přijetí následujícího usnesení:

ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Vladimíra Řezáče na ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Piťhu ve věci učitele 7. ZŠ v Lounech dr. Ivo Honického uvedenou ve sněmovním tisku 19 A.

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 34.

Kdo je opačného mínění, ať zvedne ruku. 104.

Toto usnesení nezískalo podporu. Pokusím se formulovat usnesení opačné.

Kdo souhlasí s usnesením:

ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Vladimíra Řezáče na ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Piťhu ve věci učitele 7. ZŠ v Lounech dr. Ivo Honického uvedenou ve sněmovním tisku 19 A, ať zvedne ruku. 103.

Kdo je proti tomuto usnesení? 22.

Toto usnesení bylo přijato.

Předseda vlády ČR Václav Klaus zaslal odpověď poslanci Jaroslavu Broulíkovi na jeho interpelaci ve věci vládní politiky k černouhelnému hornictví v ČR - tisk 45. Odpověď se předkládá jako tisk 45 A.

Nyní se ptám pana poslance Broulíka, zda je s odpovědí spokojen.

Prosím, pane poslanče, abyste šel k mikrofonu.

Poslanec Jaroslav Broulík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, než budu reagovat na odpověď předsedy vlády na moji interpelaci, chtěl bych připomenout přítomným, že se předevčírem projednával deficit závěrečného účtu ČR za rok 1991. Při zdůvodnění deficitu se zdůraznilo neplnění příjmové stránky rozpočtu.

Obsah interpelace poukazuje právě na dílčí oblast, kde mohlo dojít ke zlepšení v příjmech státu, ale i podnikové sféry. Nyní k vlastní odpovědi na interpelaci.

Otázka, týkající se cenové regulace je zodpovězena uspokojivě. Bohužel v druhé odpovědi na otázku, týkající se odpovědnosti za daný stav, nejsem vůbec spokojen. Vaše odpověď potvrzuje dovozy uhlí za dumpingové ceny. Tyto ceny přesto byly vyšší než stát stanovil pro tuzemské důlní podniky. Uvedu konkrétní příklad Elektrárny Dětmarovice, která dovážela uhlí za 950 Kčs za tunu, v přepočtu se to platilo v devizách 33,5 dolaru. U nejekonomičtějšího dolu OKD - Dolu Dukla v Havířově je stanovena prodejní cena za 608 Kčs za tunu při vyšší výhřevnosti než je dovážené polské uhlí. Náklady se však dotýkají 716 Kčs za tunu. U dolu Doubrava jsou dokonce náklady obdobného sortimentu 1163 Kčs za tunu.

Stát jednoznačně nutí svou cenovou politikou podniky sortiment energetického uhlí netěžit, ale na trhu je po něm pochopitelná poptávka. Tu uspokojí zahraniční dodavatel, pro kterého platí smluvní ceny.

Proto nemá předseda vlády pravdu, že volba dodavatele je plně v rukou podnikového menežmentu. V současné době je to názor teoretický.

Dále je z odpovědi předsedy vlády zřejmé, že koordinace mezi ministerstvem zahraničního obchodu při udělování licencí na dovoz uhlí, ministerstvem financí při stanovení cen a ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR při konkretizaci palivoenergetické politiky v roce 1991 nebyla na potřebné úrovni. Jenom pro to bylo OKD ochuzeno o tržby v přibližné výši 6 miliard. Je smutným konstatováním, že k určité nápravě dojde až v roce 1993, protože i pro letošek vyčíslil ekonomický náměstek ing. Klásek z OKD, že jen za 1. pololetí letošního roku je rozdíl mezi dováženou cenou a státem určenou v objemu poptávky v daném sortimentu 400 miliónů korun.

A to i přes pokles dovozu uhlí. Z odpovědi též není zřejmé, zda státní orgány věděly při udělování licencí na dovoz, že ceny jsou dumpingové nebo se to dozvěděli pozdě a jak na toto zjištění reagovaly. Též nemohu souhlasit s uvedením příkladu elektrárny Vojany, která využívá uhlí z Ukrajiny. Kvalitativní požadavky lze úpravárenskými metodami zajistit přesně podle požadavku odběratele. A odvolávat se, že se tak dováží mnoho let je zavádějící, protože do roku 1989 kamenouhelné doly nebyly schopny pokrýt poptávku. Chtěl bych připomenout upravený těžební režim, to jest těžba o sobotách a nedělích, který byl v té době praktikován. Nyní je situace ale naprosto jiná.

Na závěr musím konstatovat, že nejsem přesvědčen, že odpověď předsedy vlády vyvrátí pochybnosti u mých voličů, týkající se kompetentnosti a neúplatnosti vládních úředníků a snahy znevýhodnit havíře na Ostravsku, kterého se uvedená problematika nejvíce dotýká. Každou politiku nereprezentují jenom slova, ale především činy, kterými se politika realizuje v životě. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Broulíkovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan poslanec Budinský, takže mu uděluji slovo.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážená Česká národní rado, tato interpelace patří právě k těm, o kterých jsem hovořil ve své předcházející řeči. Totiž je to interpelace, která se týká kompetencí, jež se netýkají přímo české vlády. Myslím si, že by bylo nešťastné, aby se český sněm stal kolbištěm, ve kterém by jednotliví poslanci prosazovali požadavky podnikových managementů na tom, aby jím stát vytvářel za peníze daňových poplatníků výhodnější a výhodnější podmínky. V minulých letech se naše ekonomika dostala do situace, v jaké je, právě vinou uhelných, energetických, ocelářských a dalších lobby, které si přes své politické kontakty dokázali prosadit své.

Celá problematika je jistě složitější, než mohl pan poslanec Broulík postihnout ve své interpelaci. Chtěl bych všem, kteří se o problematiku zajímají, sdělit, že právě v této sněmovně bude 5. listopadu v dopoledních hodinách seminář o problematice hornictví, kde se samozřejmě i problému cen dotkneme.

Chtěl bych požádat všechny, kteří chtějí podávat interpelace ve věci hospodářských záležitostí, že při hospodářském výboru byla zřízena řada komisí, ve kterých pracují velice aktivně nejen poslanci koalice, ale i opozice. To by mohla být cesta, jak by každý z poslanců, který není přímo podrobně seznámen s hospodářskou problematikou, mohl přes zástupce své politické strany v hospodářském výboru dotazem na ministry řadu otázek, které jsou nejasné, vyjasnit.

Myslím si, že poslední slova o úplatcích vládních úředníků vznikla nedopatřením, a že by napříště neměla zaznívat. Proto bych se přimlouval za to odpověď na tuto interpelaci schválit a podrobné záležitosti, které má pan poslanec Broulík na srdci, projednat na semináři, na kterém bude podána informace o záměrech restrukturalizace hornictví a budoucí privatizace tohoto odvětví. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Budinskému, zdá se, že se do rozpravy již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a ve smyslu řeči pana poslance Broulíka dávám návrh na následující usnesení:

"Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Jaroslava Broulíka na předsedu vlády ČR Václava Klause ve věci vládní politiky k černouhelnému hornictví, uvedenou ve sněmovním tisku 45 A."

Kdo s takto formulovaným usnesením souhlasí, nechť zvedne ruku. 30 poslanců vyjádřilo souhlas.

Kdo je proti? 79.

Návrh na takto formulované usnesení nebyl přijat.

Dávám tedy návrh opačný:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Jaroslava Broulíka na předsedu vlády ČR Václava Klause ve věci vládní politiky k černouhelnému hornictví, uvedenou ve sněmovním tisku 45 A."

Kdo je pro, ať zvedne ruku. 84.

Kdo je proti? 24.

Kdo se zdržel hlasování? 33.

Toto usnesení bylo přijato.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky Jiří Skalický zaslal odpověď poslanci Vladimíru Procházkovi na interpelaci ve věci konkurenčního privatizačního projektu na Šlechtitelskou stanici v Kralicích na Hané, tisk 73. Odpověď se předkládá jako sněmovní tisk 73 A.

Ptám se nyní pana poslance, jak je s odpovědí spokojen.