Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, musí je ředitel zrušit.

(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.

(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.

(1) Proti rozhodnutí ředitele může podat příslušník návrh na přezkoumání u soudu o

a) propuštění ze služebního poměru podle § 50 odst. 1 písm. c) nebo d).

b) náhradě škody, přesahuje-li požadovaná částka 5.000, - - Kčs,

c) uložení kázeňského trestu.

(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle předchozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 146, a to v době třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

(3) Požádá-li příslušník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle odstavce 1 písm. b) a c), o odložení výkonu rozhodnutí, služební orgán jeho žádosti vyhoví.

(4) Při přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního předpisu [§ 244 a násl. občanského soudního řádu.].

V řízení o věcech služebního poměru se postupuje podle tohoto zákona i v případě, kdy služební poměr příslušníka skončil.

(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá, v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.

(2) Nárok na náhradu za ztrátu na platu z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo za jiné škody na zdraví, nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek se nepromlčuje, nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují v lhůtách stanovených v § 153 odst. 2 a 3.

(3) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 50 odst. 3, § 66, § 122 odst. 3 a § 145 odst. 2, k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.

(4) Jestliže příslušník uplatní svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.

(5) Nárok uplatňuje příslušník podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.

(1) Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru tři roky.

(2) Jde-li o opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tří roky od jejich splatnosti.

(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky, počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn v době tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně v době deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

(1) Byl-li nárok přiznán pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

(2) Byl-li nárok tím, kdo je povinen plnit, písemně uznán co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo: byla-li však v uznání uvedena doba k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této doby.

(3) Nárok zajištěný omezením převodu nemovitosti se promlčuje za deset let.

(4) Promlčecí lhůta uvedená v předchozích odstavcích platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo, promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.

(5) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání , se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.

Ustanovení § 63, § 65 a § 66 se vztahují také na osamělé příslušníky trvale pečující alespoň o jedno dítě.

Na služební poměr příslušníků se použije přiměřeně těchto ustanovení v zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů: § 10, § 11 odst. 1, § 12, § 14 až 17, § 94, § 110a, § 143 odst 6, § 157 až 161, § 241 až 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.

Je-li do služebního poměru podle tohoto zákona přijat občan, který byl příslušníkem Federálního ministerstva vnitra, služebně zařazeným v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie nebo Federální informační službě, nebo příslušníkem Federální bezpečnostní informační služby, započítává se délka služby v těchto služebních poměrech, jakož i nároky s tím související, jako kdyby tuto službu konal ve služebním poměru podle tohoto zákona.

(1) Bezpečnostní informační služba ve věcech zabezpečení své činnosti a péče o své příslušníky je oprávněna k výkonu státní správy v těch odvětvích činnosti, které stanoví zvláštní předpisy.

(2) Bezpečnostní informační služba provádí výcvik a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel Bezpečnostní informační služby [Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 55/ 1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel.], vede evidenci služebních vozidel Bezpečnostní informační služby a schvaluje jejich technickou způsobilost.

(3) Pokud je ve zvláštních předpisech [Zákon č 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách ve znění pozdějších předpisů.a § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.] ministra vnitra České a Slovenské Federativní Republiky zmocněn k jejich provedení ve vztahu k příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, má toto oprávnění ve vztahu k příslušníkům ředitel.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ......

Pro udržení a rozvoj demokratické společnosti je nepochybně důležité zajistit důslednou ochranu práv a svobod občanů. Jejich garantem by mělo být stabilní ústavní zřízení, které vytváří dostatečný rámec pro provádění efektivní bezpečnostní politiky. V současné době Česká republika nedisponuje nástroji, za jejichž přispění by mohla čelit nebezpečí při ohrožení demokratických principů státu nebo vnitřní bezpečnosti.

Návrh zákona takový nástroj předpokládá ve vytvoření Bezpečnostní informační služby, která by byla zpravodajským orgánem České republiky. Její činnost by se soustředila na získávání, soustřeďování a vyhodnocování informací o činnosti cizích zpravodajských služeb, informací týkajících se organizovaného terorismu, dále informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení a o činnosti proti bezpečnosti státu a konečně informací důležitých pro ochranu významných ekonomických zájmů státu, při respektování práv a svobod občanů a základních principů pluralitní demokracie.

Tyto informace by podle návrhu zákona byly předávány vládě České republiky jako podklad pro její rozhodování, Způsob jejich získávání upravuje navrhovaný zákon, Z tohoto hlediska je důležitá zákonná úprava používání zpravodajských prostředků. Podstatným rysem návrhu je parlamentní kontrola činnosti této služby.

Navrhovaná právní úprava se ve své první části zabývá postavením a činností Bezpečnostní informační služby a jejich příslušníků a v části druhé služebním poměrem. Pro druhou část je charakteristické zakotvení apolitičnosti bezpečnostní služby, možnost přezkoumání některých důležitých rozhodnutí soudem, jako nestranným subjektem, a převzetí některých institutů a úprav zákoníku práce v případech, kdy odchylná úprava ve služebním poměru není nutná nebo odůvodněná.

K provedení zákona se předpokládá vydání zvláštních předpisů ředitelem Bezpečnostní informační služby. Tyto prováděcí předpisy nemohou mít charakter předpisů obecně závazných, neboť budou provádět podrobnosti výkonu služby a zájmů Bezpečnostní informační služby, které nemohou být, s ohledem na charakter zpravodajské služby, zveřejňovány. K vydávání obecně závazných předpisů není Bezpečnostní informační služba oprávněna, neboť není orgánem státní správy. Zárukou, že prováděcí předpisy mající charakter zvláštních předpisů nejsou v rozporu se zákonem a jsou v souladu s ustanovením člunku 4 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod je přímá a bezprostřední kontrola zvláštního kontrolního orgánu České národní rady.

Navrhovaná právní úprava si zřízením Bezpečnostní informační služby vyžádá potřebu vytvoření samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky.

K § 1

Zřízení Bezpečnostní informační služby (dále "BIS") je koncipováno jako vytvoření samostatného zpravodajského orgánu zcela nezávislého na orgánech státní správy.

Působnost BIS jako státního orgánu České republiky pro oblast bezpečnosti státu je dána nutností zajistit efektivní ochranu ústavního zřízení, obranu a ochranu lidských práv a svobod.

Z charakteru činnosti BIS vyplývá potřeba definovat tuto službu jako ozbrojený sbor. Současně však navrhovaná úprava vymezuje právní rámec činnosti BIS, striktně stanoví omezení její činnosti tak, aby veškeré zásahy do práv a svobod občanů byly uskutečňovány výlučně na základě tohoto zákona.

Rovněž je dán právní rámec pro hospodaření s přidělenými finančními prostředky z rozpočtu republiky.

K § 2

Toto ustanovení specifikuje dva základní okruhy zájmů, které navržený zákon upravuje.

K § 3

Navržené znění dále rozvádí písm. b) předchozího ustanovení a kontinuálně s prvními dvěma úvodními ustanoveními ukončuje stanovení legislativních zkratek dále užívaných v návrhu zákona.

K § 4

Toto ustanovení stanoví jednotlivé oblasti činnosti BIS a tím, že se jedná o činnost spadající do oblasti informační, při vyloučení výkonných pravomocí.

Jako prioritní je uváděna zpravodajská činnost soustřeďující se na získávání informací o činnosti cizích zpravodajských služeb. Stejně významné jsou však i další okruhy činnosti při získávání informací týkajících se organizovaného terorismu, důležitý pro ochranu ústavního zřízení, zejména pokud jde o celistvost vnitřní bezpečnost státu. Konečně je uváděna činnost při získávání informací důležitých pro ochranu významných ekonomických zájmů státu a na úseku ochrany státního tajemství.

Získávání informací dále předpokládá jejich soustřeďování a následné vyhodnocování.

K § 5

Navržená úprava předpokládá využívání získaných informací BIS k činnosti analytické a koncepční, která by měla svůj výraz v podávání návrhů vládě České republiky pro přijímání opatření a rozhodnutí ve věcech upevnění bezpečnosti státu.

K § 6

Zde jsou uvedeni adresáti informací získaných BIS. Vzhledem k ustanovení písm. b) odst. 1 nejde o taxativní výčet těchto adresátů. Zákon má v tomto případě na mysli zejména orgány činné v trestním řízení, orgány celní správy apod. Předávání informací je stanoveno jako povinnost BIS, která je realizována dvojí formou. V případě písm. b) bez vyžádání, v případě písm. a) je kombinován způsob předávání informací bez předchozího vyžádání se způsobem, kdy jsou informace vyžádány.

V odst. 2 je stanovena povinnost ředitele předkládat nejméně jednou ročně zprávu o činnosti BIS zákonodárnému orgánu republiky. Předkládání těchto zpráv je jedním z prostředků parlamentní kontroly činnosti BIS. Nutno zdůraznit, že se současným předkládáním rozpočtu BIS je zajištěna parlamentní kontrola i prostřednictvím rozpočtu.

K § 7

Toto ustanovení zakotvuje základní principy organizace BIS. Způsob jmenování a odvolání ředitele a jeho odpovědnost zákonodárnému orgánu České republiky vychází ze zásad dělby moci v demokratickém státě.

Samostatné zásady organizace BIS stanoví statut BIS, který na návrh ředitele schvaluje vláda České republiky. Vláda České republiky rovněž na návrh ředitele stanoví celkové početní stavy BIS. Samostatnou strukturu BIS stanoví ředitel, přičemž je vázán statutem.

K § 8

Ze zkušeností a poznatků o fungování zpravodajských služeb ve vyspělých demokratických státech vyplývá, že právní rámec činnosti těchto služeb musí výt doplněn účinným kontrolním systémem. Návrh vytváří garance, které by v maximální možné míře zajišťovaly, že činnost BIS nevybočí ze zákonných mezí. Vzhledem ke specifice činnosti BIS se jeví jako nejúčinnější kontrola ze strany České národní rady.

Navrhuje se, aby Česká národní rada zřídila zvláštní kontrolní orgán, který by v rámci své působnosti byl oprávněn k praktickému zabezpečení kontroly ve stanoveném rozsahu.

K § 9 a 10

Návrh přesně vymezuje práva a povinnosti kontrolního orgánu. Mimo pozitivního vymezení působnosti uvádí i negativní vymezení (§ 9 odst. 4), které sleduje účel, aby nedocházelo ke zneužití postavení kontrolního orgánu. Nezbytné omezení pro činnost kontrolního orgánu obsahuje i odst. 3 písm. b).

Ustanovení § 10 odst. 4 řeší případné kolize mezi kontrolním orgánem a ředitelem.

K § 11

Toto ustanovení je zvýrazněním požadavku na korektní vystupování příslušníků BIS a současně respektuje práva občanů. Dále je zde dána vazba příslušníka BIS na kontrolní orgán vztahu k ust. § 10 odst. 3.

K § 12

V návaznosti na postavení BIS jako ozbrojeného bezpečnostního sboru se sledovaným cílem udržení kázně a disciplíny uvnitř BIS je navrhováno, aby příslušníci podléhali pravomoci vojenských soudů a ustanovení o trestných činech vojenských. Navrhuje se, aby trestné činy příslušníků vyšetřovali vyšetřovatelé inspekce BIS.

K § 13

Navrhuje se stanovit prokazování příslušnosti příslušníků BIS služebním průkazem s evidenčním číslem, což v dostatečné míře postačuje v případě potřeby k identifikaci příslušníka. Současně se výslovně stanoví obsah ústního prohlášení.

K § 14

Případy použití střelné zbraně jsou v návrhu taxativně uvedeny a odpovídají povaze a rozsahu úkolů, které budou příslušníci BIS plnit. Navrhované ustanovení vychází z nutné obrany (§ 13 trestního zákona). Jde o ustanovení speciální, které opravňuje k použití střelné zbraně pouze pro případ odvrácení útoku vedeného proti příslušníkovi BIS nebo mu bezprostředně hrozícího nebo k odvrácení útoku na život jiné osoby. Nutná obrana přepokládá útok fyzické osoby, který bezprostředně hrozí nebo trvá. Není rozhodující, zda útok směřuje proti životu příslušníka BIS nebo zda je veden pouze za účelem jeho odzbrojení, spoutání nebo zneškodnění. Útok bezprostředně hrozí tenkrát, má-li vzápětí nastat. Není třeba, aby útok již skutečně nastal. Záleží na tom, zda útočník dal svým jednáním dostatečně najevo, že již skutečně zamýšlí útok započít.

Nebezpečnost útoku proti chráněnému objektu musí být chápána ve vztahu k napadanému chráněnému objektu. Záleží na okolnostech a prostředcích, jakými je útok veden. Za nebezpečný je třeba pokládat útok vedený pomocí např. střelných zbraní nebo trhavin nebo útok skupiny osob, které se pokoušejí násilím vniknout do chráněného objektu.

Chráněným objektem a uzavřeným střeženým prostorem se rozumí objekty a prostory zjevně oddělené od okolního prostředí (např. zábranami nebo oplocením).

S přihlédnutím k vážným následkům, které mohou použitím zbraně nastat, ukládá se příslušníkům BIS dbát nutné opatrnosti, zejména ve vztahu k životu a zdraví jiných osob.

K § 15

Navrhovaným ustanovením je BIS oprávněna používat zpravodajské prostředky za účelem získání informací potřebných pro plnění úkolů stanovených tímto zákonem. Získávání informací zpravodajskými prostředky je specifická činnost podléhající přísnému utajení, stejně jako informace těmito prostředky získané. BIS ve své činnosti využívá všech možných a dostupných zdrojů informací, nevyjímaje zdroje veřejné.

Zákon obsahuje taxativní výčet zpravodajských prostředků, a jejich používání, zejména zpravodajské techniky, přísně reguluje.

Stanoví se povinnost příslušníkům BIS zabezpečit ochranu zpravodajských prostředků v tomto ustanovení uvedených. Nutnost jejich ochrany vyplývá zejména z utajování zpravodajské činnosti této služby a vyloučení jejich případného zneužití nebo poškození nekompetentní osobou. Ve svém důsledku by vyzrazením či zneužitím zpravodajských prostředků došlo k odkrytí zájmů, forem a metod práce BIS, což by se negativně promítlo do plnění úkolů této služby. Obdobně se stanoví povinnost příslušníků BIS chránit i osoby jednající ve prospěch BIS před způsobením újmy na životě a zdraví.

K § 16

Při zabezpečování zpravodajské činnosti je BIS oprávněna používat zpravodajskou techniku. Protože se jedná o speciální technická zařízení, jimiž se zjišťují skutečnosti nebo informace za podmínek, kdy se částečně zasahuje do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství, tajemství dopravovaných zpráv a osobní svobody občanů, je nezbytné používání této techniky upravit v zákoně.

Za zpravodajskou techniku se považují technické prostředky a zařízení způsobilé získávat informace o činnosti osob utajovaným způsobem a za podmínek stanovených v tomto zákoně. Technické prostředky a zařízení sloužící k odhalení zpravodajské techniky používané cizími zpravodajskými službami k získávání informací anebo používané k zamezení úniku těchto informací nejsou zpravodajskou technikou ve smyslu tohoto zákona. Nejde totiž o prostředky k aktivnímu získávání informací.

Použitím zpravodajské techniky se rozumí souhrn pracovních postupů za použití technických prostředků a zařízení k získávání informací zpravodajského charakteru, včetně jejich zaznamenávání.

K § 17

Použitím zpravodajské techniky dochází k omezování práv a svobod občanů, které jsou zakotveny v mezinárodních paktech i v Listině základních práv a svobod. Navrhovaná úprava vyžaduje, aby tato omezení byla prováděna jen v nezbytně nutné míře.

Jakékoli jiné použití zpravodajské techniky, než které je výslovně uvedeno v tomto zákoně, při současném omezení práv a svobod občanů, je nutno považovat za její zneužití.

Zneužití zpravodajské techniky zakládá trestní odpovědnost, zejména jde o trestné činy podle § 158 trestního zákona (zneužívání pravomoci veřejného činitele), § 238 trestního zákona (porušování domovní svobody), § 239 a 240 trestního zákona (porušování tajemství dopravovaných zpráv).

Výslovně se stanoví, že zpravodajskou techniku lze použít pouze v případě, kdy objasnění uvedených činností jiným způsobem je neúčinné nebo podstatně ztížené (zásada subsidiarity). Použití zpravodajské techniky je vázáno na písemné povolení prokurátora.

K § 18

Navrhovaná právní úprava stanoví obligatorně písemnou formu a základní náležitosti žádosti o vydání povolení. Okruh těchto náležitostí byl stanoven tak, aby prokurátor mohl objektivně a se znalostí věci posoudit odůvodněnost žádosti.

Vydávání povolení prokurátory respektuje úlohu orgánů prokuratury při dozoru nad zákonností činnosti státních orgánů a současně je účelné i z hlediska operativnosti, kterou se vyžaduje efektivnost plnění úkolů BIS.

K § 19

Vydání povolení k použití zpravodajské techniky náleží do pravomoci příslušných prokurátorů.

Obligatorně je stanovena písemná forma povolení a jeho náležitostí, aby nemohlo dojít k případnému zneužití.

Prokurátor stanoví na základě požadavku předkladatele a po vlastním uvážení dobu, po kterou může být zpravodajská technika v konkrétním případě použita.

Použití zpravodajské techniky je v zákoně časově omezeno a to na dobu 6 měsíců. Nelze však vyloučit případy, kdy tato doba nebude postačovat a proto se připouští možnost vydat nové povolení a použití zpravodajské techniky prodloužit.

Ustanovení odst. 4 stanoví další oprávnění kontrolního orgánu.

K § 20

Návrh je založen na principu, že zasahovat do práv a svobod občanů se může v souladu s tímto zákonem pouze po nezbytně nutnou dobu.

V rámci dohledu nad dodržováním ustanovení tohoto zákona může prokurátor sledovat, zda použití zpravodajské techniky je odůvodněno. Zároveň je BIS je stanovena povinnost informovat příslušného prokurátora o ukončení používání zpravodajské techniky.

K § 21

V navrhovaném ustanovení se umocňuje ředitel k vydání směrnic, kterými upraví bližší podrobnosti k používání zpravodajské techniky. Půjde zejména o stanovení druhu zpravodajské techniky, zabezpečení utajení, vyhodnocování, manipulaci s informacemi apod.

K § 22

V návaznosti na § 15, ve kterém je BIS oprávněna používat zpravodajské prostředky se v tomto návrhu stanoví, kdo může být osobou jednající ve prospěch BIS. Půjde o osoby, které nejsou v pracovním ani služebním poměru k BIS. Zpravodajské prostředky tohoto duhu se používají ve všech zpravodajských službách v zahraničí.

Získávání informací pomocí zpravodajské techniky musí být doplněno informacemi z jiných zdrojů. Lidská faktor je v tomto druhu zpravodajské práce nezastupitelný, neboť je schopen na místě při přijímání informace rozhodnout o významu, resp. její důležitosti, a v návaznosti na ni samostatně pracovat.

Osobám jednajícím ve prospěch BIS se zároveň navrhuje stanovit povinnost mlčenlivosti podle § 31 tohoto zákon. Navrhovaná povinnost logicky vyplývá z jejich specifické činnosti, při které budou seznamovány i se skutečnostmi utajovaného charakteru.